logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

BITVA U LEPANTA 7. ŘÍJNA 1571

V roce 1556 zemřel při obléhání uherského města Szigetu západně od Pětikostelí dvaasedmdesátiletý sultán Süleyman. Ze světa odešel postrach křes»anstva, za jehož vlády se Turci zmocnili velké části Evropy. Novým vládcem osmanské říše se stal jeho syn Selim II., který brzy po svém nástupu na trůn uzavřel s Vídní mír. Selimovy ctižádostivé plány směřovaly na Západ, jeho cílem bylo ovládnout Středomoří....

V roce 1556 zemřel při obléhání uherského města Szigetu západně od Pětikostelí dvaasedmdesátiletý sultán Süleyman. Ze světa odešel postrach křes»anstva, za jehož vlády se Turci zmocnili velké části Evropy. Novým vládcem osmanské říše se stal jeho syn Selim II., který brzy po svém nástupu na trůn uzavřel s Vídní mír. Selimovy ctižádostivé plány směřovaly na Západ, jeho cílem bylo ovládnout Středomoří.

Jestliže rakouští Habsburkové byli v 16. století v permanentním boji s Turky na pevnině, musela se zase španělská linie tohoto rodu opakovaně bránit vzrůstající námořní moci Osmanů. Islámští korzáři vyráželi na svých rychlých lodích z přístavů v Alžíru a Tripolisu a ohrožovali křes»anskou námořní plavbu do té míry, že obchod s Východem zcela upadl.

K přirozeným nepřátelům Turků patřila také Benátská republika. Islámská expanze ohrožovala její pozice ve východním Středomoří, a proto také vedla proti Vysoké Portě válku za válkou. Sotva skončila jedna, zaútočili Turci jinde. Benátčané sice bojovali statečně, sami však turecký nápor zastavit nedokázali a postupně ztratili Moreu - Peloponézský poloostrov, Negroponte (ostrov Euboia), většinu egejských ostrovů a roku 1570 také ostrov Kypr.

Nelze se divit, že státy, ohrožované tureckou rozpínavostí, brzy našly společnou řeč. Z iniciativy a pod patronací papeže byla 25. května 1571 v Římě podepsána dohoda mezi Svatým stolcem, zástupcem španělské koruny a vyslancem Benátské republiky o vytvoření Svaté ligy. Smlouva stanovila, že:

Svatá liga bude utvořena na dobu, která není pevně stanovena, a to nejen proti Turkům, nýbrž také proti Alžíru, Tunisu a Tripolisu. Síla Svaté ligy bude sestávat z 200 galér a 50 000 vojáků - Španělů, Italů a Němců. Generální kapitán, který měl vojskům Svaté ligy velet, nemá vystupovat pod vlajkou žádné ze zúčastněných zemí, nýbrž pod znakem Svaté ligy jako celku.

Za vůdce Ligy určil papež dona Juana d'Austria, mladého, teprve šestadvacetiletého nemanželského syna císaře Karla V. V něm se dostalo jméno Habsburků a Rakouska poprvé do souvislosti s velkou bitvou námořních válečných dějin. Don Juan d'Austria je pokládán za prvního rakouského námořního hrdinu, ačkoliv nikdy v Rakousku nebyl a bitva u Lepanta byla svedena pod vlajkou Svaté ligy, nikoli pod vlajkou rakouských Habsburků, kteří ve Svaté lize ani zastoupeni nebyli. Jestliže pro španělskou linii Habsburků bylo Lepanto existenční otázkou, pro rakouskou linii znamenal výsledek této námořní bitvy více než sto let trvající období odpočinku, které přerušil až velký turecký útok na Vídeň v roce 1683.

Španělské vojsko se nalodilo v Barceloně. Mladého generálního kapitána dona Juana provázeli na velící lodi, která se jmenovala Reale, do boje dva jeho bratranci, rakouští arcivévodové Rudolf (18. 7. 1552-20. 1. 1612), pozdější římský císař a český král, a Arnošt (15. 6. 1553-20. 2. 1595).

Španělská flotila, čítající 47 galér, zamířila do Janova a odtud do Neapole, kde se objevila dne 20. července 1571. Zde Dona Juana přijal sám papež a předal mu dárek, jenž měl jemu i jeho mužům dodat sílu v boji za věc křes»anstva: prapor Svaté ligy. Zástava byla zhotovena ze vzácného modrého hedvábného damašku, v jejím středu byla postava Ukřižovaného. Pod ní znak papeže a vedle toho do mnoha polí rozdělené znaky Arcidomu habsburského a Benátské republiky.

O více než měsíc později, 24. srpna 1571, dorazil don Juan se španělskou flotilou, jíž velel admirál Sebastian Andreas Doria, do Messiny, kde se mělo loďstvo Sbaté ligy soustředit. Benátská flotila pod admirálem Sebastianem Venierem a papežská eskadra vedená Mercantoniem Colonnou již čekaly na místě. Po připojení španělských lodí tu stálo největší křes»anské loďstvo, které se až dosud ve Středomoří soustředilo: asi 300 lodí s 80 000 muži na palubě, z toho bylo 50 000 námořníků, veslařů a galerních otroků, zbytek tvořili silně vyzbrojení vojáci.

Turecká flotila sultána Selima měla nad křes»anskou armádou početní převahu: sestávala ze 180 galér a 200 menších lodí, na nichž bylo celkem asi 90 000 mužů posádky. Vrchní velení nad osmanským loďstvem převzal Ali Paša. Jeho admirálská loď se jmenovala Baštarda a byla větší a lépe vyzbrojená než vlajková loď dona Juana d'Austria. Jedním z početných důstojníků, který se teď pod vlajkou s půlměsícem chystal k boji s křes»anským vojskem, byl Uluch Ali, velitel alžírské eskadry. Na něj se v plné míře vztahovalo úsloví, že poturčenec je horší Turka. Uluch Ali se totiž narodil v jižní Itálii z evropských rodičů. Jako dítě jej však unesli korzáři, prodali do Turecka a tam - ve službách sultána - udělal pohádkovou kariéru.

Dne 7. října se obě flotily chystaly k bitvě. Křes»anské loďstvo se stáhlo do zálivu Patrasu, Turci zůstali na dohled. Na stožár velitelské lodi Reale vylétla signální vlajka a na všech ostatních plavidlech ihned začaly poslední horečné přípravy k boji. Aby umožnili svým dělostřelcům účinnější palbu, odstranili křes»anští velitelé ze svých lodí do výšky čnějící lodní ozdoby na přídi. Lodi proto nyní byly zčásti otevřeny a ve vzniklém prostoru stáli namačkáni střelci z kuší, mušketýři se svými zbraněmi i dělostřelci s kanóny, všichni připraveni k palbě, s nervy napjatými k prasknutí. Zatímco křes»anské galéry zaujaly místa, na nichž se jejich velitelé dopředu dohodli, plul don Juan v nádherném brnění, s krucifixem v ruce a Zlatým rounem pod krkem, v malé plachetnici podél bojové linie a krátkou řečí dodával posádkám nadšení do boje za křes»anskou věc.

Z tureckých lodí naproti tomu zaznívala hlasitá hudba. Evropským uším zněly cimbály a šalmaje, tympány a činely, jejichž tóny se nesly nad vodní hladinou, nezvykle a obdivuhodně zvučně. Pojednou, bez jakéhokoli předchozího varování, Turci vyrazili s dobrým větrem v zádech proti křes»anské flotile. Chtěli nepřátelské galéry zničit nárazem mocné prorážecí ostruhy, která z každé lodi vybíhala těsně pod vodní hladinou kupředu. Náhle však vítr ustal, a do práce se musely pustit tisíce otroků, přikovaných k veslům. I když je biče dozorců poháněly k šílenému tempu, rychlost lodí se výrazně zmenšila. To křes»anským bojovníkům stačilo, aby na útočícího nepřítele zahájili palbu ze všech hlavní. Tureckému útoku tím způsobili hrozné škody. A jako zázrakem začal nyní naopak vát lehký západní vítr, který se opřel do plachet křes»anských plachetnic. Lodi obou flotil se k sobě přiblížily, bitva začala. Boj byl na obou stranách veden s největší tvrdostí, rozhořčením a krutostí.

Obě flotily byly rozděleny do tří eskader. Španělům se po několikahodinovém boji podařilo zcela porazit prostřední eskadru tureckou. Během tohoto zničujícího boje se turecké pravé křídlo pokusilo obeplout křes»anské levé křídlo a napadnout je zezadu. Manévr však nevyšel, benátská eskadra vehnala Turky do zátoky a tam je zničila. Třetí křes»anská eskadra, kterou vypravili do boje Janované, bojovala s poslední tureckou eskadrou, dovedným manévrováním ji udržovala na místě a zabránila jí v tom, aby podpořila zle tísněný zbytek tureckého loďstva. V okamžiku, kdy obě křes»anské eskadry vítězně dovršily svůj boj, připluly na pomoc Janovanům. Došlo ke třetí bitvě a také v ní Turci utrpěli zdrcující porážku.

Vrcholným okamžikem bitvy byl souboj obou vlajkových lodí - Reale a Baštardy. Mohutná příď turecké galéry se tyčila vysoko nad palubou křes»anské admirálské lodi a zaklínila se do jejích plachet. Oba koráby se nyní staly jedním jediným bitevním polem, na němž muž bojoval proti muži. V rozhodujícím okamžiku zasáhla Ali Pašu koule doprostřed čela a on padl mrtev na palubu. Jakýsi voják z Malagy mu usekl hlavu, nabodl ji na své kopí a radostně ji pozvedl vzhůru. Turci strnuli hrůzou, z galér křes»anů naopak zazněl hlasitý křik vítězství. Don Juan d'Austria nechal z Reale zaznít fanfáry pozounů, aby křes»anům zvěstoval poselství o úspěchu, kterého se podařilo dosáhnout a aby jim dodal sil a odvahy do dalšího boje. A bojovníci Svaté ligy postupovali dál. Netrvalo dlouho a zmocnili se islámské zástavy na turecké velitelské lodi. Když místo ní zavlála na stožáru vlajka ligy, bylo vítězství jisté.

Boj trval osm hodin. Výsledek sice přinesl Lize přesvědčivé vítězství, současně ale také smrt 8 000 křes»anů a 25 000 až 30 000 Turků. Na druhé straně však křes»anští bojovníci osvobodili 12 000 otroků. Vojenská bilance byla pro Turky zhoubná: kromě padlých, dvojnásobného množství raněných a 10 000 zajatých mužů, musel se sultán smířit se ztrátou 180 galér. Bojovníkům Svaté ligy padly do rukou také poklady nevyčíslitelné hodnoty, například šperky, kusy zlata, hedvábné výšivky a vzácné koberce. Zámožní Turci, kteří nedůvěřovali vlastní státní správě, se obávali, že zatímco budou bojovat, zmocní se jejich majetku někdo jiný. Proto své cennosti nosili stále s sebou-a teď se ocitly v rukou vítězů.

Po bitvě našla křes»anská flotila útočiště v přístavu Petala na ionském pobřeží. Odtud vyslal Don Juan posla s hlášením o vítězství, se seznamem zvláště statečných bojovníků a především se zástavou poražených Turků k papeži. Obdobnou zprávu, doplněnou zvláště cennými kusy z bohaté kořisti, obdržel také benátský dóže, nevlastní bratr dona Juana král Filip Španělský, stejně jako jeho císařský bratranec Maxmilián II. ve Vídni. Křes»anská Evropa skutečně nějaký čas prožívala opojení z vítězství. Papež nechal ve všech kostelech znít v poledne zvony, v mnohých byly vybudovány "Lepantské kazatelny". Bitva byla zobrazena v početných obrazech a malbách, z nichž evropského věhlasu dosáhlo Tintorettovo obří fresko v Dóžecím paláci v Benátkách.

Původně Svatá liga plánovala, že v zimě 1571/72 bude ve válce proti Turkům pokračovat. Zůstalo však jen u plánu, který se nerealizoval. Jak se v účelových spojenectvích tohoto typu často stává, začali jednotliví členové ligy prosazovat své vlastní zájmy před zájmy celku. Proto se politických důsledků bitvy u Lepanta nepodařilo využít. Španělsko, které se nyní na krátký čas stalo vládnoucí velmocí ve Středomoří, se spokojilo s tím, že přepady jeho lodí tureckými korzáry takřka skončily a plavba Středozemním mořem byla vpodstatě bezpečná. Nyní se mohlo plně věnovat svým zámořským osadám a zde se brzy utkalo se svým konkurentem v Atlantiku-s anglickou námořní mocí. V roce 1588 španělská Armada v boji s Anglií podlehla a Anglie se stala nejsilnější námořní mocností Evropy.

Bitva u Lepanta a její politické konsekvence se však nejsilněji dotkly Benátek. Město na lagunách sice ubránilo svoji politickou nezávislost, ale někdejší svoji výlučnou obchodní pozici v Levantě ztratilo. Kolem roku 1580 se ve východním Středomoří objevila britská "Levantská společnost", a ta obchod s Turky převzala do svých rukou. Benátky uzavřely již několik měsíců po bitvě s Turky separátní mír, zřekly se při tom Kypru a ještě se zavázaly, že budou přemoženému protivníkovi platit tribut. Přestože každý z bývalých spojenců sledoval nyní už jen své vlastní zájmy, sklidily právě Benátky největší posměch: "Benátky, ta stará kurva, která spí s Turky," říkalo se na vladařských dvorech tehdejší Evropy.

Turecku, které se po zničení své flotily zdálo být vážně ohroženo, dali nejednitní křes»ané opět příležitost, aby se mohlo zotavit. Neutrpělo žádné územní ztráty, jeho námořní síla byla sice zlomena, ale v nadcházejících stoletích dokázalo znovu soustředit takovou moc, že bylo schopno opět zaútočit proti centru křes»anstva. Tentokrát musela o svoji existenci bojovat rakouská linie Habsburků.

Popisky k ilustracím:

1. Vrcholný okamžik bitvy. Lepanto byla poslední námořní bitva světové historie vybojovaná galérami.

2. Námořní bitva u Lepanta 7. října 1571. Soudobý obraz signovaný H. Letter. Námořní muzeum v Greenwichi

3. Don Juan d'Austria, syn Karla V., na obraze Sáncheze Coella

 

 
Datum: 03. 01. 2003 12:13:38 Autor: Zdenek Samal
Předmět: Poznamka
Pekne a zajimave cteni, dekuji. Doporucuji jen jednu opravu (asi jde nejspis o preklep) - sultan Sulejman Nadherny nezemrel v roce 1556, ale o deset let pozdeji.
Datum: 02. 10. 2015 20:41:35 Autor: jituška
Předmět: bitva u Lepanta
Pěkný článek ,díky!!!! Śkoda jen ,že dnes tvàŕí v tvář hrozící islamizaci Evropy, nejsou schopni a hlavně ochotni naši i evropští "politikové zaprodanci" takovèho činu jako panovníci tenkrát... Ti musí v hrobech úplně rotovat nevolí a hrůzou... Vstaňte z mrtvých a zachraňte nàs!!!!! jituška
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa