Generál Laudon vystoupil až na vrchol vojenské hierarchie

K 290. výročí narození

Vídeň/Praha - Málokdo byl ve své době tak populární jako generál Gideon Ernst von Laudon. Jako znamenitého vojevůdce jej ctili panovníci i velitelé všech tehdy soupeřících armád, byl oblíbený mezi svými vojáky i prostým lidem. Během své vojenské kariéry, jejíž podstatnou část strávil ve službách rakouských císařů, zažil pouze jedinou porážku. Byl strůjcem řady vítězství nad Prusy ve Slezsku, v Čechách a na Moravě, obstál i v bitvách s Turky na Balkáně

Pozdější generalissimus Laudon se narodil před 290 lety, 2. února 1717 (podle jiných pramenů 10. či 13. února), na statku Tootzen v Livonsku (nyní Tootsi v Estonsku) v nepříliš majetné rodině z nižší šlechty, která údajně pocházela ze starého skotského rodu. Vojenskou kariéru zahájil u pskovského pluku ruské carské armády. Zúčastnil se války o dědictví Polské, poté bojoval proti Tatarům a získal hodnost poručíka.

Po skončení války s Tatary neúspěšně nabízel své služby švédské a pruské armádě, až uspěl u rakouské císařovny Marie Terezie. Ani zde však nebyl přijat do pravidelné armády, ale byl přiřazen k neřadovým útvarům pandurů barona Trenka, kde nastoupil v roce 1744 v hodnosti hejtmana.

S Trenkem se zúčastnil tažení do Alsaska (zde utržil jediné zranění své kariéry), již o dva roky později nastoupil jako major hraničářského pluku na turecké hranici v dnešním Chorvatsku. Slávu mu však přinesla až sedmiletá válka, která vypukla v roce 1756. Zúčastnil se bitev s Prusy u Lovosic, Prahy a Kolína a když Prusové zrušili obléhání Prahy, vyznamenal se při jejich pronásledování. Byl povýšen do hodnosti generálmajora a pokračoval ve sbírání úspěchů. Proslul například sérií odvážných útoků na pruskou armádu obléhající Olomouc, kterou donutil ustoupit.

Marie Terezie jej posléze jmenovala do šlechtického stavu, udělila mu hodnost polního podmaršála a darovala mu panství Bečvárky na Kolínsku. V roce 1759 stanul v čele vojska soustředěného u Trutnova, s kterým se zapojil do bojů ve Slezsku. Zde se se svým sborem připojil k Rusům a změnil téměř prohranou bitvu u Kunersdorfu v drtivou porážku Prusů. Ještě téhož roku byl povýšen na polního zbrojmistra a jmenován vojenským velitelem českých zemí. Současně se stal majitelem pluku, který nesl jeho jméno až do roku 1918.

Laudon pokračoval v bojích ve Slezsku, porazil Prusy u Landshutu a zmocnil se Kladska. V roce 1761 utrpěl svoji jedinou porážku v bitvě u Lehnice, kde podlehl mnohem početnější pruské armádě vedené Friedrichem II. (Bedřichem II.). Poté ještě dobyl pevnost Svídnici, avšak po nástupu Petra III. na ruský trůn, který ukončil spojenectví s Marií Terezií, se změnil poměr sil, Prusové porazili císařské u Burkersdorfu a následná mírová jednání ukončila v roce 1763 sedmiletou válku.

Laudon, který měl kvůli svému prosazování ofenzivní strategie časté konflikty s nadřízenými, odešel do ústraní. Žil v Praze, řídil panství v Bečvárkách, které rozšířil o sousední Bečváry. Odmítl několik nabídek na přestup do cizích služeb, později byl jmenován generálním inspektorem pěších vojsk. Údajně na upozornění Friedricha II., který si Laudona velice vážil, jej císař Josef II. jmenoval zemským velitelem na Moravě. Funkce se v roce 1775 vzdal, prodal Bečváry a usadil se u Vídně.

Laudonova vojenská kariéra opět ožila v roce 1778, kdy byl jmenován maršálem a povolán do další války s Prusy. Velel armádě v severních Čechách, k žádné bitvě však nedošlo. Své vojenské schopnosti tak mohl v přímém boji prokázat až o deset let později, kdy jako jednasedmdesátiletý převzal velení v Chorvatsku, kde císařská vojska nepříliš úspěšně válčila s Turky. Zde svedl několik vítězných bitev, své tažení završil dobytím Bělehradu, kde velel i legendárnímu plzeňskému 35. pěšímu pluku, a vysloužil si mnohé pocty, mimo jiné velkokříž řádu Marie Terezie.

Bylo mu třiaosmdesát let, když byl v roce 1790 kvůli hrozící válce s Prusy jmenován vrchním velitelem císařských vojsk. Po smrti Josefa II. jej nový císař Leopold II. jmenoval císařským generalissimem, čímž mu udělil poctu, které předtím dosáhl pouze Albrecht z Valdštejna a Evžen Savojský. Ještě týž rok však Laudon během inspekční cesty 14. července v Novém Jičíně zemřel. Pohřben byl v rodinné hrobce v Hadersdorfu u Vídně.

Laudon byl ve své době nesmírně populární osobností. Skladby mu věnovali Wolfgang Amadeus Mozart či Josef Haydn, v Praze byla zahájena sbírka na jeho pomník. Vojevůdce, který několikrát uchránil české země od drancování, ve 20. století jako generál neoblíbených Habsburků z českých učebnic takřka vymizel. V paměti jej však uchovala alespoň lidová píseň "Generál Laudon jede skrz vesnici...".