Hirošima a Nagasaki ? odmytizování oficiální linie

Etické, právní a vojenské hledisko

Svržení atomových bomb/AB na Hirošimu/Nagasaki dodnes rozděluje US veřejné mínění, US vojenské, vědecké a politické kruhy na dva krajně nepřátelské tábory, stejně jako Česko kauza bratří Mašínů. 26. 7. 1945 Truman, Churchill a Čankajšek během postupimské konference, kterou začala de facto studená válka, vyhlásili Japonsku ultimátum, aby se vzdalo, jinak Japonsko čeká „totální“ destrukce. Ještě počátkem července 1945 byl Truman proti bombě, teprve během konference, kdy se Stalin stále hrnul do války proti Japoncům, obrátil.

Není kapitulace jako kapitulace, Washington požadoval kapitulaci pro sebe co nejvýhodnější, kapitulaci nabízenou umírněnými japonskými politickými kruhy soustředěnými kolem císaře Hirohita, nepřijal. Oficiální, tzv. vlastenecká linie ohledně svržení AB na Hirošimu/Nagasaki byla ještě 25 let po válce neotřesitelná, protože pro US média byla největším politickým tabu, teprve v 70. letech, kdy se na veřejnost dostaly informace o US recyklaci nacistických a japonských válečných zločinců, začala diskuse o AB.

Etické hledisko zdůraznili již v roce 39 mj. vědci Albert Einstein, Evžen Vigner, Leo Szilard, také dr. James Franck a jeho skupina sedmi US vědců, kteří proti použití AB varovali Bílý dům v 5/1945.

8. 8. 1945 svržení AB odsoudil v úvodníku francouzského listu Combat spisovatel Albert Camus, pozdější nositel Nobelovy ceny.

V US dokumentu The Fog of War z roku 2003 bývalý US ministr obrany Robert McNamara připomíná slova gen. Curtise LeMay, jenž ke svržení AB na Hirošimu poznamenal: „What makes it immoral if you lose, and not immoral if you win?“ / „Je to nemorální v každém případě“.

Mnoho US historiků (mj. Bruce Cumings, Martin Sherwin, nositel Pullitzerovy ceny) dnes tvrdí, že „ AB svržená na Nagasaki byla v nejlepším případě naprosto zbytečná, a v nejhorším případě spadá pod definici genocidy“ – viz Sherwin a jeho Hiroshima and its legacies, kniha, která získala několik US prestižních cen. Naprostá většina dnešních US a japonských historiků se shoduje v tvrzení, že přinejmenším AB svržená na Nagasaki byla „absolutně zbytečná“.

Druhý den po apokalypse Nagasaki Truman prohlásil: „Japonci jsou zvěř, rozumějí jen síle“.

Také US prof. Rudolph Rummel souhlasí, jen termín genocida zařazuje do širší kategorie „democida“, která zahrnuje masové vraždy vlád/státní terorismus, včetně hladomorů, vyhlazovacích táborů, nucených prací, s tím, že democidy mj. bolševiků, nacistů, čínských a kambodžských maoistů zabily ve 20. stol. 6x více lidí než samotné války.

Gen. Dwight D. Eisenhower ve svých Pamětech uvádí:

„V roce 1945 mně ministr války Stimson informoval o plánu US vlády svrhnout AB na Japonsko. Byl jsem jedním z mnoha generálů (mj. gen. Douglas MacArthur a admirál William D. Leahy, osobní přítel FDR – sehrál negativní úlohu jako velvyslanec FDR u vichystické vlády 1940–42), kteří pochybovali o správnosti tohoto rozhodnutí Bílého domu. Uvedl jsem, že nesouhlasím z důvodu, že Japonsko je stejně již poraženo, takže svržení AB není vůbec nutné, ale nesouhlasil jsem hlavně z etického důvodu, protože se domnívám, že použití AB nelze ospravedlnit poukazem na menší válečné ztráty“

Právní hledisko

11. 8. 1945 japonská vláda oficiálně u US zamini protestovala proti atomovým útokům přes švýcarské vyslanectví v Tokiu, s tím, že použití AB je v rozporu s mezinárodním právem, s Úmluvou o zákonech a obyčejích pozemní války z roku 1907 + se zákony a obyčeji haagské úmluvy o vedení letecké války z let 1922–23.

Japonská vláda poukázala na toto porušení pravidel válečného práva oprávněně, třebaže porušování těchto úmluv ze strany samotné japonské armády bylo více než do nebe volající.

Vojenské hledisko

Počet US vojáků, kterým AB pomyslně zachránily život.

Oficiální linie tvrdila, že atomové bomby zabránily „nesmírným“ ztrátám na životech US vojáků, a uspíšily kapitulaci (Japonci kapitulovali 18. 8. 1945), takže nebyla nutná invaze a boj muž proti muži.

Počítalo se s dvojfázovou invazí pod kódovým označením DownFall/Pád, první měla proběhnout v 10/1945, druhá o 5 měsíců později.

Churchill v UK parlamentu svoji podporu svržení AB odůvodňoval tím, že „při invazi by přišlo o život na 1 milión US vojáků a čtvrt miliónů britských/UK vojáků“, zatímco Truman ve svých politických prohlášeních uváděl 250 000 US vojáků„zachráněných“ atomovkami v první fázi US invaze.

Trumanovi dodal početní odhad při invazi padlých US vojáků Sbor náčelníků štábů, pro který ji připravili experti ze Společného výboru pro plánování vojenských operací, avšak jejich pozdější studie z 15. 6. 1945, vycházející z analýzy bitvy u Okinavy, která poukázala na slabé stránky japonské obrany vůči intenzivnímu kobercovému bombardování a neprodyšné US námořní blokádě, kdy japonský dovoz čehokoliv byl absolutně přiškrcen, a US armáda se chystala totálně rozbombardovat japonské železnice, odhadla bojové ztráty při invazi na 40 000 US vojáků.

Pod tuto zprávu 40 000 obětí se podepsali generálové G. Marshall a Douglas MacArthur (viz Joseph H. Paulin: America‘s Decision to Drop the AB on Japan).

US velení nechalo vyrobit 500 000 Purpurových srdcí, aby byly po ruce pro padlé pro případ US invaze – do dnešního dne 120 000 z nich leží ve skladech, protože počet mrtvých US vojáků od roku 1945 po dnešek, včetně války v Koreji a ve Vietnamu, se k odhadnutému počtu padlých nepřiblížil ani v nejmenším. Tak jako japonští velitelé strašili své vojáky, že US vojáci jsou krutí do morku kostí, Washington rovněž strašil US veřejné mínění japonskými kanibaly s tím, že „ japonská armáda vycvičila japonské civilisty k sebevražedným akcím, aby se tito s celými rodinami, opásaní výbušninami, vrhali pod US tanky“ – je pravdou, že někteří občané armádnímu fanatismu podlehli, ale většinou armádní jednotky nutily celé vesnice, aby se připravovaly na sebevražedné útoky s celými rodinami pod hrozbami vypálení vesnic, zastřelení rodinných příslušníků, apod.

Washington se oháněl tím, že japonská vláda vydala rozkaz k mobilizaci všech obyvatel ve věku od 15 let, a nařídila postřílet 100 000 US válečných zajatců hned v první den US invaze (jak na US válečné veterány, kteří japonské zajatecké mučící tábory přežili, US vláda brala ohled, dokazuje to, že zrůdné prominentní japonské „vědce“, kteří pro japonský farmaceutický průmysl a pro japonské lékařské kruhy provozovali zrůdné pokusy na nejen US válečných zajatcích, Washington „ recykloval“ pro US farmaceutický průmysl a pro US lékařské kruhy, tím, že je výměnou za získané vědecké poznatky nepostavil před válečný soud).

Paul Henry Nitze, vysoký US vládní úředník, napsal ve studii z roku 46 Strategic Bombing Survey, že „svržení AB bylo z vojenského hlediska zcela zbytečné, bylo jen pouhým neúčelným pokračováním dosavadních kobercových náletů US bombardérů B-29“ (US generálové jej obvinili ze zvyšování prestiže US letectva na úkor armády a námořnictva).

Tato zpráva mj. uvádí svědectví stovek japonských generálů a politických vůdců, zejména prince Fumimaro Konoe, kteří uvedli, že Japonsko v té době mělo sílu vést válku maximálně do 11/1945 i bez svržení AB, bez US invaze, a bez vstupu SU do války.

Generálové MacArthur a admirál Chester Nimitz i po svržení AB stále počítali s invazí, tj. nedomnívali se, že by Japonsko po svržení AB kapitulovalo.

Tvrdé jádro japonských generálů na kapitulaci nepomyslelo ani po svržení AB, ani po vstupu SU do války, takže musel osobně zasáhnout císař Hirohito, a i poté se skalní armádní fanatici ještě pokusili o tři vojenské puče, včetně sebevražedných bombových útoků proti US lodím, kterých se účastnili i někteří japonští generálové (nejen z vlasteneckých pohnutek, báli se poválečného mezinárodního tribunálu).

AB měly zastrašit nejen Stalina od vměšování se do války v Tichomoří, ale de facto byly otestovány i jejich devastující parametry, které zajímaly vědeckou obec, a to i japonskou – japonští vědci prováděli jaderný výzkum v okupované Koreji, kde byla oceánská voda bohatá na deuterium/těžká voda, a po svržení AB létali nad městy v letadlech a z čistě vědeckého hlediska měřili a sledovali.

Že zásadně nešlo o dosažení vojenského zlomu, dokazuje i to, že bomby měly být použity na „zcela nepoškozená města“, aby se zjistil rozsah jejich smrtonosné působnosti, proto Hirošima, Nagasaki, Kokura a Niigata byly ušetřeny US bombardování – oficiálně však byla Hirošima vybrána proto, že byla „shromaždištěm japonských vojenských jednotek a přeplněna zbrojními továrnami“, zatímco Nagasaki bylo „vojenskoprůmyslovým centrem“.

Japonskou kapitulaci urychlil vstup SU do války

Japonský ministr obrany Fumio Kjuma 30. 6. 2007 prohlásil, že „ svrženi AB bylo nutné pro zastrašení Kremlu, aby nevstoupil do války v Tichomoří“ (vzápětí musel Kjuma podat demisi).

Japonský císař Hirohito ve svém poselství k národu, ve kterém vysvětloval důvody, proč se rozhodl ke kapitulaci, uvedl, že „by byl vyhlazen celý japonský národ, kdyby Japonsko ve válce pokračovalo“, avšak ve svém projevu K vojákům a námořníkům ze 17. 8. 1945 jako důvod kapitulace uvedl SU invazi, a o AB se vůbec nezmínil.

Po válce japonský admirál Soemu Toyoda prohlásil, že „ kapitulaci urychlil vstup SU do války, nikoliv svržení AB“, což dnes stojí v japonských učebnicích.

To samé uvedl premiér Suzuki: „vstup SU do války Japonsku znemožnil pokračovat ve válce“. Suzuki poté, co se od japonského ministra zahraničí dozvěděl o vpádu SU do Mandžuska a rychlém postupu RA, prohlásil: „Ukončeme válku,“ a svolal ono mimořádné zasedání vlády.

„Lepší se vzdát Američanům, než Sovětům.“

Stejný závěr uvádí i britský výklad historie: „Mimořádné zasedání japonské vlády vyhodnotilo situaci po vstupu SU do války jako pro Japonsko neudržitelnou“. – US historik Robert Pape a jiní US historici tvrdí, že „situace Japonska byla neudržitelná již před vstupem SU do války“.

Američané svržením AB chtěli Kreml odradit od vstupu do války v Tichomoří v době, kdy již věděli, že si s Japonskem poradí sami, protože v Jaltě si pověstná Trojka rozdělila, výměnou za Stalinův slib se do války proti Japonsku zapojit, i samotné Japonsko.

Tuto skutečnost potvrdil i osobní lékař Winstona Churchilla ve svých Pamětech z roku 1966, v nichž uvádí, že Churchill v den svržení AB na Hirošimu byl na dovolené v Itálii, a ke svržení AB poznamenal: „Atomová bomba by měla Stalina udržet v patřičné vzdálenosti“.

Prominentní japonští historici Hasegawa a Asada tvrdí, že hlavní roli v japonské kapitulaci nesehrály žádné vnější vlivy, jen osobní angažovanost japonského císaře Hirohita, jenž byl pod tlakem politické frakce, která si přála ukončit válku, ale potřebovala kapitulaci odůvodnit před národem, takže AB jí „vyšla vstříc“ (pro svoji mediální propagandu tato frakce donutila jistého zajatého US letce pod mučením vypovědět, že „US mají stovky takových bomb“).