Jižní Osetie ve střední Gruzii ???

Divide et impera

Ano, dle ruského hesla Divide et impera, rozděl na základě systematické falzifikace historie, viz Medvěděvova komise pro (oficiální) falšování dějin, ustavená v roce 2009 pro ?prezidenta? Medvěděva premiérem Putinem.

Středoseverní část Gruzie Šida Kartli (Vnitřní Kartli) s hlavním městem Gori (kde se narodil Stalin), ke které se přimyká JO, uměle vytvořená Kremlem ve střední části severní Gruzie v oblasti Mačabeli (gruzínský historický rod, chybou je dle odborníků nazývat tuto gruzínskou oblast Samačablo, která představuje jen 30 % území JO), zabírá 5.4 % gruzínského území.

Během rusko-gruzínské války 1992?93 Kreml toto gruzínské území etnicky vyčistil od Gruzínů, takže na území JO, přes kterou Kreml Šida Kartli de facto kontroluje, zůstali jen Oseti.

Na historických mapách je znázorněna jen jedna Osetie/Ossetia, Osseten, a to severokavkazská.

Severokavkazská Osetie (23 % Rusů, pravoslaví) na severu sousedí s rovinatým Stavropolským krajem, na hornatém jihu s gruzínským územím, které je na starých mapách označené jako Kartalinie, Kartlie/Kartli a Imeretije/ Imereti.

Řeka Kura (Gruzie,Ázerbájdžán, TR) historickou Kartli rozdělovala na Zemo (Horní Kartli), Šida (Střední Kartli, někteří zeměpisci označovali za severní hranici Šida Kartli kavkazský hřbet) a Kvemo (Dolní Kartli).

Řecký zeměpisec Strabon (1. st. př.n.l.) psal o horských Iberech z této (gruzínské) oblasti a jejich kočovných sousedech (na území dnešního Dagestánu) ? Skytech íránského původu (odkud Skytové přišli, nikdo neví), kteří ve starověku ovládali východní Evropu, včetně jižního Ruska a minimálně celé Ukrajiny (nikdy se však nezmocnily území na jih od hlavního kavkazského hřbetu).

Skytové vytvořili kmenový svaz Skýtia, většiny jehož území se ve 4. st. př.n.l. zmocnili Sarmati (rovněž íránští kočovníci, příbuzní Skytů, Médů a Peršanů), Skytové byli zničeni za stěhování národů ve 3. st. n.l. Góty a Huny.

Již od starověku používaná Gruzínská vojenská cesta z Tbilisi přes Velký Kavkaz do (dnešního) Vladikavkazu, je dlouhá 213 km (alternativními cestami přes Kavkaz západně od gruzínské vojenské cesty jsou dnes Transkavkazská magistrála Rokským tunelem nedaleko Rokského průsmyku do Cchinvali, která slouží především k expanzívním cílům ruské armády, viz 8/2008 + Osetská vojenská silnice přes Mamisonský průsmyk do Kutaisi).

Strabo ve svém sedmnáctisvazkovém díle Geografika/Zeměpis při svém popisu Gruzínské vojenské cesty tvrdí, že severně od ní žily výše zmíněné ?divoké? kočovné kmeny, třebaže je archeologicky a etnograficky dokázáno, že zde žádné kočovné kmeny nežily, jen iberští horalové ? zemědělci; že byli zemědělci tvrdí i Strabon. Archeologické nálezy dosvědčují i zdejší hellénistické antické období.

Někteří odborníci tudíž tvrdí, že ani Skytové ani Sarmati sousedy Kolchidy nikdy nebyli, ale připouštějí civilizovanější Syraky (o nich mluví např. i kniha Poselkyně starých příběhů českých, aneb Kronika česká).

Vzácné gruzínské rukopisy psané ?malovaným? gruzínským písmem (Iberské království mělo své písmo již počátkem 4. st. př.n.l., kartvelské jazyky mingrelština, svanština a lazština/spojené království Kolchida a Lazika, Řekové všechny tyto jazyky nazývali ? zan? ? zanské), které mohou změnit pohled na světovou historii. 

The 10 Oldest Languages Still Spoken In The World Today:

http://theculturetrip.com/asia/india/articles/the-10-oldest-languages-still-spoken-in-the-world-today/

Before Babel? Ancient Mother Tongue Reconstructed:

http://www.livescience.com/29342-ancient-mother-tongue-reconstructed.html

Řecký zeměpisec Klaudios Ptolemaios (2. st. n.l.) má kavkazskou Ibérii (Kartli byla hlavní provincie kavkazské Ibérie) zafixovanou u Sarmatie (zhruba dnešní severokavkazská Osetie), Ibérie na západě sousedila s Kolchidským královstvím (na kolchidskou /západogruzínskou kulturu (Kolchové) částečně navázala pozdější vyspělá kobanská kultura).

Na východě Ibérie sousedila s kavkazskou Albanií, pokrývající území zhruba dnešního Ázerbájdžánu (nemá žádný vztah k dnešní Albánii, kterou Řekové pojmenovali Bílou na rozdíl od Černé Hory, a do které zhruba roku 1000 př.n. l. přišli Illyrové, Illýrie se rozkládala na území exJugoslávie + dnešní Albánie, silně ovlivněna řeckou kulturou), na jihozápadě s Persií (kavkazská Ibérie se rozkládala i na velké části dnešního íránského území, TR území /TR provincie Tao, ázerbájdžánského i ruského území) a s Arménským královstvím.

Kolchida, Ibérie a kavkazská Albanie tvořily ve středověku Gruzínské království, slovo Ibérie má svůj původ údajně v arménštině či v kolchidštině, znamená něco jako ?horský hřbet?, který Kolchidu od Ibérie odděloval.

Žádné archeologické nálezy nedokladují přítomnost Alanů/Osetů na dnešním území, které Kreml nazývá Jižní Osetií.

Alanové/Osetové začali migrovat až v důsledku mongolských nájezdů ve 13.?14. stol. n.l., kdy se začali usazovat v ekonomicky vyspělé Šida Kartli, a kdy se jejich sousedské vztahy s Gruzíny prohloubily, navzájem si vojensky vypomáhali. Teprve když se Kartli pod nájezdem Mongolů začala politicky rozpadat na jednotlivá knížectví, Mongolové osetinské feudály podporovali, aby plenili a zcizovali gruzínský majetek, mnohokrát bylo vypleněno město Gori.

Poté, co se koncem 18. stol. dostala Gruzie pod ruský vliv, Kreml masově stěhoval do Gruzie Osety, Kabardince a jiné národnosti, načež tyto společné gruzínsko-osetské vesnice, ležící na gruzínském území, začal nazývat ?Gruzínskou Osetií?, od roku 1830 ?Jižní Osetií?.

Roku 1784 začalo Rusko na severním Kavkazu na břehu řeky Těrek (600 km) stavět Vladikavkazskou pevnost; Vladikavkaz je hlavní město Severní Osetie-Alanie.

Také na levém břehu řeky Těrek Grigorij Potěmkin, milenec a politický rádce Kateřiny Veliké, nechal vystavět kolem severoosetinského města Mozdok (1759), 92 km od Vladikavkazu, ruskou pevnost (v době, kdy se v Gruzii začal stavět ropovod a plynovod BTC se před ruskou vojenskou základnou Mozdok 5. 6. 2003 odpálila sebevražednice, 1. 8. 2003 atentátník zajel s vojenským nákladním autem do zdejší vojenské nemocnice, 22. 1. 2006 ruské tajné služby vyhodily do povětří plynovod vedoucí z Mozdoku do Tbilisi, takže Gruzie se spolu s Arménií ocitla bez dodávek zemního plynu z RF a bez elektřiny; Saakašvili obvinil ruské tajné služby a Gazprom).

Monografie Historie Severoosetské sovětské republiky (1988?) ukazuje mapu z roku 1801, na které je území severně od hory Kazbek označeno za Osetii, a území na jih od této hory za Gruzii (Imeretie, Kartalinie, Kachetije, Abcházie, Svaneti, Mingrélie).

V 3/1920, když bolševici přepadli nezávislou Gruzínskou demokratickou republiku, gruzínská vláda požádala o pomoc Británii, ta jí však nepomohla, protože Británie o jižním Kavkazu, v době, kdy si již bolševici zajistili ázerbájdžánská ropná pole, s bolševiky vyjednávala (vyjednávání Anglosasů s genocidním zločincem Stalinem za 2. sv. v. je také dechberoucí, gen. George Patton požadoval na US velení dvě divize Waffen-SS s tím, že s jejich pomocí jednou ranou z Kremlu vyžene i genocidního Stalina ? místo toho 8. 12. 1945 narazilo do štábního automobilu gen. Pattona na rovince na křižovatce v Heidelbergu nákladní auto, nehodu v automobilu nepřežil pouze gen. Patton).

Po ?sovětizaci? Ázerbájdžánu se situace Gruzie stala neudržitelnou, o to více, že na stranu RA se přidali Osetové, kteří v Šida Kartli za bolševické instruktáže povstali proti gruzínské vládě.

7. 5. 1920 gruzínská menševická vláda pod nátlakem podepsala dohodu s Kremlem,ve které se Kreml zavázal nevměšovat se do vnitřních záležitostí Gruzie, ale jakmile Tbilisi vyslala armádu k potlačení probolševické vzpoury financované a řízené Kremlem na území, které RF nazývá JO, kde Kreml dodávkami zbraní Osetům zamýšlel vyhlásit bolševickou SU republiku, Kreml již 17. 5. 1920 zaslal Tbilisi výhružnou diplomatickou nótu, která sama o sobě byla hrubým vměšováním se do vnitřních záležitostí Gruzie.

Tbilisi v odvetné nótě směřované na v pořadí již druhého bolševického komisaře zahraničních věcí Georgije Čičerina (1872?1936) z 20. 5. 1920 uvedlo, že ?Gruzie žádnou JO nezná, a že v ruské nótě zmíněné osetské vesnice se nacházejí na území Gruzie, jejíž hranice SU ve smlouvě ze 7. 5. 1920 právně uznal, a zavázal se je dodržovat ?. (Čičerin byl carský diplomat ze šlechtické rodiny, polyglot a vzdělanec, finančně podporoval ruské menševiky, ale s Leninem jej sblížil pacifistický postoj během 1. sv. v., pro protiválečnou činnost byl 1917 zatčen britskou policií, Trockij se postaral o jeho výměnu za UK občany zadržované bolševiky, včetně UK velvyslance George Buchanana, po návratu do MOW se Čičerin oficiálně přidal k bolševikům, účastnil se vyjednávání brestlitevského míru, viz můj článek Brestlitevský mír, a stal se po Trockém od 5/1918?1930 bolševickým ministrem zahraničí; 1922 podepsal s Německem Rapallskou smlouvu o vzájemné spolupráci, kterou oba státy obešly svoji mezinárodní izolaci).

16. 6. 1920 Tbilisi z důvodu protigruzínského článku v listu Komunista, který vybízel k povstání proti gruzínské vládě, poslala Kremlu další protestní nótu, na kterou odpověděl 16. 7. 1920 bolševický pověřenec pro Gruzii Sergej Kirov (1886?12/1934 Stalinem zavražděn) s tím, že on a Čičerin již jasně Tbilisi sdělili, že ani ÚV ani velitelství Kavkazského frontu žádné příkazy k protigruzínským akcím nevydali, a že za článek v listu Komunista neodpovídá.

V 2/1921 Osetové/Oseti, řízeni bolševiky, zasadili Tbilisi poslední ránu, když v rámci Leninova internacionálního šovinismu požádali o připojení k SU (gruzínské komunisty Kreml označil za nespolehlivé nacionalisty a pseudokomunisty).

Jak bolševici dobyli Gruzii (ve spolupráci s Atatürkovou armádou, která si ve spolupráci s armádou Rudou od Gruzie odtrhla ardaganskou oblast ? Ardagan/Ardahan ?  takže moskevskou smlouvou z roku 1922 dostala Gruzie novou hranici nejen s Ruskem, ale i s TR

Další úpravy v neprospěch Gruzie bolševici provedli na hranicích s Arménií, která zase musela část svého území podstoupit " petro" Ázerbájdžánu.

Jak bolševici dobyli Gruzii:

http://www.rbc.ru/opinions/society/16/02/2016/56c30e639a794731bc6a19ae

Zpráva gruzínského ÚV Stalinovi o Abcházii:

https://matiane.wordpress.com/2013/04/22/report-to-stalin-on-abkhazia/

Poté, co Kreml pošlapal smlouvu, kterou ?den předtím? uzavřel s Gruzínskou demokratickou republikou, ji vojensky přepadl (1921), násilně anektoval, a její území rozdrobil, když v ní vytvořil tři autonomní republiky ? Abcházskou, Jihoosetskou a Adžárskou.

Vojenská přehlídka Rudé armády v okupované Tbilisi v 2/1921 (jako druhé video je projev Stalina ze 7. 11. 1941):

https://www.youtube.com/watch?v=6dDeDWhDb4I&feature=share

V době rozpadu SU si KGB jistila své pozice v příštím životě podněcováním separatismu v ?blízkém? zahraničí, mj. v gruzínské Abcházii a na gruzínském území Kremlem přejmenovaném na JO, kterou přeměnila v jednu velkou ruskou základnu, tj. v nástupní prostor proti Gruzii.

Na úkor Gruzie, která s RF ku svému neštěstí sousedí, se historie z roku 1920 opakovala v letech 1989?1993, kdy Kreml použil stejnou protigruzínskou taktiku ? když nepomohla střelba ruské armády do demonstrantů v Tbilisi 9. 4. 1989, kteří pokojně demonstrovali před úřadem vlády za nezávislost Gruzie, nasadil proti ní KGB/GRU vyrobené separatisty z Abcházie a z tzv. JO.

Masakr v Suchumi

Bitva o abcházskou Gagru v té době obsazenou gruzínskou armádou, která se zde v době bojů o Suchumi vylodila, se odehrála ve dnech 1.?6. 10. 1992 krátce poté, co Tbilisi nepřistoupila na vyděračské požadavky při jednání v Kremlu.

Gruzínská posádka nebyla příliš početná, ale byla dobře vyzbrojená. Proruské milice abcházské gardy, milice ruské Konfederace severokavkazských národů a ruských kozáků pod vedením ruského důstojníka Šamila Basajeva po těžkých bojích gruzínskou jednotku ze Suchumi vytlačili.

Ševardnadze před bitvou obvinil Kreml z pomoci povstalcům, z napomáhání odtržení Abcházie od Gruzie, a z narušování společné hranice.

Zviad Gamsachurdia přispěl k oslabení gruzínské armády, protože zahájil ozbrojený boj proti Ševardnadzemu, kdy jeho příznivci obsadili přístav Poti a klíčový železniční uzel v Samtredii, takže Tbilisi zůstalo odříznuté od moře. Gruzínské jednotky v Abcházii se musely vzdát a odevzdat zbraně Gamsachurdiovi.

16. 9.1993 Abcházové i přes podpis smlouvy v Soči zahájili další ofenzívu proti gruzínským civilistům v Suchumi v době, kdy v Rusku vypukla politická krize (pokus Dumy o svržení Jelcina), která umožnila ruské armádě chovat se na Kavkaze dle své libosti.

Po deseti dnech bojů bylo Suchumi 27. 9. 1993 ruskými důstojníky dobyto a gruzínská armáda byla zatlačena za řeku Inguri ? začal etnický masakr v Suchumi, který trval dva týdny (v té době probíhaly i etnické čistky v Bosně-Hercegovině, kde na straně Srbů rovněž bojovali i ruští důstojníci ?na dovolené?, viz přiznání pluk. Girkina ?Strelkova?, šéfa ruského komanda, které počátkem dubna 2014 obsadilo donbaské město Slavjansk).

Severokavkazské jednotky spolu s abcházskými začaly organizovaně a systematicky ničit gruzínské části města, a vyvražďovat obyvatelstvo gruzínského původu po celé Abcházii.

Jenom v Suchumi bylo zavražděno 30 000 gruzínských civilistů, a 250 000 dalších Gruzínů ze Suchumi uprchlo přes Kodorskou soutěsku do Mingrelie, Tbilisi či RF.

Mezitím v Suchumi bylo výše zmíněnými proruskými jednotkami pod vedením ruských důstojníků zajato několik abcházských politiků loajálních Tbilisi jak abcházské, tak gruzínské národnosti. Všichni byli mučeni a 27. 9. 1993 popraveni, včetně Žiuliho Šartavy, šéfa Abcházské autonomní republiky, a starosty Suchumi Gurama Gabiskiria.

Rezoluce RB OSN č. 876 z 19. 10. 1993 odsoudila porušení mírové dohody ze Soči a etnické čistky s tím, že je prováděla ?abcházská armáda?, která však oficiálně neexistovala, a přeživší tvrdili, že vraždili cizí bojovníci, které doprovázeli abcházští průvodci, jejich tlumočníci, s předem připravenými seznamy Gruzínů v rukou.

Dokumenty o popravách ?nesprávně politicky orientovaných?, tj. progruzínských abcházských představitelů:

http://kavkazplus.com/news.php?id=3250#.Vrpi5PnhDGK

Portnikov 29. 1. 2016: V JO etnickou čistku proti Gruzínům zajistily pravidelné jednotky ruské armády:

http://gordonua.com/news/worldnews/portnikov-v-yuzhnoy-osetii-etnicheskuyu-chistku-gruzin-obespechili-regulyarnye-podrazdeleniya-rossiyskoy-armii-117664.html

Haagská žalobkyně chce vyšetřit zločiny v JO, ale o zločinech v Abcházii ani slovo (srpen 2015):

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1601533-haagska-zalobkyne-chce-vysetrit-zlociny-v-jizni-osetii

Dokumentární film o Spec-operaci proti Gruzii: https://www.youtube.com/watch?v=hXhlfSY7nOA

Ruský šovinista Dorenko o Gruzínech:

https://www.youtube.com/watch?time_continue=76&v=Bt4uw_q7wjA

Ruský skladatel Nazarov 1. 4. 2016: Kdyby Putinovi neprošla Gruzie, nebylo by Ukrajiny ani Sýrie ? dostal by hned přes papulu a zapřemýšlel by:

http://gordonua.com/publications/kompozitor-nazarov-esli-by-gruzija-putinu-ne-soshla-s-ruk-ne-bylo-by-ukrainy-i-sirii-srazu-poluchil-by-po-morde-zauvazhal-by-125710.html

Otevřený dopis z 28. 10. 2015 k situaci kolem nejsledovanější TV komerční stanice Rustavi 2 a ke Gruzii:

http://michalboni.pl/meps-open-letter-on-rustavi-2-and-georgia/

Před nadcházejícími parlamentními volbami na podzim 2016 Ivanišvili kopíruje svého chlebodárce Putina, a usiluje o likvidaci svobodných opozičních médií jejich skupováním ze strany svého přítele proruského mediálního magnáta Kibara Chalvašiho, jenž nejoblíbenější a nejmocnější gruzínskou TV Rustavi2 (mj. detailně komentovala pokus o puč v Kremlu z 3/2015) před 10 lety prodal, a od 8/2015 se jí na příkaz Kremlu snaží dostat soudně zpět (také Zeman usiluje dostat pod cenzuru ČT1).

V rámci právní bitvy proti TV Rustavi 2, v níž často vystupují političtí konkurenti proruského oligarchy Ivanišviliho, se mu již podařilo soudně zmrazit její aktiva, zatímco Ivanišvilim placený proruský premiér Irakli Garibašvili tuto TV nazval ?zločineckou bandou? a propagandistickou mašinérií, stejně jako Saakašviliho stranu, hlavní opoziční stranu proti Ivanišvilimu, která dle jeho názoru nemá v politice co dělat (proto bojůvky proruského oligarchy Ivanišviliho napadají sídla této strany a demolují je).

Dle scénáře FSB (v RF Putin tuto metodu zkompromitování použil proti prokurátoru Skuratovovi v 4/1999, jenž neúprosně vyšetřoval korupční skandál Jelcinovy dcery, a mj. před prezidentskými volbami v 2/2004 proti kandidátovi za Berezovského Liberální stranu Ivanu Rybkinovi, jenž se po zastrašovacím únosu ze strany FSB nakonec kandidatury vzdal) se na internetu objevily tajuplné odposlechy (stejně jako před volbami v roce 2013 se objevilo záhadné video o týrání vězňů v gruzínské věznici, které Saakašvilimu hodně uškodilo), které Saakašviliho spojily se šéfem TV Rustavi 2 Nikem Gvaramia, a s jedním ze šéfů jeho strany Sjednocené národní hnutí, s Gigou Bokeria ? proto je Saakašvili od 24. 10. 2015 Ivanišvilim stíhán pro další zločin ? spiknutí proti státu.

Gruzínský prezident Giorgi Margvelašvili se od Ivanišviliho v této kauze distancoval s tím, že kauza narušuje ústavní pořádek.

Rusové přicházejí kradmo, v 7/015 v noci posunuli hraniční plot v tzv. JO hlouběji do gruzínského území, ráno se gruzínští občané probudili s ruským pasem.

https://www.youtube.com/watch?v=bv00Weif0Sw

Další podivná webová stránka www.osetie.cz založená Viktorií Ševčenkovou z RF, stejně jako webová stránka www.abchazie.cz s ruským výkladem dějin.

Vůbec se nezabývá skutečnou Osetií (severokavkazskou), ale jen okupovanou gruzínskou provincií, kterou Kreml nazývá JO, které tato webová stránka šije dějiny ?na míru? dle kremelského výkladu.

Že by Bidzina Ivanišvili podplatil CNN ? http://ireport.cnn.com/docs/DO C-1004933

Gruzie k 70.výročí založení OSN věnovala úřadu OSN Ženevě speciální hliněné sudy na víno:

http://www.interpressnews.ge/ru/2010-05-25-09-34-46/80512-2016-02-29-09-26-51.html

Europarlament požaduje na Gruzii, aby přijala syrské běžence:

http://www.apsny.ge/2015/pol/1447302012.php

Září 2015 David Kádner (VV, poté Úsvit nad Kladnem) a náměstek ministra obrany Ing. Tomáš Kuchta v Gruzii http://www.apsny.ge/2015/mil/1441760024.php

US společnost našla v Gruzii obří naleziště zemního plynu

http://lenta.ru/news/2016/02/03/georgia/

Kavkaz, bariréra pro ruskou expanzi

https://www.stratfor.com/sample/analysis/caucasus-formidable-barrier-russian-expansion

V Gruzii 13. 12. 2015 oznámili příjezd prvního tranzitního vlaku z Číny, směřujícího přes Kazachstán, Ázerbájdžán, Gruzii a TR do Evropy. Dohoda mezi těmito státy o nové Hedvábné stezce, obcházející Rusko, byla podepsána 30.11.015 k velké nelibosti Kremlu ? Eurasijská unie je čím dál více jen abstraktní pojem na papíře. Do Istanbulu dorazí vlak z Číny za 15 dní, po moři za 40-45 dní.

 http://lenta.ru/news/2015/12/13/georgia/

Vnitropolitický boj v Gruzii:

http://www.cfr.org/georgia/renewed-confrontation-georgia/p37662?cid=otr-marketing_use-CPM_Georgia

11. 2. 2016 gen. tajemník NATO vyzval Kreml, aby upustil od svého ?diplomatického uznání? jím okupovaných pirátských pseudostátečků Abcházie a tzv. JO. Stoltenberg dále uvedl, že v 5/2016 NATO začne s výcvikem gruzínských důstojníků:

http://www.newsru.com/world/11feb2016/natogeorgia.html

16. 2. 2016 Rusy okupovaná Abcházie zavedla vízovou povinnost pro Bělorusko poté, co Lukašenko prohlásil, že ?Rusové na vědeckotechnický pokrok nemají?:

http://by24.org/2016/02/16/abkhazia_introduced_visas_for_belarus/

Další Putinův generál vypil kávu s jedem, bývalý velitel 58. armády Severokavkazského vojenského okruhu Anatolij Chrulev, hrdina ruské agrese vůči Gruzii ze 8/2008, za odměnu jmenovaný náčelníkem abcházského genštábu:

http://elise.com.ua/?p=179198#&hcq=8IBxWDp

Závěr:

Kreml stále okupuje 20 % gruzínského území, desetitisíce gruzínských civilistů bylo zavražděno, každý desátý obyvatel Gruzie je uprchlíkem. Jejich domovy a majetek ruští agresoři zničili, prodali či přidělili svým pohůnkům, zničili i gruzínské středověké kulturní památky, zejména kostely.

Kreml by měl Gruzii za útočné války, které proti ní vedl v letech 1921, 1993, a 2008 vyplatit minimálně 100miliard $ odškodného za zničení územní celistvosti Gruzie, odškodnit ji za způsobené morální újmy, nemluvě o nezákonném masovém rozdávání ruských pasů na okupovaných územích stále ještě po právní stránce gruzínským občanům.

Tbilisi by toto odškodnění mělo požadovat.