logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Jak zápasili gladiátoři?

Nový výzkum rakouských odborníků

Londýn- Římští gladiátoři nezápasili ve stylu "vše je dovoleno" či "zabij, jak umíš". Šlo o klání, které se řídilo přísnými pravidly.

Naznačuje to nový výzkum, který provedli rakouští odborníci.

Výsledky nového bádání tak mění pohled na oblíbenou dobovou "zábavu," odehrávající se v římských arénách.

Archeologové zkoumali ostatky sedmašedesáti gladiátorů, nalezených v Efesu poblíž tureckého Izmiru. Zranění lebek ukazuje, že klání mělo určitá pravidla.

"Zjistili jsme podle poranění přední části lebek, že gladiátoři proti sobě používali v jednom zápase pouze jeden typ zbraně," vysvětlují v analýze vědci Karl Grosschmidt a Fabian Kanz.

Ne vše bylo povoleno, tvrdí vědci

Došli tak k závěru, že jakékoliv násilí - vedoucí k porážce a zabití soupeře - zřejmě nebylo povoleno. Někteří historici tvrdí, že zápasy soudcovali pravidelně dva rozhodčí.

Rakušané také objevili, že některé lebky nesou shodné stopy těžkého úderu zezadu. A to přesto, že gladiátoři nosili helmy. Vědci se proto domnívají, že tímto způsobem byli po zápase dobíjeni zranění zápasníci, kteří už neměli šanci na zotavení.

Dvojice odborníků zveřejnila své objevy v časopise Forensic Science International.

Nálezy vítají tvůrci hollywoodského filmu

Souhlasí s nimi specialistka z Harvardské univerzity Kathleen Colemanová, která působila jako odborná poradkyně pro dobové reálie při natáčení filmového hitu režiséra Ridleyho Scotta Gladiátor s Russelem Crowem v hlavní roli.

"Fakt, že lebka žádného z gladiátorů nenesla známky opakovaných úderů, svědčí o tom, že boj byl podřízen disciplíně a měl svá pravidla," soudí Colemanová. Rozšířená představa o gladiátorech je ale taková, že mohli jakýmkoliv způsobem bojovat o své přežití.

Ostatky sedmašedesáti mužů pocházejí z druhého století našeho letopočtu, archeologové je v Efesu nalezli v roce 1993. Detailního rentgenového a mikroskopického průzkumu se dočkaly kostry až nyní.

Ačkoliv gladiátorské hry se odehrávaly zhruba po dobu téměř sedmi staletí (první zmínka je z roku 264 před naším letopočtem), dochovaných věrohodných pramenů o skutečném životě a přípravě bojovníků existuje málo. To platí i o průběhu jejich zápasů.

 
Datum: 20. 07. 2006 14:53:42 Autor: amedo
Předmět: MUDr.Yekta Uzunoglu, Kurd v zajeti Ceske Justice
Právo -14.07.2006 Dreyfusova aféra po sto letech Uplynulo právě sto let od zakončení největšího francouzského (a možná i evropského) justičního skandálu -Dreyfusovy aféry. Kapitán Alfred Dreyfus, francouzský Žid, byl před sto lety slavnostně rehabilitován, s veškerou vojenskou pompou mu byly vráceny jeho vojenská hodnost a vyznamenání, kterých byl zbaven po odsouzení, a navíc byl vyznamenán nejvyšším francouzským vyznamenáním -Legion d?Honeur. Ani po sto letech však Dreyfusova aféra nenechává Francii lhostejnou. Při příležitosti stého výročí se ve Francii rozhořela diskuse, zda prach kapitána Dreyfuse nemá být uložen v pařížském Panthéonu, spolu s ostatními francouzskými nesmrtelnými. Ozývají se hlasy pro i proti. Někteří poukazují na to, že na vyřešení Dreyfusovy aféry měl největší zásluhu spisovatel Émile Zola, jehož prach je již v Panthéonu uložen. Dreyfusova aféra začala před 112 lety, v roce 1894: důstojník generálního štábu Alfred Dreyfus byl obviněn ze špionáže ve prospěch Německa a odsouzen k doživotí na Ďábelských ostrovech. Hlavním důvodem nevraživosti vůči Dreyfusovi a jeho pozdějšího odsouzení byl jeho židovský původ. Od okamžiku zatčení do Dreyfusovy rehabilitace uplynulo dvanáct let. Přesně o sto let později, v září roku 1994, byl v Praze zatčen a 31 měsíců držen ve vězení kurdský lékař, publicista a podnikatel dr. Yekta Uzunoglu. Již dvanáct let se marně domáhá spravedlivého rozsudku a zrušení absurdních obvinění - české soudy melou pomalu a špatně. Ačkoli se za spravedlivé a včasné vyřešení jeho kauzy v posledním půlroce zasazují desítky osobností našeho veřejného života a jeho případ s nevolí sleduje i řada nejvyšších politiků, české soudnictví je neprůstřelné a žije v představě, že může všechno: i ničit život nevinného člověka, i protahovat soudní proces na desítky let. Ve snaze vytvořit pojistky proti zneužívání soudní moci v politických cílech a proti nevinným se po listopadu zřejmě podařilo vytvořit policejní a soudní systém, který je v něčem dokonce zrůdnější, než byl po právu odsouzený a zavržený systém komunistické justice. A šestnáct let po sametové revoluci se bezradně ptám svých spoluobčanů: Co dělat dál? František Janouch, (Autor je jaderný fyzik a publicista)
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Potyčka migrantů s řeckou policií v přístavu Mytilene poté, co místní obyvatelé zablokovali přístup do uprchlického tábora Moria na severovýchodním Egejském ostrově Lesbos.

Potyčka migrantů s řeckou policií v přístavu Mytilene poté, co místní obyvatelé zablokovali přístup do uprchlického tábora Moria na severovýchodním Egejském ostrově Lesbos.


Recenze týdne

Vlasovci v boji za Prahu

Pomoc 1. ruské divize Ozbrojených sil KONR povstalé Praze, 5.-9. 5. 1945