Hrdinové slávou odění a vojáci stínu

Psáno pro ?Svědomí/Conscience? dne 4. ledna 2006

?Můj boj pokračuje. Moje matka dala mému životu ideál, cizinecká legie ze mne udělala chlapa. Nepadnu na kolena, zemřu ve stoje! Za svobodu je třeba bojovat a BOJ BUDE JEŠTĚ DLOUHÝ...!?

 Major Karel Hora, důstojník Čestné legie

Všichni skuteční hrdinové jsou již dávno mrtví! Někteří z těch, co zůstali potřebují legendy ? pravým hrdinům legend netřeba! Mezi ty pravé hrdiny nezahrnuji pouze krále Leonidase a jeho Tři sta Sparťanů, kteří v úzkém průsmyku v Thermopylách čelili roku 480 př. n. l. po sedm dní půl milionu Peršanů a na svém postavení také do jednoho muže padli. Vedle našich středověkých hrdinů z bitev, jejichž jména halí hustá mlha zakrvácených válečných polí, zapomnění či učebnicový výběr, chci připomenout ty, jimž aristokratický predikát HRDINA právem náleží, jakkoliv na ně programově zapomínáme. Jsou zapomínáni také proto, aby uvolnili místo oněm aktuálně legendárním vojákům stínu, jichž si žádá odměnit stávající establishment za jemu prokázané služby.

My ostatní, byť je nás nemnoho, si ceníme především těch, kteří se zasloužili o SVOBODU NÁRODA V BOJI, v němž padli hrdinskou smrtí či se v něm SE ZBRANÍ V RUCE ověnčili vavříny prokazatelných zásluh o vítězství.

Kdo dnes vzpomene našich skutečných hrdinů z bitvy u Zborova (2. července 1917), příslušníků Československého vojska na Rusi: ppor. I. Vilímka, ppor. J. Švece, por. Husáka, por. Čečka, L. Musílka, K. Sekaniny, ppor. Vobratílka, por. Müllera, por. Krejčiříka, prap. Vašátka, prap. Podmola, npor. Vuchterleho, por. Petříka, prap. Šidlíka a Nohejla, ppor. Kopala, ppor. Voženílka, ppor. Hajdy, štkpt. Mejstříka a především štbkpt. Gajdy?!

Kdo vzpomene oněch 190 v této bitvě padlých hrdinů a téměř 800 raněných Čechoslováků? Právě zde byl položen základ BOJOVÉ SLÁVY NAŠICH LEGIÍ (nikoliv až nyní v cizím žoldu v Iráku a v Afghánistánu)!

Kdo vzpomene našich hrdinů z krvavých střetů o železniční uzel Bachmač (8.?13. 3. 1918), kde se vyznamenali v tuhých BOJÍCH kpt. Kadlec a por. Čeček?! Naši legionáři s nedostatečnou výzbrojí, vyčerpaní přesuny zachránili svou bezpříkladnou statečností a odhodláním celý Čsl. armádní sbor při jeho ústupu po železnici na Kursk.

Kdo vzpomene našich slavných legionářů ve Francii?! Zde se proslulá setnina ?Nazdar? zformovala již roku 1914! Kdo dnes zná skutečně legendárního kapitána, pozdějšího generála J. Šnejdárka?! Kdo por. M. Čermáka, por. Bláhu, por. Dostála, por. Pána, por. dr. Kloudu?! Kdo vzpomene útoku setniny ?Nazdar? 9. května 1915 u La Targette, při němž 140 Čechoslováků z 250 padlo v německé kulometné palbě?! Skuteční hrdinové BEZ LEGENDY!!! Nikdy ji nepotřebovali ? BYLI SAMI LEGENDOU!!!

Kdo dnes vzpomene zásluh našich legionářů v Itálii? Kdo ví o skutečné chrabrosti Československých výzvědných oddílů na jižní frontě?! O hrdinství dobrovolníka Josefa Sobotky, který ještě po zajetí v boji, cestou na šibenici vybízel naše krajany v rakousko-uherské armádě ke vstupu do Československého dobrovolnického sboru v Itálii?!

Na hrdiny 1. praporu 33. pluku při útoku u Fossalty, kteří dne 17. 6. 1918 pronikli do nepřátelských postavení do hloubky 3 km a získali 200 zajatců?! Starosta Čs. dobrovolnického sboru Jan Čapek zde padl při útoku na rakouské kulometné hnízdo. Celkem 40 dobrovolníků se dostalo po urputných bojích do rakouského zajetí a skončilo na šibenici hrdinskou smrtí ZA VLAST!

Kdo ze současných učitelů dějepisu zná jméno místa Doss?Alto, kde 21. 9. 1918 zaútočily silné rakousko-uherské oddíly na pozice čsl. divize a byly nejen odraženy, ale i po hrdinském boji našich zahnány na útěk?! Na por. Trojánka, který se v obklíčení přesilou raději zastřelil, aby unikl zajetí a šibenici?!

Kdo vzpomene hrdinství a chladnokrevné odvahy příslušníků našich výzvědných oddílů v bojích u Monte Val Bella, Col del Rosso, Col d?Echelle, kóty 1420 Assolone, Cima Tre Pezzi?! Hrdinství, jehož pevným základem nebyla mladistvá touha po dobrodružství, profesionální uplatnění se či tučný žold, ale LÁSKA K VLASTI A KE SVOBODĚ!

Nemůžeme nevzpomenout, zvláště při této příležitosti, ani hrdinné československé dobrovolníky z KANADSKÉHO VOJSKA, kteří mohli žít v klidu svého válkou nedotčeného druhého domova v Kanadě, věnovat se svým živnostem, řemeslu a obchodu, místo toho volili spolu s čsl. dobrovolníky z USA roku 1918 účast ve stále krvavém válečném finále! Více jak dvěma stům těchto mužů patří ČEST A SLÁVA!

Kdo dnes vzpomene nikoliv jakýchsi ?legendárních cvičitelů?, ale opravdových bojových hrdinů, jako byl velitel praporu cizinecké legie pplk. Otto Wagner, hrdina od El Allameinu?! Mimo několik zájemců o historii domácího odboje dnes již málo kdo vzpomene tří hvězd tohoto krutého zápasu: pplk. Balabána, pplk. Mašína a štkpt. Morávka. Všichni ?Tři králové? v nerovném boji zahynuli. Kapitán Morávek při tom se dvěma pistolemi v rukou neprodal svůj život gestapu v květnu 1942 nijak lacino. Občas je sice pietně vzpomenuto bezpříkladné oběti našich parašutistů z Anglie: četařů Jana Kubiše, Josefa Gabčíka a Josefa Valčíka, kteří přijali svůj osudový úkol, aniž jim byla poskytnuta jediná šance na záchranu po úspěšně provedené akci ? atentátu na generála policie a SS, zastupujícího říšského protektora v Čechách R. Heydricha dne 27. 5. 1942, ale ani jejich jména naprosté většině dnešní mládeže nic neříkají.

Podceňovány jsou dnes oběti našich statečných vojáků ? tisíců mužů a žen na Východní frontě, příslušníků 1. Čsl. armádního sboru a 1. paradesantní brigády. Kdo dnes vzpomene našich sedmi hrdinů Sovětského svazu, zejména kapitánů Jaroše, Nálepky a Sochora v bojích u Sokolova v březnu roku 1943?!

Kdo dnes ví něco víc o statečném boji našich dělostřelců a tankistů v bitvách u Jasla: štkpt. Šindelky, štkpt. Macháčka, mjr. Veita, por. Kupky (veterána od Tobruku), mjr. Bočka, npor. Gaše, čet. Pavliče?!

Kdo dnes ví něco o hrdinech?letcích 1. Čsl. stíhacího leteckého pluku v SSSR, který v rámci 1. Čsl. smíšené divize zasáhl do bojů o Ostravu?! O obrovských ztrátách v krvavé bitvě o Dukelský průsmyk a v bitvě o Ostravu na sklonku války. Od roku 1943 čelilo tisíce našich vojáků na východní frontě drtivým úderům německých těžkých zbraní a navzdory nim postupovaly za těžkých ztrát neustále kupředu na území osvobozené vlasti.

Nelze zapomenout ani hrdinských výkonů našich letců v RAF v bitvě o Británii: pilotů Götha a Fürsta z 310. stíhací perutě, na jejichž kontě jsou po dvou sestřelených nepřátelských letounech. Sestřeleného velitele 311. bombardovací perutě štkpt. J. Breicetla, štkpt. A. Vašátka od 312 stíhací perutě, kpt. K. Mrázka, DSO, a řady dalších.

Patří sem i onen nemalý zástup utýraných a popravených odbojářů v nacistických a komunistických koncentrácích v letech 1939 až 1954. Při té příležitosti je naprostou naivitou, hraničící se slabomyslností, tvrzení, že vyšetřovatelé gestapa či SS, stejně jako jejich druzi se školou NKVD (Reicinovi čekisté) se obávali kohokoliv, kdo měl výcvik britských Commandos, pokud ho již měli ve své moci. Na takových jedincích si tím spíše se sadistickým potěšením smlsli. Legendy je ovšem třeba tvořit stále. Dříve se tak dálo proto, aby se o tom dalo vykládat dětem ve škole ? dnes to mládí vychované v konzumní společnosti, kde vládne Bůh?Peníze, naprosto nezajímá ? každou takovou legendu s úsměvem vymění za joint marjánky či piluli pervitinu. Některé dnes vznikající legendy mají charakter jakéhosi podivného sebeukájení, neboť zásluhy pro národ nikoho nevzrušují, vlast již neexistuje a stát představuje pouhé stádo parazitujících samozvanců. Po roce 1918, stejně jako 1945 a nyní platí, chceš-li být legendární: ohni hřbet a posluž! Pak místo trafiky dostaneš i vydatnou penzi, protekční místo ve starobinci a možná i bílého lva. (?Kdo složí hold, dostane žold!?) Každá taková ?válečná sláva? vojáků stínu spolu s bezcennými řády a vyznamenáními je sama o sobě nanejvýš tristní. Jaká obrovská vzdálenost od Thermopyl, od Zborova a od Dukly!!! Konečným osudem hrdinů však zůstává ZAPOMNĚNÍ !!!

I když někteří z výše jmenovaných se posléze dočkali zasloužených generálských hodností a nikoliv jen obligátní trafiky či kriminálu, o velké většině z nich platí, že v touze po přízni a vyznamenání od politických nýmandů by nikdo z nich nebyl ochoten panáčkovat jako poslušný ratlík a dokonce aportovat tzv. ?mocným? nepohodlné kamarády. Pod tíhou řádových struh a pochval už totiž leckterý ?legendární hrdina? vypustil duši.

Z hlouby paměti se mi stále ozývá hlas mjr. Karla Hory: ?NIKDY SI PŘED NIKÝM NEKLEKNU!? Tento bývalý československý voják?důstojník nepotřeboval ŽÁDNÉ legendy, neboť se ctí a slávou prošel bojišti v Africe, Vietnamu, v Koreji a v Alžírsku.

ÚCTU VŠEM NAŠIM MUŽŮM A ŽENÁM, PRO NĚŽ ČEST V BOJI A SLÁVA PO NĚM ZNAMENALY NĚCO VÍC NEŽ-LI LICOMĚRNÁ PŘÍZEŇ VLÁDCŮ!