logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Jak jsem přispěl k slovenskému národnímu povědomí

Vědí Slováci o svém hrdinovi z 2. světové...?

Víte, kdo to byl Michael Strank? Když jsem tu měl posledně návštěvníky z Československa, tak jsem je vzal na procházku po D. C. Kolem Mallu, pak do Lincoln Monumentu a přes most, co ho hlídají ty koně s velkými zadky, do Arlingtonu. Prošli jsme hřbitovem okolo Kennedyho hrobu, pak na sever okolo hrobu Lincolnovy rodiny (proč tam není sám Lincoln, nevím) a vyšli jsme ven. Zde stojí údajně největší bronzová socha, nebo spíš sousoší, na světě. Váží 100 tun a vysoká je 110 stop. Zobrazuje šest vojáků, šest Marines, každá že soch je asi 32 stop (téměř deset metrů) vysoká, jak vztyčují americkou vlajku na ostrově Ivojima. Sochu vysochal Felix de Weldon, který i kdyby už neudělal nic víc, tak na tomhle si jméno udělal.

Udělal to přesně podle fotky, kterou 23. února 1945 zachytil na vrcholu vyhaslé sopky Mount Suribachi Joe Rosenthal, fotoreportér Associated Press. Ivojima měla japonskou posádku, 22 tisíc vojáků - až na pár výjimek to nepřežil nikdo. Američtí Marines ovšem měli přes 25 tisíc mrtvých. I z těch šesti na sousoší byli tři do týdne mrtvi.

Vzadu, tedy zleva, stojí s rukou zdviženou Indián z kmena Pima z Arizony jménem Ira Hayes, co o něm i Johnny Cash zpíval smutný song "He won't answer anymore", před ním je Franklin Sousley, John Bradley a ten sehnutý vpředu je Harlon Block. Za Irou Hayesem stojí velitel jednotky, Michael Strank, který se narodil v Československu, ano, to je zajímavé, a za Bradleym stojí René Gagnon. Strank, Block a Sousley byli zabiti krátce po tom, co byl snímek udělán, z Bradleyho, Hayese a Gagnona se stali národní hrdinové.

Michael Strank se narodil 10. listopadu 1919 ve vesnici Jarabenia kdesi na Slovensku, nikdy jsem nevěděl, kde to přesně bylo, do Ameriky přišel jako šestiletý chlapec se svým otcem, který pracoval jako horník v Pennsylvánii pro Bethlehem Steel. Jako kluk prý měl fotografickou paměť, hrál na lesní roh a baseball na místním Points stadionu v Johnstownu. Mike byl asi o pět let starší než jeho pět slavných spolubojovníků a byl jejich velitelem - měl hodnost seržanta. A právě on dostal 23. února 1945 rozkaz vztyčit americkou vlajku nad Mount Suribachi, na ostrově Ivojima, spadajícího pod prefekturu Tokyo, 650 mil od japonské pevniny.

Mike vybral pět vojáků a dovedl je bezpečně až na vrchol hory. Na vrcholku hory už pár hodin jedna americká vlajka byla, ale jen malá a nebylo ji skoro vidět a sgt. Strank vysvětlil svým vojákům, že je třeba vztyčit novou velkou vlajku "so that every Marine on this fucking island can see it!" ("aby ji každý voják na tomhle pojebaném ostrovem mohl vidět!"). A tak vztyčili vlajku, Joe Rosenthal to vyfotil a fotka se stala jednou z nejznámější válečných fotografií vůbec, nebylo novin, které by ji neotiskly.

Harlon Block je ten sehnutý voják vepředu, kterému není vidět do obličeje, ale když Harlonova matka Belle uviděla tu fotku ve Weslaco novinách 25. února, ukázala na postavu vepředu a pravila - "to je Harlon!" Nikdo jí nevěřil, včetně příbuzných, obzvlášť když podle mylné původní identifikace vojáků měl být první voják Harry Hansen z Bostonu. Belle to zatvrzele odmítala s poukazem "poznám svého syna!". O osmnáct měsíců později vyšetřováno U.S. Congresu zjistilo, že se stala chyba a že Belle měla pravdu a ten první voják je skutečně Harlon Block. Harlon Block byl "second-in-command" po Mikeu Strankovi a když Stranka roztrhal šrapnel, Harlon se ujal velení jednotky. O hodinu později byl zabit sám dalším šrapnelem. Je dnes pohřben vedle Iwo Jima Monumentu v Harlingenu, v Texasu.

Michael Strank byl zabit šrapnelem 1. března 1945, když do písku prstem kreslil diagram další akce pro své vojáky, Easy Company, Second Battalion, 28th Marines. Podle vzpomínek jednoho z účastníků to prý dokonce ani nebyl japonský šrapnel, ale dělostřelecký granát z americké válečné lodi, která z moře ostřelovala ostrov. Harlon Block převzal velení a sám byl zabit o hodinu později. Třetí z oné šestky z vrcholu Mount Suribachi, Frank Sousley byl zastřelen 21. března 1945 japonským snajprem.

Snad nejznámější z těch tři, co to přežili, byl Indián Ira Hayes - a taky z nich nejdřív zemřel - na příliš mnoho popularity a oblíbenosti. Na uchlastání se k smrti, čehož příčinou byla ta oblíbenost. Když Ira vstoupil do Marine Corps, tak do té doby vlastně nikdy nebyl mimo území své indiánské rezervace v Arizoně. Jeho náčelník mu řekl, ať je "Honorable Warrior" (Čestný bojovník), aby se za něj jeho rodina nemusela stydět. I Ira byl. Tichý a oblíbený, bojoval ve třech bitvách v Pacifiku. Prezident Truman ho v Bílém domě prohlásil za hrdinu, ale Ira to tak neviděl. "Jak se mám cítit jako hrdina, když jen pět z naší čety (45 vojáků) to přežilo a když jen dvacet sedm přežilo z celé jednotky 250 lidí?" Všichni si s ním pořád chtěli připíjet a pořád ho oslavovat. A Ira připíjel a připíjel. Když vypil svou poslední láhev whisky, bylo mu 32 let.

Michael Strank byl původně pohřben na Ivojima, jako ostatní, ale o čtyři roky později, 19. ledna 1949, se jeho hrob přestěhoval do Section 12 na Arlington National Cemetery. Na jeho náhrobních kamenech v Arlingtonu má každý padlý pod svým jménem domovský stát. Michal Strank tam má napsáno "Pennsylvania". Franklin Sousley je pohřben na Elizaville Cemetery v Kentucky. Ani ti tři, co to přežili, dnes už nežijí. Co je ale zajímavé, že všichni tři, co přežili, Hayes, Gagnon a Bradley zemřeli a jsou pohřbení přesně v tom místě, kde se narodili. Ira Hayes, Indián z kmene Pima, se narodil 12. ledna 1923 v indiánské rezervaci Sacaton v Arizoně a zemřel tamtéž 24. ledna 1955. René Gagnon se narodil 7. března 1925 v Manchesteru, v New Hampshire a zemřel tamtéž 12. října 1979. John Bradley se narodil 10. července 1923 v Antigu, ve Wisconsinu a zemřel tamtéž 11. ledna 1994.

Ani jedno z těch jmen není napsáno na monumentu. Stoji na nem sest vojaku vztycujicich vlajku. Znamym faktem je a skolaci to vzdy prepocitavaji, ze i kdyz tech vojaku je tam jen sest, tak rukou natahujicich se po vlajce nebo ji podepirajicich je trinact. Jisteze hned, jak to bylo objeveno, tak novinari bezeli za Felix de Weldon, socharem, ktery ten pamatnik vytvoril. Odpovedel zcela jednoduse, ze ta trinacta ruka podpirajici americkou vlajku je ruka pana Boha.

A než jsme došli k autu a pak do Silver Springs, tak už byla tma a čas jít spát. Moji návštěvníci odcházeli do svého pokoje s očima navrch hlavy "to jsme opravdu nevěděli." Ujistil jsem je, že tady je to součástí základních znalosti už malých děti ve škole, bez ohledu na původní "národnost". Stojí tu i Lafayettův pomník (ne, Lafayette NEBYL z Olomouce), stojí tu řada pomníku významných Američanů polského původu i maďarský pomník tu je. Teď se i Slovákům zvedne sebevědomí, když budou moci poukázat na to, že velitel U.S. Marines vysochaný na největším a nejslavnějším vojenském pomníku na světě byl Slovák! Doufám, že mi za ten objev bude přiznána oficiální zásluha, že ten historiografický objev nedostane nějaký místní fašista jako Ďurica... nejspíš ano.

"A co Češi?"

"Češi nic. Ti budou dál spílat bratrům Mašínům do vrahů...".

P. S.:

Tento clanek byl opakovane plagiarizovan ruznymi pisalky ze SME a na jeho zaklade doslo k urcitemu oziveni zajmu o osobu Michala Stranka a dokonce byl jeho jmenem pojmenovan jakysi vojensky utvar slovenske armady. Mam zasluhy, mam. It ain't bragging if you have done it - pravil Yogi Berra...

P. P. S.:

Poznámka redakce: Článek o této historické události jsem na Militarii uveřejnil zde:

http://www.militaria.cz/cz/clanky/miscellanea/leatherneck-memorial.html

Ale pouze anglicky, což jsem si dodnes neuvědomil. Takže dnes máme končeně zasvěcenou informaci o celé události a účasti vojáka slovenského původu z první ruky. -lk-

 
Datum: 05. 12. 2007 09:10:48 Autor: Semko
Předmět: Jarabina
Ta obec z ktorej pochádza M. S. sa volá Jarabina, okres Stará Ľubovňa, sever východného Slovenska.
Datum: 12. 12. 2007 20:35:31 Autor: K.Bartošík
Předmět: Doplnění
Pokud se nemýlim tak o seržantu Michael Strankovi jsem už před několika lety četl ve čtvrtletniku Přísně tajné!!
Datum: 04. 03. 2008 08:46:30 Autor: Peter Ševčík
Předmět: Poznámka k článku
Slovákom a zvlášť skutočným a zanieteným súčasným i bývalým profesionálnym vojakom nie je potreba pozdvihovať sebavedomie. Michaela Strenka na Slovensku poznáme. Je pravda, že bol po ňom pomenovaný aj vojenský útvar. Po rôznych reorganizačných zmenách v ozbrojených silách, bol do mesta BARDEJOV dňom 1. októbra 2000 dislokovaný 2. prieskumný prápor Michaela Strenka - vznikol reorganizáciou 1. prieskumného práporu z BRATISLAVY a 2. prieskumného práporu z PREŠOVA. Dokonca bola po ňom pomenovaná súťaž prieskumných jednotiek - "Memoriál Michaela Strenka", na ktorom mám i vlastný podiel, čo sa týka prípravy. S kľudným svedomím môžem povedať, že drvivá väčšina bývalých príslušníkov je hrdá, že má takýchto hrdinov! Nepochopiteľný je však prístup niektorých vysokých funkcionárov, ktorý sa "postarali o likvidáciu" elitného útvaru, ktorého príslušníci mali vysoký kredit i v zahraničí. 2. prieskumný prápor Michaela Strenka zanikol k 30. septembru 2005. Peter P.S. Zrušenie tohto elitného útvaru, ktorého korene siahajú do 60-tych rokov minulého storočia bola jedna z najväčších hlúpostí, akú som kedy zažil!
Datum: 05. 03. 2008 13:09:05 Autor: Milan
Předmět: Poznámka k článku
Vědí Slováci o svém hrdinovi z 2. světové...? To je snáď žart však?
Datum: 12. 11. 2009 18:04:42 Autor: Miki
Předmět: poznámka k autorovi
autor má asi mesiášsky komplex, za chvílu bude možno tvrdiť, že objavil pre slovákov že jozef gabčík bol slovák.ja nie som profesionálny vojak ale tento príbeh poznám, možno je to autorovi divné, ale nie som na slovensku jediný.
Datum: 05. 01. 2010 15:40:24 Autor: Vlado
Předmět: Nebuď naivný...
Slováci o Strankovi vedia od začiatku 90-tych rokov minulého storočia, keď sa v slovenských médiách objavil prvý článok... Vari slovenský veľvyslanec v USA Branislav Lichardus je pre niekoho pisálkom zo SME? Samozrejme, trvalo to pár rokov, kým sa dostal do všeobecného povedomia - ale vari sme na Slovensku, rovnako ako v Česku, mali v tých rokoch plné ruky a hlavy iných starostí... Tak to už býva...
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa