Dobrý článok. Je ale otázne, či by pozitivizmus sudetských Nemcov voči ČSR (návšteva Hodžu) znamenal záchranu ČSR. Skôr by nedošlo k odsunu Nemcov z ČSR po vojne, ale aj to iba možno, pretože nacionálna odplata nemá racionálne zdôvodnenie. Čo sa týka Slovákov a ich postoja v roku 1938, netreba si robiť žiadne ilúzie. Napriek tomu je tvrdenie, že Slováci by nemecké jednotky nechali voľne prejsť cez vlastné územie, iba nepodloženou špekuláciou. Slováci mali jednu výhodu: rumunský a juhoslávsky protimaďarský postoj zaručoval, že Maďari by si dvakrát rozmysleli, či by riskovali toto ťaženie. Keď Hitler zistil v septembri pri Horthyho návšteve, že radšej by si počkali na hostinu v lóži, okríkol Horthyho: "Kto chce so mnou jesť, musí so mnou aj variť!" Maďarské zdráhanie vojensky vystúpiť proti ČSR iste nebolo motivované strachom z čechov či slovákov, ale z vojny súčasne aj proti Rumunsku a Juhoslávii.

chtěl bych od pana Vlka znát odpověď- datum a znění smlouvy s Velkou Británií.....

Dne 23. září 1937 otisk deník SUDETENZEITUNG ? Autor: Josef Hawlitschek ? Nadešel den, který starobylý sudetský národ toužebně očekával po staletí ? den uznání samostatného státu našeho lidu Valným shromážděním Ligy národů. Jisté je, že až na Spojené státy americké a snad i samotné Čechy spravedlivý návrh podpoří všichni pokrokoví národové světa. Skončí tak nesnesitelný útisk českých okupantů na západním břehu Labe a v pásmu Německého Brodu uměle odtrženého od mateřských Sudet. Zároveň se zhroutí i řada mýtů, jimiž se utlačovatelé snažili odvrátit neodvratitelné. Patří k nim třeba bajka o tom, že obývali tuto zemi odpradávna, neboť jim ji odkázal jakýsi praotec Čech. Věru, rozum nad tím zůstává stát! Jak mohl tento historicky nedoložitelný kočovný náčelník odkázat své tlupě to, co mu nikdy nepatřilo? Vždyť nevtrhl do liduprázdné pustiny, anžto do kvetoucích luhů a hájů v povodí řeky Moldavy oplývajících mlékem a strdím, a to jen proto, že na nich pilně pracovali původní obyvatelé, dobrovolně poněmčené keltské kmeny Böhmů a Bajuwarů. Je to země, kde je vše prodchnuto tvořivým německým géniem, počínaje hlavním městem Prahou, jehož české jméno není víc než zkomolenina německého slova der Brach nebo die Brache, což znamená "úhor, půda ležící ladem". V době Svaté říše římské německých národů, jejíž přirozenou součástí bylo i německé království Böhmen a Mähren, byla zde založena první německá univerzita. Nejde však o akademickou při dějepravců, nýbrž o osud sudetského národa, pravého to dědice tohoto zabraného a zuboženého prostoru. ? Stejně křiklavým příkladem české nadutosti je nárok na to, že jsou jedinou demokracií široko daleko. Pravdou je, že okolní národy o jejich úpadečnou demokracii nestojí. Žijí v souladu s doktrínou národního uvědomění, v Boží bázni a kázni, v efektivních režimech osvíceného vůdcovství. Řídí se vlastními zákony, zcela v souladu s přírodním řádem a národním právním vědomím. Češi oproti tomu žijí v mentální rozpolcenosti: chlubí se domnělou demokracií, leč upírají základní lidská práva četným menšinám, nejen sudetské a slovenské. Přitom s neuvěřitelnou drzostí do názvu státu sdíleného tuctem národů se snaží propašovat přídomek "český", jako by jim ten prostor někdo propachtoval navěky. Odvolávají se pokrytecky na to, že i ostatní země v okolí mají ve jméně etnický sebenázev. Jenže ostatní si nehrají na demokraty. ? Před kritikou neobstojí ani další český podvod ? že prý po vyhlášení sudetského státu bude jeho spojení se sousedním Německem jen otázkou času. V Evropě již nyní mírově koexistuje několik německých států a nikdo se nepokouší o jejich svrchovanost. Pražský hrad by si měl uvědomit, že tvrdošíjným odmítáním práva sudetských Němců na sebeurčení dostává sám sebe do naprosté mezinárodní izolace. Nejen sousední země vedené vlasteneckými samovládci, nejen vlastenečtí vůdcové v čele vlád Latinské Ameriky, Asie a Afriky, ale ani západoevropské veřejné mínění už není na jejich straně. Jak napsal britský deník The Times: "Co si o sobě vůbec ti arogantní Češi myslí? Domnívají se snad, že kvůli jejich směšným ambicím na přežití budeme riskovat světovou válku? Jaká to nevídaná a trestuhodná domýšlivost!" ? Existenční úzkost, kterou, jak doufáme, dnes Češi prožívají, je zaslouženým trestem za léta křivd a pošlapávání našich lidských práv. Mohou za to poděkovat vlastním politikům. Nechť dnes vyslyší naše varování: nepochopí-li ducha doby, budeme spolu s našimi bratry zvažovat uplatnění svého práva na návrat do původní domoviny přilehlé k Sudetám. Navzdory lžím se nehodláme mstít, nejsme totiž takoví barbaři, jak vypadáme. Ti z českých osadníků, kteří projeví účinnou lítost, budou ohleduplně převychováni a zaškoleni do rozumově nenáročných řemesel. Těm méně přizpůsobivým bude ponechána možnost vrátit se do jejich dědičných stanovišť na střední Volze. ? Posledním útočištěm zoufalců je povídačka o tom, že všechno už tu jednou bylo, že historie zná četné precedenty a všechny končily naprogramovanou katastrofou. Na rozdíl od Čechů nejsme historickými deterministy a věříme, že nic není naprogramované. Věříme, že na stejné hrábě může člověk šlápnout mnohokrát, má-li dostatečně vyvinutou schopnost zapomínat. Historie se vždy píše nanovo od nuly a precedenty v ní nehrají žádnou roli. Tentokrát se budeme smát my. ? KONEC

Smlouva s GB -ČSR samostatná nebyla o obraně.ale vyplývala ze smlouvy Versailleská a vzájemných smluv Francie jako garant Malé Dohody-. Je to tam děsně složité a ani právníci si nejsou jisti výkladem. Viz tahání kolem De Gaulla protože měli smlouvu s Francií a to byl oficileně Pétain. Ty záklaní smlouvy jsou Versailleská smlouva s Německem, podepsaná 28. června 1919 ve Versailles Saint-Germainská smlouva s Rakouskem, podepsaná 10. září 1919 v Saint-Germain-en-Laye Neuillyská smlouva s Bulharskem, podepsaná 27. listopadu 1919 v Neuilly Trianonská smlouva s Maďarskem, podepsaná 4. června 1920 v Trianonu S?vreská smlouva s Tureckem, podepsaná 10. srpna 1920 v Sévres u Paříže Dále byla i VB podepsána Sant Germainskou mírovou smlouvou, která byla podepsaná v září 1919, byl formálně uznán vznik svrchované Československé republiky.[2] Podkarpatská Rus byla připojena k Československu Trianonskou mírovou smlouvou.[ VB snad nebyla přímo povinna přijít na pomoc ČSR ale měla zaručit jeho trvání. Proto byly u Mnichovské dohody doložky, které měly zajistit trvání ČSR i po odevzdání Sudet .

Takže tato smlouva neexistuje,není jasná,právníci si nejsou jisti... Ale ve všech článcích nejen Vy o ní píšete jako o naprosto jasné věci a zradě Velké Britanie.

Podle mého to byla prohra všech Evropských států.Začátek všech problému nastal při rozdělení Evropy dle Trianonské smlouvy.Beneš měl celkem velký podíl lživých počtech Němců žijících v pohraničí,v Brně či v Praze,Trochu počty upravil,aby se na Němce pohlíželo jako na menšinu.Je třeba si uvědomit,že Slováků bylo +- stejně co do počtu obyvatel.Benešův názor na Němce byl v Evropě velice známý a v podstatě nebyl pro Československou Republiku a diplomacii vhodný soused,všechny si ČSR znepřátelila.Místo aby se diplomaticky narovnaly vztahy s Polskem,protože to bylo ve stejné situaci jako ČSR,času bylo tenkrát dost.Tak Německo,Polsko,Maďarsko a Rakousko byly v podstatě nepřátelé číslo jedna.A tak jen Rumunsko,Jugoslávie,Francie a Sovětský svaz bylo jakousi záchranou brzdou pro neřízený vlak.Ovšem hlavně rok 1938 byl prohrou Československé diplomacie a na lid nebyl brán žádný ohled.

Jen mě mrzí,že si zde nikdo nevzpoměl na to,že se včera mělo v Rusku slavít velice významný den - 80 let od podepsání paktu Ribbentrop-Molotov. Holt nevzpoměli si ani mi odpůrci,kteří mi vždy vyčítali,že stále cituji s této smlouvy. Pakt Ribbentrop-Molotov znamená, že 2. sv. válku rozpoutalo hitlerovské Německo ruku v ruce se stalinským Sovětským Svazem přepadením Polska v září 1939.

Pro Československo platí zahájení válečných operací a tím i počátek platnosti válečného práva, datum 15. Březen 1939 po přepadení Polskem a Německem. Toto datum je pro nás i počátek druhé světové války, pro české zemědělce zlatým obdobím černých zabíjaček a šmeliny. Jakápak byla pravá tvář Poláků? Byli polští politici k nám čestní? Nikdy nepopírali naši suverenitu? Po podepsání smlouvy o neútočení s Německem se jejích nenávist k Čechům projevovala až teatrálně. Byly horší než Němci, polonizace byla tvrdší a bezohlednější než germanizace. Do etnicky převážně německo-českého Těšínska, které bylo součásti českého království od třicátých let čtrnáctého století, se Poláci nacpali v období průmyslové revoluce, následně si jej přivlastňuji. V roce 1911 při sčítání bylo v Prusku na území, které je nyní polské evidováno 107398 obyvatel mluvících česky a českými dialekty. Kolik je jich tam nyní? NULA! Po WWI si Polsko mocensky nárokovalo území, která Polsku nikdy nepatřila. (Velkopolští šovinisté se zabývali myšlenkou nárokovat české země s titulu vlády středověkých Jagellonců). Jakpak se chovali Poláci k Sovětům? Trocký nebyl se svými Rudými gardami před Varšavou, ale fronta byla 300km východně od Varšavy, když polská armáda v březnu 1919 zahájila útok za účelem získání západní Ukrajiny obývané Ukrajinci a vytvoření Velkopolska ve středověkých hranicích. Obsadila část Ukrajiny a Běloruska, včetně Minsku. RA reagovala stejně jako by reagovala carská armáda - protiútokem. Teprve po odražení polského útoku a protiofenzivy se RA přiblížila k Varšavě. Jednalo se tedy o polskou agresi. Po sedmidenní válce (pplk. Šnejdárek), nebyla chuť a ani důvod, aby Československo podporovalo imperiální snahy Polska, proto ČSR zaujala neutralitu, tedy z žádné lásky k bolševickému Rusku a ideologické invektivy můžeš odložit. Stejnou agresivitu, která se ale Polsku tragicky nevyplatila, provádělo Polsko proti Německé výmarské republice. Obyvatelstvo Německa po prohrané válce bylo na tuto agresí alergické, požadovalo radikálnější postup, tohoto využívala NSDAP ke své propagaci a posilování. Na obraně německého teritoria se podílely útvary freikorpsu, které často za tímto účelem i vznikaly a byly později líhni nacistických teroristických jednotek SA a SS. Polsko tedy neprozřetelně, ale významně přispělo k nástupu nacizmu. Z pohledu strategie Polsko bylo v předpokládaném konfliktu s Francii reálným nebezpečím pro vpadnutí do zad Německým ozbrojeným silám. Stejné nebezpečí představovalo pro SSSR v případě krize, na příklad válka s Japonskem. Polsko se tedy svými agresivními postoji ke svým sousedům podílelo na svém tragickém osudu, na preventivním útoku obou sousedů, před zahájením pokusů o světovládu. Toto je strategická úvaha a nepřihlížím v ní k humanitním aspektům. Aby toho neměl nick Karel B. málo, přikládám bez vědomí autora studii Lukáše Bera VELKOPOLSKO Co zastiňuje tragédie ze září 1939 Lukáš Beer Zářijové dny letošního roku budou v Polsku probíhat ve znamení 70. výročí vypuknutí nejkrvavějšího mezinárodního konfliktu všech dob. Již v loňském roce se polský ministerský předseda Tusk nechal slyšet, že se Varšava bude v roce 2009 intenzivně snažit ?šířit polský pohled na Druhou světovou válku?. Polská vláda chce národu a světu kulaté výročí vypuknutí 2. světové války důkladně připomenout ve velkém. Dříve než se polští, němečtí a evropští politici a státníci budou předhánět v monotónních projevech, rekapitulujících průběh a dopad vzplanutí válečného ohně uprostřed Evropy v napjatých dnech roku 1939, stojí zato připomenout českému čtenáři některé všeobecně méně známé okolnosti. Dějinné souvislosti, jejich vzájemná příčinnost a následnost a jejich pozadí jsou příliš komplikované na to, aby se daly obalit do černo-bílých ideologicky a nacionalisticky zabarvených historiografických pokusů. Přesto všechno je vypuknutí 2. světové války spojováno zjednodušeně pouze s německou agresí, s fingovaným přepadením vysílače v Gleiwitzu a následným dobyvačným útokem národně socialistického Německa vůči více méně mírumilovnému polskému státu, s německým Drang nach Osten a s vytvářením nového Lebensraumu dle vládnoucí národně socialistické ideologie. Zcela však zaniká i druhá stránka napjatých německo-polských vztahů z první poloviny minulého století, a tou je polský nacionalistický imperialismus a jeho územní nároky vůči svým sousedům na východě, na západě ale i vůči Československu, jak ukázaly události bezprostředně po Mnichově, kdy bylo české obyvatelstvo vystaveno na zabraném území represáliím a skutečnému vyhánění ze strany Poláků. Co vedlo bývalého italského ministerskéhu předsedu Francescoa Nittiho z let 1919-1920, aby napsal v roce 1921 ve své knize ?L´Europa senza pace?, že díky Versailleskému diktátu vzniklo Polsko, ?které připravuje svými šílenými imperialistickými nápady samo sobě strašlivou budoucnost, pokud nezanechá svých omylů?? (Pozn. Francesco Nitti se stal později jedním z vůdců italské protifašistické opozice). Byla to skutečnost, že versailleské Polsko se svou geograficko-národnostní konstrukcí a svou politikou stalo jedním z největších ohnisek napětí v Evropě, protože polský stát žil v nepřátelských vztazích nejen se všemi svými sousedy, ale také se svými vlastními menšinami. S Litvou došlo v roce 1938 málem k válečnému konfliktu. Předválečné Polsko mělo ale i tradiční chronické spory s Ruskem a Ukrajinou, na jihu s Československem a v neposlední řadě z historicky opodstatněných důvodů i se svým německým sousedem. Polsko bylo v roce 1919 ?bohatě odměněno? německým územím Západního Pruska, Poznaňska a Horního Slezska. Nová polská republika anektovala velká území, kde žili Němci, Litvané, Bělorusi a Ukrajinci. Podporovány byly polské záměry především Francií a Anglií, jelikož tyto velmoci potřebovaly mít na východní straně Německa spojenecký stát. Čistě německy osídlené město Danzig muselo na základě diktátu opustit říšský svazek a vytvořit vlastní svobodný stát. Díky podpoře především ze strany Francie si polský imperialismus mohl ještě o něco později přisvojit některá průmyslová území Horního Slezska. Ale i expanze směrem na východ slavila své úspěchy. Ve válce proti komunistickému Rusku vedené s francouzskou pomocí v letech 1919-1921 získalo Polsko i teritoria, ve kterých činil podíl nepolského obyvatelstva až 90%. Zvláštní kapitolu tvoří polské územní zisky na úkor západního souseda. Německo muselo Polsku odstoupit území o ploše 46.136 km? (Horní Slezsko, Severní Slezsko, pozňanskou oblast). Poláci přijali tyto územní zisky s nevolí - polský delegát Dmowski při projednávání podmínek mírové smlouvy ve Versailles výslovně prohlásil, že Polsko tato území ?přijímá pouze jako závdavek pro budoucí Velkopolsko?. Tím mínil rozsah mnohonárodnostního Polska v 18. století (s Litvou, velkou částí Ruska, s dalšími územími v Pomořanech, ve Východním Prusku a Horním Slezsku). Danzig (dnes Gdańsk) byl podřízen Společnosti národů, navenek (diplomaticky) zastupován polským státem. V nově vzniklém polském státě se octla náhle velmi početná německá menšina. V této souvislosti varoval britský státník Lloyyd George už v roce 1919 před Radou Velké čtyřky: ?Návrh polské komise, abychom podřídili 2,100.000 Němců autoritě národa, který v průběhu svých dějin nikdy neukázal, že si umí vládnout, tento návrh by dříve nebo později vedl k nové válce na východě Evropy.? Díky způsobu, kterým nový polský stát prostřednictvím Versailleského diktátu vznikl, byly vzájemné polsko-německé vztahy od počátku zatíženy konfliktním potenciálem. Německá strana se bránila dobrovolně potvrdit hraniční úpravy Versailleského diktátu na východě. Neřešené dlouholeté problémy byly přiostřeny i po hospodářské stránce celní válkou mezi oběma zeměmi a podporovaly na druhou stranu polskou tezi o prospěšnosti francouzsko-polského přátelství. Polsko bylo vedle Československa považováno všude na světě za nejhorlivějšího následovníka všech mocenských zájmů francouzské politiky. Například polský ministr zahraničí August Zaleski (1926-1932) pobýval částečně převážně více v Paříži než ve Varšavě. (Na jeho místo nastoupil v listopadu 1932 plukovník Jozef Beck.) Alfou a omegou polských šovinistů v tisku a v řadách organizací podporovaných polským státem byly přitom územní požadavky na úkor Německa a jiných sousedů. Po dle čtrnáctibodového programu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona z ledna 1918 měl být vytvořen nezávislý polský stát s přístupem k moři. Tímto rozhodnutím měla být Polsku, vzniklému takto po 123 letech cizí nadvlády, umožněna hospodářská životaschopnost, což by bylo podstatně problematičtější, kdyby bylo pouze vnitrozemským státem. Tento geograficko-strategický cíl ale odporoval proklamovanému právu na sebeurčení národů, neboť přímořské obyvatelstvo bylo etnicky smíšené. Ve staré německé historiografii tak vznikl mýtus, že americký prezident tehdy neměl zeměpisné znalosti a nechal se napálit svými partnery na jednání, jmenovitě francouzským ministrprezidentem Georgem Clemenceau a polským delegátem ve Versailles Romanem Dmowskim. Německo muselo v meziválečném období překonávat potíže s tranzitem do Východního Pruska přes polský koridor. Polský koridor byl 30 až 90 km široký územní pás, který v období mezi oběma světovými válkami odděloval Východní Prusko od hlavního německého území. Sestával z velké části z bývalé provincie Západní Prusko a z částí provincie Posen (Poznaň), taktéž připadnuvší Polsku. Vytvoření polského koridoru se ustanovilo podpisem Versailleské smlouvy z 28. června 1919. Převzetí Polskem proběhlo vstoupení smlouvy v platnost dne 20. ledna 1920. Idylické rekreační a rybářské středisko Gdingen/Gdynia, které zpočátku čítalo kolem 1.000 obyvatel, bylo Poláky během několika let přebudováno v průmyslové přístavní město a využíváno k vojenským účelům. Tzv. uhelná magistrála sloužila jako železniční trať pro export hornoslezského uhlí z území taktéž odstoupeného Polsku (kolem Kattowitz/Katowice) a spojovala tuto průmyslovou oblast s přímořím. Poté, co byl zřízen koridor, jezdily od roku 1919 koridorové vlaky mezi říší a Východním Pruskem. Vlaky byly opatřeny polskými lokomotivami a polským personálem. Železniční doprava přes koridor se potýkala s mnohými problémy. Vlaky byly zaplombované, někdy musely být zabedněna okna. Ale i civilní letadla byla na cestě z vnitřního Německa do Východního Pruska opakovaně odstřelována z polských lodí na pobřeží. Poláci vyžadovali tranzitní poplatky přes koridor pouze v polských zlotých, jinou měnu nepřijímali. Němci neměli dost deviz a už vůbec ne zloté. Polsko následkem toho uzavíralo postupně tranzitní železniční tratě a silnice, až Německu zbyla jen cesta po moři. V roce 1922 byl říšským ministerstvem dopravy zřízen tzv. Seedienst Ostpreussen (námořní služba Východní Prusko), která zajišťovala spojení východní oddělené části země s mateřskou zemí mořskou cestou. Zde ovšem nastaly velké obtíže s malou vykládací kapacitou přístavů ve Východním Prusku, takže mořská cesta byla jen podmíněně použitelná. Východnímu Prusku hrozilo hospodářské zhroucení. (Podle svědectví pracovníků britského ministerstva zahraničí, kteří se zúčastnili v roce 1939 zvláštních vyjednáváních v polském generálním štábu, šlo Polákům evidentně o rozvrat Východního Pruska a následně o jeho anexi.) V roce 1910 žilo na území pozdějšího polského koridoru téměř 990.000 lidí. Odhady o podílu osob německé národnosti se dosti liší. V roce 1964 uváděl historik Helmuth Fechner 64,4 % lidí, kteří označili němčinu za svou mateřštinu. Nejnižší číslo uvádí americký historik Richard Blanke ve své knize z roku 1998. Dle jeho rešerší byli Němci kolem roku 1910 na území pozdějšího koridoru v menšině (42,5%). Po oddělení od Německa v roce 1920 a předání území Polsku podíl Němců na obyvatelstvu výrazně klesal a v roce 1939 se pohyboval kolem deseti procent. (V roce 1930 žilo na území koridoru už dva milióny lidí, z toho. 78% Poláků a Kašubů, 19% Němců a 3% Židů.) Tisíce Němců opouštěly území už během posledního půlroku před postoupením Polsku. Důvody byly emocionálního charakteru (hrozící ztráta privilegovaného postavení a nevole k občanství polského státu, pociťovaná atmosféra nenávisti a očekávaná polská protiněmecká správní opatření). Protiněmecké represe například naznačil pozdější polský ministr Stanislaw Grabski ve svém poznaňském projevu v říjnu 1919: ?Cizí element se bude muset poohlédnout, zda nebude mu nebude lépe jinde.? Další desetitisíce Němců opouštěly území po anšlusu k Polsku na základě represivních opatření polského státu. Polsko reagovalo na předchozí germanizační pokusy pruského státu tím, že se nyní pokoušelo Němce, kteří se na území náhle octli v menšině, potlačovat. Mnozí Němci byli vyhoštěni, především příslušníci vojska a úředníci, kteří byli považováni za reprezentanty předchozího útisku. To stejné platilo pro tzv. optanty, kteří museli území opustit v roce 1925. Přitom ale docházelo také k vyvlastňování a nucenému vyklizování. Byly uzavřeny některé německé školy. Zároveň probíhalo osídlování polskými rodinami z jiných oblastí země, v první řadě ale zahraničními Poláky, kteří se po získání nezávislosti Polska tlačili do země. Polský stát tyto snahy v rámci tzv. ?odniemczenie? podporoval a morálně je ospravedlňoval germanizačním úsilím pruského státu před rokem 1914. Vytvoření polského koridoru bylo Německem chápáno od počátku jako nespravedlivé a jako porušení zásady sebeurčení národů. Revize vedení hranic, které dělilo Východní Prusko od Říše, byla jedním z předních cílů každé vlády Výmarské republiky. Z tohoto důvodu nechtěl německý ministr zahraničí Gustav Stresemann nikdy přistoupit na různé polské návrhy, které měly garantovat východní hranice Říše jako neměnitelné. Na německé straně byl koridor vnitropoliticky pravidelně předmětem pravicově populistické propagandy. V srpnu 1930 způsobil bývalý německý Říšský ministr pro obsazená území Gottfried Treviranus (Konzervativní lidová strana) mezinárodní krizi, když během jednoho předvolebního projevu hovořil o ?neuzdravené ráně na východním křídle? a předpovídal, že budoucnost Polska není bez revize hranic jistá, což bylo v sousední zemi chápáno jako válečná výhrůžka. V Polsku se na druhé straně v poválečných letech neustále propagovala myšlenka vpadnutí do obrany neschopné Německé říše a posunutí polské hranice dále na západ. V polské veřejnosti existovaly pouze rozdílné názory na to, jak daleko se oblast polské moci západním směrem měla posunout. Ale existovala jednota vtom, že by mělo jít určitě o Východní Prusko, Danzig, Pomořany, Slezsko a části Braniborska. Část šovinistů zdůvodňovala posunutí území polského státu až k linii, která probíhala východně od Brém, přes Hannover, Kassel a Norimberk. Tzv. Svaz západních marek neúnavně vyzýval k dobytí německého území. Už v roce 1929 napsal list polské Ligy pro velmoc Mocarstwowiec: ?Ve válce s Němci nebude žádných zajatců a žádného prostoru pro lidský cit. Naší zásluhou bude svět zírat díky nezvyklým, lidská měřítka překračujícím krvavým obětem, kterými omyjeme onu potupu příkoří, které jsme pokoušeli od Němců. Musíme vnést do polské armády ducha nesmiřitelného a až k ukrutnosti vystupňovaného boje.? Vztahy mezi Výmarskou republikou a polským státem, který byl po puči maršála Pilsudského v roce 1926 diktátorsky veden, probíhaly v nepřátelském duchu a podél společné hranice docházelo i k ozbrojeným konfliktům. Polský ministr Jozef Beck se (podle historika Oscara Reileho) přikláněl více a více k tezím polského historika Adolfa Bochenského, který se zmiňoval myšlenku nové války, která by byla vedena s pomocí západních spojenců a přinesla by Polsku nové teritoriální výhody. Zatímco První světová válka přinesla Polákům samostatnost a částečné územní zisky, dalo se takto předpokládat, že příští válka přinese další územní přírůstky. Zde šlo o území, které požadovali polští šovinisté po Německu od roku 1920, a sice německé provincie Východní Prusko, Pomořany a Slezsko. Už v roce 1922 začalo Polsko v psychologickém vedení války proti Německu. Vznikaly poloúřední organizace roztroušené po celém státě. Nositeli těchto organizací byl tzv. Baltský institut, dále polský Svaz západních marek a Liga polské mořeplavby. K poslední organizaci se jenom ve třicátých letech hlásilo 800.000 členů organizovaných v 6000 místních skupinách. Již v roce 1930 prohlašoval Mocarstwowiec, deník blízký polské vládě, že ?celý svět překvapíme svou válkou proti Německu?. V roce 1933 nabídlo Polsko třikrát v tajných vyjednáváních Francii společnou válku proti Německu. Teprve po převzetí moci národními socialisty se situace jakoby uklidnila uzavřením německo-polského paktu o neútočení z roku 1934. V posledních měsících roku 1933 byly vypracovány základy pro smlouvu o neútočení oficiálně uzavřenou 26. ledna 1934. Pakt o neútočení byl 5. listopadu 1934 doplněn oboustranným prohlášením o ochraně národnostních menšin. Tato německo-polská smlouva si netroufala a ani nechtěla řešit potenciálně hrozící velké problémy budoucnosti, ale vytvořila určitě novou atmosféru vztahů. Reakce z Paříže však byla mimořádně nevlídná, ačkoliv tato německo-polská smlouva nikterak nezasahovala do francouzsko-polského smluvního vztahu a ve svém textu to také explicitně uváděla. A to přesto, že německá strana v té době neměla žádné spojenecké závazky, zatímco polská strana ano. Samozřejmě tím říšská vláda potají nevylučovala možnost znovuzískání koridoru prostřednictvím budoucí války. 24. října 1933 ale také pronesl Adolf Hitler vlídná slova: ?V Evropě existují Němci. V Evropě existují Poláci. Oba si budou muset zvyknout na to, žít vedle sebe a žít spolu a spolu vycházet. Odmyslet si německý národ ze zeměpisné mapy si Poláci nemohou, ale ani my nebudeme tak nerozumní, abychom si z ní odmysleli Poláky. Víme, že jsou tu oba. Oba musejí žít spolu.? Vztahy nabyly na krátkou dobu trochu jiného charakteru. Významnou roli v tom sehrála osoba polského maršála Pilsudského, ke kterému se německá národně socialistická propaganda stavěla pozitivně. Maršál Pilsudski si byl na rozdíl od předešlých polských vládců vědom toho, že nové Polsko nevzniklo pouze z vlastní síly, ale že při bojích proti carské armádě položilo život také půl miliónu německých vojáků. Řekl v roce 1922 před svými legionáři: ?Skláním se v hluboké a tiché pokoře, když pomyslím na to, že jsme to nebyli my, my Poláci, a ne naše úsilí, které přineslo tento mohutný převrat.? A.Hitler se až do období konce roku 1938 snažil dodržovat politicko-vojenskou koncepci, ve které by se Polsko v případné konfrontaci se Sovětským svazem uplatnilo jako juniorský partner Německa. V důsledku těchto záměrů podnikala národně socialistická propaganda od počátku roku 1934 až po začátek roku 1939 pokusy vytvořit u německé veřejnosti pozitivní obrázek o sousedním státě. V německém tisku se od konce ledna 1934 nevyskytovaly žádné verbální útoky proti Polsku. Na německém knižním trhu vyšla řada publikací, které seznamovaly německé čtenáře s dějinami Polska a obzvláště s osobou maršála Pilsudského. Jedno velké německé nakladatelství vydalo v několika svazcích první německý překlad díla a politických spisů Pilsudského a také vycházely německé biografie polského maršála. Knihy vyjadřující se kriticky o Polsku byly po osobní intervenci Adolfa Hitlera zakázány. To se týkalo například knihy Friedricha Wilhelma von Oertzena Das ist Polen (Berlin, 1932), která pak směla vyjít až v červnu 1939 v novém nákladu. Na druhé straně hranice však obrázek nebyl od počátku tak příznivý. Oficiální vládní tisk v Polsku se v náznacích snažil o vytváření relativně přátelského vztahu k národně socialistickému Německu. Ale opoziční levicový a pravicový tisk (a ten tvořil absolutní většinu) po krátké pauze bezprostředně po uzavření paktu Německo nadále atakoval. Zatímco polský vládní tisk se choval zdrženlivě, opoziční noviny byly orientovány protiněmecky, v některých z nich byly vznášeny i územní požadavky vůči Německu. Ale i tzv. povstalecké svazy v Horním Slezsku a Poznaňsku-Západním Prusku, které byly dotovány státem, pokračovaly v protiněmecké propagandě. Ze začátku polská vládní místa příležitostně zasahovala, došlo například k zabavení výtisku novin, kde byl ostře napaden Adolf Hitler apod., ale celkově polská snaha o navození příznivé atmosféry mezi oběma zeměmi za tou oficiální německou poněkud pokulhávala. Přesto byly i na polské straně během prvního roku po uzavření paktu vidět snahy o zlepšení vztahů. Výjimku však učinil například hornoslezský vojvoda Grazynski, který nadále pokračoval v boji proti německému elementu ve východním Hornoslezsku. Ne jako předtím prostřednictvím fyzického nátlaku, ale prostřednictvím represálií finančních úřadů, soudů a pracovních úřadů. Po smrti maršála Pilsudského (12.5.1935) se v polské politice začaly prosazovat čím dál více síly nepřátelské Německu. Projevovalo se to i v polském postupu proti německé menšině. Německá strana se k tomu v počátcích chovala shovívavě, protože doufala, že Pilsudského následovníci budou v jeho politice pokračovat a chtěla jim k tomu dát prostor. Pilsudského následovník Edward Rydz-Smigly se stal v listopadu 1935 polským maršálem a určoval politickou linii své země. Rád se sám srovnával s Napoleonem a už od počátku 30. let byl znám svými antiněmeckými výpady. (Nakonec hned po vypuknutí války 2. září 1939 nechal svou zhroucenou armádu ve štichu a uprchl do Rumunska.) Polsko si po Mnichovské dohodě díky příznivému postoji a ?porozumění? Německa mohlo ukořistit část československého území, bylo to také z německé strany chápáno jako signál polské vládě. Polsko se ale ?odměnilo? útlakem národnostních menšin hned na druhý den po obsazení, takže tisíce zde žijících Němců muselo uprchnout. Potlačovací metody Prahy byly vedle toho hračkou. To byl zároveň tedy i signál německým kruhům k ukončení éry pokusů o vzájemné porozumění. Od podzimu 1938 usilovala Anglie o polskou přízeň. 3. dubna 1939 referoval Chamberlain anglickému parlamentu o záruce, která byla poskytnuta Polsku. Očekával se konflikt s Německem a Anglie potřebovala mít Polsko s jistotou na své straně. .Teprve po uzavření Mnichovské dohody podnikl A. Hitler koncem roku 1938 nový pokus o řešení otázky polského koridoru v německém smyslu. Požadoval lidové hlasování o státní příslušnosti území a navrhl zajistit tomu státu, který by v lidovém hlasování podlehl, vybudování exteritoriální dálnice koridorem. Svobodné město Danzig se navrátilo na základě svého čistě německého charakteru stejně jako na základě svorné vůle jeho obyvatelstva ihned do Německé říše. Oblast tzv. koridoru by sama rozhodla o své příslušnosti k Německu nebo k Polsku. Aby mohla být po provedení hlasování zaručena bezpečnost volné přepravy Německa se svou provincií Danzig-Východní Prusko a Polsku jeho spojení s mořem, byla by Německu v případě, že území, o kterém se bude hlasovat, připadne Polsku, poskytnuta jeho exteritoriální dopravní zóna ke zřízení říšské dálnice a čtyřkolejné železniční linie. Šíře této zóny by se stanovil na jeden kilometr a stal se tak německým výsostným územím. Pokud by hlasování dopadlo ve prospěch Německa, obdrželo by Polsko stejná práva exteritoriálního silničního popř. železničního spojení, jako by to bylo v případě Německa. Adolf Hitler požadoval Varšavě navrácení města Danzig (které bylo stejně už tak čistě německé a navíc pevně v národně socialistických rukách) Německu a vytvořit tak možnost úzkého koridoru mezi Východním Pruskem a jádrem země. Jako protinabídku navrhl uzavření smlouvy o neměnnosti hranic na 25 let. Hitlerova vláda nabízela tedy něco, co nepodnikla žádná z dvaceti předchozích německých vlád: uznání neměnnosti říšských hranic na Východě, tj. definitivní ponechání německých území ztracených následkem války Polsku (to mu konzervativní odpůrci v Německu měli dokonce za zlé a považovali tuto Hitlerovu nabídku za chybnou.). Polsko však odmítlo. Polský ministr zahraničí ale odjel do Londýna, kde byla uzavřena anglicko-polská záruční smlouva. A. Hitler proto 28. dubna 1939 oznámil světové veřejnosti zrušení dohody z roku 1934 na základě porušení smlouvy ze strany Polska. V polských nacionalistických novinách vycházely jako reakce na německé nabídky požadavky na obsazení města Danzig a anexi Východního Pruska. Jiné noviny požadovaly ještě víc: hranice Polska se měly přenést až k řece Odře. Na různých shromážděních padala hesla, že západní hranicí Polska je Labe a Berlín že není německé město, ale slovanské, polské sídlo. Na německé požadavky mělo být odpovězeno válkou. Docházelo k násilnému obsazování kulturních a spolkových zařízení německé menšiny. Polské noviny Dziennik Poznanski zveřejnily 26. června 1939 mapku, která měla dokládat polské územní nároky oproti Německu. Přičemž krajně západní hranice Polska měly probíhat téměř identicky s řekou Weser. Naproti tomu jiná verze nárokovala průběh západní hranice Polska podél řeky Labe. (viz. obrázek. K mapce byly připojeny vysvětlivky: 1. dnes vyloženě německy obývaný prostor; 2. nejrozšířenější slovanský prostor směrem na západ dle geografického zjištění St. Kozierowského; 3. Polská západní hranice za doby Boleslawa I. Chrobrého dle profesora Wl. Semkowicze; 4. polská západní hranice za doby Boloslawa Krzywoustého dle profesora Semkowicze; 5. dnešní polská západní hranice (Pramen: Polens verschwiegene Schuld, Gerhard Frey jun., str. 152)) V roce 1939 Poláci nabyli dojmu, že pomocí svých vojenských spojenců, Anglie a Francie, lehce srazí Německo na kolena, a nařídili 23. března 1939 částečnou mobilizaci svých branných sil, kdy velitelé dostali podrobné plány pro vpád do Německa. Německá branná moc vzala polskou mobilizaci na vědomí, ale kromě preventivních opatření na hranici nic nepodnikla, Berlín nechtěl ohrozit svá diplomatická vyjednávání s Varšavou. V březnu 1939 vyšla v polském tisku výzva k hospodářské diskriminaci německé menšiny v Polsku. Stálo v ní: ?Němci v Polsku zvedají hlavy. Na základě této provokace musí polská veřejnost udělit neloajálním občanům odpovídající porážku. 1.) Poláci, kteří nakupují v německých obchodech a kteří navštěvují německé podniky, budou veřejně označováni; 2.) Všechny polské firmy musí zaměstnávat pouze polskou mládež a polské dělníky; 3.) Veškerá korespondence na úřady, kanceláře a firmy v německém jazyce musí zůstat nezodpovězena; 4.) Usilujeme o a) zákaz nabytí pozemků nebo koncesí Němci; b) Zrušení uznání státních zakázek komunálních úřadů německým firmám.? Počátkem roku 1939 začal polský stát svým německy mluvícím občanům odnímat licence k provozování živností, obchodu, lékařských praxí, advokacie a podobně. Začal bojkot podniků a obchodů v rukách polských Němců, na ulicích byli uráženi a biti. Ministr zahraničí Jozef Beck přednesl 5. května 1939 v polském Sejmu provokační projev, který násilnosti rázem vystupňoval, což stálo život tisíce polských Němců. Polsko se obávalo německé menšiny, považovalo ji za 5. kolonu v případě, že by měla vypuknout válka. Již dlouho před rozpoutáním války byly v Polsku vypracovány seznamy prominentních osob německé národnosti určených zatčení. V rámci polských opatření na jaře a létě roku 1939 bylo zatčeno kolem 50.000 Němců. Podle úředních polských zdrojů bylo pouze během července 1939 v hornoslezském příhraničním pásmu zatčeno 1025 Němců (a částečně zavlečeno do vnitrozemí). Polská vláda všechno připravila pro případ války tak, aby mohla být velká část polských Němců internována ve zvláštních táborech, týkalo se to ale i starců, nemocných, žen a dětí. Všichni Němci aktivní v národnostních spolcích apod. měli být automaticky obviněni ze špionáže. Při útěcích před pogromy do říše Poláci na hranicích stříleli a mnoho lidí zabili. Navzdory tomu se zdařil útěk z Polska do Německa 80 tisícům lidí. 3. srpna 1939 činil počet uprchlíků z Polska kolem 77.000. Německý poslanec v polském parlamentu Hasbach protestoval u polského ministerstva vnitra proti pronásledování Němců. V létě 1939 prohlásil generální inspektor polské armády Rydz-Śmigly v přednášce k polským důstojníkům: ?Polsko chce válku s Německem a Německo tomu nebude moci zabránit, ani kdyby chtělo!? V Polsku přiostřovala atmosféru i katolická církev a paramilitaristické bojové svazy. Státní místa více méně přihlížela a přikláněla se na stranu nacionalistů. 11. května 1939 psala jistá Zofja Zelska Mrozowicka v novinách Dziennik Bydgoski: ?Jestli jsou mezi Němci v Polsku příznivci zahraničního režimu, tak musí s určitostí vědět, že Vůdce je daleko, ale že polský voják je blízko a že v lesech je dostatek větví.? Chování polských úřadů a polské veřejnosti vyvolávalo u německého obyvatelstva paniku a masově utíkali přes zelenou hranici do Německa. Léto 1939 bylo poznamenáno už jen eskalací situace. Ministr Koscialkowski prohlásil 4. června 1939 na svém projevu při příležitosti zasvěcení vzpomínkového plata na počest maršála Pilsudského ve městě Ciechocinek: ?Imponderablie maršála rozkazují polskému národu nejen bojovat za obranu dnešních hranic, ale za úplné vítězství, které ve svém výsledku bude znamenat navrácení oné prapůvodní polské země k republice Polsko, která jí už dávno měla patřit.? Národní týdeník Merkurjusz Polski napsal 2. července 1939 k tzv. svátku moře: ?Elementární silou se nové Polsko tlačí na pobřeží Baltského moře. Země, která 84% svého dovozu a vývozu vede přes své přístavy, potvrdila, že nepotřebuje 140km nýbrž 500km pobřeží. To je náš životní prostor, který musíme požadovat. Náš opravdový Svátek Moře začne až tehdy, až polské divize postoupí ve svém nezadržitelném pochodu k Baltskému moři.? 12. srpna 1939 byl německý spolkový dům v Katovicích zabaven Poláky předán Svazu povstalců. Dne 13. srpna 1939 podal senátor Hasbach stížnost u polského ministerstva vnitra kvůli uzavření německého mlékárenského družstva a jeho předání do polských rukou, uzavření Německého knižního spolku a německé knihovny v Poznani. V ten den bylo přepadeno nakladatelství listu Oberschlesischer Kurier a zdemolováno zařízení objektu polskými ?povstalci?. Němci byli zatýkáni kvůli urážce polského národa a odsouzeni kvůli urážkám polského sátu, vyhošťováni z příhraniční zóny, souzeni za pokusy nedovoleného překročení hranic anebo kvůli šíření špatných zpráv většinou k několikaměsíčním trestům. Dne 18. srpna 1939 vyšlo nové polské nařízení o nuceném rozparcelování v příhraničním pásmu (které směřovalo proti Němcům), uzavření polských mlékárenských družstev v Poznaňsku a středním Polsku. Byly uzavřeny hranice Polska do Slezska, na Moravu a na Slovensko. Polské ozbrojené svazy ve spojení s vojskem a s úřady přešly v druhé půlce srpna k otevřenému teroru vůči německé menšině, vyskytly pumové atentáty na německé objekty v Bielitz, Kattowitz a jinde, byly zapalovány německé venkovské usedlosti, byly případy mrtvých na Poznaňsku a v Hornoslezsku. Němečtí dělníci v hornoslezském, těšínském a lodžském průmyslu byli propouštěni, bylo uzavřeno železniční spojení s Danzigem. Ve dnech 28.-29. srpna 1939 si pumové útoky na německé objekty v Bielitz vyžádaly mrtvé a pogrom proti Němcům v Lodži 2 mrtvé. Zajímavá je také strategie polského souseda na východě. Sovětský svaz skrytě doufal, že Polsko se dříve nebo později dostane do války s Německem a Moskva se opět zmocní území, která musela po vojenském debaklu v polsko-sovětské válce v roce 1921 přepustit Polsku. Poláci se s Ukrajinci, Bělorusy a Židy připadlými do polského státu nemazlili, kdo mluvil na veřejnosti jinak než polsky, měl značnou šanci se dostat do vězení. Tak si 19 milionu Poláků stihlo mezi válkami ve vlastním státě popudit proti sobě 11 milionů vlastních obyvatel. Dalším, silnějším motivem byla Stalinova touha nastolit v Evropě komunismus. Proto se snažil vyprovokovat Brity, Francouze a Němce proti sobě v naději, že válka silně Evropu rozvrátí a zbídačí tak, že bude zralá pro komunismus. Pokud se tak nestane, převálcuje ji pak snadno Rudá armáda. V roce 1939 vyjednávali Rusové v rychlém sledu se všemi třemi mocnostmi. Stalin nejdříve nabídl Londýnu a Paříži, že postaví 120 svých divizí proti Německu, když vstoupí do války proti Německu. Francouzi i Britové se však zdráhali postavit dostatečný počet divizí, chtěli přenechat břímě války proti Německu Sovětskému svazu. To ovšem Stalin neměl v úmyslu, takže obrátil a vzápětí vsadil na německou kartu - uzavřel 23. srpna 1939 s Německem smlouvu o neútočení s nadějí, že A.Hitler s takovou nepřímou podporou zaútočí proti Polsku. Deset dní po podpisu smlouvy mu propočet vyšel. Pak přišlo fingované přepadení vysílače v Gleiwitzu, 30. srpna 1939 Polsko vyhlásilo úplnou mobilizaci svých branných sil. Válka začala přepadením Polska 1. září. Pramen: Méně známé stránky versailleského mírového systému (Tomáš Krystlík, CS Magazin) Der umworbene ?Urfeind?. Polen in der nationalsozialistischen Propaganda 1934-1939, (Carsten Roschke, Marburg 2000) Geheime Ostfront. Die deutsche Abwehr 1921-1945. (Oscar Reile, Verlag Welsermühl 1963)Die polnische Absage. Die Aera vergeblicher deutscher Verständigungsbemühungen. (F. W. von Oertzen) Fotografii mapky Polska z roku 1930 poskytl Franz Chocholatý Gröger Eingestellt von nas.smer@yahoo.de, nas.smer@centrum.cz um 19:40 Labels: historie, Třetí Říše

Náš velikán, kosmopolitní liberál, Havlista, pravdoláskař, příznivec federalizace Evropy a hrdý Eurohujer. Hrdý příslušník běsnící pražské kavárny a iluminát se snaží, dříve než vyletí komínem naštvat co nejvíce lidí, proto tradičně poučuje, že druhou světovou válku zahájilo hitlerovské Německo, spolu se Sovětským svazem. Jak se taková válka zahajuje; od úsvitu civilizace platí, že válka se zahajuje nějakým rituálem, Římané zahajovali válku vržením kopí na nepřátelské území, v současné době kulturní a civilizované země zahajují válku doručením nějakého listu, zločinci prostým přepadem viz. 20 červen 1941, nebo Vietnam. Válka, aby byla válkou tak musí být aktem násilí [ponechme války studené, obchodní, psycholgické a jiné.] tedy napadený musí klást odpor, v opačném případě se jedná o okupaci nikoli válku. Akt SSSR V září 1939 tedy nemusíme považovat za válečný akt. 14.3.1939 zahájila německá armáda předčasné obsazování Slezska a severovýchodní Moravy, aby zabránila již připravenému útoku polských ozbrojených sil na tento region, tedy lupič oloupil lupiče, ale pro Polsko to není polehčující okolnost. 15.3.1939 odvolávají Francie a VB své velvyslance z Německa a SSSR navrhuje jednání o vzájemné pomoci, na tento návrh západ nereaguje a jeho postoje v konečné fázi generuji pakt Ribbentrop ? Molotov jak je podrobně níže uváděno ve studii Lukáše Beera, kterou jsem si dovolil okopírovat, bez vědomí autora. Aby kosmopolitní liberál, Havlista, pravdoláskař, příznivec federalizace Evropy a hrdý Eurohujer atd. mě nevyčítal přehlédnutí významného výročí, které mě vůbec neekluje dal jsem se do podrobnějšího studia a následně přikládám výstřižek ze studie Josefa Víta, Polsko a jeho historie , nepochybuji, že se bude kosmopolitnímu liberálu atd. líbit tedy čti: Roku 1934 uzavřeli Poláci pakt s Německem o spojenectví proti Rusku. Krve do žil nalil Polákům Mnichovský diktát vůči Československu. Varšava se už těšila na nastávající dělení svého souseda, protože se na něm sama chtěla přiživit. Už 21. září 1938 polská vláda formulovala své územní nároky vůči Československu. Polské územní nároky byly součástí Hitlerova godesberského memoranda. 30. září 1938 polská vláda zaslala československé vládě ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Polsko anektovalo východní část Těšínska o rozsahu 869 km2; jednalo se o celé území okresu Fryštát, téměř celý okres Český Těšín a několik obcí či jejich částí z okresu Frýdek. Nadpoloviční většina obyvatelstva Polskem anektovaného území (56 % podle výsledků sčítání lidu z roku 1930) se hlásila k české národnosti. Na obsazeném území se Poláci chovali jako agresor. Místní Češi a Němci byli hospodářsky diskriminováni, vyvlastňováni, propouštěni ze zaměstnání a nuceni k vysídlení, veškeré jejich národnostní projevy včetně školství, kultury či veřejného užívání mateřské řeči byly zakázány. Polština se stala jediným úředním jazykem. Přibližně 30 000 Čechů a 5000 Němců bylo v době polského záboru donuceno odejít do Protektorátu Böhmen und Möhren. Z uvedeného plyne, že v době, kdy Polsku "teklo do bot", se samo vůči jinému státu chovalo jako agresor, což poznalo velmi brzy. Přes 30 000 Čechů a více než 5 000 Němců bylo v době polského záboru donuceno odejít. Podle pamětníků se Poláci chovali k civilnímu obyvatelstvu Těšínska mnohem hůř, než později nacisté? PŘEJI PĚKNÉ ČTENI.

Ovšem nejdříve je dobré si přimenout námořní dohodu podepsanou dne 18.06. 1935 mezi Německem a Velkou Britanií. Ta umožnila Německu stavět a vybudovat válečné námořnictvo včetně ponorek. V Mnichově nás zradila Francie, která měla s naší republikou smlouvu o spojenectví a vzájemné vojenské pomoci. Jaký měla smlouva čtyř na budoucnost naší demokratické republiky vliv víme. Nikdy jim tuhle podlost neodpustím a občané Česka by nikdy neměli zapomenout. Karle B. jaký vliv či následky měla smlouva Ribbenttrop-Molotov na Čechy žijící v Protektorátu? Žádný. Sovětský svaz si vzal zpět co mu bylo po 1. válce ukradeno Polskem.

......Začátek války, kterou zavinily Anglie a Francie.... No pokud začátek války zavinily, tak tím, že už okolo 1930, když už bylo jasné kam Německo pod Hitlerem směřuje, ji samy, napadením Německa nezahájily. Což ovšem nebylo, ani ne 15 let po masakrech té první světové, politicky průchozí.

Jako Havlista, pravdoláskař, příznivec federalizace Evropy a hrdý Eurohujer. Hrdý příslušník běsnící pražské kavárny a iluminát se snažím,zeptat těch nejchytřejších s nejchytřejších,neboť Ti to mládici si už v roce 1945 hráli s puškou mladého příslušníka Rudé armády.Co se stalo 17.9.1939.Proč v listopadu 1939 si Stalin nechal prostřednictvím zmanipulovaných lidových shromáždění odhlasovat připojení obsazeného území k SSSR a někdejší polští občané tak s ?velkou radostí vkročili do svorné rodiny sovětských národů?. Možná kdyby SSSR na místo toho, aby napadal sousední státy a přihlíželo Hitlerovým choutkám, a postavilo se na odpor jako Velká Británie, tak by se ušetřili desítky milionů obětí. A právě to bylo Stalinovým cílem angažování se v Polsku, mít s Německem společné hranice, aby mohl případně nastolit v Německu dělnicko-rolnickou vládu. Bohužel právě v tomto ušlechtilém snažení mu Poláci odmítli pomoci. Hitler nám bere krev a půdu, ale Stalin duši-tvrdili.Je pravda,že o tu dělnicko-rolnickou vládu v Německu se uz snažili v 20. letech - a jak to dopadlo .

Jednoznačně za 2. válku v Evropě může Francie a Anglie. Proč? Německo porušilo Versaillskou smlouvu zavedením všeobecné branné povinnosti v roce 1935 a předcházející připojením Sárska a vojenské obsazení porýní. K tomu ještě námořní smlouva Německo-Anglie. V roce 1938 anšlus rakouska. Co více napovídalo o blízké válce než německé aktivity a porušování smluv. Jen hlupák neviděl. Nu a Mnichovská smlouva je tomu důkazem. Psát o paktu mezi R-M jako začátek války v Evropě je totální pitomost a jen pitomec tomu věří.

Asi pro památku Stalina by bylo z dnešního, mladého, aktivistického pohledu nejlepší, kdyby v roce 1939 nereagoval na vývoj situace a jen přihlížel. Přineslo by jednu možnou změnu, tihle mladí, aktivní, duchem a myslí by dnes své bláboly museli psát v němčině. Pokud by se mohli dneška dožít. Za mě, Stalin nebyl blbec a reagoval jediným možným způsobem.

jsme take v naši republice mohli mluvit rusky,pokud by vyšlo to co v roce 1968 plánovali sudruzi V.Bilak,M.Jakeš,A.Jindra,O.Švestka,A.Kapek a jim podobní.Já jsem v srpnu 1968,studoval střední školu tak o tom vím své,ale rád se nechám poučit. Měl jsem možnost (nevím jak Vy)se bavit v roce 1967 s lidmi,kteř bojovali v 1.arm.sboru v SSSR a které Stalin poslal do lázní zvaných Gulag.Pokud by mohli dnés žít,jistě by Vám vše k Vaši spokojenosti "potvrdili" jak jej milovali!!!!

Rovněž jsem se učil na ZŠ rusky a nezanechalo to na mě žádné negativní známky demence. Ano Karle, vy pokládáte Rusaky za dementní národ. Jenže oni jsou trochu jiní než si myslíte. Za dementní národ dnes pokládám Francouze, Angličany a Němce. Nedělají nic proti negrům a arabášům vandrující z Afriky a Asie. Taková je dnešní situace. Mešity se staví skoro v každém městě. Starostou Londýna je muslim a je to znát na každém rohu kdysi hrdého města. Co je gulag proti současné situaci v Londýně, kde je pobodáno několik stovek pokojných občanů ročně? Stalin jednal naprosto intuitivně a dal odstranit všechny "Chazary" z politických postů včetně zrádce Trockého. Žukov učinil v armádě to samé a neprohrál žádnou bitvu. Stalin a jeho politika i se všemi zápory porazil nacistické Německo, které chtělo Slovany zlikvidovat.

Dne 11. června 1937 v jedenáct hodin dopoledne, stanuli před zvláštním vojenským tribunálem Nejvyššího soudu SSSR Michail Nikolajevič Tuchačevskij, který se v roce 1935 stal spolu s Vorošilovem, Jegorovem, Buďonným a Bljucherem jedním z pětice prvních maršálů Sovětského svazu, V. K. Putna, bývalý vojenský atašé v Londýně, Tokiu a Berlíně, I. E. Jakir, bývalý velitel Leningradského vojenského okruhu, I. P. Uborevič, bývalý velitel Běloruského vojenského okruhu, R. P. Ejdeman, bývalý vedoucí Osoaviachimu. Autorská dvojice plukovník Lev Lopuchovskij a Boris Kavalerčik ve své Knize: Červen 1941. Výše zmíněná autorská dvojice uvádí, že jen za dva roky ozbrojené síly SSSR nenávratně přišly o 738 velitelů z nejvyššího velitelského a politického sboru, kteří měli hodnosti odpovídající generálským. A tento masakr se stal v míru! Pro srovnání: za čtyři roky Velké vlastenecké války, nejkrvavějšího konfliktu všech dob, celkové trvalé ztráty vyššího velitelského sboru SSSR dosáhly 350 osob, tedy dvakrát méně než za dva roky stalinských represí! A za vše opět můžou dementní Francouzi,Angličaní,muslimský starosta Londýna a jim podobni.Jen Stalin a PQ17 byli neomylitelní. Závěrem jen tolik:Rozumný člověk má vědět, co třeba mít v hlavě a co se má hledat v knihách.?

Karle, mě nezajímá kolik velitelů bylo odstaveno v Sovětským svazu, byl jen problém Sovětského svazu. Hitler nechal vybudovat koncentráky pro své politické oponenty, Židy a jiné nepohodlné. Je to smutný fakt stejně jako politické procesy v Českoslovenku. Byly to vnitřní problémy státu. Rovněž bych mohl zmínit Pol Pota (zde je to jednounačně vinna USA). Opět to byl interní problém státu. Nikdo zvenčí se nepodílel na likvidaci občanů Sov. svazu, německa i Českoslovenka. Jiná situace je Francouzko-Alžírská válka a následné použití jaderné zbraně v Alžíru při testování. Pište k věci a napište mi kdo podpořil finančně i technologicky Německo k vybudování zbrojního průmyslu i když musela Francie, Anglie včetně USA tušit, že nezvratný konec se blíží. Jak jsem již napsal dne 27.08. 2019.

Milej zlatej Karle, příslušníky 1.čs.as jsem měl v rodině. Tak jeho syn vyprávěl a dost podobně. Zajímavý fakt, je že z těch co přišli organizovaně tak třeba mohli normálně pracovat. Gulagy se týkaly např občanů Maďarska, i když původně občanů ČSR. Je to sakra složitější, než zde podáváte. A co se týká strašení ruštinou, babička mi vyprávěla, že před válkou si taky myslela, že ženský budou na příděl, jako kdysi v Austrálii. Ruština mi rozhodně neublížila, aspoň mohu reagovat na nesmysly co jsou dnes inn a ženskou jsem si vybral sám a proto jsem se jí pozáruční době také mohl zbavit ze své svobodné vůle.

Pánové PQ17 a Mirku,promiňte mi to,ale myslel jsem že jste bystřejí znalci historie.Proto jsem také napsal a opět tento citát znovu opakuji.:Rozumný člověk má vědět, co třeba mít v hlavě a co se má hledat v knihách.? 1.Popravami velitelského sboru jsem myslel,že pokud by tito schopní a jisto jistě vzdělanější a schopnější lidé (proto také byli popraveni) než byl J.V.Stalin,byli zůstali ve svých funkcích,tak jisto jistě nemusela Rudá armáda se stahovat až k Moskvě a tehdejší SSSR nemusel mít tak obrovské stráty jako měl. 2.Nějak jste zapoměl,napsat,že i J.V.Stali také nechal vybudovat pro své politické oponenty gulagy.A co Vám říka toto:Únosy československých občanů po rřoce 1945 do táborů gulag se řadí mezi nejhanebnější kapitoly moderních lidských dějin. Není znám jiný případ, kdy moderní stát podobně ?vydal? své občany na pospas kruté represi jiného státu. Akce sovětských bezpečnostních složek začaly bezprostředně po válce; první návraty odvlečených se datují do roku 1950.Vůbec první transport repatriantů byl předán 8. prosince 1953 v sovětské příhraniční vlakové stanici Čop. Šlo o 146 lidí ? 139 mužů, pět žen a dvě malé děti (!). Zvláštním vlakem byli převezeni na československé území, tam přesedli do autobusů a skončili v nápravném zařízení v Levoči, kde byli vyšetřeni ? zdravotně i kádrově. Mirek-nemohu si pomoci,ale pán PQ17,Vám moc dobře neporadil.Pokud jste takový znalec,napište mi co Vám říká toto:Hned na samém počátku invaze, v noci z 20. na 21. srpna 1968, Sověti zadrželi nejvyšší československé politiky a odvezli je ze země. Šlo o předsedu komunistů Alexandra Dubčeka, premiéra Oldřicha Černíka, předsedu parlamentu Josefa Smrkovského, šéfa Národní fronty Františka Kriegela a Josefa Špačka. A co Vám říká tohle:Nepodařilo se jim ani ustavit prosovětskou ?dělnicko-rolnickou? vládu, která by invazi legitimizovala a pak by jste možná...... Na závěr:Ocituji soudruha G.Husáka názory na poválečné uspořádání Slovenska.Poznamenal: ?Je třeba, aby slovenský člověk považoval za svoji vlast území od Aše až po Vladivostok.? Zároveň existuje dopis, ve kterém doporučuje, aby bylo Slovensko začleněno k národům SSSR. Nakonec však přijal stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa. Tento dopis mu v roce 1968 ukázal ji s.Brežněv a měl ho tak kde chtěl. Dnes 30.let po listopadu 1989,už je možné vše dohledat,ale člověk musí chtít sidát práci dané dokumenty vyhledat. PQ17 a Mirku Vy jste stejní jako Ruská propaganda tá má jednu geniální schopnost. Všechno vždy svádět na někoho jiného.

( Datum: 27. 08. 2019 10:06:16 Autor: Karel B.)......Začátek války, kterou zavinily Anglie a Francie.... No pokud začátek války zavinily, tak tím, že už okolo 1930, když už bylo jasné kam Německo pod Hitlerem směřuje,? Ten vševěda z Práglu neví, že kolem roku 1930 bylo Německo Weimarer Republik, které splácelo mimo jiné cigarety a prezervativy, dodávané Spojenými státy a po válce byly účtovány Německu. Takový blbec chce poučovat jiné vzdělanější, diskutéry.

Loni jsem napsal ke stému výročí studii, což mě dalo několik měsíců práce ale před jejím zveřejněním jsem to vzdal, protože Kadel B., čekal na příležitost, vetřít se do tématu a mohl vlepit na zakladatele Otonské dynastie Ribbentropa s Molotovem. Přátelé mě úmysl stisknou klávesu Delete rozmluvili a zařídili, aby práce byla po překladu publikována v univerzitních miscelaneích v Německu. Kadel B. když chytne vítr, tak se drze vetře a rozhoduje o čem se bude diskutovat. Držte se poučky: Nikdy se nehádej s idioty, klesneš na jejich úroveň a oni tě umlátí zkušenostmi, Mark Twain

Omlouvá se za politování hodný překlep a uvedení čísla konvoje, což je dáno zejména dlouhou absenci v konverzaci.

Starý vlku, nejsi jedinný i Karel rád prohazuje písmenka, až z toho vznikne totální pitomost :-) Tu studii bych si rád přečetl, ale má němčina je jen na hovorové ůtovni, raději Česky.

Oprava pravopisná: hovorové úrovni. Pane Karle držte se tématu, které je zde: Mnichovská dohoda. Myslím si, že tohle téma nebude jen tak vyčerpané, protože je stále aktuální i když podobnost se může zdát náhodná. Ty Vaše gulagy a komunisty z 68. si záramujte a neobtěžujte s nimi.

Tak jen k těmuto a dalšímu tématu - odvlečení čs občanů v poválečné době. Tak represe. Nebo čistka, to záleží na to jak se na věc kdo dívá. Stalinova čistka je historický fakt, o tom se nikdo nemůže dohadovat. ale z úhlu dnešního pohledu hodnotitele, je zde obrovský problém.Jestliže si hodnotitel plete vojenskou hodnost a funkci, je zcela mimo mísu. Obzvláště, když v roce 1940 W. Churchil provedl obdobnou čistku ve své armádě. A teď k "odvlečeným", dnes je v modě předstírat, že ti dotyční neměli svou historii před získáním čs. občanství. Po lopatě - dohnala je jejich vlastní minulost, tomu snad porozumí i debil. Doufám, i když uznávám , že propagandista nikoliv.

Vidím pánové,že nemáte rádi,pokud Vám někdo řekne pravdu.Na rozdíl od Vás mé názory byly vždy konzistentní a každý si je mohl ověřit.Jinak diskuze s Vámi je stejná jako za bolševika. Kdo nejde s námi, jde proti nám Pane Mirku:Myslím si,že jste velký vypravěč,který často neví,kde končí pravda a začíná pohádka. Jen mi pošlete Vaši pohátku o Churchilově čistce v armádě.Rád se zasměji Závěrem jen tolik: "Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou... Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba." Toliko Karel Čapek

Jenže demagogie Karla Bohumila Pohádkáře jsou mimo logické uvažování a realitu. Věčný "hledač pravdy a lásky, bojovník proti komunismu" Karel trpí stihomamem a Huntingtovou chorobou. Kdo byl kdo? Ano, víme kdo jste .....

A právě jsem si vzpoměl na slova pana Wericha : "Pokud se hádáš s blbcem déle jak půl minuty, už se hádají dva blbci"

Molotov - Ribentrop, anebo Pilsudski-Hitler.?? V dubnu 1935 francouzské periodikum Le Bourbonnais républicain vydalo text tajné dohody mezi Varšavou a Berlínem, kterou redakci poskytl poslanec Lucien Lamoureux. Dohoda také hovoří o připravenosti Německa a Polska ?sjednotit vojenské, ekonomické a finanční síly k odražení jakéhokoli nevyprovokovaného útoku a poskytovat si podporu v případě, že jedna ze stran bude napadena?. Povinností Poláků bylo ?zajistit volný průchod německých vojsk po svém v území v případě, že vojska budou nasazena k odražení provokace z východu nebo severovýchodu?. Německo se naopak zavázalo bránit polské hranice před ?jakoukoli agresí?.

Molotov - Ribentrop, anebo Pilsudski-Hitler.?? V dubnu 1935 francouzské periodikum Le Bourbonnais républicain vydalo text tajné dohody mezi Varšavou a Berlínem, kterou redakci poskytl poslanec Lucien Lamoureux. Dohoda také hovoří o připravenosti Německa a Polska ?sjednotit vojenské, ekonomické a finanční síly k odražení jakéhokoli nevyprovokovaného útoku a poskytovat si podporu v případě, že jedna ze stran bude napadena?. Povinností Poláků bylo ?zajistit volný průchod německých vojsk po svém v území v případě, že vojska budou nasazena k odražení provokace z východu nebo severovýchodu?. Německo se naopak zavázalo bránit polské hranice před ?jakoukoli agresí?.

List polské Ligy pro velmoc Mocarstwowiec: ?Ve válce s Němci nebude žádných zajatců a žádného prostoru pro lidský cit. Naší zásluhou bude svět zírat díky nezvyklým, lidská měřítka překračujícím krvavým obětem, kterými omyjeme onu potupu příkoří, které jsme pokoušeli od Němců. Musíme vnést do polské armády ducha nesmiřitelného a až k ukrutnosti vystupňovaného boje.? Tato ideologie by byla aplikována v Rusku. Kdyby se do toho nepletli Francouzi, tak by polští huláni cválali spolu s nacistickými Panzer, und Panzerwagen až na Ural.

Tahle myšlenka se vylíhla v polský hlavě.Což o to, byla to krásná idea, polská pěchota ve spojení s německou technikou válcuje nenáviděné rusy. Ale co pokračování téhle myšlenkové linie? Polsko přece chtělo být veliké -Od mořa k moři- od Baltu po Černé moře! A co z tohoto spojení mělo tak zapojené Německo? Lebensraum,asi ne, když cesta na západ by byla zatarasená spojeneckým Polskem, otvírala se cesta na Balkán? Asi ne, když Balkán kvůli nám trasám ve Středomoří chránili Britové.Polsko by splácelo svému spojenci? Kde byla jistota, že budou splácet? A pro Karla B: čtěte, a určitě narazíte na čistku v britské armádě.(Jedním z důvodů byla např likvidace zásob střeliva pro britské těžké PL kanony po vydání rozkazu k likvidaci nadbytečných zásob v Dunkirku. Tím pádem nebylo možno využít těžkých Pl děl, na dobových záběrech z obklíčeného přístavu jsou jen záběry lehkých Boforsů)

Právě dnes uplynulo 80.let,kdy za rozbřesku 17. září 1939 vpadla Rudá armáda do východního Polska bez vyhlášení války, jen na základě tajného útočného paktu Molotov ? Ribbentrop mezi nacistickou Třetí říší a komunistickým Sovětským svazem ze dne 23. srpna 1939. Polsko bláhově předpokládající, že Sovětský svaz bude během případné války Polska a Německa neutrální, čelí milionové mase mužů běloruského a ukrajinského frontu pod velením generála Michajla Kovaljova a maršála Semjona Timošenka, kteří ? jak se později ukáže ? přišli místní Poláky, Ukrajince a Bělorusy ?osvobodit?. Smlouva o neútočení mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem, známá jako pakt Ribbentrop-Molotov, na základě které si Hitler a Stalin rozdělili Polsko, byla úspěchem tehdejší diplomacie SSSR a byla v národním zájmu. Rusové by na ni tak měli být pyšní, uvedl bývalý Putinův šéf kanceláře a nynější zmocněnec pro ochranu životního prostředí, ekologii a dopravu Sergej Ivanov. Informuje o tom agentura RIA Novosti. Podle Sergeje Ivanova bylo díky dohodě možné značně rozšířit západní hranice Sovětského svazu. A já se ptám:Ještě pořád se někdo diví, že státy za západní hranicí současného imperialistického Ruska dělají i nemožné, jen aby byly součástí NATO? Ruská mentalita se za těch osm desítek let vůbec nezměnila... Právě, s touto logikou Rusko může označit kteroukoliv zemi nebo její území za národní zájem. Jako třeba Ukrajinu nebo její část.Možná dále ještě uslyšíme o potřebnosti životního prostoru pro Rusko a o právu na něj. Proto nebuďme naivní, ale spíš ostražití. Rusové dosud vnímají pakt Ribbentrop-Molotov jako úspěch své zahraniční politiky a jsou na něj pyšní! nejde Vám z toho husina po zádech???

Sovětský svaz si vzal zpět ukradené území od Poláků. Polský fašismus padnul na kolena ... první okupant Českoslovanka z roku 1938. I přes pobídky Německa, aby SSSR posunulo hranice dál na západ to Stalin neudělal. Druhý okupant vydržel do roku 1945, Německo. Smlouva R-M nijak neomezila a ani neohrozila občany z Čech a Moravy. Západ dál pokračuje v okupační euforii.

Souhlasím, ale doplňuji. My se pořád pleteme do toho, kolik bylo zavražděno Indů, černochů, Poláků atd. což bylo pro suverenitu ČSR bezvýznamné, významné pro nás bylo varování Stalina Polsku, že pokud spolu s Německem na nás zaútočí, tak polsko?sovětská smlouva o neútočení končí, pro naši suverenitu bylo rozhodující, že 2. Října 1938 se Polsko zmocnilo těšínské části ČSR, z tohoto pohledu bylo obsazení východního Polska pro nás revanš antifa a levice obsazení vítala a ti co poznali mentalitu Poláků je u nás asi nelitoval. Významné rovněž bylo Stalinovo konstatování, že ČSR bude obnovena v plném teritoriálním rozsahu, tedy že intrika, kolem Sudet nepřichází v úvahu. Pro nás je Churchill významný, že to byl jediný politik na západě, který odsoudil mnichovskou dohodu, při první příležitosti a že v tomto směru srovnal i Roosevelta. V případě, že by útok Japonska na Indii byl úspěšný, potom by masakr Indů byl mnohonásobně větší, viz Čínu.

Jenže Anglie uznala samozvanou vládu s Benešem v roce 1940 a část Mnichovské dohody zrušila až po atentátu na Heydricha, což bylo v r. 1942. Čás Mnichovské dohody podepsané Anglií stále platí a jedná se od konce září 1938 do 15.3. 1939. I během několika jednání s Anglií, stále uznávají ten půlrok dohody za platný. Francie dohodu zrušila v celém rozsahu v r. 1942. Stejně se zachovala Itálie v r. 1944. Tím je jasná podlost politiky Anglie a Churchilla.

Se vším souhlasím,ale..... Píšete:"... Významné rovněž bylo Stalinovo konstatování, že ČSR bude obnovena v plném teritoriálním rozsahu....."jen mi tam nějak schází ztráta Zakarpatské Ukrajiny. K Mnichovu jen tolik: Ta zrada vyčítá Francii a Velké Británii. To je jisté nedorozumění, neboť Velká Británie s tehdejším Československem neměla žádnou dohodu či smlouvu, mimo obecné deklarace Společnosti národů. Je jisté, že Francouzům se do války nechtělo. Vzpomínky na Velkou válku 1914 ? 1918 byly ještě příliš živé a strašlivé. Více než 1 500 000 padlých o invalidech nemluvě znamenalo, že válka vtrhla do každé francouzské rodiny. Ještě na jeden stát měla Mnichovská dohoda velmi výrazný vliv. Sovětský vůdce Josif Stalin nepříčetně zuřil a zároveň měl strach. SSSR byl zcela vynechán ze hry, čímž celý koncept kolektivní bezpečnosti a postupného opětného začlenění Ruska do evropské politiky naprosto selhal. Odnesl to ministr zahraničí Maxim Litvinov, jehož nahradil později proslavený "mister Nět" Vjačeslav Molotov. Sovětskému svazu hrozila izolace a Stalin tušil, že Rudá armáda by měla po provedených čistkách v případě konfliktu vážné potíže. Od Mnichova vede přímá cesta k paktu Ribbentrop ? Molotov Naopak reálnou šanci na úspěšnou obranu jsme zcela promarnili. Jaký smysl mělo pubertální soupeření o prestiž s Polskem namísto spolupráce? Rozhádat se se státem, který vznikl na stejných základech a měl s námi historické, kulturní i politické vazby není jen chyba, ale naprosté selhání Beneše.

QF 17 píše...." I přes pobídky Německa, aby SSSR posunulo hranice dál na západ to Stalin neuděla" Opak je pravdou.Stalin ještě na přelomu roku 1940-41 stál o nové rozhraničení sfér vlivu, v širším měřítku, ovšem konkrétní požadavky, které Molotov přednesl na podzimních jednáních v Berlíně, připadaly Hitlerovi skandální (vojenské základny na Bosporu, ve Skagerraku apod.) Na závěr otázka jak se stavíte stavěli k smlouvě z Rapallu?

Kdyby nám zůstala Zakarpatská Ukrajina, tak by to byla černá díra ve které by mizelo neomezené množství peněz. Co se týká Polska, odkazuji na studii Lukáše Bera Velkopolsko, eventuálně v renomovaných knihovnách lze nalézt noviny z dvacátých let, kde je mapa polských územních požadavků obsahujících 1/2 území Československa, které je osídleno převážně Čechy, nebo Slováky. Polsko nevzniklo na stejných základech v jeho politice dominovala agrese.

Na zdejším fóru jsem se již několikrát vyjádřil nejen k "Rapalle", ale i k "Trianónu". Stačí jen číst a udělat si úsudek. Platí jak jsem napsal. Smlouva R-M byla jedním z nejlepších tahů Stalina na obranu Sov. svazu. Samozřejmě i společná spolupráce na vývoji techniky a její provoz. Anglie a Francie spala svým spánkem velmocí, které nemohl nikdo ohrozit. Stalin nabídl spolupráci a jednání o vzájemné válečné pomoci. Nabubřelost vlád Anglie a Francie ovšem o tom ani neuvažovala, velmoc je velmoc. Proto pakt R-M se stal realitou. Co očekávalo fašistické Polsko? Chtělo zničit nás i Rusko. Dnes se opět chová stejně .... z historie se nikdy neponaučí!