logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Brig. gen. v. v. Miroslav Antonín Liškutín, DFC, AFC

Nekrolog

    Miroslav Antonín Liškutín se narodil 23. srpna 1919 v Jiříkovicích nedaleko Brna jako nejstarší ze tří dětí. Od dětství se zajímal o historii a hodně četl knihy i noviny. K tomu ho vedl jeho otec Jan Liškutín. K zájmu o zeměpis ho zase přivedlo sbírání známek. Velmi si oblíbil holuby, kteří ho zaujali zejména svou schopností létat ve velkých hejnech bez srážek a kolizí a dosedáním na střechy. Ve starším věku sám holuby choval. V té době zřejmě vznikla jeho vášeň pro létání, která ho provázela celým životem. Byl také nadšený sportovec, chodil do Sokola a rád cvičil. V letech 1925-1930 chodil do obecné školy v Jiříkovicích, poté navštěvoval do roku 1934 měšťanskou školu ve Šlapanicích a po jejím absolvování přešel do brněnské zbrojovky, kde se učil na strojního zámečníka v montáži a na brzdě leteckých motorů. Po vyučení pracoval v brněnské zbrojovce až do doby, než se začal naplno věnovat létání. 

     V roce 1937 se přihlásil do pilotní školy v Prostějově, ale pro naplnění potřebného počtu žáků nebyl přijat. Bylo mu sice nabídnuto místo v kurzu leteckých mechaniků, ale to odmítl. Svého snu se však nevzdal a začal se učit létat v brněnském Aeroklubu v rámci pilotního výcviku v „Akci 1000 pilotů armádě“. V té době pracoval jako kvalifikovaný letecký mechanik na montáži a na letecké brzdě v brněnské zbrojovce. Létat začal v září 1937. To ale bylo brzy přerušeno nepříznivým počasím a studium pokračovalo teorií, ze které v březnu 1938 složil zkoušky s výtečným prospěchem. Základní pilotní výcvik ukončil 11. července 1938 a získal licenci sportovního letce. Poté byl přijat do pokračovacího výcviku československého letectva.

     20. července 1938 se přihlásil jako letecký dobrovolník, pilotní žák, u cvičné letky 2. leteckého pluku v Olomouci. Pokračovací výcvik dokončil v průběhu listopadu a prosince 1938 a počátkem roku 1939 byl povýšen na svobodníka. Po 15. březnu 1939 byla pilotní škola ukončena, mladým žákům byl předán diplom a byli odesláni domů. Ještě před odchodem z Olomouce si Miroslav Liškutín s dalšími mladými letci slíbil, že se brzy sejdou v Polsku.

     Po návratu do rodných Jiříkovic se rozhodl, že odejde do Polska. Z domova odešel 20. dubna 1939, hranici do Polska překročil mezi Ostravou a Petřvaldem. 24. dubna 1939 se dostal do Krakova, kde mu na československém konzulátě ochotně zařídili pas, ubytování i stravování. Tam obdržel také radu, aby se nenechal zlákat k cestě do Sovětského svazu, že se tam na hranicích údajně střílí bez výzvy ostrými náboji. Vzhledem k tomu, že z vyprávění svého strýce Václava Rožka věděl o dění v Rusku, o utrpení tamějších lidí, občanské válce i o falešné sovětské propagandě, o tom stejně neuvažoval. Když byla do Polska vyslána skupina britských poslanců, aby zjistili faktické problémy uprchlíků z Československa, Miroslav Liškutín se s nimi sešel, vysvětlil jim svou situaci a projevil zájem vstoupit do Royal Air Force. Pár dnů nato mu na konzulátu oznámili, že pro něj mají britské vízum i s jízdenkou na vlak a loď do Velké Británie.

     11. května 1939 Miroslav Liškutín opustil Polsko. Z Kdyně odjel výletní lodí Castelholm do švédského přístavu Kalmar, odtud vlakem do přístavu Götteborg a z něj lodí Suecia do přístavu Tilbury u Londýna.

     Protože do vypuknutí války však nemohl být do RAF přijat, rozhodl se odjet do Francie a vstoupit jako dobrovolník do cizinecké legie. V Boulogne byl zaregistrován 27. května 1939 v cizinecké legii, čímž se z něho stal obyčejný pěšák, ale s nadějí na brzké přeložení k letectvu. Po dvou dnech byl opravdu přeložen k letectvu a odjel s dalšími československými letci do Alžírska, na základnu cizinecké legie v Sidi-Bel-Abbès, kde prodělal pěší výcvik. Příznačné pro něj bylo to, že si vůbec nestěžoval na podmínky výcviku či jeho náročnost, stejně jako na ubytování a stravu, bez ohledu na dobu a místa, kam jej osud zavál. Všechny své prožitky později hodnotil jako „zajímavé zkušenosti, které mu nijak neuškodily“.

     2. září 1939 byl rozkazem přeložen k letectvu a neprodleně se měl hlásit u 62. Escadre Aérienne v Miknásu, kam dorazil 4. září 1939. Vzhledem k tomu, že tato jednotka přeletěla do Bizerty v Tunisu, byl odeslán k 63. bombardovací peruti v Marrákeši. Tato jednotka však rovněž odletěla do Tunisu. V Marrákeši Miroslav absolvoval program seznamovacího létání na letounu Lorraine Heuriot H-431/33. Z Marrákeše byl přeložen do Blidy, kde začal opravdový letecký výcvik, při němž si zopakoval základní letecké zkušenosti, složil zkoušky a zlepšoval se ve francouzštině. V létání se měl přeškolit na průzkumný jednomotorový dvouplošník Potez 25. 29. listopadu 1939 odjel na Base Aérienne de Tours, Indre-et-Loire, kde se hlásil 2. prosince 1939. Letiště v Tours sice bylo vybaveno    moderními stroji typu Bloch MB-152, ale dočasně neschopnými letu, takže mohl jen sporadicky létat na strojích Morane MS-230 nebo MS-315. V polovině prosince 1939 přišel rozkaz absolvovat kurz letecké střelby ve zbrojním středisku Cazaux, Arcachon, Bordeaux. Teprve 18. června 1940 dostal Miroslav Liškutín rozkaz k přesunu na leteckou základnu v Mérignac v Bordeaux. Když tam dorazil, probíhal již ústup na všech frontách. Kapitán Emil Bušina k československým letcům na základně promluvil a vysvětlil jim, že se budou muset rozejít. Propustil je z leteckého svazku ve Francii a dal jim tím možnost k individuálnímu ústupu.

     Miroslavu Liškutínovi se podařilo domluvit se s polským lodním důstojníkem a za hodinu nato už opustil pobřeží Francie směrem do Anglie. 22. června 1940 dorazil do britského přístavu Falmouth v hrabství Cornwall. Přivítání zahraničních vojáků na území Velké Británie ho naplnilo novým optimismem. Zpočátku byl ubytován v Cholmondeley, 3. července 1940 se přesunul na leteckou základnu RAF Innsworth v Gloucesteru, kde se dozvěděl o svém povýšení do hodnosti četaře československého letectva. Po roztřídění leteckého personálu byli všichni českoslovenští letci odesláni na základnu RAF Cosford, Shropshire.

     Do služby v RAF byl Miroslav Liškutín přijat 25. července 1940 v hodnosti AC-2 (vojín druhé třídy – nováček) s osobním číslem 787424. Zavázal se sloužit v Dobrovolné záloze po dobu trvání války a složil přísahu. Následně musel prodělat teoretickou přípravu a jazykovou výuku, což na něj působilo jako zbytečné protahování, které mu bránilo zapojit se do již probíhajících bojů s nepřítelem. 26. října 1940 byl přeložen  k No. 1 RW, RAF Babbacombe, Torquay, Devon, kde se dále zdokonaloval v angličtině, znalosti řádů a předpisů RAF a pěším výcviku RAF. Po závěrečných zkouškách byl povýšen do hodnosti LAC, odpovídající přibližně československé hodnosti svobodníka. V březnu 1941 byl Miroslav Liškutín vyslán do pilotní školy na základnu RAF Watchfield, Oxfordshire. Tam se mimo jiné pod vedením rtn. Glaudera a rtn. Kotiby zdokonaloval v akrobatickém létání. 3. května 1941 nastoupil k pokračovacímu výcviku do Hullavingtonu, Wiltshire. Cvičné lety na této základně  probíhaly na letounech Miles Master Mk. I. a Hawker Hurricane. Poslední přeškolení před odchodem k operačnímu létání prodělal na základně RAF v Grangemouthu ve Skotsku, což byl kurz operačního přeškolení na typ Supermarine Spitfire. Na tuto základnu nastoupil 23. července 1941 a zůstal zde do poloviny září 1941.

    Prvním operačním působištěm Miroslava Liškutína se stala 145. stíhací peruť RAF se základnou v Cattericku u Darlingtonu. Jednotka byla sestavena z pilotů ze řady spojeneckých zemí a používala letouny Supermarine Spitfire Mk. IIa a Mk. IIb. Držela stálou pohotovost a jejím úkolem bylo atakovat nepřátelské bombardéry, proniknuvší nad území Velké Británie v jejich operačním sektoru, podílet se na ochraně pobřežních konvojů a navádění poškozených spojeneckých bombardérů, vracejících se z náletů na kontinent. Vzhledem k tomu, že tato jednotka měla být koncem listopadu 1941 přesunuta do zámoří, byl Miroslav Liškutín dne 18.11.1941 převelen ke 312. stíhací peruti RAF do Prestwicku ve Skotsku. U nové jednotky měl z jemu neznámých příčin problémy s velitelem perutě škpt. Aloisem Vašátkem. Zde létal na letounech Hawker Hurricane Mk. IIb a později na Supermarine Spitfire Mk. V. U 312. perutě RAF se sblížil zejména s Antonínem Liškou a létali spolu až do Liškova těžkého zranění v roce 1942. Počátkem roku 1942 se 312. peruť RAF přestěhovala na letiště RAF Fairwood Common u Swansea, které bylo blíže válečné zóně. K 1. dubnu 1942 byl Miroslav Liškutín povýšen do československé hodnosti rotný.

     V květnu 1942 byla peruť přemístěna na letiště RAF Harrowbeer do Plymouthu a 1. srpna 1942 byl Miroslav Liškutín povýšen do britské hodnosti Flight Sergeant. V měsíci srpnu 1942 se spolu s 312. perutí RAF zúčastnil významné vojenské operace Jubilee, mající za cíl obsazení přístavu Dieppe. Poprvé byli českoslovenští letci v této operaci nasazeni 19. srpna 1942 jako doprovod bombardovacích letounů a po doplnění paliva se vrátili jako podpora útoku přímo v prostoru Dieppe. Spitfire Miroslava Liškutína byl vážně poškozen, měl z provozu vyřazenou radiostanici, přesto se však dokázal vrátit na svou základnu. 312. stíhací peruť RAF se po operaci Jubilee přesouvala na různé základny, odkud doprovázela bombardovací letouny při náletech nad území Francie.

     24. října 1942 Miroslav Liškutín uzavřel sňatek s Daphne Osgoodovou, s níž se poznal počátkem roku 1942 během dovolené v Torquay. Po svatbě se přestěhovali do vesnice Culmhead poblíž základny 312. perutě RAF Churchstanton.

     Na počátku roku 1943 byl velitel 312. perutě RAF Čermák nahrazen Tomášem Vybíralem, který byl dle názoru Miroslava Liškutína  po všech stránkách jejím nejlepším velitelem. Dne 5. května 1943 obržel Miroslav Liškutín svůj první Československý válečný kříž z roku 1939, jehož udělení bylo odůvodněno následujícími slovy: „Do 15. října 1942 se zúčastnil 12 samostatných útoč. akcí jako doprovod bomb. letounů za silné OPL a nepř. stíhací činnosti. Dne 19. srpna 1942 sestřelil v akci u Dieppe 1 bomb. DO-217.“ Již předtím byl vyznamenán dvěma Československými medailemi za chrabrost před nepřítelem. První obdržel dne 8. října 1942 s odůvodněním: „Jest dobrým denním stíhacím pilotem. Při provádění bojových operací s úkoly ochrany konvojů a zabraňování proti nepřátel. letounům nalétal do 6.6.1942 50 oper. hodin, při čemž prokázal odvahu a statečnost.“ Druhá mu byla udělena dne 26. října 1942: „Dobrý denní stíhací pilot, projevil během operač. letů neobyčejnou odvahu, statečnost a bojovnost. Do 15.8.1942 nalétal dalších 70 (celkem 120) bojových operačních letů s úkoly ochrany lodních konvojů, v obranných i útočných operacích, s několika úspěšnými průzkumy nad mořem u nepřát. pobřeží.“

Stojící Miroslav Liškutín, sedící zleva Robert Ossendorf, Josef Novotný, Stanislav Tocauer a Václav Rupprecht, 312. stíhací peruť, letiště RAF Harrower, květen 1942. Fotografie pochází z pozůstalosti po PhDr. Františku Helešicovi, CSc. 

     Dne 3. července 1943 byl jmenován do britské důstojnické hodnosti Pilot Officer (ekvivalent československé hodnosti poručík). Poté si vybral studijní dovolenou, kterou strávil ve Whitchurch v hrabství Shropshire, kde byla československá státní reálka. Odtud se po složení zkoušek vrátil v srpnu 1943 ke své jednotce. Od června do září 1943 operovala 312. stíhací peruť RAF v Skeabrae na Orknejských ostrovech. Tam získal Miroslav Liškutín novou zkušenost – s létáním poměrně blízko polárního kruhu. Na podzim roku 1943 byla 312. stíhací peruť RAF přemístěna na letiště RAF Ibsley u Bournemouthu. Během doprovodu bombardérů nad přístav Brest Miroslav Liškutín zachránil poškozený holandský bombardovací letoun, když rozehnal tři útočící Fokewulfy Fw 190 takovým způsobem, že letěl přímo proti vedoucímu letounu útočících nepřátel, čímž protivníky zcela vyvedl z míry a odradil je od dalšího útoku. Holandská bombardovací peruť poslala poté na základnu 312. stíhací perutě RAF děkovný dopis, na jehož základě byl Miroslav Liškutín dlouho zpravodajským důstojníkem F/O Quinceyem nazýván „Sir Galahad“.

     V únoru 1944 byla 312. stíhací peruť RAF přesunuta na letiště RAF Mendelsham, Suffolk, East Anglia a létala na letounech Supermarine Spitfire IXb/LF a ve zbrojním cvičném středisku RAF Southend se piloti cvičili ve střemhlavém bombardování. Na jaře 1944 došlo k organizačním změnám, Tomáš Vybíral se stal velitelem československého wingu a velitelem 312. stíhací perutě RAF se stal Jaroslav Hlaďo. Nově vzniklý československý wing byl nazván No. 134 Airfield a sloužil jako útočný pluk v rámci 84. skupiny druhého taktického letectva. Z Appledramu 312. stíhací peruť RAF nadále doprovázela bombardéry, ale piloti jejích letounů bombardovali i sami pozemní cíle na kontinentu. Pravidelně se například bombardovaly rampy a zařízení pro V-1 a V-2. V té době Miroslav Liškutín zažil poučnou příhodu, kdy útočil na nákladní automobil s takovým zaujetím, že si nevšiml topolů podél silnice. V tom okamžiku došlo k vysokorychlostnímu propadání jeho letounu k zemi a on proletěl těmi topoly. Levým křídlem přerazil  vršek jednoho z topolů a dalším stromem prošla jeho vrtule. Letoun naštěstí srážku ustál a pokračoval v letu plně ovladatelný.

     Během invaze létali zase jako stíhači, patrolovali nad místy vylodění spojenců, ale prováděli i hlubší průzkumy nad celým operačním prostorem s úkolem zabránit Luftwaffe v pronikání nad invazní prostor. Na konci července 1944 byly československé stíhací perutě převeleny k Air Defence of Great Britain do obranné stíhací služby. 312. stíhací peruť RAF poté operovala z letišť Tangmere, Lympne a Coltishall. Během létání z Lympne Miroslav Liškutín sestřelil létající střelu V-1. Došlo k tomu mezi městy Ashford a Maidstone. Zasáhl střelu naplno ze vzdálenosti sotva 250 metrů a ona vybuchla. Hlavním úkolem jednotky v Coltishallu bylo odlákání německých nočních stíhačů, aby měly spojenecké bombardéry volný prostor. Většina operačních akcí již probíhala nad německým územím.

     27. září 1944 se Miroslavu Liškutínovi narodil první syn Miloš. Dne 23. ledna 1945 obdržel třetí Československý válečný kříž z roku 1939, 14. února 1945 potom vysoce ceněný Letecký záslužný kříž (Distinguished Flying Cross – DFC). V téže době ukončil svou druhou operační činnost. Následující tříměsíční dovolenou využil ke studiu a 25. března 1945 složil v Cosfordu úspěšně maturitní zkoušku.

     Po návratu k operační činnosti byl převelen  do Manstonu k 313. stíhací peruti RAF, které v té době velel jeho dobrý kamarád Otmar Kučera. Jednotka byla připravena bojovat na československém území. Začátkem května 1945 byla připravena k přesunu  do Čech a měla se zúčastnit poslední fáze války. K tomu však na základě dohody spojenců již nedošlo.

     Po skončení války se všichni českoslovenští letci těšili na návrat domů, ale ke svému velkému překvapení si museli ještě nějaký čas počkat. Teprve 7. srpna 1945 přišlo povolení k odletu do Československa. Manželka Miroslava Liškutína s malým Milošem zůstala prozatím v Anglii.

     Návrat československých letců do vlasti byl doprovázen nadšením, všude byli oslavováni jako hrdinové, zejména v rodných městech a obcích. Nejinak tomu bylo i u  Miroslava Liškutína v jeho rodných Jiříkovicích. Tam 13. srpna 1945 uspořádali slavnost na počest odchovance místního Sokola, který odešel z domova, aby pro vlast riskoval svůj mladý život. Miroslav Liškutín musel rodákům vylíčit své osudy v cizině. Jak sám napsal ve své knize Bouřlivá oblaka z roku 1992 na straně 121: „Nikdy na to přivítání nezapomenu. Určitě těch několik prvních dní hned po návratu z ciziny zůstane mou nejlepší vzpomínkou na můj poválečný čas v Československu.“

     Po oslavách návratu se musel vrátit ke své práci. Po válce došlo k reorganizaci československého vojenského letectva. Z 313. stíhací perutě vznikly sedmý a osmý stíhací pluk, které se staly jádrem 3. letecké divize, jejímž velitelem se stal pplk. Karel Mrázek, bývalý velitel 313. stíhací perutě RAF. Mjr. Hugo Hrbáček, poslední velitel 312. perutě RAF, velel 7. leteckému pluku a Miroslav Liškutín byl jmenován pobočníkem velitele pluku. Dne 1. října 1945 byl povýšen do hodnosti nadporučíka letectva. Na začátku listopadu 1945 přiletěla do Prahy Daphne Liškutínová se synem Milošem.

     V zimě 1945-1946 byl Miroslav Liškutín požádán Vysokoškolským klubem o pomoc s přecvičením jejich pilotů. Dne 4. března 1946 se mu narodil druhý syn – Petr Jan Liškutín.

     Když byla 3. letecká divize přeložena do Brna, měl z toho Miroslav Liškutín velkou radost a s celou rodinou se přestěhoval do bytu v Brně-Černovicích. K 1. lednu 1946 byl jmenován důstojníkem z povolání s hodností štábní kapitán. Jeho hlavní starostí v té době byla nesnadná finanční situace, protože se vrátil domů po šesti letech exilu bez peněz a bez majetku. Pomoc přišla od brněnského aeroklubu, kde před válkou začínal s létáním. Po jeho obnově bylo mnoho zájemců o létání a tak potřebovali instruktory. Miroslav Liškutín byl jako bývalý člen požádán o pomoc a okamžitě ji přislíbil. Ačkoliv nepožadoval žádnou odměnu, nakonec získal instruktorský plat, což mu pomohlo překonat finanční potíže. Další zdroj pro něj představovalo akrobatické létání na leteckých dnech.

     Na podzim roku 1947 odjel na administrativní kurz velitelů letek u 3. letecké divize. Termín kurzu byl od 17. listopadu 1947 do 11. dubna 1948. Na kurzu se setkalo asi dvacet přátel z války, velitelem kurzu byl plk. Tomáš Vybíral, DFC. Po únorových událostech roku 1948 byl kurz 8. března 1948 zrušen a účastníci se vrátili ke svým útvarům. Manželka Miroslava Liškutína Daphne ze zdravotních důvodů i s dětmi odjela oficiálně na dovolenou do Anglie. Po odcestování manželky byl Miroslav Liškutín 7. dubna 1948 odeslán na dvouměsíční dovolenou s nástupem 10. dubna 1948. Definitivně byl propuštěn z československé armády 29. května 1948. Na do té doby vždy kladně hodnoceného Miroslava Liškutína byla 1. září 1948 vypracována kvalifikační listina, kde pod bodem IV. Velitelská schopnost je uvedeno: „Nemůže být použit pro žádné vel. místo, jelikož dosud nenašel kladný poměr k lidově demokratickému řádu republiky.“ V bodě 11. Schopnost k výchově a výcviku podřízených stojí: „Vzhledem k jeho zápornému postoji k lidově dem. řádu našeho státu nepřichází v úvahu.“ V bodě 13. Jaký je letec je uvedeno: „Výtečný stíhací pilot, ale příliš si důvěřuje.“ V doplňovacích údajích pod bodem V. stojí: „Nenašel kladný poměr k lidově demokratickému řádu republiky. Proto byl přeložen podle výnosu MNO hl. št. vel. let. čj. 6405/dův. let. 1948, dnem 1. září 1948 do zálohy. Z uvedeného důvodu byl mu stanoven stupeň kvalifikace v odstavci IV. nevyhovující.“

     Po propuštění z armády začal Miroslav Liškutín hned hledat novou práci. V letectví neměl šanci, musel hledat v hornictví, lesnictví a zemědělství. Stále byl sledován agenty a přívrženci komunistů. Stále se mu nedařilo najít práci. Ze dvou stran se mu však v té době dostalo varování, že bude zatčen a tak se rozhodl podruhé opustit svou vlast. Překročil státní hranice do Rakouska a díky přátelům a spolupráci ze strany RAF se mu podařilo dostat se do Velké Británie. 27. července 1948 získal britské doklady, přátelé z RAF mu darovali rezervní uniformu a odvezli ho na letiště vojenským autem. Večer ten den se tak již mohl setkat v Ramsgate se svou rodinou.

     Po jeho odchodu do druhého exilu byli vyslýcháni bezpečnostními složkami nejbližší příbuzní. Dne 17. července 1948 byl Miroslav Liškutín prohlášen za zběha a bylo proti němu vedeno soudní vyhledávací řízení pro podezření ze zločinů zběhnutí, vojenské zrady a přípravy úkladů. Nikdy však nebyly proti němu zajištěny důkazy nasvědčující spáchání uvedených zločinů. Spekulativní obvinění vycházela z paranoidních přístupů Státní bezpečnosti k letcům (a nejen letcům) ze Západu.  Jak vyplývá z usnesení Vyšší vojenské prokuratury ze 7. března 1970, nejsou k dispozici žádné doklady, které by podezření z uvedených zločinů potvrzovaly a trestní stíhání Miroslava Liškutína bylo zastaveno.

     Po příjezdu do Ramsgate si Miroslav Liškutín neprodleně začal hledat práci. Zpočátku pracoval na místní farmě, ale brzy se mu podařilo vrátit se k létání v RAF. Dne 28. října 1948 nastoupil do služby v hodnosti Flying Officer (nadporučík) a hned byl přeložen k No. 101 Flying Refresher School se sídlem na letišti Finningley, kde se setkal s dalšími československými letci, mimo jiné s Jaroslavem Šodkem a Vladimírem Kopečkem z „třistadvanáctky“. 1. ledna 1949 nastoupil do šestiměsíčního kurzu pro učitele létání v Central Flying School v Little Risington, kde získal po šesti měsících studia kvalifikaci učitele létání.

     Dne 17. února 1953 byl pozván do Buckinghamského paláce, kde mu královna Alžběta II. osobně předala vysoké vyznamenání Air Force Cross.

     Počátkem roku 1954 byl přeložen na Střední východ, kde patřil pod 208. peruť průzkumných stíhačů v Abúsíru v Egyptě. Sloužil ale jako velitel cvičné letky na základně v Nikósii na Kypru. Své žáky školil v létání podle přístrojů. Po návratu ze Středního východu šel k nočním stíhačům k 85. peruti se sídlem na základně RAF Church Fenton.

     V roce 1960 vešly v platnost nové předpisy o služebních podmínkách pro důstojníky RAF z povolání, na jejichž základě musel ve věku 41 let odejít do penze. Po tvrdém studiu a složení zkoušek získal civilní licenci a 1. září 1962 nastoupil na College of Air Training v Hamble u Southamptonu jako profesionální učitel létání. Jednalo se o civilní leteckou akademii sloužící pro výcvik pilotů britských aerolinií. Na tomto místě pracoval 10 let. V létě 1971 odešel do předčasného důchodu. Již od února 1972 však učil šest měsíců na Kanárských ostrovech létat majitele Cessny 310. Poté asi rok a půl řídil pilotní výcvik v letecké škole v Southamptonu-Eastleigh. Od konce roku 1973 působil pět let jako vedoucí výcviku dopravních pilotů v Zambii. Tímto se završilo 42 let aktivního létání Miroslava Liškutína, který celý svůj život podřídil lásce k létání. V roce 1979 odešel definitivně do penze. Ani v důchodu však neztratil svůj elán, ve svém bydlišti ve Farehamu pracoval pro charitu a také se začal věnovat sepisování knih svých vzpomínek na dlouhá léta létání. Za svůj život nalétal přes 12 tisíc letových hodin.

     Do vlasti se Miroslav Liškutín vrátil od roku 1948 poprvé až v dubnu 1990, navštívil rodnou obec a příbuzné. Na podzim roku 1991 převzal z rukou ministra národní obrany Luboše Dobrovského povyšovací dekret na plukovníka letectva ve výslužbě. Jeho válečné zásluhy byly dále  po roce 1989 oceněny Medailí za hrdinství (1996), Křížem obrany státu MO ČR (2011), Záslužným křížem MO ČR I. stupně (2014) a zejména jmenováním do hodnosti brigádního generála dne 8. května 2017.

     Miroslav Antonín Liškutín, DFC, AFC odešel navždy dne 19. února 2018. Čest jeho památce.

 

Laskavostí Luboše Nováka

 

 

 

Účast Miroslava Liškutína ve II. národním odboji ve stručném přehledu

 

27.5.1939        příjezd z Anglie do Francie

27.5.1939        přijat do cizinecké legie jako „soldat“

29.6.1939        přemístěn k výcvikovému středisku cizinecké legie Sidi Bel Abbes (pěší výcvik)

7.9.1939          přemístěn na Base Aérienne de Marrakech

2.10.1939        přemístěn na Bse Aérienne de Blida (pilotní škola)

2.10.1939        povýšen na desátníka

1.12.1939        povýšen na Caporal Chef/polní pilot

2.12.1939        přemístěn na Base Aérienne de Tours (B. A. 207)

9.12.1939        přemístěn na Base Aérienne de Cazaeux (střelba)

31.1.1940        přemístěn na Base Aérienne de Tours

18.6.1940        odjezd z Francie (Bordeaux)

22.6.1940        příjezd do Anglie (Falmouth)

1.7.1940          povýšen na četaře s účinností od 15.8.1940 (DR Innsw.L.1/40)

25.7.1940        přijat do RAF VR jako AC-2 (POR. Cz. D. 1/40)

26.10.1940      přemístěn k No. 2 RWúRAF Babbacombe – Ut. Pilot (POR. Cz. D. 29/40)

8.3.1941          přemístěn k No. 3 EFTS (pilotní výcvik) v hodnosti LAC (54 Gr. Pm 549/41)

3.5.1941          přemístěn k No. 9 SFTS (POR. WATCHF. 42/41)

23.7.1941        zařazen jako pilot (POR. 9 SFTS 168/41)

23.7.1941        povýšen na Sergeant (POR. 9SFTS 168/41)

3.8.1941          přemístěn k No. 58 OTU (operační výcvik) F1580

15.9.1941        přemístěn k No. 145 Sqdn (flying duties/POR. 145 31/41)

18.11.1941      přemístěn k No. 312 Sqdn (POR. 312 99/41)

1.4.1942          povýšen na rotného (KR 312 4/42)

1.8.1942          povýšen na Flight Sergeant (POR. 312 59, 61/42)

8.10.1942        vyznamenán 1. Čs. medailí za chrabrost (SDVN 14/42)

24.10.1942      uzavřel sňatek se slečnou Daphne Joyce Osgood (POR. 312 64/42)

26.10.1942      vyznamenán 2. Čs. medailí za chrabrost (SDVN 15/42)

28.10.1942      jmenován rotmistrem letectva v záloze s účinností a poř. od 28.10.1942 (SDVN

                        16/42)

1.5.1943          přidělen k RAF Churchstanton (nemocen) (POR. 312 34/43)

5.5.1943          vyznamenán 1. ČSVK (SDVN 7/43)

3.7.1943          jmenován Pilot Officer GD (AM Pm A.572 456/43)

31.7.1943        ukončeno přidělení u RAF Churchstanton (POR. 312 57/43)

7.3.1944          jmenován podporučíkem letectva v záloze s účinností a poř. 7.3.1944

7.3.1944          udělena Čs. vojenská pamětní medaile F-VB (KE. 94 dův./44)

12.4.1944        odvelen k RAF Farnham Castle (Camouflage Develop Training Centre/Camfl.

                        Course/POR. 312 11/44)

15.4.1944        ukončeno odvelení k Farnham Castle (Camfl. Course) (POR. 312 11/44)

26.6.1944        vyznamenán 2. ČSVK 1939 (Km. r. L 7/44)

27.9.1944        narozen manželský syn Miloš (POR. 312 28/44)

7.11.1944        odvelen k Rolls Royce Ltd. Merlin Handling Course (POR. 312 27/44)

11.11.1944      ukončeno odvelení k Rolls Royce Ltd. (POR. 312 27/44)

21.11.1944      přemístěn k RAF Czech Depot (POR. Depot 76/44)

29.12.1944      udělen odznak polního pilota letce (SDVN 20/43)

3.1.1945          povýšen na Flying Officer (WSR/AM Pg. 14312/43)

23.1.1945        vyznamenán 3. ČSVK 1939 (Km. r. L. 2/45)

14.2.1945        vyznamenán Distinguished Flying Cross (Km. r. L. 3/45)

1.3.1945          vyznamenán „1939-1945 Star“ (POR. Cz. D. 16/45)

25.3.1945        vykonal zkoušku dospělosti na čs. střední škole ve Velké Británii (Km. r. L. 4/45)

15.5.1945        přemístěn k No. 313 Sqdn (Fly duties) (POR. Cz. D. 39/45)

1.6.1945          povýšen na poručíka letectva v záloze s účinností a poř. od 1.6.1945 (Km. r. L. 6/45)

1.10.1945        povýšen na nadporučíka letectva v záloze s účinností od 1.10.1945 a poř. od

                        28.4.1944 (OV. str. 619/45/Km. r. L. 14/45)

1.3.1946          povýšen na kapitána letectva v záloze s účinností a poř. od 1.3.1946 (OV. str.

                        199/1946. Km. r. 4/46)

6.3.1946          vyznamenán Čs. vojenskou medailí za zásluhy I. stupně (OV. str. 226/1946. Km. r.

                        8/46)

15.8.1946        předán do kmenového počtu LNP 3. (Km. r. 8/46)

20.8.1946        určen prozatímním velitelem 1/7 letky (Rozk. vel. 3. let. div. č. 54)

25.9.1946        změna určení. Dův. rozkazem 3. letecké divize č. 8 zrušeno původní určení. Zařazen

                        do funkce pobočníka velitele leteckého pluku 7.

5.10.1946        vyznamenán 5. ČSVK 1939 (OV. str. 945/1946)

28.10.1946      povýšen na štábního kapitána letectva v záloze (O.V. č. 104, ze dne 12.11.1946, čj.

                        MNO. 3888/hl. št. let.)

21.1.1947        vyznamenán War Medal (dův. rozkaz 3. letecké divize čís. 6/1947)

12.4.1947        přeložen do skupiny důstojníků letectva z povolání s účinností od 1. ledna 1946)

1.6.1948          dán na dovolenou s čekaným (OV. str. 356/48)

1.9.1948          přeložen do zálohy (výnosem MNO hl. št. vel. lett. čj. 6405/dův. let. 48 podle § 144

                        odst. I/a br. předp.)

8.9.1948          odňata vojenská hodnost řízením správním. Ponechán jako zběh u dos. kmenového

                        tělesa (čj. 10729/dův. I/2 odd. 48 vl. čj. 8995/dův. let. 48)

30.10.1948      pozbývá všech udělených vyznamenání (OV. 92/48)

 

 

Vyznamenání udělená Miroslavu Liškutínovi za bojovou činnost v průběhu druhé světové války:

 

8.10.1942        1. Československá medaile za chrabrost před nepřítelem

26.10.1942      2. Československá medaile za chrabrost před nepřítelem

5.5.1943          1. Československý válečný kříž z roku 1939

7.3.1944          Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F-VB

26.6.1944        2.  Československý válečný kříž z roku 1939

23.1.1945        3.  Československý válečný kříž z roku 1939

14.2.1945        Distinguished Flying Cross

1.3.1945          1939-1945 Star

6.3.1946          Československá vojenská medaile za zásluhy I. stupně

5.10.1946        5.  Československý válečný kříž z roku 1939

21.1.1947        War Medal

1996                Medaile za hrdinství

2011                Kříž obrany státu MO ČR

2014                Záslužný kříž MO ČR I. stupně

 

nezjištěna data udělení:

4.  Československý válečný kříž z roku 1939

Air Crew Europe Star

 

Dále byla Miroslavu Liškutínovi udělena 17. února 1953 z rukou královny Alžběty II. Air Force Cross za zásluhy v RAF v poválečném období.

 

Použité prameny:

LIŠKUTÍN, Miroslav A. Letecká služba. Cheb : Svět křídel, 1991. 165 s.

LIŠKUTÍN, Miroslav A. Bouřlivá oblaka. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1992. 155 s.

ZEMANOVÁ, Martina. Životní osudy letce Miroslava Liškutína očima blízkých (magisterská diplomová práce). Brno : Historický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2012. 72 s.

Osobní spis Miroslava Liškutína – Vojenský historický archiv Praha.

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Raději beze slov...

Raději beze slov...


Recenze týdne

Dobřichovická Alotria 2018

Dobřichovická Alotria 2018