logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Fitzroy Maclean: Výpravy na východ

Ukázka z knihy, první část Zlatá stezka, 2. kapitola Za zrcadkem.

Celý následující den jsme drkotali skrz Evropu. Nejprve přes severní Německo s jeho plochými, uspořádanými poli a úhlednými vesnicemi. Upravené ženy s plavovlasými dětmi na nástupištích, šedozelené uniformy vojáků Reichswehru, servírovací stolky s pivem a uzenkami. Na hranicích jsem ukázal laissez-passer, propustku vydanou hrabětem Welczeckem, německým velvyslancem v Paříži. „Heil Hitler!“ stálo tam. „Heil Hitler!“ vyštěkl pohraničník v šedé uniformě, pozdravil vztyčenou pravicí a doklad mi vrátil. Než jsme dojeli do Polska, už se setmělo, a Varšavu jsem viděl jen jako vír světel. Těsně před půlnocí jsme za sebou zanechali poslední polské nádraží a opět jsme se ponořili do temných borových lesů. Po obou stranách tratě se vysoko vršil sníh a bílá pokrývka se matně rozprostírala pod stromy. Náhle jsem oknem spatřil, že se blížíme k vysokému plotu z ostnatého drátu zalitému světlem a v rozestupech přerušovanému strážními věžemi, z nichž vyčnívaly kulomety. Vlak zpomalil a pak projel vysokým dřevěným obloukem s velkou pěticípou rudou hvězdou. Byli jsme v Rusku. Do vlaku nastoupili vojáci v čepicích s ostře zelenými štítky ozdobenými rudou hvězdou, srpem a kladivem a v dlouhých šedých zimnících sahajících skoro až na paty jejich holínek a o pár chvil později jsme přisupěli do pohraničního nádraží Něgoreloje. Tady bylo třeba přesednout do jiného vlaku. Venku na nástupišti byl takový mráz, až mi to vyrazilo dech. Pak jsme se nahrnuli do přetopené celnice. Pěkný velký, světlý pokoj zdobily fresky znázorňující scény ze sovětského života. Po stěnách se valilo procesí nadpřirozeně šťastných a blahobytných vojáků, venkovanů, dělníků, starců, žen a dětí, sklízeli úrodu, řídili traktory, stavěli domy a obsluhovali velké a složité stroje. Kolem celé místnosti se v půltuctu jazyků vinuly asi třicet centimetrů vysokým zlatým písmem výzvy pracujícím celého světa, aby se spojili. V rozích stály květináče obalené růžovým krepovým papírem a v nich rostly aspidistry. A tehdy jsem si prvně všiml toho pachu – pachu, který měl po příštích dva a půl roku tvořit nevyhnutelnou součást mého života. Nepodobalo se to ničemu, co jsem kdy předtím cítil, bylo to složené aroma sestávající z různých pachových přísad, nerozpletitelně prolnutých dohromady. Jak jsem věděl od cestovatelů po carské Rusi, odjakživa existoval starý ruský pach složený z vůně černého chleba, ovčí kůže, vodky a nemyté člověčiny. Teď se k nim připojily modernější pachy benzínu a dezinfekce a neodbytná, nasládlá vůně sovětského mýdla. Výsledný poněkud zatuchlý pach prostupuje celou zemi, proniká do každého koutu a pukliny od 29 Kremlu po nejzapadlejší hotel na Sibiři. Poté, co jsem Rusko opustil, jsem jej ještě párkrát vnímal, neboť si jej zřejmě Rusové dost často berou s sebou do ciziny. Pokaždé mi – s magickou mocí vyvolávat vzpomínky, jíž pachy vládnou – překvapivě živě připomněl ony roky. Měl jsem laissez-passer a celní formality netrvaly dlouho. Opatrně jsem na celníkovi, který prohlížel můj kufr, vyzkoušel ruštinu, jíž jsem se naučil v pařížských nočních podnicích, a shledal jsem, že jí rozumí. A nejen to, dokázal jsem rozumět tomu, co mi odpověděl, i když některé jeho výrazy, obzvláště ty spadající do sovětského úřednického žargonu, byly pro mě nové. Shromáždilo se kolem nás pár dalších celníků a pohraničníků, aby sledovali div, že cizinec zvládá pronést byť jen pár slov rusky. Byli docela mladí, měli plavé vlasy, vysoké lícní kosti a poněkud ploché slovanské obličeje. Zanedlouho jsme se všichni smáli a žertovali, jako bychom se znali už léta. Přešla hodina a v podstatě se nic nedělo; pak minula další, během které pomalu přenášeli zavazadla do moskevského vlaku. Když jsem pohlédl na hodiny, zjistil jsem, že je stále půlnoc, lépe řečeno, že je ještě jednou půlnoc – neboť při překročení hranice jsme získali (nebo ztratili?) dvě hodiny. Konečně jsme nastoupili do vlaku. Dostal jsem spací kupé jen pro sebe. Nebylo nepodobné obyčejnému evropskému wagon-lit, jen vyšší a větší a zdobnější, s jistou edvardovskou pompou. Na mosazné destičce jsem se dočetl letopočet, kdy bylo vytvořeno: 1903. I průvodčí, starý pán s pergamenově žlutou kůží a dlouhým povislým knírem, byl předrevoluční ročník a řekl mi, že své povolání vykonával už za cara. Roztřesenýma rukama mi přinesl čisté povlečení, sklenku vodky, talířek kaviáru, trochu černého chleba a sklenici slabého sladkého čaje s citronem. Zanedlouho lokomotiva zdlouha zavyla jako vlk a vyrazili jsme pravidelným tempem pětadvaceti kilometrů za hodinu přes rovnou zasněženou pláň směrem na Minsk a Moskvu. Za pár minut jsem ležel na lůžku a spal. Časně zrána jsme dorazili do Moskvy. Vládla tam ponurá a krutá zima. Sníh pod nohama byl udupaný na tvrdý šedý led. Na nádraží na mne čekal Dan Lascelles, první tajemník. Měl za sebou osmnáct měsíců pobytu v Rusku a řekl mi, že mu to připadá hrozně depresivní. Cestou z nádraží jsme projížděli kolem vysokých moderních budov, ulicemi řinčely tramvaje. Pohled do vedlejších ulic mi odhalil dlažbu, bláto a polorozpadlé dřevěné chatrče. Všude stály budovy a obytné domy v různých stadiích stavby či demolice, některé napůl hotové, jiné napůl stržené. Na chodnících se mačkaly davy lidí. Většinou měli bledé tváře a fádní oblečení. Snad každá druhá žena vypadala jako těhotná. Najednou jsme přejížděli přes rozlehlé prostranství Rudého náměstí. Sněžilo. Nad Kremlem se třepotala krvavě rudá vlajka nasvícená světlometem, zatímco kolem bylo příšeří. Pod vysokou rudou zdí stálo masivní Leninovo mauzoleum z tmavorudé 30 žuly a u něj drželi hlídku dva strážní nehybní jako sochy. Ve sněhu se ke vchodu vinula dlouhá fronta: lidé z města v tmavých ošumělých šatech, venkovanky s šátky na hlavách, rolníci v plstěných válenkách a Asiaté v ohromných kožešinových čepicích, turbanech a pestře pruhovaných šatech. Zastavili jsme a vystoupili z auta. Jako cizince nás okamžitě postrčili do čela fronty. Pak jsme se nechali unášet davem kolem stráží s nasazenými bajonety do nízkého klenutého vchodu a po schodech dolů. Uvnitř se tlumené světlo skrytých žárovek odráželo od leštěného rudého čediče a těžkého bronzu. U paty schodiště jsme prošli vchodem do vnitřní síně. Lenin ležel ve skleněné rakvi, mumifikovaný, s hlavou na plochém polštářku, spodní část těla zahalenou v rozedraném praporu; ze stropu visely další prapory, bojové zástavy revoluce; kolem skleněné rakve stáli stráž další vojáci. Tady bylo víc světla. Jak jsme postupovali k tělu, řadili nás do zástupu. Chvilku jsme shlíželi na mrtvolu: zažloutlá kůže napnutá na vysokých lícních kostech a klenutém čele; široký nos; špičatá, přesně zastřižená bradka mířící vzhůru; výraz nezřetelného, nevyzpytatelného pobavení. „Postupujte,“ pobízela stráž dohlížející na oddaný, povolný dav, který nás vynesl dál a nahoru na denní světlo, pod širé nebe. Naproti nám stál na druhém konci náměstí chrám Vasila Blaženého, trs pestrobarevných, fantasticky zkroucených cibulovitých kupolí, z něhož teď bylo ateistické muzeum. Nastoupili jsme do vozu, přejeli přes zamrzlou řeku Moskvu a za pár chvil jsme projížděli branou ambasády, rozlehlé zdobné budovy světle žluté barvy, která dříve patřila cukrovarnickému milionáři. Za řekou se před námi rozprostíral Kreml, město ve městě. Celý jej obklopovaly hradby z vybledlých narůžovělých cihel přerušované strážními věžemi. Za hradbami se zvedaly věže, kupole a vížky kostelů a paláců, jejich bledé zdi a zlaté báně zářily proti olověnému pozadí temného nebe plného těžkých mraků věstících další sněžení. Před našimi zraky se ze střechy jednoho z paláců zvedlo hejno šedých vran vyplašených nějakým hlukem, nemotorně obletělo dokola a znovu posedalo. Mezi námi a Kremlem ležela bílá zamrzlá řeka. Poblíž zavřískala tovární siréna a někde po proudu syčelo a dunělo beranidlo. Pach Ruska, linoucí se z města za řekou, byl silnější než kdy jindy. Později jsem navštívil Leningrad, „okno do Evropy“ Petra Velikého s jeho smutnou klasickou krásou a symetrickými řadami sešlých barokních paláců zrcadlících se v klidné, zelené vodě kanálů. Ten měl západní vzhled. Ale tohle, ten zvláštní barbarský slepenec tvarů, stylů a barev, to bylo jistě už více než z poloviny asijské. Příští den jsem začal pracovat v kanceláři, pročítal jsem si spisy, studoval výroční zprávy a se svou postupně se zlepšující znalostí ruštiny jsem se pracně prodíral bombastickými články sovětských novin. 31 V Paříži jsme spoustu informací týkajících se politické situace získávali od společenských kontaktů s lidmi, kterých se přímo týkala, od francouzských politiků, žurnalistů, státních úředníků a jiných veřejných osobností. Jako tajemník velvyslanectví jsem měl za povinnost stýkat se s lidmi nejrůznějších druhů a názorů od krajní pravice ke krajní levici. Největší potěšení – jako všichni Francouzi – měli z toho, že mohou vykládat někomu své názory na politickou situaci. Jediná potíž byla rozhodnout, čí názory má cenu poslouchat. V Moskvě to bylo zcela jiné. Kromě rutinního, striktně formálního styku s několika vyděšenými úředníky lidového komisariátu zahraničních věcí, kteří svým přístupem dávali jasně najevo, že s námi pokud možno nechtějí nic mít, jsme s Rusy neměli prakticky žádný kontakt. Pro sovětské občany bylo totiž velmi nebezpečné, aby se byť i jen v rámci svých úředních povinností jakkoliv stýkali s cizinci, protože kdokoliv tak činil, nutně musel dříve či později upoutat pozornost jisté všudypřítomné organizace, lidového komisariátu vnitřních záležitostí, NKVD. Zprvu platila jistá výjimka pro členy divadelních profesí, herce, herečky a baletky. Několika takovým orgány umožnily rozvíjet styky se zahraničními diplomaty, nebo jim to z nějakých důvodů dokonce i doporučily. Během prvních týdnů po příjezdu jsem se účastnil několika večírků pořádaných mladšími, nezadanými členy diplomatických sborů, kam přišli i někteří méně významní herci či baletky. Ale tyto styky nevyhnutelně kalilo vědomí, že ta okouzlující mladá dáma, se kterou tak přátelsky konverzujete, bude za pár hodin sepisovat hlášení o všem, co jste jí řekli, případně bude při troše smůly už zatčena a na cestě na Sibiř. Občas nás někdo s typickou ruskou pohostinností a lehkomyslností vůči možným následkům pozval k sobě domů, do dusné malé ložnice, kde obvykle kvůli nedostatku bytů žili kromě celé rodiny ještě i cizí lidé. V takových situacích jsme přijímali složitá bezpečnostní opatření. Veškeré telefonické přípravy probíhaly z veřejných telefonních budek, zvolili jsme den, kdy budou méně spolehliví hostitelovi spolubydlící pravděpodobně pryč, auto jsme zaparkovali o pár ulic dál. Pravděpodobně, ba jistě, o tom orgány věděly, ale bylo by nemoudré zbytečně upozorňovat na to, že se něco chystá, a vzbuzovat tak pozornost houfů amatérských špionů a informátorů. Jakmile ale jednou večírek odstartoval a začala téct vodka, všechny tyto obtíže byly rychle zapomenuty; zpívaly se písničky, tekly slzy, zaznívaly přípitky, prázdné sklenice se rozbíjely o zeď, ze sousedních pokojů přicházeli stále noví přátelé, aby se připojili k zábavě, slovanský šarm a družnost se projevovaly ve všech ohledech. Obyčejní Rusové se sice kontaktu s cizinci vyhýbali, ale jistě to neznamenalo, že by se s nimi nechtěli stýkat. Kdyby si mohli žít po svém, jejich život by byl jedna dlouhá pitka. Ale zanedlouho i tyto vzácné exkurze do sovětské společnosti ustaly. Vývoj událostí způsobil, že i těch pár Rusů, které jsme znali, se nám začalo vyhýbat, jako bychom byli malomocní. 32 Pár měsíců po mém příjezdu zavolal jednoho rána představitel komisariátu zahraničních věcí, aby mi oznámil zdánlivě nevinnou zprávu: na poslední chvíli došlo ke změně složení sovětské delegace, která bude přihlížet korunovaci krále Jiřího VI. Maršál Tuchačevskij, velitel sovětského generálního štábu a zástupce komisaře pro obranu, se prý vážně nachladil a nebude schopen cesty do Anglie. Nijak jsme nad tím nehloubali, ale pár dnů nato jsme se v novinách dočetli, že maršála přeložili z pozice zástupce lidového komisaře pro obranu na relativně nedůležitý post. To nachlazení mělo očividně na jeho vojenskou kariéru neblahý vliv. Potom už to šlo rychle. Napřed uveřejnili stručné komuniké, že Tuchačevského a asi půl tuctu dalších maršálů a generálů Rudé armády obvinili z velezrady, čeká je soud a hrozí jim poprava. Druhé komuniké oznámilo, že se plně přiznali ke svým zločinům a byli odsouzeni k smrti. Třetí přineslo zprávu o jejich popravě. Dokonce i sovětská veřejnost, již odolná vůči podobným šokům, to přijala s ohromením. Ještě před několika dny byli ti muži vyzdvihováni jako hrdinové, jako vzory všech vojenských i občanských ctností. Jejich portréty v nadživotní velikosti stále ještě bylo možné spatřit veřejně vystavené všude po Moskvě vedle těch Stalinových a členů politbyra. Nyní je museli chvatně a nenápadně odstranit. Na této takzvané „likvidaci“ veřejných osobností nebylo nic nového. Už několik let potkával tento osud politiky i jiné lidi. Označovali je cejchem „trockistů“, „sabotérů“, „fašistických špionů“, „diverzantů“ a podobně; někteří zmizeli po veřejném procesu, jiní následkem něčeho, co se bralo jako administrativní opatření. Ale tempo té takzvané „čistky“ se nyní změnilo. To, že velkou část nejvyššího vojenského velení bez jakéhokoliv varování zčistajasna popravili jako zrádce, se ukázalo být signálem pro masovou likvidaci nebývalého rozsahu, pro vládu teroru, jaká neměla od revoluce obdoby. Čistka postupně nabrala na síle a prohnala se jako smršť armádou, námořnictvem, letectvem, vládou, státní správou, inteligencí, průmyslem, dokonce i řadami samotné obávané tajné policie. Nikdo nebyl v bezpečí. Ty nejvyšší stejně jako ty nejnižší tahali z postelí ve tři ráno, aby navždy zmizeli. A zátah se neomezoval pouze na Moskvu. Po celé zemi, po všech svazových republikách mizeli lidé, kteří se proslavili tím, že celý život bojovali a pracovali pro stranu a pro revoluci, aby o nich buďto už nikdo nikdy neslyšel, nebo aby se řádně objevili před soudem a přiznali se, že jsou špioni, sabotéři či agenti cizích mocností. V novinách každodenně vycházely dlouhé seznamy prominentních veřejných osobností, které „odhalili“ jako zrádce, a na další likvidace bylo možné usuzovat z oznámení, že na důležité posty nastupují noví lidé, aniž by bylo alespoň naznačeno, co se stalo s jejich předchůdci. Na nižší úrovni mohl člověk jen pozorovat, jak lidé mizí, a činit z toho pochopitelné závěry. Vrátný z velvyslanectví si vyšel na procházku a nevrátil se; zmizel nám kuchař; totéž potkalo jednoho z šoférů. Úředníci z lidového komisariátu zahraničních 33 věcí začali být ještě nedostupnější než předtím. Nacházeli se v obzvlášť nezáviděníhodné situaci. Každý věděl, jak jsou styky s cizinci fatální; mělo se za to, že Tuchačevského zastřelili kvůli údajným kontaktům s německým generálním štábem. Přitom ale bylo jejich povinností stýkat se s cizinci. Pokud to odmítali, zjevně zanedbávali svou povinnost a měli z toho špatné svědomí. Pokud ale udržovali styky s cizinci, hrozilo, že je dříve či později jistě někdo obviní z vyzrazování státních tajemství nebo plánování svržení sovětského režimu. Jejich povolání bylo zkrátka nezdravé. Mizeli jeden po druhém. Ti, kteří nastupovali na místo zmizelých, byli paralyzováni strachem, neboť úředníci na těchto postech nikdy nevydrželi dlouho. Člověk tam zavolal a chtěl k aparátu třeba soudruha Ivanova. „Je nemocný,“ odvětil nervózně neznámý hlas. „Je zaneprázdněný; šel se projít.“ – „A kdo dělá jeho práci?“ zajímali jste se. „Prozatím já,“ sdělil vám ten hlas nešťastně. „Jsem… soudruh Maximov.“ – „Mohu za vámi přijít, soudruhu Maximove?“ chtěli jste vědět. „To je těžké,“ zněla vyhýbavá odpověď. „Také mám spoustu práce.“ Takže pokud jste si to jméno zapamatovali, příště jste chtěli mluvit s panem Maximovem. A opět jste slyšeli tu stále povědomější odpověď: „Je nemocný; je zaneprázdněný; je na procházce.“ „Prozatím ho zastupuji já.“ A s veškerou pravděpodobností to byla poslední chvíle, kdy jste o soudruhu Maximovovi slyšeli. Hodně se spekulovalo o tom, kolik je pravdy na těch obviněních proti obětem čistek a kolika lidí se to týká. Teorie na toto téma se lišily. Jedno bylo jisté: že velká spousta lidí využívá čistek k tomu, aby se zbavili svých osobních nepřátel a rivalů. Pokud jste měli zájem o něčí práci, o něčí byt nebo manželku, udali jste ho jako trockistu či jako britského špeha, a s největší pravděpodobností pak zmizel. NKVD pracovala přesčas. Nebyl čas zabývat se detaily. Navíc v tom začal hrát roli duch soupeření. Pro svědomitého úředníka bylo důležité mít na účtu více odsouzení než kolega. Brzo si ale všichni uvědomili, jaké nebezpečí představuje takový přehnaný zápal a všeobecné udávání, takže byly přijaty kroky proti neopodstatněným nařčením. Tomuto procesu se říkalo „čistka mezi čističi“ a stal se skvělou příležitostí pro vyřizování starých vroubků. Ten tanec stále zrychloval a stával se divočejším. Nad městem se jako mlha vznášel strach a pronikal všude. Každý žil ve strachu před všemi ostatními. Agenti NKVD byli všudypřítomní. Každý den pěli v novinách chválu na vojáky, kteří udali své velitele, na děti, které „odhalily“ své rodiče. Nikomu se nedalo věřit. Nikdo nebyl v bezpečí. Zanedlouho po likvidaci Tuchačevského a ostatních uspořádala sovětská vláda oficiální recepci na počest nějaké vážené návštěvy. Pozvali i diplomaty a to, co zbylo z nejvyššího velení sovětských vojsk. V životě jsem neviděl někoho, kdo by působil tak stísněným dojmem jako ti generálové a admirálové. Mnozí z nich byli jistě blízkými přáteli a druhy těch mrtvých. Děsilo je, že jsou v místnosti s cizinci; bylo to strašlivě nebezpečné. Kdykoliv 34 si všimli, že se k nim blíží cizí námořní či vojenský atašé, spěšně se vytratili. Ale neměli zájem konverzovat ani mezi sebou, ani s důležitými osobnostmi politického světa, které se oslavy také účastnily. V té době nebylo možné říct, kdo je, či není zrádce a kdo vás kvůli nějaké náhodné poznámce udá. A tak ve svých uniformách ozdobených řadami medailí postávali osamoceně ve dveřích a po koutech a jejich tváře nad tuhými límečky měly popelavě zelenožlutý odstín. Po velkolepé večeři servírované na carských zlatých talířích, stále ještě vyzdobených carskými monogramy, spustila kapela foxtroty a rumby. Ale pocit hrozící zkázy se nedal tak snadno rozptýlit. Dokonce i obtloustlý Litvinov, lidový komisař zahraničních věcí, oblečený v dokonalém večerním obleku, vypadal nesvůj, když tančil místností s půvabnou adoptovanou dcerou v náruči. A tak se vlivem okolností cizinci v Moskvě, což byli většinou diplomaté a žurnalisté, uzavírali stále více do své vlastní společnosti. Večer co večer jsme se strojili do fraků, večeřeli na té či oné ambasádě nebo vyslanectví ve společnosti stále týchž lidí a diskutovali o stále týchž věcech. Byl to velice nepřirozený život, ale měl svá pozitiva, neboť mezi těmi několika stovkami lidí tvořících celou moskevskou cizineckou kolonii se našla spousta takových, se kterými bylo příjemné se vídat, a to, že jsme žili v podmínkách připomínajících ghetto, nás semklo. Za jiných okolností bychom nedrželi takhle pospolu. Pokud šlo o informace ohledně toho, co se děje v zemi, ve které jsme žili, spoléhali jsme se zčásti na články v sovětském tisku, které toho často odhalovaly překvapivě mnoho, zčásti na fámy, většinou pochybné, na informace, k nimž mohl člověk přijít díky drobným událostem každodenního života, a na to, co jsme mohli spatřit na vlastní oči, když jsme se plahočili v těžkých zimních botách ulicemi Moskvy. Poslední uvedený zdroj byl často nejcennější. Z pochůzky po mizerně zásobených obchodech, před kterými bídně oblečení lidé se sklíčenými výrazy ve tvářích vystávali mnohahodinové fronty v často marné naději na získání základních životních potřeb, a ze srovnání cen a mzdových sazeb bylo možné vytvořit si dost přesnou představu o sovětské životní úrovni. A porovnáním těchto a dalších známých údajů týkajících se průmyslové výroby bylo možné se dohadovat, co je základním motivem sovětské ekonomické politiky: totiž rozhodnutí budovat těžký průmysl a tím za každou cenu dosáhnout toho, aby byla země silná, soběstačná a připravená na válku. Tomuto cíli bylo obětováno vše, především zájmy individuálního spotřebitele. Jediná výjimka se vztahovala na lidi pracující na věcech státního zájmu, ti měli s ohledem na své zdraví a jako odměnu za své služby zvláštní privilegia. To bylo zřejmě oficiálním vysvětlením luxusního života, který vedla sovětská aristokracie – lidoví komisaři, generálové a vysocí úředníci. Občas jsme je zahlédli, jak jedou v nádherných autech na své venkovské usedlosti či se z nich vracejí, nebo jak s mladými blondýnkami popíjejí šampaňské pod zlatými lustry hotelu Metropol. 35 Jejich život byl sice příjemný, ale obvykle také krátký, protože v ohrožení byli sice všichni, ale ti nejvyšší byli obvykle první na ráně. Řekl bych, že pomyšlení na to umožňovalo spoustě z těch skromnějších členů společnosti lépe se smířit se vším, co museli snášet. Stalina jsem poprvé spatřil až na Prvního máje, když už jsem měl za sebou několik měsíců pobytu v Moskvě. Kromě toho, že byl generálním tajemníkem komunistické strany, tenkrát nezastával žádné oficiální pozice ani nechodil na státní recepce, kam byli zváni cizí diplomaté. A také nepřijímal cizí velvyslance. Náš velvyslanec lord Chilston po dlouhých, bezvýsledných a marných diskusích s tehdejším komisařem pro zahraniční věci Litvinovem občas žádal o setkání se Stalinem, ale mínil to spíš jako vtip. Litvinov vždycky v chlácholivém gestu ukázal své baculaté malé dlaně a na jeho kulaté obrýlené tváři se rozhostil omluvný úsměv. „Velmi lituji,“ pronesl plynnou, ale hrdelní angličtinou, jíž se naučil před revolucí jako uprchlík v Londýně. Tehdy se jmenoval různě: Finkelstein, Wallach, nebo prostě Mr. Harris. „Skutečně velmi lituji. Ale pan Stalin má rád své soukromí a s cizinci se nestýká. To přenechává mně.“ A korpulentní tělo pana Litvinova se otřásalo smíchem. Ale nejméně dvakrát do roka se Stalin objevoval na veřejnosti – na Prvního máje a 7. listopadu, kdy stál na Leninově mauzoleu a přijímal vojenské pozdravy při slavnostní přehlídce Rudé armády. Nebylo pochyb o tom, jakou pozici zastává, jakkoliv byla neoficiální. Nenápadně vyšel z malých postranních dveří v kremelské zdi, za ním další členové nejvyššího politbyra. Vystoupal na vrchol mauzolea a zaujal pozici trochu před ostatními, aby přehlížel nesmírnou rozlohu Rudého náměstí – měl zakrslou postavu Asiata, čepici se štítkem a šedivý polovojenský svrchník, pod hustým obočím blízko sebe posazené oči, jestřábí nos a těžkopádný, dolů zatočený knír. Výraz jeho tváře byl něčím mezi blahosklonností a znuděnou nevyzpytatelností. Pěchota, jízda a tanky míjely kolem, stíhací letadla a bombardéry hřměly oblohou. Stalin tu a tam zvedl ruku s roztaženou dlaní v drobném gestu, které bylo zároveň přátelským zamáváním, požehnáním a zasalutováním. Po většinu času se ale přívětivě bavil s lidmi kolem sebe, kteří se nervózně šklebili a nejistě přešlapovali z nohy na nohu. Zapomínali v tu chvíli na přehlídku, na vysoký post, který zastávali, i na všechno ostatní a měli v hlavě jen směsici radosti a hrůzy z toho, že na ně promluvil. Občas se ozývaly hlasité výbuchy jásotu: oslavoval Stalina, oslavoval pěchotu, která jako šiky automatů pochodovala přes náměstí parádním krokem, oslavoval kozáky cválající v tradičních uniformách, oslavoval těžké tanky hřmící a rachotící plnou rychlostí po dláždění, a obzvlášť hlasitě oslavoval zvláštní bezpečnostní jednotky NKVD v elegantních modrých čepicích s rudými okolky. Zprvu mě nenapadlo zkoumat, kdo to vlastně jásá. Když jsem se začal poohlížet, 36 odpověď nebyla hned zřejmá. Najednou jsem si uvědomil, že kromě diplomatů shromážděných v nepříliš nadšeném houfu u paty mauzolea a hrstky pečlivě střežených školáků asi čtyři sta metrů daleko na druhé straně náměstí tam není nikdo, kdo by mohl jásat. Všude kolem Rudého náměstí se táhla ponurá a tichá řada hlídajících vojáků, kteří blokovali vstupy. Sahalo to až do sousedících ulic a dolů k řece, hlídali i na střechách okolních domů. Nikde v dohledu nebyl nikdo, kdo by vypadal jako obecenstvo. Teprve pak mi došlo, že ten jásot je nahraný a umělý, line se z tlampačů ukrytých diskrétně v rozích náměstí, aby příhodně zamezil potřebě nehygienických, nejistých diváků. Až později začaly být součástí scény i „masy pracujících“ v podobě „spontánní dělnické demonstrace“ složené z několika oddílů obyčejných sovětských občanů proložených strážemi, kteří ostrým tempem propochodovali kolem. Vojákům nestačilo jen dohlížet na pochodující, nevynechali příležitost popohánět ty, kteří se loudali, a pobízet k většímu jásotu. Ale jásot, který tito lidé vydávali, byl žalostný, vlažný a vyhladovělý, nedal se srovnat s nespoutaným řevem linoucím se z tlampačů. I přes podmínky, ke kterým jsme byli odsouzeni, nám život v Moskvě umožnil během několika měsíců poznat skutečnou podstatu Sovětského svazu lépe, než by to člověku umožnily všechny knížky, které kdy na to téma byly napsány. Ale pokud šlo o mne, stále jsem se zcela nevzdával naděje, že spatřím sovětský život skutečně zblízka, a ani na okamžik jsem neopouštěl myšlenku, že tak či onak proniknu do Střední Asie. Jakmile začalo tání, pustil jsem se do plánování cesty.

 

Recenze knihy ZDE

 
Datum: 29. 12. 2022 08:54:32 Autor: Dobrý oráč
Předmět: Proč Rusko, když je to samé v USA
Počet původních obyvatel Severní Ameriky byl kolem 10 milionu. V roce 1900 vylo indianu kolem 250 000. Vojensky, psychologicky nebo hladomorem byly indiáni vytlačeni do rezervací. „Rezervace“, které byly v některých obdobích téměř koncentračními tábory a do nichž byli indiáni vykazováni, představovaly vážné porušení článků Mezinárodní konvence, prevence a represe zločinů genocidy Spojených národů. Počet umrti novorozeňat je strašný, na 1 000 jich zemře 100. Průměr v USA je přitom 8. Průměrný věk indiánů je 44 let. Podvyživou trpi 75% dětí. Ctihodní pánové dokázali vytvořit ústavu Spojených států, na níž jsou mnozí Američané dodnes hrdi, ale jaksi v ní tehdy zapomněli na jediné právoplatné obyvatele, indiány... Sama za sebe hovoří skutečnost, že mnoha indiánům bylo v USA až v roce 1924 uznáno občanství a volební právo. I tuto věc ale museli indiáni vykoupit krví, protože se tak stalo až po jejich loajální službě v armádě Spojených států v 1. Světové válce. Úřad pro indiánské záležitosti vznikl 1854 na ochranu a jak funguje? V padesátých letech dvacátého století, inicioval vznik Reorganizačního zákona, jehož cílem bylo zrušit rezervace a indiány „asimilovat“. Během osmi let úředně vymazaly 61 kmenů! Několik set tisíc indiánů muselo opustit rezervace a stali se zoufalými bezdomovci obývajícími gheta. *Tak si rikam, proč cestovat do Ruska, když maji Usaci neco lepši ho*.
Datum: 01. 01. 2023 22:36:10 Autor: Leonid Křížek
Předmět: ad Dobrý oráč
Maclean nebyl "Usák", ale Skot. Příspěvek o Indiánech je tudíž mimo téma.
Datum: 02. 01. 2023 15:11:43 Autor: K.Bartošík
Předmět: Dobrý oráč nezklamal
Dobrý oráči,opět jste nezklamal.Jak někdo napíše pravdu o Vašem vysněném Rusku,okamžitě reagujete jako správný ruSSofil,začnete ze všeho obviňovat USA.Na druhé straně zamlčujete celou imperiální historii Ruska, které si podrobovalo sousední národy ať už to bylo Finsko , Polsko nebo je přímo vyvražďovalo jako při zabírání Sibiře.Proč ale Stalin zabral pobaltské republiky i Besarábii, která nikdy ani nebyla částí carského Ruska? No a dnešní politika Putina je opět stejná.A ještě řekněte, kdy rusko v historii prosperovalo? V rusku vždy prosperovala jen velice úzká vsrstva vyvolených ať to byli aristokraté, komunističtí pohlaváři nebo dnes oligarchové..zbytek "ryl držkou v zemi" jak by řekl Karel Kryl Zkuste si přečis např. knihu od J.Hanzelky a M.Zikmunda:"Zvláštní zpráva č. 4 (tajné)"Nebo některou knihu F.R. Hrabal-Krondak.Který procestoval celé Rusko,jako nikdo jiný.Třeba se poučíte a zmoudříte??
Datum: 03. 01. 2023 09:15:03 Autor: Dobrý oráč
Předmět: Co je víc K.B.
Omlouvam se za svoji neznalost pane Křížku. Pane K.B, vite jaky rozdil je mezi nami? Já současné teroristické staty dokáží pojmenovat a nechovam k nim žádnou naklonost: USA,RF,GB,UA,F,SAE.*S vasim nazorem by jme mohli zabřehnout az do stredoveku za Karla 4 a cinit si územní nároky na cast Itálie.*
Datum: 07. 01. 2023 14:21:48 Autor: Dobrý oráč
Předmět: Co je víc,
nevím,ale Vím že nás v hodinách dějepisu a českého jazyka učili psát císař německý,kral český Karel IV.
Datum: 10. 01. 2023 22:34:06 Autor: Dobrý oráč
Předmět: Nějaký idiot krade muj nick
Předně jsem nepsal nic 7.1.. Pokud má nějaký idiot potřebu krást můj nick, mel špatnou vychovu od rodičů i od učitelů. Krást a lhát se nemá. Římské cislovky se pouzivali ve stredoveku a dnes pro svoji specufikaci se používají i nadale.ale arabské cislovky lze použít. KAREL 4, LUDVIK 14.
Datum: 17. 01. 2023 22:49:48 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Teroristické státy?
Pane, který se ukrýváte za přezdívkou "Dobrý oráč", proč považuje státy USA,RF,GB,UA,F,SAE za teroristické? Už to, že tu nediskutujete pod svým pravým jménem (i to by mohlo být vymyšlené), jako většina z nás, svědčí o tom, že se obáváte stát za svými názory občanským jménem. Na Militarii zaznělo za 24 let už mnoho dezinformací a lží (nikdy jsme tyto názory nemazali), ale označit většinu státu Atlantické civilizace (a ještě k tomu SAE) za "teroristické", to tu ještě nebylo... Naštěstí představitelé těchto "teroristických" států Militarii nečtou, jinak by Vás museli dát k soudu za hanobení suverénních států. Jediným státem, který nyní páchá teroristické činy a vede totální válku proti civilnímu obyvatelstvu suverénního státu, je Putinovo Rusko. Dokonce i nacistické Německo vyhlásilo totalitní válku (ústy Goebbelse) až na sklonku války. Pravda, Putin totální válku oficiálně nevyhlásil, ale vede ji a já doufám, že za to jednou skončí u mezinárodního soudu jako nacisté po WWII.
Datum: 17. 01. 2023 22:56:20 Autor: Leonid Křížek
Předmět: P. S.
Mimochodem, "Dobrý oráči", na argumenty pana Bartošíka z 2. 1. jste neodpověděl, očividně protiargumenty nemáte. Snad byste se měl dvakrát zamyslet nad svými demagogickými texty, než je publikujete na servru, který má tisíce čtenářů.
Datum: 19. 01. 2023 13:41:18 Autor: Dobrý oráč
Předmět: Co je víc K.B. nebo terorismus.
Terorismus pod praporem "demokracie" a jeho sponzoři. Saúdská Arábie je největším zdrojem příjmů pro teroristy a islamistické bojové skupiny, jako jsou al-Kajda, afghánský Taliban a další. Vláda pouštního státu se prý zdráhá kohoutky peněz těmto organizacím utáhnout, alespoň podle ministryně zahraničí USA Hillary Clintonové. Informaci přinesl server Guardian, který vychází z depeší amerických ambasád, které uvolnil pro veřejnost server WikiLeaks. Pokud i to je vám málo, vyšla kniha F. William Engdahl: Islámský terorismus ve službách CIA - USA. Prostě důkazů o terorismu USA, SAE a dalších je mnoho, jen hledat.
Datum: 20. 01. 2023 08:27:40 Autor: Dobrý oráč
Předmět: Oral jsem oral ....
PS. myslel jsem, že již nebudu reagovat, ale když jste pane Křížku napsal, že militaria.cz je stará 24 a stále se lže, rozhodl jsem se uvést věci vojenské a teroristické na pravou míru. Teror a terorismus stejně jako okupace jde v ruku v ruce světem. První Terorismus a okupaci zažil stát Kongo za vlády Leopolda 2. Tento monarcha miloval třpytivé kamínky pto které nechal zavraždit 10 až 15 milionu občanů Konga. To je více než počet obětí za 1. Velké války v Evropě. Na Ukrajině za 2. Velké války vzniklo hnutí UPA založená Banderou a Šuchevičem.Ti dva společně s UPOU se tak činili, že jejich terorismus měl za následek přes 100 000 mrtvých Poláků a desitky tisíc Židů. Německá armáda se od nich distancovala. Zde na jejich hrdinný terorismus můžeme po ukrajinsky zvolat: Sláva Ukrajině a Hrdinům sláva. Dalším příkladem okupace a terorismus je Alžírsko a Vietnamu armádou Francie, která jako koloniální mocnost nepochopila svůj konec. Miliony zavražděných nevinných občanů a drancování. Samozřejmě si Vietnam vytáhl bonus a byl napaden armádou USA. Terorismus a okupace vyvrcholila i s nápadem použít atomovou zbraň proti Vietnamcům. Ostatně by to nebylo poprvé, již po Japonsku se uvažovalo její použití proti severní Koreji. Sovětský svaz a jeho věrní z Varšavské smlouvy si rovněž ohřáli polívku a napadli Československo v roce 1968. Dalším teroristickým činem USA bylo bombardování svobodného státu v Evropě a to Srbska. Pak následovaly okupace a terorismus samozřejmě dál a vyvrcholil Afghanistánem po dobu dvaceti let vojsky NATO. Ruská federace se nenaučila z chyb Západu a s vidinou rychlého boje se rozhodla vojensky napadnout a terorizovat Ukrajinu. Vyšlo mnoho knih o terorismu Západních států ve světě. Za přečtení stojí i tyto knihy: „Válečné lži agrese NATO proti Jugoslávii“, „Vymaňování USA z vietnamské války.“ Tímto jsem dooral poslední brázdu a s pozdravem I. Vevera
Datum: 20. 01. 2023 08:27:41 Autor: Dobrý oráč
Předmět: Oral jsem oral ....
PS. myslel jsem, že již nebudu reagovat, ale když jste pane Křížku napsal, že militaria.cz je stará 24 a stále se lže, rozhodl jsem se uvést věci vojenské a teroristické na pravou míru. Teror a terorismus stejně jako okupace jde v ruku v ruce světem. První Terorismus a okupaci zažil stát Kongo za vlády Leopolda 2. Tento monarcha miloval třpytivé kamínky pto které nechal zavraždit 10 až 15 milionu občanů Konga. To je více než počet obětí za 1. Velké války v Evropě. Na Ukrajině za 2. Velké války vzniklo hnutí UPA založená Banderou a Šuchevičem.Ti dva společně s UPOU se tak činili, že jejich terorismus měl za následek přes 100 000 mrtvých Poláků a desitky tisíc Židů. Německá armáda se od nich distancovala. Zde na jejich hrdinný terorismus můžeme po ukrajinsky zvolat: Sláva Ukrajině a Hrdinům sláva. Dalším příkladem okupace a terorismus je Alžírsko a Vietnamu armádou Francie, která jako koloniální mocnost nepochopila svůj konec. Miliony zavražděných nevinných občanů a drancování. Samozřejmě si Vietnam vytáhl bonus a byl napaden armádou USA. Terorismus a okupace vyvrcholila i s nápadem použít atomovou zbraň proti Vietnamcům. Ostatně by to nebylo poprvé, již po Japonsku se uvažovalo její použití proti severní Koreji. Sovětský svaz a jeho věrní z Varšavské smlouvy si rovněž ohřáli polívku a napadli Československo v roce 1968. Dalším teroristickým činem USA bylo bombardování svobodného státu v Evropě a to Srbska. Pak následovaly okupace a terorismus samozřejmě dál a vyvrcholil Afghanistánem po dobu dvaceti let vojsky NATO. Ruská federace se nenaučila z chyb Západu a s vidinou rychlého boje se rozhodla vojensky napadnout a terorizovat Ukrajinu. Vyšlo mnoho knih o terorismu Západních států ve světě. Za přečtení stojí i tyto knihy: „Válečné lži agrese NATO proti Jugoslávii“, „Vymaňování USA z vietnamské války.“ Tímto jsem dooral poslední brázdu a s pozdravem I. Vevera
Datum: 31. 01. 2023 13:17:41 Autor: K.Bartošík
Předmět: Oráči orat je umění a to Vy neumíte.
Dobrý oráči,tak jste oral,až jste se v tom všem zaoral.Terorismus má řadu definic a používání tohoto pojmu je tudíž v mnoha případech velice kontroverzní. Až mě budete chtít příště srovnávat s terorismem,tak si něco o něm předem prostudujte.Terorismus je vojenskou taktikou už od dob Říše římské, ale poprvé bylo tohoto termínu použito během Francouzské revoluce, a to v souvislosti s „Vládou teroru“ (Hrůzovládou). V 19. století sloužil tento pojem k označení extrémistických politických činů. Podle některých historiků se moderní terorismus zrodil v carském Rusku, kde bolševici v letech 1900–1910 uskutečnili 23 000 atentátů, kterým podlehlo přibližně 17 000 lidí Přesná definice terorismu neexistuje, nicméně jeho primárním principem je vytvořit pomocí cíleného násilí strach a paniku mezi civilním obyvatelstvem a tím upozornit na cíle, kterých chtějí teroristé dosáhnout, jako výrazných změn společenského uspořádání, politických ústupků, nebo může být „pouhým“ aktem pomsty.
Datum: 02. 02. 2023 15:19:53 Autor: Kocúr
Předmět: Pán K.Bartošík
Ste veľmi pomýlený a miešate slivky s orechmi. Ak sa chcete baviť o terorizme a jeho pôsobení v armádach sa treba zamyslieť nad vojnami, ktoré boli a budú. Nikto viac vojen s podporou terorizmu nerozpútal ako USA. Vnútorný terorizmus, ktorý viedla skupina RAF v Nemecku alebo IRA v Írsku nijako neohrozovala susedné staty. Historicky, keď sa Washington zapletie do nejakého vojenského konfliktu, nie je schopný sa z neho dostať. Tak to bolo vo Vietname, keď americkí vojenskí poradcovia chceli len pomôcť Vietnamcom z Južného Vietnamu poraziť sily Viet-Congu (Severný Vietnam). Čo z toho vzišlo, všetci vieme – dlhodobá vojna Američanov s Viet-Congom. Americká armáda tiež vtrhla do Afganistanu pod zámienkou boja proti teroristom z al-Káidy. Výsledkom bolo, že Washington spôsobil dvadsať rokov vojny, ničenia a smrti státisícov Afgancov. Nezdá sa vám, že situácia na Ukrajine sa začína vyvíjať podľa rovnakého scenára?
Datum: 03. 02. 2023 15:14:15 Autor: K.Bartošík
Předmět: Pán Kocúr
Pane Kocúre je vidět,že buď jste poctivě nečetl můj poslední článek,nebo Váš přístup k terorismu je zpozice marxisticko -leninské.Měl by jste si předně nastudovat,něco o tom,proč se učíme o historii,neboť:"Znalost dějin totiž není to, co nám zabrání chyby našich předků opakovat. My je musíme vidět a pochopit." Historicky gramotný člověk chápe příčiny a následky dějepisných jevů."Kdo zapomíná na své dějiny, je odsouzen je opakovat."Tak pravil George Santayana.Hlavně nezaměňuje jedno za druhé"Píšete cituji....."Ak sa chcete baviť o terorizme a jeho pôsobení v armádach sa treba zamyslieť nad vojnami, ktoré boli a budú" u Vás to znamená,jako kdybych poslouchal s.J.Skalu ortodoxního komunistu,vždy USA a Vietnam.Tak by jste také měl vědět,že se ji dopouštěl SSSR,Rusko teroristických činů možná více než USA.Nějak Vy všichni obdivovatelé SSSR a Ruska rádi za pomínaté na to,že 17.9.1939, Rudá armáda pomáhla wermachtu obsadit Polsko,obsadila Pobaltí ( kromě Litvy),obsazení rumunské Besarábii. Dne 30.11.1939 SSSR bezdůvodně napadlo Finsko,teror v Kronštatě,v Katyni poprava 25 000 mužů,plské armády,hladomor na Ukrajině v létech 1932-1933 a tak bych mohl pokračovat dále.Sami bolševici se chovali jako rudý džihád, vraždili, věznili a týrali lidi jen kvůli jejich odlišnému politickému vyznání... třeba Afghanistán v letech 1979-1989, kdy zastřelili tehdejšího prezidenta Háfizulláha Amína.K Vámi omilanému Vietnamu jen toto.Jeden z nejchytřejších politiků 20. století, bývalý singapurský premiér Li Kuang-jao (Lee Kuan Yew), prohlásil: ochota Američanů bojovat za nezávislost Jižního Vietnamu proti komunistické agresi dodala odvahu antikomunistům v celé jihovýchodní Asii, povzbudila je a inspirovala. A také jim získala čas a umožnila zemím, jako je Tchaj-wan, Filipíny, Malajsie, Singapur, Indonésie či Thajsko, aby dnes byly svobodnými, víceméně demokratickými republikami, a nikoli komunistickými tyraniemi.No v dnešní době argumentovat, že Rusko má právo napadnout druhý stát Ukrajinu a ten stát se nesmí bránit, a že ruský systém je to nejlepší co se může lidem stát a je správné jim ho vnutit, je názor nějakého dinosaura s minulého století,který se probudil k životu.Takže Vy také patříte,mezi část lidí,kteří veří tomu, že Ukrajinu Rusové osvobozují, že všechno dobré na Ukrajině dělají Rusové a za všechno špatné Ukrajinci.Přesně to si dodnes myslí,rusové, že když nás v květnu 1945 „osvobodili“, Česká republika jim „patří“. Považují nás za sféru svého vlivu.
Datum: 03. 02. 2023 16:54:28 Autor: Kocúr
Předmět: Pravda alebo lož, pán Bartošík
Diskutujeme o medzinárodnom terorizme a jeho začlenení do armád. Keď spomínate hladomor na Ukrajine, zabudli ste na zverstvá v Afrike v Severnej Amerike, v Južnej Ázii (Bengalský hladomor) a ďalšie. Doplňte si vedomosti o Číne. Po historicky prvej návšteve amerického prezidenta (konkrétne Richarda Nixona) v komunistickej Číne roku 1972 sa síce začal intenzívnejší rozvoj americko-čínskych (najmä ekonomických) vzťahov, ktorý viedol v roku 1978 až k uznaniu pevninskej Číny zo strany USA ako jedinej, nedeliteľnej krajiny, ktorej súčasťou je aj Taiwan. Našiel som článok vo vašom nezávislom tlači, ktorý vyšiel v roku 2015. Píše sa v ňom pravda alebo lož? Posúdenie nechám na vás. Odkaz je tu: https://www.denik.cz/ze_sveta/vrazdy-a-muceni-zachazeni-s-vezni-na-ukrajine-je-sokujici-20150522.html
Datum: 03. 02. 2023 21:37:50 Autor: K.Bartošík
Předmět: Holt asi máme každý svou pravdu.
Pane Kocúre,vidím,že Vaše diskuze směřuje jiným směrem,než byla původně vedena a zamýšlena to znamená pohled na vznik a důsledky terorismu v historii.Vidím,že diskuzi chcete převést na téma politické,kdo je lepší,zda Rusko nebo Ukrajina,tak vidím,že tato diskuze pro mě nemá cenu,neboť se zajímám o vojenskou historii a né o politiku. Taktéž Vám též zasilám poznatky jak se chová druhá strana. Na Slovensku take vyšel článek: https://plus7dni.pluska.sk/historia/najbrutalnejsia-odnoz-ruskej-mafie-boli-to-ludia-ktori-naucili-spenazit-svoje-svaly?itm_site=centrumitm_position=5 Zde máte též články o ruském vězení https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-veznice-muceni-znasilneni-vezni-sergej-saveljev-belorusko.A211025_114210_zahranicni_dtt https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-vojaci-armada-ukrajina-valka-vyslech-brutalni-muceni.A230202_154923_zahranicni_vajo Mohl bych Vám také doporučit knihu vyšla na Slovensku a poslal mi ji kamarád.Kniha: Mark Galeotti"Vory - Ruská supermafia" BTW:Závěrem jen tolik.Ani s Tchaj-wanem též známym pod názvem Republika Formosa nemáte pravdu.ČLR nicméně ostrov nikdy nespravovala Tchaj-wan ani jediný den své existenjce,měl by jste také vědět,že po prohrané válce roku 1895,Čína smlouvou ze Šimonoseki "navždy" přenechala s Tchaj-wan Japonsku.Jinak doporučuji článek z 13.8.2022,v Lidových novinách:"Tchaj-wanem Číně nikdy nepatřil."
Datum: 04. 02. 2023 12:25:14 Autor: Kocúr
Předmět: Jing a Jang
Napísal som vám, že sa mýlite a mám pravdu. K medzinarodnému terorizmu, ktorý používajú armady mi odpoviete hladomorom v ZSSR. Smutná udalosť, ale nijako nesúvisí s témou. Podobné je to s koncentračnými tabormi pre Japoncov žijúcu v USA v čase 2. svetovej vojny. Taiwan uznalo len 23 statu a dnes si nie som istý, ale Nikaragua a dva iné staty svoje rozhodnutie vzali späť. Podobné to má stat Izrael, ktorý neuznávajú Arabské staty. A teraz k téme čo je medzinárodný terorizmus aj jeho použitie v prospech armad a USA. Do roku 2006 vybudovali USA 14 zakladní v Iraku. Rabovanie v múzeách, bombardovanie chrámu imáma Alího v Nadžafe aj napriek sľubom amerických jednotiek. Spoločnosť Blackwater zložená z agentov CIA a Pentagonu vedená Robertom Richerom získala prvé významné zmluvy v Iraku a CIA ju najala k popravám "islamských teroristov", aby sa vyhla parlamentnému zákazu popráv priamo vykonávaných CIA. Mohol by som napísať o ďalších teroristických akciách, ale ako ukážka táto postačuje.Len na záver pán Bartošík nie ste klonom Balkánskej mäsiarne civilným menom Korbelová? Alebo ste prešiel vymývaním mozgu v Aspen inštitúte. Nie je všetko biele alebo čierne, v živote funguje jing a jang.
Datum: 05. 02. 2023 19:43:41 Autor: K.Bartošík
Předmět: Kdo snadno uvěří, snadno je oklamán.
Pane Kocúre,před rokem 1989,jsem každému kdo mi tvrdil,že má pravdu odpovídal toto:"Vy moje tchýně a komunistická strana máte vždy pravdu".K věznění japonsku v USA jen toto:Jak ubíhaly měsíce, původně strohé a nevlídné prostředí táborů (japonských občanů v USA) obyvatelé proměnili v pulzující městečka. Zazelenaly se zahrady, vyrůstala sportoviště, taneční sály, školy, kostely, publikovaly se cyklostylované časopisy a knihy, zakládaly skautské oddíly. Americké úřady komunitní život všemožně podporovaly, navodily dojem relativně běžného života a předešly výbuchům nespokojenosti a násilí.V září 1987 se Kongres formálně omluvil dosud 60 000 žijícím „relokovaným" a vyplatil celkem dvanáct miliard dolarů, po dvaceti tisících každému.Jak se zachovali Japonci při obsazení Koree a Číny v létech 1910-1945?Jak se zachoval SSSR vůči lidem,kteří trpěli koncentračních táborech zvaných Gulagy"?K pochopení tématu: Doporučuji Vám si přečíst si tyto knihy.Já už to dávno udělal. Kniha od Aleksandr Nikolajevič Jakovlev:"Rusko plné křížů" Dokumentující hrůzy bolševického teroru v Rusku na základě mnohaletého studia příslušných dokumentů. Nikolaj Nikolajevič Nikulin:"V první linii: Z Leningradu až do Berlína"Po válce a po studiích se N. N. Nikulin stal odborným pracovníkem Ermitáže.Nikulinovy vzpomínky na válku v první linii nejsou rozhodně vhodnou četbou před spaním. Armand Maloumian:"Synové gulagu".Vzpomínky francouzského Arména na osm let strávených v soukolí stalinského teroru. Zora Dvořáková & Vladimír Levora:"Ze stalinských gulagů do Československého vojska" Jan Demčík:"Můj útěk do gulagu" Poslední dvě knížky,jsou vzpomínkou čs.příslušníku 1.ar.sboru v SSSR na pobyt v "rekreačním středisku GULAG". Názor ať si udělá každý sám. Btw:Zatím jste mě ještě nenapsal kde jsem se mýlíl.Hlavně aby Yin-Yang (Jin-Jang) Vás opatrovali a udrželi ve zdraví občany S.Koree,neboť se může stát,že až vybudují komunismus-tak zjistí,že národ vymřel hlady. K nám s východu po staletí nikdy nic dobrého nepřšlo,víc to raději nebudu rozebírat. Na rozdíl od Vás jsem hrdý na češku paní Marii Jana Korbelová,provdanou Albrightová.Myslím si,že na soudruhy J.V.Stalina,Mao Ce-tunga,a další kom.vůdce nemá.Nevím,jak Vy,ale já se narodil pár let po skončení 2.svět.války.Ale pro nás co jsme zažili rok 1968 a vedoucí úlohu strany je to jasné. Když se něco nelíbí Rusákům a komunistům, je to určitě správné Vy asi máte svou pravdu hlavně z Aeronetu. I kdyby nás,včetně Slovenska Rusko znovu okupovalo, srovnalo se zemí půl republiky, vyhladilo půl obyvatel včetně Vašich rodin, tak kdyby na Sputniku napsali, že to byla bratrská pomoc, tak to bude pro Vás"až do konce Vašich dnů..."
Datum: 06. 02. 2023 10:44:20 Autor: Kocúr
Předmět: Muzika
Stále sa veľmi mylite a váš čas sa zastavil v roku 1989. Nenavidíte komunustov a žijete s nimi aj ospevujete terorizmus. Uvediem všetko na pravú mieru, aby ste pochopili. U nás bola za prezidentku zvolená prostoduchá suka Čaputová, ktorá nehají záujmy štátu.O nás sa hovorí, že sme nacionalisti, možno je to pravda, ale Čaputová zrádza náš štát a občanov. Vy, bojovník proti komunizmu ste si museli veľmi užívať voľbu prezidenta vášho štátu. Jeden bývalý komunista a úspešný podnikateľ, ktorý zamestnáva 40 000 ľudí Andrej Babiš a druhy bývalý komunista rozviedčik pod dohľadom KGB P. Pavel.Čaputová bola tak nadržaná na Pavla, že ukrytá čakala v Prahe na výsledky volieb. To nie je náhoda. Koho ste volil ma nezaujíma, ale 32 rokov uplynulo od prevratu a komunisti stále v Česku vládnu a idú na najvyšších miestach. Upokojím vás, u nás je to rovnaké. V Nemecku trvalo 50 rokov, kým nacisti opustili významné politické miesta. A teraz k terorizmu ak Balkánskej mäsiarke Korbelovej. Túto suku zachranili statoční občania Srbska pred istou smrti za 2. Svetovej vojny. Ona sa im odmenila po mnohých rokoch teroristickým bombardovaním ich krajiny v roku 1999. Keby som sa topil v jazere a zachranil ma bača, do konca svojho života by som mu bol vďačný. Ona nie.! Pán Bartošík píšete krásne eseje o komunizme, táboroch gulag. Čo napísať pravdu o imperializme a jeho vplyve na svet vrátane desiatok miliónov mŕtvol? Mňa nezaujíma v diskusii o terorizme a jeho využití v armáde, nejaky gulag, Stalin alebo Hitler. Toto je pán súčasnosť. V Ruskej armáde na Ukrajine (r 2023) je veľmi aktívne súkromné ​​teroristické zoskupenie Wagner a proti nim bojuje teroristické zoskupenie zložené z bývalých vojakov USA zvanej Mozart. Táto téma je aktuálna.
Datum: 07. 02. 2023 20:36:51 Autor: K.Bartošík
Předmět: Na závěr diskuse.
Myslím si,že až čas ukáže,jakým přínosem pro Slovensko byla prezidentka pani Čaputová.Kdo nehájil zájmy ČR byl M.Zeman a A.Babiš. Ano Babiš huláká, jak v devadesátkách ODSáci vše rozprodali za hubičku. No tak on to zase za hubičku pokoupil a "vybudoval" firmu, kde za, minimální mzdu zaměstnává 40 tis lidí.Teď mi jen napište,kerou z těch firem, které Agrofert zkoupil, Babiš vybudoval? Povídejte, přehánějte...Babiš tvrdí,že nespolupracoval s STB,a pak prohlásí výrok, že ho ekonomická STB terorizovala, hlídala, aby nekradl. To si asi po Sametu oddychl. Babiš se prolhal celým svým životem k miliardovému majetku, vlastnictví politické sekty a početnému stádu poslušných ovcí.To se dočkáte ji u Vás na Slovensku,až se dostane k moci R.Fico,třeba ho ji A.Babiš naučí ,jak mají sázet jeho voliči. Nejvtipnější bylo jak StBák vs. rozvědčík. Babiš vytahuje Pavlovu minulost. To je prostě vtipné. On jako Babiš při vstupu do KSČ jako tu invazi neschvaloval... jo, vlastně, ona ho tam přihlásila maminka Já jsem volil p.P.Pavla - Nešíří o svých oponentech lži. Není vulgární, hysterický a nefňuká. Nebojí se diskutovat s kýmkoli o čemkoli a má i smysl pro humor. Ke svým chybám v mládí se dokáže postavit jako chlap, vysvětlit tehdejší motivace a přiznat chybu. - Vyjadřuje se stručně a srozumitelně. Dokáže moderovat složité debaty nad složitými tématy díky zkušenostem, které nabyl jako vrcholný diplomat NATO. - Pokud něčemu nerozumí, přizná, že není v dané oblasti odborníkem a dá na názor odborníků ze svého týmu. - S oponenty má vůli dosáhnout shody jednáním na místo tvrzení, že půjde oponentům po krku pokud budou mít jiný názor. - Jako český prezident bude hovořit plynule česky, (hovoří i plynule anglicky). Závěrem p.Kocúte otázka,kterou mi na Slovensku kladli příbuzní (otec manželky pochází od Liptovského Mikuláše).My s jen smějeme Vašim volbám.My bychom na Slovensku si nikdy za prezidenta nezvolili žádného Čecha,nebo Maďara. Pokud chcete, aby válka skončila, ale zároveň nefandíte Ukrajině, tak si přejete, aby Rusko zabralo bez odporu cizí zemi Prosím všechny, kdo jen přemýšleli, že je Rusko byť jen v elementárním právu na to uzurpovat si svoji pravdu a trestat lidi za jiný názor, ať se prosím proberou. To jste divný vlastenec., co kdyby by Rusko pokračovalo až k nám přes Slovensko? Tak se taky máme podvolit, protože “to bude dobré pro Českou republiku”? Pánové A.Babiš a R.Fico by toho prohlášení byli schopni! Jinak Vá děkuji děkuji za diskuzi,neboť pokračování v ní už nemá cenu.
Datum: 07. 02. 2023 21:39:07 Autor: Kocúr
Předmět: No pasarán? Pán Bartošík
Áno, záver diskusie je nutný, pretože nechcem diskutovať o komunizme, Stalinovi či o roku 1948 a okupácii. Kníh máte na túto tému určite veľa a sledujete dokumentárne filmy. To ma nezaujíma a potom som chcel diskutovať o terorizme, ktorý je začlenený do armád NATO aj RF. Prezidentské voľby v CZ, SK beriem ako zásah US oligarchov - Soros, Bush, Gates ....
Datum: 07. 02. 2023 22:08:11 Autor: Kocúr
Předmět: Letom svetom, pan Bartošík
Ospravedlňujem sa, technický problém. K voľbam nechodím, pretože za a) strata času, za b) výsledok je vopred známy. Veľký brat z USA si svoje ovečky stráži aj bez bači. Ďakujem vám a prajem krásne dni.
Datum: 11. 02. 2023 21:41:18 Autor: Magie P.
Předmět: Fekalie z USA
Sleduji tady diskuzi o terorismu a nevycházím z údivu. USA vždy chtěly dominantu nejen v Jižní Americe, ale hlavně v Evropě. (Teď si brousí zbraně na Tichomoří a Čínské moře). Tu dominanci si postupně získalo podporou Adolfa Hitlera. Hitler naprostý introvert se řídil jinými pravidly, než měl v popisu a začlenil i Bosenske muslimy do své armády. Po válce se vše co vytvořil německý systém Američanům hodilo a poražené Německo se stalo další hvězdou na US vlajce. Politici, CIA, Pentagon využili bosenský muslimy k rozpoutání války v Jugoslavii a kdys bosenský muslim ve službách werhrmachtu Izetbegovič rozpoutal peklo. Po válce se jemu a dalším nic nestali, bylo souzeno jen velení Srbské armády a vláda s premiérem. USA dala podnět ke vzniku Kosova, kde si vybudovali vojenskou základnu pro výcvik teroristů a drogové překladiště.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 27. 5. 1942 atentát na Heydricha.

Výročí: 27. 5. 1942 atentát na Heydricha.


Recenze týdne

MEMORIÁL ZE SVATÉ HELENY

Starší titul, ale stojí za připomenutí