logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Ludvík Svoboda -- glorifikovaný voják i zatracovaný politik

Ke 110. výročí narození

PRAHA - Byl hrdinou z obou světových válek, mužem nenáviděným i oslavovaným. Ludvíka Svobodu, od jehož narození uplynulo 110 let (roku 2005), si současníci připomínají především jako postavu vláčenou srpnovými událostmi roku 1968.

Svoboda se narodil 25. listopadu 1895 v Hroznatíně na Vysočině v zemědělské rodině. Plány stát se agronomem "vyřešila" 1. světová válka. Narukoval v roce 1915, o rok později zběhl do tvořících se československých legií. Prošel Zborovem, Bachmačí i cestovní anabází, která legionáře vedla domů přes Vladivostok a Tichý oceán. Když se v roce 1920 vrátil, pokusil se ještě jednou navázat na rodinnou tradici a dva roky se staral o rodinný statek. Volání armády ale bylo silnější.

Po další mobilizaci - v roce 1921 proti Maďarům - už Ludvík Svoboda v armádě zůstal. Po krátkém působení v Kroměříži - kde si našel manželku Irenu, se kterou měl dceru Zoe a syna Miroslava - jej armáda poslala na Podkarpatskou Rus, kde sloužil osm let. Třicátá léta zčásti strávil jako přednášející na vojenské akademii v Hranicích, Mnichov jej zastihl jako velitele pluku v Dolních Kounicích. Svoboda, který nesouhlasil s "Benešovou kapitulací", se nejprve vrhl na podzemní činnost, záhy utekl do Polska, kde se přidal k formované československé vojenské skupině, se kterou po dobytí Polska odešel do Sovětského svazu.

 Agenti NKVD ho ovšem postavili před soud a za údajné vyzvědačství se ho chystali popravit. Svoboda pak údajně v rámci posledního přání přesvědčil své soudce, aby zavolali do Kremlu, kde mu měli potvrdit nevinu. Právě z těchto prvních sovětských zážitků později někteří badatelé odvozovali, že Svoboda byl agentem sovětů, přímý důkaz ale dosud nalezen nebyl.

 Po této události Svoboda začal organizovat 1. československý samostatný polní prapor, později armádní sbor. Zúčastnil se bojů u Sokolova, o Kyjev a následně i dukelské operace. Ačkoliv ve svých jednotkách nepovoloval žádnou politickou činnost, do Prahy se po válce vrátil s dekretem, který jej jmenoval ministrem národní obrany. Druhou polovinu 40. let tak generál Svoboda strávil ve vysoké politice. Z pozice ministra (historici se přou, zda-li jako agent Moskvy, nebo generál loajální rozhodnutí prezidenta Beneše) přihlížel komunistickému převratu, později třeba i justiční vraždě svého spolubojovníka Heliodora Píky.

Na začátku padesátých let jej čistky odsunuly mimo nejvyšší funkce, dva roky strávil jako účetní v JZD Hroznatín. Zpět mu pomohlo výslovné přání sovětského vůdce Nikity Chruščova setkat se s ním během návštěvy Prahy. Svoboda pak krátce ještě učil na vojenské akademii a po odchodu do důchodu (1958) se podílel na práci Vojenského historického archivu.

Situace se změnila s pražským jarem 1968, kdy se stal prezidentem. Podle některých výkladů proto, že měl na jedné straně působit jako postava uklidňující Sověty, na druhé straně jako člověk konfrontovaný s "chybami režimu" měl být nakloněn jeho reformám a liberalizaci. Podle historiků Svoboda naplnil spíše předpoklad první. Sice odmítl jmenovat vnucovanou rolnicko- dělnickou vládu, nicméně vedl delegaci do Moskvy, kde i pod jeho tlakem všichni účastníci až na Františka Kriegla podepsali souhlas s okupací.

V následujících letech pak muž, který měl být přístupný reformám a liberalizaci, bez odporu přihlížel normalizaci nastolené Gustávem Husákem a přes svou postupující nemoc se snažil udržet si pozici. Prezidentské funkce byl zbaven v březnu 1975 a o čtyři roky později, 20. září 1979, zemřel.

 
Datum: 16. 12. 2005 10:31:08 Autor: JAB
Předmět: Svoboda
Ledacos v tom shrnutí chybí. Svoboda sám přiznával, že byl tajným členem KSČ (na Gottwaldovo přání) již za války)však také dával zavřít (Sovětům, NKVD)ty své vojáky, kteří zkušenost ze sovětských lágrů používalim k "protisovětské agitaci" (třeba kpt. Polák, bývalý legionář a četní další). Na druhé straně již jako soukromá osoba a podle všech zpráv i značně dementní) navštívil roku 1975 díky Britům (mají tam i sbvé námořníky)zachovaný legionářský hřbitov ve Vladivostoku, kde je zapsán v kapli v pamětní knize. Typické ostatně je, že po roce 1970 sice vyšly jeho paměti, ale byly neprodleně staženy z prodeje skrze nevhodné politické postoje. Ostatně, do SSSr se dostal náhodou. Z Polska odjížděl (a stighl odplout) kontingent čs.vojáků do Francie a Svoboda a plk. Beneš si házeli mincí, kdo má zůstat v Polsku a kdo pojede do Francie. Plk. Beneš spáchal pak po pádu Francie v Paříži sebevraždu.
Datum: 18. 12. 2005 20:44:52 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Jak to vidí Russkoje slovo
V souvislosti s vydáním knihy vzpomínek dcery generála Svobody uveřejnil časopis ruské diaspory v České republice Russkoje slovo se Zoe Klusákovou-Svobodovou rozhovor. V překladu Vladislava Veselého jej pod názvem Můj otec Ludvík Svoboda přetiskl internetový časopis Obrys Kmen. Je signifikantní, že autor rozhovoru (není jmenován) se vůbec neptal na neblahou Svobodovu úlohu v únoru 1948 a jen velmi ohleduplně připomenul jeho roli v roce 1968. Paní Klusáková-Svobodová potom na otci nenachází špetku viny ani za rok 1948, ani za rok 1968. Od dcery se to dá očekávat, ale novinář by měl být při kladení otázek méně ohleduplný. Takto celý rozhovor není nic jiného, než nepřesvědčivá apoteóza. Viz: http://obrys-kmen.cz/index.php?rok=2005&cis=40&tisk=01
Datum: 21. 12. 2005 13:11:10 Autor: JAB
Předmět: Svoboda -interview dcery
Tak jsem si ten interview nalezl. Dcerunka veřejně lže, jedenkrát prokazatelně pro každého. Uvedením důvodů proč Svoboda převedl svou jednotku do SSSR a ne do Rumunska. Tvrzením, že proto, že SSSR neuznal Mnichovskou dohodu a okupaci roku 1939. Uznal, dokonce navázal i diplomatické styky se Slovenským štátem a zrušil čs. vyslanectví v Moskvě. Ostatně je to periodikum, pokud jsem se kamkoli začetl naprostý bolševický blaf.
Datum: 27. 12. 2005 08:33:05 Autor: Hrubant Ivan
Předmět: Reakce na komentáře
Článek celkem realisticky a bez emocí shrnuje životopis našeho bývalého prezidenta. Se všemi jeho positivy a negativy. Naopak komentáře kolegy JABa ukazují zaujatost až v nebývalé míře. Ale čím se vlastně Svoboda provinil? Shrňme: 1) Dával zavírat svoje vojáky - autor předpokládá aktivní účast, ale to je poněkud úsměvné. Celou činnost provádělo NKDV, ve Svobodově případě se jedná pouze o pasivní roli. Stejně jako u jiných velitelů sovětské armády. 2) Účast v roce 1948 - dobře. Ale připomeňme, že za hranicemi stály elitní gardové divize připravené zasáhnout. Takže opět spíše pasivní role. 3) Zavraždění gen. Píky - opět pasivní role. I když mi není jasné, co mohl Svoboda dělat. V padesátých letech měl co dělat, aby ochránil sebe a svoji rodinu. 4) Rok 1968 - to je nejcitlivější téma. Kdyby toho nebylo nevedeme internetovou diskusi. Ale ani tady není Svobodova role jednoznačně negativní. Já vidím Svobodu jako na historickou postavu, statečného vojáka a naivního politika, který svoji prestiž dal do služeb normalizace. Ale moc toho ovlivnit nemohl.
Datum: 30. 12. 2005 13:06:34 Autor: Leonid Křížek
Předmět: ad Pasivní role
Pane Hrubante, Svoboda se dvakrát zachoval jako vlastizrádce: 1948 (s Klapálkem ujistili komunisty, tedy režiséry protistátního puče, bezvýhradnou podporou armády. Důstojníky, kteří později připravovali zásah, nechal popravit) a 1968 (podepsal vlastizrádnou smlouvu, ačkoliv Kriegl jediný nepodepsal, takže to šlo). "Pasivní role" státníka je v tomto případě vlastizrada. Koneckonců i Hitler byl statečný voják, což ho nezbavuje odpovědnosti za zločiny, které páchal či nechal páchat. A nezastat se spolubojovníků jako byl Pika a jiní je zbabělost -- tak jakýpak statečný voják? Stejně zbaběle se projevil i za normalizace -- vím o dopisech, které mu psaly rodiny nespravedlivě odsouzených. Prostě bolševický zaprodanec.
Datum: 04. 01. 2006 10:33:45 Autor: Petr Hofman
Předmět: re:
Informace o Svobodově návštěvě legionářského hřbitova ve Vladivostoku je velmi zajímavá; historií hřbitova jsem se zabýval a rád bych se o této epizodě dozvěděl více. Pokud jde o plk. Beneše a údajné házení si mincí o to, kdo odjede do Francie, jedná se patrně o záměnu osob. Pplk.gšt. Bedřich Beneš v Polsku vůbec nebyl, ještě v březnu 1939 odjel z ČSR jako nový vojenský atašé do Francie a vzhledem k okupaci českých zemí se měl na vyzvání protektorátních úřadů do 30. 4. z Paříže vrátit. Odmítl a v patrně pro něho bezvýchodné situaci zvolil 23. 6. 1939 (tedy ještě před začátkem války, nikoli po pádu Francie o rok později) dobrovolnou smrt skokem z Eiffelovy věže.
Datum: 01. 09. 2006 11:01:40 Autor: Sigurd
Předmět: Reakce uživatele JAB
Mno asi jste si nevšiml, že uživatel JAB reaguje negativně nikoliv na tento článek o Svobodovi, ale na rozhovor s jeho dcerou v tom "pochybném bolševickém periodiku"
Datum: 30. 10. 2006 19:15:40 Autor: Jiří Fidler
Předmět: RE: Svoboda
Ono v tom článku nechybí jen ledacos, ale v podstatě téměř vše. Navíc ony uvedené údaje jsou tak schematické a diletantské (z legií jenom obligátní Zborov a Bachmač, přesně podle komunistického mustru ze 40. let, magistrála odbyta necelou větou, z druhého odboje podobně, meziválečné působení spíše k pláči), jinak co odstavec (málem i věta), to chyba. Takže jen stručně: v roce 1938 nebyl velitelem pluku, ale praporu, ostatně v Dolních Kounicích nikdy žádný pluk posádkou neby; v SSSR neorganizoval armádní sbor, v době měl dost práce se svojí brigádou; není pravda, že nepovoloval činnost komunistů, dokonce je zval na přednášky a Vrbenský u něho bydlel, že Procházka a Reicin mají buňku věděl asi každý, kdo v Buzuluku byl; v padesátých letech nebyl účetním, ale poslancem NS; po 1955 neučil na vojenské akademii, pokud tedy nemá autor na mysli onu hranickou ze 30. let; nepodílel se na práci Vojenského historického archívu, ale byl uklizen do Vojenského historického ústavu, i dnes by se každý archivář urazil, kdyby byl omylem považován za pracovníka VHÚ. Takže celý životopis je jak radio Jerevan...
Datum: 13. 11. 2007 23:51:21 Autor: Karel Keller
Předmět: Kauza vojenská historie
Zejména příspěvek J.Fidlera ukazuje hlavní problém české vojenské historie-nejde ani tak o fakta,jako o jejich interpretaci.Ale ke Svobodovi-v úvodu k II.dílu Cest života, které na začátku 90.let v podstatě Z.Klusáková vydala téměř jako samizdat,je jasně napsáno proč psal legiích tak málo.JF jako bývalý vědecký tajemník VHÚ by třeba mohl napsat co polistopadová garnitura voj.historiků udělala k rozšifrování oné třetí fáze legionážské anabáze,která je spojena se jménem Jana Syrového a jejíž protiřečení a spory ovlivnovaly nejen první republiku slr jsou opisovány dodnes.V té době byl LS úspěšný velitel praporu 3.pluku,v mobilizaci 1938 byl poté,co splnil úkoly jako mobilizační důstojník,velitel 1.praporu zmobilizovaného 53.pp a v případě zahájení boje se pčítalo,že by pluk převzal.Do Buzuluku Gottwalda nepozval jako představitele KSČ,ale jako jednoho z poslanců,kteří odmítli Mnichov,v padesátých letech byl především vojenský důchodce,člen vedení SPB,poslanecký mandát byl v podstatě čestnou funkcí.Vlastizrada 1948?Nebylo to náhodou o tom,že LS udělal to,co mu ukládala ústava a co po něm chtěli všichni zprava doleva-to jest nic?Nevím,proč JF sem plete archiváře,na VA skutečně neučil,ale velel ji,s největší pravděpodobností to byl kompromis poté,co Čepičkovi odmítl vysokou velitelskou funkci(velitel pozemního vojska?).VHÚ mělo zvláštní oddělení právě pro odložení generály.Druhá údajná vlastizrada-srpen 1968.Nebylo to náhodou o tom,že když se sovětští maršálové rozhodli v duchu svých nejlepších imperiálních tradic,byl to LS,se kterým se Brežněv prostě musel bavit(ta lobby se jmenovala Výbor veteránů...)
Datum: 25. 03. 2008 11:40:09 Autor: Robert Válek
Předmět: coi se dělo?
Mě by zajímalo co se dělo s našimi vojáky od té doby co přešli v roce 1939 z polska do SSSR, správněji co přešli do polska okupvaného SSSR až do června 1941. Svoboda se tomu širokému úseku vyhýbá. Vím že část vojáků se podařilo dostat přes blízký východ do afriky. Ale co bylo s těmi kteří byli internovaní v SSSR, v jaké části? V kterých táborech? Museli pracovat? Atd Atd? Můžete někdo poradit nějaký zdroj?
Datum: 30. 10. 2009 14:37:08 Autor: Karel Keller
Předmět: to chce číst
Celá epizoda působení čs.legionu od ústupu z Polska na sovětské území a následná internace je dost podrobně popsána právě v onom II.dílu Cest života.Včetně toho,že LS byl jedním z těh,kteří žádali o přesun z Ruska na západní frontu.To,že zůstal mají na svědomí obojí zpravodajci-vzhledem k tomu,žejej Sověti znali z kontaktů v druhé polovině 30.let(byl přece mobilizační důstojník),bylo mu nařízeno asistovat v Istanbulu při obnovování kontaktů mezi Moravcovými zpravodajci a Sověty,oč měli ze známých důvodů(kvalita Moravcových informací především)eminentní zájem
Datum: 01. 09. 2016 16:24:13 Autor: Daniel
Předmět: ad Věra Čáslavská
Ve středu 31. 8. 2016 uvedla ČT dokument Olgy Sommerové Věra 68 (v souvislosti s nedávným úmrtím nepřekonatelné Věry Čáslavské). Zaznělo v něm i svědectví hrdinky, že se během normalizace, kdy nemohla najít práci (jako signatářka 2000 slov), obrátila na prezidenta Svobodu s prosbou o pomoc. Svoboda ji odmítl přijmout, akorát jí vzkázal, že by měla podpis pod 2000 odvolat. Inu, "hrdina" každým coulem.
Datum: 02. 09. 2016 10:13:23 Autor: Karel B.
Předmět: ad Věra Čáslavská
Stejně hrdinně,se zachoval L.Svoboda,A.Dubček a O.Černík, ji 22.8.1969,když podepsali tzv.Obuškový zákon (Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb. z 22. srpna 1969 o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku).Takže mouřenín splnil úkol, mouřenín může jít - a také šli.Husák si mohl mnout ruce.Mouřenín za něj splnil vše. Je na zvážení, zda si národní hrdinové Svoboda - Dubček - Černík a další nezadali stejně jako národní zrádci, jak je vnímalo obyvatelstvo: „Indra - Kolder – Bilak všechno jeden sviňák“ (nejčastěji citovaná věta na letácích a nápisech na zdech -kdo tuto dobu požil,jistě si to velice dobře pamatuje) Považuji za nutné poznamenat, že zrádci jsou vždy zrádci, ať si obléknou kabát takový či onaký a to v každé době. Čas a archivní dokumenty jednou posoudí, co se vlastně v Moskvě i později v Československu událo. To, co následovalo v roce 1969, předznamenalo totální rozklad společnosti a hluboce ohnutá záda. Karel Kryl to vyjádřil ve svých textech: Už nejsme, nejsme to, co kdysi umíme, ohnout záda umíme, dělat kompromisy a zradit kamaráda…
Datum: 02. 09. 2016 17:31:38 Autor: QF17
Předmět: Generál L. Svoboda
Myslím si, že generál Svoboda prožil svůj život jako na houpačce. Jeho životní cesta byla opravdu naplněná radostmi i smutky. Do Ksč vlezl v roce 1948. Svoboda je příkladem toho, že voják stejně jako sportovec či umělec se nemá angažovat politice. Myslím si, že povedenou bandu komoušů vedenou extra zrádcem Dubčekem dostal on z Moskvy domů. Čáslavská zde zmiňovaná byla ve své době dobrá v gymnastice a smekám před jeji výkonem na olympiádě. Jenže pamatuji si, jak se vetřela do přízně kokty V. Havla po roce 1989 a měl jsem pocit, že ho chtěla uhnat po smrti Olgy H.. Však její syn zavraždil svého otce. J. Odložil se vrátil z mise v Iráku a chtěl vidět svého syna. Vyhledal ho diskotéce v Domašově. Ten ho na diskotéce nejdříve urazil, pak mu zapálil zaparkované auto a po půl noci otce fyzicky napadl sevřeným boxerem v ruce. Odložil po několika dnech umřel a synáček nepobyl ani jednu minutu za vraždu v kriminále. Zde zapracovala dvojice Čáslavská-Havel. Dostal milost. A hrdinové mlčí.
Datum: 02. 09. 2016 20:11:21 Autor: Mirek
Předmět: Generál L. Svoboda
Mě je "záhadou" jedna maličkost, zde zmíněná. - V Čáslavská se obrátila na L Svobodu...- Pokud byla Čáslavská tak morálním pilířem, proč se obrátila na hlavního představitele toho, proti čemu tak "bojovala"? Je ta samá absurdní situace, jako kdyby se v Německu žid obracel o pomoc A Hitlera. Nebo je něco jinak?
Datum: 02. 09. 2016 21:28:59 Autor: QF17
Předmět: Asi tak
Má sestra dostala byl ve sklepě - okna na úrovni chodníku v roce 1975, byl ráda, ale po první zimě zjistila co to obnáší se dvěma dětmi a manželem. Napsala tehdy na prezidentskou kancelář soudruha G. Husáka o nevyhovujícím bydlení a častému onemocnění dětí, atd. Po nějaké době dostala jiný byt ve kterém bydlí dodnes. Upozorňuji některé hlupáky, že sestra a její manžel nebyli u Ksč. Z mé rodiny nikdo.
Datum: 06. 09. 2016 10:59:58 Autor: Daniel
Předmět: mícháme hrušky s jablky
Vážení kolegové, diskutující: proč urážet VČ, že se vetřela Havlovi do přízně? On ji na Hrad povolal, ona se nikam necpala; a to s tím "uhnáněním" Havla, to je pane QF17 opravdu jen váš pocit. Navíc to je ve vztahu ke shora zmíněné události irelevantní - stejně tak jako nešťastná smrt J. Odložila, dodnes uspokojivě nevysvětlená (a mám dojem, že syn rok seděl). Dále: VČ nebyla Židovka, Svoboda nebyl Hitler. VČ se na něj obrátila proto, že ji na Hradě po OH v Mexiku mazal med kolem huby a řekl jí, že se na něj může kdykoliv obrátit. A potom neměl ani tolik odvahy, aby se jí podíval do očí. Chucpe. K tomu přidělení bytu sestře, pan QF17: Vaše sestra nenaštvala presidenta podpisem 2000 slov, tudíž Husák neměl důvod se jí mstít. Kromě toho její žádost určitě nevyřizoval Husák, ten o ní ani nevěděl, to vyhodnocovala kancelář presidenta. Váš "argument" nesvědčí vůbec o ničem. A vy ostatní diskutující, nechtě Věru na pokoji. Pokud o ní nedokážete říct nic pozitivního, tak po její smrti aspoň mlčte.
Datum: 09. 09. 2016 08:19:54 Autor: QF17
Předmět: Daniel
Jen krátce k 2.9.2016. Syn zavražděného Odložila nebyl ani minutu ve vězení, Svoboda se zachoval jako voják, který nemá rád kázeňské přestupky a myslím si, že olypiáda byla dříve než podpis pamfletu 2000 slov, proto nedostala VČ vyjímku. Ano vím ,že soudruh Husák nečetl dopis od mé sestry, nejsem naivní, ale chtěl jsem jen poukázat na stav ve společnosti. Dnes byt dostane přivadrovalec či cikán.
Datum: 10. 09. 2016 20:11:04 Autor: Karel B.
Předmět: V.Časlavská
QF 017 musím Vás zklamat. Manifest Dva tisíce slov byl dokument z doby československého Pražského jara 1968. Celý název zní „Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem“.A byl prezentován dne 27. června 1968 v Literární listy, Práce, Zemědělské noviny a Mladá fronta.Velmi dobře si na to pamatuji,nebooť jsme si ho tenkrát četli co by studenti střední školy.Je též nutno uvést,že i J.Odložil byl nucen po skončení běžecké kariéry z politických důvodů, podpis pod peticí "2000 slov", opustit armádu.Myslím si,že největší trest pro jeho syna je to,že musí žít s pocitem otcovraha. Olympiské hry se uskutečnily až po okupaci ČSSR v době od 12. do 27. října roku 1968 v hlavním městě Mexika. O přidělování bytů před rokem 1989,se raději nebudu zmiňovat.
Datum: 11. 09. 2016 19:44:20 Autor: QF17
Předmět: Karel B.
Nejsem zklamán ... není důvod. Mě 2000 slov či další "tvrdý" politický odboj moc nezajímal. Ano, máte pravdu dnes těžko získá rodina byt od zaměstnavatele, od státu či družstva. Na vše si musí vzít s lichvářským úrokem na dobu 20 let. KOLIK MANŽESTVÍ PŘEŽIJE SPLÁCENÍ ÚVĚRU ...
Datum: 12. 09. 2016 19:12:51 Autor: Daniel
Předmět: pro QF17
Odložil Jr. skutečně neseděl ani den. Můj omyl. Nechápu, proč by měl L. Svoboda chápat podpis 2000 slov jako kázeňský přestupek. Jinak si myslím, že otázka přidělování bytů s VČ nesouvisí. VČ nechtěla byt, ale možnost pracovat v oboru, ne jako uklízečka. Za sebe tuto diskusi končím.
Datum: 14. 09. 2016 09:32:25 Autor: Karel B.
Předmět: Na závěr
QF17,pokud by se L.Svoboda,po srpnu 1968,zachoval jako voják,tak by si musel uvědomit,že VČ udělil Řád práce a jako voják ji měl přijmout a pak se zachovat jako jeho podřízený s 1.armadního sboru sedminásobný nositel čs.válečného kříže plk.A.Steiner,který raději v roce 1947,odešel s armády,než by provedl akci,která se vymykala cti vojáka-to L.Svoboda neučil viz třeba podepsání pendrekového zákona v roce 1969 co gen Píka,pozavírání západních ledců a ministrování L.Svobody atd........ VČ naopak nikdy svou zem, ani své blízké a přátele nezradila a svůj maličký národ proslavila tak, jak se to podaří jen málokomu. Paní Věra si nenechala si zlomit páteř! Smekám před její osobností! Pro mne zůstala nesmrtelnou samurajkou! Slušný člověk skloní hlavu a aspoň v duchu poděkuje Věře Čáslavské za to, jak reprezentovala naši vlast. To je vše co jsem chtěl k danému tématu říci.
Datum: 13. 10. 2016 17:07:35 Autor: Misustov
Předmět: GEN. SVOBODA byl tak špatný?
GEN. SVOBODA byl tak špatný? MEMENTO– stále musím myslet na to, v jakých primitivních rukou jsou osudy národů i celého lidstva… František Kriegl. Krieglovo MEMENTO nemá vazbu pouze na Leonida Brežněva, ale má vazbu globální. Ve Spojených státech mají následující kvalifikační společenskou stupnici: 1. Majitelé bussinesu 2. Vědci a vyšší menežment 3. Zaměstnanci, ozbrojené síly, nižší menežment 4. Politici. Do této skupiny přicházejí lidé, kteří se neuplatní ve skupinách 1 až 3. Tuto stupnici lze po jistých korekcích aplikovat i na Evropskou unii, stačí pohled na Brusel, Paříž, Berlín, ostatně i u nás je společenské postavení politiků hodnoceno až za uklízečkami, i když kvalita našich poslanců vládních i opozičních stran ve věci prevence bezpečnosti je na vyšší úrovni, než je průměr, nebo dokonce i elita EU. Milan Pika, kterého gen. Svoboda doslova sebral katovy ze šibenice, se o L. Svobodovi vyjádřil, že gen. Svoboda byl dobrý voják, ale jako politik již tak dobrý nebyl. Toto hodnocení můžeme aplikovat na studii „Ludvík Svoboda –glorifikovaný voják i zatracovaný politik“. Studie je krom jedné připomínky akceptovatelná. Diskuse je však problematická, byla napsána spolu se studii před deseti roky a doplněna v současnosti. Řídící ideou diskuse je moralizování; diskutující, kteří nikdy nespáchali velezradu, z jednoduchého důvodu - neměli možnost, zde atakují generála pro tento zločin. ● Důstojníci, starších ročníků, které jsem znal, hodnotili generála Svobodu pozitivně, byl tedy velmi dobrý, nikoli nejlepší, nebyl to někdo jako maršál Ney. O organizaci a bojeschopnost československého armádního sboru se zasloužil Generál Kratochvil, kterého maršál Koněv odvolal v průběhu dukelské operace, zřejmě na příkaz nejvyššího velení. Právo odvolat a jmenovat měla sice jenom československá vláda, ale v této době byla již Evropa Rooseveltem a Stalinem rozdělena. Československo bylo Rooseveltem postoupeno Sovětskému svazu a jakási londýnská vláda neměla do toho co mluvit. Generál Kratochvil nedopadnul nejhůře, byl po válce povýšen na divizního a později na sborového generála. Tento voják upadnul v zapomenutí tak dokonale, že o něm nebyla zmínka po celá desetiletí a to ani za té naši podivné demokracie. ● Je žádoucí se pozastavit nad výroky nick JABa (21. 12. 2005) „DCERUNKA VEŘEJNĚ LŽE, JEDENKRÁT PROKAZATELNĚ PRO KAŽDÉHO. UVEDENÍM DŮVODŮ PROČ SVOBODA PŘEVEDL SVOU JEDNOTKU DO SSSR A NE DO RUMUNSKA“. Budeme-li tento výrok akceptovat, potom paní Moravcova veřejně a prokazatelně pro každého lže, protože v memoárech svého manžela, které vydala je tvrzení, že parakomando „ANTROPOID“ nebylo vysazeno 29. prosince roku 1941, ale v dubnu 1942. Pokud se používá termín „lež“ obecně je to samozřejmě akceptovatelné, viz Churchill „znám tři druhy lži, lež prostou, lež sprostou a statistiku“, v osobním hodnocení jsou střední a vyšší společenskou vrstvou používány termíny, omyl, nepřesnost a podobně. Termín „dcerunka“, obdobně jako osobní urážka „lež“ je užíván spodinou lidské společnosti, póvlem. Musíme být paní Moravcové a paní Klusákové- Svobodové vděčni, že tyto memoáry vůbec publikovaly, byť i v nekorigovaném stavu a poskytly historikům informace, které by byly nenávratně ztraceny, nebo se těžko dohledávaly. Memoáry musí historik pro další studium vyhodnocovat a filtrovat. Je poněkud překvapivé, že v tomto diskusním souboru je novinář peskován proto, že je málo sprostý. ● V textu je poukazováno, že Svoboda byl mobilizační důstojník. Kdyby tomu tak bylo, nevelel by praporu, ale při své hodnosti by byl nejméně náčelníkem mobilizačního oddělení divize, pravděpodobněji armádního sboru. ● Ústup československé jednotky z Polska se nám snadno okecává, ale v oněch hektických okamžicích pplk. Svoboda velel nikoli odloučené, ale opuštěné jednotce, neměl informace, pokyny, instrukce, nebo rozkazy, situace se měnila prakticky od hodiny k hodině, racionální rozhodovací proces byl komplikovaný. V Evropě, včetně USA nás neměl prakticky nikdo rád. Polsko, za které jsme alespoň zabojovali, bylo de jure stát nepřátelský, jeho choutky nás napadnout spolu s Německem krotil horský lupič Stalin varováním, že v tom případě Sovětský svaz vypoví Polsku smlouvu o neútočení, nakonec to byla jediná země, která neuznala mnichovskou dohodu. V době Mnichova se nás zastal pouze poslanec Winston Churchill. Rumunsko se potácelo v nepokojích a boji o moc – viz Simia Hora, Antonescu, Železná garda. Pplk. Svoboda za této situace s intuicí starého válečníka volil mezi horským lupičem a vrahem a zvolil první varantu, že jeho intuice byla přesná, ukázali následující měsíce, kdy Rumunsko podepsalo s Německem Pakt „ Ropa-zbraně“ a v listopadu 1940 Antonescu podepisuje připojení Rumunska k paktu tří. Kdyby pplk. Svoboda volil ústup do Rumunska, jak jej někteří diskutéři kvalifikovaně kritizují, tak by skončil se svými hochy v Mauthausenu. ● Ve studii „Ludvík Svoboda – glorifikovaný voják i zatracovaný politik“ je zmínka, že „Agenti NKVD ho ovšem postavili před soud a za údajné vyzvědačství se ho chystali popravit“. Svoboda tuto peripetii vysvětluje poněkud jinak, i když poprava NKVD byla v těch dobách běžné řešení. Nás bude tato kausa zajímat z pohledů diskutujících. Dick JAB 21.12.05 upozorňuje, že Kreml uznal Slovensko jako samostatný stát a navázal s ním diplomatické styky. Stalin mohl předvídat, že když nastane vhodná situace, tak snadněji pohltí nepřátelský Slovenský stát, než půlku spojeneckého Československa. Pplk. Svoboda byl NKVD obviněn ze špionáže a ze spolčení s nepřítelem Sovětského svazu - Slovenskem. Tehdy se jednalo o navázání kontaktů se slovenským diplomatem, což dokazuje, že Slovensko bylo považováno za nepřátelský stát. ● Zajímavý příspěvek přinesl Karel Keller 30.10.09 cituji: „To, že zůstal, mají na svědomí obojí zpravodajci-vzhledem k tomu, že jej Sověti znali z kontaktů v druhé polovině 30.let(byl přece mobilizační důstojník), bylo mu nařízeno asistovat v Istanbulu při obnovování kontaktů mezi Moravcovými zpravodajci a Sověty, oč měli ze známých důvodů (kvalita Moravcových informací především)eminentní zájem“ Poněkud mě překvapuje důrazné upozornění: "byl přece mobilizační důstojník“ Zpravodajci mají zájem především o kontakty se štábními důstojníky, ti toho vědí nejvíce, mobilizační důstojníci mohou podávat informace o rodinných a zdravotních poměrech záložáků, nebo počtu skladovaných bagančat a onucí. Kdysi mě informoval jeden důstojník ze štábu VO1, který byl odborník na dějiny naší armády, o rozhovoru s rumunskými důstojníky, předmětem rozhovoru byla prestiž generála Piky v rumunské armádě. Gen. Pika, spolu s Dr. Benešem prý výrazně pomohl Rumunsku vyvázat se ze svazku s Německem. Je proto možné, že schůzka pplk. Svobody, sovětského generála s plk. Pikou v Istanbulu, měla jiný program, téma postavení čs. vojenské jednotky a zpravodajská problematika mohla být klamný manévr. Zpravodajská problematika se dala se stejným úspěchem jako v Istanbulu projednat třeba v Grónsku. Je lhostejné, zda se šéf zpravodajských služeb jmenuje Moravec, Canaris, nebo Dulles, podstatné je, že dává velitelům jenom tolik informací, kolik pro svoji práci nezbytně potřebují. Pokud někdo projeví větší zájem tak se stává podezřelým a jeho interes je evidován v osobním spisu, tedy ani Píka, ani Svoboda nemohli v tomto oboru nic podnikat, krom odkazu na vrchního velitele. O zpravodajských stycích se Sověty zajímavě referuje generál Moravec. ● Vítězství dělnické třídy v únoru 1945 má svoji vazbu na světové dějiny. Prologem těchto události je 12. prosinec 1941 kdy předchůdce kancléřky Merkelové, kancléř Hitler se dopustil osudové chyby, která stála Německo vítězství a Hitlera život – vyhlásil totiž Spojeným státům válku. Následně byly Spojené státy nuceny vést válku na dvou válčištích, přičemž hlavní válčiště byl Pacifik. V Evropě byla proto snaha udržet SSSR ve válce s Německem a podpora Spojených států v tomto směru byla maximální. Po obrovských ztrátách sovětských vojsk v roce 1943 se karta na ruských pláních začala obracet, situace na východě dává tušit, že Německo může být poraženo a vyskytuji se dohady, kde se zdecimovaná Rudá armáda na svém postupu zastaví. V této době se nedalo vyloučit, že se Sověti zastaví na hranici z roku 1941, ostatně s tímto kalkulovali i někteří nacističtí politici (Ribentrop). Stalin naopak již plánoval rozšíření sovětského vlivu na střední a východní Evropu, proto neakceptoval návrh Churchilla na vylodění spojenců na Balkáně, spolu s vyloděním v západní Evropě, v tomto záporném postoji byl Stalin bezvýhradně podporován Rooseveltem. Tehdy teheránská konference odsouhlasila, že Československo spadne do sféry sovětských zájmů. Tuto skutečnost tlumočil prezidentu Benešovi Churchill, autor projektu, - Roosevelt tu odvahu neměl. Stalin proto na základě dohod o nás, bez nás s námi nakládal, jak uznal za vhodné. Je naprosto pochopitelné, že tyto skutečnosti proameričtí zaprodanci nepřipomínají. ● V roce 1946 vyhráli komunisté se sociálními demokraty volby. Na rozdíl od Dr, Beneše byl Gottwald „uličník“ - pouliční politik. Taktiku uliční politiky mistrně ovládal, což předvedl mistrně v únoru 1948, kdy zorganizoval generální stávku a demonstrace, tak, aby tyto byly v mezích zákona a nebyly právními prostředky zlikvidovatelné. Komunisté tehdy geniálně ovládali pouliční politiku a psychologii mas. Když se rozdělovali posty ve vládě, tak byli ochotni pustit křeslo ministra školství, ale za žádnou cenu nepustili křeslo ministra zemědělství, tento post totiž umožňoval rozdávat sedlákům církevní a statkářskou půdu a takto si získal podporu tradiční antikomunistické třídy, obdobná byla situace i v jiných rezortech, v armádě neusilovali přímo o velitelské posty, vybudovali si systém osvětových důstojníků, kteří měli stejný úkol jako současná televize, to je oblbovat masy. Další strategická funkce, kterou komunisté v armádě ovládli, bylo obranné zpravodajství, které mělo represivní pravomoci dokonce i mimo armádu. Karel Keller (13.11.07) omylem připsal odmítnutí vysoké velitelské funkce Čepičkovy, zřejmě se jednalo o Reicina, kdy ministr Svoboda neakceptoval požadavek Sovětů. ● Při slově velezrada se ve mně evokuje frenetický řev prokurátora Urválka. V soudobém trestním právu je trestní čin vlastizrada zástupný termín, protože termín velezrada je nóbl paragraf vyhrazený od roku 2014 prezidentu republiky. Trestný čin velezrada se vyskytuje v našem trestním řádu až 6. Října 1948 [1]. V komentáři k tomuto paragrafu jsem naleznul poznámku, že tento je opět nově zaváděn. Tedy v době kdy se měl generál Svoboda dopustit trestního činu velezrady (lidově vlastizrady) tento paragraf neexistoval. Kdysi se na tomto vebu snažil jeden nepříliš chytrý fanatik přesvědčovat, že Středoevropané neměli na východní politický a společenský systém a nám na hony vzdálenou kulturu, pro nás cizí a nepochopitelnou žádné vazby; - ale máme . . ., obviňování někoho z neexistujícího trestného činu není akt evropský, ale je to ŠARIA. Generála Svobodu spolu se soudobými proklínači obvinil z velezrady i Reicin. Svoboda byl zatčen a vězněn, ironii osudu ve stejné věznici jako jeho potenciální vrah Reicin. Generál Svoboda uniknul soudu a popravě díky skutečnosti, že mezitím byl popraven Reicin. Toto musí všechny proklínače generála Svobody velmi mrzet, jistě za zavraždění (popravu) generála Svobody by byli Reicinovi vděčni, a s láskou by naň vzpomínali. Jak může inteligentní osoba bez prostudování dobových dokumentu napsat „A nezastat se spolubojovníků jako byl Pika a jiní je zbabělost - tak jakýpak statečný voják?“ to nechápu. Takový soud může v diskutované tematice pronést ten, kdo projevil odvahu, na příklad tím, že byl v palbě a palbu opětoval, což autor diskusního příspěvku není. O životě, či smrti generála Piky, generála Svobody a také Gottwalda rozhodoval Sověty řízený Reicin a Slánsky ● Věnujme pozornost takzvané „neblahé“ činnosti ministra národní obrany v únoru 1948. Zde můžeme konfrontovat události s realitou o dvacet let mladší, tehdy se schylovalo k boji o moc na ÚVKSČ. Agresivní křídlo -Novotný, Šejna a Mamula plánovali v lednu 1968 vojenský převrat, který měl obnovit ztracené pozice Novotného ve vedení strany. Plánovalo, že použije na podporu prezidenta armádu – jednalo se tedy o vojenský puč, tehdy ministr národní obrany generál Bohumir Lomský při telefonické rozhovoru s prezidentem otevřeně řekl, že armáda do politického řešení krize vstupovat nebude, protože nejsme v Africe. Ministr národní obrany generál Svoboda o dvacet let dříve - v únoru 1948 ujistil, že armáda bude neutrální, což bylo přání nikoli jenom komunistů, ale celého politického spektra, které projevilo patřičnou státnickou moudrost [2]. V souladu s tímto si připomeňme, jak končí (nebo pokračuje) vměšování armády do vnitřní politiky – Za americké revoluce padlo 4044 lidí a za Občanské války byly ztráty Unie 110070 vojáků, ztráty konfederace byly 74 524 vojáků, toto demonstruje zrůdnost občanské války. Praxe ukazuje, že při masovém nasazení vojsk proti vlastnímu lidu zpravidla část vojsk přechází na stanu opozice, viz Rusko – bělogvardějci, kontra krasnoarmejci; Španělsko - republikánská armáda, kontra Falanga. ●Pasívní role státníka je prý v tomto případě vlastizrada, napsal diskutér, zde je diskuse nevhodná, jak jsem poznamenal je to klasická šaria, ale pozastavme se nad případem, že by role státníka byla v tomto případě aktivní. Armáda se interně nasazuje jako opatření vlády, na příklad vyhlášením stanného práva, bylo by legrační si představit, jak ministerský předseda Klement Gottwald vyhlašuje stanné právo za účelem potlačení vlastní akce. Armáda může ovšem zasáhnout proti vůli ústavních orgánů – tento akt je protizákonný a nazývá se puč, v tomto případě by ale komanda OBZ, která hlídala a hermeticky blokovala všechny pro komunisty nebezpečné osoby, včetně prezidenta republiky by již při prvním náznaku možného použití armády ministra Národní obrany zlikvidovala. Komunisté měli velké zkušenosti z organizování stávek, 25 února byla generální stávka v souladu se všemi paragrafy tehdejších zákonů, byla tedy legální. Předesílám k případným námitkám, že již Římané říkali to, co respektoval i General Svoboda „DURA LEX, SED LEX“ – blbý zákon, ale zákon, je to evropská hodnota, na které stojí naše civilizace, na rozdíl od žvástů lepených mimo Evropu na druhé straně Atlantiku. Zaměstnavatelé museli dát zaměstnancům placené volno (toto by bylo možná nezákonné, ale pro zásah armády nulitní), proto byla na stávce pestrá směsice lidí, popíjela se tehdy vzácná pravá zrnková káva i pravý čaj. Lidé různého věku, pohlaví i kojenců si dělali legraci z komunistů, někde byly i žebřiňáky se kterými, přijeli sedláci, aby se zviditelnili, podpořit Gottwaldovu vládu. Ke komunistům se přimknuli rodiče a prarodiče kosmopolitních liberálů, havlistů, pravdoláskařů, příznivců federalizace Evropy hrdých Eurohujerů a hrdých příslušníků běsnící pražské lumpenkavárny . S tímto počítali komunisté a pro případ reálného nasazení armády instalovali další blokádu, tou byli osvětoví důstojníci, kteří by v tomto případě velmi účinně rozleptávali morálku nasazených sil, ovlivňováním vojáků, že tam jsou jejich rodiče a rodiny. Taková mega pojistka byly sovětské divize připravené v předstihu dvaceti let ke vpádu, kdyby selhaly výše uvedené pojistky. V tomto případě by se 21. srpen konal o dvacet let dříve a mnohem krvavěji. ●Prezident Ludvik Svoboda a srpen 1968. K této otázce bych rád uvedl prolog. Již v průběhu pražského jara prosakovaly informace, že socializmem s lidskou tváří nejsou nadšeni ve světě na západ od nás, protože lidská tvář socializmu může přitahovat masy, které se potom budou těžko ovládat. Tyto informace se u nás přijímaly s naivním úsměvem (ta nekomunistická demokracie to přece stráví) budoucnost ukázala, že jsme se škaredě mýlili. Příšernou dohru mělo pražské jaro 22. srpna v Kremlu. Průběh jednání v Kremlu: Jak bylo patrné v televizním záběru, tak prezident Svoboda odstrčil Leonida Brežněva, když jej chtěl jako buzerant líbat. V zahájeném jednání si prezident svoboda nebral servítky, k Sovětům se choval kriticky, jeho vystupování připomínalo více pruského desátníka, než prezidenta. Hlavním argumentem sovětů bylo tvrzení, že Československo bylo osvobozeno sovětskou armádou a Američané v Teheránu a Jaltě souhlasili, že Československo bude v sovětské zájmové sféře, tedy okupace je v souladu s těmito dokumenty. Po celonočním jednání se naší politiků podařilo usmlouvat jakž- takž přijatelné podmínky, nezasahování do politické situace atd. Zlom v handrkování nastal v okamžiku kdy Spojené státy a NATO prohlásily, že okupace Československa je vnitřní záležitosti východního bloku a oni nebudou do těchto události vstupovat. Po schválení invaze západními státy nabylo jednání gangsterského charakteru. Sovětská strana okamžitě smetla se stolu dosavadní ujednání a předložila ultimativně své požadavky, pod vyhrůžkou že zavede tvrdý okupační režim, včetně sovětských právních norem a dosazování do funkcí a úřadů, podle libovolného rozhodnutí Moskvy [3]. Nedá se vyloučit, že západ o invazi do Československa požádal, obdobně jako baronka Thatcherová 1989 Gorbačova (neúspěšně) a prezident Svoboda byl nucen provést krok, který v dnešní době specifikuje Dr. Z. Náchodský jako pravidlo č. 3 [4] „NIKDY NECHOĎ DO PŘEDEM PROHRANÉHO BOJE“. Západ si oddychnul. Socializmus s lidskou tváři byl zatím na dvacet let likvidován, a systematicky restaurován na neomarxismus, který prostřednictvím Evropské unie realizuje internacionalizmus a lidskou tvář vůdči lumpenproletariátu Afriky, Blízkého a Středního Východu. Vyhrůžná slova Internacionály nebyla nikdy tak realistická jako v současnosti [5]. Tato situace měla historickou paralelu, a to v patnáctém březnu 1939, kdy Hitler sdělil Tisovi, že obsazuje české země a o Slovensko nemá zájem, proto Slovensko má dvě možnosti – 1. Vyhlásit samostatnost, 2. Bude vydáno na pospas Maďarsku a Polsku. Tiso se rozhodnul pro první variantu a byl popraven, kdyby se rozhodnul pro druhou variantu, byl by popraven rovněž. V těchto chvílích i prezident Hácha měl volbu –podepsat, nebo Göring srovná Prahu se zemně. Češi od dob bitvy u Tachova dostávali převážně vlastní vinou nakládačku, což považují za samozřejmost a čest, proto proklínají každého, kdo jim to překazí, není tedy důvod neproklínat generála Svobodu. Diskutující Leonid Křížek 30. 12. 2005 napsal: a 1968 (podepsal vlastizrádnou smlouvu, ačkoliv Kriegl jediný nepodepsal, takže to šlo), ve vzduchu visí otázka, co by šlo? Odpověď zní: „ Dostat se na úroveň Kazachstanu“. Aby to také šlo, a Kriegel se dostal domů, musel prezident Svoboda natáhnout pistoli a striktně oznámit, že pokud nepropustí doktora Kriegla a nevrátí se do Prahy všichni, tak se zastřelí; který z proklínačů generála Svobody by našel takovou odvahu? ● Prezident Ludvik Svoboda Prověrky 1970. V diskusi se objevila zmínka o dopisech, které tomu bolševickému zaprodanci psaly rodiny nespravedlivě odsouzených. K tomu je obtížné pro obecnost zaujímat nějaké stanovisko, na příklad můj tchán kdysi jako soudce poslal do lochu na tři týdny obžalovaného, který zpíval „ Marie Terézie, to vám byla svině“. Odsouzený se odvolal proti nespravedlivému rozsudku, protože za to se nedávají tři týdny, ale dva měsíce (zima byla na krku). Je nesporné, že bylo mnoho lidí nespravedlivě posuzováno, ačkoli poctivě četli Rudé právo, chodili na schůze, brigády, bedlivě sledovali projevy soudruha Novotného, posílali své děti do pionýra. Tito lidé měli odvahu (někdo tomu říká drzost) ztěžovat si u člověka, který měl dvě mozkové příhody, syndrom vyhoření [6]. Od abdikace prezidenta odrazoval zejména Gustav Husák, zřejmě měl obavy z kádrových zásahů Moskvy, dosazení takového profesora Hrbka se děsil i Vasil Bilak. V oné kritické době Svobodova prezidentování byly teoretické možnosti odvolání, soudní spory se mohly protahovat – nebo obnovovat v mezích zákonů třeba až do plyšáku. Horší byly výroky stranických komisí, ty „za katr“ sice neposílaly, ale jejích obligátní výrok „nemá poměr a stojí na druhém břehu“[7] měl za následek mzdové postihy, přeložení, odvolání z funkce, propuštění, toto se dalo navléci na zákoník práce a platné předpisy. JAB 16. 12. 2005 referuje, že generál Svoboda na druhé straně již jako soukromá osoba a podle všech zpráv i značně dementní) navštívil hřbitov ve Vladivostoku atd. Není zde vysvětleno, jakou vazbu má značná demence starého člověka na návštěvu hřbitova, možná že by dala smysl informace „na hřbitově mezi hroby zabloudil“, je možné, že vysvětlení by dal zde neexistující bod „Za prvé“. Podstatně pravděpodobnější je názor, že JAB chtěl prezidenta Svobodu dehonostovat. Autoru nedošlo, že jednou zestárne a demence postihne i jeho, ovšem pokud se dožije „požehnaného věku“ a nesejme jej předčasně syfilis a paralýza. Na duševní stav je nekorektní upozorňovat, vždyť i mezi námi jsou jedinci, kteří sice nejsou dementní z důvodu vyššího věku, ale jsou debilní od okamžiku svého početí. ● Nepřekonatelná Věra Čáslavská. Ve středu 31. 8. 2016 uvedla ČT dokument Olgy Sommerové Věra 68 (v souvislosti s nedávným úmrtím nepřekonatelné Věry Čáslavské). Zaznělo v něm i svědectví hrdinky, že se během normalizace, kdy nemohla najít práci (jako signatářka 2000 slov), obrátila na prezidenta Svobodu s prosbou o pomoc. Svoboda ji odmítl přijmout, akorát jí vzkázal, že by měla podpis pod 2000 odvolat. Inu, "hrdina" každým coulem; napsal diskutující Daniel. Tento diskusní příspěvek po deseti letech je významný a zaslouží si větší pozornost, od předchozích se liší moralizováním. Zaujme zejména zákaz „A vy ostatní diskutující, nechte Věru na pokoji, pokud o ní nedokážete říct nic pozitivního, tak po její smrti aspoň mlčte“ (a házejte hnůj na proklínaného generála Svobodu.) Tvrzení Olgy Sommerové vzbuzuje pochybnosti, v této době jsem byl pravidelným posluchačem Svobodné Evropy, nepamatuji si, že by tam byla zmínka o dopisu na toto téma a ani na veřejnosti se takové indicie nevyskytly, pamětníci, kterých jsem se ptal, si rovněž nevzpomínají. Svědectví hrdinky k tomuto případu asi nepřipadá v úvahu, (jedinec nemůže svědčit sám o své osobě, navíc, jestli „svědectví“ vzniklo po dvaceti letech, tak vzbuzuje pochybnosti [8]. Otázka je, zda takový dopis vůbec vzniknul, jednoznačný důkaz může poskytnout archiv prezidenta republiky a seznam došlé pošty. V tomto inkriminovaném období jsem jel do Bratislavy autobusem, ve kterém cestovala i Věra Čáslavská, a to ve společnosti několika slečen se kterými se vesele bavila a vyprávěla o tréningu a závodech, takto se nechovají lidí ve stresu, psychických a existenčních problémech. Lze konstatovat, že toto jsou moje subjektivní názory, opírající se o téměř půl století staré poznatky. Podle životopisu nepřekonatelné Věry Čáslavské tato absolvovala v roce 1974 fakultu tělesné výchovy a sportu, Karlovy univerzity. Toto nebyl žádný jednoroční dělnický kurz, ale čtyřleté studium (je zajímavé, že moje sestra nepodepsala žádný politický traktát, ale občanský výbor ji nedal doporučení ke studiu na lékařské fakultě), tedy Věra Čáslavská z důvodu studia se nemohla v době 1970 až 1974 o zaměstnání ucházet. Po ukončení studií vykonávala funkci trenéra nejenom u nás, ale i v zahraničí. EPILOG. Lze konstatovat, že armádní generál Svoboda nebyl sice žádný von Moltke starší, přesto však velmi dobrý voják, máme-li jej hodnotit jako politika, potom nedosahoval hlouposti Roosevelta, který jej do všech včetně bezvýchodných situací namočil, kdyby Roosevelt věděl, že v Československu se nachází uran a co se z něho dá udělat, tak by generála Pattona hnal třeba až do Mukačeva. Roosevelt byl vymočený (vulgárně se to říká jinak), jako bývají američtí politici a nechal za Američany bojovat Rusy, jako odměnu jim dal to, co mu nepatřilo, - Československo i s tím uranem. Pro nás je to krutá připomínka, že pro velmoci jsme jenom figurka na šachovnici a spotřební zboží, v opačném případě by to nebyly velmoci, že smlouvy, záruky, sliby se v případě potřeby mění na bezcenný cár papíru. Francie a Velká Británie byla a je schopna na nás uplatňovat imperiální praktiky, zaostalé téměř středověké Rusko uplatňuje rytířské praktiky a Spojené státy gangsterské praktiky. Pokud si chceme zachovat svoji existenci a suverenitu, bude nutné se vydat cestou, kterou načrtnul Izrael s přihlídnutím ke Švýcarsku.   [1] 231/1948 Sb.ZÁKON ze dne 6. října 1948 na ochranu lidově demokratické republiky. Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: HLAVA I. Trestné činy proti státu § 1 Velezrada (1) Kdo se pokusí: a) zničit samostatnost nebo ústavní jednotnost republiky, b) odtrhnout od republiky část jejího území, c) zničit nebo rozvrátit lidově demokratické zřízení nebo společenskou nebo hospodářskou soustavu republiky, zaručené ústavou, nebo d) násilím znemožnit ústavní činnost presidenta republiky nebo jeho náměstka, zákonodárného sboru nebo vlády (sboru pověřenců), bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od deseti do pětadvaceti let, nebo na doživotí. (2) Stejně bude potrestán, kdo se k činu uvedenému v odstavci 1 s někým spolčí nebo vejde v přímý nebo nepřímý styk s cizí mocí nebo s cizími činiteli. (3) Smrtí bude vinník potrestán: a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 za branné pohotovosti státu nebo v době ozbrojeného napadení republiky, b) byly-li takovým činem zvláštní měrou ohroženy samostatnost, ústavní jednotnost nebo územní celistvost republiky, její lidově demokratické zřízení, společenská nebo hospodářská soustava, zaručené ústavou, nebo byla-li znemožněna ústavní činnost presidenta republiky nebo jeho náměstka, zákonodárného sboru nebo vlády (sboru pověřenců), c) bylo-li k takovému činu užito branné moci nebo ozbrojeného nebo na vojenský způsob organisovaného sboru nebo byly-li k takovému činu sbírány nebo organisovány branné nebo pomocné síly nebo hromaděny zbraně neb střelivo, d) byl-li při takovém činu kladen násilný odpor branné moci nebo ozbrojenému sboru, nebo e) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost. [2] Nehodlám pátrat v univerzitní knihovně po autentickém textu, ale o jeho ujištění, že režiséři protistátního puče mají bezvýhradnou podporu armády, zpochybňuji. Věrohodnost diskusního příspěvku je navíc zpochybněna informaci „Důstojníky, kteří později připravovali zásah, nechal popravit“ které? Jména, kdy? Ministři u nás nikdy neměli soudní pravomoc, vskutku nejsme v Africe. Období vlády protistátního sionistického centra bylo samo o sobě hrůzné a není potřební si další historky vymýšlet. [3] Krátce po návratu z Moskvy podal informace v tomto smyslu účastník moskevského dramatu krajský tajemník Špaček a brněnském sokolském stadionu a o dvacet jedna let později jsem si toto ověřoval u pana Špačka, nyní svého příbuzného, nemám proto nejmenších pochyb. Ovšem rozhovor byl daleko obsáhlejší. [4] Uváděno ve více publikacích dr. Náchodského [5] Současná idea socializmu s lidskou tváři neomarxizmus v podstatě ideologie Evropské unie neúplně převzato z vebové stránky ZPOVĚDNICE Nejprve co to vlastně ona Frankfurtská škola je. Šlo o Ústav pro sociální výzkum, který vznikl při univerzitě ve Frankfurtu okolo jistého Maxe Horkheimra, plný neomarxistických filosofů a sociologů. Učení této školy nebylo založeno jen na učení Karla Marxe, ale i Sigmunda Freuda, Ericha Fromma a dalších. V tomto institutu nešlo ani tak o politiku a boj, jak nám to předvedl marxismus východní v Rusku, Číně a dalších zemích. Frankfurtská škola vyvinula tzv. západní či kulturní marxismus neormaxismus) a stala se základem pro vznik Nové levice a politické korektnosti. Východní marxismus dělá oběti z proletářů a tyrany z buržoazie. Západní kulturní marxismus to dělá podobně. Zde je úhlavním tyranem bílý heterosexuální muž, hlava rodiny. Ten je považován za nejvyššího utlačovatele a utlačovaní jsou tedy černoši, ženy, děti, homosexuálové, bisexuálové, feťáci etc. (tady už možná začínáte vidět jisté podobnosti s dnešní realitou) Tím zlem je pak bílý muž - představitel západní civilizace, jejíž hodnoty jsou z principu špatné a je potřeba od nich lidi osvobodit (zde vidíte další odraz v naší všední realitě - západní civilizace upadá a mění se, o tom nemůže být pochyb).Ideologie někdejší frankfurtské školy byla v podstatě následující: -Rozpad tradiční rodiny. Mít hlavu rodiny je chyba, výchova a formování dětí k obrazu svému je chyba a dětem je potřeba dát svobodu ve všech směrech. -Konec náboženství. Náboženství je z principu autoritářské a proto je potřeba ho zničit, je potřeba jeho zánik, musí se nahradit materialismem a ateismem. -Překroucení západní kultury. Západní kultura je chybou, je třeba ji radikálně předělat, je třeba narušit všechny její základní pilíře a vytvořit kulturu novou. -Podpora etnomasochismu, kdy se člověk stydí za svou bílou barvu kůže. Smazávání rasových rozdílů, naprostá netolerance k jákémukoliv rasismu či diskriminaci. -Ovládání školství, zbavení škol jakékoliv autority, školství předat součást samotné výchovy dětí. Samozřejmě státnímu školství. Na tomhle Frankfurtská škola fungovala zhruba do 60. let (v tu dobu už byla masově rozšířená v západní Evropě i USA). 60. léta se svými hnutími a celkovým narušením autorit byla pro F. školu doslova žněmi (hippies, nezávazný sex, drogy, rebelství) a od této chvíle má myšlenka neomarxismu stále větší vliv. Tohle jsou historická fakta. Jen takový krátký úvod před diskusí samotnou. Takže jak myslíte, že si neomarxismus vede? Vidím to tak, že v současném ZÁPADNÍM světě je převládající a vládnoucí ideologií. Srovnejme body výše s reálným stavem v západním světě v současnosti: -Tradiční rodina umírá. Svazky homosexuálů jsou legální už prakticky všude, adopce dětí homosexuály bude do 10-15 let legální také prakticky všude. Svobodných matek je jako nikdy v minulosti, rozvodem končí dobrá polovina manželství. Více na západ se začíná rozmáhat filosofie nulové autority v rodině - někde už jsou zakázány fyzické tresty, včetně facky. V Británii se začíná rozmáhat zabavování dětí za naprosté banality, jako je třeba právě facka. Možná si pamatujete na případ, kdy byl matce zabaven syn za to, že dvakrát za život dala synovi za trest na zadek vařečkou (matka se s tím svěřila psycholožce, která informovala sociálku, která okamžitě dítě vzala. Později ho soud vrátil http://zkracovatko.cz/0HECt9) To celé je samozřejmě narušování autority rodičů. -Náboženství soustavně upadá už dlouho, tady neomarxisté moc práce nemají. Úpadek náboženství ani podle mě nebude způsoben činností neomarxistů, je způsoben šíří vzdělávání, technologiemi atp. -Západní kultura upadá, je narušena a v současnosti nám tu vzniká jakýsi paskvil vycházející ze svobody a demokracie ovšem paradoxně operující s tím, že větší svobody a demokracie se dá dosáhnout větší centralizací moci a zákazy a regulacemi. Být silný je dnes špatné - proto je lepší všechny silné srazit dolů, ať jsou na úrovni těch slabších a slabší se tudíž nemusí cítit tak mizerně (školní uniformy, progresivní zdanění atp.). Upozorňovat na jakékoliv nebezpečí ze strany imigrantů, nedejbože dokonce sexuálních menšin je dnes veřejná sebevražda. Viz politická korektnost. -Etnomasochismus je v naší kůži dnes fest zažraný a to především mezi mladými. Křesťanství je vykreslováno jako největší zlo (ačkoliv nijak moc nevybočuje od takového islámu, hinduismu, animistická náboženství jsou jednoznačně krutější), bílý muž jako krvežíznivý dobyvatel, západní civilizace jako mor, který krutě vyvražďoval indiány (je jedno, že ti se vzájemně vyvražďovali už stovky let předtím), černochy (je irelevantní, že do otroctví evropanům černochy prodávali zase jiní černoši) Araby (je nepodstatné, že oni sami vpadli do Francie, ovládli celý Balkán a řádili i na Moravě). Nejhorší na tom všem je, že někteří lidé z toho, že jejich předci někdy někde někoho zabili, vyvozují svůj vlastní pocit viny a na základě této nesmyslné emoce volají např. po větší imigraci. -Školství je dnes překrouceno, nemá žádnou autoritu. Horší ovšem je, že školství si na sebe bere i část samotné výchovy, která má náležet rodičům. Ve školách jsou tudíž dnes různé programy na podporu tolerance vůči homosexuálům a etnickým menšinám, na podporu ekologismu atp. Nejde o vyúku, jde čistě o výchovu. Možná jste slyšeli o tzv. základních kompetencích - kompetence, které má mít každý občan po ukončení školy. 1 z nich je kompetence občanská, kterou učitelé na školách mají dětem vtloukat do hlavy v podstatě státní propagandu. INTERNACIONÁLA Již vzhůru psanci této země, (SYRIE, IRAKU,AFGANISTANU, AFRIKY) již vzhůru všichni (PRO PODPORU), jež hlad shnět! Teď právo (NA EVROPU) duní v jícnu temně a výbuch zahřmí naposled. ( Z NĚMECKA NÁS NIKDO NEVYŽENE) Od minulosti spějme zpátky, otroci, vzhůru k cílům svým! Již chví se světa základ vratký, my ničím nejsme, buďme vším! refrén Poslední bitva vzplála, dejme se ( DO EVROPY) na pochod. Internacionála je zítřka lidský rod. [6] Syndrom vyhoření ( Podrobnosti viz VIKIPEDIA) Zvláště v poslední fázi syndromu vyhoření se vyskytují tyto příznaky: • únava a pokles výkonu • deprese a úzkosti • poruchy paměti a soustředění • poruchy spánku • tělesné potíže (trávicí trakt, dýchací soustava, sexualita, kardiovaskulární systém, …) • nespokojenost, dysforie, neschopnost uvolnit se • tendence k návyku na psychoaktivní látky (alkohol, tabák, …) • snížení sebedůvěry a poruchy v interpersonálních vztazích Je to tedy stav, kdy se u jedince vyskytuje ztráta činorodosti a poslání, pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti. Jedinec ztrácí zájem o svou práci i o osobní rozvoj, spokojuje se s každodenním stereotypem, snaží se pouze přežít, „nemít problémy“, je emočně „oploštělý“, dochází k redukci tvořivosti, iniciativy a spontaneity, převažují negativní pocity odhostility po depresi, přidružují se i somatické potíže [7] Borec šel nočním Brnem a vyřvával „dejte mě kurvu a loďku“ SNB - člověče co tady hulákáte? Osloveny, pane SNB já jdu ze stranické komise a tam mě řekli, že nemám poměr a stojím na druhým břehu, tak jsem jim slíbil, že to napravím. [8] Stanislav Valehrach zastřelený 20. Srpna 1969. Informace které poskytla sestra zavražděného ( pracovala na sekretariátě ředitele našeho podniku, několik dnů po tragédii, se naprosto liší od informací dvacet let mladších.
Datum: 19. 10. 2016 12:06:37 Autor: J.Koloušk
Předmět: Generál Svoboda
Diskutující Misutov a QF17,si jisto jistě neuvědomili,že že čtenáři webu Militaria je možná pochopili,ale nerozumí co tím vším chtěli říci.Musím konstatovat,že článek p. Misutova byl napsán ve stylu propagandisty s ÚV KSČ-obsáhly nic neříkající ...nejdříve odsoudí USA,pak s kritizuje politiky (před rokem 1989 to byli imperialisti s Wall Streetu),pak dokáže že všichni diskutující na téma L.Svoboda jsou hlupáci a lháři,kteří mu nesahají po kolena.Na konec vychválí sebe jaké má on znalosti jak je dobrý a jaké kvalitní má své zdroje ve stylu všude jsem byl,vše znám a od všeho mám klíče.Myslím si,že oba autoři si neuvědomují,že levicovost si zakládá na nesvobodě, vynucené solidaritě, státním řízení, nařizováním, manipulováním a sociálním inženýrství.Ale už nikde neřekl,že President L.Svoboda byl byl nakonec odvolán zákonem č.50/1975 Sb. Viz:http://www.psp.cz/eknih/1971fs/tisky/t0091_00.htm. Když byl Svoboda zvolen, bylo mu 73 let. V srpnu 68 po únosu vrcholných stranických představitelů do SSSR se Svoboda dobrovolně rozhodl, že odletí do Moskvy a váhou své osobnosti (hrdina Sovětského svazu) představitele KSČ osvobodí. Byl hlavou spřátelené země, takže Rusové uchystali všechny oficiality a uvítání a jeho mise tedy vypadala zdárně. Při jednání však hanebně selhal a jediným jeho úspěchem bylo, že donutil sověty vydat F. Kriegela (Když se někteří bránili podpisům protokolů, velmi nevybíravě je nutil podepsat.A nebyl to Brežněv,kdo hrozil,co se stane když to nepodepíšete.Byl to L.Svoboda).Ve Wikipedii zmíněné obavy, že by Dubček, Černík, Špaček a ostatní by případně byli postaveni před tribunál Indrovy dělnicko-rolnické vlády jsou hrubým přepisem historických událostí, protože se sovětům tuto vládu nepodařilo instalovat („Dělnicko-rolnickou“ vládu neodmítnul Svoboda, ale ku podivu lid. Sověti počítali s tím, že po okupaci budou už s touto vládou jednat. Jenže rozhořčení lidí včetně starých příslušníků KSČ bylo takové, že od Indry, Biľaka a ostatních odtáhli ruce) a někteří její předpokládaní činitelé (např. Šalgovič) byli před lidovým hněvem na útěku. Pravda je ovšem v tom, že Svobodovu úlohu naboural Gustáv Husák, který využil své právnické a advokátské zkušenosti k tomu, že převzal neformální vedení jednání i proti Brežněvovi. Na Moskevské protokoly nebyl Svoboda nikdy hrdý, jeho projev byl zlomený, protože dobře věděl, že selhal. p.QF17 Charta 77 vznikla až po odvolání prezidenta L.Svobody.Jejím účelem byla kritika vlády a ÚV KSČ za nedodržování lidských a občanských práv k jejíchž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Záverečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě(KBSE) v Helsinkách https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1976-120.Takže jsem nepochopil co měla charta společného s L.Svobodou.Jinak musím poznamenat,že by s Vás jistě měli velkou radost předlistopadoví soudruzi redaktoři Rudého práva-neboť Vaše rétorika je jim podobná.Je vidět,že jste dobrým žákem soudružky M.Semeliové a soudruha J.Skály.
Datum: 21. 10. 2016 21:57:09 Autor: QF17
Předmět: Levice co pravice Koloušku??
Německá Sociální demokracie a chyby Merkel včetně politika pro vandráky z Arábie a negry. Nastává konečně změna v uvažování německých voličů a Alternative für Deutschland získává mnoho voličů. Jak je ovšem v "pseudodemokracii" zvykem, nemá skoro žádný prostor v médiích. A co ty Koloušku na tohle: 1.Představa, že nějaká jediná strana či ideologie může reprezentovat většinu lidí, se jeví jako přežitek minulosti. Ano, s tím souhlasím a to zažila i dotovaná ODS. 2.Jeden ze sedmi Britů se dnes zaměstnává sám. Ve Spojených státech bude podle odhadů v roce 2020 částečně na volné noze padesát procent lidí. Ano, nechtěl bych žít v USA se všemi negativy, které tam jsou. 3.Lidé na levici by měli uvažovat o prodloužení mateřské i otcovské dovolené a o znovuzavedení vzdělávání dospělých. Ano, souhlasím. 4.Chce snad někdo na levici jedním šmahem odepsat všechny pracující voliče, kteří volili Brexit, jako masu bigotních rasistů? Ano, levice má velký podíl na odchodu z EU a gratuluji. 5.Jestliže levice není schopna oslovit lidi, které kdysi s instinktivní samozřejmostí zastupovala, zvládnou to jiné, mnohem zákeřnější síly. Ano, může tomu tak nastat a velký podíl na tom má "provandrácká" politika pro negry a arabáše. Jméno Adolf Hitler je často slyšet v Německu a nedivím se.
Datum: 23. 10. 2016 11:22:38 Autor: J.Koloušek
Předmět: Pravda má jednu výhodu-
-člověk si nemusí pamatovat co kdy řekl.p.QF17,velice nerad reaguji několikrát na svůj příspěvek,ale teď jste jen potvrdil to co jsem o Vás napsal.Váš přispěvek byl opět ve styly předlistopadových agitátorů a byl vytržen s kontextu článku,který zněl: "Má levice budoucnost?"A napsal ho John Harris a vyšel na webu: http://a2larm.cz/2016/09,což je můj oblíbený web(pro neinformované se jedná komentářový deník kulturního čtrnáctideníku A2).Byl zde též uveřejněn článek:"O hodných intelektuálech a zlých lidech",kde se též píše..." Veřejné mínění nikdy nebylo pouhé zrcadlo prostého lidu, ale bylo vždy aktivně utvářeno soubojem elit".Jsou tam i další články,jak o pí.Merklové,(např.članek :"Zrod nové pravice v Německu",kde se píše ..... Ač křehká většina německých voličů podle posledních průzkumů už nevěří v politiku kancléřky a dvě třetiny nesouhlasí s azylovou politikou vlády, tři čtvrtiny voličů stejně považuje Angelu Merkelovou za DOBROU kancléřku).Je tam článek o Skotském Brexitu apod.Ty to články úplně vyvrací Vaše názory.Měl by jste si uvědomot,že genialita bolševických ideologů,ale i českých putinovců,jako je M.Zeman,V.Klaus,M.Nejedlý ,V.Mlýnář,J.Veleba a další spočívala a spočívá v dokonalém ovládání všech demagogických algoritmů, kterými bylo možné obalamutit nespokojené obyvatelstvo nikdy nesplněnými sliby. A tak se ruskému venkovu dostalo místo slibované půdy nového nevolnictví v kolchozech, inteligenci a všem, kdo snil o demokracii, se dostalo vězení a poprav. V lepším případě, omezenému okruhu humanitární inteligence, pak deportace ze země (a totéž čekalo i obyvatelstvo ČSSR letech 1948-1989?).A obyvatelstvu,nezbylo než říkat:"Ze Sovětským svazem,máme ruce až na pozem"
Datum: 23. 10. 2016 11:26:09 Autor: J.Koloušek
Předmět: Oprava
Opravená poslední věta zní.A obyvatelstvu,nezbylo než říkat:"Ze Sovětským svazem,máme ruce až na zem"
Datum: 23. 10. 2016 17:45:11 Autor: Mirek
Předmět: Hlavně, že plácáme
"A tak se ruskému venkovu dostalo místo slibované půdy nového nevolnictví v kolchozech," Kdepak jste na tuhle moudrost došel?
Datum: 30. 10. 2016 01:31:20 Autor: QF17
Předmět: Jasně plácáme a jiný plivou na prezidenta
Omlouvám se, nevěděl jsem, že se v Česku omílá vše kolem prezidenta Zemana. Nevolil jsem ho a musím si sám sobě přiznat, že toho lituji. Přijel jsem domů, zapnu pc a hle chystá se udělování státních vyznamenání. Televizi opravdu nesleduji, není na co se dívat a pak cenzuru nemusím. Významný den pro náš stát je 28. říjen a udělování ocenění vždy bylo spojeno s tímto datem i u tolik kritizovaného L. Svobody či V. Klause. Čtu na internetu, že nějaký Brady občan Kanady nedostane ocenění, že byl v koncentráku v době 2. světové války. V koncentráku bylo zavřeno mnoho občanů různých národností i vyznání. Říkám si, proč nedostal vyznamenání můj otec, který byl v Buchenwaldu a rovněž nedobrovolně. U toho Brady byl již problém v počátku, je občanem Kanady a vláda Kanady musí souhlasit s udělením vyznamenání či jiného ocenění pro občana Kanady. Brady je občanem Kanady od roku 1967. Kanadská vláda nedala a nedostala pozvání pro svého občany Brady k návštěvě Prahy, kde se udělují ceny. Tak to jsem nepochopil o co vlastně tady jde??? Kanaďan dle několika hlupáků v Česku má nárok na udělení vyznamenání i když vláda Kanady o tom neví a můj otec po celý svůj život byl občanem Československa nedostane nic???? Je pravda, že vzpomínal na Americkou armádu, která přijela do Buchenwaldu a vyhnala a pozavírala Německý bachaře i velitelský sbor. Nu a včera 29.10. příznivci havlokavárny manifestovali proti prezidentovi. Asi jsem paranoidní, ale opět v tom mají prsty židi. Ano, možná mě opět Knížku smažete ... Tak to vidím já.
Datum: 31. 10. 2016 11:21:29 Autor: Pepa Vyskoč
Předmět: Spokojenost QF17
QF17-Šéf „bojovníků za svobodu“ Vodička byl dvakrát v KSČ a agentem Veřejné bezpečnosti, Nedávno se jeho zástupcem stal bývalý aktivní příslušník komunistické vojenské rozvědky, třídně a politicky vyspělý soudruh Milan Andres. V životopise nového místopředsedy svazu Andrese se píše, že byl před listopadem 89 příslušníkem ministerstva vnitra a pracoval ve velitelských funkcích. Přitom Český svaz bojovníků za svobodu měl sdružovat lidi, kteří se aktivně ať už ozbrojeným bojem nebo politicky stavěli proti totalitním režimům. Andres však naopak pracoval pro vojenskou kontrarozvědku, která byla součástí StB Na oba soudruhy by se mohl vtáhnout starý vtip z doby komunistického režimu. Vnouček se ptá: „Dědo, chodíš ještě na ty schůze bývalých partyzánů?“ Děda říká: „Už ne, já ty nové tak neznám.“ A já říkám co je na tom v Čechách divného?Pussydent prokremelský činovník,mnluvčí presidenta viditelně lže,stbák ve vládě, komunisti v parlamentu.Vždyť Vám to BIS napsala jasně, Ruské a Činské mafie už jdou po státních představitelích. Voli-či voli, jak východní statni mafie píská, tak čemu se stále divíte? Klasická KGbácká metoda: infiltrovat a ovládnout nebo zničit.Už jste QF17 spokojen?
Datum: 31. 10. 2016 14:05:27 Autor: Tony
Předmět: Pepa Vyskoč
Co je to za nesrozumitelný žvásty? Přestaň hulit
Datum: 31. 10. 2016 19:05:16 Autor: QF17
Předmět: Brigáda
Hledal jsem jak a kdo organizuje a platí "hlupáky" na různých akcích a zde je návod: http://prace.hyperinzerce.cz/herec/inzerat/12460369-brigada-28-10-2016-staromestske-namesti-komparz-100-kc-h-nabidka-praha/
Datum: 02. 11. 2016 10:50:58 Autor: Karel B.
Předmět: Možná jsem pomýlený
Pane QF17,nechci se míchat do Vaši diskuse s ostatní diskutujicími,ale k tomu příspěvku,mě navedl Váš inzerát o brigádě 28.102016,který mě maximálně nadzvedl a ani bych se nedivil,kdy by jste patřil do hradní skvadry.Váš příspěvek mi připomněl inzerát,respektivě článek,který si pro český deník Blesk v první den druhého kola prezidentské volby (rok 2013) podal pražský advokát Vladimír Zavadil - za účelem zdiskreditovat soupeře současného prezidenta M.Zemana. Před rokem 1989 byl důstojníkem StB.Viz: http://www.ceska-justice.cz/2014/09/za-inzerat-proti-schwarzenbergovi-zaplati-zavadil-20-tisic-korun/.A kdo si myslíte že podal Vámi uveřejněný inzerát a s jakým účelem?? Teď mi odpovězte na Vaši otázku "Kdo organizuje a platí tyto hlupáky (co zveřejňují tyto články a inzeráty) a kdo má na tom zájem?Zde krásně vidíte,jak platí to známe úsloví,"Pravda má jednu výhodu,člověk si nemusí pamatovat co kdy řekl".Jak vidíte,největší problém s tím mají hlavně hradní šaškové a jejich přizvukovači.Vaše názory mi připomínají dalšího Vašeho oblibence,nebo idola.Neboť to co vyšlo dne 31.10.2016 na I.DNES.cz,ale i dalších českých denících (Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/falzifikace-dejin-rusko-0sb-//zahranicni.aspx?c=A161031_165010_zahranicni_mlb."Putin má tým pro boj s falšováním“ dějin", vysvětlí vpád tanků do Prahy. A já říkám:"Kreml chce bojovat proti falšování dějin“ tak asi jako hradní šaškové.Tudíž přeloženo do srozumitelného jazyka - Kreml bude falšovat dějiny (Pražský hrad už to dělá). Doporučoval bych ruským expertům spustit nějaký web, který by osvětlil lidem v Česku ty nešťastné události roku 1968.I název bych jim poradil. Vltava. Též se bojím o správnou interpretaci paktu Molotov - Ribbentrop a z pokusů o záměrné zkreslování bolševické revoluce mám přímo hrůzu. Nemyslím si, že Amerika je svatá a rád bych k ní byl kritický, ale.... jak mám věřit Putinovi a Rusku, když chce zpochybňovat rok 1968 (který jsem na vlastní kůži prožil). Je těžké někomu věřit i kdyby říkal pravdu, když v tomto prokazatelně LŽE.A nemohu si pomoci,totéž se týká i Vašich názoru,které obhajují věci,které nelze obhájit.Jedině,že byste jako p.Ovčáček tvrdil, že jste si špatně vyložil informace.
Datum: 05. 11. 2016 08:09:42 Autor: Misustov
Předmět: PŘEDEHRA Molotov -Ribentrop
Ribentrop – Molotov, Předehra Lukáš Beer se dívá na pokec Ribentropa s Molotovem z poněkud jiného zorného úhlu, než je notorické opakování známých argumentů, až do poblití „Argumentum ad nauseam“ (článek je převzat z magazinu „NÁŠ SMĚR, co zastiňuje tragedie ze září 1939“) bohužel nejsou akceptovány velmi cenné náčrtky a mapy, které prošly několikanásobným kopírováním a jsou dále nepoužitelné. Zářijové dny letošního roku budou v Polsku probíhat ve znamení 70. výročí vypuknutí nejkrvavějšího mezinárodního konfliktu všech dob. Již v loňském roce se polský ministerský předseda Tusk nechal slyšet, že se Varšava bude v roce 2009 intenzivně snažit „šířit polský pohled na Druhou světovou válku“. Polská vláda chce národu a světu kulaté výročí vypuknutí 2. světové války důkladně připomenout ve velkém. Dříve než se polští, němečtí a evropští politici a státníci budou předhánět v monotónních projevech, rekapitulujících průběh a dopad vzplanutí válečného ohně uprostřed Evropy v napjatých dnech roku 1939, stojí zato připomenout českému čtenáři některé všeobecně méně známé okolnosti. Dějinné souvislosti, jejich vzájemná příčinnost a následnost a jejich pozadí jsou příliš komplikované na to, aby se daly obalit do černo-bílých ideologicky a nacionalisticky zabarvených historiografických pokusů. Přesto všechno je vypuknutí 2. světové války spojováno zjednodušeně pouze s německou agresí, s fingovaným přepadením vysílače v Gleiwitzu a následným dobyvačným útokem národně socialistického Německa vůči více méně mírumilovnému polskému státu, s německým Drang nach Osten a s vytvářením nového Lebensraumu dle vládnoucí národně socialistické ideologie. Zcela však zaniká i druhá stránka napjatých německo-polských vztahů z první poloviny minulého století, a tou je polský nacionalistický imperialismus a jeho územní nároky vůči svým sousedům na východě, na západě ale i vůči Československu, jak ukázaly události bezprostředně po Mnichově, kdy bylo české obyvatelstvo vystaveno na zabraném území represáliím a skutečnému vyhánění ze strany Poláků. Co vedlo bývalého italského ministerskéhu předsedu Francescoa Nittiho z let 1919-1920, aby napsal v roce 1921 ve své knize „L´Europa senza pace“, že díky Versailleskému diktátu vzniklo Polsko, „které připravuje svými šílenými imperialistickými nápady samo sobě strašlivou budoucnost, pokud nezanechá svých omylů“? (Pozn. Francesco Nitti se stal později jedním z vůdců italské protifašistické opozice). Byla to skutečnost, že versailleské Polsko se svou geograficko-národnostní konstrukcí a svou politikou stalo jedním z největších ohnisek napětí v Evropě, protože polský stát žil v nepřátelských vztazích nejen se všemi svými sousedy, ale také se svými vlastními menšinami. S Litvou došlo v roce 1938 málem k válečnému konfliktu. Předválečné Polsko mělo ale i tradiční chronické spory s Ruskem a Ukrajinou, na jihu s Československem a v neposlední řadě z historicky opodstatněných důvodů i se svým německým sousedem. Polsko bylo v roce 1919 „bohatě odměněno“ německým územím Západního Pruska, Poznaňska a Horního Slezska. Nová polská republika anektovala velká území, kde žili Němci, Litvané, Bělorusi a Ukrajinci. Podporovány byly polské záměry především Francií a Anglií, jelikož tyto velmoci potřebovaly mít na východní straně Německa spojenecký stát. Čistě německy osídlené město Danzig muselo na základě diktátu opustit říšský svazek a vytvořit vlastní svobodný stát. Díky podpoře především ze strany Francie si polský imperialismus mohl ještě o něco později přisvojit některá průmyslová území Horního Slezska. Ale i expanze směrem na východ slavila své úspěchy. Ve válce proti komunistickému Rusku vedené s francouzskou pomocí v letech 1919-1921 získalo Polsko i teritoria, ve kterých činil podíl nepolského obyvatelstva až 90%. Zvláštní kapitolu tvoří polské územní zisky na úkor západního souseda. Německo muselo Polsku odstoupit území o ploše 46.136 km² (Horní Slezsko, Severní Slezsko, pozňanskou oblast). Poláci přijali tyto územní zisky s nevolí - polský delegát Dmowski při projednávání podmínek mírové smlouvy ve Versailles výslovně prohlásil, že Polsko tato území „přijímá pouze jako závdavek pro budoucí Velkopolsko“. Tím mínil rozsah mnohonárodnostního Polska v 18. století (s Litvou, velkou částí Ruska, s dalšími územími v Pomořanech, ve Východním Prusku a Horním Slezsku). Danzig (dnes Gdańsk) byl podřízen Společnosti národů, navenek (diplomaticky) zastupován polským státem. V nově vzniklém polském státě se octla náhle velmi početná německá menšina. V této souvislosti varoval britský státník Lloyyd George už v roce 1919 před Radou Velké čtyřky: „Návrh polské komise, abychom podřídili 2,100.000 Němců autoritě národa, který v průběhu svých dějin nikdy neukázal, že si umí vládnout, tento návrh by dříve nebo později vedl k nové válce na východě Evropy.“ Díky způsobu, kterým nový polský stát prostřednictvím Versailleského diktátu vznikl, byly vzájemné polsko-německé vztahy od počátku zatíženy konfliktním potenciálem. Německá strana se bránila dobrovolně potvrdit hraniční úpravy Versailleského diktátu na východě. Neřešené dlouholeté problémy byly přiostřeny i po hospodářské stránce celní válkou mezi oběma zeměmi a podporovaly na druhou stranu polskou tezi o prospěšnosti francouzsko-polského přátelství. Polsko bylo vedle Československa považováno všude na světě za nejhorlivějšího následovníka všech mocenských zájmů francouzské politiky. Například polský ministr zahraničí August Zaleski (1926-1932) pobýval částečně převážně více v Paříži než ve Varšavě. (Na jeho místo nastoupil v listopadu 1932 plukovník Jozef Beck.) Alfou a omegou polských šovinistů v tisku a v řadách organizací podporovaných polským státem byly přitom územní požadavky na úkor Německa a jiných sousedů. Po dle čtrnáctibodového programu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona z ledna 1918 měl být vytvořen nezávislý polský stát s přístupem k moři. Tímto rozhodnutím měla být Polsku, vzniklému takto po 123 letech cizí nadvlády, umožněna hospodářská životaschopnost, což by bylo podstatně problematičtější, kdyby bylo pouze vnitrozemským státem. Tento geograficko-strategický cíl ale odporoval proklamovanému právu na sebeurčení národů, neboť přímořské obyvatelstvo bylo etnicky smíšené. Ve staré německé historiografii tak vznikl mýtus, že americký prezident tehdy neměl zeměpisné znalosti a nechal se napálit svými partnery na jednání, jmenovitě francouzským ministrprezidentem Georgem Clemenceau a polským delegátem ve Versailles Romanem Dmowskim. Německo muselo v meziválečném období překonávat potíže s tranzitem do Východního Pruska přes polský koridor. Polský koridor byl 30 až 90 km široký územní pás, který v období mezi oběma světovými válkami odděloval Východní Prusko od hlavního německého území. Sestával z velké části z bývalé provincie Západní Prusko a z částí provincie Posen (Poznaň), taktéž připadnuvší Polsku. Vytvoření polského koridoru se ustanovilo podpisem Versailleské smlouvy z 28. června 1919. Převzetí Polskem proběhlo vstoupení smlouvy v platnost dne 20. ledna 1920. Idylické rekreační a rybářské středisko Gdingen/Gdynia, které zpočátku čítalo kolem 1.000 obyvatel, bylo Poláky během několika let přebudováno v průmyslové přístavní město a využíváno k vojenským účelům. Tzv. uhelná magistrála sloužila jako železniční trať pro export hornoslezského uhlí z území taktéž odstoupeného Polsku (kolem Kattowitz/Katowice) a spojovala tuto průmyslovou oblast s přímořím. Poté, co byl zřízen koridor, jezdily od roku 1919 koridorové vlaky mezi říší a Východním Pruskem. Vlaky byly opatřeny polskými lokomotivami a polským personálem. Železniční doprava přes koridor se potýkala s mnohými problémy. Vlaky byly zaplombované, někdy musely být zabedněna okna. Ale i civilní letadla byla na cestě z vnitřního Německa do Východního Pruska opakovaně odstřelována z polských lodí na pobřeží. Poláci vyžadovali tranzitní poplatky přes koridor pouze v polských zlotých, jinou měnu nepřijímali. Němci neměli dost deviz a už vůbec ne zloté. Polsko následkem toho uzavíralo postupně tranzitní železniční tratě a silnice, až Německu zbyla jen cesta po moři. V roce 1922 byl říšským ministerstvem dopravy zřízen tzv. Seedienst Ostpreussen (námořní služba Východní Prusko), která zajišťovala spojení východní oddělené části země s mateřskou zemí mořskou cestou. Zde ovšem nastaly velké obtíže s malou vykládací kapacitou přístavů ve Východním Prusku, takže mořská cesta byla jen podmíněně použitelná. Východnímu Prusku hrozilo hospodářské zhroucení. (Podle svědectví pracovníků britského ministerstva zahraničí, kteří se zúčastnili v roce 1939 zvláštních vyjednáváních v polském generálním štábu, šlo Polákům evidentně o rozvrat Východního Pruska a následně o jeho anexi.) V roce 1910 žilo na území pozdějšího polského koridoru téměř 990.000 lidí. Odhady o podílu osob německé národnosti se dosti liší. V roce 1964 uváděl historik Helmuth Fechner 64,4 % lidí, kteří označili němčinu za svou mateřštinu. Nejnižší číslo uvádí americký historik Richard Blanke ve své knize z roku 1998. Dle jeho rešerší byli Němci kolem roku 1910 na území pozdějšího koridoru v menšině (42,5%). Po oddělení od Německa v roce 1920 a předání území Polsku podíl Němců na obyvatelstvu výrazně klesal a v roce 1939 se pohyboval kolem deseti procent. (V roce 1930 žilo na území koridoru už dva milióny lidí, z toho. 78% Poláků a Kašubů, 19% Němců a 3% Židů.) Tisíce Němců opouštěly území už během posledního půlroku před postoupením Polsku. Důvody byly emocionálního charakteru (hrozící ztráta privilegovaného postavení a nevole k občanství polského státu, pociťovaná atmosféra nenávisti a očekávaná polská protiněmecká správní opatření). Protiněmecké represe například naznačil pozdější polský ministr Stanislaw Grabski ve svém poznaňském projevu v říjnu 1919: „Cizí element se bude muset poohlédnout, zda nebude mu nebude lépe jinde.“ Další desetitisíce Němců opouštěly území po anšlusu k Polsku na základě represivních opatření polského státu. Polsko reagovalo na předchozí germanizační pokusy pruského státu tím, že se nyní pokoušelo Němce, kteří se na území náhle octli v menšině, potlačovat. Mnozí Němci byli vyhoštěni, především příslušníci vojska a úředníci, kteří byli považováni za reprezentanty předchozího útisku. To stejné platilo pro tzv. optanty, kteří museli území opustit v roce 1925. Přitom ale docházelo také k vyvlastňování a nucenému vyklizování. Byly uzavřeny některé německé školy. Zároveň probíhalo osídlování polskými rodinami z jiných oblastí země, v první řadě ale zahraničními Poláky, kteří se po získání nezávislosti Polska tlačili do země. Polský stát tyto snahy v rámci tzv. „odniemczenie“ podporoval a morálně je ospravedlňoval germanizačním úsilím pruského státu před rokem 1914. Vytvoření polského koridoru bylo Německem chápáno od počátku jako nespravedlivé a jako porušení zásady sebeurčení národů. Revize vedení hranic, které dělilo Východní Prusko od Říše, byla jedním z předních cílů každé vlády Výmarské republiky. Z tohoto důvodu nechtěl německý ministr zahraničí Gustav Stresemann nikdy přistoupit na různé polské návrhy, které měly garantovat východní hranice Říše jako neměnitelné. Na německé straně byl koridor vnitropoliticky pravidelně předmětem pravicově populistické propagandy. V srpnu 1930 způsobil bývalý německý Říšský ministr pro obsazená území Gottfried Treviranus (Konzervativní lidová strana) mezinárodní krizi, když během jednoho předvolebního projevu hovořil o „neuzdravené ráně na východním křídle“ a předpovídal, že budoucnost Polska není bez revize hranic jistá, což bylo v sousední zemi chápáno jako válečná výhrůžka. V Polsku se na druhé straně v poválečných letech neustále propagovala myšlenka vpadnutí do obrany neschopné Německé říše a posunutí polské hranice dále na západ. V polské veřejnosti existovaly pouze rozdílné názory na to, jak daleko se oblast polské moci západním směrem měla posunout. Ale existovala jednota vtom, že by mělo jít určitě o Východní Prusko, Danzig, Pomořany, Slezsko a části Braniborska. Část šovinistů zdůvodňovala posunutí území polského státu až k linii, která probíhala východně od Brém, přes Hannover, Kassel a Norimberk. Tzv. Svaz západních marek neúnavně vyzýval k dobytí německého území. Už v roce 1929 napsal list polské Ligy pro velmoc Mocarstwowiec: „Ve válce s Němci nebude žádných zajatců a žádného prostoru pro lidský cit. Naší zásluhou bude svět zírat díky nezvyklým, lidská měřítka překračujícím krvavým obětem, kterými omyjeme onu potupu příkoří, které jsme pokoušeli od Němců. Musíme vnést do polské armády ducha nesmiřitelného a až k ukrutnosti vystupňovaného boje.“ Vztahy mezi Výmarskou republikou a polským státem, který byl po puči maršála Pilsudského v roce 1926 diktátorsky veden, probíhaly v nepřátelském duchu a podél společné hranice docházelo i k ozbrojeným konfliktům. Polský ministr Jozef Beck se (podle historika Oscara Reileho) přikláněl více a více k tezím polského historika Adolfa Bochenského, který se zmiňoval myšlenku nové války, která by byla vedena s pomocí západních spojenců a přinesla by Polsku nové teritoriální výhody. Zatímco První světová válka přinesla Polákům samostatnost a částečné územní zisky, dalo se takto předpokládat, že příští válka přinese další územní přírůstky. Zde šlo o území, které požadovali polští šovinisté po Německu od roku 1920, a sice německé provincie Východní Prusko, Pomořany a Slezsko. Už v roce 1922 začalo Polsko v psychologickém vedení války proti Německu. Vznikaly poloúřední organizace roztroušené po celém státě. Nositeli těchto organizací byl tzv. Baltský institut, dále polský Svaz západních marek a Liga polské mořeplavby. K poslední organizaci se jenom ve třicátých letech hlásilo 800.000 členů organizovaných v 6000 místních skupinách. Již v roce 1930 prohlašoval Mocarstwowiec, deník blízký polské vládě, že„celý svět překvapíme svou válkou proti Německu“. V roce 1933 nabídlo Polsko třikrát v tajných vyjednáváních Francii společnou válku proti Německu. Teprve po převzetí moci národními socialisty se situace jakoby uklidnila uzavřením německo-polského paktu o neútočení z roku 1934. V posledních měsících roku 1933 byly vypracovány základy pro smlouvu o neútočení oficiálně uzavřenou 26. ledna 1934. Pakt o neútočení byl 5. listopadu 1934 doplněn oboustranným prohlášením o ochraně národnostních menšin. Tato německo-polská smlouva si netroufala a ani nechtěla řešit potenciálně hrozící velké problémy budoucnosti, ale vytvořila určitě novou atmosféru vztahů. Reakce z Paříže však byla mimořádně nevlídná, ačkoliv tato německo-polská smlouva nikterak nezasahovala do francouzsko-polského smluvního vztahu a ve svém textu to také explicitně uváděla. A to přesto, že německá strana v té době neměla žádné spojenecké závazky, zatímco polská strana ano. Samozřejmě tím říšská vláda potají nevylučovala možnost znovuzískání koridoru prostřednictvím budoucí války. 24. října 1933 ale také pronesl Adolf Hitler vlídná slova: „V Evropě existují Němci. V Evropě existují Poláci. Oba si budou muset zvyknout na to, žít vedle sebe a žít spolu a spolu vycházet. Odmyslet si německý národ ze zeměpisné mapy si Poláci nemohou, ale ani my nebudeme tak nerozumní, abychom si z ní odmysleli Poláky. Víme, že jsou tu oba. Oba musejí žít spolu.“ Vztahy nabyly na krátkou dobu trochu jiného charakteru. Významnou roli v tom sehrála osoba polského maršála Pilsudského, ke kterému se německá národně socialistická propaganda stavěla pozitivně. Maršál Pilsudski si byl na rozdíl od předešlých polských vládců vědom toho, že nové Polsko nevzniklo pouze z vlastní síly, ale že při bojích proti carské armádě položilo život také půl miliónu německých vojáků. Řekl v roce 1922 před svými legionáři: „Skláním se v hluboké a tiché pokoře, když pomyslím na to, že jsme to nebyli my, my Poláci, a ne naše úsilí, které přineslo tento mohutný převrat.“ A.Hitler se až do období konce roku 1938 snažil dodržovat politicko-vojenskou koncepci, ve které by se Polsko v případné konfrontaci se Sovětským svazem uplatnilo jako juniorský partner Německa. V důsledku těchto záměrů podnikala národně socialistická propaganda od počátku roku 1934 až po začátek roku 1939 pokusy vytvořit u německé veřejnosti pozitivní obrázek o sousedním státě. V německém tisku se od konce ledna 1934 nevyskytovaly žádné verbální útoky proti Polsku. Na německém knižním trhu vyšla řada publikací, které seznamovaly německé čtenáře s dějinami Polska a obzvláště s osobou maršála Pilsudského. Jedno velké německé nakladatelství vydalo v několika svazcích první německý překlad díla a politických spisů Pilsudského a také vycházely německé biografie polského maršála. Knihy vyjadřující se kriticky o Polsku byly po osobní intervenci Adolfa Hitlera zakázány. To se týkalo například knihy Friedricha Wilhelma von Oertzena Das ist Polen (Berlin, 1932), která pak směla vyjít až v červnu 1939 v novém nákladu. Na druhé straně hranice však obrázek nebyl od počátku tak příznivý. Oficiální vládní tisk v Polsku se v náznacích snažil o vytváření relativně přátelského vztahu k národně socialistickému Německu. Ale opoziční levicový a pravicový tisk (a ten tvořil absolutní většinu) po krátké pauze bezprostředně po uzavření paktu Německo nadále atakoval. Zatímco polský vládní tisk se choval zdrženlivě, opoziční noviny byly orientovány protiněmecky, v některých z nich byly vznášeny i územní požadavky vůči Německu. Ale i tzv. povstalecké svazy v Horním Slezsku a Poznaňsku-Západním Prusku, které byly dotovány státem, pokračovaly v protiněmecké propagandě. Ze začátku polská vládní místa příležitostně zasahovala, došlo například k zabavení výtisku novin, kde byl ostře napaden Adolf Hitler apod., ale celkově polská snaha o navození příznivé atmosféry mezi oběma zeměmi za tou oficiální německou poněkud pokulhávala. Přesto byly i na polské straně během prvního roku po uzavření paktu vidět snahy o zlepšení vztahů. Výjimku však učinil například hornoslezský vojvoda Grazynski, který nadále pokračoval v boji proti německému elementu ve východním Hornoslezsku. Ne jako předtím prostřednictvím fyzického nátlaku, ale prostřednictvím represálií finančních úřadů, soudů a pracovních úřadů. Po smrti maršála Pilsudského (12.5.1935) se v polské politice začaly prosazovat čím dál více síly nepřátelské Německu. Projevovalo se to i v polském postupu proti německé menšině. Německá strana se k tomu v počátcích chovala shovívavě, protože doufala, že Pilsudského následovníci budou v jeho politice pokračovat a chtěla jim k tomu dát prostor. Pilsudského následovník Edward Rydz-Smigly se stal v listopadu 1935 polským maršálem a určoval politickou linii své země. Rád se sám srovnával s Napoleonem a už od počátku 30. let byl znám svými antiněmeckými výpady. (Nakonec hned po vypuknutí války 2. září 1939 nechal svou zhroucenou armádu ve štichu a uprchl do Rumunska.) Polsko si po Mnichovské dohodě díky příznivému postoji a „porozumění“ Německa mohlo ukořistit část československého území, bylo to také z německé strany chápáno jako signál polské vládě. Polsko se ale „odměnilo“ útlakem národnostních menšin hned na druhý den po obsazení, takže tisíce zde žijících Němců muselo uprchnout. Potlačovací metody Prahy byly vedle toho hračkou. To byl zároveň tedy i signál německým kruhům k ukončení éry pokusů o vzájemné porozumění. Od podzimu 1938 usilovala Anglie o polskou přízeň. 3. dubna 1939 referoval Chamberlain anglickému parlamentu o záruce, která byla poskytnuta Polsku. Očekával se konflikt s Německem a Anglie potřebovala mít Polsko s jistotou na své straně. .Teprve po uzavření Mnichovské dohody podnikl A. Hitler koncem roku 1938 nový pokus o řešení otázky polského koridoru v německém smyslu. Požadoval lidové hlasování o státní příslušnosti území a navrhl zajistit tomu státu, který by v lidovém hlasování podlehl, vybudování exteritoriální dálnice koridorem. Svobodné město Danzig se navrátilo na základě svého čistě německého charakteru stejně jako na základě svorné vůle jeho obyvatelstva ihned do Německé říše. Oblast tzv. koridoru by sama rozhodla o své příslušnosti k Německu nebo k Polsku. Aby mohla být po provedení hlasování zaručena bezpečnost volné přepravy Německa se svou provincií Danzig-Východní Prusko a Polsku jeho spojení s mořem, byla by Německu v případě, že území, o kterém se bude hlasovat, připadne Polsku, poskytnuta jeho exteritoriální dopravní zóna ke zřízení říšské dálnice a čtyřkolejné železniční linie. Šíře této zóny by se stanovil na jeden kilometr a stal se tak německým výsostným územím. Pokud by hlasování dopadlo ve prospěch Německa, obdrželo by Polsko stejná práva exteritoriálního silničního popř. železničního spojení, jako by to bylo v případě Německa. Adolf Hitler požadoval Varšavě navrácení města Danzig (které bylo stejně už tak čistě německé a navíc pevně v národně socialistických rukách) Německu a vytvořit tak možnost úzkého koridoru mezi Východním Pruskem a jádrem země. Jako protinabídku navrhl uzavření smlouvy o neměnnosti hranic na 25 let. Hitlerova vláda nabízela tedy něco, co nepodnikla žádná z dvaceti předchozích německých vlád: uznání neměnnosti říšských hranic na Východě, tj. definitivní ponechání německých území ztracených následkem války Polsku (to mu konzervativní odpůrci v Německu měli dokonce za zlé a považovali tuto Hitlerovu nabídku za chybnou.). Polsko však odmítlo. Polský ministr zahraničí ale odjel do Londýna, kde byla uzavřena anglicko-polská záruční smlouva. A. Hitler proto 28. dubna 1939 oznámil světové veřejnosti zrušení dohody z roku 1934 na základě porušení smlouvy ze strany Polska. V polských nacionalistických novinách vycházely jako reakce na německé nabídky požadavky na obsazení města Danzig a anexi Východního Pruska. Jiné noviny požadovaly ještě víc: hranice Polska se měly přenést až k řece Odře. Na různých shromážděních padala hesla, že západní hranicí Polska je Labe a Berlín že není německé město, ale slovanské, polské sídlo. Na německé požadavky mělo být odpovězeno válkou. Docházelo k násilnému obsazování kulturních a spolkových zařízení německé menšiny.Polské noviny Dziennik Poznanski zveřejnily 26. června 1939 mapku, která měla dokládat polské územní nároky oproti Německu. Přičemž krajně západní hranice Polska měly probíhat téměř identicky s řekou Weser. Naproti tomu jiná verze nárokovala průběh západní hranice Polska podél řeky Labe. (viz. obrázek. K mapce byly připojeny vysvětlivky: 1. dnes vyloženě německy obývaný prostor; 2. nejrozšířenější slovanský prostor směrem na západ dle geografického zjištění St. Kozierowského; 3. Polská západní hranice za doby Boleslawa I. Chrobrého dle profesora Wl. Semkowicze; 4. polská západní hranice za doby Boloslawa Krzywoustého dle profesora Semkowicze; 5. dnešní polská západní hranice (Pramen: Polens verschwiegene Schuld, Gerhard Frey jun., str. 152)) V roce 1939 Poláci nabyli dojmu, že pomocí svých vojenských spojenců, Anglie a Francie, lehce srazí Německo na kolena, a nařídili 23. března 1939 částečnou mobilizaci svých branných sil, kdy velitelé dostali podrobné plány pro vpád do Německa. Německá branná moc vzala polskou mobilizaci na vědomí, ale kromě preventivních opatření na hranici nic nepodnikla, Berlín nechtěl ohrozit svá diplomatická vyjednávání s Varšavou. V březnu 1939 vyšla v polském tisku výzva k hospodářské diskriminaci německé menšiny v Polsku. Stálo v ní: „Němci v Polsku zvedají hlavy. Na základě této provokace musí polská veřejnost udělit neloajálním občanům odpovídající porážku. 1.) Poláci, kteří nakupují v německých obchodech a kteří navštěvují německé podniky, budou veřejně označováni; 2.) Všechny polské firmy musí zaměstnávat pouze polskou mládež a polské dělníky; 3.) Veškerá korespondence na úřady, kanceláře a firmy v německém jazyce musí zůstat nezodpovězena; 4.) Usilujeme o a) zákaz nabytí pozemků nebo koncesí Němci; b) Zrušení uznání státních zakázek komunálních úřadů německým firmám.“ Počátkem roku 1939 začal polský stát svým německy mluvícím občanům odnímat licence k provozování živností, obchodu, lékařských praxí, advokacie a podobně. Začal bojkot podniků a obchodů v rukách polských Němců, na ulicích byli uráženi a biti. Ministr zahraničí Jozef Beck přednesl 5. května 1939 v polském Sejmu provokační projev, který násilnosti rázem vystupňoval, což stálo život tisíce polských Němců. Polsko se obávalo německé menšiny, považovalo ji za 5. kolonu v případě, že by měla vypuknout válka. Již dlouho před rozpoutáním války byly v Polsku vypracovány seznamy prominentních osob německé národnosti určených zatčení. V rámci polských opatření na jaře a létě roku 1939 bylo zatčeno kolem 50.000 Němců. Podle úředních polských zdrojů bylo pouze během července 1939 v hornoslezském příhraničním pásmu zatčeno 1025 Němců (a částečně zavlečeno do vnitrozemí). Polská vláda všechno připravila pro případ války tak, aby mohla být velká část polských Němců internována ve zvláštních táborech, týkalo se to ale i starců, nemocných, žen a dětí. Všichni Němci aktivní v národnostních spolcích apod. měli být automaticky obviněni ze špionáže. Při útěcích před pogromy do říše Poláci na hranicích stříleli a mnoho lidí zabili. Navzdory tomu se zdařil útěk z Polska do Německa 80 tisícům lidí. 3. srpna 1939 činil počet uprchlíků z Polska kolem 77.000. Německý poslanec v polském parlamentu Hasbach protestoval u polského ministerstva vnitra proti pronásledování Němců. V létě 1939 prohlásil generální inspektor polské armády Rydz-Śmigly v přednášce k polským důstojníkům: „Polsko chce válku s Německem a Německo tomu nebude moci zabránit, ani kdyby chtělo!“ V Polsku přiostřovala atmosféru i katolická církev a paramilitaristické bojové svazy. Státní místa více méně přihlížela a přikláněla se na stranu nacionalistů. 11. května 1939 psala jistá Zofja Zelska Mrozowicka v novinách Dziennik Bydgoski: „Jestli jsou mezi Němci v Polsku příznivci zahraničního režimu, tak musí s určitostí vědět, že Vůdce je daleko, ale že polský voják je blízko a že v lesech je dostatek větví.“ Chování polských úřadů a polské veřejnosti vyvolávalo u německého obyvatelstva paniku a masově utíkali přes zelenou hranici do Německa. Léto 1939 bylo poznamenáno už jen eskalací situace. Ministr Koscialkowski prohlásil 4. června 1939 na svém projevu při příležitosti zasvěcení vzpomínkového plata na počest maršála Pilsudského ve městě Ciechocinek: „Imponderablie maršála rozkazují polskému národu nejen bojovat za obranu dnešních hranic, ale za úplné vítězství, které ve svém výsledku bude znamenat navrácení oné prapůvodní polské země k republice Polsko, která jí už dávno měla patřit.“ Národní týdeník Merkurjusz Polski napsal 2. července 1939 k tzv. svátku moře:„Elementární silou se nové Polsko tlačí na pobřeží Baltského moře. Země, která 84% svého dovozu a vývozu vede přes své přístavy, potvrdila, že nepotřebuje 140km nýbrž 500km pobřeží. To je náš životní prostor, který musíme požadovat. Náš opravdový Svátek Moře začne až tehdy, až polské divize postoupí ve svém nezadržitelném pochodu k Baltskému moři.“ 12. srpna 1939 byl německý spolkový dům v Katovicích zabaven Poláky předán Svazu povstalců. Dne 13. srpna 1939 podal senátor Hasbach stížnost u polského ministerstva vnitra kvůli uzavření německého mlékárenského družstva a jeho předání do polských rukou, uzavření Německého knižního spolku a německé knihovny v Poznani. V ten den bylo přepadeno nakladatelství listuOberschlesischer Kurier a zdemolováno zařízení objektu polskými „povstalci“. Němci byli zatýkáni kvůli urážce polského národa a odsouzeni kvůli urážkám polského sátu, vyhošťováni z příhraniční zóny, souzeni za pokusy nedovoleného překročení hranic anebo kvůli šíření špatných zpráv většinou k několikaměsíčním trestům. Dne 18. srpna 1939 vyšlo nové polské nařízení o nuceném rozparcelování v příhraničním pásmu (které směřovalo proti Němcům), uzavření polských mlékárenských družstev v Poznaňsku a středním Polsku. Byly uzavřeny hranice Polska do Slezska, na Moravu a na Slovensko. Polské ozbrojené svazy ve spojení s vojskem a s úřady přešly v druhé půlce srpna k otevřenému teroru vůči německé menšině, vyskytly pumové atentáty na německé objekty v Bielitz, Kattowitz a jinde, byly zapalovány německé venkovské usedlosti, byly případy mrtvých na Poznaňsku a v Hornoslezsku. Němečtí dělníci v hornoslezském, těšínském a lodžském průmyslu byli propouštěni, bylo uzavřeno železniční spojení s Danzigem. Ve dnech 28.-29. srpna 1939 si pumové útoky na německé objekty v Bielitz vyžádaly mrtvé a pogrom proti Němcům v Lodži 2 mrtvé. Zajímavá je také strategie polského souseda na východě. Sovětský svaz skrytě doufal, že Polsko se dříve nebo později dostane do války s Německem a Moskva se opět zmocní území, která musela po vojenském debaklu v polsko-sovětské válce v roce 1921 přepustit Polsku. Poláci se s Ukrajinci, Bělorusy a Židy připadlými do polského státu nemazlili, kdo mluvil na veřejnosti jinak než polsky, měl značnou šanci se dostat do vězení. Tak si 19 milionu Poláků stihlo mezi válkami ve vlastním státě popudit proti sobě 11 milionů vlastních obyvatel. Dalším, silnějším motivem byla Stalinova touha nastolit v Evropě komunismus. Proto se snažil vyprovokovat Brity, Francouze a Němce proti sobě v naději, že válka silně Evropu rozvrátí a zbídačí tak, že bude zralá pro komunismus. Pokud se tak nestane, převálcuje ji pak snadno Rudá armáda. V roce 1939 vyjednávali Rusové v rychlém sledu se všemi třemi mocnostmi. Stalin nejdříve nabídl Londýnu a Paříži, že postaví 120 svých divizí proti Německu, když vstoupí do války proti Německu. Francouzi i Britové se však zdráhali postavit dostatečný počet divizí, chtěli přenechat břímě války proti Německu Sovětskému svazu. To ovšem Stalin neměl v úmyslu, takže obrátil a vzápětí vsadil na německou kartu - uzavřel 23. srpna 1939 s Německem smlouvu o neútočení s nadějí, že A.Hitler s takovou nepřímou podporou zaútočí proti Polsku. Deset dní po podpisu smlouvy mu propočet vyšel. Pak přišlo fingované přepadení vysílače v Gleiwitzu, 30. srpna 1939 Polsko vyhlásilo úplnou mobilizaci svých branných sil. Válka začala přepadením Polska 1. září.
Datum: 05. 11. 2016 16:48:28 Autor: QF17
Předmět: Karle ...
kdo zadal inzerát opravdu nevím a určitě jsem to nebyl já :-)Kdo inzeráty platí snad není tak těžké uhodnout. Zaplatit komparzistovi 100.-Kč za hodinu je určitě nejmenší problém. Prý bude kandidovat na prezidenta v ČR nějaký bohatý Horáček. Hlavu má dutou i po zaklepání, ale prachy na kampaň má. Dementní Švajkenberg taky neumře na bídu, ale ten je rád, že dýchá. Už nehrozí jeho zvolení. Jestli bude Zeman opět prezidentem nevím, ale chce to člověka podobného ražení, který nebude olizovat zadnice Bruselský kašparům. + V listopadu 1989 jsem nebyl na žádné manifestaci a nebudu asi nikdy. Rovněž nepojedu bránit Pražský hrad a jeho osídlence. Rovněž neznám Vyvadila další jemu podobné, Karle, já opravdu nesleduji tv noviny a samotnou tv jen velmi sporadicky, nevím, čím by mě obohatila? Vyvadilem či Sobotkou ...? + Jaké nešťastné události v roce 1968 máte na mysli?? To, že spojenecká vojska udělala politický pořádek v ČSSR. Děje se to dnes i v Iráku a přijde vám to nemorální?? Rozvrat Sýrie měl být dokonán rychle a totálně jako vždy pod taktovkou NATO. Spojenectví Ruska se Sýrie ovšem tomu zabránilo. +Nu a otázka na konec, kolik vojenských základen má armáda USA ve světě a kolik Rusko? Amíci mají kolem 1050 základen a Rusko 3. Ta agrese Ruska je již neudržitelná. Co ovšem taková Čína ... + Generál Svoboda byl hrdina ať mnozí tomu nechtějí věřit, stejně jako Husák, ovšem byl to komunista.
Datum: 08. 11. 2016 14:58:41 Autor: Karel B.
Předmět: Pane QF 17
myslím si,že nikdo nikdo,nikdy nezpochybňoval hrdinství gen.L.Svobody během 1.a 2.světové války.Armádní generál Ludvík Svoboda si vydobyl značné renomé tím, že svou vlast osvobozoval v roce 1945.Ovšem potom ve funkci ministra obrany u komunistického puče aktivně asistoval,a po něm se aktivně podílel na čistkách v armádě.Místopředseda Společnosti Ludvíka Svobody Jiří Stanislav říká cituji: „Za propuštění 4 tisíc důstojníků a 28 justičních vražd jistou zodpovědnost má," připustil."já si myslím, že měl raději rezignovat, než aby jeho kamarádi a přátelé takto trpěli!konec citátu.Mnoho lidí je přesvědčeno, že Svoboda ani jako ministr obrany, ani jako prezident republiky nedostál tomu,co od něj veřejnost očekávala. Velice jste mě rozesmál Vašim tvrzením,že dr.G.Husák byl HRDINA-možná pro Vás a ortodoxní komunisty.Za hrdinský čin možná považujete to, jak skákal dle pokynů Moskevských soudruhů a že proběhly v roce 1969,první politické procesy,s celou řadou účastníků studentského hnutí a demonstrantů proti sovětské okupaci. Je vidět,že dle Vašeho tvrzení Seznam nepřátel narůstá geometrickou řadou, sluníčkáři, pražská kavárna, letečtí dispečeři, meteorologové, zpěváci, Sobotka, herci, ČT, novinářská žumpa, Kalousek, dalajláma, islám, Brady, kominíci, OSN, Peroutka tam vlevo dole, americký velvyslanec a teď ještě nějaký neznámý Horáček.Z toho aby se jeden zbláznil. Prostě - studenti, kteří běžně jezdí ven na stáže i brigády, znají jazyky, čtou a orientují se ve světě a mají schopnost a dosud i sílu své názory formulovat a vyjádřit, jsou dle Vás a příznivců Hradu daleko snáze manipulovatelní,a kýmsi tajemným v pozadí"ovládáni" než ti "staří, zkušení",co čtou parlamentní nebo podobné listy, nebo nečtou nic a do kamery hrdě prohlašují, že je "politika nezajímá, ne vůbec žádná".Evidentně to, že se ve společnosti někdo dá dohromady, cosi je schopen zorganizovat a vyjádří nějak svůj názor je projevem manipulace. Nejspíš z americké ambasády, Vatikánu, nebo Volstrýt V roce 1966,jsem vyšel ze ZDŠ a od této doby jsem slýchával jak západní imperialisté ubližují soc.státům vedených neomylitelným SSSR. Dneska je k dispozici nepřeberné množství pramenů a hlavně spousta dobových dokumentů,kterým skončila sanitační doba a jsou postupně uvolňovány z archivů a jsou dostupné-ji ze zahraničí. Stačí si jen najít a přečíst.Prostě komunisti jim podobní a jejich následovníci lhali, lžou a lhát budou. Bohužel, to samé se děje i v Rusku. Pravda někdy bolí, ale může být cestou k očištění a poznání. K tomu holt v Rusku ještě národ nedospěl. On jinak někdo brání Rusku v tom, aby pracovalo, obchodovalo a vyvíjelo se.Jejich hlavní problém je v tom, že to prostě nedokážou, proto jsou slabí a reagují hystericky a agresivně na každý podnět.
Datum: 11. 11. 2016 09:06:07 Autor: QF17
Předmět: Karle plač
https://www.youtube.com/watch?v=23SbQlpmubs
Datum: 11. 11. 2016 11:07:28 Autor: QF17
Předmět: Karle plač, je to komouš
Donald Trump slibuje obrovské změny v politice USA. Tvrdé zakročení proti nelegální migraci. Tvrdé odmítání uprchlíků ze Sýrie. Podporu Bašára Asada v Sýrii. Spolupráci s Ruskem v boji proti ISIL. Zrušení sankcí proti Rusku. Uznání samostatnosti Krymu a jeho připojení k Ruské federaci. Restrukturalizaci NATO a změnu financování vojenské pomoci USA členským zemím NATO. V ekonomické sféře chce zavést ochranářská opatření amerického trhu, chce uvalit 35% daň na zboží amerických firem, které mají továrny mimo území USA a do země dováží produkci. Chce zcela překopat smlouvu volného obchodu NAFTA mezi USA, Kanadou a Mexikem. A nemá zájem na uzavření smlouvy TTIP. Místo ní chce jednotný trh s Velkou Británií.
Datum: 11. 11. 2016 16:04:43 Autor: Misustov
Předmět: QF17
Dej mu čas na převlečení kabátu
Datum: 11. 11. 2016 21:37:46 Autor: QF17
Předmět: Starý lišáku Misustove
myslíš Karla nebo Donalda :-), nějak jsem nepochopil Předehru Mol-Rib, je pravdivá a je třeba doplnit, že Francie s Anglií neměli žádnou snahu se smluvně vázat se Sovětským Ruskem. prostě nebrali Rusko jako rovnocenného partnera. Však byla snaha ho zničit viz revoluce o rozprodávání s nastrčeným Leninem a dalšími židy ...
Datum: 12. 11. 2016 01:12:37 Autor: QF17
Předmět: Starý lišáku Misustove
Proč jsi dal k diskuzi o Svobodovi pakt M-R.
Datum: 12. 11. 2016 11:25:19 Autor: Misustov
Předmět: QF-17
Myslel jsem toho tvého Karla. Karel B při každé příležitosti vecpe do diskuse příhodu jak se dva chasníci Molotov a Ribentrop v hospodě šábli o mírumilovné Polsko( viz na příklad esej Miustov – o Branné výchově) a velmi často i hladomor na Ukrajině. Staří Římané tomuto notorickému opakování argumentů říkali argumentování, až do poblití (doslova) „Argumentum ad nauseam“, ministr propagandy Göebels tento slovní projev definoval, na základě praxe „Stokrát opakovaná lež, se stává pravdou“[1] byla vysoká pravděpodobnost, že ten Tvůj Karel zde s paktem R-B také vyrukuje, proto jsem provedl preventivní úder. [1] 1. Je všeobecnou pravdou, že dramatik a básník Václav Havel dostal zápal plic v komunistickém kriminále a nikoli jak tvrdí jeho známý svědek, že zápal plic dostal, když ožralý jako doga spadnul do potoka, byl všechno, humanista, citový člověk, dramatik, básník jenom ne alkoholik, přesto, že v nemocnici v München mu stanovili diagnózu „otrava alkoholem“. Alkoholikem musí být prezident Zeman, který si dá v hospodě jedno pivo a becherovku.
Datum: 17. 11. 2016 10:53:01 Autor: Karel B.
Předmět: QF17 pěkně jste si naletěl.
QF17,neplakal jsem,ale zplna hrdla jsem se smál Vašim názorům. 1.Sliby se slibují a jak je vidět....... se radují 2.Je třeba si uvědomit,že zající se počítají až po honě 3. Když v roce 1980,zvítězil v prezidenských vobách R.Reagan,všichni se smáli,že USA vládné herec-zahrál takovou komedii,až s toho padla Berlínská zeď. 4.President USA není diktátor a nemůže si dělat co chce jako Váš idol. 4. Jaký dal Trump předvolební slib Asadovi? Pokud by dal sebral vítr z plachet Putinovi,to by byl mazec!!!! 5. Zatím nikdy pan Trump neřekl,"uznávám anexi Krymu". 5. V Moskvě potěší zejména ten bod, kdy Kremlem vítaný prezident USA, prohlásil:"Zruším omezení tvorby energetických zásob včetně břidlice, ropy, zemního plynu a uhlí v hodnotě 50 bilionů dolarů, což pomůže vytvářet pracovní místa (cena ropy dolů, ruský rozpočet nadále pod tlakem, peníze na ruské agrese a trolly nepřibudou resp. nebudou). 6. A plot na mexické hranici taky nebude, to prohlášení stáhnul z webu už první den po volbách! Mně se ten chlap začíná líbit čím dál víc!:-) (i když nevím, jestli jsem ten správný "rusofil"!:-)) V předvolební kampani se mi Trump pramálo líbil.Ale teď se to začíná měnit :-) Uvidíme s čím přijde.Postavit v Evropě protiraketový štít a posílit armády evropských zemí,to jsou legitimní požadavky.Stále platí to známe úsloví "Kdo nechce financovat armádu vlastní (tedy my armádu NATO), bude nucen financovat armádu svého okupanta (tedy my ruský okupantský vojska, jak si dobře pamatuji".Podporuji Všichni putinovčíci,zemanočíci a ostatní pindíci tolik horovali pro Trumpa. A teď ten Trump možná bude chtít stavět protiraketový štít. A všichni ti putinovčíci, zemančíci a ostatní pindíci jen čučí s otevřenou papulkou - óóóóó : Musím říci,je ten Rudy Giuliani je,ale pašák,když to řekl tak na plno. Jsem rad, ze náš pán president vitá pana Trumpa a těší se na spolupráci a radar, konečně nás zbavi vlivu Kremlu a stanem se zas o něco svobodnějšimi. Stalinista Skála Zvolení Trumpa uvítal,ale bude se muset smířit s tím, že první manžel zlínské rodačky Zelníčkové udělá ze Zlína baštu amerického imperialismu a evropskou jadernou metropoli.Třeba se Skála může na protest upálit na Gottwaldově hrobě.Bude poslední obětí komunismu u nás. :-)Nebo než s tím vyrukuje bude muset Váš kamarád lišák,provést preventivní úder,aby tomu zabránil.
Datum: 17. 11. 2016 13:30:47 Autor: Misustov
Předmět: to QF.17
Vidíš- tak rychle nepřevléknul svůj mantl kníže, ani Kalousek. "Třeba se Skála může na protest upálit na Gottwaldově hrobě. Bude poslední obětí komunismu u nás. :-)Nebo než s tím vyrukuje bude muset Váš kamarád lišák,provést preventivní úder, aby tomu zabránil", sloh idiota.
Datum: 17. 11. 2016 14:02:06 Autor: Misustov
Předmět: Proč předehra Molotov - Ribentrop
Pakt Ribentrop – Molotov je možné ve vazbě na Generála Ludvika Svobodu připomenout, protože tento pakt zakazoval činnost organizací a skupin cizinců, jejichž akce jsou druhé straně nepřátelské. Interpretace generála Svobody je velmi pravděpodobná, podle této interpretace byli Čechoslováci tedy soustředěni a nemohli se na veřejnosti prezentovat. Interně měli svoji organizaci, včetně velitelů, dodržovali se podle možnosti ČS. řády a předpisy. Jednotka prováděla výcvik (zde není známo, zda se zbraní, nebo beze zbraně). Rumuni za války podle vyprávění jejích důstojníků byli v zajetí separováni od německých zajatců, měli své velitele a dokonce jednotky, které se vzdaly hromadně, byly zachovány, po svržení Antonesca se z nich poměrně rychle se sestavila rumunská královská armáda, zde může být patrný vliv generála Píky za asistence plk. Svobody, jak bylo uvedeno výše. Poláci, kteří válčili proti všem a to svérázně[1] měli problémy, ty se nakonec vyřešily a na přehlídce vítězství 24. července1945 nepochodoval na Rudém náměstí Československý armádní sbor, ale spolu s vítěznou sovětskou armádou, oddíly polské armády. ●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●● [1] Nerespektování práva válečného. V bitvě o Anglii, palba po leteckých osádkách na padácích. (Josef Vít, Polsko a jeho historie) „1944 varšavské povstání – palba na příslušníky sovětské armády. Ke konci války, když Rudá armáda hnala přes Polsko zoufalý Wehrmacht zpátky, začaly různé hrátky proti Sovětskému svazu. Jedním z nich bylo i Varšavské povstání, které začalo 1. srpna 1944. Jeho cílem mělo být, aby Sověti za žádnou cenu nevstoupili do Varšavy jako první a nedej bože, aby tam ještě přivedli formující se polskou vládu z východu. Poláci měli zákaz od polské vlády v Londýně jednat se SSSR. Celé povstání se od začátku neslo v protiruském duchu. Silný antikomunismus Poláků jim bránil logicky myslet. Generál Bor-Komorowski přiznal, že odsoudil k smrti generála Smierciewského protože Smierciewski přes zákaz londýnské vlády jednal se sovětským velením o pomoci. Sovětská strana naopak na příkaz vrchního velitele J. V. Stalina, vyvinula maximální úsilí o navázání kontaktů s cílem dojednání koordinace společných bojů. Maršál Rokossovskij připomněl, že letecky přepravovali do Varšavy léky, potraviny i zbraně i když nevěděli, do jakých rukou se dostanou. Povstání nemělo naději na dlouhodobý úspěšný boj bez pomoci zvenčí, protože povstalecké síly neměly dost lidí ani vybavení. Povstání bylo rozdrceno a utopeno v krvi. Následky byly hrozné. Na rozkaz Heinricha Himmlera začala likvidace města a jeho obyvatel. Varšava byla postupně srovnávána se zemí. Němci od začátku vraždili nejen válečné zajatce, ale i civilisty včetně žen a dětí“.
Datum: 18. 11. 2016 15:16:33 Autor: Misustov
Předmět: Pokračování
To mě podrž, tak rychlé převlíkání jsem neviděl ani v osmačtyřicátém, ani v osmašedesátém, ani v osmdesátém devátém. Náš předseda klubu vojáků v záloze vyprávěl, že první vlajku s hakenkrajcem viděl na židovské vile v Brně- Černých polích, majitelka vily se arizovala v noci 14-15 března 1939, kdy možná Hácha ještě ani nestačil podepsat souhlas Hitlerovi. V případě nicka Karel B to je némlich stejné. Když přiletěla balkánská smrtka bleskově do Prahy zametat stopy, (ráno tam – odpoledne zpět) zareagoval na to nick Karel B a bleskově se převlíknul. Smíchal všechno, co kde slyšel se svými sny,i to co Donald nevyslovil, toto vyzvracel (spisovně vyblil) a poslal mému nepříteli BQ17. Tomáš Krystlík tvrdí, že fanatický antikomunista je podezřelý, toto podezření se v případě Karla B násobí jeho převlékacími schopnostmi, je vysoká pravděpodobnost, že se převlékl i 17. Listopadu 1989. Tak jak nám sdělil, že zná datum založení svazarmu, tak se nyní vytahuje znalostmi, že první manželka Trumpa byla ze Zlína, avšak neví to podstatné, že se chceme zbavit homosexuálního protektora, která mimo jiné snížil prestiž a popularitu Spojených států na nejnižší úroveň za poslední století. Rovněž, jak zle pozorovat v jeho texech neví, že ideou Mr.Trumpa je návrat „amerického snu“ prostřednictvím hospodářského rozkvětu, na to není potřeba radar v Brdech[1]. Clintonová, na rozdíl od mr. Trumpa měla představu, cituji“ Znovunastolení moci politické. přitom ignoruje všechny změny ve vývoji ostatních zemí, kterým Amerika pod vlajkou demokracie „zakroutila krkem“ a tím ztratila tvář. Náznaky, jak by „zatočila“ s každým odpůrcem americké politiky, pod její příští vládou, nás vylekaly více, než naše vlastní, pomalu nezvladatelné, starosti“. Tato citace není česká, ale vznikla v zahraničí, kde předpokládali, že by za tímto účelem neváhala použít i jaderné zbraně. Když se dozvěděla, že volby dopadly v její neprospěch, začala vydávat skřeky a kopat do nábytku. Donald odhalil, že to s ní není duševně v pořádku a je lidstvu nebezpečná. ●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●● [1] tento kec pronesla Němcová, nikoli mr. Trump. Pan redaktor snad promine, že hektické události těchto dnů nás odvádějí od vlastního tématu článku, to je generál Svoboda. K tomu se ještě hodlám vrátit
Datum: 18. 11. 2016 17:01:42 Autor: QF17
Předmět: Karle, Karle B.
Nikomu jsem nenaletěl, na to je dobrá Angela Merkel, kterou nechával odposlouchávat negr B. Obama a ona místo odvolání německého velvyslance, dělá jako by nic a pozve ho tento týden do Berlína. Vlastně Merkel konala a koná dál podle něj B.O. a více mocných manipulátorů. + R. Reagan byl průměrný herec, ale vynikající prezident USA. Čest jeho památce. S pádem Berlínské zdi nesouhlasila M. Thatcher a málem dostala z toho faktu infarkt. + Jo Donald (USA) si notoval s Vladimirem (Ruská F) před volbami i během nich a nemyslím si, že by nastal konec ve vzájemných rozhovorech. + Karle, žádný plot se stavět na hranici s USA-Mexico nemusí, on tam stojí několik desítek let a je střežen palnými zbraněmi ze strany USA. + Nevím o jakém štítě píšete, dnes jsou na pořadu dne jiné problémy a rozumný člověk se dvakrát nespálí. + Vlastně proč by Ivanka Trump nemohla hájit zájmy rozumné politiky u nás? Určitě by nedovolila masakr na Srbech jako krvavá Madla Al. + Ovšem vrátím se k článku o generálu L. Svobodovi. Mě by zajímalo proč se nepíše o Vladimíru Janků, který pracoval ve Svobodově kanceláři a byl s ním i během osudových jednání v Moskvě. Ten určitě věděl více než tzv. jedna paní povídala. .....
Datum: 19. 11. 2016 07:47:55 Autor: Karel B.
Předmět: gen.plk.V.Janků
QF17,pokud máte na mysli gen.plk.Vladimíra Janka tak v kanceláři prezidenta arm.gen.L.Svobody nemohl pracovat,protože dne 14.března 1968 spáchal sebevraždu (velmi dobře si to pamatuji,tenkrát toho byly plné noviny), arm.gen.L.Svoboda byl zvolen prezidentem 30.března 1968 po abdikaci A.Novotného(22. března 1968) Problém byl v tom,že na počátku roku 1968 se začalo houpat křeslo pod A.Novotným a na Ministerstvu národní obrany se otevřeně mluvílo o jeho možné vojenské podpoře.5.ledna 1968 se I. tajemníkem ÚV KSČ stává Alexander Dubček.Koncem ledna je zatčen tajemník gen.Šejny (Šejna semínkový generál prchá 25.2.1968 do zahraničí) pplk.Moravec a na povrch se dostávají informace o připravovaném puči.Odpovědnost za nezdařený puč je připisována generálplukovníkovi Vladimíru Jankovi.Alespoň tolik říkají holá fakta.
Datum: 19. 11. 2016 14:42:07 Autor: QF17
Předmět: Karle B.
Myslím osobního tajemníka prezidenta JUDr.Vladimíra Janků DRSc.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa