logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Krasny vyhled na Prahu aneb Vrazi z Cha-songu (ad Korea 2)

Druhá část šokující informace o pokusech, které se ve východním bloku konaly na válečných zajatcích. (Z technickych duvodu je text bez diakritiky.)

Devadesata leta zacinala a starsi belovlasy muz sedel v predpokoji u okna s krasnym vyhledem na Prahu a cekal „az bude pripusten“. Neprisel sam od sebe, byl predvolan. Pred temer ctyriceti lety byl vojakem z povolani a pres Mongolsko a Peking se dostal az do Koreje. O tom to bude. Mluvilo se o vstupu do NATO. Kdo by si to kdy pomyslel!

Valka v Koreji byla pro Rusy nejen prilezitost studovat americkou armadu a jeji vybaveni, ale i prilezitost venovat se pokusum, o kterych se doktoru Mengele mohlo jen zdat. Ale Rusove by se tim nespinili, na spinavou praci meli prece ceskoslovenske „lekare“. Ceskoslovensko zridilo v Severni Koreji jako soucast „zpravodajske mise“ takzvanou „nemocnici“. Oficialne byla tato nemocnice urcena k leceni valecnych zraneni, takovy cesky „MASH“, ve skutecnosti ale slouzila jako stredisko, ve kterem ceskoslovensti lekari experimentovali na americkych a jihokorejskych zajatcich. Prava sezona zacala, kdyz po bitve u Cha-songu (Kaesongu) bylo zajato vetsi mnozstvi cernosskych americkych vojaku. Rusove meli na bezne pokusy dost materialu ze svych vlastnich gulagu, ale cernochu tam tedy moc nemeli.

Velitelem ceskoslovenskych operaci v Koreji byl plukovnik (pozdeji general) Rudolf Babka ze zpravodajske sluzby vojenske rozvedky Generalniho stabu, ktery byl v Koreji jako diplomat z ministerstva zahranici CSR. Skutecnym sefem teto „nemocnice hruzy“ byl plukovnik profesor MUDr. Dufek, srdecni specialista, puvodne sovetsky obcan, ktery emigroval do Ceskoslovenska a byl vedoucim „vyzkumu“ v Ustredni vojenske nemocnici v Praze-Stresovicich. (viz ref 2 a fotografie na http://www.humintel.com/clanek56.htm ) V pocatecni fazi teto operace v Koreji bylo zapojeno osmnact ceskych a slovenskych „lekaru“ (ano prosim, doktor Ludvik Soucek taky) a vetsi mnozstvi pomocneho personalu (Bures, Taus, Dedik, Placak). V dobe pripravy na tento ukol bylo nekolik ceskoslovenskych lekaru skoleno v oblasti atomoveho zareni a jeho ucincich na lidske telo v Institutu Atomove mediciny v Dubne u Moskvy.

Tito odbornici (vsichni dobrovolnici) pak provadeli pokusy s ozarovanim americkych zajatcu v severni Koreji. Radioizotopy byly pro tyto pokusy na zajatcich dopraveny do severni Koreje ze Sovetskeho svazu. Dalsi pokusy byly provadeny s drogami. Zajatci dostavali injekce se vsim moznym a sledovalo se, kolik toho asi vojak vydrzi. Hlavnimi „vedeckymi vyzkumnymi ukoly“ byla teorie mini-infarktu a Chruscevova teorie o moralnim rozkladu zapadni spolecnosti drogami. Ti zajatci, kteri meli tu drzost tuhle ceskoslovenskou lekarskou peci prezit byli usmrceni a spaleni. Za timto ucelem sestrojili ceskoslovensti odbornici -- to vite „zlate ceske rucicky“ -- i prenosne krematorium. Obsluhoval ho dalsi dobrovolnik, Frantisek Kravacek.

Dalsim zadanym vysledkem bylo pomoci drog donutit zajatce, aby se zrekl USA a pak ho vyuzit k propagaci vyhod komunistickem systemu. Celkem 23 americkych vojaku se takto „rozhodlo“ se rozejit s Amerikou a odejit do Ciny nebo do jine komunisticke zeme (viz link 7). John Roedel Dunn, puvodne z Baltimore, odesel do Pekingu, tam se ozenil s pracovnici ceskoslovenske ambasady a odstehoval se s ni do Ceskoslovenska. Reporterovi AP, ktery po nem v breznu 2002 patral, se ho nepodarilo najit. Nebyl sam. Dle zpravodajskeho pobocnika presidenta Eisenhowera, plukovnika Phillipa Corso, ktery dohlizel na zaverecnou povalecnou vymenu zajatcu v Panmunjon, pri zaverecnem scitani chybelo 610 prislusniku americke armady a pres 300 prislusniku letectva. Pokud se nevyparili, tak se vykourili z ceskoslovenskeho krematoria anebo skoncili v Ceskoslovensku nebo Rusku.

Ceskoslovensky lekarsky mengelismus nebyl v te dobe uz nic noveho. Prukopnikem byl MUDr. Otto Roubicek, spolupracovnik doktora Mengele z Osvetimi, byvaly reditel OUNZ v Jicine, ktery kdyz byl jeste vezenskym „lekarem“ ve Valdicich v padesatych letech, zorganizoval komunistickym rezimem schvalenou akci „Krev pro rudou Koreu“ a masove odebiral krev veznum az do uplneho vycerpani. „Vycerpani“ vezni byli odesilani do veznice v Opave, kde vsichni zemreli (viz link 14). Pise o tom ve sve knize Dvanact zastaveni arciopat Anastaz Opasek, ktery sam prodelal jeho metody „leceni“, v kapitole Valdicke zastaveni: „Znal jsem velmi dobre tohoto lekare-sadistu, co se zucastnil jako prava ruka Mengeleho selekci svych soukmenovcu.“ Pri podobne akci (kolik jich po celem Ceskoslovensku asi bylo?) byli v malem mestecku v Podkrkonosi, v Semilech, zdravotnim radou MUDr. Pluharem a jeho zdravotni sestrou Remzovou usmrcovani vezneni knezi injekcemi a jinym zpusobem k pokusnym ucelum. Tito takzvani pacienti ztraceli postupne schopnost mysleni, stabilitu, prestavali chodit a umirali (viz link 13).

V roce 1954, kdyz bylo v Koreji uzavreno primeri, bylo rozhodnuto „nemocnici“ zrusit a cely provoz prevezt do Prahy -- i s pacienty. Celkem byly do Prahy dopraveny ctyri „zasilky“ americkych zajatcu, kazda z nich 25 lidi. Cele operaci veleli generalporucik Evzen Chlad a generalmajor M. Cerny. Prahou projizdeli v autobusech Skoda 706 RTO se zacernenymi skly. Za zacernenym sklem je cernocha hur videt. Muz vzpominal na jednoho z nich, ktery i pres znacne mnozstvi drog v tele byl porad jeste castecne pri smyslech a ktery se zeptal, kde prave je. Dostalo se mu odpovedi, ze v Praze, v Ceskoslovensku. Vojak ani nemrkl a zamumlal „Right in the middle. A sphincter of Europe.“ Nic mu to nepomohlo. Kravacek ho taky spalil ve svem prenosnem krematoriu.

Ceskoslovensky lekarsky mengelismus slavil uspechy i v dobe vietnamske valky. V te dobe uz „sovetsti vedci“ spotrebovali vsechny sve pokusne objekty z korejske valky a potrebovali nove. Koncem roku 1961 nacelnik generalniho stabu severniho Vietnamu general Quong navstivil Prahu. Behem schuze, na ktere byl pritomen vietnamsky nacelnik generalniho stabu, general Otakar Rytir, ministr obrany Bohumir Lomsky a tehdy plukovnik Jan Sejna, vysvetlil sovetsky general Aleksander Kuscev pritomnym, jak byli americti zajatci z korejske valky pouzivani k lekarskym pokusum a jak dosly zasoby a jak je treba je doplnit. Jak straslive vzdy Cesi lezli Rusum do zadku neni zadnym tajemstvim. Odpovedne osoby byly okamzite jmenovany. Z ceske strany to byl general Otakar Rytir, ministr vnitra Josef Kudrna, nacelnik vojenske kontrarozvedky generalmajor Josef Stavinoha, nacelnik vojenske rozvedky generalmajor Oldrich Burda a jeho zastupce generalmajor Vasil Lalo.

Prvni zasilka americkych zajatcu (sedm lidi) z Vietnamu prisla do Prahy v srpnu 1961 a byli drzeni v budovach na ulici Sluna a Rooseveltova 1 a za dva dny na to byli z letiste v Zatci odeslani do Moskvy. Rusove si pak stezovali, ze vzorky byly prilis stare (vekove byli zajatci okolo 40 let, protoze to nebyli regulerni vojaci, ale americti civiliste zajati v jiznim Vietnamu, prvni oficialni americky vojensky zajatec byl az ze srpna 1964), a Rusove meli na pokusy radsi mladsi lidi. Stezoval si kdekdo. I reditel Ceskoslovenske akademie ved si stezoval Antoninu Novotnemu, ze by ceskoslovensti vedci a lekari mohli take VEDECKY pracovat, kdyby jim Rusove pridelili vice zajatcu (viz link 1, strana 18). Chudaci ceskoslovensti vedci! Nemeli si co dat do zkumavky, nemeli si do ceho riznout!

Clen UV KSC Vladimir Koucky, ktery mel na starosti zahranicni zalezitosti, pak zacatkem roku 1964 zaridil, aby cesti Mengelove meli dostatek americkych pokusnych kraliku. Dalsi dohoda, o „lekarskem vyzkumu“ byla uzavrena v roce 1965 predsedou vlady Jozefem Lenartem a nacelnikem Hlavni politicke spravy generalem Vaclavem Prchlikem v Hanoi, a od te doby byli cesti Mengelove posilani primo do severniho Vietnamu. Obvykla „staz“ byla sest mesicu, a jezdili tam jen dukladne „provereni“ ve skupinach 8--10 lidi. Dve „nemocnice“ tohoto typu, kde se delaly pokusy na zajatych Americanech, byly i v Laosu. Zkousela se i ucinnost „vyslechovych drog“ (tedy asi neco jako sodium pentothal) a tyto „vyslechy“ byly rizeny generalem Josefem Stavinohou. Podobne „nemocnice“ meli ve Vietnamu a Laosu i vychodni Nemci a i oni, stejne jako Cesi, podlehali „sovetskemu veleni“.

Ovsem zasilky zajatcu k pokusum do Prahy pokracovaly dal. Obvykle to byly dve nebo tri dodavky rocne, vzdy letadlem, ktere pristavalo na letisti v Zatci. I kdyz letadlo bylo vzdy ruske a s ruskou posadkou, oznaceni na kridlech bylo vzdy jako letadlo madarske, bulharske nebo rumunske armady. Kdyz takova dodavka prisla, vsechen „obycejny“ personal byl vyhnan z letiste, zajatci byli nalozeni do autobusu se zacernenymi skly a odvezeni do budov v Pohorelci v Praze. Obvykla zasilka byla vzdy dvacet az dvacetpet lidi, pouze jednou, na podzim 1966, prislo najednou asi sedesat americkych zajatcu.

Oficialni verze vzdy byla, ze to jsou bud zahranicni studenti a nebo zahranicni vojaci, kteri prijeli do Ceskoslovenska na specializovany vycvik. Objekty v Pohorelci byly stale hlidany a tudiz bezpecne. Casto se stavalo, ze mala cast zajatcu, tri nebo ctyri lide, byla od ostatnich oddelena a umistena v objektech na Rooseveltove ulici a nebo v Korejske, pripadne Slune ulici. Tykalo se to vetsinou zajatcu, kteri se rozhodli „spolupracovat“. General Sejna uvedl, ze mezi zajatymi Americany byli jednou i dva Australane, kteri byli taktez nakonec odeslani do Sovetskeho svazu.

A stejne jako v dobe korejske valky, i tentokrat se ceskoslovensti „lekari“ mohli prerazit nadsenim, kdyz se hlasili k spolupraci na experimentech na zajatcich. Zkousel se ucinek drog v zavislosti na veku, rase (cernosi byli popularni) a inteligenci. Zkousely se drogy menici chovani jednotlivce, zkousely se drogy zpusobujici zvlastni nemoci, drogy zpusobujici rychle se objevujici nemoci, byly zkouseny drogy a biologicke organismy pro pouziti jako vrazedne zbrane a take drogy, ktere by zpusobily smrt vypadajici jako smrt z prirozenych pricin. Zvlastni dulezitost mely pokusy s ucinkem zareni mikrovln s nizkou frekvenci (coz pozdeji Rusove pouzili na ozarovani americke ambasady v Moskve). V letech 1966--68 se na pokusech podilelo nejmene patnact ceskych „lekaru“ a nejmene osm „vedcu“ z CSAV. Dalsi cesti a slovensti „odbornici“ se podileli na pokusech na zajatcich na nejmene dvaceti mistech v Sovetskem svazu. Kolik stovek ceskych a slovenskych „lekaru“ to asi celkem bylo? Kolik z nich dodnes dela reditele poliklinik, nemocnic, pracuje na ministerstvu nebo je dokonce „poslanci“?

Dvere se tise otevrely a sekretarka vsustila do mistnosti. „Pojdte pane profesore, pan prezident vas ocekava.“

 

Zdroje:

  1. http://www.aiipowmia.com/koreacw/czechpw.html

  2. http://www.aiipowmia.com/ssc/dglss.html

  3. http://www.aiipowmia.com/testimony/douglass17.html

  4. http://www.ipsystems.com/powmia/news96/sept96.htm

  5. http://www.autentico.org/guara/oagmb002.html

  6. http://members.aol.com/lilsispam/benge.htm

  7. http://ap.tbo.com/ap/breaking/MGAIS6EQFZC.html

  8. http://www.cnn.com/US/9609/17/korea.pows/

  9. http://www.taskforceomegainc.org/USSR.htm

10. http://www.nationalalliance.org/cuba/benge3.htm

11. vzpominky plk. v.v. L.C.

12. Michael Caine -- What's It All About

13. Robert Ludlum -- The Chancellor Manuscript

14. Zbynek Ludvik, Vaclav Bures -- Cerna kniha minulosti -- http://www.zludvik.de

 
Přidat komentář

Diskuse k tomuto článku byla uzavřena.

Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

Co jsem prožil

Nejnovější vydání oblíbených pamětí.