logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Jak se Hitler zmocnil kontroly nad německou armádou

...a válka v SSSR

Generál Fedor von Bock (1880– 4. 5. 45)

V roce 1935 jej Hitler jmenoval velitelem Třetí armádní skupiny. V té době byl von Bock jedním z mála generálů, kterého Hitler neodstranil a nenahradil vlastními lidmi (Hitler o něm prohlásil: „Jedině von Bock dokáže naučit vojáky umírat“).

Gen. Fedor von Bock (1880--1945)

Gen. Fedor von Bock zůstal přesvědčeným monarchistou a často navštěvoval sesazeného Viléma II (1859–6/1941)v jeho exilovém sídle v NL (Vilém II se přátelil s arcivévodou Ferdinandem d´Este, rakouským korunním princem (1863–6/1914 Sarajevo). Vilém II byl 9. 11. 1918 donucen k abdikaci, o 2 dny později podepsala německá vláda v železničním vagónu příměří na stanici Rethondes u Compiegne, uznávající porážku.

Gen. von Bock velel v 3/1938 obsazení Rakouska/Anschluss (teprve po jeho připojení v něm Hitler uspořádal loutkové referendum), a obsazení ČSR 15. 3. 1939.

Von Bock byl velitelem armádní skupiny Sever, která měla zničit PL armádu severně od Visly, a skládala se ze 3. armády – gen. Georg von Küchler (1881–1968), a ze 4. armády – gen. Günter von Kluge (1882–8/1944). Ten spáchal sebevraždu kyanidem poté, co se atentát na Hitlera, kterému doporučil válku ukončit, nezdařil.

Poláci se bránili 5 týdnů, třebaže jim 17. 9. 39 dle dohody mezi Hitlerem a Stalinem vpadla do zad Rudá armáda/RA.

Gen. von Bock opětovně spojil Německo s Východním Pruskem (Königsberg/Královec), když Guderianovy jednotky obsadily tzv. polský koridor, čímž PL znemožnily přístup k Baltskému moři. Poté gen. von Bock velel armádní skupině B, která úspěšně obsadila Francii.

Armádní skupina B měla 29 divizí, její tři tankové divize dostaly za úkol vlákat spojenecké jednotky do léčky tím, že předstíraly hlavní útok přes Belgii a NL, aby obešly Maginotovu linii, zatímco hlavní úder se ve skutečnosti dle plánu von Mansteina (1887–1973) odehrál přes Ardeny, které spojenecké velení považovalo pro tanky za neprostupné.

Plán navrhl gen. Erich von Manstein (1887–1973), viz kniha Ztracená vítězství, a většina německých generálů plán odmítla jako příliš riskantní, ale podpořil jej gen. Gerd von Rundstedt (1875–1953)a Hitler, což bylo rozhodující. Spojenci sice měli mírnou převahu v mužích a v tancích, ale BER měl naprostou převahu v letectvu, spojenci navíc neměli jednotné velení.

Británii zachránil jen Atlantický oceán.

Když se v 5/1940 jeho jednotky valily přes NL, gen. von Bock se pokusil v Doorn navštívit Viléma II, ale císaře střežící německé jednotky jeho žádost o přístup odmítly, měly nařízeno k Vilému II nikoho nevpouštět.

18. 7. 40 byl gen. von Bock na recepci uspořádanou Hitlerem povýšen.

Koncem srpna 1940 bylo velení armádní skupiny B převeleno do Východního Pruska, 11. 9. 1940 von Bock přenechal velení nad Francií gen. Wilhelmu Ritter von Leeb (1876–1956). Hitler znal jeho protinacistické postoje, proto generála v roce 38 poslal do důchodu, ale v 7/38 jej povolal zpět a pověřil jej obsazením Sudet, v 10/38 von Leeb vstoupil na území ČSR ve Zvonková, a byl znovu poslán do důchodu, v létě 39 byl znovu povolán do armády. Von Leeb byl jediným německým generálem, jenž se postavil proti porušení neutrality NL a Belgie, v bitvě o Francii jeho vojska prorazila Maginotovu linii, za což byl povýšen na polního maršála, a stal se velitel armádní skupiny Sever, která do konce září 41 postoupila 900 km hluboko do SU vnitrozemí, a obklíčila Leningrad (Hitler mu v té době v 9/41 k 65. narozeninám daroval 250 000 říšských marek).

Třebaže Hitler jeho postup zdržel rozkazem, aby některé jeho jednotky vypomohly Armádní skupině Střed – Hitler o generálu von Leeb v té době prohlásil, že „von Leeb je senilní, a místo aby bojoval, tak se jako přesvědčený katolík jen modlí, takže s ním válku nevyhrajeme“, zatímco von Leeb nebyl ochoten nechat si poroučet od „gaučového generála“, proto v 1/42 požádal o uvolnění z funkce. Bylo mu vyhověno, velení po něm převzal gen. von Küchler.

Po odchodu do důchodu požadoval von Leeb ke svému statku u Mnichova ještě nemovitost na venkově, Hitler mu ji obratem daroval, měla cenu 660 000 říšských marek.

2. 2. 41 se gen. von Bock setkal s Hitlerem a naivně se jej ptal, zda si je jistý, že po porážce RA dokáže ruské vedení přimět k uzavření míru. Hitler jej ujistil, že ano.

V 4/41 armádní skupina B, rozmístěná v PL, byla přejmenována na armádní skupinu Střed, levobok chránil gen. Wilhelm Ritter von Leeb, pravobok gen. Gerd von Rumstedt.

Měla původně sledovat Napoleonovu přímou trasu na Moskvu/MOW, ale Hitler krátce před invazí trasu změnil směrem na Minsk a Smolensk, v nichž měly být zlikvidovány jednotky RA, načež měla společně s armádní skupinou Sever zničit poslední zbytky SU jednotek v pobaltských státech, tj. na MOW měla armádní skupina Střed táhnout až po zničení veškerých západních jednotek RA (Hitler se chtěl vyvarovat Napoleonovy chyby: Napoleonova vojska byla zničena, protože Napoleon nezničil ruskou armádu).

Von Bock trval na přímé trase, aby jeho vojska dorazila do MOW ještě před zimou, ale Hitler si nedal říci, nepřesvědčil jej ani Guderian, a způsobil tak neúspěch celého východního tažení.

22. 6. 41 německá vojska ve 3. 15 ráno bez vyhlášení formální války vpadla do SU. Do hodiny od útoku průzkumné jednotky a tankový sbor gen. Heinze Guderiana překročily řeku Západní Bug (velitelem 3. pancéřové divize byl gen. Walter Model), a objížděly město Brest-Litevsk (viz můj článek Jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě zde.

Třetí tankové skupině velel gen. Hermann Hoth (1885–1971), jenž přispěl k úspěchu obkličovacích bitev v prostoru Minska, Smolenska, Vjazmy, v 7/41 dobyl Vitebsk (nechyběl ani v tankové bitvě u Kurska, Hitlerem byl zbaven velení při porážce u Kyjeva, v 4/45 měl odzbrojit jednotky vlasovců/ROA v Krušných horách, což neučinil, protože mu zbylo jen pár praporů – po válce dostal 6 let za válečné zločiny, psal knihy o vojenských dějinách).

Hothova tanková skupina jela na běloruské Grodno (početná židovská komunita), ležícím na hranici tří států (PL, Litvy, Běloruska) na řece Němen, aby zajistila důležité přechody přes řeku, zatímco průzkumné jednotky se již dostaly na východní břeh řeky Desna.

22. 6. 41 v 7.00 ráno gen. Bock odletěl ze svého sídla v Poznani/Posen na velitelský štáb XIII. pěchotního sboru gen. Ericha Jaschke (1890–1961 – jeden z 882 nositelů Rytířského kříže Železného kříže s dubovými listmi (nejvyšší nacistické vyznamenání za statečnost, zřídil jej Hitler v 9/39), který byl udělován jen za mimořádnou odvahu. Jaschke byl zajat Američany v 5/45, propuštěn v roce 47.

Jaschke generálu Bockovi podal hlášení o postupu Wehrmachtu, poté gen. Bock navštívil Guderianovo předsunuté velitelství, ale zastihl v něm jen Guderianova náčelníka štábu pluk. Kurta Freiherr von Liebenstein, protože Guderian již několik hodin předtím přejel řeku Bug s 18. pancéřovou divizí.

Gen. Bock se zde z hlášení dozvěděl, že bolševické neasfaltované silnice jsou pro německou techniku naprosto nevhodné, takže některé tankové kolony musely být přesměrovány, což způsobilo četné dopravní zácpy na strategických křižovatkách, přesto byl první den invaze mimořádně úspěšný.

2. den invaze přejel přes řeku Bug i gen. Bock a sledoval z německého štábu dělostřelecké ostřelování Brest-Litevska, jehož obránci se nechtěli vzdát; lehké to neměl ani Guderian na jihu, pouze gen. Hoth projel se svými tanky přes pobaltské státy a Bělorusko tak rychle, že von Bock kontaktoval gen. Waltera von Brauchitsch a požádal jej, aby Hoth Minsk jen objel, a zaútočil rovnou na Vitebsk, aby se mohlo co nejrychleji pokračovat na trase k MOW.

Von Brauchitsch změnu odsouhlasil, ale zavrhl ji Hitler, jenž požadoval obklíčit a zničit ruské jednotky v Minsku.

Walther von Brauchitsch (1881–1948)

Gen. von Bock si do svého diáře zapsal: „Máme zaútočit na Minsk, třebaže jeho obsazení není důležité a třebaže tento krok od nás nepřítel očekává, takže sem soustředí další jednotky“.

Bock trval na přímé trase tankových jednotek na MOW, nechtěl se vrhat do bitev o města, ve kterých ruské jednotky dle jeho názoru měl zničit další sled s pěchotou, Hitler však trval na zničení veškeré SU armády ještě předtím, než tankové divize vjedou hlouběji do ruského vnitrozemí.

Gen. Bock k Hitlerovu názoru hněvivě poznamenal: „Zdržením a odkloněním našich tankových divizí přijdeme o naší největší šanci dobýt MOW.“

Rozkaz neútočit na Vitebsk, ale pomáhat při likvidaci obranných kapes RA vydal gen. Bock, jenž se z Poznaně přemístil do Kobrynu v brestské oblasti, velmi neochotně.

7. 7. 41 Guderianovy tanky projely přes Dněpr, poslední překážku před Smolenskem, ale opět na rozkaz BER/Güntera von Klüge (1882–8/1944) Guderian musel své jednotky stáhnout zpět na západní břeh; gen. Bock ale na von Klügem brzy vymohl, aby se Guderian mohl vrátit zpět na druhý břeh, načež si stěžoval na von Klügeho v BER u vrchního velení, von Klüge však jen tlumočil názory Hitlera.

11. 7. 41 si von Bock zřídil štáb ve městě Borisov u řeky Berezina, z něhož odjížděl na inspekce, v 9/41 dokonce letěl s Albertem Kesselringem nad MOW.

Další Hitlerovo nečekané rozhodnutí, které zaskočilo nejen Hitlerovy generály (proti byl gen. Bock, Guderian i von Rundstedt), ale i Stalinovy generály, bylo další odklonění tankových divizí (Gerd von Rundstedt, Ewald von Kleist, Heinz Guderian) armádní skupiny Střed, tentokrát směrem ke Kyjevskému kotli na pomoc armádní skupině Jih, kdy tankové divize skupiny Střed vpadly SU obráncům Kyjeva 23. 8. 41 nečekaně do zad (což předpokládal maršál Žukov, jenž se marně snažil Stalina přesvědčit, aby se SU jednotky stáhly za Dněpr).

V 9/41 bylo jejich obklíčení dokonáno, když se německým tankovým jednotkám podařilo přejet přes Dněpr přes pontonový most ze člunů, načež 13. 9. 41 Stalin nedostatečně rychle reagujícího maršála Semjona Buďonného z velení odvolal, 19. 9. 41 se SU jednotky stáhly z Kyjeva, avšak do již obklíčeného kotle, nový velitel gen. Michail Petrovič Kirponos mohl jediné – padnout v boji, což 20. 9. 41 učinil. Dalším velitelem se stal Semjon Timošenko.

Poměr sil byl 544 000 německých vojáků proti 627 000 SU vojáků, kteří, pokud nepadli, byli zajati (Němci měli 27 000 mrtvých + 5 000 pohřešovaných).

Hitler si svým překvapivým rozkazem sice zajistil drtivé vítězství u Kyjeva, takže se armádní skupině Jih otevřela cesta do uhelného Donbasu a dál na Kavkaz, ale armádní skupina Střed byla podstatně zdržena v postupu na MOW – německé jednotky se od 10/41 utápěly v ruských podzimních plískanicích na cestách, jež byly silnicemi jen dle jména, na kterých se vojáci po kolena brodili v bahně.

 

Jak bolševické Rusko získávalo technologii na „ošklivém“ Západě

V roce 1928 bylo v SU jen 28 000 automobilů, v tomto roce se Henry Ford rozhodl, že zde postaví automobilku, smlouva byla podepsána v roce 1929 – když byla ve městě Gorkij postavená s produkcí 140 000 vozů ročně, Stalin ji znárodnil, přejmenoval ji z Ford na GAZ, a začal z ní chrlit vojenské nákladní automobily GAZ, po válce i „luxusní“ modely Volha.

Ford dále v MOW postavil automobilku pro malé vozy MZMA, Fordovy montážní továrny ve Stalinově SU zahrnovaly závody v Uljanovsku/UAZ, v Oděsse/OAZ + Pavlovo/PAZ.

I druhou automobilku Stalinovi dle kontraktu z roku 1929 postavil US průmyslník, Arthur J. Brandt, a to v MOW pod názvem ZIL/Závod imeni Lichačeva (ex carská továrna AMO), původně BBH-ZIL. BBH dle tří US průmyslníků, kteří se podíleli na jejím založení Brandt, Budd + Hamilton Foundry, s produkcí 30 000 vojenských automobilů ročně (v 60. letech další automobilku postavila firma Fiat (závodTogliatti).

BBH-ZIL měl montážní haly v Mitišij/MMZ, Mjas/Ural Zis, Dněpropetrovsk/DAZ, Kutajsi/KAZ, + Lvov/LAZ.

Další automobilku Stalinovi postavili Němci v Minsku/MAZ. Hercules Motor Co. Stalinovi postavila automobilku v Jaroslavi/YaAz.

Automobilky, které Kremlu postavil Západ, Kremlu poskytly techniku, se kterou dojel od severního Vietnamu po Afghánistán, raketomety použité proti Izraeli byly nainstalovány na podvozku GAZ-69 z automobilky v Gorkém, stejně tak mj. protiletadlové kulomety z 2. sv. v. + raketomety, od roku 44 M-8,M–13,M-31 na podvozku GAZ-63, což je přesná kopie US vojenského nákladního auta o 21,5 tunách.

Gorkij závod vyráběl i podvozky pro samohybná děla SU-76 ze závodu Uralmašzavod, jenž byl postaven a vybaven US a německými firmami.

Po válce Gorkij závod vyráběl raketomety BM-31 – Avraham Šifrin z tehdejšího SU ministerstva obrany americké obchody se Stalinem okomentoval: „US obchodníci, kteří Stalinovi postavili automobilku na řece Kama pro nákladní automobily, by měli být zastřeleni jako zrádci“.

 

Vyvražďování Židů

Bezprostředně po dobytí Kyjeva ještě v 9/41 začaly jednotky SS Einsatzgruppen za vydatné pomoci místních přisluhovačů vraždit kyjevské Židy; v nedaleké rokli Babij Jar bylo ve dnech 29.–30. 9. 41 zastřeleno přes 33 771 Židů, přičemž utrpením byl již jejich samotný pochod do této rokle (šli 3 km pěšky, kdo již nemohl, byl zastřelen).

Byli vyvražděni na rozkaz vrchního velitele SS a policie na Ukrajině Friedricha Jeckelna z Waffen-SS(1895–2/46), jenž byl jako válečný zločinec odsouzen a popraven v lotyšské Rize. Nařídil popravy přes 100 000 Židů, Slovanů a Romů.

Nevěděli, že budou pochodovat do rokle, protože si na místo, kde se měli před pochodem pod hrozbou zastřelení shromáždit, s sebou měli vzít osobní doklady, peníze, cennosti a „teplé oblečení“. Po strastiplném příchodu do rokle, si museli vykopat vlastní hroby, před samotným zastřelením se museli svléci do naha.

Zkušenosti s masovým vražděním měl Jeckeln již z 27.–28. 8. 41, kdy nařídil postřílet 23 600 Židů v Kamenec-Podolský; čili Babích Jarů byly desítky, stejně jako masových hrobů se zavražděnými PL důstojníky a představiteli PL inteligence á la Katyň.

Jednotkami SS, SD a Einsatzgruppen byli postříleni Židé mj. z ghetta u litevského Vilniusu (Paneriai/Ponary, přes 100 000 lidí), z Pevnosti IX v Kaunasu, Malý Trostenec u Minsku (i vyhlazovací tábor), Drobickij Jar (rokle u Charkova), Bronnaja Gora u Baranoviči, a v Rumbula (předměstí Rigy + železniční stanice).

V Rumbula bylo židovské ghetto; 11 000 jeho obyvatel bylo na rozkaz Jeckelna postříleno v lese Bikernieki 30. 11. 41, z ghetta museli jít pěšky 10 km, mnozí nepřežili samotnou cestu.

30. 11. 41 dorazilo do rižského ghetta i 1 000 Židů deportovaných z BER, které se Jeckeln bez předchozího souhlasu BER/RSHA rozhodl postřílet společně s lotyšskými Židy, kteří měli uvolnit místo v ghettu německým Židům, což však bez souhlasu z BER odmítl učinit šéf bezpečnostní policie Lotyšska dr. Rudolf Lange, jenž z tohoto důvodu své lidi z Akce stáhl.

8. 12. 41 došlo k vyvraždění přežilých Židů z rižského ghetta (14 000 lidí), i zde se museli za silných mrazů vysvléci donaha, a pak dlouhé hodiny čekali na svoji kulku (ušetřeni prozatím byli mladí muži a mladé ženy, kteří ještě mohli vykonávat těžké práce v německých továrnách, ti byli postříleni při likvidaci rižského ghetta na podzim 43).

Jeckeln měl propracovanou metodu, jak živé postřílet do naskládaných vrstev (Jeckelnova „sardinková metoda“), aby s těly již nikdo nemusel hýbat – nazí si museli lehat na vrstvy již postřílených těl, nejdříve muži, poté ženy a děti.

Komanda z technických důvodů používala ruské či finské samopaly s 50 náboji, oběti padaly obličejem k zemi, poté je střelci dobíjeli kulkou do týla.

12členné Jeckelnovo komando, které si osobně vybíral ze svých řidičů a bodyguardů, střílelo po obou stranách vykopaných jam od 8.00 ráno do 19.00. Jeckelnovi „roboti“ zvládli postřílet 12 000 lidí denně, včetně žen a dětí, jejichž úzkostný křik a sténání nevnímali, samopaly nabíjeli po 50 ranách – účinnost Jeckelnovy metody překonala vyhlazovací metody vyvražďovacích táborů.

Oběti se nepokusily o odpor, což je bizarní – šly několik km na popravu, poslušně se svlékly, stály několik hodin nazí, nebránily se.

Ani během války ani po válce nebylo o vyhlazování Židů v nacisty okupované Evropě nic uváděno, zejména ne v médiích ruského a anglosaského tisku, ale ani v médiích tisku skandinávského, švýcarského, či židovského, např. v Contemporary Jewish Record/CJR vydávaném US Židy (viz můj článek Holokaust, největší poválečné tabu) zmínili, že Židé přišli o pracovní povolení, že jsou zavíráni do ghett, či že pracují v lágrech na východní frontě, to je všechno.

První zmínka o „deportovaných“ západoevropských a středoevropských Židech do lotyšských ghett je až z 2/43, kdy list CJR cituje The Manchester Guardian ze 30. 10. 42, který uvádí, že při deportacích ze západní a střední Evropy byli lotyšští Židé „deportováni“ dál na východ, okupovaný nacisty.

List The MG cituje zprávu od svého „ zvláštního dopisovatele“, jenž jednak dezinformuje, že jsou lotyšští Židé na práci „deportováni“ dál na východ (třebaže již byli vyhlazeni), a jednak až moc podrobně popisuje život v ghettech, jednotlivé sekce, transporty z Evropy, policejní postupy.

Teprve CJR z 12/43 zmiňuje vyhlazování Židů, poté přicházely zprávy od těch, které před ghetty či z ghett někdo zachránil – ti vyprávěli, jak lotyšští pomocníci SS (byli mezi ně najímáni i pachatelé obecné kriminality) do ghett, kde v jednom holém pokojíku žilo až 10 vyhladovělých a nemocných lidí, jen tak pro radost denně stříleli, přičemž při této „zábavě“ zabili stovky lidí denně, vtrhávali do ghett, znásilňovali ženy a ubíjeli kohokoliv, kdo se jim dostal pod ruku.

Avšak žádná za války publikovaná zpráva nezmiňovala velké masakry a vyhlazování Židů.

Až dlouho po válce byli mnozí ze „svědků“, kteří přeběhli na Západ (z pobaltských zemí většinou do Švédska), z nichž mnozí napsali Paměti, identifikováni jako pomocníci SS, policie, či ruské NKVD.

O holokaustu neinformovala ani bolševická propaganda, o zvěrstvech páchaných na Židech poprvé letmo informovalo Informační byro SU komisariátu zahraničí 19. 12. 42, a poté již nikdy.

 

Postup na Moskvu

29. 9. 41 gen. von Bock na poradě se svými veliteli zdůraznil, že MOW je nutné dobýt před 7. 11. 41, před vojenskou přehlídkou v MOW, a před ruskou zimou.

30. 9. 41 tak začala operace Tajfun, Bock byl přesvědčen, že jeho armádní skupina dorazí do MOW nejpozději do 4 týdnů, ale přepočítal se, protože Hitlerovo zdržení tankových divizí Stalinovi umožnilo přesunout do oblasti mezi Smolenskem a MOW posily, které německou armádu početně převyšovaly 2 : 1.

Vůči lepší bojové taktice a výcviku Wehrmachtu (získaném na SU základnách ve 30. letech) však početní převaha RA nepomohla (taktika RA spočívala v zadržování německých tanků taktikou přejetých lidských těl, pod tanky se vrhali uvěznění bolševici z gulagů, aby Straně dokázali svoji lásku k ní, že byli uvězněni neprávem, Strana jim však stejně nevěřila, a nedala jim ani pušky – do 1. linie šli proti německým kulometům s lopatami).

3. 10. 41 Guderianovy jednotky dobyly město Orel a jejich tanky se konečně dostaly na dlážděnou silnici vedoucí k MOW (290 km).

Další oddíly 2. pancéřové divize objely město Bryjansk, a směřovaly na město Karačevsk. Gen. Bock nařídil Guderianovi, aby útočil na město Tula, ale během několika hodin jeho rozkaz anuloval Hitler s tím, že má zaútočit na Bryjansk obklíčený německými jednotkami (obklíčená byla i Vjazma).

Von Bock marně argumentoval, že cesta na Tulu je volná, a že by Tula mohla být dobyta během pár hodin.

O týden později se jeho jednotky na ruských „silnicích“ brodily bahnem říjnových lijáků, postup armádní skupiny Střed se zastavil, ruské bahno na silnicích zvládala jen pásová vozidla, která se však pohybovala šnečím tempem (3 km za den, zatímco jejich spotřeba paliva se při zpomalené rychlosti úměrně zvyšovala …

Němečtí vojáci celý den jen vyprošťovali svá vozidla z bahna, jež ztížilo i zásobování, rovněž tak sabotáže proti železnicím a silničním německým konvojům formujícího se partyzánského hnutí.

Přesto u Bryjansku a Vjazmy RA utrpěla těžké ztráty, 650 000 SU vojáků padlo do zajetí a poté již proti Bockově armádní skupině Střed již nikdy neměla početní převahu (Bock u těchto měst ztratil 35 000 mužů).

Teploty v říjnu 41 prudce klesly, Guderian požadoval dodání teplého oblečení a nemrznoucí směsi do pohonných látek, zásobování, včetně munice, však vázlo, a Hitler začínal být netrpělivý – navzdory váznoucímu zásobování požadoval rychlý postup na MOW.

Zatímco předvoje Hothovy 4. pancéřové armády se bez obtíží dostaly do měst Kaluga a Malo-Jaroslavec (64 km od MOW), Guderianovy tanky z jihu postupovaly mnohem pomaleji, nepodařilo se jim dobýt město Tula (zbrojovka), 165 km jižně od MOW, takže jej musely objet a na MOW postupovaly přes Stalinogorsk (dnes Novomoskovsk).

V této době stranické funkcionáře v MOW zachvátila panika a prchali z Moskvy, místo aby se připravovali k její obraně (většina vlády byla evakuována do Kujbyševa, 800 km jihovýchodně od MOW).

Další členové strany opuštěné byty a obchody rabovali, takže muselo být vyhlášené stanné právo. MOW opouštěli především funkcionáři, kteří si za úplatky pořizovali propustku z města vyjet, zatímco obyčejní civilisté na „evakuaci“ neměli nárok (viz jak „evakuace“ probíhala v Leningradě) a museli stavět obranné valy.

Maršál Semjon Timošenko (1895–1970) byl zbaven velení (v kariéře stoupal v době moskevských procesů 36–39, při SU útoku na Polsko, kdy Kreml v dohodě s Hitlerem vpadl bránícímu se PL do zad, velel Ukrajinskému frontu, na maršála byl povýšen poté, kdy po SU útoku na FS 30. 11. 39 bez vyhlášení války, za který byl SU vyloučen ze Společnosti národů, přiměl FS k přijetí tzv. moskevského míru 1940).

Semjon Konstantinovič Timošenko (1895--1970)

Velení poTimošenkovi převzal maršál Georgij Žukov (1896–1974), jenž organizoval obranu Leningradu, a jenž třesoucího se Stalina, schovaného pod víkem truhly, ujistil, že MOW nepadne.

Čím hlouběji k MOW von Bockova vojska postupovala, tím urputnější obranu musela překonávat – moderní bojová technika Wehrmachtu již nejela po dlážděných silnicích, ale musela být vyprošťována z kráterů, do kterých silnice přeměnilo ruské dělostřelectvo. Krátery byly plné bahna, takže armádní skupina Střed se znovu zastavila.

21. 10. 41 jednotky 9. armády dobyly Kalinin (Tver), důležitý silniční a železniční uzel, ležící na trase mezi Petrohradem (485 km) a MOW (170 km).

Od listopadu se bahno změnilo v led, takže kolony se daly do pohybu, ale teploty spadly na mínus 20 až mínus 30, vojáci Wehrmachtu neměli zimní uniformy a jejich tvrdé kované boty přispívaly k omrzlinám (zatímco ruští vojáci si ve svých válenkách libovali).

20. 11. 41 si von Bock přesunul své velitelství blíže k MOW, odkud dalekohledem viděl na její předměstí. O pár dní později německé jednotky překročily kanál MOW–Volha, a dosáhly moskevského předměstí Chimki, ale brzy musely po těžkých bojích ustoupit.

4. 12. 41 německé tanky dorazily na západní předměstí Moskvy Kuncevo, zatímco několik Guderianových jednotek objelo město Kolomna, 119 km od MOW, a dosáhly břehu řeky Moskvy a současně se 3. pancéřová armáda znovu probojovala do čtvrtě Chimki.

6. 12. 41 za mrazů mínus 30 čerstvé ruské posily zahájily pod velením Žukova rozsáhlý protiútok po celé délce moskevské fronty – vyčerpaní vojáci Wehrmachtu ustoupili na celé frontě, bojovou techniku, kterou nemohli vzít s sebou, zničili.

O pár dní později vydal BER rozkaz k zastavení všech útočných operací, gen. von Bock si do válečného deníku zapsal: „Již v 8/41 jsme mohli být bez námahy v MOW, ještě za letního počasí, kdy nepřítel mohl být zcela rozprášen. Vrchní velení učinilo strašlivou chybu, když moji armádu odklonilo z přímé cesty na MOW. Nyní všichni za tuto strašlivou chybu zaplatíme.“

Do 13. 12. 41 německé jednotky ustoupily od MOW o 80 km, 18. 12. 41 byl von Bock odvolán z velení armádního uskupení Střed ze „zdravotních důvodů“, ve skutečnosti byl odvolán poté, co BER požádal, aby jeho vyčerpané jednotky mohly od MOW ustoupit.

Spolu s ním bylo odvoláno zhruba 40 dalších vysokých důstojníků.

V 1/42 gen. von Bock nahradil ve velení armádního uskupení Jih generála Waltera von Reichenau, jenž zemřel na infarkt (58).

Von Reichenau vydal ve funkci velitele armádní skupiny Jih pověstné nařízení, kterým se Wehrmacht stal spolupachatelem genocidy na Židech (třebaže jeho švagrová ukrývala ve svém berlínském bytě svého milence židovského původu, a pomohla k útěku mnoha židovským rodinám, což Reichenau věděl).

Reichenau vstoupil do NSDAP v roce 32, s Hitlerem jej seznámil jeho strýc, zuřivý nacista, po Hitlerově nástupu k moci se stal Reichenau Hitlerovým ministrem války a prostředníkem mezi NSDAP a armádním velením, které se generála Reichenau pro jeho šíření nacistické ideologie štítilo – generálové byli ochotni bojovat za větší německý Lebensraum, ale ideologie NSDAP byla armádním důstojníkům, v drtivé většině monarchistům, naprosto lhostejná.

Právě Reichenau přesvědčil Göringa + Himmlera, že se musí zbavit Ernsta Röhma a jeho SA oddílů, chtějí-li, aby armáda Hitlerovu vládu podpořila (Noc dlouhých nožů z 6/1934). Reichenau se měl stát po uměle vyvolané rezignaci von Fritsche jeho nástupcem, ale generálové Ludwig Beck a Gerd von Rundstedt odmítli pod straníkem NSDAP sloužit, takže Hitler musel do funkce jmenovat von Brauchitsche.

 

Jak se Hitler zmocnil kontroly nad armádou

Počátkem roku 38 vypukla ze strany Göringa a Himmlera předem připravená aféra generálů Blomberg-Fritsch. V 1/38 se gen. Werner von Blomberg oženil, načež NSDAP na základě padělaných dokumentů označila jeho manželku za bývalou prostitutku, takže musel odstoupit z funkce ministra války.

Stejné představení Göring–Himmler (Himmler výrobou „kompromatu“ u obou generálů pověřil Reinharda Heydricha) zorganizovali u šéfa genštábu gen. Wernera von Fritsche, kterého označili za homosexuála, aby se jej zbavili, protože nedostatečně tleskal Hitlerovým přípravám na válku.

Von Brauchitsch byl vrchním velitelem německé armády v letech 38–41, předtím jako vojenský velitel Východního Pruska se nesnesl se zdejším Gauleiterem (stranickým vůdcem) Erichem Kochem, kdy bránil proti NSDAP represím Židy, protestanty a katolíky a později se nesnesl s Himmlerem, kterého podezíral, že svými jednotkami SS chce nahradit armádu.

Hitler von Brauchitsche do roku 38 uplácel finančními půjčkami (měl milenku), ale von Brauchitsch, jenž souhlasil s Hitlerovým zbrojením, stejně jako gen. Ludwig Beck nesouhlasil s Anschlussem Rakouska a s okupací ČSR, a postavil se spolu s dalšími generály proti Hitlerově plánu obsadit Francii již v 11/1938 (!), kdy Hitlerovi přečetl jejich nesouhlasné prohlášení, což Hitlera velmi rozzuřilo, a nazval von Brauchitsche přede všemi „nekompetentním“.

Při tažení do PL neměl von Brauchitsch žádnou skutečnost moc (der) Blitzkrieg nikdy nebyla oficiální doktrínou Wehrmachtu, a nebyla ani vojenskou teorií, vůči PL nebyla použita, pancéřové divize byly roztroušené mezi pěchotu a neměly samostatnost rozhodování jako při tažení na Západ; von Brauchitsch neměl o pancéřových divizích ani před tažením na Západ žádné valné mínění.

Diskreditací těchto dvou generálů se Hitler zbavil i dalších důstojníků, které nepovažoval za loajální, a nahradil je svými stoupenci, přes které začal ovládat armádu. Po porážce u MOW v 12/41 se Hitler zbavil i gen. Walthera von Brauchitsch (1881–1948 na zápal plic v UK zajetí), kterého při své rezignaci doporučil do funkce gen. Fritsch (zemřel v 9/39 při obléhání Varšavy, kulku údajně sám vyhledal; Fritsch se odmítl účastnit předválečného puče proti Hitlerovi s tím, že je Hitler Německu souzen, jak řekl Ulrichu von Hasellovi, jenž jej k účasti na puči přemlouval).

Hitler se poté prohlásil za vrchního velitele sám a začal se účastnit porad genštábu, při kterých se mu gen. Keitel neodvážil odporovat a na kterých se Hitler často přirovnával k Napoleonovi.

Von Brauchitsch zbytek války strávil v loveckém zámečku Tři trubky/Drei Röhren v Brdech, v 7/44 se nechvalně proslavil, když veřejně odsoudil atentát na Hitlera, za což se později omluvil generálu Halderovi s tím, že „musel, aby ochránil jednoho svého příbuzného“. Historik Ian Kershaw von Brauchitsche popisuje jako „bezpáteřního, jenž se spolu se svým přítelem Keitelem Hitlera bál“ (Keitel ani Brauchitsch neprotestovali, když Hitler trval na tom, že musejí Wehrmachtu nařídit, aby střílel bolševiky se stranickou legitimací a politruky na potkání, třebaže oba generálové toto nařízení zmírňovali vydáním řady vedlejších instrukcí, např. že je mají střílet, jen když jejich protiněmecké cítění bude skutečně „prokázáno“).

Také gen. von Bock v soukromí odsuzoval ukrutnosti páchané vůči civilistům, ale u Hitlera přímo nikdy neprotestoval, jen jednou nechal svého podřízeného napsat formální stížnost na chování Einsatzgruppen.

 

Bělorusko, těhotná „partyzánka“

Bockův synovec Henning von Tresckow se jej marně snažil přimět, aby se zapojil do vojenského odboje proti Hitlerovi – když se jeho štábní důstojníci chystali zavraždit Hitlera při Hitlerově návštěvě Bockovy armádní skupiny, von Bock atentát zmařil, ale atentátníky neudal.

V roce 44 jej konspirátoři proti Hitlerovi znovu kontaktovali, ale von Bock znovu odmítl se k nim připojit s tím, že žádné spiknutí proti Hitlerovi, které nepodpoří Himmlerovy jednotky Waffen-SS, nebude úspěšné.

Hitler gen. von Bocka nesnášel i z důvodu, že von Bock podporoval Ruské osvobozenecké hnutí, Hitler nechtěl dovolit, aby vznikla protibolševická Ruská osvobozenecká armáda (1943), k jejímuž vytvoření vyzval v 12/42 gen. Andrej Vlasov, jenž nedobrovolně padl do zajetí v 5/42 po udání starosty jedné ruské vesnice. V zajetí ale začal s Němci spolupracovat. Hitler tvrdil, že Rusové jako slovanští podlidé nemohou být spojenci Němců („podlidé z východu“ však Hitlerovi zachraňovali německé hospodářství – 5 miliónů mladých pracovních otroků, které z východu v dobytčích vagónech dovezl, v německých továrnách na pracovní podmínky zemřelo). Přesto první ruské dobrovolnické divize v rámci SS začaly vznikat v 12/43, až v 11/44 pak ze SU válečných zajatců, kterých se Stalin již v roce 41 zřekl s tím, že je pokládá za vlastizrádce (v 1. roce zajetí jich na hlad a mráz zemřely 3 miliony; Stalin vydal zákaz ústupu za jakýchkoliv okolností a všechny, kteří by se chtěli vzdát, dostali za úkol postřílet zezadu politruci) vznikla Vlasovova Ruská osvobozenecká armáda/ROA.

V 6/42 von Bock v čele armádní skupiny Jih zahájil ofenzívu, která ruskou frontu u města Kursk, správního střediska středoruské Kurské oblasti, rozdělila na několik bojišť.

Von Paulusovy pancéřové divize obsadily Voroněž po obou stranách Donu, Kreml vytvořil Voroněžský (dříve Bryanský) front pod velením gen. Nikolaje Vatutina (1901–4/1944), jehož jednotky se von Bock rozhodl zničit předtím, než se posune dál do ruského vnitrozemí směrem ke Stalingradu (dnes Volgograd), což Hitlera rozčílilo.

Povýšení Vatunina umožnily moskevské procesy 36–39 v době probíhající občanské války ve Španělsku, kterým padli za oběť nejen SU armádní důstojníci, kteří v rámci Stalinovy linie spolupracovali s Reichswehrem či se vrátili ze Španělska, ale i funkcionáři Kominterny, rovněž zejména ti, kteří se vrátili ze španělské fronty.

1939 Vatunin plánoval SU agresi proti PL společně s Hitlerovými generály, v roce 1940 pod velením Žukova Vatunin uloupil rumunskou Besarábii, za což byl Stalinem povýšen na generála a jmenován šéfem operační sekce SU genštábu, na což Vatunin neměl bojové zkušenosti, jen předváděl stranický fanatismus a byl Stalinovým oblíbencem.

Nikolaj Fjodorovič Vatutin (1901--1944)

Jeho operační neschopnost se projevila zejména před 22. 6. 41, den, na který nedokázal RA připravit (po skončení války byl naopak hodnocen jako dobrý útočník, zatímco většina SU velitelů se přímým útokům vyhýbala), poté co byl 30. 6. 41 jmenován velitelem Severozápadního frontu se předvedl zejména tím, že vyhledával a povyšoval své talentované podřízené, které poté posílal do útoků.

Když se nepodařilo prolomit Voroněžský front, Wehrmacht se soustředil na Stalingrad a Vatutin byl jmenován velitelem nově vytvořeného Jihozápadního frontu, který sehrál klíčovou roli v SU protiofenzívě a následném obklíčení německé 6. armády u Stalingradu, kdy v 12/42 Vatuninovy jednotky obklíčily a zničily 2/3 italské 8. armády (130 000 mužů) a přispěly tak k neúspěchu Mansteinovy operace Zimní bouře, která měla pomoci 6. armádě.

Vatunin v 2/44 podlehl zraněním, když jeho auto na Ukrajině přepadla jednotka UPA, v 3/44 zemřeli i jeho dva bratři (část jeho příbuzných dnes žije v ČR).

15. 7. 42 Hitler obvinil von Bocka z neúspěchu operace Braunschweig (Fall Blau), kdy skupina A měla překročit Kavkaz a obsadit ropná pole Baku, skupina B měla chránit její boky podél Volhy (zahrnovala i divizi italskou, maďarskou a rumunskou). Porážka skupiny B u Stalingradu donutila skupinu A ustoupit z Kavkazu, v rukou Němců zůstal jen Kursk + Kubáň, protože von Bockovi se nepodařilo prolomit linie Voroněžského frontu, a poslal jej do nedobrovolného důchodu – novým velitelem armádní skupiny Jih jmenoval gen. Maxmiliána von Weichse (1881–1954), držitele Rytířského kříže Železného kříže s dubovou ratolestí.

Bock (64), jeho 2. manželka a nevlastní dcera zahynuly 4. 5. 45 v autě na cestě do Kielu, po zásahu od britské stíhačky.

6. armáda von Weichse měla dle Hitlera dobýt Stalingrad a pokrýt 800 km fronty, na což von Weichs poukázal jako na nereálné, ale nebyl Hitlerem vyslyšen. Weichsovy obavy se naplnily, když v operaci Uranus byly zničeny rumunské divize, které měly chránit boky jeho jednotek, které se ocitly odříznuté uvnitř Stalingradu. Jakmile von Weichs navrhl ústup 6. armády, byl u Hitlera odepsán, jeho jednotky byly postupně začleněny do nové armádní skupiny Don, které velel Manstein.

V 2/43 byl von Weichs převelen na Balkán (GR + YU), „podbřišek“ Wehrmachtu, kde v čele armádní skupiny F bojoval proti partyzánům (za to byl po válce obžalován z válečných zločinů), kde měl zabránit spojenecké invazi.

 

 
Datum: 13. 02. 2016 14:39:54 Autor: QF17
Předmět: Uvítězili se k porážce.
Základní příčinu stability naší měny bylo třeba hledat v našich koncentračních táborech. Adolf Hitler. + Hitlerův neuvěřitelný úspěch na světové scéně se zakládal nikoliv na jeho vynikajících schopnostech coby diplomata či státníka, ale byl předem dohodnut s Anglií, USA a Francií, za zrady zájmů německého národa. K obnově a přezbrojení německé armády v letech 1933 až 1939 došlo za vědomí a finanční a technické podpory oligarchických kruhů Velké Británie a Spojených států (a jejich zednářských poskoků v dalších zemích). Cílem této politiky bylo vytvořit kolosální válečnou mašinerii ve formě nacistického Německa, aby se uštědřila rána sovětskému Rusku. Německé zbrojní výdaje v letech 1933 až 1939 vzrostly téměř desetinásobně (z 1,9 miliard marek na 18,41 miliard) a jejich nárůst ke státnímu rozpočtu nebyl o nic méně impozantní – z 24 na 58%. Pro srovnání, největší světová „hrozba“, komunistický Sovětský svaz, který se údajně připravoval na dobytí světa, věnoval na armádu v r. 1934 pouze 9% svého rozpočtu. + V r.1930 sovětská vláda odhadovala, že válka může přijít do 10 let. Byl to dobrý odhad, neboť Sovětský svaz byl napaden v červnu 1941. Museli vybudovat válečný průmysl, což učinili. Kde se měla vzít pracovní síla? Velká část populace byla zaměstnána v zemědělství. Používání koně a dřevěného pluhu k obdělávání malého kousku půdy nebylo efektivní. Kolektivizace farem a používání traktorů a ocelových pluhů bylo mnohem efektivnější a vedlo k osvobození pracovních sil pro vybudování válečného průmyslu. Bohatí statkáři zvaní „kulaci“ tvořili asi 1% zemědělské populace a neměli z kolektivizace radost. Země se musela připravit na válku, která se blížila. Stačilo si přečíst Hitlerův Mein Kampf, aby se zjistily záměry Německa. + Podvodný hladomor a fašismus, mýtus o ukrajinské genocidě: Menonitský historik odhaduje, že ti, kteří za hladomoru zemřeli, představovali méně než 1% populace, či asi několik set tisíc. Ne miliony. Na Ukrajině nejsou žádné hřbitovy, které by naznačovaly, že 10% populace či více zemřelo v období 1932/1933. Čest a věčná památka těm, kteří zemřeli. V r. 1932 80% britských strojírenských vývozů šlo do Sovětského svazu. Sovětský svaz musel industrializovat a budovat válečný průmysl, což činil. Britové požadovali platby v obilí, místo ve zlatě, ropě nebo dřevu. Obilí bylo konfiskováno na splacení dluhu za průmyslové stroje. Celý proces byl špatně řízen a rolnická populace trpěla. V r. 1934 nebylo dovoleno vyvést ze Sovětského svazu žádné obilí. Žádné hladovění v sovětských městech nebylo. Nebyl to záměrný pokus potrestat Ukrajince, jak někteří tvrdí. Byla to řada špatných rozhodnutí, kvůli kterým trpěli rolníci na celé Ukrajině a v jižním Rusku. Sovětský svaz plnil smlouvu Ribbentrop – Molotov a dodával suroviny včetně potravin Německu ještě 21. 6. 1941. Ovšem nechápu, proč jste v článku umístila GAZ 63, který se vyráběl letech 1948 až 1968. + Poláci? Člověk čte hodně o Katyni a zabití 4500 polských důstojníků. Ovšem Katyň je jeden velký otazník! Na počátku druhé světové války, v září 1939, zajali Rusové 400,000 polských vojáků. Přibližně 5% této armády tvořili záložní důstojníci a ti byli vystaveni tvrdému zacházení a byli zabiti. Přes 95% polské armády nadále bojovalo proti nacistům, jako součást Rudé armády, a někteří bojovali v Itálii. Záložní důstojníci nebyli důstojníky pravidelné armády. V civilním životě to byli úředníci, policisté, vládní zaměstnanci, právníci a další profese. Po první světové válce byla zřízena Curzonovova linie, která přesně stanovila hranice mezi polskou a ukrajinskou populací. Během ruské revoluce Poláci pod vedením maršála Pilsudského zaútočili, posunuli se asi 130 mil na východ a zotročili 5,000,000 Ukrajinců. V letech 1920 až 1939, kdy východní Ukrajina (asi 5,000,000 lidí) byla pod polskou vládou. A pokud by Rusové neosvobodili Polsko od nacistů, celá polská populace byla určena k likvidaci a dnes by žádní Poláci nebyli. Nikdo nemluví o tom, co se stalo stovkám tisíc polských vojáků zajatým Němci. Během první poloviny 30. let uzavřeli tajné dohody s Japonci o útoku na Sovětský svaz. Japonsko napadlo Mandžusko v r. 1931 a opět v roce 1939. V roce 1934 vznikla dohoda mezi Německem a Polskem. Pak následovala dohoda mezi Anglií a Polskem. + Generál Vatutin, z průměrného velitele se stal mimořádnou velitelskou personu v rámci Rudé armády Měl za sebou celou řadu velmi  úspěšných vojenských operací, z nichž nejznámější jsou dvě. Tou první jeho podíl na úspěšné realizaci kampaně Uran u Stalingradu, kdy jeho Jihozápadní front vedl hlavní obkličovací úder Paulusovy 6. armády. Druhou pak je jeho velení jižnímu úseku kurského výběžku, kdy proti němu opět stál jeho „osobní  nepřítel“ Erich von Mannstein, který Vatutinovi uštědřil jedinou porážku  v celé jeho kariéře, když odrazil příliš ambiciozní ofenzivu Jihozápadního frontu v rámci operace Saturn. Ta měla, podle Stalinova přání být ještě větší německou pohromou než Staligrad. U Rostova na Donu mělo být odříznuto celé jižní křídlo německé fronty, zejména pak Kleistovo uskupení pronikající na Kavkaz. Mannstein ovšem dokázal, že byl nejlepším Hitlerovým  maršálem a Vatutinovi a jeho jednotkám, zejména jeho nejlepšímu svazu, který byl veden generálem Badanovem, připravil doslova krvavou koupel. Vatutin mu to, i s úroky odvedl o 5 měsíců později u Kurska. Kdy zastavil jižní část německých obkličovacích kleští i když měl na mále. Vatutin se 29.února 1944 přesouval z Rovna ze štábu 13. armády do Slavuty, kde byl štáb další z armád jeh frontu. Těsně  před osmou hodinou večer v obci Miljatyn narazila jeho štábní kolona  na  skupinu cca 250 osob z níž se ozývala střelba. Kolona zastavila a generál i jeho důstojníci zjištovali  situaci. Jenže v tom okamžiku se z vesnických  domů snesla na generálskou kolonu těžká pěchotní palba z okolních domů, kde byli usazeni příslušníci Banderovy UPA. + Polní maršál Bock nebyl geniálním vojenským velitelem, ale v každém případě byl jedním z oněch schopných generálů, které Hitler zdědil. Operace Tajfun: Bockova skupina „Střed“ byla posílena na 78 divizí a to dalšími 7 tankovými a 4 motorizovanými divizemi. Impozantní síla, ale jednotky neměli plné stavy. O mnoho svých vojáků přišli v boji s Rudou armádou. Za použití taktiky zvané „dvojité kleště“ se Bock snažil obklíčit Brjanský front (Jeremenko) a Západní front(Koněv). Němci vytvořili dva kotle i když se mnohé Sovětské jednotky vzdali, tak se mnohým jednotkám podařilo proklouznout na východ. S pomocí svých podřízených dosáhl Bock skvělého vítězství. Dne 7.10. měl Žukov prohlásil, že všechny cesty do Moskvy byly v podstatě otevřené. Maršál Šapošnikov jmenoval Žukova velitelem Západního frontu a z bývalého tvrdého poddůstojníka carské armády se stal nejvýznamějším generálem na východní frontě. Zdroj: zvedavec,generál Collins,vlkovobloguje,A.J.P.Taylor
Datum: 13. 02. 2016 18:02:31 Autor: Mirek
Předmět: Hláška Žukova
Toto prohlášení se mi moc nezdá. Že by Žukov nevěděl, že "spanilá jízda" na Moskvu Guderianových tankistů skončila 3.10.1941 při jejich vstupu do Orla? Pochybuji.
Datum: 13. 02. 2016 23:07:00 Autor: Andrea
Předmět: Q17
Jako byste citoval Stalinovu směrnici o efektivní kolektivizaci, o 1% kulaků v gulazích,váš mýtus o Golodomoru byl uznán za genocidu ze strany OSN 9.5.1990, o otaznících nad Katyní si nechte zdát, NKVD zločin uznal Gorbačov i Jelcin , SU vláda neexistovala, jen Stalin a jeho klika, která sotva něco předvídala, jinak by nepopravila své nejlepší důstojníky 36-39 , viz můj článek Spolupráce Reichswehru s bolševickou RA - budoucí Hitlerova armáda přežila a zmohutněla jen díky spolupráci s Kremlem.
Datum: 13. 02. 2016 23:24:06 Autor: QF17
Předmět: Pro Mirka
tohle jsem našel v knize od generála Collinse. Jinak veškerá "hitparáda" nacistů skončila v roce 1942. PROSTĚ NEBYL MATERIÁL A LIDSKÁ SÍLA.
Datum: 13. 02. 2016 23:31:46 Autor: QF17
Předmět: Genocida a pí Kostlánová
Mě je celkem u zadnice prohlášení OSN, je to banda idiotů a opravdu jsem nezaregistroval, že je tomu jinak. Gorbi a Jelcin snad dokázali mnohé, jeden byl blb a druhý alkoholik. O Katyni jsem psal již před časem a naprosto nesedí skoro nic. Vlastně to byla první " Srebrenica" kam se převáželo nákladními auty vše co nejevilo známky života. A najednou byl důvod někoho žalovat či očernit.
Datum: 13. 02. 2016 23:38:47 Autor: QF17
Předmět: Pí Kostlánová
stále nevím jestli GAZ 63 jako první lunární vozidlo na měsíci :-) První snad byl Lunochod 1 a pak opět Sovětský Lunochod 2 ... Ovšem děkuji za námět. Nejsem sluníčkář, pravdoláskař, havloid, rusofil, amerikanofil, ale svobodný občan.
Datum: 14. 02. 2016 20:03:28 Autor: Mirek
Předmět: Stalinovo znárodnění
Velice by mne zajímalo jak Stalin "znárodnil" automobilku v Gorkém (N.Novgorod). Podle autorky v roce 1929, jenže v té době fabrika byla jen na papíře, skutečně zahájila výrobu až o tři roky později. ( v 31.5. 1929 byla podepsána smlouva o technické pomoci mezi SSSR a f.Ford o Technické pomoci při rozjetí výroby automobilů Ford A a Ford AA, na které byla zakoupena licence a jak je zvykem v aut. průmyslu, tento nákup obnášel i zakoupení strojů, přípravků a nářadí pro výrobu)
Datum: 15. 02. 2016 06:14:18 Autor: Mirek
Předmět: Andrea
Čtěte lépe, nepíši nikde, že ji znárodnil v roce 29, ale až když se rozjela apod. ..... Toto téma jsem jen letmo zmínila, takže můžete hledat další body, které vám nesedí. (Autorka Andrea)
Datum: 16. 02. 2016 20:42:32 Autor: Karel
Předmět: Pán QF 17
Pane QF17,při čtení Vašeho článku,jsem si myslel,že čtu před listopadové Rudé právo a článek soudruha J.Kojzara,nebo pro ruský web Sputnik.Protože,hned na úvod jsem už tolik lží dlouho nezažil.Jen nechápu,proč 70.let po skončení 2.světové války a cca 100.let od skončení 1.světové války,si neumíme říci pravdu,taková jako byla.Nejvíce mne zaujal Váš názor ohledně mýtu o ukrajinské genocídě a hladomoru-přitom je genocida ze strany J.S.Stalina všeobeccně známa.Připominá te mi D.Irvinga, který je soudem uznaný rasista, antisemita a lhář (který též tvrdil,že koncentrační tábory a genocida židů neprobíhala).Přitom je dokázaná smrt v koncentračních táborech pro 6 milionu lidí....., a pokud někdo popírá holokaust, zneucťuje památku veškerých těchto obětí.......to je ubohé..Totéž se týká Vašeho tvrzení,že na Ukrajině nejsou žádné hřbitovy (kdo by je před rokem 1990 povolil postavi?),které by naznačovaly,že 10% populace či více zemřelo v období 1932/33.Nejlépe to vyjádřil profesor,Neumark ,který tvrdí, že Stalinova vina za hromadné vraždění je podobná vině Hitlerově. Je těžké si představit genocidu 30.let bez Stalina, stejně jako holocaust bez Hitlera: „Z mnoha důvodů je nutné uznat holocaust za nestrašnější případ genocidy naší doby. Nicméně nelze ignorovat, že mezi nacismem a stalinismem existují četné paralely. Hitler i Stalin byli diktátory, oba zavraždili v Evropě velké množství lidí. Oba zabíjeli lidi ve jménu utopie a oba ničili své země a společnosti." V lednu 2007 sepsal šéf ruské Federální archivní agentury dopis týkající se přípravy sborníku dokumentů „Hlad v SSSR v letech 1932-1933", v němž zdůraznil, „Hladomor byl vyvolán potřebami urychlené industrializace." Mezi doporučeními byla i taková: „Vzhledem k ,ukrajinskému faktoru' je nutné vybírat takové dokumenty,které budou dokazovat univerzální charakter odebírání úrody v roce 1932 a stejné metody ve všech krizových regionech (Ukrajina, Severní Kavkaz, Dolní Volha). (...) Dokumenty musí ukazovat na tragédii všeho sovětského rolnictva." Další věc,která mě zarazila,bylo Vaše tvrzení,ohledně Katyně,kdy jste vynechal,že tam vyvraždila v roce 1940 sovětská tajná policie přes 20 tisíc polských důstojníků a představitelů inteligence (to proto,aby po válce mohl ovládnout Polsko,kde tato inteligence pak chyběla).Máte pravdu v tom,že SSSR sice vyhnal z Polska nacisty, ale víceméně si ponechal tu část Polska, která mu připadla na základě dohody Stalina s Hitlerem-jak prohlásil Andrzej Zawistowski, historik Ústavu národní paměti.„Co je to za vítězství, které připraví zemi o polovinu teritoria? A přinesl nám snad květen 1945 svobodu?“.Nikde se už nezmiňujete,že Hitlerův a Stalinův režim oba zavedly koncentrační tábory,jejich vězni byli mučeni a často se udřeli k smrti.Další opomijenou věcí je i to,že komunistický reži čelil také dělníkům,kteří nebyli schopni dále snášet tvrdá opatření a vstoupili do stávky.V Mosvě protestovaly 23.2.1921 desetitisíce lidí a jejího přikladu nasledoval Petrohrad.Pracujíci volali po uvolnění útlaku a návratu svobody projevu,tisku a shromažďování-viz též povstání na námořní základně v Kronštatu.– Nikdo se tady nesnaží očerňovat Rusko. Ukazuji jen fakta.Položím pár otázek. Proč Hitler uzavřel pakt o neútočení se SSSR??Proč nepíšete,že po tomto paktu Stalin obsadil Pobaltské země,napadl Finsko a s Hitlerem započal 2.světovou válku v záři 1939.Hitler se chtěl se Stalinem podělit o sféru vlivu, zvl. Polsko. Ale to mělo spojeneckou smlouvu s Francií, ze začátku 20.let, VB se zaručila za Polsko, když Hitler porušil Mnichovskou dohodu a okupoval Česko-Slovensko. Hitler chtěl mít krytá záda od Sovětů, aby mohl zničit Západ. Se Sověty se shodl, že nejbezpečnější jsou buržoazní západní demokracie. Hitler věděl,kdo je spojenec koho. Věděl, že to přinese světový konflikt, o který se snažil.Boj proti komunismu bylo jen líbivé heslo, ale ji jedna velká faleš. I Polsko Ruska válka probíhala jinak,než popisujete Vy.Ruští bolševici už od března 1919,to jest od III.sjezdu Kominterny,veřejně oznámili své plány na obsazení Polska,ale i celé Evropy a vytvoření Celoevropské republiky rad.Dne 19.12.1919 Lev Trockij v interview pro časopis " Internationale Communiste",řekl že napadne Polsko tak rychle ,jak rychle to ukončí s Denkinem. Nezlobte se na mě,ale Vaše názory mi připomínají mé soudruhy učitelé,kteří nám v šedesátých letech minulého století s hrdostí vykládali v dějinách dějepisu o spanilých jízdách (propagacích husitství).Až při podrobnějším studii husitství jsem se dověděl,že se nejednalo o žádné spanilé jízdy,ale obyčejné spížní,neboli rabovací jízdy za účelem obstarání obživy pro husitská vojska,keré už jim nebyla schopna zdecimovaná česká země poskytnout (Petr Čornej: Lipanská křižovatka)
Datum: 17. 02. 2016 08:29:20 Autor: Andrea
Předmět: pan Karel
Naprosto souhlasím. Leninova a Trockého RA šla v patách stahující se německé armády, když 13.11.1918 dorazila do Kremlu zpráva o německé revoluci,se kterou Lenin počítal, Lenin anuloval brestlitevský mír z 3/1918, a vydal RA rozkaz táhnout na Bělorusko, Ukrajinu, pobaltské státy a Polsko, obsadit je, a dostat se přes PL až do Německa, kde by s místními bolševiky zažehl světovou bolševickou revoluci (západní dobyvačné tažení RA 1918-1921 ). Západní a střední Evropu tak před bolševiky již v této době zachránil maršál Pilsudský, jenž RA zastavil 1919 + v následné rusko-PL válce 1919-21, již v této době Pilsudský mluvil o nutnosti zabránit " německo-ruskému imperialismu ". Hezký den přeji.
Datum: 17. 02. 2016 10:54:29 Autor: Misustov
Předmět: V každžým šprochu pravdy trochu
Své kantory jsem oslovoval- pane učiteli, paní doktorko, pane asistente, pane docente, pane profesore; pokud někdo i po uplynutí čtvrt století, říká svým učitelům soudruzi, tak to musel být fanatický pionýr, svazák. □ Na tvrzení, že německá armáda měla PTL ráže 35mm jsem nereagoval slovy to je lež, ale „Německý kanon ráže 35mm neznám, asi je to překlep“, bylo možné to kvalifikovat jako omyl, nepřesnost a podobně. Autoři, kterým je lhářství geneticky vrozeno, jsou nezvratně přesvědčeni, že ostatní lžou rovněž.□ Na podzim minulého roku jsem na tomto VEBu konstatoval, že smrt hladem na Ukrajině organizoval Žid Kagan, pod taktovkou Stalina, následně jsem narazil v AE News na blog, jehož autor je –ValerijX– a dovoluji si bez vědomí autora uvést jeho podstatné části :□ UKRAJINSKÝ HLADOMOR 1932-33 BYL VEDLEJŠÍM PRODUKTEM TUNELOVÁNÍ SOVĚTSKÉHO SVAZU ZE STRANY AMERICKÉHO KAPITÁLU! PODOBNOST S POLISTOPADOVÝM VÝVOJEM V NAŠÍ ZEMI JEN ČISTĚ NÁHODNÁ? Rád bych zde probral tzv. Ukrajinský hladomor, o němž média soustavně mylně informují čtenáře a diváky a šíří nenávist k ruskému lidu. O co se jednalo, proč a kdo jej způsobil a jaké následky nesl celý svět, se pokusím vysvětlit v následujícím článku. TROCKÉHO A LENINOVA POLITIKA POČÁTKEM 20. LET V roce 1921 začal L. D. Trockij rozprodávat ruskou ekonomiku. Na jeho pozvání do země proudili zejména američtí podnikatelé a podnikavci, kterým Trockij rozdával koncese na všechny součásti ruské ekonomiky, včetně bankovnictví. Těžba zlata, ropy, dřeva, uhlí i dalších surovin, to vše nově patřilo Američanům a Západoevropanům. Trockij se o svých plánech v Rusku vyjádřil jako o „ohromné zemi v podobě jediného koncentračního tábora, jehož obyvatelé přeměněni v otroky poslušně pracují pro své zahraniční pány za kus chleba“. Za dezerci z práce či neochotu otročit byli Sověti trestáni smrtí. 97% veškeré těžby putovalo do zahraničí, v SSSR nezůstávalo téměř nic. Zisk putoval do zahraničí všechen. V zemi v době občanské války (1918-23) nastal obrovský hladomor (1921-22), který si vyžádal okolo 5 miliónů životů. Svébytnost a samostatnost SSSR, o které snila většina Sovětů, byla tedy v troskách. V zemědělství se znovu rozmáhali kulaci, kteří terorizovali rolníky. Vesnice drancovaly i jednotky Čeky a Rudé armády a zabavovaly jim veškeré zásoby. □STALINOVA VLÁDA A SNAHA O OBNOVENÍ SUVERENITY SSSR Po smrti Lenina a ztrátě vlivu Trockého začal Stalin rušit závazky SSSR vůči Západu. Rušil koncese na těžbu i nucené práce Sovětů. Rušil pobočky zahraničních bank v zemi a vyměňoval management ruských bank. Stalin se stal pro celý Západ pohromou. V roce 1925 začal industrializaci SSSR, na což mu Západ odpověděl Zlatou blokádou. Odmítli mu jakékoli zboží prodávat za peníze či zlato, za vše chtěli obnovení koncesí na těžbu surovin. Nebo musel za stroje a zařízení platit obilím. Sankce a embargo, které Západ na SSSR uvalil, způsobily, že pokud nechtěl Stalin zastavit industrializaci a budování obrany země, musel vyvážet většinu vypěstovaného obilí na Západ. □ PROČ MUSEL STALIN INDUSTRIALIZOVAT ZEMI Otázkou je, proč bylo nezbytné budovat v zemi průmysl a obranu – a platit za to obilím. Pro dosažení a udržení sovětské suverenity a nezávislosti. Proč Západ nechtěl industrializované a dobře vyzbrojený Sovětský svaz? Aby ho mohl znovu ovládat a zotročit. Proč začal Západ podporovat Hitlera a jeho boj proti komunismu? (viz dokument BBC z r. 1988 „Kdo financoval Hitlera“). Jak víme všichni, Stalin hrozbu války předvídal správně, válka proti SSSR i celé Evropě, se rozhořela cca za 10 let. □TROCKÉHO EMIGRACE, PŘÍPRAVA DALŠÍ REVOLUCE, KOLEKTIVIZACE ZEMĚDĚLSTVÍ V SSSR Věčný a zákeřný nepřítel Trockij byl za organizování sabotáží Stalinem nejdříve poslán do kavkazského vyhnanství, z něhož emigroval do Turecka. Zde, podporován bankéři z Wall Streetu a z Německa, organizoval protiruskou a proti stalinskou opozici a novou revoluci. V r. 1930 zahájil Stalin kolektivizaci zemědělství. Jedním z důvodů bylo, aby při nedostatku zrna zabránil jeho skupování kulaky (lichváři) a tím hladomoru v zemi. Dále spojit menší políčka a zajistit tak větší společnou úrodu, společné využívání drahé techniky. Stalin věděl, že Západ proti němu připravuje válku a chtěl zemi zabezpečit, i co se týče obranyschopnosti. Domnívám se, že rozvraty a sabotáže v tak těžké době Stalin Trockému a jeho přisluhovačům nikdy neodpustil a Trockého nezachránila ani jeho pozdější emigrace do Mexika. Stalin poté provedl čistky i v komunistické vládě.□ NEINFORMOVANOST VENKOVA A KULACKÁ POVSTÁNÍ Zemědělský výnos se během dvou let díky kolektivizaci zdvojnásobil. Mnozí zemědělci však protestovali, v zemi přibývala povstání, organizovaných většinou kulaky, tisíce zemědělců na protest odcházely do měst. Zemědělcům ani vesničanům nikdo nevysvětlil, proč jim stát bere většinu obilí a vyváží ho do ciziny. To byla zásadní chyba. Stalinovy vlády. Zemědělci a vesničané, těžce zkoušení Trockého a Leninovou vládou počátku 20. let i dlouhou občanskou válkou, příliš nedůvěřovali ani nové vládě J. Stalina. Proto Stalin zahájil také tzv. odkulačení země Krach na Wall Street v roce 1929 způsobil obrovské poklesy západních ekonomik. Obilí, které byl SSSR nucen exportovat na Západ, nesloužilo jen k nasycení obyvatel a tím zabránění revolucím a převratům. Sloužilo také k mnohým spekulacím a prostředkům k vydírání či likvidaci obchodních partnerů dovozců obilí ze SSSR.□ ROZKOLY VE STALINOVĚ VLÁDĚ, SABOTÁŽE JEHO POLITIKY TROCKISTY Proti Stalinovi se začala bouřit i část vlády a vysokých úředníků, dříve oddaných Leninovi a Trockému. V letech 1932-33 navíc na zemi udeřila obrovská sucha. Další tisíce lidí opouštěly vesnice a prchaly před hladem. Populace SSSR za tyto roky poklesla téměř o 7,7 miliónů obyvatel. Většina mrtvých pocházela z venkova. Nešlo tedy o ukrajinský hladomor, stejně byl postižen celý SSSR. Západ si mezitím mnul ruce, kšeftoval se sovětským obilím a těšil se, jak zase obnoví svou nadvládu a drancování Ruska. □ JAKO ZÁKLADNÍ PŘÍČINY HLADOMORU, KTERÝ PROBĚHL V SSSR V LETECH 1932-33 JE MOŽNO UVÉST: 1. Likvidace venkova a zemědělství bolševickou vládou Lenina a Trockého v letech 1918-24, včetně občanské války a hladomoru 20. let, který postihl zejména venkov. 2. Přidělení koncesí na těžbu veškerého sovětského bohatství západním podnikatelům a spekulantům Leninem a Trockim, vývoz veškeré těžby i zisku na západ. 3. Sankce a embarga Západu na SSSR po rušení závazků k nim Stalinem od roku 1925. 4. Nutnost obnovovat ekonomiku, průmysl, zemědělství i obranu země Stalinem výměnou za vývoz obilí na Západ. Viz Zlatá blokáda SSSR ze strany Západu. 5. Příprava Západu na válku proti SSSR, viz dokument BBC „Kdo financoval Hitlera“, https://www.youtube.com/watch?v=J8BdpBRHdHs 6. Krach na Wall Street, který způsobil poklesy všech ekonomik a kritický nedostatek obilí ve většině zemí světa. 7. Nedůvěra venkova k Stalinově vládě po tyranii, kterou jim přinesla vláda Lenina a Trockého. 8. Rozvrat ve Stalinově vládě, vzpoura bývalých stoupenců Lenina a Trockého, kteří bojkotovali veškerou informovanost venkova o realizované politice. 9. Trockého emigrace a organizace protiruské opozice a nové revoluce proti Stalinovi. 10. Dvě léta velkého sucha v letech 1932-33. 7,7 miliónů obětí hladomoru v SSSR ve 30. letech 20. století se netýkalo pouze Ukrajiny, ale celého Sovětského svazu. Je obrovská škoda každého zmařeného života jako důsledku lidské hamižnosti a agresivní politiky. Je stejná škoda zemřelého Rusa, Tatara, Ukrajince, Holanďana, Američana, Kanaďana, Slováka, Čecha i jakéhokoli dalšího národa. O to hanebnější je pak zneužívat jejich oběti k dalším agresím. Napadlo mě, že naši politici po roce 1989 věrně následovali učení Lva Trockého, když západním podnikatelům, podnikavcům a spekulantům rozprodali a rozdali naši vodu, přírodní zdroje, pozemky, doly, zbrojní, potravinářský, textilní a další klíčový průmysl, veškeré bankovnictví. Veškeré zisky plnou do ciziny, stejně jako za doby Trockého a lidé u nás pro cizí vlastníky otročí „za kus chleba“. – Valerij X – Zdroje: * ИСТОРИЯ РОССИИ. XX ВЕК 68 Голод 30 х Голодомор (Hladomor 30. let) https://www.youtube.com/watch?v=HYvI7T82yAY&list=PLF37876D72662ACB8&index=65 * Historie ruských a sovětských hladomorů je popsána na tomto odkaze: https://ru.wikipedia.org/wiki/Служебная:Поиск/Голод_в_России K tomuto blogu poznamenávám, že můj děda mě v padesátých letech minulého století vyprávěl, že v Rusku byl hladomor a z toho prýštící kanibalismus celoplošný, tedy nikoli jenom na Ukrajině. Studie má větší míru pravděpodobnosti. Pokusy o rozkradení Ruska se děly za opilce Jelcina, rovněž současná blokáda Ruska bude nějak souviset se snahou oškubat Rusko při uvažované privatizaci v Rusku. Autor blogu rovněž poukazuje na paralely u nás: „Napadlo mě, že naši politici po roce 1989 věrně následovali učení Lva Trockého, když západním podnikatelům, podnikavcům a spekulantům rozprodali a rozdali naši vodu, přírodní zdroje, pozemky, doly, zbrojní, potravinářský, textilní a další klíčový průmysl“.
Datum: 17. 02. 2016 20:40:30 Autor: Mirek
Předmět: Stalinovo znárodnění
Body nesedí pouze mé osobě, ale především histori. Chtěl bych se od Vás jako autora a držitele titulu Doktor Mezinárodního práva, jak Stalin znárodnil dotyčné automobilky, když byly ve vlastnictví SSSR? Kde je o tom příslušný výnos? Dále bych chtěl abyste osvětlila rozdíl mezi udělenou koncesí a zakoupenou licencí? Měl Ford udělenou koncesi na výrobu automobilů v SSSR?
Datum: 17. 02. 2016 21:40:45 Autor: Andrea
Předmět: Mirek
Vám nemám co vysvětlovat.
Datum: 17. 02. 2016 21:41:46 Autor: Andrea
Předmět: Misustov
Aeronet = Sputnik, Nepletˇte si 4 hladomory v bolševickém Rusku a na Ukrajině 21-22, 28, 32-33, 47-48 Hlad byl v celém Rusku, ale na Ukrajině byl uměle vyvolaný s politickým cílem Ukrajince vyhladit a nastěhovat na statky Ukrajinců ruské rodiny, což se i stalo. Šéf NKVD Nikolaj Ježov své podřízené tímto politickým vyhlazováním hladem přímo zaúkoloval , dostali i „ normy mrtvých za měsíc „ , které museli splnit ( organizaci Golodomoru zajištˇoval i gen. Vorošilov, jenž později 36-39 bez mrknutí oka podepisoval rozsudky smrti nad SU důstojníky, „kvóty „ mrtvých Ukrajinců však stanovovali Vjačeslav Molotov + Kaganovič ). Dochovaly se autentické fotografie toho, co popsal i Solženicyn – jak mladí komsomolci byli pověřeni hlídáním ukrajinských vesnic, aby z nich nikdo neproklouznul, seděli na věžích-rozhlednách, které byli postaveny kolem každé vesnice, a dalekohledem se bavili tím, jak rodiny ukrajinských rolníků jedí listí ze stromů a trávu. Jejich úkolem bylo i chytat lidi, kteří by chtěli z polí sebrat bytˇ jeden klásek – ten, kdo byl s kláskem nachytán, byl označen za kulaka, a celá jeho rodina byla postřílena . Jakmile se bolševici zmocnili Ukrajiny,zrušili soukromé vlastnictví, rodinu, náboženství a nacionalismus, začali z ní bezohledně vyvážet obilí a krmit s ním svá vyhladovělá velká ruská města – hladomor na Ukrajině v letech 21-22, Ukrajinci se proti bolševikům bouřili, Lenin sevření uvolnil, ale po jeho smrti 24 Stalin nejprve přikročil k ukrajinské Katyni a nechal postřílet ukrajinské intelektuály ( 5.000 z nich) , poté obnovil drancování Ukrajiny. Díky násilné kolektivizaci od roku 28 ( 80% Ukrajiny byli rolníci, vesnická chudina však neměla k půdě a k dobytku žádný citový vztah, obří ztráty úrody při zpracování, dopravě a skladování ) + první šílené pětiletce ( místo zavedených plodin Stalin nařídil pěstovat cukrovou třtinu a bavlnu ) klesla úroda v roce 31 na Ukrajině, úrodné obilnici Evropy, ze 7.2 mil. tun na 4.3 mil. tun. ( pan Misustov mluví o extrémním suchu na Ukrajině v letech 32-33, ale hladomor vypukl již na jaře 32). Kulaci, bohatí sedláci s celými svými rodinami, novorozenci počínaje, byli veřejně označeni za nepřátelskou třídu určenou k likvidaci, a jako takoví deportováni do gulagů, což spadá pod definici genocidy. Za kulaka byl navíc označen každý, kdo se jakémukoliv bolševiku znelíbil. Takto označeným „kulakům „ bylo sebráno úplně všechno, od střechy nad hlavou po hrnce a talíře. Byli vyhnáni na ulici s celou rodinou a SU zákon nařizoval, že „ kulakům“ nikdo nesmí pomoci ( již Lenin 1918 vypsal pro ozbrojené tlupy svého bolševického proletariátu finanční odměny za každého oběšeného kulaka a kněze ) … V nahrané konverzaci mezi Stalinem a Churchillem ze 8/42 Stalin uvedl, že „ když ukrajinští rolníci odmítli kolektivizaci, potrestal 10 miliónů z nich deportací do gulagů „ … Na přímý Stalinův rozkaz byly v 8/32 drasticky navýšeny povinné odvody obilí z Ukrajiny, takže v ukrajinských vesnicích nezůstalo ani zrno, bolševické nákladˇáky úrodu odvezly z každé vesnice bez ohledu na prosby vyděšených lidí. SU tím získal obrovské zásoby obilí navíc ( vystačily by pro celou Ukrajinu na dva roky ), které poté za dumpingové ceny prodával na Západě, a za tvrdou měnu „industrializoval“ svoji říši Zla a modernizoval svoji armádu . Někteří ukrajinští bolševici se proti odvozu veškerého obilí z Ukrajiny postavili, a požadovali alespoň zahraniční pomoc ( která skutečně od US filantropů dorazila na jaře 33 k ukrajinským břehům, ale Stalin ji vrátil zpátky, že na Ukrajině nikdo hlad nemá ) – Stalin poté ukrajinskou KS od těchto zrádců „ vyčistil „. Stalin poté nechal Ukrajinu ruskými vojáky zcela odříznout od světa, aby nějaká pomoc nedorazila a nebyla rozdělena , a učinil z Ukrajiny jeden velký vyhlazovací KL, kdy jednotky NKVD chodily dům od domu a zabavovaly jakékoliv jídlo. Jídlo bylo prohlášeno za státní majetek, a každý Ukrajinec, který byl s jídlem nachytán, byl na místě zastřelen. Sýpky, střežené hlídkami GPU, byly obehnány ostnatým drátem, brambory a obilí bylo skladováno v otevřeném prostoru na dešti, krmil se s ním dobytek. Uměle vyvolanému hladu na Ukrajině 32-33 podlehlo i 200.000 Povolžských Němců, zcela zdecimované tímto hladomorem byly kozácké oblasti Kubáně a Donu. Stalin ( a jeho věrný imitátor Putin) nikdy hladomory v bolševickém Rusku nepřiznal, natož na Ukrajině ( později potravinovou pomoc ze zahraničí Stalin od kapitalistů přijal, ale Ukrajinu z ní vyloučil) . Ano, Stalin se neštítil spolupracovat s US miliardáři-kapitalisty, aby mu industrializovali SU, a ti se neštítili spolupracovat se Stalinem. Ani Lenin ( stejně jako v počátcích Putin ) se neštítil přijímat finanční pomoc od US kapitalistů , zejména od US organizace American Relief Organization, která poskytovala finanční pomoc od Kongresu a jednotlivců celé Evropě, nejdéle SU – do roku 23, kdy zákon Kongresu o ruském hladomoru uvolnil pro bolševiky 20 mil. dolarů pro nákup USpotravin ( jejím šéfem byl pozdější US prezident 29-33 Herbert Hoover , ARA jednala s Litvinovem) – někteří kongresmani tuto pomoc podmiňovali plácením US půjček, které byly poskytnuty carovi, což Lenin odmítl , takže šlo o skutečnou humanitární pomoc, za kterou však bolševici vděční nebyli. Přesto US vláda již v roce 1919 měla k dizpozici vládní zprávu Memorandum on Certain Aspects of the Bolshevist Movement podrobně popisující bolševickou hrůzovládu a úmysl Kremlu bolševickou revoluci šířit po světě, US vláda tudíž byla komplicem Leninovy a Stalinovy hrůzovlády. Významné US vojenské zpravodajské eso, člověk, jenž za 2.sv.v. marně varoval FDR před Pearl Harbor, a po 2.sv.v. marně Američany varoval před bolševickým agentem Allenem Dullesem, a jenž ovlivňoval US politiku navzdory CIA ze zákulisí, tvrdil, že FDR pod absolutním vlivem své levicové manželky, která veřejně financovala španělské republikány, spolupracoval se Stalinem – 8 měsíců po nástupu do funkce prezidenta FDR 16.11.33 diplomaticky uznal Stalinovu hrůzovládu ( a teprve poté se realizovala US-SU obchodní spolupráce, tj. až po golodomoru ). Nejen Rooseveltová, ale US, britští a francouzští levicoví intelektuálové jezdili v době hladomoru hromadně do SU, a prohlašovali, že žádný hladomor na Ukrajině neviděli ( mj. G.B.Shaw, ex francouzský premiér Eduard Herriot) , přesto někteří při těchto cestách prohlédli, stali se antikomunisty a v diplomatických zavazadlech propašovali fotografie hladomor dosvědčující, načež Stalin poslal západním listům své fotografie vypasených ukrajinských dětí, které zveřejňovala i KS USA.
Datum: 17. 02. 2016 22:12:16 Autor: Andrea
Předmět: Mirek
Naštval jste mne, ale možná máte pravdu, téma jsem zmínila jen okrajově, bolševici do roku 1930 poskytovali koncese, po roce 1930 uzavírali smlouvy o technické pomoci, kterou uzavřeli i s Fordem na traktory a auta, ale jedině u smlouvy s Fordem se spory neřešily u mez. arbitráže , ale jen dohodou. Ford byl velice zklamaný SU pracovní silou - neměla zájem na řádné práci, byla nejen nekvalifikovaná, ale i trvale nedisciplinovaná. Automobilky se v SU rozjížděly velmi pomalu,vyvstávaly neustálé problémy. Nevím, jestli mu ji znárodnili, ale vím, že jej podvedli, což bylo všeobecné riziko s bolševiky - uzavřené kontrakty, poté, co si osvojili technologii, předčasně vypovídali, a nezaplatili plnou cenu. PS : Je zajímavé, že značně pokřivená historie vykládaná ve prospěch bolševiků v několika odstavcích výše vám nevadí.
Datum: 17. 02. 2016 22:21:35 Autor: Mirek
Předmět: Andrea
Vážená autorko, pro mne je nesmírně obtížné se takovým blábolem, jakým jste nás oblažila, prokousat. Tedy jedno po druhém popořadě. Budu se snažit. Ale jsem rád, že fakticky uznáváte svůj odstavec o výrobě aut za blábol.
Datum: 18. 02. 2016 01:19:55 Autor: Karel
Předmět: Kdo hledá pravdu najde
Pane Misutove,promiňte,ale Váš článek,mě velice zklamal-opět jako pán QF 17,děláte zde z čtenářu jen hlupáky-stejné hlupáky jáko s národa dělali komunisté po zveřejnění svého "Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ.Opět opakuji od smrti J.V.Stalina uplynulo 63 let,od hladomoru na Ukrajině přes 80.let,tak proč si stále nalhávat.Jen mne mrzí,že tak vzdělaný a inteligentní člověk,zde rozvijí své "teorie",které čerpal s proruského a pro kremelského webu:http://aeronet.cz/news/ukrajinsky-hladomor-1932-33-byl-vedlejsim-produktem-tunelovani-sovetskeho-svazu-ze-strany-americkeho-kapitalu-podobnost-s-polistopadovym-vyvojem-v-nasi-zemi-jen-ciste-nahodna/#!parentId=34451 Podobné weby jako aeronet.cz se implementují vždy jen v totalitních režimech jako je Rusko, viz propaganda ve státních médiích, likvidace nezávislých médií, cenzura Internetu a jiných informačních kanálů atd. Na rozdíl od pana Misutova jsem čerpal s těchto knih:Richard Overy :"Rusové ve válce 1941-1945", Donald Rayfield:"Stalin a jeho mistři popravčí", Timothy Snyder:"Krvavé země – Evropa mezi Hitlerem a Stalinem",Robert Gellately: "Lenin, Stalin a Hitler-Věk sociální katastrofy" Tim Tzouliadis:"Opuštění".Například v této knize Tim Tzouliadis čtenářům představuje zapomenuté životní osudy tisíců Američanů, kteří v období ekonomické krize, ve třicátých letech 20. století, zvolili emigraci do Sovětského svazu jako východisko z těžké životní situace. Kniha má však podtitul – Z velké krize do gulagu, naděje a zrada ve Stalinově Rusku – a to mnohé naznačuje. Doporučuji si též přečíst: https://www.postoj.sk/4503/hlad-ako-politicka-zbran-proti-ukrajincom-a-rolnikom, http://www.revuepolitika.cz/clanky/1580/hladomor-a-kultura-pameti
Datum: 18. 02. 2016 05:49:39 Autor: Andrea
Předmět: Mirek
Na tuto vaši interpretaci zapomeňte, znárodnit v úvozkovkách jde i jinak, jak jsem naznačila, a jen hlupáci čtou bláboly, pane autore hanlivého příspěvku. To, co jsem napsala o výrobě traktorů a automobilů bolševiky, o tzv. amerikanizaci bolševického hospodářství, je samozřejmě pravda, která vám bolševikofilním nesedí.
Datum: 18. 02. 2016 16:00:00 Autor: Misustov
Předmět: To Karel + Kostlanová
Byl bych nerad, aby se mě někdo snažil vmanipulovat za obránce bolševizmu. Možná by bylo zajímavé si sečíst počet mrtvých, ať již zavražděných, nebo padlých v boji proti bolševikům, jak v mé rodině, tak u oponentů, i když bych musel jet do Ruska. Tolik úvodem.□ Můj příspěvek má nadpis „V každém šprochu pravdy trochu“, tedy výzva, aby čtenář myslel, to je, že získané informace podrobí analýze, vyhodnotí a provede syntézu. Nick Karel toto neprovedl, pouze se velice zklamal. Tendenci dělat hlupáky ze čtenářů mají demagogové, což já a dokonce ani QF 17 nejsme. Prosím o sdělení, jaký je vztah "Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“ ke hladomoru v Rusku, nebo na Ukrajině - jak chcete. Pokud toho vzdělaného a inteligentního člověka myslíte mě, potom mohu konstatovat, že v tomto příspěvku jsem neuváděl, natož rozvíjel nějaké teorie. Moje je pouze informace (žádná) teorie, kterou jsem získal od svého dědečka, starého donského kozáka. Mnohem závažnější je konstatování, že čerpám z proruského a prokremelského webu, v minulém režimu jsem slýchával, že čerpám v Hlasu Ameriky, BBC, Svobodné Evropě, i když porovnáním těchto stanic s Vídni, byla patrná jejich agresivita a nenávist.□ Kreml, Buckinghamský palác, Louvre, Říšské kancléřství, ani Bílý dům nebyl postaveny kvůli krásným očím, ale aby bylo možné kde plánovat zabíjení, nebo si myslíte, že zabití těch 500 000 iráckých dětí, které zmíňovala irácká smrtka bylo naplánováno v nějaké automobilce? Zmiňování výhradně Kremlu svědčí o nějakém vnitřním defektu. Vskutku, nečerpám z populární literatury, ale z odborných knih a periodik. Zajímalo by mě, co píše o hladomoru Richard Overy v knize "Rusové ve válce 1941-1945". Kniha Donald Rayfield:"Stalin a jeho mistři popravčí", mě připomíná knihy historického charakteru – dějiny mučení a dějiny poprav, které se v regálech knihkupectví štítím vzít do ruky, je to žánr páchnoucí sadismem a perverzitou. □ autor – Valerij X –, jehož studii jsem převzal se zvěrohodňuje citováním použité odborné literatury. Domníval jsem se, že budou nějaké námitky a rozhořčené popírání loupení Rudou armádou a Čekou, o trestech smrti za dezerce a podobně, namísto toho jsem obdržel sérii nadávek. □ Několik slov k připomínkám Andreji. Opět nehodlám toho moc zpochybňovat, abych nebyl zase označen za politruka. Churchill vskutku 8/42 se se Stalinem bavil o sovchozech. Stalin řekl, že nebojoval proti desítkám tisíc šlechticů, ale proti deseti milionům malých rolníků, jakým způsobem bojoval, o tom nebyla řeč, ani kolik cisternových vlaků vodky spotřeboval, aby je přesvědčil. Churchill ukončuje poznámkou „Nepochybně přijde pokolení, jež nebude vědět nic o utrpení, ale zato si bude jisté tím, že bude mít víc jídla a bude za to blahořečit Stalinovu jménu". □
Datum: 18. 02. 2016 16:27:40 Autor: Mirek
Předmět: Andrea
Paní autorko, bláboly jste zde zveřejnila a neobhájila, namísto toho trapně kličkujete. O rozdílu mezi licencí a koncesí, není třeba debatovat, čtenář si udělá obrázek sám. A v rámci mé dobré nálady Vám prozradím malinké tajemství: Ruština nemá písmeno "H", když už zaníceně píšete o fiktivní automobilce BBH-ZIL. Dotyčná automobilka měla v době a za života Stalina tovární značku ZIS- Závod imeni Stalina-, kde byl ředitelem jistý Lichačov, po kterém závod dostal jméno v roce 1956 ZIL -Závod imeni Lichačeva-(Постановление ЦК КПСС СМ СССР № 865). A co "nám" nesedí je jen vaše konstrukce uvnitř Vaší hlavy.
Datum: 18. 02. 2016 22:49:22 Autor: Andrea
Předmět: Mirek
Pane autore, fakta nezměníte, ani když mi budete spílat a vytýkat nějaké písmenko H - smiřte se s tím, že bolševici by bez Západu nic nedokázali.
Datum: 18. 02. 2016 22:58:45 Autor: Andrea
Předmět: Misustov
Ta poznámka o Churchillovi je zajímavá, a vůbec bych se nedivila, kdyby to opravdu řekl, když Stalina Američané označili za Muže roku, a prodali mu střední a východní Evropu.
Datum: 19. 02. 2016 01:31:38 Autor: QF17
Předmět: Pro pana Karla a další podobné
Nejsem spisovatel pro Modré, Oranžové či Rudé právo ..... s tím má asi nejvíce zkušeností Dienstbier a vlastně oba. Ten starší dostal rozum a odsoudil válku v Jugoslávii. NATO i přes protest Číny tam vraždilo a čirou náhodou jedna raketa zasáhla Čínskou ambasádu. Zázraky se dějí. Na vaše otázky odpovím za několik hodin, vrátil jsem se ze zaměstnání z Berlína.
Datum: 19. 02. 2016 07:05:56 Autor: Misustov
Předmět: Andrea
viz Churchill: Druhá světová válka IV/499. Spojenci měli dvě možnosti, 1. Prohrát válku, 2. Nechat Rudou armádu postupovat, kam to až šlo.
Datum: 19. 02. 2016 09:40:59 Autor: QF17
Předmět: Historie v nás
Pokusím se odpovědět na otázky, které jsem obdržel od pana Karla. Je zajímavé jak se překrucuje historie. Sledoval jsem dokument o 2. svět. válce na německé tv a zjistil jsem, že válku na východě vedli nacisté a žádní němci. Komentář prostě vyloučil němce jako válečníky a zřizovatele koncentračních táborů. A tak „nacistický národ“ bojoval v Evropě i Africe, ptám se, kde ten národ žije? Prostě cenzura v německu dosahuje vrcholu. Pominu zavádějí komentáře s titulky pod různými komentáři s emigranty. Karle, porovnejte Sovětskou invazi na pozvání do Afghanistanu (1979 až 1989) a nelegální válečnou invazi NATO (2001 až do současnosti). Demokratický „svět“ odsoudil SSSR a uplynulo několik let a v Afghánu se bojuje i svůj podíl na tom má i Česko. Je to v pořádku? Podle mě NE! + 1.Vznik koncentračních – sběrných táborů bez soudu má svoji temnou minulost od 19. století. V USA se zřídilo desítek takových (použiji zažitý temín) lárgů k uvěznění indiánů a kdo měl z nich štěstí putoval do rezervace. Pozadu nebylo ani Španělsko se svými lágry na Cubě a svůj podíl na vyhlazení místní populace má i Anglie během druhé búrské války v letech 1899–1902 v Jižní Africe (30 až 40 tisíc obětí). Armáda USA lágrů poprvé systematicky užila mimo své území ve filipínsko-americké válce v letech 1899-1902 k internaci i civilního obyvatelstva (celkem za války zahynulo asi 200 000-1,4 milionufilipínských civilistů, mnozí z nich při epidemiích cholery a dalších nemocí). Německá armáda v letech 1904–1909 v Jihozápadní Africe (Namibie). V Evropě mělo i Rakousko – Uhersko své lágry. Rusko a jeho Gulagy jsou proslavené, stejně jako nacistické vyhlazovací tábory zvniklé před 2. svetovou válkou a během ní. Na Japonské lágry smrti pro obyvatelstvo žijící v Číně či válečné zajatce bych skoro zapomněl. Ovšem, je třeba si připomenout, že lágry vznikly v USA rovněž během 2. světové války s Japonskem, kde japonská menšina žijíci v USA prožila část svého života. + 2.Kdo neví co je podvod na Rusko znaný Brest-litevský mír, který stanovil polské hranice daleko na východ hluboko na ukrajinském a běloruském území. Nové území Polska zahrnovalo Ukrajinu až po Lvov a nebylo daleko od Minsku a Kyjeva. Ale ani potom Poláci nebyli spokojeni. Hned v prvních letech své existence se druhá polská republika snažila prosadit nové územní nároky. Polské nároky na jihozápadě vedly ke sporům s Československem, které propukly v sedmidenní válku. Nakonec až konference ve Spa musela rozhodnout o rozdělení Těšínska mezi Polsko a ČSR. Dne 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Místní Češi a Němci byli hospodářsky diskriminováni, vyvlastňováni, propouštěni ze zaměstnání a nuceni k vysídlení, veškeré jejich národnostní projevy včetně školství, kultury či veřejného užívání mateřské řeči byly zakázány. Přes 30 000 Čechů a více než 5 000 Němců bylo v době polského záboru donuceno odejít do Protektorátu Böhmen und Möhren. Podle pamětníků se Poláci chovali k civilnímu obyvatelstvu Těšínska mnohem hůř, než později nacisté… Nikoho moc nezajímalo, když sovětská rozvědka už v lednu 1938 nahlásila informace o chystaném polském záboru Těšínska. V archivech se zachovala zpráva britského velvyslance ve Varšavě, že polské vedení vtrhne na území Těšínska. Konec polského snu o velkém Polsku přišel 1. září 1939, když Hitler napadl Polsko. Polští huláni na koních se nemohli vyrovnat německým tankům. Třetí den začala polská armáda utíkat, k 16. záři z Polska utekla polská vláda a pád Polska byl už neodvratný. Pád Polska byl velmi rychlý a už 8. září nabádal Ribbentrop Sověty k obsazení té části Polska, která byla dohodnuta v tajném protokolu. 17. září vstoupila Rudá armáda do Polska a během necelého týdne obsadila území, které bylo až do roku 1920 součástí Ukrajiny a Běloruska a  kde z hlediska národnosti převažovali Ukrajinci a Bělorusové.  I když Hitler vyzýval Rusy k obsazení dalšího území, Rusové tak neučinili. Dnes se už neříká, že obyvatelé území – Bělorusové, Ukrajinci i židé vítali Rudou armádu jako osvoboditelku. Sovětsky svaz, nemaje ještě na těch územích žádné vládni orgány, požádal místní obyvatelstvo, zda se nechce připojit k SSSR. Během tři týdnů místní obyvatelstvo zorganizovalo tajné hlasovaní, na které přišlo 94,8% obyvatel, ze kterých jen 9,2% hlasovalo proti sjednoceni a 90,8% - pro.  Polsko přestalo opět existovat, bylo rozděleno mezi Německo a bývalé  ruské území si vzal zpět Sovětský svaz. Z logiky věci Sovětský svaz anektoval pobaltské státy, protože válka mezi Německem Sov. Ruskem byla na spadnutí. Francie podobné „nárazníkové“ pásmo neměla i když si myslím, že by padla stejně rychle jako s ním. Smlouva mezi Německem a Sov. Svazem je dle mého čistější než Mnichovská smlouva 1938 s podpisy zástupců Anglie, Francie, Německa a Itálie.
Datum: 19. 02. 2016 09:55:56 Autor: QF17
Předmět: Na každém šprochu ??
Ač nerad zde musím uznat, že jsi vypsal podstatnou část pravdy, nebojím se napsat 90%. Ovšem jak to náhodný čtenář pobere si nejsem jistý, když máme tu demokracii. Něco málo o současné Polské "demokracii k přečtení: http://www.zvedavec.org/send_print.php?clanek_id=6186&status=print Buď dlouho zdráv Misustove.
Datum: 19. 02. 2016 10:05:41 Autor: QF17
Předmět: Polský projev nesnášenlivosti
http://neviditelnypes.lidovky.cz/tiskni.aspx?r=p_zahranici&c=A150510_234046_p_zahranici_wag
Datum: 19. 02. 2016 17:05:26 Autor: Mirek
Předmět: Churchil- Stalin
Jeden by čekal, že takový antibolševik, jako byl brit. premiér W.Ch. takové téma nepřejde tak v klidu. Jenomže sám byl ve velice tíživé situaci, kdy VB hrozilo vyhladovění a přijímal na britské poměry nevídaná opatření. On věděl, co je to hladový národ, na rozdíl od jiných "bijců".
Datum: 19. 02. 2016 17:40:13 Autor: Karel
Předmět: Historie dle ...
Takže pane Misutove a QF 17prvně se Vás zeptám na tvrzení ,které psal "Valerij X" ohledně L.Tockého,že zaprodal imerialistům nerostné bohatství tehdejšího bolševického Ruska.Pravda je asi tato: L.Trockik,se stal lidovým komisařem zahraničních věcí a v této funkci musel překousnout uzavření brestlitevského separátního míru s Německem v 1. světové válce, s nímž hluboce nesouhlasil (samotného aktu podpisu se 3. března 1918 nezúčastnil). Trockij se však zdaleka neomezoval jen na vojenské záležitosti, a když nezuřily boje, snažil se aktivně ovlivňovat i další oblasti života. Těžkou ekonomickou krizi na počátku 20. let chtěl Lenin vyřešit přechodem od válečného komunismu k takzvané Nové ekonomické politice, která ve skutečnosti zaváděla prvky tržního hospodářství, a to zejména v zemědělství. Trockij s NEP postupem času stále více nesouhlasil, protože odmítal jakékoliv náznaky kapitalismu v sovětské společnosti. Prosazoval maximální centralizaci a kladl důraz na úlohu státního hospodářského plánu, jemuž se měl kompletně podřídit ekonomický život. Roku 1925 byl Trockij donucen odstoupit z postu předsedy revoluční vojenské rady a z funkce lidového komisaře vojenství. Prosazoval přísné řízení celé ekonomiky pomocí centrálního plánu. Odmítal veškeré náznaky tržního hospodářství, k nimž docházelo v rámci NEPu, při němž byly v zájmu zvýšení zemědělské produkce činěny ústupky schopnějším a bohatším statkářům (kulakům). Požadoval maximální tempo industrializace. Z tohoto pohledu působí paradoxně, že po definitivní výhře nad Trockým a jeho vyhnání začal Stalin v mnoha ohledech v Sovětském svazu postupně zavádět právě to, co původně zamýšlel Trockij.Takže,jak jde vše dohromady s tím co jsem napsal já a jsou to fakta,která se dají dohledat. S toho mi vyplývá,že buď já (a semnou většina světa lže)a nebo ValerijX ,který napsal cituji "POČÁTKEM 20. LET V roce 1921 začal L. D. Trockij rozprodávat ruskou ekonomiku. Na jeho pozvání do země proudili zejména američtí podnikatelé a podnikavci, kterým Trockij rozdával koncese na všechny součásti ruské ekonomiky, včetně bankovnictví. Těžba zlata, ropy, dřeva, uhlí i dalších surovin, to vše nově patřilo Američanům a Západoevropanům". Pane Misutove,ještě jste zapoměl napsat,že i Rakousko-Uhersko bylo žalářem národu a brněnský Špilberk ,je též přezdíván žalář národů.Dále jste ještě s QF 17 zapoměli uvést: 1. V USA bijou černochy!2. Nemci jsou ZOOFILOVE!3. Dansko haraši radarem!4. Finsko si děla co chce!5. Švedsko honi Ruské ponorky!6 EU chce drze levnějši plyn!7. Poláci jsou fašisti! 8.Anglie hledá ropu jinde!9 Slovaci maj špatnyho presidenta!10 Jedině snad Ti Česi, kteří tak masově protestovali proti US konvoji!No a tak se se ptám,dá se s TÍM SVĚTEM PŘÁTELSKY diskutovat.-))) QF 17-Ještě mi jednou napište,kdy prvně Rudá armáda byla vitaná Běloruskem a Ukrajinou. Dále píšete:Dnes se už neříká, že obyvatelé území – Bělorusové, Ukrajinci i židé vítali Rudou armádu jako osvoboditelku. Sovětsky svaz, nemaje ještě na těch územích žádné vládni orgány, požádal místní obyvatelstvo, zda se nechce připojit k SSSR. Během tři týdnů místní obyvatelstvo zorganizovalo tajné hlasovaní, na které přišlo 94,8% obyvatel, ze kterých jen 9,2% hlasovalo proti sjednoceni a 90,8% - pro. Polsko přestalo opět existovat, bylo rozděleno mezi Německo a bývalé ruské území si vzal zpět Sovětský svaz. Z logiky věci Sovětský svaz anektoval pobaltské státy, protože válka mezi Německem Sov. Ruskem byla na spadnutí. Francie podobné „nárazníkové“ pásmo neměla i když si myslím, že by padla stejně rychle jako s ním. Smlouva mezi Německem a Sov. Svazem je dle mého čistější než Mnichovská smlouva 1938 s podpisy zástupců Anglie, Francie, Německa a Itálie. Takže rozdělit si Polsko a to společně napadnout, je vlastně dle Vás OK. Nevím o tom, že v Mnichovské dohodě, by si západní státy porcovaly napadené země. Ne že by to od nich bylo hezké, ale v případě Ruska šlo o vyloženě akt agrese.Takže QF 17 tvrdíte to stejné jako továrišč Pútin, na paktu Molotov-Ribbentrop nebylo nic špatného. Tudíž SSSR mohli zůstat "mírovými holubičkami" . A tyto holubičky vtrhly do Estonska, Litvy, Lotyšska a Besarábie a anektovaly je, kryty O.K. z Berlína. 17. září 1939 holubičky vtrhly do Polska a anektovaly dobrou třetinu polského území, čímž uskutečnily 4. dělení Polska. V zimě téhož roku sovětské "mírové holubičky" vtrhly do Finska. Dam dostaly tak na pr d el , že poměr ztrát byl 1:50! Takže QF 17, sednout, máte nedostatečnou s dějepisu ! A to jsme ještě nezmínili, jak továrišč Molotov gratuloval PG Ribbentroppovi k dobytí Paříže! A to ještě QF 17, zřejmě neslyšel o největší ruské ekonomické delegaci všech dob v Berlíně v zimě 1940, kdy Británie bojovala o přežití a zbytek Evropy byl obsazen nácky?A propo, když už se zmiňuji o Mnichovu, tak jsem zapomněl řici, že Stalin nikdy neodpustil Hitlerovi to, ze jej do Mnichova nepozval . . .
Datum: 19. 02. 2016 19:32:28 Autor: Misustov
Předmět: Historie dle Kadla
Nejprve reklamuji dotazy „Prosím o sdělení, jaký je vztah "Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“ ke hladomoru v Rusku, nebo na Ukrajině“ a „Zajímalo by mě, co píše o hladomoru Richard Overy v knize "Rusové ve válce 1941-1945".□ Dovoluji si vás upozornit, že z Vaších tázacích vět, tak jak jsou formulovány, vyplývá, že nás hodláte zkoušet a následně dokázat, že jsme blbí. V podstatě nic proti tomu, ale musíte mít k tomu certifikaci - dekret, diplom (VUML neakceptuji) nebo vyšší hodnost – tak podplukovník.□ Vaše hodnocení Trockýho, Toho chlapa neznám nikdy jsem jej neviděl, ani s ním nemluvil, musím proto přihlídnout k hodnocení Valerije X a to podle metodiky „V každém šprochu“. Mám takové mlhavé tušení, že Trocký byl menševik, tedy něco jako sociální demokrat a tomu nesedí odmítaní jakýchkoliv náznaků kapitalismu v sovětské společnosti, prosazovaní maximální centralizace a kladení důrazu na úlohu státního hospodářského plánu, jemuž by se kompletně podřídil ekonomický život. Musím však poukázat na to, že v takovémto systému se mnohem lépe krade.□ Váš odstavec; „Pane Misutove,ještě jste zapoměl napsat,že i Rakousko-Uhersko bylo žalářem národu a brněnský Špilberk ,je též přezdíván žalář národů.Dále jste ještě s QF 17 zapoměli uvést: 1. V USA bijou černochy!2. Nemci jsou ZOOFILOVE!3. Dansko haraši radarem!4. Finsko si děla co chce!5. Švedsko honi Ruské ponorky!6 EU chce drze levnějši plyn!7. Poláci jsou fašisti! 8.Anglie hledá ropu jinde!9 Slovaci maj špatnyho presidenta!10 Jedině snad Ti Česi, kteří tak masově protestovali proti US konvoji!No a tak se se ptám,dá se s TÍM SVĚTEM PŘÁTELSKY diskutovat.“Toto mě přivádí do rozpaků, mám dotaz – máte zbroják? Pokud si děláte ze mě πču, tak je to OK, v opačném případě bych vám radil návštěvu psychiatra, tato snůška nedává vůbec řádný smysl, totéž platí pro bláboly na adresu PQ17, ale nebudu mu brát příležitost.
Datum: 19. 02. 2016 20:09:22 Autor: Andrea
Předmět: Misustov
Já jsem si tu pasáž , jak se Stalin 12.8.42 bavil s CH. o kulacích přečetla v AJ originálu - Ch. se o kolektivizaci vůbec nebavil, ale Stalin byl v takové "bujaré " náladě, že na své soukromé " dače " vybreptal následující : " Kolektivizace nebyla žádná krása, rolníci museli zlikvidovat boháče kulaky, 10 miliónů z nich " , ze strany Churchilla žádná odpovědˇ, W.S.Ch. The Second World War Vol.IV, The Hinge of Fate, strana 428. Spisovatel Nikolaj Tolstoj uvádí 12 mil. zavražděných rolníků.
Datum: 19. 02. 2016 20:25:29 Autor: Andrea
Předmět: Karel
Děkuji za výstižné shrnutí i mých názorů.
Datum: 20. 02. 2016 01:55:48 Autor: QF17
Předmět: Hezké ráno Vietname ...
musím se přiznat, že mě zajímala reakce Misustova a Andrei. Starý hulič doutníků Churchill si oblíbil koňak z Gruzie. Vychlastal ho několik desítek galonů a bylo mu jedno, že 1 000 000 Indů a dalších 700 000 "idiotů" položilo život za monarchii. Asi nikdy neposlal nějaký odpor Stalinovi, že Gruzie trpí pod zprávou Sovětskýho svazu. Rovněž jsem nikdy nepochopil kapitulaci silné armády imperiální Anglie Japoncům v Singapuru. Pouhých 10 000 Japonců zadupalo a 50 000 Anličanů se vzdalo. Místo dementního Persivala by se hodil velitel typu Kesserling. Slavný Monty .. odmocnina většího dementa Parsival ..Dodavatelem - osvoboditelem byl ten hajzl Stalin, který jednal s každým zástupcem státu. + Ovšem článek je tom, jak se chudý čtvrtinový žid dostal až na post kancléře! Jmenoval se Adolf Hitler! + Karle raději spi, nemáš na to.
Datum: 20. 02. 2016 09:50:50 Autor: Misustov
Předmět: Poznámky k diskusi 19. 02.
Beru na vědomí anglický originál. 7,7 000 000; 12 000 000 žádná míra, je zajímavé, že statistici nezjistili, absenci milionů lidí, holt spisovatel je spisovatel. Pro QF17, Montyho bych tak nehodnotil, u Němců měl vyšší respekt jak američtí generálové. Totéž se dá napsat o Churchillovi, kolik toho vypil, to je takový odhad jako s těmi kulaky, jenom mohu tvrdit, že kdybychom do toho padli tak se oba utopíme i s Andreou, nebýt však toho opilce, tak nad britským parlamentem by dodnes vlál prapor s hákovým křížem a ten čtvrtinový Žid by s námi zamotal sakramentsky jinak, než Stalin s těmi kulaky. Churchillova prognóza „Nepochybně přijde pokolení, jež nebude vědět nic o utrpení, ale zato si bude jisté tím, že bude mít víc jídla a bude za to blahořečit Stalinovu jménu“¸ svědčí o jeho kvalitách. Se Sověty jsem měl v době mého zaměstnání dost kontaktů, sice jsem se nesetkal s nikým, kdo by Stalinu blahořečil, ale rovněž nikoho, kdo by jej proklínal, s těmi se setkávám na tomto Webu. Konstatování „Místo dementního Persivala by se hodil velitel typu Kesserling“ je na místě. Cením si upozornění, že článek je o něčem jiném, v Armádních novinách se takovéto výplody bez diskuse mažou, avšak k tomu zde nejsou kvalifikovaní diskutéři. Byl zajímavý včerejší hysterický záchvat jednoho diskutujícího.
Datum: 20. 02. 2016 20:38:51 Autor: Karelnebo Kadel to je jedno
Předmět: Pán Misutov
Vážený pane Misutove,nemohu si pomoci,ale s Vámi se těžko diskutuje.Pokud zjistíte,že někdo má odlišný názor od Vašeho (hlavně pokud se pokusí kritizovat asi Vaše milované Rusko) např.moje maličkost,nebo pí.Andrea,tak se ho okamžitě snažíte dehonestovat.Myslím si,že žijeme ve svobodné společnosti,kde má právo každý se svobodně vyjádřit.Pokud se Vám moje názory nelíbí,můžete klidně přestat mi na ně odpovídat a já to budu plně akceptovat.Nikdy jsem neprojevil vůči Vaše osobě nějakou zášť.Vždy jsem ctil Vaše právo na to říci si svůj názor. Teď k Vašemu dotazu... „Prosím o sdělení, jaký je vztah "Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“ ke hladomoru v Rusku, nebo na Ukrajině“Tento: V uvedeném poučení je asi tolik pravdy ,jako v článku pana –ValerijX– o tom,že hladomor zavinil na Ukrajině L.Trockij,tím že roce 1921 začal rozprodávat ruskou ekonomiku. Na jeho pozvání do země proudili zejména američtí podnikatelé a podnikavci, kterým Trockij rozdával koncese na všechny součásti ruské ekonomiky, včetně bankovnictví. Prostě jedna lež na druhou.Jak říkaval Joseph Goebbels stokrát opakovaná lež se stane pravdou.A v tom byli ruští komunisté přeborníci. Já jsem Vás pochopil když píšete cituji:"Můj příspěvek má nadpis „V každém šprochu pravdy trochu“, tedy výzva, aby čtenář myslel, že získané informace podrobí analýze, vyhodnotí a provede syntézu.Já jsem to provedl a Vám odpověděl,a Vy mě okamžitě odpovídate:"V podstatě nic proti tomu, ale musíte mít k tomu certifikaci - dekret, diplom (VUML neakceptuji) nebo vyšší hodnost – tak podplukovník".Na to Vám odpovím slovy jednoho svého profesora už to byl starý pán,který ještě učil za první republiky,když nám říkaval "Páni studenti,je třeba si uvědomit,že i inteligentní člověk může být hlupák".Takže asi jsem tim hlupákem,ale nesu to velmi dobře a statečně.Už jsem se velice polekal,že budete chtít i vědět velikost mých bot. Zbroják nemám,jsem už důchodce a v životě jsem si dost zastřílel jak z různých zbraní,tak i z lidí hlavně z těch ..... Btw.Na Váš dotaz:„Zajímalo by mě, co píše o hladomoru Richard Overy v knize "Rusové ve válce 1941-1945".Uvádím citát s knihy na str.44 a 45 se např.píše,jen tak letmo cituji....Na odpor rolníků v obilnářských oblastech Ukrajiny,oblastí severně od Kavkazu a v Kazachstánu reagovala strana úplným běsněním.Rolníkům byly zrekvírovány jejich vlastní potraviny včetně osiva na následující rok......atd atd. Též jsem nebyl líny si přčíst dva díly knihy:"Černá kniha komunismu" Závěrem Vá chci pane Misutove popřát jedním indiánským heslem:"Kdo nemá v duši klid nemá nic".Já ten klid mám a jsem stále spokojený.
Datum: 21. 02. 2016 08:59:58 Autor: Misustov
Předmět: to Karelnebo Kadel to je jedno
Přiznávám, že na rozdíl od pana Sobotky, který prý na všechno kývne, je se mnou těžká diskuse, obzvláště když je požadováno, abych přiznal, že někoho ohlupuji. Poznámku „Milované Rusko“ jste si mohl nechat od cesty. K pí Kostlánové jsem se snažil být co nejstručnější a nejchladnější. Po vysvětlení má tedy "Poučení z krizového vývoje“ vztah k hladomoru stejný, jako prvomájový projev prezidenta Novotnýho. Děkuji za upřesnění knihy "Rusové ve válce“ příležitostně si ji přečtu. Valerij X se ve své práci odvolává na citace; lež je záměrná nepravdivá informace, za účelem prospěchu lháře. Horší, než lež je polopravda, příklad: Vynechá se text „Na podzim minulého roku jsem na tomto VEBu konstatoval, že smrt hladem na Ukrajině organizoval Žid Kagan, pod taktovkou Stalina,“ následující text se ponechá a vzniká optický dojem, že autor se s ním bezvýhradně ztotožňuje; anebo prezident Zeman a kalašnikov. Ve svém věku miluji kontrolní otázky obdobně jako major Terasky. Ironický požadavek certifikace se vztahoval jednoznačně na snahu o zesměšňování otázkami, pokud tento styl jsme používali my dospělí, tak to mohl být svérázný humor, na tento Web však pronikají děti školou povinné, syntax jejích článků dává tušit, že mají praxi ze školních slohových kompozic, tito se domnívají, že si zde mohou všechno dovolit. QF 17 upozorňuje, že článek je o něčem jiném, nebudeme se proto raději věnovat Generalfeldmarschallu von Bockovi, nebo generáloberstu Guderiaovi? Konstatuji, že nejste na seznamu lidí, ke kterým chovám zášť.
Datum: 21. 02. 2016 17:38:46 Autor: QF17
Předmět: Podpora zrůdy AH
Beranidlo proti Sovětskému svazu se jmenoval Adolf Hitler, který byl podporován různými finančníky, bankami a průmyslníky nejen z Německa, ale z Anglie, USA i Francie atd. + Názornou ukázkou vlivu cizího kapitálu na Hitlerovu stranu nabízí finanční situace kolem listu „Völkischer Beobachter“. Když Hitler v září 1919 vstoupil do strany, byla v pokladně zcela zanedbatelná hotovost a počet členů činil několik set. „… Eherovo nakladatelství bylo, právě tak jako „Münchener Beobachter“ – pozdější Völkischer Beobachter – v létě 1918 vdovou po zakladateli Franzi Eherovi prodáno, a sice von Sebottendorffovi a Společnosti Thule, a tou pak ‚dáno k dispozici‘ místní mnichovské skupině DAP (pozdější NSDAP).“224 17. 12. 1920 přešel „Völkischer Beobachter“ do vlastnictví NSDAP; kupní cena činila 120 000 RM, zadlužení… kolem 250 000 RM. „… Ale o tři čtvrtě roku později, 19. 11. 1921, mohl Hitler, nyní již jako vůdce strany, prohlásit před registračním soudem v Mnichově, že je jediným vlastníkem všech podílů listu „Völkischer Beobachter“ i Eherova nakladatelství. A od 8. 2. 1923 se VB, dosud vycházející jen třikrát týdně, mohl objevit jako deník.“225 „Co se týče finančních zdrojů, lze tuto otázku těžko zodpovědět i proto, že nejdůležitější pramen, deník kancléře pokladu, již neexistuje – byl jím samým spálen krátce před zhroucením Třetí říše. Proto je obtížné zjistit, jaké částky přicházely Hitlerovi z průmyslu… Až do hospodářské krize na počátku 30. let neprojevoval velký průmysl všeobecně žádný sklon k podpoře nacionálních socialistů, odhlédneme-li od podpory průmyslníků Fritze Thyssena a Emila Kirdorfa. … Otevřenou otázkou zůstává, zda finanční podpora středního a drobného průmyslu zasáhla výrazněji do partajního účetnictví… Volební náklady v roce 1932 financoval nacionálním socialistům prokazatelně Friedrich Flick, který ovládal Spojené ocelárny a firmu IG Farben. Podobně to platí i pro zastřešující organizace uhelného průmyslu v Porúří a Báň- ské sdružení… Rúrské obchodní sklady, soukromé konsorcium dvanácti velkých porúrských průmyslníků, byly také pramenem, odkud přitékaly peníze nacionálně socialistickému hnutí. Tyto finance sloužily dárcům částečně jako záložní pojištění pro případ, že by se Hitler dostal k moci, a současně byly motivovány snahou ovlivňovat hospodářsko-politické zaměření strany prostřednictvím určitých exponentů uvnitř hnutí, jako byli např. Göring, Stennes, Strasser a jiní…“226 Na podpoře Hitlerovy strany se jistě podílel i německý průmysl, i když prakticky až po 30. 1. 1933. Nicméně existuje až příliš indicií, jež vedou k podpoře Hitlerovy NSDAP finančním velkokapitálem! Informace v této oblasti však nadále zůstávají pozoruhodně sporadické. + Adolf Hitler a jeho finančník a ministr hospodářství, Žid a zednář Hjalmar Schacht. Hitlerův režim byl po celou dobu financován především velkými židovskými bankami zejména z USA. Prostředníky byli především Warburg a otec pozdějšího prezidenta USA George Bushe, Prescott Bush. Hjalmar Schacht toto spojení realizoval. Proto také nebyl nikdy zveřejněn způsob hospodářské a finanční existence nacistického režimu. + A dále ještě přímo zářný příklad skutečného vztahu Hitlera k bankovnímu kapitálu a Židovstvu: „… Poslední porážku utrpěla hospodářská koncepce strany z období raného nacionálního socialismu v podobě návrhu, jejž předložila frakce 107 členů 14. 10. 1930 v Říšském sněmu a který podepsaly nejlepší osobnosti hnutí. Jedna z podstatných částí předložené koncepce zněla: ‚Celé jmění bankovních a burzovních knížat, přistěhovalých východních Židů a jiných cizích živlů po 1. 8. 1914 včetně jejich rodinných příslušníků, a dále přírůstek majetku, nabytý po tomto dni z válečných či revolučních, inflačních nebo deflačních spekulací, bude vyvlastněn bez náhrady ve prospěch celého ně- meckého národa. Velké banky je třeba neprodleně převést do státního vlastnictví. Dále by měl být stanoven nejvyšší úrok na 4 %. + Dr. Anthony C. Sutton ve své knize Wall Street a Hitlerův vzestup zdů- razňuje, nelze podíl amerického kapitalismu na válečných přípravách v Německu označit jinak než za fenomenální – byl naprosto klíčový! Je také zcela zřejmé, že rozhodující sektor amerického hospodářství nejenže znal skutečný charakter nacistického režimu, nýbrž jej i při jeho vzestupu všemi myslitelnými způsoby podporoval s plným vědomím, že to povede k válce, do níž bude nevyhnutelně zatažena Evropa i samotná Amerika. Vzhledem k nezpochybnitelným faktům nemůže nikdo argumentovat údajnou neznalostí skutečného stavu věci. Pečlivě zdokumentované důkazy, že instituce amerického bankovního a průmyslového sektoru měly podstatný podíl na vzniku Třetí říše, jsou již veřejně známé! Nalézají se v protokolech o slyšeních nejrůznějších senátních a kongresových výborů z let 1928 až 1946. K nejdůležitějším z dokumentů toho druhu patří House Subcommitte to Investigate Nazi Propaganda (Domácí podvýbor ke zkoumání nacistické propagandy) z roku 1934), House Temporary Economic Committee (Časově omezeným hospodářským výborem domu) publikovaná zpráva o kartelech a rovněž Senate Subcommittee on War Mobilization (Podvýbor senátu pro válečnou mobilizaci) z roku 1946. Jakákoli indicie skutečnosti, že Hitler byl podporován Západem, byla při soudních procesech spojenců k objasnění nacistických zločinů prostě ignorována! Tři němečtí členové dozorčí rady I. G. Farben byli norimberským tribunálem shledáni vinnými, američtí členové – Edsel Ford, C. E. Mitchell, Walter Teagle a Paul Warburg – se před tribunálem vůbec neobjevili. Pokud lze z protokolů zjistit, nebyli dokonce nikým ani dotazováni po svých vědomostech ohledně financování Hitlera v roce 1933… + Zdroj Dr. Jan Příhoda
Datum: 21. 02. 2016 18:39:41 Autor: Andrea
Předmět: Monarchista von Bock
Ještě k von Bockovi a) 17.11.39 von Bock napsal gauleiterovi a guvernéru Západního Pruska, že nesouhlasí s akcemi SS a jejich pomocných policejních jednotek namířených proti PL kněžím, a s uzavíráním PL kostelů. b) 13.5.41 von Bock se postavil proti nařízení, kterým se rušily vojenské tribunály na budoucí východní frontě s tím, že SU politruci, členové Strany a partyzáni se budou moci střílet na potkání – von Bock protestoval u gen.Brauchitsche, a požadoval obnovení tribunálů. c) Když se svými jednotkami stál na předměstí MOW, praskl mu žaludeční vřed a musel na pár dní odjet do BER, již 5.12.41 marně žádal Hitlera o povolení k ústupu d) von Bock byl Hitlerem z jeho služeb definitivně propuštěn poté, co v den obklíčení 6.armády von Pauluse 23.11.42 žádal Hitlera, aby von Paulus se svoji armádou mohl ustoupit. Němečtí generálové, kteří tak ochotně za větší Lebensraum Německa v Hitlerových službách bojovali, očividně netušili, že Hitler slovo „ustoupit „ vymazal z vojenského slovníku, a než aby ústup povolil, nechá raději všechny důstojníky a vojáky zahynout, stejně jako jeho spojenec v boji a pozdější nepřítel Stalin. PS : Stáří není zárukou moudrosti, jak se pan Misustov ohrazuje proti „ mladým, co si na tomto webu moc dovolují „, třebaže nevím, koho míní. Na pana Misustova se hodí značné množství citátů Marka Tullia Cicera, mj. „ The nobler a man, the harder it is for him to suspect inferiority in others „ , „When you have no basis for an argument, abuse the plaintiff „ … Bez ohledu na primitivní sloh ( proč mne čtete, pane Misustove ) mne hodně článků pro jejich obsah uveřejnily mj. Armádní noviny, vojsko.net, Politické listy, fakta.24.cz., arménský čas. Orer, ČT24 (Libanon), ČT (manželé Klarsfeldovi) , a další média – primitivní sloh nevadí ani známému historikovi, jenž by chtěl se mnou spolupracovat na kauze Heydrichova smrt + zavraždění Jana Masaryka …
Datum: 21. 02. 2016 19:51:02 Autor: Misustov
Předmět: to Kostlanová
Nechápu o co kráčí, co komentujete? Jděte zítra k doktorovi. Vás nepovažuji za žádnou mladici, mám se opakovat? Co se do toho pletete, Mimo jiné, polní maršál von Bock je můj sympatizant; neměl jsem tušení, že Cicero psal latinsky.
Datum: 21. 02. 2016 20:07:30 Autor: Misustov
Předmět: Karelnebo Kadel to je jedno
Pane rozumíte tom,o čem Kostlanova píše? Děkuji misustov
Datum: 21. 02. 2016 20:30:10 Autor: Mirek
Předmět: Andrea
" " mne hodně článků pro jejich obsah uveřejnily mj. Armádní noviny, vojsko.net, Politické listy, fakta.24.cz., arménský čas. Orer, ČT24 (Libanon), ČT (manželé Klarsfeldovi) , a další média" " A já měl ve druhé třídě obrázek na nástěnce, héheč!!
Datum: 22. 02. 2016 15:53:52 Autor: Karel a Kadel
Předmět: Zamyšlení proč?
Vážení pánové Misutove a Mirku.Jen si nemohu si pomoci,velice mě to mrzí,a nechápu,proč s Vaší strany zde dochází k dehonestování paní A. Kostlánové.Proč nejste schopni pochopit slova slovutného pana Voltaire,který řekl:" Nesouhlasím s Vaším názorem, ale do smrti se budu bít za to, abyste ho mohli hlásat."Myslím si,že paní Andrea zde nedělá nic,než uvádí své názory.Tak proč nejste schopni přečíst si její názory a buď s ni budu polemizovat a nebo nebudu reagovat,pokud si myslím,že je to pod moji úroveň!Jeden vzdělaný muž řekl:"Otevřeností a přístupností jiným názorům svoji identitu neztratíme, ale můžeme ji naopak rozvíjet."Někdy mi to připomíná,jako by jste pí.Andreu chtěli s tohoto webu vyštvat.A jak praví jedno lidové přísloví :"Hodně psů zajícova smrt".Jelikož jsem dětsví prožíval na vesnici,kde v 50.letech nebyl jednoduchý život a byl jsem vychovávan staršími rodiči,kteří byli hluboce věříci tak jsem byl vychován k úctě k práci k lidem a vždy mi říkavali pamatuj si jednu věc:"Před nikým se neponižuj,a před nikým se nepovyšuj" což celý život dodržuji.A proto mám po celý život odpor k různým šikanám a nesnážím,když někdo bezdůvodně dokáže někoho ponižovat,jen proto,že projevil určitou slabost-před nepřítelem.A tak závěrem přeji paní A. Kostlánové odvahu být sám sebou a má plné právo ji být. A pro ostatní čtenáře:Život nehrajeme na jevišti.Proto jsou zbytečné pózy a gesta a naučené fráze. Pro vnější efekt. To nechme našim politikům. PS.Jan Hus řekl Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti:
Datum: 22. 02. 2016 16:43:10 Autor: Mirek
Předmět: Karel
Vážený pane, paní Andrea se dehonestuje, diskvalifikuje, sama svými výtvory, nikoliv myšlenkami. Ty v jejím "díle" nazanechaly ani otisk, natož stopu. Voltaira si velice vážím právě pro Vámi zmíněný výrok. který pokládám za základ diskuze, či debaty. Ale naprosto pohrdám autorkou Andreou, která po upozornění na skutečnost, že publikuje naprosté smyšlenky- bláboly, přejde ve své replice k nálepkování. A její další fáze obrany spočívá ve výčtu, kde ji co zveřejnili, či v jakém fanklubu je zůčasněná. To je pro mne naprosto irelevantní.
Datum: 22. 02. 2016 20:57:01 Autor: QF17
Předmět: Za mě 1
Paní Kostlánová, píšete občas své myšlenky mimo realitu a chápání, ale pokračujte! Máte mnoho nápadů a tím rozpoutáte diskuzi, která zde chybí. Sám mám rozpracovaný článek, ale nějak ho nemohu dokončit. O to víc si vážím vás i vám podobným Ikarům. Díky QF17
Datum: 23. 02. 2016 05:45:01 Autor: Andrea
Předmět: Všem
Děkuji panu Karlovi a panu Q17 za vlídná slova, všem děkuji za přečtení článku, a všem přeji krásný den.
Přidat komentář

Diskuse k tomuto článku byla uzavřena.

Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa