logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě

K výročí napadení Sovětského svazu

Významný ruský vojevůdce kníže Kutuzov se jistě v hrobě obracel již od prvního dne, kdy se bolševici pučem dostali k moci, ale v létě 1941 musel v hrobě plakat. 22. 6. 1941 byl zahájen útok na SU (plán Barbarossa), kupodivu nikoliv v časných ranních hodinách, ale až v 15. 00 odpoledne. Němci se valili ve třech skupinách: a) Nord (von Leeb) za pomoci finských jednotek (oblast Ladožského jezera), přes pobaltské země směrem na Leningrad (obklíčili ho až koncem září 41, protože 150 km před ním se von Leeb musel zastavit, a k Leningradu se těžce probíjet), b) Mitte nejsilnější skupina generála von Bocka směrem na Minsk, Smolensk a Moskvu c) Süd von Rundstedta, podporovaná rumunskými, maďarskými a italskými jednotkami, postupující na Kyjev (dobyli jej 19. 9. 41, o 10 dní později v rokli Babí Jar zvláštní jednotky SS (Sonderkomanda) postřílely přes 33 000 ukrajinských Židů), jako první do města vstoupily jednotky slovenské „Rychlé divize“, znovudobyt bolševiky byl Kyjev 6. 11. 43, kdy jako první v rámci 1. Ukrajinského frontu do Kyjeva vstoupily jednotky 1. čsl. samostatné brigády), Charkov, Voroněž, Černovice, Dněpropetrovsk, Stalingrad, Saratov. Nejudatněji, podle ruských pramenů, bojovala v pohraničí s valícími se jednotkami wehrmachtu v ukázkovém blitzkriegu posádka v Brestu Litevském,který padl 20. 7. 41 (bolševici jej anektovali v 9/39 v souladu s novými hranicemi domluvenými v paktu Molotov–Ribbentrop (8/39), kdy uspořádali společnou přehlídku s Guderianovými divizemi, viz Karl Schlange na valka.cz (domluvili si i jiné druhy spolupráce, např. po napadení PL dali Luftwaffe k dispozici rozhlasovou stanici u Minska, aby Luftwaffe mohla využívat její rádiové signály, v sovětsko-německém paktu ze 8/39 byla i Stalinova podmínka, že Kreml vpadne PL do zad, až padne Varšava, proto bolševická tajná komanda tak pospíchala do Berlína, aby se německých dokumentů, dokladujících jejich spolupráci s nacisty, zmocnila dříve než spojenci). Karl Schlange píše: „Hlavní síly Západního frontu byly soustředěny v Byalystockém výběžku (Běloruský vojenský okruh), který podle nových hranic (na hranici mezi Němci okupovaným PL a Sověty okupovaným PL) byl klínem vraženým do německého území, s 10. armádou Západního frontu generála Golubjova s velitelským stanovištěm v Baranoviči (dobyt 27. 6.), která již v době míru byla ze tří stran obklopena německými divizemi.  10. armáda nebyla vystavena ničivému úderu přímo, ten byl proveden proti 3. a 4. armádě na křídlech – Hoth a Guderian obešli 10. armádu ze dvou stran, a po rozprášení křídel uzavřeli kruh obklíčení, ve kterém zůstal celý dobře vyzbrojený Západní front. Němci zajali 324 000 sovětských vojáků a ukořistili mj. 3 332 tanků, včetně nových T-34 (na které marně čekaly sovětské jednotky, které měly staré BT7, některé dokonce musely odevzdat staré tanky, aniž by dostaly nové), 1 809 děl, 435 letounů, z nichž 2/3 byly nové MIG-3. Ohniskem obrany 4. armády gen. Korobkova bylo město Brest. Litevsk se svojí pevností. Karl Schlange o boji posádky v Brestu Litevském píše: „Podstatně slabší polská posádka vzdorovala podstatně déle, takže rychlá sovětská porážka z léta 41 byla ostudou. V prostoru 4. armády byly klíčové mosty přes řeku Západní Bug, bez nichž se nemohl německý tankový útok rozvíjet (dva železniční, mj. město Brest, a 4 silniční). Mosty, zcela zásadní pro operaci Barbarossa, včetně pozdějšího zásobování celé armádní skupiny Střed, byly pod přímou ochranou 89. pohraničního oddílu NKVD, který nejenže neubránil ani jeden, ale také ani jeden nevyhodil do povětří, což je na pováženou.“ Karl Schlange uzavírá: „Delší odpor izolovaných skupin u Brestu (město získalo titul pevnost–hrdina) sovětská propaganda využila k zamlžení tragického selhání právě 4. armády, která nechala pevnost 20. 7. 41 padnout přes svá početně silná obranná postavení za řekou, krytá dělostřeleckou silou, o jaké si Poláci v roce 39 mohli nechat jenom zdát, postavení, která díky fortifikacím byla zdaleka nejsilnější v celém Západním frontu. 4. armáda tak umožnila uzavřít mohutné strategické obklíčení, v němž bylo zničeno jádro sil Západního frontu.“ Konstantin Simonov v románu Živí a mrtví (1959) popisuje scénku, jak se desítky kilometrů od Brestu v dněperském lese setkalo s další sovětskou rozprášenou skupinou pět dělostřelců protitankového oddílu v čele se staršinou, který po smrti velitele převzal velení a vyvedl z dobytého Brestu oddíl i s posledním 45milimetrovým kanónem – na voze taženém koňmi, na zádech, na voru. Přesto na otázku „A granáty máte taky?“ staršina provinile odpověděl, jako by se zastyděl, že neuhlídal a nedoplnil svůj palebný průměr, „Jeden poslední“. Sovětská armáda útok „čekala“ přinejmenším od jara 1940 (v 9/39 se Stalin přiživoval na chamtivosti Německa, a po dohodě s ním anektoval východní PL, v 6/40 rumunskou Besarábii a Bukovinu, v 8/40 pobaltské státy), přesto v den útoku 22. 6. 41 byla polovina velitelů Západního vojenského okruhu, jejich zástupců a politruků, kádrových pracovníků, se kterými velitel musel svá rozhodnutí konzultovat, na dovolené či v lázních na Krymu (to nejhorší, co mohlo velitele potkat, nebylo kompletní zničení jeho jednotky, ale smrt jeho politruka, za kterou se zodpovídal straně. Zatímco „ vyšší“ politruci měli vlastní osobní automobily se šoférem, velitelé měli své podkoní. Politické oddělení armády v tragických letních dnech navíc nešťastně rozhodlo o znovuzavedení instituce válečných komisařů jako za občanské války. Velitel velitel jedině pokud mu rozkazy odsouhlasil jeho válečný komisař, který ho mohl i zastřelit. V době, kdy se německé jednotky valily do sovětského vnitrozemí, se tito velitelé v panice pokoušeli vrátit ke svým jednotkám, ale vedení západních železnic nebylo schopné vypravit vlaky navíc – vlaky byly jen pro vojáky, takže „civilní“ jízdní řády přestaly existovat, nikdo nevěděl, kdy a který vlak pojede, kam pojede, a zda již neodjel. V prvním týdnu války se kolony únavou polomrtvých civilistů, mezi nimiž bylo hodně Židů v buřinkách, s drožkami a bryčkami, naloženými ranci, ranečky a dětmi, v mračnech prachu valily od hranic, zatímco zástupy zmatkujících velitelských kádrů se snažily dostat ke svým bojujícím jednotkám. Ve druhém týdnu se již všechno v panickém chaosu valilo od hranic směrem na východ, mnozí politruci, kteří se marně snažili jednotlivé vojáky zastavit, se při výkonu této povinnosti zbláznili. Všichni, kteří šli po minské dálnici, přespávali o hladu a žízni v příkopech, ve kterých při náletech našli i svoji smrt (stroje Luftwaffe létaly vlna za vlnou, a půltunkami, čtvrtunkami, stovkami, padesátkami, či pětadvacítkami přeoraly každý decimetr půdy, od rána do večera pršely i kazety s tříkilovkami a dvoukilovkami, zatímco sovětské letouny byly na příhraničních základnách všechny zničeny). Na západ proti hlavnímu proudu pochodovali jen 18letí branci s dřevěnými kufříky, kteří spěchali na svá povolávací střediska, která již byla obsazená Němci – když nezahynuli na minské dálnici pod přívaly leteckých pum, padli rovnou do zajetí. Pokud se důstojníkům, spěšně se vracejícím z dovolené na Krymu, podařilo nastoupit čtvrtý či pátý den bojů do nějakého vlaku směrem na Minsk, dorazili jen do Borisova s vojenskou posádkou, která se právě stahovala za Berezinu, dál směrem na Minsk byla trať rozbombardována, stejně jako dálnice, také nákladové nádraží a železniční uzel Orše, a to se ještě z dovolené vracející důstojníci domnívali, že německé letouny startují z Varšavy či Königsbergu/Kaliningradu, zatímco Němci již od druhého dne války startovali z vojenského letiště Grodno (polské Grodno Sověti anektovali po dohodě s Hitlerem poté, co 17. 9. 39 vpadli Polsku do zad, polské obyvatelstvo deportovali do odlehlých pustin), čemuž po lesích rozehnané zbytky sovětských vojenských útvarů nechtěly uvěřit, ani když je dávkami z kulometů kropily vlastní stíhačky Il-16 s rudými hvězdami na křídlech, ale s německými piloty. U Minsku, do něhož Němci vstoupili 28. 6. 41, měla armáda základnu s pohonnými hmotami, a zatímco velení vyslalo speciální tým, aby ji vyhodilo včas do povětří, místní posádka základnu před tímto osudem bránila se zbraní v ruce. V blízkém tankovém učilišti dva lehké tanky s osádkou stály a stály, bylo jim nařízeno čekat na další rozkaz, který nepřišel ani třetí den, zato přišli Němci. (Německými spojenci byli běloruští nacionalisté, mj. za kolaboraci získali zpět některý svůj majetek, kolaboroval např. gen. Michal Vituška.) Němci zde založili Svaz běloruské mládeže/“HitlerJugend“, Běloruská ústřední rada měla pro boj s bolševiky k dispozici 100 000 běloruských mužů (které Němci pro jistotu nevyzbrojili), 27. 6. 44 zde Němci vyhlásili nezávislý Běloruský stát s prezidentem Astrauski (poprvé vyhlášen 25. 3. 1918), 3. 7. 44 byl Minsk obsazen bolševiky. Pokud se velitelům na dovolené podařilo zpětně se k frontě přiblížit, nevěděli, kde svoji jednotku hledat – ta totiž ustupovala stejnou rychlostí, se kterou postupovali Němci, takže než se velitelské kádry vzpamatovaly, zjistily, že se neozbrojeny ocitly v německém týlu. Velitelé buď svlékli uniformu a přidali se k utíkajícím civilistům, nebo to vzali přes zdejší husté borové lesy, které se staly obrovským hemžícím se mraveništěm zbytků rozprášených jednotek. Jestliže se jim z dovolené podařilo dorazit na vojenské či politické správy, bylo jim řečeno:  „Kde je štáb vaší 3. armády nevím, vlastně nemám ani tušení, kde je celá 3. armáda, zeptejte se v lese.“ Štáby západního frontu sídlily pod plachtou v lesích, a v noci, kdy jejich nákladní auta narážela do stromů, ustupovaly o desítky kilometrů z jednoho lesa do druhého, přičemž žádný štáb nic nevěděl ani o situaci na bojišti, ani o sousedním štábu v lese, spojení bylo přerušeno, kabely polních telefonů byly z bombardování na škvarek. Když zoufalí dovolenkáři narazili na ustupující jednotku, či na duchu pokleslé vojenské kádry, formující v lesích nové jednotky, přidali se k ní, pokud při útěku a prodírání lesem neztratili doklady (politruci i velitelé strhávali z uniforem své hvězdy, a panicky se zbavovali zejména své stranické legitimace – platilo, že straníci, politruci a Židé byli při třídění zajatců Němci na místě zastřeleni. Jestliže je „ztratili“, ať jejich totožnost potvrdil kdokoli, a ať jakkoliv prosili o zbraň, že chtějí bojovat, byli tito důstojníci považováni za dezertéry,diverzanty či špióny, a pokud nebyli na místě rovnou zastřeleni, byli předáni „zvláštnímu oddělení“ (stejně dopadli i civilisté bez dokladů, které si za bleskového náletu a hořící střechy nad hlavou, která spadla na celou jejich rodinu, nestačili ze šuplíku vzít) . Podezřelých osob bylo samozřejmě v lesích onoho léta habaděj, takže politruci, důstojníci justiční služby či majoři NKVD, místo aby bojovali, psali v lesích o jejich výsleších metry dlouhé protokoly. Pokud v nepředstavitelném chaosu doklady neztratili, bylo jim dovoleno za stranu a Stalina bojovat, ale s holýma rukama: pušky již byly dávno rozdány, a pokud ještě nějaké zbyly, neměly řemen, takže je museli nést v ruce a při první bojové příležitosti, kdy museli utíkat či plavat přes řeku, o ně přišli. Těm, kteří nedostali zhola žádnou pušku, bylo řečeno, aťsi pušku obstarají v boji, a mezitím jim stačí lopata, kterou budou v lese kopat protiletecké kryty a pod kořeny stromů velitelské zemjlanky . Ti, kteří se po týdnech vysilujících bojů probojovali z obklíčení a zuřili nad nepřipraveností Rudé armády a chaotickými rozkazy svých velitelů, byli přes své bojové zkušenosti na příkaz politického komisaře zastřeleni pro „šíření nepřátelské propagandy“. Političtí komisaři z politické správy armády decimovali frontou protřelé jednotky i jinými tragickými způsoby, např. když se z obklíčení bezpříkladným hrdinstvím probojovala celá jednotka, s doklady, s distinkcemi, s vojenskou zástavou, která obrostla i trofejemi – německými samopaly či německými granáty s dlouhou rukojetí, podplukovníci z politické správy jim nařídili, že celá jednotka musí všechny zbraně, sovětské i německé, odevzdat (aby si německé mohli rozebrat na štábu). Poté je nahnali do nákladních vozů s tím, že je převezou na „bezpečné“ místo, kde budou roztříděni a přiřazeni k novým jednotkám, přičemž během tohoto převozu obvykle narazili na německé jednotky, jejichž samopalníci je postříleli jako bezbranná koťata (politická správa však měla čisté stranické svědomí, protože jim vydala potvrzení, jaké zbraně odevzdali, aby bylo jasné, zda odzbrojili oni Němce, či Němci je, takže když někdo z nich masakr přežil tím, že stačil utéci do lesa, a narazil na další rozprášenou jednotku, jejíž velitel se ho zeptal:“ A zbraň nemáte?“ odpověděl: „Mám potvrzení náčelníka zásobování na jeden německý samopal“) . Nejen civilisté, ale i mnoho vojáků se z neustálých náletů Luftwaffe pomátlo, mnozí špatně vyzbrojení vojáci se pomátli ze strachu před elitně vyzbrojenými Němci, a domnívali se, že jejich jednotka jsou samí „fricové převlečeni do uniforem Rudé armády“, takže byli zastřeleni pro „vyvolávání paniky“. V panice letních dnů roku 41 měly plné ruce práce i armádní redakce, v prvních týdnech se armádní noviny pro západní vojenský okruh tiskly v Mogilevě, kde byla železnice, vojenské letiště s několika stroji, přístav a most přes Dněpr. Brzy i bobrujskou dálnici začaly německé bombardéry zasypávat pumami, kolem Mogileva se horečně budovaly protitankové příkopy a zákopy (Mogilev měl zákopů a spojovacích chodeb na 20 km, velitelská stanoviště měla stropy o několika vrstvách,všechny tyto zákopy po dobytí města musely za trest holýma rukama zahrabávat mogilevské ženy, přičemž miny vytahovaly rukama, takže všechny přišly o ruce.) Posádka v Mogilevu se zakopala jako Japonci na Chalchin Golu, takže je Němci museli doslova vydloubávat ze země. 10 km před městem se do palebného postavení napravo i nalevo připravovala děla na kolesnách (každé s jednou jedinou bedýnkou střeliva), nad městem hlídkovaly dvě osamělé stíhačky, ve městě se stavěly barikády, z oken domů, obložených pytli, trčely kulomety, vojáci chystali lahve s benzínem a svazovali telefonními dráty granáty, které chtěli vrhat proti německým tankům. Jejich velitel se mezitím prodíral lesními houštinami, aby do příjezdu německých tanků sehnal 300 dalších mužů z těch, co pobíhali po zdejších lesích. Němci se již dostali přes Berezinu, ale pozůstalé útvary Rudé armády, které o tom neměly ani tušení (jejich velitelé, dokud nepadli do zajetí, zatvrzele opakovali, „ kde by se tu vzaly německé tanky, celý tenhle břeh Dněpru podle mojí mapy drží naši“), rozestavěly hlídky, aby odchytávaly houfy německých výsadkářů. Jiní velitelé padli do zajetí, když rozkaz k ústupu přišel pozdě, a neprobili se bez střeliva z obklíčení. Těžké a beznadějně pomalé sovětské bombardéry TB3 si vždy letěly jen pro smrt z palubních kulometů jako vosa pohyblivých messerschmittů, protože zbytky armády běloruského vojenského okruhu neměly stíhačky na jejich doprovod, jelikož všechny nové migy shořely ještě na zemi hned první den války, anebo se jich Němci hned v první den války zmocnili. Pro lehkomyslný přístup velitelů sovětské letouny v době „očekávání“ invaze nebyly v bojové připravenosti, piloti většinou neměli ani funkční padáky. (Po ztrátě nových migů velitelé piloty přesvědčovali, že i se starými Il16 se dá bojovat s messerschmitty – dalo, ale špatně, měly malou rychlost.) Úkol zničit most u Mogileva, a tím i sebe, však bombardéry splnily. Štáb frontu byl nejprve u Minska, poté v Mogilevu, a pak se přemístil do prostoru Smolenska o dalších 150 km směrem k Moskvě. (Když 16. 7. 41 padl Smolensk, Němci se zmocnili zdejšího nedotčeného celostranického archívu. Tzv. smolenský archív, vedený od 20. let, byl převezen na prozkoumání do Německa, skončil u US zpravodajských služeb, které jej Kremlu vrátily až v roce 2002.) Němci přešli Dněpr u Šklova a obešli Mogilev ze severu. Tři protitankové kanóny, kterými rozprášené zbytky 176. divize ještě disponovaly (v okamžiku průlomu byla roztažena na úseku dlouhém 30 km a nestačila se opevnit), je nezastrašily. Němci útok zahájili leteckým úderem obrovské ničivé síly, bombardovali divizi celých 20 hodin, shodili do týlu několik výsadkových jednotek, narušili velení i spoje, a začali velkými silami na třech místech přecházet Dněpr. Obklíčené zbytky této divize, polovina s výzbrojí, polovina bez ní, přešly v noci Dněpr, z každých pěti čtyři padli nebo utonuli, asi proto byli politickou správou po „šťastném“ shledání označeni za diverzanty a dezertéry. Luftwaffe v létě 41 neshazovala jen pumy, ale také demagogické letáky (za občanské války je rozhazovali jak bolševici, tak bělogvardějci), oznamující, že Stalinovy armády jsou rozdrceny, že bylo zajato 6 miliónů lidí, že německá vojska obsadila Smolensk a blíží se k Moskvě, proto jakýkoliv odpor již nemá smyslu, zatímco každý voják, který se vzdá, včetně velitelů a politruků, si bude moci v zajateckém táboře v důstojných podmínkách dopřávat minimálně tři vydatná jídla denně. Na rubu letáku byla mapka s „dobytými“ městy Minsk a Smolensk, a šipky naznačovaly pokračující útok, severní daleko za Vologdu, jižní na Tambov, a střední se dotýkala Moskvy. Do Smolenska Guderian vstoupil 16. 7. 41, ale gen. Timošenko Němce na tři týdny zdržel svým protiútokem, Smolensk sice nedobyl zpět, ale Moskvě, která se teprve začala ve zmatku připravovat na svoji obranu, byl každý týden navíc dobrý; koncem srpna 41 Hitler změnil hlavní směr útoku, nyní měla prioritu skupina Nord a Süd. Informace pro sovětské velitele a vojáky musely být totožné s informacemi Stalinova rozhlasu, dodávalo je stranické Informbyro v duchu informací „na západních hranicích naše jednotky tvrdě a úspěšně bojují, třebaže některé menší průlomy se německým jednotkám podařily,či „lidé v západním vojenském okruhu se chovají statečně, holýma rukama či pažbami pušek zabíjejí německé fašisty v tancích a obrněných transportérech“. Cílem bylo, aby nikdo z frontových novin nepochopil, kde se ještě bojuje, a která města již byla dobyta. Například za prosincových bojů o Moskvu sovětské rádio oznámilo, že sovětské jednotky na jižní frontě dobyly zpět Rostov, třebaže se teprve z této zprávy ostatní jednotky dozvěděly, že předtím padl („Tak Informbyro nám oznamuje, že jsme znovu dobyli Rostov? A kdy jsme ho proboha ztratili?“, viz Konstantin Simonov Živí a mrtví) . Informace se nepředávaly ani mezi veliteli, když se velitel divize zeptal velitele armády: „Soudruhu veliteli, jak to vypadá v jiných divizích?“ dostal odpověď, ať si hledí svého. Největší úspěch ve frontových novinách měl komiksový seriál nazvaný Nové příhody dobrého vojáka Švejka, který ironizoval Němce, ovšem více se Švejkům podobali někteří ruští velitelé, např. jeden z nich, když únavou zemdlelý průzkum za bojů u Moskvy opatřil „jazyka“, velitel jej nechal zastřelit, aniž by jej vyslechl, takže průzkumníci museli za těžké palby odchytnout jiného. Někteří velitelé se dokonce po těžkých bojích svých politruků ptali: „Co myslíš, přijdou zítra Němci zas?“ Co by jiného asi dělali… Roznášku novin politruci okořenili chytrostmi, jako „Bývaly horší časy, když za občanské války Juděnič stál před Petrohradem, Děnikin obsadil Orel a blížil se k Tule“ (jenže Děnikin neměl letadla a tanky). Od 9/41 sovětské tajné služby začaly urychleně pořádat kurzy spojařů pro ženy z ozbrojených složek, které se nabídly, že se nechají s radiostanicí vysadit do německého týlu, od září 41 je z letounů vysazovali kolem Smolenska, později všude jinde, a také k partyzánským jednotkám. Tragické bylo, že ani svým budoucím zpravodajcům straničtí lektoři v kurzech neřekli pravdu, takže ti až po vysazení poznávali holou skutečnost. Ne všechen „sovětský lid“ byl disciplinovaný a dobrotivý, někteří si za pomoc nechali i zaplatit, jiní je Němcům udali. Konec iluzí znamenal až Stalinův projev v rozhlase: i za letních dnů roku 41 mluvil se silným gruzínským přízvukem nevzrušeně monotónně, mluvil o obsazených územích jako o bramborách na poli, a tiše vyzval „sovětský lid“ k partyzánské válce, jako kdyby je vyzýval, aby přišli na prvomájový průvod. Jeho hlas byl monotónní, ale dech měl těžký, a uprostřed projevu cinkla sklenka, a bylo slyšet, jak pije vodu. Přesto Stalin tímto projevem hluboce zabodoval, když celý národ šokoval tím, že jej jako nikdy předtím oslovil „Bratři a sestry, přátelé moji“. Podle Stalinovy předválečné chvástavé demagogie byla Rudá armáda neporazitelná, „vždyť měla pětiletky, 4 milióny komunistů a její nákladní auta dosahovala až 30 km /hod“. Ti velitelé, kteří již od poloviny 30. let poukazovali na silné stránky taktických koncepcí německých vojenských stratégů (odříznout týl každému sovětskému oddílu, obklíčit ho, sevřít v kleštích a zničit – viz mj. výše zmíněná 10. armáda, sevření Minsku stálo Rudou armádu 200 000 mužů, největším obchvatem byl obchvat Kyjeva, při němž Rusové ztratili 650 000 vojáků, byl dobyt 19. 9. 41), na technickou převahu wehrmachtu, a žádali okamžité přezbrojení (např. již za chalchingolských bojů bylo jasné, že lehké tanky BT-7 mají sice slušnou rychlost, ale slabý pancíř a nedostačující výzbroj, někteří velitelé v létě 41 před vojáky v návalu zoufalého vzteku kopali do tanků BT-7 s tím, že s těmito kraksnami nelze proti Němcům bojovat – zato nové tanky T-34 louskaly německé pancíře jako ořechy), byli mezi prvními, kteří v moskevských procesech 36–39 byli bez soudu na 10–15 let posláni do gulagů na Kolymu za propagaci „vynikajících kvalit fašistické armády“, pokud nebyli rovnou zastřeleni (přitěžující okolností byla znalost němčiny). Stalin nepotřeboval chytré generály, za „myšlení“ byli placeni politrukové, nicméně, když Stalinovi po 22. 6. 41 teklo do bot, byli ti co ještě v gulazích „dýchali“, s těžce podlomeným zdravím posláni do první linie, kde aby „očistili“ své jméno, hrdinně bojovali za Stalina, jenž o „trapném omylu“ jejich zatčení „zcela určitě“ nevěděl, natož svatá Matička strana, to Stalinovi škodící byrokraté je zatkli, a Stalinovi nic neřekli (jen hrstka z nich prohlédla, že Stalin je potměšilý lotr). Stalinské procesy 36–39 dekapitovaly armádu, a připravily ji o desetitisíce schopných důstojníků. Na místa dekapitovaných byli jmenováni Stalinovi bezpáteřníci a kariéristé, kteří v chaotických bojích prvních měsíců ztratili hlavu. Kariéristům šlo jen o služební postup, proto byli ochotni jeden den zastávat jednu vojenskou teorii, a druhý den jinou, která u Stalina zrovna „letěla“. Nestyděli se hlásat vyložené bludy, podlézavě poukazovat na domnělé slabosti nepřítele, a zatajovat jeho silné stránky, jako v případě Německa, jen aby Stalina „nerozrušili“. Právě oni před válkou křičeli „Utlučeme je čepicemi“, a poté jako první vzali do zaječích. Po moskevských procesech se zbylí velitelé báli pronést slovo (zatčeni byli i rodinní příslušníci, či minimálně vyhozeni ze služebních bytů, děti ze škol), natož pronést pravdu o finské válce, která jasně ukázala zásadní nedostatky Rudé armády. I když se do velících funkcí tu a tam dostali i čestní lidé, sami již v prvních dnech války přiznali, že tato rychlá povýšení z podplukovníků na generály a z majorů na plukovníky tyto povýšené nenaučila velet tisícům lidí a strojů, a již vůbec ne v panice prvních válečných měsíců. Byli zoufale stateční, ale na velitele pluků/divizí nezkušení, veleli špatně, vydávali protichůdné rozkazy, sami své náhlé vysoké povýšení nestrávili. „Poradili si“, ale za tragické situace letních dnů roku 41 to bylo málo, situace od nich očekávala, aby veleli přímo vzorně. Konstantin Simonov píše v knize Živí a Mrtví: „Máš 15 minut na ohřátí a pak vzhůru na Voskresenskou“. „Kam?“ „Tam, kde vidíš ten požár, tam se bojuje…“. „Vede tam někam cesta?“ ptal se nechápavě velitel . „Jakápak cesta, orientační bodem je požár. “ Generál skočil do saní a zmizel v metelici. Přijel politický komisař a hloupě se zeptal: “Kdypak obsadíš Voskresenskou?“ „Šturmovat opěrné body, to není vařit vejce, soudruhu náčelníku politického oddělení“. Chudě vyzbrojení vojáci Rudé armády šli nejen po německých samopalech, který měl každý německý voják, zatímco Rusové jich měli deset na pluk, třebaže již ve finské válce bylo jasné, že samopaly se musí vyzbrojit celá armáda, ale i po vojenských botách „friců“, ale ve srovnání s ruskými onucemi vojenské boty Němců byly pro Rusy tvrdé, jako kdyby je podšívali plechem. Další oblíbenou vojenskou trofejí byla německá jízdní kola. Moskva zatím beze spěchu evakuovala, přičemž ze strachu před Němci ji bez dlouhých okolků opustila většina straníků, kteří byli skálopevně přesvědčeni, že Němci dorazí do Moskvy hned „druhý den ráno“ („Jsem člen strany, co bych tu dělal, mám snad počkat, až mě Němci pověsí?“). Za vydání povolení k odjezdu, nejlépe i s majetkem, od stranického výboru, se těžce podplácelo, Moskva se nevyhnula ani rabování, všude se válely matrace a lítalo peří jako za židovských pogromů, spalovaly se adresy a telefonní seznamy. Ti, kteří zůstali, jí opevňovali: před Moskvou se zapouštěly betonové krychle pevnůstek, stavěly se protitankové příkopy, pokládaly se nekonečné pásy protitankových železných ježků svařených z traverz a z kolejnic, nesčetné řady kůlových zátarasů s ostnatým drátem (rohatky), a za nimi další řady zakopaných betonových pevnůstek. Nákladní auta přivážela pytle s pískem, které se pěchovaly mezi dvě řady kůlů, ze kterých vepředu našikmo trčely kolejnice a traverzy, řezaly se na místě, všude syčel autogen. Vydloubávaly se dlažební kostky, kterých se zvedaly celé hory, a kterými se přehrazovaly ulice. Někteří stateční pronikli z několika německých obklíčení až k Moskvě (kdo chtěl do Moskvy musel projít mnohými kontrolami, anebo jednoduše sejít ze silnice), a chtěli ji bránit, ale ať již přitom ztratili doklady či ne, i jejich známí, kteří je v Moskvě mohli identifikovat, nebyli ochotní tak učinit ze strachu, že se stali německými diverzanty, protože nevěřili, že by někdo mohl být statečný a odvážný. „Komické“ bylo, že tyto potenciální „záškodníky“ neměl kdo soudit, protože prokuratura, soudy, ozbrojené justiční složky se nechaly se svými archívy „chrabře“ evakuovat již v 9/41, taktéž stranické výbory či oddělení NKVD. 6. 11. 41 Stalin promluvil v metru na Majakovského náměstí s tím, že druhý den bude jako každý rok při oslavách Října na Rudém náměstí vojenská přehlídka; v ten okamžik mu nikdo nevěřil. 7. 11. 41 v Moskvě, před kterou vojenská situace byla víc než hrozivá (několik km před Moskvou stálo 80 německých divizí), v době, kdy se 75 km vzdušnou čarou od Rudého náměstí vedly urputné boje o přilehlé vesnice, které německá feuerkomanda zapalovala i s jejich obyvateli jako věchýtka slámy, Stalin trval na vojenské přehlídce k oslavě Velkého Října, a stáhl kvůli přehlídce velitele pluků, brigád a divizí z předních frontových linií. Přehlídka se konala přestože toho rána Němci zaútočili na vysílené jednotky 93. pluku 31. střelecké divize u vesnice Kuzkovo, jejíž 17. tanková brigáda marně čekala na slíbené tanky T-34, které nablýskané projížděly před Stalinem na Rudém náměstí. Všichni se sázeli, zda se objeví i Stalin, tipovali, že se neobjeví, ale objevil se za husté metelice na svém obvyklém místě na mauzoleu, jako vždy v plášti a v ušance. Jeho rozhlasový projev však národ slyšel až od půlky projevu, bylo totiž domluveno, že se projev vysílat nebude, protože hrozilo nebezpečí německých náletů. Stalin však v polovině projevu přistoupil k mikrofonu, pohlédl na nebe, odkud se valil hustý sníh, a nařídil zapnout všechny stanice. Vojáci na nesmyslné přehlídce mysleli hlavně na to, jak je po přehlídce pošlou na frontu – pěšky, auty nebo vlaky. Krvácející jednotky u Moskvy týž den zoufale čekaly jak na posily, které se promenádovaly na Rudém náměstí (celá jedna slíbená divize), tak na ony tanky T-34, o nichž snil každý sovětský tankista (tank T-34 se svým 85 mm kanónem představoval pro wehrmacht nejvážnější hrozbu, jeho pancíř nešel prostřelit běžným 35mm protitankovým dělem, jehož granáty na jeho pancíř jen zaťukaly. Proto se německým 35mm protitankovým dělům říkalo „říšské klepadlo“. Téčko šlo zničit pouze slavným německým 88mm flakem. Vojákům bylo přislíbeno i 20 supertěžkých tanků KV (Klim Vorošilov), méně pohyblivých, zato prakticky nezranitelných dělostřelectvem malé ráže. Ale právě pro svoji pomalost byly tyto pevnosti na pásech německým tankům pro smích – s lehkostí je ničily zezadu. Ještě těžším ruským monstrem byl tank IS2 (Josif Stalin), nasazený koncem války, např. do bitvy o Berlín). Prozatím stále měli jen lehké T-26, které Němci ničily na potkání (úspěšným ničitelem německých tanků byl Il-2 Šturmovik, u Němců speciální verze Ju-87). Pohled na mapu hovořil pro Němce, na několika dálnicích se německé tanky přiblížily k Moskvě na 60 km, ale hrozivá aritmetika války přestala před mrazivou Moskvou, kde pro hustě padající sníh nebylo vidět na krok, zatímco vichr člověka málem odvál, platit. Vojáci se modlili, aby ještě přituhlo – „za mrazu v boji těžko, nám těžko a Němcům ještě hůř“. Rusové byli přesvědčeni, že olej v německých letadlech třeskutý moskevský mráz nevydrží a zamrzne, faktem bylo, že Luftwaffe tak často jako v létě nelétala. Rusové věřili, že přituhne-li ještě více, zamrznou Němcům auta i tanky. Tanky špatně vyjížděly po náledí vršky, některé svahy nevyjely vůbec, děla se musela každou hodinu vyhrabávat z hlubokého sněhu. Sovětští vojáci si v ruském mrazu pochvalovali své onuce a válenky s dvojitou podšívkou, zatímco Němcům v tvrdých botách mrzly nohy, většina z nich měla na nohou těžké omrzliny (sovětští vojáci by se však nervově zhroutili, kdyby jim velení neustále nepřisouvalo tuny tabáku). Na celé moskevské frontě (pět ruských divizí drželo 70 km fronty, všechny v prvním sledu, zálohy žádné neměly, ale ani Němci, takže jejich pokusy o průlom neměly bez záloh smysl, neměli nikoho, kdo by jejich dílčí úspěchy rozvinul) probíhaly těžké, ale vleklé boje, kdy se Němci opevňovali v přilehlých vesnicích. Hlavní útok na Moskvu měl kódové označení „operace Tajfun“. Od rána 15. 12. 41 Němci vrhli na Moskvu všechny síly, snažili se obchvátit město ze severu i z jihu, sevřít je kleštích, a prorazit v několika místech na hlavním úseku fronty. Za 14 dní, třebaže za těžkých ztrát, obsadili Klin, Stalinogorsk, Bogorodek, Michajlov, a na severozápadním směru jim do Moskvy zbývalo pouhých 25 km. Němci měli převahu, ale mleli z posledního a platili krvavě za každý kilometr. Každá strana čekala, že ta druhá již vykrvácí, ale obě měly od svých nejvyšších psychopatů Hitler/Stalin rozkaz neustoupit ani o píď (např. ruská divize, která stála těsně před Moskvou, dostala od Stalina po přehlídce na Rudém náměstí rozkaz neustoupit ani o krok, ze svých pozic ustoupila celkem třikrát – 2x musela vyrovnat frontu se svými sousedy, aby se nedostala do obklíčení, potřetí proto, že jeden její pluk byl zničen, a dva se nebyly schopny udržet). Nakonec Němce zadržely druhé sledy soustředěnou palbou těžkých děl. Obě dvě strany používaly raketomety (Nebelwerfer versus Katuše), laviny ohnivých gejzírů, které decimovaly postupující pěchotu, kterou doslova pohltily. Ta se dala na ústup, raketomety v tom okamžiku zmlkly, a pěchotu dodělaly obyčejné dělostřelecké granáty. Kaťuše Rusové použili i dříve než jen u Moskvy, např. v Jelně. Nejúčinnějšími prostředky boje byly samochodky, samohybná děla. Při první sovětské protiofenzívě u Moskvy, kterou uskutečnily čerstvé posily s novými tanky T-34, mongolské divize pronikly 15 km hluboko do německých pozic v jejich nejslabší severní části, kdy gen. Žukov Němce překvapil za husté mlhy, a přeťal jim ústupové cesty. Němci měli dvě možnosti – bojovat v obklíčení anebo ustoupit a zanechat na místě svoji bojovou techniku, což i učinili – vyskákali ze zákopů a pelášili před ruskými tanky (které střídaly osádku za osádkou, zbytky těl mrtvých tankistů,které nastupující osádka z tanků vytahovala, byly v hrozném nepopsatelném stavu, a nebyl-li tank přímo zničen, nová osádka seškrábala kusy na stěny přiškvařené tkáně, krev ze stěn umyla, nasedla a jela). Přesto Stalin s výsledkem nebyl spokojen s tím, že „tam, kde Němci kladli slabý odpor, armáda nevyužila všech svých možností, protože se bála, že se křídla opozdí, a tam, kde narazila na silný odpor, opakovala zoufalé útoky, ale netroufla si na hluboký obchvat, opět z obavy, že ztratí spojení s křídly“. Alespoň že kořist byla bohatá. Rozlehlost bojiště a nasazení záloh i techniky v obrovském množství se u Němců musely někdy projevit, otázkou bylo kdy. U Moskvy si Němci nedokázali zajistit logistiku, když rozbombardovali železnice a nestačili je opravit.

 

 
Datum: 14. 06. 2011 12:42:02 Autor: Misustov
Předmět: Barbarossa I. fáze
Podnětné, a proto si dovoluji předběžně navázat několika dodatky. Nejprve „Promenáda“ na Rudém náměstí měla svůj psychologický smysl. V této době se na sovětské Rusi vylepovaly plakáty plačící matky, zoufale svírajíce dítě s výzvou: „Vojáku rudé armády zachraň nás“ a divize na Rudém náměstí byly jako odezva „Od toho jsme tady“. Na druhé straně, tato demonstrace síly, přítomnost politbyra a centrálních orgánů v Moskvě vzbuzovala u německého vojáka zmrzajícího v letní uniformě neblahou předtuchu, že se v Moskvě asi neohřeje. Vojenské přehlídky nejsou nějaké šou, pro pobavení obecného lidu, ale jsou prezentaci síly. Byl jsem přítomen na Champ Elisé, vojenské přehlídce a pozoroval jsem na přihlížejících Francouzích hrdost a důvěru ve svoji armádu. Naproti tomu naše poslední vojenská přehlídka vyvolala pocit bezmoci a beznaděje. Ostatně také proto si může dovolit Sudetoněmecký nacista nařídit hlavě našeho státu, aby se dnes omluvila zato, že jsme si nenechali od nich nic líbit a zítra mu nařídí, aby se omluvil za zamordování Heydricha. Vůdči Polákům si toto nedovolí, proč asi? Technickou poznámku mám v tom smyslu, že tanky T34 v roce 1941 byly osazeny kanony ráže 75mm. Kanony ráže 85mm se začaly montovat až koncem roku 1943. Nicméně T34 byly vnikající tanky a německé PzKpfv I, II,III neměli proti nim šanci. Protihráčem mu v této době byl pouze PzKpfv IV. Proto také Hitler koncem roku 1941 prohlásil, že kdyby o existenci T34 věděl, tak by tažení proti Rusku nezahájil. S německým protitankovým dělostřelectvem to zase tak beznadějné nebylo. Německý kanon ráže 35mm neznám, asi je to překlep. Výroba kanonů ráže 3,7cm byla zastavena v roce 1940 a v této době byly stahovány ke školním jednotkám. Kanon PAK 41 ráže 4,2 cm zavedený v roce 1941 měl vynikající balistiku Vo= 1265 m/s. Nevýhodou bylo wolframové jádro střely, pro kritický nedostatek této suroviny. Kanony PAK 38 ráže 5 cm zase žádnými „říšskými klepadly“ nebyly. Německé síly však disponovaly především kanonem PAK 40 ráže 7,5cm. Byl to vynikající kanon po celou dobu války. Po válce byl jako kořistní používán v řadě armád, včetně naší. Podle informací byl po válce ve Škodovce také vyráběn. Průbojnost pancíře je obecně uvažována 1,5 násobkem ráže, je však závislá na typu střely, její hmotnosti, dopadové rychlosti, úhlu dopadu. Vypalování vesnic postupujícími vojsky je nelogické, ta potřebují budovy k ubytování vojsk, štábů, deponování techniky. V této době prováděla politiku spálené země RA, ničila nejenom vesnice, ale celá města –Vitebsk, Smolensk a jiné. Pochopitelně z tohoto obviňovala „fašistickie zachvatčiky“. Způsoby vedení války v Rusku dokumentuje generálplukovník Rauss a kol. ve studii Válka jako peklo.
Datum: 18. 06. 2011 10:40:30 Autor: Misustov
Předmět: to paní Kostlánová
Paní Kostlánová zmiňujete se o tom, že mogilevské ženy musely po dobití města za trest holýma rukama zahrabovat příkopy a zákopy, následně že se posádka v v Mogilevu se zakopala. Myslím, že by zde se měla upřesnit posloupnost akcí Z textu není jasno, kdo a za cotyto ženy potrestal takto potrestal, zda sovětský komandýr, nebo nacistický sturmfürer.
Datum: 18. 06. 2011 10:45:26 Autor: Misustov
Předmět: Střídání osadky za osádku
Americké tanky jsou považovány v období IIWW za nejhořlavější typy, američtí vojáci jim říkali „ZIPPO“. Rovněž tloušťka jejich pancíře nebyla nadměrně velká, přesto statistiky vykazuji na jeden zničený americký tank přibližně jednoho padlého tankistu. V německé armádě ještě v jarních měsících 1945 bylo mnoho osádek tanků veterány francouzského tažení 1940. Obdobné informace o sovětské tankové technice nemám, ale pochybuji, že by poskytovaly se svými disláky poskytovaly menší ochranu, i když na druhé straně bylo střelivo uložené v sovětském tanku mnohem citlivější a proto v případě zásahu nebezpečnější. Nebezpečným faktorem T34 byla rovněž absence velitelské věžičky. Proto musel velitel tanku pozorovat okolí otevřeným poklopem a stal se takto snadným terčem pěchotních zbraní protivníka. Z těchto poznatků lze vyvodit, že pancíř tanku poskytuje jeho osádce relativně dobrou ochranu a ztráty tankistů při zničení jejích tanků byly nižší než u jiné zbraně [pěchota, dělostřelectvo, letectvo]. Nejvyšší ztráty na životech tankistů vznikaly, když opouštěli svůj z boje vyřazený tank. Došlo li však k zásahu a výbuchu munice byl interiér tanku žárem zničený a nepoužitelný. V situaci, kterou madame Andrea Kostláová popisuje („ …zbytky těl mrtvých tankistů….), tedy kde zahynula takovouto smrti celá osádka, musel, být tank totálně zničený. O nějakém následném nasednutí, nastartování a jízdě může byt řeč pouze ve fantazii autora, ze kterého autorka čerpala. Osobně jsem si po válce na vrakovišti, kam sověti soustředili zničené sovětské tanky, prolézal a veškeré ovládací prvky těchto vraků byly zapečené a nefunkční.
Datum: 25. 06. 2011 22:09:12 Autor: K.Bartošík
Předmět: Pro pí A.Kostlánovou
Vážená paní Kostlánová,dá se říci,že jste napsala pěkný příspěvek,s kterým by se dalo s 80% souhlasit,ale zajímalo by mě s jakých dokumentů jste čerpala své podklady. Chtěl bych Vás doplnit v tom,že s připraveností Rudé armády na válku v roce 1939 to zas tak nebylo moc žhavé.Například polní jednotky byly radiostanicemi vybaveny minimálně.Např.Západní zvláštní vojenský okruh měl jen 27%tabulkových počtů radiostanic.Sbory a divize byly zabezpečeny jen na 7%V předvečer vpádu však veškeré spojovací zařízení kromě radiostanic bylo velmi zastaralé.A to hlavní bylo to,že většina důstojníku nebyla ve velení za pomoci radiostanic vůbec vyškolená. Další věc,před červnem 1941 bylo vyráběno cca 300 ksT-34 měsíčně.Hlavní zbraní pěchoty byly pušky Mosin model 1891/1930.Ruční automatické zbraně do roku 1940 neexistovaly. To samé to bylo s dělostřelectvem,kdy Rudá armáda na počátku 2.světové války neměla dostatek nejnovějších modelů protitankových zbraní,měla pouze děla ráže 45mm a 76mm.Na tuto kritiku Stalin prohlásil "Pamatuji se,že jsme jich používali za občanské války a tato děla jsou velmi dobrá".Další slabinou sovětského dělostřelectva byl nedostatek tahačů.V roce 1940 měla armáda jen pomalé traktory,ale i těch byl nedostatek a s větší částí byla hipomomilní. A jako bývalý tankista vel.tanku velice dobře vím jak to je složité udržet cca 30 tanků(v 70tých letech tankový prapor) pohromadě,jak se dovolat letecké a dělostřelecké podpory,když nefunguje spojení,a otevřeně sověti ho opravdu něměli,a když tak bylo velice žalostné.Zde platí to okřídlené rčení-"Bez spojení není velení!!No a co pak na stupni divize,sbor,armáda,front.Těžko se pak přijmají rozhodnutí,když nemáte hodnověrné zdroje o pohybu vlastních sil,na tož nepřítele.Jak potom chcete posílat logistické útvary doplnit vlastní jednotky PHM,munici,stravu a pod.když na ně máte horko těžko spojení a přesně ani nevíte,kde se nachází. Závěrem se chci jen pozastavit nad Vašim názorem citiji:.."němci pelášili před ruskými tanky (které střídaly osádku za osádkou, zbytky těl mrtvých tankistů,které nastupující osádka z tanků vytahovala, byly v hrozném nepopsatelném stavu, a nebyl-li tank přímo zničen, nová osádka seškrábala kusy na stěny přiškvařené tkáně, krev ze stěn umyla, nasedla a jela".Můj názor na toto tvrzení je ten,že to mohl napsat jen ten kdo v životě neviděl tank,na tož v něm někdy seděl. Nádherně je život tankistů Rudé armády popsán v knize:Artěm Drabkin; Oleg Šeremeť:"T-34 v akci" Nejlepší názor na velitelské kádry řekl americký generál Omar Bradley,když prohlásil cituji:"Americkému poručíkovi na Labi byla svěřena větší pravomoc,než ruskému veliteli divize."
Datum: 27. 06. 2011 14:00:08 Autor: Andrea
Předmět: panu Misustovi a panu Bartošíkovi
Děkuji za zpřesnění údajů a uvedení nových zajímavých skutečností . Článek měl dokladovat naprostou nepřipravenost RA a poukázat na celkovou tragikomiku jejího velení a fungování ( výstižně dokladoval pan Bartošík závěrečným citátem ) … Dobovou přibarvenost jsem záměrně načerpala z knihy ve své době známého sovětského válečného dopisovatele Konstantina Simonova Živí a mrtví (1959), třebaže tyto informace jsou v knize předloženy jen po vzácných rozházených nitkách. Simonov napsal knihy strašlivých bolševických názvů, které dnes nikdo nečte, maximálně pálí, ale čte-li člověk mezi řádkami, uvědomí si, jaké odvážné protirežimní otázky Simonov klade právě o nepřipravenosti RA a o likvidaci jejích schopných velitelských kádrů … Nicméně na bojišti jsem s ním nebyla, takže je možné, že jsem z jeho bolševické omáčky něco nepřefiltrovala , např. ty pelašející Němce před tanky se střídající se ruskou osádkou, či že taktiku spálené země praktikovala v této fázi RA a házela ji na armádu německou. Přeji hezký den, AK.
Datum: 03. 07. 2011 18:59:51 Autor: Misustov
Předmět: Nedůstojný ústup jenom RA?
Francie vyhlásila Německu válku v důsledku napadení Polska, když Německo nesplnilo britsko-francouzné ultimatum. Počáteční období této války bylo pro Francii ideální k vedení ofenzivních operací, Napoleon by to řešil obdobně jako 1806 proti Prusku,[ Tehdy, jak řekl klasik: „Napoleon dupnul a Prusko se zhroutilo“]. V tomto případě byla strategická situace ještě příznivější, protože německá armáda byla plně nasazena proti Polsku. Zřejmě by zaútočil a Hitlerova tisíciletá říše by se rozsypala. Historie sice nezná slovo „kdyby“, ale útočná operace Francie proti nacistickému Německu v těchto týdnech by nebyla imaginární představa. Francie tehdy měla dokonce více tanků jako protivník. Realita však byla naprosto jiná. Demokraticky zvolení politici v Elysejském a Luxemburském paláci kuli pikle, jak vymanévrovat z mezinárodních závazků a neztratit voliče. [Z toho vyplývá, že demokracie a republiky jsou sice ohromná věc, ale v daném okamžiku jsou sebevražedné]. Francouzská armáda se zase uchýlila do pevností a čekala, až nepřítel přijde, a nechá se zabít při útoku na pevnosti. Němci se ale na druhé straně opevnili transparenty, se vzkazy, v tom smyslu: „KDYŽ NEBUDETE STŘÍLET, TAK MY TAKÉ NE“. Těmto idylickým časům se říkalo podivná válka. Zprávy z bojiště byly takového charakteru: „Včera byli v prostoru Offendarf zajati dva němečtí vojáci a jeden svobodník“. Marxisté a jimi řízení pacifisté, humanisté a mírotvůrci byli spokojeni. Tento stav trval devět měsíců, Jaká byla asi připravenost na skutečnou válku, demonstroval mě před desátkami let přímý účastník bitvy o Francii Jan Zemek: Francouzský voják stojící na stráži má svoji pušku opřenou o strážní budku, frajersky nasazený baret, v hubě čvaňhák, koketuje s dámami. Naproti tomu francouzský zpravodajec v Německu nemusel se ani pídit po plánech protivníka, stačilo si prohlédnout strážného, před kasárnami v Berlíně, - puška s nasazeným bodákem na rameni, za opaskem dva ruční granáty, na hlavě helma, strážný stojí a pečlivě sleduje okolí. Již toto srovnání dávalo tušit, že něco zde není v pořádku a koncem devátého měsíce této podivné války se ukázalo, že vskutku nebylo. OKW nehodlalo Francouzům skočit na špek a jít dobývat pevnosti. Využilo pasivity protivníka a postavilo na západní hranici tři skupiny armád a to Skupinu armád B- general v.Bock. Po jeho levém křídle Skupinu armád A – general v.Rundsedt, skládající se ze 4. Armády (Kluge), 12. Armády (List), 16. Armády (Busch). Generál Bock se svoji armádní skupinou zaútočil na Belgii a dále na Holandsko. Po jeho levém křídle postupovala armádní skupina A ‚ (gen.v. Rundsedt), která se poté svými sbory [ XV. Panceřový sbor – gen.v.Hoth, XLI panceřový sbor –gen.Reinhard, XIX panceřový sbor,gen- Guderian a dodatečně převelený z armee Gruppe B - XXXVIII armádní sbor- gen.Manstein,] otočila na jih a rozmetala nastupující francouzské jednotky. Následně nastal hlomoz a fukot, při nedůstojném nikoli ústupu, ale úprku, nikoli k hlavnímu městu Paříži, ale za něj daleko na jih. Madame Andrea Kostlánová se zmiňuje, že sověti všude viděli Němce, Svoje jednotky považovali za převlečené Němce. Jak to vypadalo ve Francii? - podle informací očitých svědků Francouzi viděli všude německé Fallschirmjägery. Zmateni stříleli všude a po všem, včetně po vlastních jednotkách, někdy dokonce, když se naskytla příležitost, tak i po Němcích. Hodnotíme-li podmínky, potom Francie nejenom nevyužila počáteční okamžiky ke strategické ofenzivě, ale ani oněch osm měsíců k jakékoli činnosti, podmiňující úspěch ve válce, kterou z vlastní iniciativy vyhlásila. Pro Francii je přitěžující skutečnost, že válkou s nacistickým Německem musela předpokládat, protože Hitler měl ve svém veřejně demonstrovaném programu, odvetu za porážku ve WWI. Situace Sovětského svazu byla naprosto odlišná. Zde byl pakt o neútočení. Goebels vyřvával, že osa Berlín, Řím, Moskva zatřese světem, ale jak to mezi bandity bývá, tak i zde se lupič připravoval oloupit lupiče. Molotov navštívil v říjnu 1940 Berlín za účelem konzultací. Hitler zde navrhnul, aby SSSR napadl britské kolonie v Asii, zejména Indii. Molotov toto odmítnul a sdělil, že SSSR má zájem o podíl na novém uspořádání Evropy. Oznámil, že SSSR požaduje celé Finsko a Rumunsko, chce do svoji sféry zahrnout Bulharsko, Jugoslávii a vybudovat základny v Dardanelách. Již z pouhého pohledu na mapu je zřejmé, že se jednalo o kleště, kterými by Sovětský Svaz sevřel Německo, oslabené bojem s Anglií. Hitler naproti tomu předpokládal, že na Sovětský Svaz oslabený válkou v Asii bude optimální zaútočit po porážce Anglie. Hitlerovi však po rozhovorech s Molotovem bylo jasné, že bude nutné vyřadit Sověty přednostně před Anglii. Byl proto vyhlášen plán Barbarosa. Varování se strany Anglie, Československa pokládal Stalin za provokaci a snahu narušit spojenectví s Nacistickým Německem. Nereagoval, ani na cca dalších 30 varování. Rudá armáda však žádné varování nedostala, a proto zahájení nepřátelství bylo současně se zahájením útočných operací protivníka. Z tohoto rozboru vyplývá, že Sověti nejsou jedinými pachateli nedůstojného ústupu, ale vedli si lépe než Francouzi. Ke cti Francouzů je ale nutno poukázat na skutečnost, že nepoužívali ani v těchto pro ně těžkých chvílích bestiální bolševické metody.
Datum: 04. 07. 2011 06:28:31 Autor: andrea
Předmět: Francie versus RA
Velmi zajímavé srovnání, děkuji, AK
Datum: 05. 07. 2011 15:30:27 Autor: QF17
Předmět: AK
Snad?Nechci dělat obhájce RA-(rudá armáda),ale vadí mi její podceňování a zesměšňování.Hitler si bez většího odporu připojil dva státy,které se svým průmyslem patřily ke špičce,Rakousko a Česko.Zbraně které získal jako bonus použil k vyzbrojení dalších divizí.Polsko si Hitler se Stalinem rozdělili a v podstatě zachovali hranice před 1.sv. válkou.Francie kapitulovala během několika týdnů a opět získal Hitler technologickou a materiální převahu nad Sovětským svazem.Wehrmacht se zdokonalila v bleskové válce a nic nestálo v cestě na Moskvu.Stalin byl velice překvapený mohutným útokem nacistických vojáků a RA byla vlastně jen stínem wehrmachtu.Jenže stínem byli i francouští vojáci s angličany,prostě německý voják byl "prototypem robota".Ustupující sovětské armády vypalovaly vesnice a ničily mosty,stejně jako za Napoleonskýcvh válek.Přesunout zbrojní továrny na východ je malým zázrakem té doby,Hitler nemusel nic takového prévádět.A tak Hitler půl roku postupoval.Anglie s USA konečně pochopily o co jde,protože bez Stalina je boj s Hitlerem předurčený k nezdaru.Sovětské samopaly PPŠ a PPS patřily mezi oblíbené zbraně nacistických vojáků a tanky T34,KV1 neváhaly použít proti RA a víte proč,protože opět byly lepší než jejich.Po půlročním postupu začal Hitler už jen ustupovat a operace Bagration svojí mohutností nemá ve "válečnickém umění" obdoby.Sovětský voják se svojí udatností vyrovnal německému a dokonce ho i překonával.Dokonale vycvičené divize RA drtily SS a wehrmacht a velice usnadnily ofenzívu spojenců na západě.Mezi Stalinem a Hitlerem byl velký rozdíl,Stalin naslouchal svým generálům a konstruktérům,kdežto Hitler direktivně rozhodoval sám a za vše.Po kapitulaci německa otočil Stalin svá vojska na východ proti Japonsku,vše podle dohody se spojenci.Během jednoho měsíce přesunul 1500000 vojáků včetně materiálu a mohutným útokem zničil miliónouvou Japonskou armádu.Za 10 let udělal Stalin ze zaostalého Sovětského svazu světovou velmoc,od pluhu k jaderné bombě.
Datum: 06. 07. 2011 11:50:41 Autor: Misustov
Předmět: agentu FQ17
Úvodem si vám doporučuji prostudovat monografii, Mark Solonin - VYMÝVÁNÍ MOZKŮ (vydalo letos vydavatelství Naše Vojsko). Paní Andrea sdělila pramen, ze kterého čerpala a pokud tady někdo zesměšňuje, tak to jsem Já, a to nikoli vojáky RA ale Francouze, vzdor tomu, že jsem považován na frankofila. Autorka vymezila pro svoji studii časový interval červen až prosinec 1941. Není proto na místě montovat sem operaci Bagration, to musíme ještě 2 roky počkat. Rovněž samopal PPS 41 byl zaveden v roce 1941 a silně pochybuji, že by v předmětném období byl organickou výzbroji sovětských divizí. PPS-43 Pistolet-Pulemjot Sudaeva byl dokonce zaveden v 1943. Pan Bartošík ve svém diskusním příspěvku, konstatuje tomto časovém úseku absenci ručních automatických zbraní u sovětských divizí. Když diskutujeme pěchotní zbraně - nevím, jaké máte zkušenosti a poznatky v tomto oboru, ale sovětské samopaly se sice vyznačovaly vysokou odolnosti, ale i velkým rozptylem, na příklad PPS41 zasáhne terč nekrytě ležící figura na vzdálenost 50 metrů více méně náhodně. Všechny sovětské samopaly jsou naprosto nevyhovující při pádové zkoušce, proto je československá armáda v poválečném období nepoužívala. Naproti tomu německé MP 38, MP40 jsou považovány za nejlepší samopaly ve WWII vůbec (mimochodem jejích výroba je v civilní úpravě obnovena a můžete si jej u nás koupit, je ale drahý). Pamatuji si naopak, že tyto kořistní samopaly používala v hojném počtu RA. Co se týká hodnocení a porovnání obrněné techniky je to velice komplikovaný problém. Přednosti a nedostatky to jsou: průchodnost terénem, specifický výkon, specifický tlak na půdu, ovladatelnost, odolnost, spolehlivost, poruchovost, udržovatelnost, pancíř, materiál, palebná síla, přesnost kanonu, optika, spojení, komunikace a mnohé jiné se projevovaly vždy v momentálně dané situaci. Osobně nadržuji T34, protože jsem v této pojízdné rakvi strávil dva roky svého života. Bojovou techniku musíme hodnotit komplexně, to je tank + kvalita osádky a zde to již tak jednoznačné není. Uvádí se, že když pět tanků T34 zničilo jeden německý se ztrátou dvou T34, tak že to byl úspěch. Rovněž ztráty na životech tankistů jsou zarážející. Na jeden zničený německý tank připadá statisticky jeden zabitý tankista. Sověti vykazují ztráty 75% tankistů. Takové ztráty nemohly být způsobeny technikou, ale nízkou vycvičenosti osádek, mizerným velením, nevhodnou taktikou a absenci spojení v boji. Sovětští roboti útočili na rozkaz, masově v rozvinutí v rojnicích, vlna za vlnou. Tato taktika byla považovaná za zastaralou již v WWI. Německý voják je naopak prototypem a vzorem perfektně vycvičeného vojáka. Jednotky a útvary německé branné moci byly schopny a také operovaly samostatně a iniciativně, jak je specifikuje Mideldorf v monografii Taktik nach Russlandfeldzug. Drill a disciplina nemusí být symptomem ztráty schopnosti samostatného rozhodování, poruchy osobnosti nebo sníženého intelektu. Zmínku o konečném pochopení o co jde a o zdaru a nezdaru války je vhodné blíže rozvést. Tedy o důvodech napadení Sovětského Svazu jsem se zmínil v předchozím příspěvku. Připomínám, že Velká Britanie vstoupila do války na pomoc Polsku, Hitler Anglii navrhoval rozdělení sfér vlivu, tak že nacistickému Německu bude ponechána volná ruka na kontinentě a Německo zaručí integritu Britského impéria. V případě realizace tohoto návrhu mohlo být Britské impérium zachováno do dnešních dnů, SSSR neměl naději obstát a český národ by dodýchal v sibiřských mrazech. Toto bychom měli chápat my. Když v Jaltě sdělil Džugašvili ostatním, že si dobytá území Polska, Pobaltí a Besarábie ponechá, Churchill odpověděl otázkou „ Proč tedy tuto válku vlastně vedeme?“ Stalin honem sdělil, že Polsko odškodní územím, které uloupí Německu. Totiž hrozilo zde nebezpečí, že Velká Britanie válku proti Německu ukončí. Tímto by vypadly z války proti Německu i USA jejichž prioritou byla ostatně válka proti Japonsku, zastaveny konvoje s dodávkami zbraní a válečných potřeb a důsledky si domyslete. Tuto kausu uzavřeme tak, že Velká Britanie šla do války, ve prospěch Polska, bez vlastních ambicí. Sověti a nacisté, však šli do dobyvačné loupežné války- zde používám definice Bedřicha Engelse. V roce 1945 SSSR -lupič oloupil lupiče. Lup dovedně zamaskoval osvobozením, nehledě k tomu, že si to své „osvobození“ nechal pěkně zaplatit, nebo se můžeme domnívat, že bez našeho uranu by Sovětský Svaz byl velmoci a mohl úspěšně rozšiřovat svůj vliv v celém světě? Plně akceptuji, že Sovětský voják se svojí udatností vyrovnal německému a dokonce ho i překonával. Ostatně i nacista Skorszeny věnoval své memoáry ruským pěšákům, největším hrdinům Druhé světové války. Udatnost se vyráběla tak, že za rojnicemi pěchoty šli velitelé a zejména politruci s naganatem v ruce a ty méně chrabré vojáky utratily. Avšak vítězství Sovětského Svazu nebylo důsledkem geniality Stalina, válečnického umění jeho maršálů, nebo dokonalého výcviku RA, ale bezohledným obětováním milionů vojáků a civilistů. Pro dokreslení: Maršál Kluge nabídl možnost evakuace leningradských civilistů, nabídka byla Sověty odmítnuta. Tito museli zemřít hladem. O „genialitě“ největšího sovětského maršála Žukova píše Suvorov v knize „Beru svá slova zpět“ – stojí za přečtení. Citát o dokonale vycvičených divizích RA můžeme chápat jako nepovedený vtip. Dokonalý výcvik sovětských vojáků v době, kdy fronty zoufale potřebovaly každého vojáka, probíhal školením předpisů a řádů tj. Kázeňského řádu. Řádu vnitřní služby, Řádu posádkové a strážní služby, Cvičebního Řádu, včetně nácviku pořadového kroku. Rovněž probíhala nekonečná politická školení a to vše na úkor polního, bojového výcviku – První pomoc, obsluha zbraní, střelba, vyhledávání cílů, pozorování, pohyb na bojišti, orientace, topografie, maskování, krytí, taktika atd. Naopak statisíce vojáků šlo do boje bez jakéhokoli výcviku. Voják dostal pušku, maximálně mu někdo ukázal, jak má nabíjet a následoval povel: Za ródinu, za Stálina, za vódku, na štyky urá urá. Píšete o velkých rozdílech mezi Hitlerem a Stalinem. Rozdíl byl na příklad v původním povolání – Hitler byl vídeňský tapecír a Džugašvili -vulgo Stalin, kavkazský lupič. Stalin podle Solženicina zavraždil více jak 22 milionů lidí. Hitler stačil zvládnout zavraždění „pouze“ asi 6 milionů (I. A. Kurganov uvedl, že v období 1918 až 1959, nejméně 66 milionů lidí zemřelo rukou bolševiků.) Ukrajina viní Stalina z vraždy hladem 11 milionů Ukrajinců. Zde si dovoluji položit zrůdnou otázku – která vražda je bestiálnější - hladem, mrazem, nebo plynem v plynové komoře? Na samý konec poznámka k válce proti Japonsku. Nezapadá to sice do tématu, ale budiž. Sověti zahájili operace dva dny po svržení atomové pumy. 9.8.1945 Kuatungská armáda měla 881 tisíc mužů a RA 1578 tisíc mužů. Tedy chybička v počtech se vloudila. Japonsko kapitulovalo 2.9.1945. Sovětský Svaz v této, tak zvané válce, zabral polovinu ostrova Sachalin, Kurilské ostrovy, půl korejského poloostrova. Dobrý kšeft, že ano?
Datum: 07. 07. 2011 06:32:57 Autor: Andrea
Předmět: QF17
I v RA byli samozřejmě dobří a stateční velitelé, francouzskou porážku v tomto článku nehodnotím, ale dobří velitelé se zdravým selským rozumem byli nežádoucí, protože hodnotili nepřipravenost RA, a byli většinou zastřeleni svými politruky,od toho v armádě politruci byli, jak naznačují i jiné knihy o sovětské frontě . Podle Solženicyna dementní Stalin neposlouchal nikoho, natož své generály a konstruktéry, ale hlavně, rovněž podle Solženicyna, přebudování Ruska na velmoc neuskutečnili ani stachanovci ani komsomolci, ale otrocká pracovní síla z gulagů, milióny a milióny otroků, kteří na "budovatelských stavbách" umíraly,neměli žádnou techniku, jen ruce a lopaty, a , opět podle Solženicyna,Stalin vytvořil jen jedno - nový sovětský lid , geneticky poznamenaný a ochuzený genocidou, "lid" povstalý ze lži a udavačství, které "lid" aplikoval především na vlastní rodinu, protože jen tak dokazoval loajálnost Stalinovi a Straně - nenacházím u Stalina žádné zásluhy .
Datum: 07. 07. 2011 10:30:39 Autor: Misustov
Předmět: errata a doplnění
• Errata: můj článek 6.7.2011 22 řádek od konce opravit – místo maršál Kluge, správně: polní maršál von Leeb. • Pro paní Andreu - přebudování Ruska na velmoc neuskutečnili ani stachanovci ani komsomolci, ani otrocká pracovní síla z gulagů, Tato otrocká pracovní síla byla neefektivní i s ní šla ekonomika CCCP od deseti k pěti. Velmoc byla vybudována pomoci milionů inteligentních a vzdělaných otroků z německých válečných zajatců. Tito zajatci měli status otroka nejnižší kategorie, podle římského práva a reálii.
Datum: 07. 07. 2011 11:31:19 Autor: p.k.
Předmět: misustovovi
No musím potvrdit, můj děd pracoval na ministerstvu paliv a energetiky a často jezdil do svazu (zejména na Sibiř a do Kazachstánu apod., kde byla nejrůznější ložiska a my tam dodávali strojní zařízení), vzpomínal, jak v šedesátých a sedmdesátých letech v Almaty pracovali na nejrůznějších pozicích bývalí němečtí zajatci, kteří se již do vlasti nevrátili, a jak byli vysoce ceněni. K přesunu nejrůznějších závodů během války za Ural zase pamětníci vzpomínali, jak často nebyl čas zabetonovat základy a ukotvení strojů a tak se rychle provizorně zalévalo vodou, která v třeskutých podmínkách zmrzla a stroje mohly produkovat vojenský materiál...
Datum: 08. 07. 2011 06:12:19 Autor: andrea
Předmět: všem mým příspěvkářům
Děkuji za cenné informace,máte naprostou pravdu, "já a Solženicyn" jsme mysleli léta 20.-40., tj do roku 45, třebaže se Solženicyn dotýká i poloviny let 50.tých , hezký den, A.
Datum: 08. 07. 2011 15:35:41 Autor: QF17
Předmět: RA
Dobrý den,rád odpovím na některé vaše připomínky.Knihu "Beru svá slova zpět" mám ve své knihovně a dokonce jsou v ní napsaný hodiny strávené při jednáních Stalina se svými generály atd.Určitě nejsem zastáncem Stalina,Žukova,Chruščova a dalších.Jak v roce 18.3.1940 prohlásil generál Pavlov "Zaplatíme obrovskou cenu,pokud naše vozidla nebudou bojeschopná" v rozhovoru se Stalinem.Měl pravdu, protože neměl žádné střelivo a pohonné hmoty, Stalin ho nechal zastřelit.Ruční palné zbraně v německé armádě zastupovala puška K98 ve značném počtu,protože Hitler tak rozhodl,samopalu MP 40 vyrobil zbrojní průmysl jen 1 mil. kusů.Ruský zbrojní průmysl vyrobil PPŠ 41 5 mil. ks a PPS 43 2 mil.ks-německé značení MP 717 a stojím si za svým,že němec bral ruský samopaly všemi 10.ti a vlastně musel,když neměl na výběr.Ruské samopaly byly odolné,protože ruský voják nebyl naučený se starat o zbraň a to samé s tanky atd.Však také německá armáda poznala nevýhody mazacích olejů v -30st. a vlastně pojezdová kola tanku Panther a Tiger rovněž.Tank Panther byla odpověď na ruské překvapení v podobě T34,měl být dokonalý a nebyl.Optika jako vždy dokonalá,stejně jako kanon,ochrana osádky výborná,ale spolehlivost tragická.Je zajímavé,že na jeden zničený Panther a Sherman připadne jeden mrtvý.U T34 je poměr 1:3 což znamená,že přežil jen jeden. Sovětské gardové pluky byla trochu jiná třída,než běžné pluky,gardové pluky se skládaly ze zkušených a vycvičených vojáků a velitelů.Jiné bylo i velení v r 1941 a v roce 42-,protože se změnil "styl" komisařů a velitelů.Proč se nekonala kapitulace Leningradu je snad každému jasné,ale pro připomenutí.V Leningradě byl zbrojní průmysl,který se podílel 11% na celkové výrobě v SSSR.Finální útok RA na Japonsko byl opravdu zdrcující a v počtech jsem se nezmýlil,podle knihy "Srpnová bouře",je mnoho zdrojů a já se snažím najít v počtech průměr.V 70.tých letech určitě nebyl v SSSR žádný válečný zajatec,to snad nemyslíte vážně.Jo jo "Jeden den I.D." celkem dobré čtení.
Datum: 08. 07. 2011 17:46:15 Autor: QF17
Předmět: Dodatek
Misustov:Určitě byli odvlečeni do SSSR miliony německých odborníků?Co by pak zbylo pro USA? p.k.:přehlédl jsem bývalí :-D
Datum: 08. 07. 2011 19:19:53 Autor: Misustov
Předmět: to FQ17
Určitě byli odvlečeni do SSSR miliony německých odborníků?Co by pak zbylo pro USA? Budu Vám velmi zavázán, když se budeme držet pokud možno merita věci, to je „Fall Barbarosa 22.6.1941 bis zum 31.12.1941. V opačném případě se utaháme. Napsal jsem: „Velmoc byla vybudována pomoci milionů inteligentních a vzdělaných otroků z německých válečných zajatců“. Nepsal jsem o odbornících (von Braun), těch ostatně nebyly miliony,(Nepodezírejte mě, že si myslím, co Němec to odborník). Tito zajatci, řemeslníci, středoškoláci, graduované osoby, měli vyšší vzdělání, většíodborný trening,zkušenosti a rozhled z civilního života. Jejích mozek nebyl poškozen enormními dávkami vodky a samohonky. Tito lidi byli vyhubeni při budování sovětské velmoci. Na příklad, u Stalingradu bylo zajato okolo sta tisíc vojáků a kolik pak se jich vrátilo? 3000?? A kdepak jsou ti ostatní? Pochopitelně každý Němec se snažil dostat do zajetí západních spojenců. Když dovolíte, tak k předchozím zajímavým připomínkám se vyjádřím později a podrobněji. Přeji pěkný víkend.
Datum: 10. 07. 2011 19:02:29 Autor: QF17
Předmět: Barbarosa
Hezké dny přeji.Ano,máte pravdu.SSSR nebyl na vojenský konflikt připravený a to ve všech směrech.Za to zaplatit strašnou daň a Evropa poznala i negativum Ruského tažení.Ruský voják byl obyčejný "vidlák" a proto veškerá výzbroj tomu byla přispůsobena.Pro Rusa byl skoro každý odborníkem.
Datum: 10. 07. 2011 20:21:07 Autor: Misustov
Předmět: Doplňující dotaz
Pane kolego, kde se zmiňuji o nepřipravenosti SSSR?? Krom 3.7.2011, pět posledních řádků a tam ještě v maximálně pochvalném smyslu. Mimo to doporučuji znovu knihu Mark Solonin - VYMÝVÁNÍ MOZKŮ která toto období až pedantsky analyzuje. Taktéž pěkné dny.
Datum: 11. 07. 2011 20:51:45 Autor: Misustov
Předmět: QF17 K diskusi 8.7.2011
Erste kompanie! Nasedat na koně a vpřed! Herr Hautman poslušně hlásím, že první kompanie žádný koně nemá. To mě nezajímá, jestli má, nebo nemá. Rozkázal jsem nasedat na koně a vpřed. To je chlupatý vtip z doby CaK monarchie. Soudruhu generále, rozkazuji vám, seberte svoji divizi a zaútočte na Varšavu. Soudruhu maršále Kulikove, já již žádnou divizi nemám, byla zničena. Soudruhu generále, jestli máte, nebo nemáte, to mě nezajímá. Splňte rozkaz, nebo vás zastřelím. Toto již není vtip, ale realita, červen 1941. Vykládal mě to svědek, hrdina sovětského Svazu akademik Fjodorov. Generál polní maršál Manstein také strávil dlouhé hodiny na jednání u Hitlera, kde docházelo k prudkým názorovým střetům. Po skončení takové porady si v předpokoji jeho pracovny ulevil „To je ale idiot“. Rád bych Vám položil otázku: Kdyby se takto vyjádřil po poradě u soudruha Stalina maršál Koněv, Malinovský, Rybalko, jakpak by to asi s nimi dopadlo? Hitler Mansteina později odvolal, rozhodl se, že raději bude riskovat a prohrát válku, než aby si musel neustále uvědomovat, že vedle Mansteina vypadá jako idiot. Suvorov ve svoji knize „Beru svá slova zpět“, na samém závěru knihy napsal poslední dvě věty „ ….Zmýlil jsem se, Žukov nebyl ani velký, ani vojevůdce. Žukov prohlásil, že mu chybělo 32 tisíc tanků proti 3 tisícům německých. Právě tím sám přiznal, že nebyl vojevůdcem“. Konec citátu. Domníval jsem se, že si prostudujete 430 stran této knihy, proč Suvorov takový epilog napsal, bohužel nestalo se tak. Hitler asi nemohl rozhodovat o zavedení pušky, místo samopalu. Samopal je jiná kategorie zbraně, než puška. Samopal má účinný dostřel cca 100m. Puška cca 400m. Němečtí parašutisté vyzbrojeni samopaly si stěžovali, že postrádají zbraň s větším dostřelem. Proto byla pro ně vyvinuta zbraň Fallschirmjägergewehr 42. [Byla poprvé použita při osvobození Musolinyho]. Pokud si vzpomínám, tak Hitler měl výhrady k zavedení K43, která byla vyráběna přes jeho zákaz. Tento zákaz byl odvolán, když jeden frontový voják při udělování rytířského kříže, požádal jménem svých kamarádů Hitlera, aby těchto vynikajících zbraní bylo dodáváno více. Sověti obdobné zbraně neměli a po válce se K43 (44) stala předlohou Kalašnikovi. V námi sledovaném období, samopal PPS41 nemohl být k dispozici. Pakliže si „stojíte za svým, že němec bral ruský samopaly všemi 10.ti a vlastně musel,když neměl na výběr“, potom mi vysvětlete, kde bral, když nic nebylo, lidové moudro říká „Kde nic není, tam ani čert nebere“. Němci používali samopaly MP 38, 40 běžně, podle vhodnosti od začátku války. Použití kořistních zbraní má svoje specifikum. Německá armáda vysoko hodnotila sovětská děla, a ty také intenzivně používala na všech bojištích. Děla se sdružovala do oddílů, anebo baterií. Německé zbrojovky vyráběly pro tato děla munici. U automatických zbraní je problém zásobování. Není možné, aby rotní bojová výdejna, praporní bojová výdejna, zajišťovala dva druhy munice ke stejné třídě zbraní v tomto případě 9mm Luger a 7,62 sovětský. Spotřeba této munice je ohromná. Samopal vystřelí za jednu sekundu 8 ran. Odhadněte, spotřebu nábojů pro střelce ze samopalu, při bojového kontaktu za 40 minut, a co se stane, když bojová výdejna hlásí:Munice Luger došla, munice7,62 dostatek [nebo naopak]. Přísun munice do předních linií v průběhu boje je komplikovaný, velmi často nemožný, a statistiky říkají, že na zabití jednoho vojáka v WWII připadá 100 000 kusů munice, převážně pěchotní. Kořistní samopaly mohli používat vojáci wehrmachtu příležitostně, a když došla munice, nebo byla zbraň poškozena, zbraň odložili a používali přidělenou zbraň, toto ale není problém prvních fází plánu Barbarosa. O vlastnostech mazacích olejů myslím nebudeme diskutovat, to bychom se dostali k botám, u kterých cvočky odváděli teplo a způsobovaly omrzliny, nebo nízkému dojezdu lokomotiv, nevhodného pro ruské tratě, mohly bychom pokračovat na stovkách dalších případů. To je, ale vskutku na studium odborné literatury. V operaci „Barbarosa“ nebyly použity vámi citované tanky Panther a Tyger. Hlavním rivalem T34/76 byl PzKpfw IV verze E a převážně verze F. Tanky prošly vojskovými zkouškami a byly prověřeny v bojích. Autoři odborných publikací se shodují, že tento tank byl v průměru rovnocenný s T34. Průchodnost byla zřejmě poněkud nižší. Jízda po svahu byla však spolehlivější. Poruchovost není nějak komentována. Rovněž se nepoukazuje na vyšší požární nebezpečnost s ohledem na druh používaného paliva, (benzin oproti naftě u T34). Větší rozměry zvětšovaly siluetu, na druhé straně zvyšovaly pracovní komfort osádky. Rozhodující výhodou proti T34 byla radiostanice, kterou T34 postrádal. Tank měl proti T34 nabíječe, což zvyšovalo jeho palbyschopnost. Kanon ráže 75mm. byl sice přesnější, ale prakticky rovnocenný kanonu v T34. Rozdílné byly protipancéřové schopnosti těchto tanků. T34 byl uvažován jako doprovodný stroj pro podporu pěchoty. Upřednostňována byla tedy palba proti „měkkým“ cílům. Boj proti tankům byl druhořadý. Bylo to takové děvče pro všechno. PzKpfw IV. byla „primabalerína“ určena pro útočné operace a přednostně pro boj s tanky. Munice pro boj s tanky byla vybavena balistickou kuklou a makarovovou protiskluzovou čepicí. Zaváděla se kumulativní munice. V menší míře byly zavedeny podkaliberní střely, tato munice dosahovala Vo 1050m/s a byla schopna na vzdálenost 500 metrů probít 120 mm skloněný pancíř ( jejich rozšíření bránil nedostatek Wolframu). Tyto typy munice Sověti v období plánu Barbarosa postrádali. Rovněž v tomto období neexistovali gardové, ale pouze mizerně vycvičené jednotky. Proč Leningrad nesměl být dobyt, ani kapitulovat zase tak každému jasné není. Do mé hlavy bylo po desetiletí vtloukáno, že je to město VŘSR a Lenina, tedy důvody ideologické. Přepisovači dějin, zřejmě usoudili, že takovéto zdůvodnění je nejapné. Není mě ale jasné jak těch 11% zbrojního průmyslu bylo zásobováno energii, dodávkami surovin, když se do obklíčeného města nedostala ani myš. A proč museli umřít ty bábušky, dědušky, rebjata, ženy, které neměli s obranou a zbrojní výrobou co společného. Jezdil jsem do Leningradu často a „Klatbiště“, kde jsou jejích ostatky uloženy, jsem navštívil. Je to stresující. Vysvětlení pro odmítnutí humanitní nabídky polního maršála v.Leeba lze vyložit v tom smyslu, že Strana a vláda SSSR by ty statisíce chudáku musela živit, starat se o ně, tak je nechala zemřít takovou, z našeho pohledu hrůznou smrti (v Sov. Svazu to ale bylo běžné). A nyní k Vašim názorům, mimo mantinely Barbarosy. Válka proti Japonsku. Tato válka je mimo můj zájem. Počty vojsk při útoku na Japonsko jsem převzal bez jakýchkoli korektur z Vojenského atlasu, což bylo prestižní dílo armády a Akademie Věd. Za jehož kvalitu se podepsal v úvodu ministr národní obrany a president Československé akademie věd. Je nepravděpodobné, že by tam byly uvedeny údaje, které by vzbudily nepříjemné dotazy, nebo námitky Sovětů. Kausa Panther. Poruchovost těchto tanků, nebyla jejich vrozenou vadou. Neprošly však ani vojskovými zkouškami a byly transportovány přímo na frontu, na příkaz Hitlera a přes odpor velitele tankových vojsk Generálplukovníka Guderiana. Vojenské jednotky je odmítaly převzít. V průběhu doby byly závady a poruchovost podstatně sníženy a jsou považovány za technicky nejlepší tanky WWII. Po válce při vzniku Bundeswehru bylo po jistou dobu uvažováno o obnovení výroby. Rovněž Izrael uvažoval o jeho zavedení.
Datum: 12. 07. 2011 11:58:03 Autor: Andrea
Předmět: tanky-srovnání
Němci a Sověti, ve 20.letech v totální mezinárodní izolaci, byli neprozřetelně ponecháni vzájemné intenzívní diplomatické i vojenské spolupráci, spolupracovali nejen na vývoji tanků, ale i na nové vojenské taktice, která se na sovětské straně v roce 41 nijak neprojevila, velitelé, kteří ji prosazovali ( navíc uměli německy), byli většinou popraveni v letech 36-39 … Španělská občanská válka 36-39, během které Stalin pořádal hony mj. i na „internacionální“ velitelské kádry, kteří pomoc španělské republice ( proti německému „spojenci“) braly moc vážně, poskytla Němcům a Rusům příležitost vyzkoušet v boji tankovou techniku (Němcům i letectvo), přesněji španělská občanská válka pomohla Německu ( interbrigadisté byli v SU po návratu popraveni či skončili v gulazích, natož, aby se přihlédlo k jejich zkušenostem či výpovědím o ruské bojové technice, anebo právě pro jejich svědectví ) odhalit slabosti jejich tanků, a třebaže jich měli Rusové a Němci ve Španělsku jen pár kousků, jejich osádky se přinejmenším naučily s nimi zacházet a udržovat je … Jak jejich součásti a součástky mnohdy nevydržely tvrdé nasazení v boji, dokazovaly porouchané či rovnou vyřazené německé a ruské tanky lemující okraje španělských zaprášených cest … Poté Němci své tanky předvedli při znovuobsazení demilitarizovaného Porýní v roce 36, kterým Hitler versailleskou mírovou smlouvu změnil v cár papíru, a v roce 38 při obsazení Sudet, a zejména 15.3.39, přičemž i v těchto případech německé tanky provázela velká poruchovost ( k jaru 40 byla poruchovost podstatně snížena) … V poruchovosti vedly UK tanky Covenanter, bylo jich vyrobeno 1.800 kusů, ale žádný v roce 39 nebyl schopen boje … SU tanky T-26 (31-41, z UK modelu, třebaže zde byly použity i T-34) předvedly svoji obří poruchovost při finské zimní válce (11/39-3/40) , opět velitelé, kteří poukazovali na nedostatky techniky či velení, skončili v gulazích . V 6/41 byli Němci šokováni, že jejich Panzer IV /36-45/narazil na rovnocenného soupeře T-34, mj. s výhodou velmi širokých pásů, které zvládaly pro jiné tanky nepřekonatelný povrch … Paradoxně, sovětskou výhodou bylo šlendriánství, neohlížení se na kvalitu, ale na počet – revoluční skvělé T-34 se posléze za Uralem vyráběly v obrovském počtu, v daleko větším než US M-4, a protože se vyráběly „na kolenou“ pod širým nebem, často odjížděly na frontu „nedodělané“ či „zhruba dodělané“ (jejich frontová životnost byla zhruba 7 dní) , zatímco Němcům se jejich precisnost a soustředění se na kvalitu na ruské frontě nevyplatila – Němci některé vlastnosti T-34 převzali a výsledkem byl PzKpfw V Panter vynikajících kvalit, kterého se spojenci velmi báli, ale finančně nákladný, a hlavně technicky náročný na výrobu, takže o jeho výrobě „jako na běžícím pásu“ si wehrmacht mohl nechat jen zdát … Také PzKpfw VI Tiger se zdál být úžasný, měl velmi silný pancíř, takže spojenci ke zničení jednoho tanku Tiger ztratili 4 své tanky, ale opět tyto 4 spojenecké tanky byly rychle nahrazeny, zatímco Němci ve stejném čase vyrobili jediný PzKpfw VI … Nevýhodou tanků Tiger byla špatná pohyblivost v terénu a jeho enormní šířka, takže nemohly být převáženy na standardních železničních vagónech, musely být bez pásů a vnějších pojezdových kol. Obsazení ČSR s jeho vyspělým zbrojním průmyslem bylo pro spojence velkým průšvihem . Čsl. armáda v roce 35 dostala lehké tanky LT-35 s neadekvátně slabým pancířem, vyzbrojené však skvělým protipancéřovým dělem Škoda A-3 ráže 37 mm, také manévrovatelnost byla v roce 39 obtížná, částečně kvůli složitému podvozku. Němci je v 3/39 s radostí zařadili do svých pancéřových divizí, a zatímco čsl. armáda plánovala jejich výrobu k roku 39 zastavit, Němci naopak jejich výrobu ve zbrojovkách Škoda a ČKD rozšířily pod názvem PzKpfw 35 (t=tschechisch), a použili je ve svých taženích v roce 39, 40 + 41 … Z celkových 434 vyrobených Němci zkonfiskovali 244, Slovenský stát si „nechal“ 52 kusů (Slovenská rychlá skupina , od 7/41 Pilfouskova brigáda je použila po boku Němců k invazi do SU, asi 8 z nich použili povstalci při SNP /44) , dva tanky v madˇarsko-slovenské válce z 3/39 ukořistilo H, které z nich bylo nadšeno a u Škodovky si objednalo další, pár strojů Němci rozdali Rumunsku + BG. Od roku 41 měli Němci lepší tanky, proto z LT-35 odstranily věže , a trupy používali jako traktory pro lehké dělostřelectvo či jako nosiče munice. Škodovácké LT-38, ovladatelnější pro jednodušší podvozek, rovněž místo čsl. armády( objednalo si je mj. i Švédsko, CH, Rumunsko a Peru, o licenci vyjednávala i UK firma Alvis-Staussler) dostal wehrmacht, který v jejich výrobě pokračoval do roku 42 pod názvem PzKpfw38 (t), vyrobilo se jich 1.400 kusů, byly použity ve F, v Rusku, v severní Africe, zejména pro průzkum.
Datum: 13. 07. 2011 13:12:42 Autor: QF17
Předmět: AK
Jsem rád,že žena se pouští do diskuze o tancích.Tak začnu s T26,Na svou dobu velice povedený tank a ještě v roce 41 měl dobrý kredit oproti německým "traktorům" PzI,PzII a PzIII.Proto také německá armáda použila kolem 1000 ukořistěných tanků proti SSSR.Ve Španělsku jich bylo nasazeno kolem 280ks,což není zrovna málo.Ve válce Finskem jich bylo opravdu dost zničeno,ale víte proč?Protože opravdu Stalin poslal do boje nevycvičené osádky,špatné velení a logistika.Tank T34 se boje s Finskem nezůčastnil!Slovenská armáda 1939-1945 používala tyto "Československé a protektorátní" tanky LT34 27ks,LT35 52ks,LT38 74ks a LT40 21ks.
Datum: 13. 07. 2011 13:39:53 Autor: andrea
Předmět: QF17
Děkuji za informace, věděla jsem, že muže rozčílím, nicméně zajímavé informace od čtenářů ráda hltám, takže jsem si troufla, hezký zbytek dne, AK
Datum: 13. 07. 2011 15:39:13 Autor: QF17
Předmět: AK-počty vyrobených T34 a M4
Hezký den,jen doplním počty vyrobených T34 a M4-což je můj tažný kůň.Za velice těžkých podmínek se vyrobilo celkem do konce roku 1945 kolem 50000 ks T34,po válce se ještě v SSSR vyrobilo kolem 10000 ks.Sherman M4 je můj velice oblíbený tank a jeho služba zasluhuje obdiv (skoro 50 let),samozřejmě se různě modifikoval,ale do konce roku 1945 se jich vyrobilo neskutečných 55000 ks.
Datum: 13. 07. 2011 16:40:34 Autor: QF17
Předmět: Misustov-ruční palné zbraně atd.
Německý voják začal kolonizovat evropu na jízdních kolech,koňských povozech a vystačil si s nimi i útěk v r. 45.O ruční palných zbraní jsem napsal celkem dost a vyhledejte si něco o MP717.Hitler byl celkem konzervativní tupec,bál se použití plynu a uznával pušku,proto se vyrobilo tak mílo samopalů.PPŠ se začal vyrábět v Leningradě a jak soudruzi dokázali zásobovat energiemi ostatní na louce postavené továrny opravdu nevím a ani jsem to nezjišťoval,ale asi budu muset :-D.Samozřejmě vím,kdy se dostaly "kočky" na východní bojiště.Knihu od Suvorova mám rozečtenou a Solomina asi neseženu.Když tak přemýšlím nad německou a sovětskou generalitou,tak jsou si dost podobní a jen málo z nich byli dobří.Ovšem vítěz bere vše.
Datum: 13. 07. 2011 17:45:56 Autor: Misustov
Předmět: to QF 17
Mark Solonin - VYMÝVÁNÍ MOZKŮ je k mání, ale musí se číst s kalkulačkou v ruce. MP717 co to je? Kde se dočtu, že Hitler uznával jenom pušku? V obklíčeném Leningradu, nebyla louka, kde by se dala postavit rychle továrna. Byl jste tam někdy?? Navíc celé město bylo pod dělostřeleckou palbou. Přečtete si výše,jak soudí pan Bartošík o sovětském veliteli divize. Nevím jak vy, ale jsem rád,že Němci nepoužili BCHL. Německo je objevitelem organofosfátů. Důvěrný dotaz,co jste dělal na vojně?
Datum: 13. 07. 2011 20:46:39 Autor: K.Bartošík
Předmět: Názor
K uvedenému článku pí.A.Kostlánové,by jsem chtěl uvést.Že průběh počátku války v roce 1941,jaký byl si zavinil J.V.Stalin sám,tím že projevil nedbalost před zahájením operace Brarbarosa,nerozpoznal úmysly svého kolegy diktátora a nedal ani na varování tajných služeb. Další je možná úvaha,co by se stalo,kdyby po pádu Kyjeva,kdy RA přišla cca o 665 000 vojáku a OKW by se podařilo soustředit sily na dobytí Moskvy jež mělo-alespoň OKW doufalo,že donutí vládu a RA k ústupu až za Ural a tím vyřadí SSSR s války jako sílu s níž je nutné počítat.Po té by mohl být Luftwafe svěřen úkol udržovat Rusy v mezích sibiřské výspy zbavené průmyslu,jež by přinejmenším byla s to vést proti německému národu,který zcela ovládl celý kontinent Evropy,pouze omezené pohraniční operace.Velká Británie,by pak neměla semenenší naději a byla by asi nucena přistoupit na dohodu s Německem. Z dnešního hlediska je snadné vidět,že takový přízračný svět skutečně mohl vzniknout,kdyby Moskva v říjnu 1941 padla. Dnes se už též ví s ruských archívu,že 16.10.1941 si J.V.Stalin nechal připravit svůj vlastní vlak,který ho měl s města evakuovat. Též bych se chtělpozastavit nad příspěvkem pana Misutova,při čtení Vašeho příspěvku,se mi Váš názor,že statistiky říkají, že na zabití jednoho vojáka v WWII připadá 100 000 kusů munice, převážně pěchotní,se mi zdá velice přehnana.Dle mého názoru musíme vycházet s toho,kolik činil palepný průměr ((PP) na danou pušku-samopal tj. počet kusů střeliva určený k dané zbrani.Za mého vojančení to činilo u zbraně Sa 58 300 nábojů.PP u německých pušek či samopalů,se mi nepodařilo zjistit,ale asi nebyl o nic větší. Např.se udává se, že až 80% tanků na východní frontě zničily jiné zbraně než tanky protivníka - miny, protitanková děla, pěchota, dělostřelectvo a letectvo. A můj názor je ten,že u živé sily dné procento nebylo o moc větší. V roce 1941 při zahájení operace Barbarosa moderních sovětských tanků typu T-34 a KV bylo v té době u jednotek ještě relativně málo (přes 75% sovětských tanků tehdy tvořily typy BT a T-26, ve zbylých 25% jsou zahrnuty i lehké kulometné tančíky T-17, nebo naopak monstózní, vícevěžové T-28), byli rozptýleny po celé frontě a také přišly do výzbroje teprve nedávno - dosud trpěly mnoha "dětskými nemocemi" a osádky s nimi ještě neuměly zacházet. Německý útok zastihl sovětské tankové vojsko v nejkritičtější fázy neúměrně odkládaného a protahovaného přezbrojování - nových tanků ještě nebylo dost a staré naopak už několik let přesluhovaly a nebyli k nim k dispozici náhradní díly. Mimo to špičky SSSR špatně vyhodnotily zkušenosti z použití tanků v předcházejících konfliktech a nasazovali je jednotlivě, jako podpůrné zbraně pěchoty-totéž se projevilo i u francouské armády. Skupinky dobře odzkoušených německých tanků obsluhované zkušenými osádkami si tak s osamocenými moderními tanky Sovětů dokázaly vcelku snadno poradit. Nutno též podotknout,že průběhu roku 1941 Němci také začali široce užívat podkaliberní střely s tvrdým jádrem (APCR, HVAP), které Sověti zavedly do výzbroje až v říjnu 1943, coby nouzový prostředek proti německým těžkým tankům. V důsledku již zmíněného nedostatku legujících prvků sice v Německu produkce těchto střel nikdy nedosáhla takového objemu, jaký by si snad sami Němci přáli,ale v období války které je považováno za rozhodující zde měli nad Sověty naprostou převahu - zavedli tyto střely do výzbroje dříve a dodaly jich k jednotkám větší množství. Ke konci roku 1941 začali Němci v tankových kanonech ráže 75mm užívat i kumulativní protipancéřové střely (HEAT), zatímco Sověti munici tohoto typu ráže 76.2mm začali vyrábět až na podzim roku 1943, ale ani poté ji příliš nepoužívali,neboť byla vzhledem k objemu produkce k dispozici jen výjimečně. Podle některých sovětských zdrojů nebyla dokonce kumulativní munice ráže 76.2mm u T-34/76 nikdy použita v boji a předpisy její použití ve zbraních L-11 a F-34 výslovně zakazovaly - prý byla určena pro dvouúčelová tažená plukovní děla (např. slavný Zis-3) a v tankových kanonech mohla z blíže nespecifikovaného důvodu explodovat ještě v hlavni-jako vše u rusů,i tyto střely byly předimenzovány. Mnohem lepší byla situace u T-34/85, ale i zde byly nejužívanějším typem "speciální" munice podkaliberní průbojné granáty. Závěrem je nutno doplnit,že vojáci Rudé armády projevovali fatalistickou lhostejnost,pokud šlo o nutnost obětovat život za matičku Ruus.Politl.komisaři přiděleni ke každé jednotce uměli dokonale využívat mentalitu otrocké poslušnosti,která tradičně patři k výrazným rysům ruského života.Jejich předkové v minulosti snášeli strašné utrpení k vůli Romanovcům a teď netrpěli o nic méně kvůli jejich bolševickým nástupcům.Stalinismus byl skutečně carismem s proletářskou tváří.
Datum: 13. 07. 2011 22:37:48 Autor: Misustov
Předmět: Panu Bartošíkovi
Pane Bartošík, tohle jsem si nevymyslel, Došli k tomu statistici jednoduše. Počet kusů munice, podělili počtem padlých, Já jsem si to doplnil "Převážně pěchotní", protože počty kusů této munice o několik řádů překračovaly munici ostatní. Munice byla vyrobena, předána armádě a byla použita k boji, výcviku, zničena mimo boj, nebo nebyla použita (je nacházena dodnes). Toto byla doplňující poznámka. Řídící problém, na který jsem poukazoval, byla problematika zásobování munici při standardním používání kořistních zbraní. Optimální čas 40 minut intenzivního bojového kontaktu uvádím, protože déle bojovník asi nevydržel (byl zabit, raněn, opustil palebné pole). Časové normy životnosti v boji, které nám byly uváděny, neakceptuji. Rota vyzbrojena na příklad šedesáti samopaly za tuto dobu spotřebuje oněch 18000 nábojů minimálně. V obraném postavení při odrážení masových útoků asi více. Byly ale pro efektivitu použité munice prekérnější situace. Na frontě tvrdá střelnicí kázeň neplatí a střílející voják se cítí bezpečnější. Generál Student proto ve svém desateru říká: „Stojíte-li tváři v tvář nepříteli nic není cennějšího než munice. Muž, který pálí bez potřeby, jen aby si dodal odvahy, je slaboch, který si nezaslouží názvu parašutista. Příklad (reálný)- za ranního šera vystřelí voják na předsunuté stráži po vráně, rozpoutá se střelba z obou stran a rozšiřuje se na kilometry. Než velitelé zjistí, že se nic neděje a dají povel „Palbu stav“, vystřílí obě strany vagony munice s výsledkem: počet mrtvých – 0; počet raněných – 0. Tuto situaci znám od svého dědy z WWI, Ludvig Ren ji popisuje v knize Španělská válka a Hary Türk v Hodině mrtvých očí. Protože německé zbrojovky munici do kořistních zbraní nevyráběly a ukořistěné munice bylo omezené množství obzvláště, když německá armáda vedla obranné a ústupové boje.
Datum: 14. 07. 2011 19:04:08 Autor: QF17
Předmět: MP717r
Pokud nemáš vlastní,okopíruj cizí a to PPSh41.Někde jsem právě odmítavé stanovisko Hitlera na samopaly četl,ale těžko to dohledám.Stejně jako že se Leningrad podílel 11% na zbrojní výrobě i když byl v určité izolaci.S názorem pana Bartonšíka souhlasím a skoro k němu není co dodat.Sloužil jsem u 4. tankové divize H. Brod,funkce velitel tankové čety-T55A,prodělal jsem i výcvik na odminovači vyorávači atd.Vy,jak jsem vyčetl jste kolega.Ohnutým kanonům zdar.
Datum: 14. 07. 2011 21:51:01 Autor: K.Bartošík
Předmět: Panu Misutovi
Vážený pane Misutove, v žádném případě,nechci snižovat Vaše názory a vědomosti,jsou velice hluboké a v dané tématice se velmi dobře vyznáte. Šlo mi především o oblast logistickou,a představa jaké asi úsili by muselo být vynaloženo na dobravu uvedeného množství munice.Se vším co jste napsal plně souhlasím,i když si myslím,že i na frontě musí platit určitá pravidla k zahájení palby a bez povelů velitelů,to asi bylo též trestané.Z druhé stranky je nutné si uvědomovat,že při vydávání rozkazů se určovala i spotřeba střeliva,jinak by v oblasti doplňování munice vznikl určitý chaoz. Nedalo mi to,a tak jsem zapátral ve svém archivu a na odlehčení depaty jsem vybral též jednu též důležitou oblast "Logistické činnosti" u Rudé armády a to jest příděl vodky. Výnosem Státniho výboru obrany SSSR č.2507 z 12.11.1942 byly stanoveny příděly vodky v polních armádach takto: a)100gr.na osobu a den u podřízených jednotek vojsk,která provádějí bezprostřední bojové operace a jsou umístněna v zákopech v předních pozicích,u jednotek provádějících průzkum,u dělostřeleckých a minometných jednotek,které jsou přiděleny na podporu pěchoty a jsou umístněny v palebných postaveních,a u posádek bojových letadel po splnění jejich bojových úkolu. b)50gr.vodky na osobu aden u plukovních a divizních záloh,u bojových zabezpečovacich jednotek a jednotek,kterépracují v předních pozicích,jednotkám,které plní odpovědné úkoly ve zvláštních případech,a raněným,kteří jsou umístněni v polních zařízeních lékařské pomoci podle pokynů lékařu. c)Příděl 100gr.vodky na osobu a den všem příslušníkům polních vojsk při revolučních,nebolidových svátcích určených směrnicí Státního výboru obrany,č.1889 ze 6.6.1942. d)Vjednotkách Zakavkazského frontu vydávat 200gr."silného"vína,nebo 300gr.stolního vína namísto 100gr.vodky Dále se zde uvádí příděl vodky v litrech pro jednotlivé fronty od 25.11.1942 do 31.12.1942-jedná se o období operace Mars: Takto:Karelský front 364 000litrů,Leningradský front 533 000litrů,Severozápadní front 407 000litrů,Kalininský front 690 000litrů,Západní front 980 000litrů,Brjánský fron414 000litrů,Voroněžský front 381 000litrů,Jihozápadní front 407 000litrů ,Donský front 544 000litrů,Stalingradský front 407 000litrů,7.samostatná armáda 69 000 litrů,Zakavkazký front 1 200 000 litů vína. Věřím,že si teď dokážete představit,jakých přepravních skladovacích kapacit bylo ptřeba. A to nám ještě schází střelivo,pro všechny druhy zbraní,PHM,náhradní díly k veškeré technice,potraviny,pitná voda,zdravotní potřeby atd. Na závěr si dovolím ještě zacitovat s knihy "Ofenzíva maršála Šapošnikova:Zde se uvádí stav u 41.střelecké divize z jara 1942. Tato divize byla součastí úderného uskupení 6.armády.Tato jednotka zahájila svou bojovou činnost v červnu 1941,vyhořela v kyjevském "kotli" a v bitvě u Charkova měla nastoupit 41.střelecká divize druhého formování.Byla vytvořena v Kujbyševské oblasti na přelomu roku 1941-1942.Divize měla 11 487 mužstva,důstojníku a politických pracovníku.Z tohoto počtu mělo pouze 1 500 bojové zkušenosti a 2 735 mělo zkušenosti z pobytu za mřížemi.Ve výzbroji divize bylo šedesát 45mm a 76mm děl,270 protitankových pušek,76 lehkých kulometů,180 samopalů,6 855 pušek.Divizi chyběly těžké kulomety,protiletdlové kanony a odstřelovačské pušky.Značný počet vojáků s vězeňskými zkušenostmi záhy vedl k četným porušením disciplíny.Velitelství bylo pro výstrahu nuceno přikročit k zastřelení několika "nejagresivnějších lidí"před útvarem,aby obnovilo pořádek. QF17-díky za pozdrav,taky jsem při BOS čety měl rozkvetlý kanon.
Datum: 15. 07. 2011 10:29:15 Autor: Ondřej Dušek
Předmět: Počty munice/zabitých
V tomto případě má pan Misustov pravdu, ta čísla jsou skutečně takto neuvěřitelně vysoká. A nadále - od druhé světové války - vzhledem ke zvyšujícícm se počtům automatických zbraní a také jejich technické vyspělosti, spolehlivosti a odolnosti, se dále zvyšují. Mnohé armády dnes ve svých rozborech zejména z Afghanistánu či Iráku (samozřejmě zejména US) přiznávají, že tam, kde nemohou využívat palebnou převahu, naplno pociťují významně zhrošenou vycvičenost průměrného vojáka v přesné střelbě na delší vzdálenosti. Zkrátka s kvantitou šla dolů kvalita... Statisticky, vycházíme-li čistě z počtů zabitých či zraněných a z počtů vystřílené munice, přičemž výsledná čísla jsou ponížena o určitou chybu, pak přibližné počty vypálených výstřelů z pěchotních zbraní na jednoho z boje vyřazeného protivníka činí zhruba 25000 ve WWI, 80000 ve WWII a neuvěřitelných 250000 ve Vietnamu (samozřejmě z US strany). Stejně tak dle statistiky americký voják ve Vietnamu spotřeboval zhruba 50000 nábojů do pušky M16 na zabití jednoho protivníka... I kdybychom tato statistická čísla považovali za pokroucená, neboť jsou zde započítány i například výstřely krycí palby z minigunů (RPM: 4000-6500/min) a vzali z nich jen řekněme 10%, tak stejně spotřeba několika tisíc nábojů na vyřazení jednoho protivníka z boje je obrovská.
Datum: 23. 08. 2011 23:07:53 Autor: K.Bartošik
Předmět: Poznatek
Chtěl bych jen k operaci Barbarossa doplnit,že jen v ranních hodinách dne 22.6.1941 bylo v hloupce sovětského území zničeno cca 1 200 letounu-tudíž luftwaffe ve skutečnosti vyřadila během prvního dne více letadel, než dokázaly britské letouny v celém průběhu bitvy o Británii (však se také gen.por.I.Kopec vel.bombard.letectva druhý den zastřelil). Do konce prvního týdne týdne bojů bylo rovněž zničeno devět desetin nových mechanizovaných prostředků Rudé armády.Němci za osmnáct dnů pronikli 650 km do hloupky ruského území a Rudá armáda už ztratila 4 800tanků,9 480 děl a 1 777 letounu.Skupina armád střed obklíčila u Minska 290 000 vojáku Rudé armády,ukořistila 2 500tanků a 1 400 polních děl. O tom jaký vládl v Rudé armádě zmatek,svědčí to,že vel.západního frontu gen.D.Pavlov nebyl s to navázat spojení s 10.armádou.A tak dal do jejího operačního prostoru shodit padákem dva své pobočníky,kteří však byli vzápětí zastřeleni jako nepřátelští vyzvědači,poněvadž nebyli seznámení se změnou hesla,která byla provedena předcházejícího dne.
Datum: 24. 08. 2011 06:40:16 Autor: andrea
Předmět: děkuji pane Bartošík
Moc děkuji za dokreslení významnými fakty zmatků, chaosu a paniky v prvních týdnech války v řadách Rudé armády vedené stalinským politbyrem - cílem článku bylo vykreslit situaci v terénu, a ukázat, že i v knihách některých bolševických válečných zpravodajů lze najít střípky skrytě kritizující režim, aneb, že k dobovému vykreslení je nutné číst i dobovou propagandu, tak jako šlo mnohdy mnohé vyčíst i z úvodníků Rudého práva - jejich autory bylo možno považovat i za skryté sabotéry přispívající svojí satirou k znevažování režimu ...
Datum: 08. 09. 2011 23:40:15 Autor: Jura Jurax
Předmět: K příspěvku 12. 07. 2011 11:58:03 Autor: Andrea
LT-38 nebyl škodovácký, nýbrž konstrukce rivala Škodovky - ČKD. Nikdy nebyly použity v Africe. * V poruchovosti vedly UK tanky Covenanter, bylo jich vyrobeno 1.800 kusů, ale žádný v roce 39 nebyl schopen boje … nuže, nebyl, a to zejména proto, že prototyp vznikl až v první půli roku 1940. * Nevýhodou tanků Tiger byla špatná pohyblivost v terénu a jeho enormní šířka, takže nemohly být převáženy na standardních železničních vagónech, musely být bez pásů a vnějších pojezdových kol - no, měly extra užší přepravní pásy - jinak by se padesátitunové kolosy těžko vagónovaly.
Datum: 09. 09. 2011 00:33:02 Autor: Jura Jurax
Předmět: K článku
Článek je šíleně zmatený. Neškodilo by, kdyby se autorka naučila psát a upravovat své kompiláty a členit je do odstavců. **** Detaily : **** reichsklopfer měl ráži 37 mm. **** T-34 v roce 1941 měly kanón ráže 76,2 mm. **** Speciální protitankové verze Štuky se dvěma 37 mm kanóny se objevily až v roce 1943; Il-2 byl ničitelem tanků, ale ne při operaci Barbarossa - bylo jich málo (a jen v jednomístné verzi) a měly jen kanóny Švak 20 mm (nikoliv jako později mnohem výkonnější 23 kanóny Vja, případně i 37 mm 11-P-37. Pumy PTAB se objevily až v roce 1942. **** KV byl tank těžký - relativně na tehdejší dobu, vážil 43 až 47,5 tuny podle verze a vybavení - ale označení supertěžký je silně přehnané. IS-2 nebyl ještě těžším ruským monstrem - vážil zhruba stejně (jeden stával v Praze na Smíchově, tam byl pár blby natřen na růžovovo, teď je v Lešanech) **** U BT-7 byla výzbroj to jediné, co bylo dostačující - jeho 45 mm kanón se více než vyrovnal krátkému 50 mm kanónu v roce 1941 existujících verzí PzKpfw III; PzKpfw IV měly sice kanón 75 mm, ale nevýkonný, krátký, neurčený k boji proti tankům. Všechny ostatní Němci užívané tanky měly ráži kanonu 37 mm a menší (snad kromě kořistních francouzských tanků Somua s 47 mm kanóny, ty však na východě nebyly nasazeny) **** "Chudě vyzbrojení vojáci Rudé armády šli nejen po německých samopalech, který měl každý německý voják, zatímco Rusové jich měli deset na pluk, třebaže již ve finské válce bylo jasné, že samopaly se musí vyzbrojit celá armáda" - tohle je žvást - základní německou zbraní pěchoty po celou válku byla opakovačka Mauser vz 98 a její pozdější verze; vyzbrojit celou armádu samopaly, tedy zbraněmi na pistolové střelivo je blbost, kterou může brát vážně akorát autorka. **** U Moskvy nebojovaly mongolské divize, nýbrž sibiřské. **** Tank, jehož nová osádka musela seškrabat předchozí osádku ze stěn, musel být prostřelen a nejspíš vyhořelý. Takový obyčejně dál jel jen vyjímečně. "jelikož všechny nové migy shořely ještě na zemi hned první den války" - neshořely - doporučuji autorce třeba knihu Triumf a tragédie (Miloš Šedivý, Valerij Dymič, Svět křídel 2001)
Datum: 09. 09. 2011 00:35:43 Autor: Jura Jurax
Předmět: K článku
K tomu členění do odstavců - jak se dívám na své příspěvky k diskuzi, tak mi přijde, že s těmi odstavci autorce křivdím - omlouvám se. Za tu úpravu nejspíš může nedokonalý redakční systém, který maže znaky řádků.
Datum: 09. 09. 2011 13:46:33 Autor: Andrea
Předmět: Jura Rax
Děkuji za informace, již v článku naznačuji, že jsem je vysbírala z knížky ve své době známého válečného zpravodaje Konstantina Simonova, což mne ovšem neospravedlňuje z neznalosti. Andrea
Datum: 11. 09. 2011 13:17:51 Autor: QF17
Předmět: Prostřelené a vyhořelé stroje
O Shermanu,jako pojízném zapalovači bylo napsáno opravdu dost.Je ovšem třeba si upřesnit některá fakta.Naftové motory pro své tanky užíval Sovětský svaz v hojné míře,spojenci a Německo preferovalo benzínové motory.Jaký byl mezi nimi rozdíl při zasažení tanku střelou do motorového prostoru či nádrže?Žádný.Nafta i benzín hoří jak T34,tak i Panther vyhořel snadno a rychle,jejich osádky měli určitou šanci včas opustit stroj.Horší situace nastala při zásahu bojového prostoru.Vezená munice snadno a velice rychle exploduje a velice záleželo jak byla munice uložená.A právě tento problém časem vyřešili u zmiňované Shermana tzv. mokrým uložením.Zasažený tank,pokud byla možnost ho zprovoznit,je třeba "vyčistit" bojový prostor od zbytků předchozí osádky,vyměnit rozbité a nefunkční součásti atd.Nebylo to jistě nic příjemného.Tohle smutné téma popisuje Avigdor Kahalani ve své knize.
Datum: 29. 12. 2011 13:54:05 Autor: zdeněk
Předmět: Kutuzovův pláč
Možná by tak neplakal. Nedávno jsem četl knihu, ve které s odkazem na odtajněná štábní cvičení autor tvrdí, že šlo o plánovaný ústup připravený Timošenkem a Žukovem, kteří přesvědčili Stalina, že snaha zadržet německou armádu hned za hranicemi by mohla být pro Rudou armádu osudná.
Datum: 02. 01. 2012 13:14:55 Autor: andrea
Předmět: Zdeňkovi - ad Žukov
Stalin měl štěstí, že maršála Žukova nepopravil v letech 36-39, a po válce jej mj. jako přítele gen. Eisenhowera popravit zase již nemohl, třebaže pověřil Beriju, aby maršála komplotem odstranil z politické scény (Berija jej nařknul, že se soukromě obohatil vypleněním Berlína) . Žukova se bál Stalin, Chruščov ( třebaže Žukov podpořil Chruščova v jeho destalinizaci) i Brežněv. Žukov průkopnicky použil a otestoval tanky a bitevní letouny v původně pohraniční potyčce s Japonskem 38/39 v bitvě u Chalkingolu – kdyby si Západ více povšimnul jeho tankové a letecké strategie, nemusel by být tolik překvapen německou blitzkrieg ve Francii … Někteří mu vyčítají, že 22.6.41 podepsal rozkaz číslo 3, aby RA obklíčila a zničila nepřítele do večera 24.6.41, on po kritice prohlásil, že rozkaz byl nucen podepsat ( ve skutečnosti navrhl mj. ustoupit z Kyjeva, aby předešel obklíčení ruských vojsk) , takže jej Stalin 29.7.41 zbavil funkce náčelníka genštábu. Vyčítají mu i rozkaz č. 4976 z 28.9.41 , že každý, kdo ustoupí, či se vzdá, bude po propuštění ze zajetí zastřelen, včetně zajatých rodin vojáků … Domnívám se, že chaotický ústup RA až k MOW nebyl tak „plánovaný“ jako spořádaný ústup stařičkého Kutuzova, který dokázal k pozdějšímu úderu proti Napoleonovi zachovat CELOU carskou armádu , i když i jeho někteří podezírají z toho, že mu loudání náhodně vyšlo, zatímco pro jiné je géniem ničivého ústupu – stejně rozporné je i hodnocení Žukova.
Datum: 02. 02. 2012 01:55:48 Autor: Jura Jurax
Předmět: ještě pár poznámek
Jak čtu diskuzi, tak namátkou: - samopal PPŠ-41 (Špagin) byl zaveden v prosinci 1940; podstatnější výroba ale až roku 1942; byl oblíbenou kořistí vojáků Wehrmachtu, kteří ho oceňovali zejména v boji zblízka. Proto byl zaveden i v německé armádě jako MP 717(r) – „r“ v označení znamená russisch („ruský“) – případně překomorován na náboj 9 mm Luger, upraven na používání zásobníku z MP 40 a označen jako MP 41 - tohle píšou na Wiki. S tím překomorováním ale nevím - musela by být nová (převrtaná?) hlaveň ... - RA měla ovšem značné množství samopalů PPD-34/38 a PPD-40 (Děgťarev), vzhledově velmi podobné PPŠ-41; bylo jich do roku 1940 vyrobeno cca 80 000 kusů; užívaly se celou válku *** - k 11. 07. 2011 20:51:45 Autor: Misustov "Hlavním rivalem T34/76 byl PzKpfw IV verze E a převážně verze F" - no, v diskutovaném období (do konce roku 1941) verze nejvýše PzKpfw IV Ausf. E1 s krátkým kanonem KwK 37 L/24. *** - k 12. 07. 2011 11:58:03 Autor: Andrea "Čsl. armáda v roce 35 dostala lehké tanky LT-35 s neadekvátně slabým pancířem, vyzbrojené však skvělým protipancéřovým dělem Škoda A-3 ráže 37 mm" - no, pancíř odpovídal době a určení (německé PzKpfw III A až C do roku 38 měly pancíř srovnatelné tloušťky) - mělo jít o tzv. "jezdecký" tank neurčený pro prolamování obrany; naopak názory o dělu A3 se různí - v roce 1938 už bylo bráno jako slabé. *** "Škodovácké LT-38, ovladatelnější pro jednodušší podvozek, rovněž místo čsl. armády (objednalo si je mj. i Švédsko, CH, Rumunsko a Peru)" - LT-38 byl tank konstrukce ČKD továrního označení TNHPS; neobjednalo si jej Peru (to si objednalo tanky LTP, které se od TNHPS lišily) ani Švýcarsko (to byly tanky LTH) a už vůbec ne Rumunsko (to si objednalo a dostalo LT-35). Litva si nechala předvést typ LTL (a objednala typ LLT; nedostala je, kvůli spádu událostí skončily na Slovensku jako LT-40), Švédsko objednalo tank TNH-Sv; dostalo jen licenci, vyrobené tanky zabavili Němci jak PzKpfw 38(t) Ausf. S. Všechny tyto tanky z ČKD patřily do jedné rodiny, byly však odlišné (motor, výzbroj, pancéřování a hmotnost, na pohled patrné různé tvary věží, LTL převodovka vzadu etc.). Přímo k článku "zatímco sovětské letouny byly na příhraničních základnách všechny zničen" - bylo jich zničeno hodně moc, ale zdaleka ne všechny. *** "v lesích rozehnané zbytky sovětských vojenských útvarů nechtěly uvěřit, ani když je dávkami z kulometů kropily vlastní stíhačky Il-16 s rudými hvězdami na křídlech, ale s německými piloty" - expresívní, leč chybné - Il-16 byl bitevné letoun konstruktéra Iljušina vzniknuvší v roce 1945 vycházející s typu Il-10; v sérii se nestavěl. Autorka má patrně na mysli stíhačky i-16 konstruktéra Polikarpova (známé jako Mosca, Rata, Išak, Jastrebok). *** "lehké tanky BT-7 mají sice slušnou rychlost, ale slabý pancíř a nedostačující výzbroj! - až na tu výzbroj - 45 mm kanón tanků BT byl výkonnější než 37 mm kanony tanků PzKpfw III až do Ausf. F (až další verze měly kanón 50 mm) a k PT boji vhodnější než 75 mm krátký kanón PzKpfw IV v diskutované době nejvýše Ausf. E1 *** "Političtí komisaři z politické správy armády decimovali frontou protřelé jednotky i jinými tragickými způsoby, např. když se z obklíčení bezpříkladným hrdinstvím probojovala celá jednotka, s doklady, s distinkcemi, s vojenskou zástavou, která obrostla i trofejemi – německými samopaly či německými granáty s dlouhou rukojetí, podplukovníci z politické správy jim nařídili, že celá jednotka musí všechny zbraně, sovětské i německé, odevzdat (aby si německé mohli rozebrat na štábu). Poté je nahnali do nákladních vozů s tím, že je převezou na „bezpečné“ místo, kde budou roztříděni a přiřazeni k novým jednotkám, přičemž během tohoto převozu obvykle narazili na německé jednotky" - no jo, autorka četla Simonova - román Živí a mrtví - zvlášť se mi líbí formulace "přičemž během tohoto převozu obvykle narazili" ... totéž "Těžké a beznadějně pomalé sovětské bombardéry TB3 si vždy letěly jen pro smrt z palubních kulometů jako vosa pohyblivých messerschmittů" - taky Simonov ... co k tomu dodat - byly sice v nouzi nasazeny i TB-3 na denní nálety, ovšem ne masově a zdaleka to nebylo pravidlo, jak by se dalo z dikce textu soudit; VVS RA měly i jiné bombardéry - SB-2, SB-4, BB-1, DB-3 a DB-3F (Il-4) *** "T-34 se svým 85 mm kanónem představoval pro wehrmacht nejvážnější hrozbu, jeho pancíř nešel prostřelit běžným 35mm protitankovým dělem, jehož granáty na jeho pancíř jen zaťukaly. Proto se německým 35mm protitankovým dělům říkalo „říšské klepadlo“" - tank T-34 ooho období měl kanon ráže 76 mm (taky je označovám T-34/76), kdežto heeresanklopfgerät (tedy nikoli říšské, nýbrž armádní klepadlo) PaK 36 měl ráži 37 mm. *** "někteří velitelé v létě 41 před vojáky v návalu zoufalého vzteku kopali do tanků BT-7 s tím, že s těmito kraksnami nelze proti Němcům bojovat – zato nové tanky T-34 louskaly německé pancíře jako ořechy), byli mezi prvními, kteří v moskevských procesech 36–39 byli bez soudu na 10–15 let posláni do gulagů na Kolymu za propagaci „vynikajících kvalit fašistické armády“, pokud nebyli rovnou zastřeleni" - pozoruhodné - v roce 41 kopali do tanků jsouce v letech 36-39 na 10–15 let posláni do gulagů na Kolymu, pokud nebyli rovnou zastřeleni ... *** s tou dekapitací RA - ono šlo spíš o boj politický boj - podstatná část těch perzekvovanžch a popravených nebyli vojáci s vojenským vzděláním, byť byli opatřeni hodnostmi - pěkně o tom píše Suvorov ... *** O pošetilosti představy o seškrábání přiškvařených zbytků osádky před nasednutím osádky nové a odjezdem zde již psali jiní ... *** Zkušenost - Andrea Kostlánová píše expresívně, takříkajíc beletristicky, leč přinejmenším místy s chabou znalostí věci a bez udání pramenů; na jí uváděná tvrzení se nelze spolehnout a vojenské technice nerozumí
Datum: 04. 02. 2012 17:29:56 Autor: Misustov
Předmět: Rovněž pár poznámek
Prý někteří velitelé v létě 41 před vojáky v návalu zoufalého vzteku kopali do tanků BT-7, Souhlasím, že se mělo kopat, ale do něčeho (někoho) jiného. BT-7 měl sice proti PZ III a PZ IV jistý hendikep. Hendikep v případě cca 1900 kusů Pz I, Pz II a ostatních zde neuváděných obrněných vozidel, byl spíše opačného charakteru. Lehké tanky T-26 v počtu 12000 kusů se mohly střetům s PzIV a Pz III vyhýbat a proti ostatním cílům to byl účinný a nebezpečný prostředek, zejména při průzkumu, obchvatech, léčkách, přepadech. Jejích technické nedostatky byly korigovány počtem. Ostatně i Američané záměrně a úspěšně nadřazovali počty tanků nad taktické parametry. Dokonce i opovrhované tančíky T-27 mohly při vhodném nasazení způsobovat nepříteli potíže. Katastrofu tedy způsobila neschopnost velitelského sboru,nevýkonnost štábů všech stupňů, a z toho vyplývající logistika, činnost politruků,( i když nutnost politikruků v tomto období vysvětluje Rauss – nebyli vždy ke škodě, někdy to byla záchranná brzda). Výroba Pz IV verze E byla ukončena a od března 1941 se vyráběla verze F. Do dubna 1942 jich bylo vyrobeno 462 kusů. Kladem této verze oproti verzi E byl zesílený pancíř a tedy větší hmotnost o 1300kg a poněkud kratší dojezd. Tedy žádné světoborné změny. Autoři jako Rauss, Manstein, Melentin, Mideldorf i otec tankových vojsk Guderian se ve svých dílech zmiňují maximálně o typech nasazených tanků nikoli o jednotlivých verzích. Tento údaj tedy můžeme brát jako technickou zajímavost. Významné je, že Pz IV bylo v operaci Barbarosa nasazeno 448 kusů (Jentz, Panzertruppen). S přihlédnutím na téma článku je ale podstatné, že si 1861 sovětských T-34 a KV-1 si nebylo schopno poradit s necelými dvanácti sty tanků Německých, majících nižší taktické parametry. Je to ukázka naprosté neschopnosti, nejvyšších hodnostářů sovětského státu a také armády, kterou se Sověti, dnes Rusové po dlouhá desetiletí snaží usilovně nějak zamaskovat. Vzdor tomu, že pohled na bitvy pod Moskvou, Stalingradu, Vitebsku, Kieva, operace Bagration, Kursku mají stálou, věrohodnou interpretaci se interpretace počátečního období války mění neustále. Je zde usilovná snaha zachovat gloriolu maršála Žukova stůj, co stůj. Sem také zřejmě patří „odtajněná štábní cvičení, že šlo o plánovaný ústup připravený Timošenkem a Žukovem”. Rovněž, tvrzení, že byl nucen podepsat nějaký rozkaz pouze naoko, ve skutečnosti dělat pravý opak – to již s námi mlátí o zem jako za Stalinova života. RA byla prošpikována nejenom politruky, ale zejména orgány SMERŠ,GRU, NKVD. Stalin musel vědět, zda Žukov je momentálně na latríně, nebo popijí vodku. Německý průzkum, nějaký organizovaný ústup nehlásil, naopak zmatečnou neorganizovánu činnost a nevysvětlitelné pohyby vojsk. Ve svém příspěvku 11.07.011 jsem popisoval autentickou scénu” Soudruhu generále, rozkazuji vám, seberte svoji divizi a zaútočte na Varšavu. Soudruhu maršále Kuliku, já již žádnou divizi nemám, byla zničena. Soudruhu generále, jestli máte, nebo nemáte, to mě nezajímá. Splňte rozkaz, nebo vás zastřelím. Tuto scénu mě vyprávěl očitý svědek, hrdina sovětského Svazu, akademik Fjodorov, někdy v roce 1969, (Jenom pro doplnění, tehdy jsem věděl, že diskutuji s fyzikem, neměl jsem ale tušení, že měl co do činění se sovětskou termojadernou pumou, to jsem se dozvěděl před několika dny v americkém pořadu, Občan Kurčakov.).” Studie a práce Suvorova je nutné posuzovat obezřetně, v tomto případě mu musím dát zapravdu. Rozpor je zde v tom, že Fjodorov hodnotí maršála Kulika jako živou mumii, naopak Suvorov kladně. Technicky je zajímavá informace o překomorování PPŠ-41 na náboj 9mm Luger. V tom případě by se musel převrtat tvrdě chromovaný vývrt a na protahovačce protáhnout, což by byly náročné technologické operace. Levnější a snazší by bylo vyměnit celou hlaveň. Otázkou zůstává, ekonomický efekt a jaký vliv tato úprava měla na bezpečnost, kadenci a zejména na rozptyl. A paní Andrei tentokrát můžeme být vděčni, nahrála nám na smeč, na zajímavou debatu.
Datum: 11. 02. 2012 12:19:34 Autor: K.Bartošík
Předmět: Voják Rudé armády
Na pokraji války v létě roku 1941 byla Rudá armáda největší armádou na celém světě, měla ovšem značné slabiny, což se prokázalo např. v zimní válce. Ubohý stav Rudé armády byl způsoben především politickým útlakem Stalina. Armáda ztratila většinu zkušených velitelů v tzv. Velké čistce. Situace se dále zhoršovala, když byla zavedena nová pozice komisaře, a také nasazením Komsomolu, což byla mládežnická organizace. Běžná vojenská disciplína začala upadat a došlo úplnému morálnímu rozkladu. Nejdůležitější bude, když se pokoušíme dopracovat k tomu, jaký byl sovětský voják dne 21. června 1941, musíme si všímat u tohoto konfliktu,že napočátku je naprostý propad morálky tehdejších vojáku Rudé armády.Jeden z těch co přežili zimní i Velkou vlasteneckou válku po mnoha letech vypověděl:„Jediné co si pamatuji je tupá apatie a lhostejnost k blížící se zkáze, která hnala muže vpřed, když žádná jiná alternativa než smrt neexistovala“ Tato slova měla opravdu velmi daleko k rychlému vítězství i ke stranickému duchu. A v Moskvě si otřesení Vorošilov a Stalin četli o krajně negativních účincích jaký má na útočící vojáky vliv, když nacházeli zmrzlá těla vojáků z dřívěji postřílených útočných vln nepochovaná vůbec nebo naházená v mělkých hrobech podél ledových silnic, mířících na sever, k bojišti. Pro nás lidi zvenčí je otázka morálky ruského a v dané době sovětského vojáka záhada. Každý si rád přisadí svůj názor jací vlastně vojáci té velké země jsou. Díla ruských spisovatelů - třeba Lva Nikolajeviče Tolstého se hemží "statečnými a vyrovnanými rolnickými synky se srdcem širokým jako ruská step". Popsal tak vojáky, kteří pod vedením zkušených a schopných velitelů jako byli Kutuzov, Bagration a dalších pokračovali v náročných podmínkách tvrdé zimy v boji a nakonec Napoleonovu Velkou armádu vyhnali z Ruska. Jeden vojenský pozorovatel pozorovatel v SSSR ve 30. letech ve svém hlášení uvedl: „Jsou pravděpodobně nejlepší materiál pro tvorbu armády“. A pokračoval „O jejich statečnosti v poli nemůže být pochyb, jejich nejvýraznějším rysem je však jejich udivující síla a odolnost“. Ani on však nestrávil se sovětskými vojáky jedinou hodinu. Hodnotit vojáky podle ukázkových cvičení, přehlídek na Rudém náměstí a podle rozhovorů s důstojníky určenými pro jejich doprovod nebylo korektní. Od Leninovi smrti po celou dobu do začátku války s Finskem Sovětský svaz neuvěřitelně důsledně utajoval vše co mělo jakoukoliv vazbu na armádu. Nebylo známo její sociální a věkové složení. Nejlepší informace o sovětském vojákovi tak nakonec nachází badatelé v archivech bývalé Hlavní politické správy Rudé armády. Tvořili je školení vychovatelé a agenti v jedné osobě,tedy agitátoři a političtí pracovníci. Zdá se, že morálka nadšených občanů po nástupu do armády díky krajně neutěšeným podmínkám upadala. Hlad, vetchá výstroj, nedostatky v ubytování, služba lidí z mnoha národů a vojáků s různým sociálním původem vytvářela zvláštní směs. Směs, která zdaleka neodpovídala nadšeným fanfárám, které z těchto hlášení vyplývají v 99,90 procentech. Bylo to 99,90 procent lživých zpráv. Ale to jedno promile pravdivých hlášení je tristní. Pořád platilo, že 90 procent vojáků je rolnického původu. Ti chlapci a muži věděli co kolektivizace udělala s jejich světem tak pevně spojeným s půdou. Kdysi se z prostředí vesnic rekrutovali nejlepší vojáci a také Stalinská vojenská elita povražděná v čistkách se z velké části vydělila z tohoto hnízda. Po roce 1929 však na základě vyhlášení, že rolník je nepřítel, objevilo tvrzení, že nejlepší voják – důstojník – letec - námořník je dělnického, tedy městského původu. Ale i dělničtí synové rychle pochopili, že je něco špatně. Od roku 1930 byla armáda pravidelně jako laciná pracovní síla používána na vojenské výpomoci v kolchozech a sovchozech. Archívy NKVD zachovaly tyto výroky branců z roku 1940. „Tvrdí nám, že si kolchozníci žijí dobře“, říká jeden branec, „a zatím nemají vůbec nic“. Jiný zase říká svému kamarádovi: „Nebudu bránit sovětskou moc. Až přijde na věc tak zběhnu. Můj otec byl blázen že zemřel v občanské válce, ale já blázen nejsem. Komunistická strana a sovětský stát mě ožebračily“. Léta pronásledování pravoslavné církve sebrala těmto lidem jejich vztah k bohu a nedokázala ho přes pociťované nadšení nahradit. Přesto mnoho z nich mělo u sebe křížky a tajně se modlili, jak je to naučily jejich babičky a rodiče. V roce 1940 se v Rudé armádě v rámci mobilizací jednotlivých okruhů a v roce 1941 v rámci všeobecné mobilizace objevil další prvek. Byli to vojáci oproti běžným brancům staří. Bylo jim i nad 40 let. Tito vojáci zažili v minulosti věci které mladá nadšená generace neznala. Sloužili v carské armádě. Ta byla přísně hierarchická, byla podrobena tuhé kázni a absolutní autoritě velitelů. Prodělali často několik ofenziv i ústupů. Znali boj a měli pocit, že ti mladí a z velké části nadšení vojáci, neví o čem mluví. Válka pro ně byla něco na co se těšili. Neznali otřesy způsobené výbuchy granátů dělostřelecké přípravy, nevěděli co je útočit proti kulometům. Jejich vlastenecké a nadšené řeči je děsily a měli z nich strach. Této armádě nevěřili a cítili že armáda nevěří jim. Navíc tito vojáci zažili i krátkodobé armádní bezvládí, kdy důstojníky pokud je oni sami nezabili prostě vyhnali a vládli si jakýmsi divným způsobem sami. O bojové činnosti hlasovali a při nejmenších potížích opouštěli akce. Pak je nahnali do Rudé armády a museli bojovat proti bělogvardějským armádám, interventům. Občanská válka je děsila ve snech ještě i nyní. Museli narukovat, protože byly často jedinou technicky zdatnou silou ve svých útvarech. Nebylo jich moc ale byli zde a armáda nevěděla co s nimi. Jako poslední prvek co se v Rudé armádě objevil byl malý pramínek vojáků, velitelů všech stupňů a politických pracovníků, kteří byli na jaře roku 1941 a vlastně ten proud pokračoval až do léta 1941 postupně propouštěni z věznic, vyšetřovacích vazeb a lágrů ze sítě GULAG. Bylo jich jen několik tisíc ale byli jedni z mála vojáků připravovaných k osudovému střetnutí, kteří měli bojové zkušenosti, znalosti a dá se říci že řemeslu vojáka opravdu rozuměli. Bylo jich příliš málo aby mohli něco ovlivnit jako vcelku armády ale na některých místech díky nim vzrostla bojová připravenost až zázračně. Bohužel jejich práce byla omezena tím, že strašná zkušenost kterou prodělali, jim ohnula páteř. O mnohých se říkalo, že jsou agenty NKVD a všechny je NKVD sledovala s velkou pečlivostí. Nemálo jich pak bylo i v této době znovu odhaleno jako nepřátelé lidu, zatčeni a s konečnou platností zmizeli v lágrech. Krutou pravdou totiž bylo to, že v den německého útoku jen 7,1 % velitelského sboru Rudé armády mělo vysokoškolské vzdělání, 55,9 % středoškolské, 24,6 %, mělo rychlokurzy organizované tak že se vybral civil - třeba učitel a za dva měsíce velel praporu. A byl jeho problém jak si s tím poradí.12,4 % velitelského zboru pak nemělo vojenské vzdělání vůbec. Co je však nejdůležitější, když se pokoušíme dopracovat k tomu, jaký byl sovětský voják dne 21. června 1941, musíme si všímat u tohoto konfliktu je naprostý propad morálky. Jeden z těch co přežili zimní i Velkou vlasteneckou válku po mnoha letech vypověděl: „Jediné co si pamatuji je tupá apatie a lhostejnost k blížící se zkáze, která hnala muže vpřed, když žádná jiná alternativa než smrt neexistovala“
Datum: 11. 02. 2012 12:55:36 Autor: andrea
Předmět: Jak Rudá armáda ustupovala
Děkuji všem za vyčerpávající informace, jsem velmi vděčna, zejména panu Bartošíkovi, který rozebral to, co bylo hlavním smyslem článku, přeji hezký zbytek dne, Andrea
Datum: 23. 02. 2013 20:51:31 Autor: Radola
Předmět: Barbarossa
já nevím, Andreo, ale já bych se (být vámi) do válečných témat raději nepouštěl.
Datum: 23. 02. 2013 23:46:20 Autor: QF17
Předmět: Palivo
Nick Misustov zde napsal 18.6.2011, že palivo pro Americké tanky bylo hořlavé? A které palivo pro vznětové a zážehové motory není hořlavé? Pokud takové palivo již tenkrát armády měli k dispozici, tak proč to tak tomu bylo. On ve své podstatě není velký rozdíl, když po zásahu začne hořet tank s "naftou či benzínem". Obě látky jsou silně hořlavé a stačí opravdu jen zásah. U M4 se eliminovala exploze munice použitím tzv. mokré uložení. Němci a ani SSSR nic podobného neměli.
Datum: 24. 02. 2013 11:08:06 Autor: pavel rampír
Předmět: palivo
Chlapi( a dámo, pí. Kostlánová :-)) v poslední době se tady někteří věnují politice nebo si "honí" triko ukázat že někdo napsal pitomost. A´t se na mě nezlobí ale v tom prvním vyniká Pavlovský,v druhém pan Nick Misustov. O Pavlovském je dle mne zbytečné diskutovat. Pan Misustov aspoň mluví k věci ale zdá se mě příliš namyšlený. Všem vytýká chyby ale sám jich není prost. Benzín sice hoří lépe než nafta ale tank po zásahu hoří dobře ať je to T-34 nebo M4.Nebo snad Německé tanky jezdící na benzín hořely jinak?Mimochodem do SSSR byly Shermany dodávány s naftovými motory nikoly že by méně hořely ale z důvodů logistického, většina Ruské techniky (mimo US automobilů :-))měla naftové motory...A zase pan Misustof- T-34 neměla velitelskou věž a velitel musel do poklopu. Ano, ranné verze ale od verze "E" už ji měly, "85" je jasná. To nepíši abych se ukazoval před ostatními. Jenom mě je divné že QF17 si po téměř dvou letech vzpoměl.Pokusme se něco napsat a ne jenom kritizovat druhé. Pokouším se "vypotit" něco o rozšířených omylech v oblasti letectví WWII ale nějak mě to nejde... (B-26, Bufalo, Aircobra, atd).Ale rád sem na stránku vstupuji, jenom nějak zkomírá ohledně nových článků...
Datum: 24. 02. 2013 12:17:25 Autor: QF17
Předmět: Souhlasím
Mám skoro rok rozpracovaný překlad s jedním pilotem a mám pocit, že nastal vhodný čas práci dokončit a se svolením pana Křížka zde zveřejnit. Pokud se přemluvím k ještě většímu úsilí, tak bych dodal i pro někoho velice nepříjemné téma, o vystěhování občanů z povaálečného Československa. Zrovna P-39 zařila na Ruským nebi jako Severka. No který stíhací letoun měl ve výbavě pisoár??:-)
Datum: 24. 02. 2013 16:16:50 Autor: Misustov
Předmět: to Pavel Rampír
Dotaz. je to již dávno a nevzpomínám si, kdy a kde jsem psal o velitelské věži T-34? QF17 mě tentokrát nahrál na smeč a nezávisle na Váš impuls jsem se rozhodl reagovat. Po celou diskusi s Dr. Pavlovským jsem se snažil diskusi ukončit: „Vážený pane doktore, pokud oboustranně není vůle diskutovat čí tunel je ohrožen, dovoluji si dát protinávrh, respektujme návrhy pánů Pavla Rampíra, Karla Bartošíka, QF17 jsou to velice rozumní lidé.“ „Pakliže nemohu s někým diskutovat kolik má Grippen vrtulí, tak to nemá cenu. Navíc jsem zatlačen do pozice, která, vyvolává dojem, že minulý režim obhajuji. Jsem ovšem ochoten dále diskutovat, na příklad jakou kadenci má Tk vz.37.“ „Doporučuji vám se s problematikou exekucí na tento specializovaný VEB přestěhovat, tam najdete možná pro vaše vývody pochopení a nebudeme znečišťovat ušlechtilé, plnokrevné Militarie takovým svinstvem.“ Omlouvám se, ale na moralizování jsem alergický. Na druhé straně mlčení značí souhlas a osobně musím reagovat na urážky, mých přátel, to je důstojníků a jednoho generála. Osobně já i nick Martin jsme reagovali na napadení QF17, na druhé straně QF17 reagoval na mé napadení, je to otázka charakteru a cti. Navíc jsem dialog s Pavlovským ukončil 29.1.013. Že jsem příliš namyšlený, se vám nezdá, je to fakt, je to totiž můj rukopis. Mohl jste si povšimnout, že na vaše upozornění jsem vám s povděkem poděkoval. Diskusi na tomto webu chápu jako dobrodružství poznání a své připomínky jsou součásti diskuse a pokud mají být považovány za projevy nějaké namyšlenosti, tak mohu zvednout kotvy. Je projev namyšlenosti moje reakce na nick Petr.V. Který mě nepřímo zařazuje do kategorie nuzáků a blbů, kteří si nemohou koupit útočnou pušku M4, ale musí si koupit pouze S-58 protože navíc nemají? Musel jsem se v tomto případě postavit i panu Duškovi, kterého si velice vážím a jeho připomínky ani v náznaku nepovažuji za namyšlené. Byla namyšlenost, že v této kauze jsem svého oponenta vyzval, aby v Nízkých Tatrách předvedl s plnou karimatkou běh, přískok, plížení? Jiná problematika je v historii, kde je fabulace a upravování dějin doslova pandemii a protože jedna z mých odborných kvalifikací je historik (Ph.dr.) musím reagovat jako historik a když mě někdo sdělí, že není povinen mě sdělovat prameny ze kterých čerpal, tak obdobně reaguji. Co se týká hoření německých tanků, tak asi vskutku ano, ale tomu se budeme věnovat jinde.
Datum: 24. 02. 2013 18:23:51 Autor: Misustov
Předmět: vysvětlení pro pana Rampíra
18.06.011 jsem správně konstatoval, že T-34 neměl velitelskou věžičku. Byla totiž diskuse o operaci BARBAROSA, proto jsem také 14.06.011 upozorňoval, že v této době byly T34 osazeny kanonem 75mm. O existenci velitelské věžičky u T34-85 musím snad vědět, strávil jsem v něm dva roky.
Datum: 24. 02. 2013 20:13:51 Autor: L. Křížek
Předmět: to nick QF17 a Dr. Misusustov
Pro QF17: každý Váš příspěvek rád uvítám. *** Pro Dr. Misustov: kotvy rozhodně nezvedejte; Vašich příspěvků si cením.
Datum: 24. 02. 2013 20:22:47 Autor: pavel rampír
Předmět: ach jo..
..mám být takový hnidopich a říci Vám pane Misustove že T-34 nikdy kanon 75mm neměl ale 76,2mm? Ano, asi jsem to neměl psát, velice jsem se vás dotkl... Já už reagovat nebudu, nejsem ani Ph.dr. ani žádný nick, jsem Pavel Rampír.
Datum: 25. 02. 2013 07:20:33 Autor: Misustov
Předmět: Pavlu Rampírovi
.....v druhém pan Nick Misustov (24. 02. 2013 11:08:06)??
Datum: 25. 02. 2013 11:09:03 Autor: Misustov
Předmět: Hořlavost tankového paliva.
Teplota vznícení benzinu ve směsi se vzduchem a bez iniciace je 470 stupňů Celsia a nafty 250 stupňů Celsia. Benzin je hořlavina I. třídy nebezpečnosti. Tato je dána bodem vzplanutí, nějakým zdrojem a to do teploty 21 stupňů Celsia a výše. Nafta je hořlavina III. Třídy nebezpečnosti. Tato je dána bodem vzplanutí, nějakým zdrojem při teplotě 50 stupňů Celsia a výše. Navíc výbušnost benzinových par je ve směsi se vzduchem již 1,1 procenta. U nafty se výbušnost par neudává. Z praxe víme, že strčíme-li zapálenou zápalku rychle do misky s naftou, tak se nic nestane. U benzinu bych to neriskoval. Speciální problém je zápalnost tanků. Tank T-34 s přídavnou nádrží bez problému zapálí tankoborník panzerfausem, je lhostejné zda je v bečce nafta, benzin, nebo vodka. Může jej zapálit i dávka zápalného střeliva z kulometu. Výstřel z pušky jej asi zapálí těžko. Teoreticky v tomto případě má tank možnost vytékajícímu palivu ujíždět (má-li kam). V praxi však palivo zalévá korbu tanku, je nasáváno, dostává se do prostoru motoru a je o problém postaráno. Zasažení palivové nádrže je již problém. Ta je pod pancířem a přichází v úvahu při přímém zásahu motorové části tanku. Choulostivější je kompletní palivová soustava, to je palivová nádrž včetně rozvodu paliva. Při přímém zásahu dochází k poškození a destrukci tankového korpusu nejenom proniknutím projektilu, ale i rázem následkem absorbování kinetické energie projektilu, V důsledku toho může dojít k porušení rozvodu paliva, jeho úniku do prostoru tanku a vznícení. Jak je uvedeno výše benzinové páry explodují již v koncentraci 1,1 procenta a benzin je v tankovém interiéru je nesrovnatelně nebezpečnější než nafta. Zde bych si dovolil aproximovat případ Wittmana, jehož tank byl zasažen, nebudeme uvažovat, zda leteckou raketou, nebo dělostřeleckým granátem ze Shermana. Svědkové uvádějí, že po zásahu, před explozi a destrukci, interiér tanku hořel – z tanku šlehaly plameny. Ráz způsobený kinetickou energii může obzvláště u sovětského střeliva přivést k iniciaci roznětky, aniž by projektil, nebo jeho střepiny přímo tuto munici zasáhly. Němci se snažili hořlavost svých tanků omezit přidáváním aditiv do benzinu, čímž snižovali jeho nebezpečnost téměř až na úroveň nafty. Toto je na odpověď na otázku. zda německé tanky jezdící na benzín hořely jinak. Pro úplnost dodávám, že u letadel Němci snižovali nebezpečí požáru v palivových nádržích inertizací pomoci chlazených výfukových plynů.
Datum: 26. 02. 2013 06:22:03 Autor: pavel rampír
Předmět: inertizace paliva
Jediné letouny u kterých inertizace paliva v nádržích byla použita v praxi byly Il-2 a La-5. Tato metoda se ukázala problematickou neb mohla býti použita velice krátkou dobu. Poté hrozilo přetlakování a destrukce nádrže.Tyto byly v případě La a Il zpočátku vyráběny jako "textilní" což poskytovalo jistou samosvornost. S příchodem gumových nádrží se metoda stala zbytečnou...Pokud je tomu jinak,rád se poučím.
Datum: 26. 02. 2013 08:00:34 Autor: Misustov
Předmět: pavel rampír
Děkuji
Datum: 26. 02. 2013 09:41:35 Autor: Misustov
Předmět: inertizace paliva
Totální vysvětlení.Informace o inertizaci benzinových nádrží byla poskytnuta před třicetipěti lety na poradě o inertizaci zásobníků uhelného prášku a práškovoů v energetice. Informoval VVUÚ Radvanice. Informace byla přijata a dále nediskutována pro odlehlost problematiky. Pochopitelně nikoho nezajímal ani stát, tím méně typ letadla, pamatuji si, že padlo Německo. Byla to obdobná kuriozita jako indikace výbušných plynů kanárkem v kleci.
Datum: 10. 06. 2015 22:51:28 Autor: Jan Vopička
Předmět: začátek útoku
Kdo na to přišel, že útok Německa na Sovětský svaz začal ve tři odpoledne? Už jen to mě odrazuje od dalšího čtení, pokud již na začátku je taková chyba.
Datum: 16. 01. 2016 22:38:11 Autor: Drak
Předmět: Píšící blbka
Kostlánová, hlavně, že sis kopla do rusů. Běž laskavě do prdele s takéovými kecy, které jsi pochytila pravděpodobně na sjezdu lansmabšaftu. Nevíš nic, ale keců, jak koza před smrtí.
Datum: 17. 01. 2016 12:51:52 Autor: Anti drak
Předmět: Drak
Draku,je vidět,že Vám komunisti na svých školeních pořádně vymyli hlavu.Nejdříve si nastudujte dějiny 2.světové váílky a pak zde diskutujte. Je vidět,že máte problém s tím, jak Rusko (ale i čeští komunisté)onu Velkou vlasteneckou válku připomínát.Raději nám napište něco o tom, jak jednotky Rude armady pochodovaly společně s jednotkami SS na společné přehlidce v Brestu Litevskem v záři 1939 po společném záboru Polska. Máte snahu vytěsnit z naší paměti německo-sovětskou dohodu z roku 1939, která znamenala společný útok na Polsko, obsazení Pobaltí, části Rumunska, a také útok na Finsko, za které byl Sovětský svaz v roce 1939 vyloučen ze Společnosti národů. Tu kořist si po válce ponechal. Co Vám Draku říká Stalinův příkaz č. 227 z 28. července 1942 zvaný „Zpátky ani krok!“, který mimo jiné přesunul jednotky NKVD do frontové oblasti. Cílem bylo jednak zamezit ústupům, nicméně druhým - vojenskou historiografií dosti opomíjeným - cílem bylo zamezit kradení potravin, ošacení, přepadávání továren; zvýšit chranu logistických kolon, ochranu kolon evakujících továrny apod - v této době se již plně naakumulovaly problémy s dodávkami potravin a spotřebního zboží, proto docházelo k častějším incidentům s kradením potravin přímo od bojových jednotek. Z Vašeho názoru,jsem pochopil,že jste asi dobrý žák soudruha M. Ransdorfa-lhát,lhát a překrucovat pravdu.V tom jste Vy komunisté jedničky.
Datum: 17. 01. 2016 18:19:14 Autor: misustov
Předmět: Drakovi a antidrakovi
Jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě Obrázek o tom jak se milujeme s madam Andreou Kostlanovou si můžete udělat z diskuse k jejímu o Hurvínkovi v Avganistanu. Avšak tato dáma odvedla v eseji „Jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě“ odvedla pěknou práci, která iniciovala pěknou a zajímavou diskusi. Mě osobně inspirovala, abych se pořádně podíval na Východní frontu, a co říkají draci a antidraci. Drak neříká vůbec nic, nenahodil ani jedno slovo k tématu. Jeho vulgární text měl být bez výstrahy vymazán. Antidrakův sloh je mě nějak nápadný, bohužel demagogický. Paní Kostlánová se snaží načrtnout operaci Barbarosa, do této operace nespadá přehlídka oddílů SS spolu s Rudou armádou v Brestu. Německo – sovětská smlouva byla rok a půl před operaci Barbarosa. ŽE si Ukrajina ponechala východní , které chce konzervativní vláda nazpět, o tom cudně mlčí, mohlo by to totiž naštvat největšího garanta demokracie a lidských práv. Stalin nevydal příkaz 227 v rámci operace Barbarosa. Jednotky NKVD se přesouvali do frontových oblastí již při operaci Barbarosa, jejích úkoly byly totožné s feldgendarmerie a krom toho byly v souladu s bojem s „kontrarevoluci“ cvičeny k boji v osadách a tento um plně využívali. ČT je jednička v překrucování pravdy a polopravdách a ty antidraku méně demagogie a bude to dobry. Jó a neříkej Grebeníčkovi soudruh nepásl jsi s nim krávy.
Datum: 17. 01. 2016 18:19:14 Autor: misustov
Předmět: Drakovi a antidrakovi
Jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě Obrázek o tom jak se milujeme s madam Andreou Kostlanovou si můžete udělat z diskuse k jejímu o Hurvínkovi v Avganistanu. Avšak tato dáma odvedla v eseji „Jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě“ odvedla pěknou práci, která iniciovala pěknou a zajímavou diskusi. Mě osobně inspirovala, abych se pořádně podíval na Východní frontu, a co říkají draci a antidraci. Drak neříká vůbec nic, nenahodil ani jedno slovo k tématu. Jeho vulgární text měl být bez výstrahy vymazán. Antidrakův sloh je mě nějak nápadný, bohužel demagogický. Paní Kostlánová se snaží načrtnout operaci Barbarosa, do této operace nespadá přehlídka oddílů SS spolu s Rudou armádou v Brestu. Německo – sovětská smlouva byla rok a půl před operaci Barbarosa. ŽE si Ukrajina ponechala východní , které chce konzervativní vláda nazpět, o tom cudně mlčí, mohlo by to totiž naštvat největšího garanta demokracie a lidských práv. Stalin nevydal příkaz 227 v rámci operace Barbarosa. Jednotky NKVD se přesouvali do frontových oblastí již při operaci Barbarosa, jejích úkoly byly totožné s feldgendarmerie a krom toho byly v souladu s bojem s „kontrarevoluci“ cvičeny k boji v osadách a tento um plně využívali. ČT je jednička v překrucování pravdy a polopravdách a ty antidraku méně demagogie a bude to dobry. Jó a neříkej Grebeníčkovi soudruh nepásl jsi s nim krávy.
Datum: 17. 01. 2016 18:26:40 Autor: misustov
Předmět: oprava
Jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě Obrázek o tom jak se milujeme s madam Andreou Kostlanovou si můžete udělat z diskuse k jejímu o Hurvínkovi v Avganistanu. Avšak tato dáma odvedla v eseji „Jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě“ odvedla pěknou práci, která iniciovala pěknou a zajímavou diskusi. Mě osobně inspirovala, abych se pořádně podíval na Východní frontu, a co říkají draci a antidraci. Drak neříká vůbec nic, nenahodil ani jedno slovo k tématu. Jeho vulgární text měl být bez výstrahy vymazán. Antidrakův sloh je mě nějak nápadný, bohužel demagogický. Paní Kostlánová se snaží načrtnout operaci Barbarosa, do této operace nespadá přehlídka oddílů SS spolu s Rudou armádou v Brestu. Německo – sovětská smlouva byla rok a půl před operaci Barbarosa. Že si Ukrajina ponechala východní Polsko, které chce polská konservativní vláda nazpět, o tom cudně mlčí, mohlo by to totiž naštvat největšího garanta demokracie a lidských práv. Stalin nevydal příkaz 227 v rámci operace Barbarosa. Jednotky NKVD se přesouvali do frontových oblastí již při operaci Barbarosa, jejích úkoly byly totožné s feldgendarmerie a krom toho byly v souladu s bojem s „kontrarevoluci“ cvičeny k boji v osadách a tento um plně využívali při ústupových bojích. ČT je jednička v překrucování pravdy a v polopravdách, ty Antidraku méně demagogie a bude to dobry. Jó a neříkej Grebeníčkovi soudruh nepásl jsi s nim krávy.
Datum: 17. 01. 2016 22:13:27 Autor: Mirek
Předmět: Jak Rudá armáda ...
Tak jsem s vypětím všech sil dočetl úvodní článek. Od námahy se budu potit ještě ráno, tak dokonale překroucená, zmatlaná historická fakta se jen tak nenajdou. Ignorantství a překroucení neunikl ani K Simovov se svým románem Živí a mrtví.
Datum: 19. 01. 2016 14:24:39 Autor: misutov
Předmět: Anti drak
Pro Misutova.Já jsem pouze reagoval na slova p.Draka: Kostlánová, hlavně, že sis kopla do rusů.Jelikož jsem pročetl mnoho dokumentů ohledně operace Barbarossa,tak si myslím,že příspěvek pí.Kostlánové není zase tak mimo realitu.Že sovětská armáda,měla na počátku 2.světové války obrovské problémy,že ustupovala nekoordinovaně je celosvětově známé.I Stalinův příkaz č. 270 z 16. srpna 1941, kterým každý zajatý voják měl ztratit občanství a nároky na pojištění, apod. - tento příkaz měl dvojí účinek – bojovat proti defetanství, ale hlavně snížit dezerce z armády, které se silně rozmáhaly.Byl též vydán na základě vojenských neúspěchu na počátku 2.světové války - takže jaké pak kopání do rusů(potažmo sovětů)? Jinak Misutove,to jsem nevěděl,že jsme na stranické schůzi,jen tam si totiž soudruzi tykali. (Jistě chápu,že někteří dlouholetí členové,to mají hluboko zaryté pod kůži-ale dnes už je jiná doba).Jinak jsem nepsal o soudruhu Grebeníčkovi,ale o soudruhu M. Ransdorfovi-nevím jak jste obeznámen s politickou scénou,ale oba dva jsou dost ortodoxní komunisté a členové KSČM.Je mi to líto,ale musel jsem se podívat do svého rodného listu a zjistil jsem,že pokud by oba soudruzi žili v dětství se mnou v mé rodné slovenské vesnici -jisto jistě bychom spolu pásli krávy,ale i ovce,chodili na společné zábavy,za holkami možná i do kostela na hrubou.To jen na ujasnění názoru-o společném pasení krav. Závěrem,chci jen říci: Já jsem vlastenec, proto nesnáším fašismus i komunismus, protože oba vrhli naší zemi do velkých sraček(promiňte to slovo).Takže konec a bodka.
Datum: 19. 01. 2016 16:37:12 Autor: misustov
Předmět: Antidrak
O.K beru, ale soudruh má ekvivalent , kamarád, přítel, druh a v současné době používat tento termín jako posměšek - to páchne plesnivinou. Nenamítám nic proti termínům. lump. grázl, hajzl atd. říkáte "protože oba vrhli naší zemi do velkých sraček" každá země se dostane do takových sraček, co si nechá líbit. Takže konec a botka.
Datum: 17. 10. 2016 13:52:51 Autor: Martin
Předmět: keci hned na zaciatku
O 3:15 (5:15 moskevského času) jako první začala německá dělostřelecká příprava v oblasti Brestu. 3:40 následovaly útoky německých střemhlavých bombardérů. O 4:15 začala německá vojska překračovat řeku Západní Bug (úderná jednotka 3. tankové divize předtím dobyla Kodenský most), čímž fakticky vstoupila na území Sovětského svazu.
Datum: 27. 11. 2016 00:36:08 Autor: xoxo
Předmět: existuje i teorie
podle ktere pokud by Stalin nechal bez povsimnuti 5-tou kolonu (trockisti a spol.), dopadl by nejspis jako treba Francouzi. K Solzenicinovi (moc se nemluvi o tom, ze kniha "Souostrovi Gulag" neni literatura faktu): Pamatujete si na cifry desítek až stovek milionů lidí, zavražděných ve stalinských gulazích? V roce 89 po zpřístupnění archivů historik Zemskov našel dokumenty o skutečném počtu odsouzených k nejvyššímu trestu v SSSR mezi lety 1918 - 1991, sečteno za celé období cifra činí: 827 tisíc. Už přes dvacet let tuto cifru profesionální historikové po celém světě ve svých pracech používají, ale za rámec akademických prací dosud nepronikla, stále se opakují "desítky a stovky milionů". Někteří historikové se za svá předchozí tvrzení oficiálně omluvili, Solženicyn za svou cifru 66,7 milionů obětí GULAGU, kterou si neznámo jak vycucal z prstu a která se na Západě ujala a byla široce používáná, nikoliv. http://leva-net.webnode.cz/products/solzenicyn/
Datum: 27. 11. 2016 10:28:37 Autor: xoyo
Předmět: existuje i teorie o v pádu do Prahy
http://leva-net.webnode.cz/products/solzenicyn/ Další proruský web. I Putin již má svůj tým pro boj s „falšováním“ dějin, vysvětlí vpád tanků do Prahy. http://zpravy.idnes.cz/falzifikace-dejin-rusko-0sb-/zahranicni.aspx?c=A161031_165010_zahranicni_mlb
Datum: 27. 11. 2016 11:52:22 Autor: Tony
Předmět: xoyo
Měli bychom se zabývat tím, jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě a "falšování dějin" ponechat na iDNES.cz
Datum: 27. 11. 2016 15:47:40 Autor: Mirek
Předmět: jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě
Uznávám hned v úvodu, že je to hnidopišské, ale mohl by někdo vysvětlit jak se ustupuje důstojně?
Datum: 27. 11. 2016 18:40:46 Autor: Misustov
Předmět: důstojný ústup
Myslím, že termín "důstojně" se dá nahradit "spořádaně". Takový ústup provedla 1805 ruská podolská armáda po bitvě u Ulmu, pod velením knížete Kutuzova, jeho ústup po bitvě u Slavkova také nebyl žádný hlomoz a fukot. 1812 ústup ruských armád byl systematický a spořádaný- První armáda pod velením maršála knížete de Tollyho kryla a vedla ústupové boje a boje na zdrženou na vitebském strategickém směru. Střední strategický směr, kryla druhá armáda, pod generálem Bagrationem, a volyňský stralegický směr kryla třetí armáda generála Alexandra hraběte Tormasova. Napoleon postupoval s hlavními silami na Vilno-Vitebsk-Smolensk. Ruské armády systematicky stlačovaly postupový koridor do co nejužší formy. Napoleon byl nucen zanechávat silné posádky na obsazeném území, protože záchytné body francouzské armády a postupující kolony byly systematicky a masově napadány sotňami, malými oddíly a hlídkami kozáků. Po bitvě u Lipska zvládnul i Napoleon, spořádaný ústup a v boji na zdrženou zvládnul ještě jedno vítězství u Hanau (30.10.1813). Roku 1866 po prohrané bitvě u Sadové se dokázali Rakušané probít z obklíčení. Zatím jsme si popsali akce typu úprk, ústup a spořádaný ústup. Existují ale vojenské akce, lidově řečeno „tak, ani tak“ spisovně řečeno vojenské akce inertního typu. Ty jsou typické pro státy, které v době mnichovského diktátu souhlasili s německou agresi proti ČSR. Jsou to Holandsko, Belgie, Lucemburk, Dánsko, Norsko, tyto státy v květnu 1940 stály prostě s otevřenou hubou a čekali, až je německá armáda odzbrojí. Uvedené, degenerované státy jsou v NATO a v případě napadení a války je budou muset státy V4 hájit, no potěš nás pánbu.
Datum: 08. 04. 2017 01:08:29 Autor: Go
Předmět: Ustup ci odchod sov. armady za ww2
Je asi treba videt veci v souvislostech. Tak prdne, Nemecko se na valku pripravovalo solidne, pudodn Hitler nechtel hned na SSSR, ale asi ho banky premluvily. Na sov. uzemi melo Nemecko pred 2 miliony clenu jakesi pate kolony a to ve vsech vrstvach spolecnosti. Navic, Stalin mel stale problemy s jejich ustrednim vyborem, protoze hlavni silu tam meli trockiste a dost asi zrazovali. I v GS se objevilo nekolik nejvyssich clenu, kteri pocitali s porazkou SSSR a uz snad meli za to slibena mista. Podle nekterych znalcu. Stalin ztratil v armade, popravou marsalu Tuchacevskeho a Uborevice dost vliv, vladli komisari. Az v roce 1938 Stalin dokazal se s jejich UV srovnavat, a uplne se zbavil jakesi te nadvlady az v roce 1943. Tehdy, jak kdy znalci rikaji, Stalin zahajil valku na porazku Nemecka. Kdyz se ukazalo, ze SSSR zvratilo vyvoj na bojisti, tak se vetsina odpurcu pridala zpet a zacali se Stalinem spolupracovat. Udajne i Zukov. Jinak. Hitler zautocil na SSSR az c dobe, kdy na neho zacala pracovat cela Evropa. Ohledne vsupu armady SSSR do Polska. Tak Ruda armada obsadila cast uzemi Polska, ano, az po reku Bug, nebod tam probihala stara hranice carske rise, bylo to uzemi, ktere Trockij a Lenin dali Nemcum za separatni Brestsky mir. A Nemci souhlasili a neupravili plany a i to asi pripelo, ze Barbarossa nebyla splnena. To same je ta prohrana vyhrana finska valka.
Datum: 08. 04. 2017 23:55:01 Autor: QF17
Předmět: A má pravdu Go
Jenže kdyby ... kdyby nebyla Anglie chráněná mořem, tam by padla do měsíce a "hrdě" by kapitulovala. Ovšem moře zachránilo Anglii snad 20x před porážkou a područím. Jen Germáni měli sílu ji zdolat a stačilo jen tak málo, Židáci by musely udělat Adolfovi velké ústupky. A zase, nebýt USA, tam žerou trávu a jejich vozidla jezdí na dřevoplyn. Nestalo se tomu a Chazaři opět podporují války jinde ... Ovšem s Žukovem jsi Go jinde, byl to antisemita, nechal postřílet židáky, kteří se chtěli vzdát, jednal rázně a zachránil Lenningrad - Petrohrad, Židáci se stáhli do "ulit".
Datum: 15. 10. 2017 23:43:31 Autor: Go
Předmět: Pro QF17
No ja jsem jako dost cetl memoary ruznych marsalu ci generalu a ruzna pojednani o vychodni i zapadni fronte. Byl jsem presvedecen, ze Zukov byl jednicka uz proto, ze chvili pred valkou udelal stabni cviceni pro sov. generalni stab a to cviteni s emoc nelisilo od planu Barbarossa. Dnes Zukova, v Rusku, kde cti pamatku na vojaky rude armady, dokonce onznacuji za trockistu, ze jako hned po smrti Stalina presel k Chruscovovi a vytykaji mu velke ztraty na zivotech v operacich, ktere ridil ci na ne dohlizel. Tak, zejo, co clovek muze vycist, muze vycist, nic vic. Urcite byl vojak dostatecne fundovany. Vzdyt pracoval na nejvyssich mistech po celou valku. A Stalin od roku 43 uz mel skoro moc ve svych rukou, zbavil se vlady komisaru a zahajil boj na porazku Nemecka. Do roku 43 musel nejak snaset ruzne zrady a podrazy od jejich UV. Dnes ale nekdo tvrdi,ze i Stalin mel obavy, aby jeho populatita nebyla az nebezpecna. ak po valce delal sefa nejakeho velkeho mesta. Brezneva ale nemel rad.
Přidat komentář

Diskuse k tomuto článku byla uzavřena.

Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa