logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Naši vojáci v Iráku

Několik poznámek o účasti česko-slovenské protichemické jednotky ve válce v Iráku

Naši chemici v Iráku

Deník Mladá Fronta uveřejnil ve čtvrtek 20. 03. 2003 karikaturu presidenta Václava Klause, který říká: ?Jak můžeme mít jasný názor na válku v Iráku, když ještě nevíme, jak dopadne?? Vedle něj se na obrázku rozpačitě drbe na bradě premiér Špidla. To je smutná realita postoje české zápecnické politické reprezentace ke spojeneckým závazkům ve chvíli, kdy v Iráku slouží česká chemická jednotka, které možná právě v tuto chvíli dopadají na hlavy irácké rakety Scud?

President proslul ještě jedním výrokem ? tvrdí, že musí dbát veřejného mínění, které prý drtivou většinou válku odmítá. Nehledě ke skutečnosti, že tak zvané veřejné mínění je často jenom součtem kolektivní zbabělosti, nehledě k tomu, že právě veřejné mínění to bylo, které dostalo Krista na kříž, pan profesor se mýlí, anebo účelově lže, jako tolikrát v minulosti. Podle téhož deníku je proti válce jen něco přes polovinu populace, a podle hlasování v Lidových novinách z 20. 03. 2003 bylo pro válečné řešení 358 hlasujících, 301 proti, příští den dokonce už 1338 pro, 880 proti.

Takže čest České republiky zachraňují opět vojáci proti politikům, tentokrát hrstka chemiků. Mají nejvyšší bojovou pohotovost již několik dnů. Jedná se o více než čtyři stovky vojáků, příslušníky Prvního česko-slovenského praporu Čtvrtého odřadu radiační chemické a biologické ochrany, kteří jsou již od září 2002 dislokování v Kuvajtu. Jejich úkolem je chránit především civilisty, ale také zajistit ochranu příslušníků jiných armád před účinky zbraní hromadného ničení, především chemických a biologických látek. Příslušník česko-slovenské protichemické jednotky při nácviku záchranných pracíJedná se o nejlépe připravené a vybavené vojáky svého druhu a spojenci si jejich účast velice cení. Paradoxní přitom je skutečnost, že tato elitní jednotka vděčí za svou výlučnost okolnostem studené války. Bývalé Československo totiž v rámci tehdejšího Varšavského paktu, v paranoidním strachu z útoku zbraněmi hromadného ničení, budovalo protichemické a protibiologické jednotky a poskytovalo jim špičkovou techniku a výcvik. Inu, dnes tedy stojí čeští a slovenští vojáci konečně na té správné straně barikády, a? si o tom chytré Horákyně ve vládě a na Hradě myslí své. Svým dnešním vybavením předčí údajně i podobné špičkové jednotky NATO.

Jednotce velí plukovník Dušan Lupuljev, veterán z války v Zálivu před dvanácti lety. Prapor byl dislokován na americké základně Dauhá v Kuvajtu, nedaleko hlavního města. Jednotka zde monitorovala radiační, chemickou a biologickou situaci a hlídkovala v ulicích metropole. Před časem se však začala přesouvat do nových pozic. Právě zde zažila raketový přepad, plukovník Lupuljev si však pochvaloval, že Američané tentokrát sestřelovali irácké rakety daleko přesněji, než tomu bylo během operace Pouštní bouře.

Česko-slovenská jednotka je vybavena dvěma mobilními laboratořemi a měla by být schopná čelit veškerým útokům bojových, radiologickým a biologických látek. Neměla by zasahovat přímo v rámci vojenského konfliktu, ale jen při ekologických havárií. Scénářů jejího možného nasazení je ovšem několik ? od odstraňování následků použití zbraní hromadného ničení po přímou ochranu útočících spojeneckých vojsk. Přes opakované ujiš?ování, že se nedostane přímo do oblastí bojů se zdá, že ani to nelze vyloučit ? v případě ohrožení útočících jednotek spojenci o její nasazení určitě požádají. Je proto pochopitelné, že jak vojáci v poli, tak jejich blízcí doma, a ostatně i velení české armády a značná část veřejnosti s napětím očekávají, zdali Saddám nevyhrabe zbraně hromadného ničení a nenasadí je. Toto nebezpečí také na prvním místě přivedlo Spojence do války. Známý diktátor ohrožuje nejenom lid své země ? má na svědomí desítky tisíc lidských životů ? ale i světové společenství, nebo? podle některých zpráv vlastní i atomové zbraně. Je zarážející, že i přes precedent takového druhu, jakým byla politika appeasementu ve 30. letech minulého století, se značná část světové veřejnosti staví proti zásahu proti tomuto novodobému Hitlerovi. A je ostudou, že jsou v této řadě i čeští politici.

Co se týče zbabělého postoje například Francouzů v tomto konfliktu, koluje na jejich účet na internetu spousta žertů -- jeden za všechny. Jay Leno prohlásil: ?Opravdu nevím proč jste tak překvapeni, že nám Francouzi nechtějí pomoci zbavit Irák Husseina. Copak nám pomohli zbavit Francii Němců?? (Ostatní perličky lze nalézt i na Militarii, tuším že v článku Řekli o Francouzích.)

Co se týče zbabělosti, v té si Češi s Francouzi nikdy nezadali, jak znovu dokazují naši politici. Nicméně když se několik vojáků chemického praporu dávno před válkou rozhodlo z jednotky odejít, čeští politici i média spustili pokřik a obvinili ze zbabělostí právě je. Hlasy, volající po profesionální armádě, ačkoliv zpravidla netuší, co se pod tímto pojmem skrývá, byly najednou pobouřeny tím, že se novodobí žoldnéři zachovali profesionálně ? moje zaměstnání mě už neuspokojuje, narušuje mi rodinný život a proto končím, vypovídám smlouvu a odcházím. To, co je normální v každém zaměstnání najednou české kašpárky nepříčetně pohoršilo. Zdá se tedy, če Čechy budou ještě dlouho vlastí Švejka. Česko-slovenská jednotka je jednou z těch statečných výjimek, které snad dávají naději, že se konečně blýská na lepší časy.

* * *

Aktuální informace lze v tyto dny najít snadno na Internetu, takže jen pár závěrečných poznámek na okraj: Podle českého ministra obrany Jaroslava Tvrdíka naši chemici zjistili přítomnost malého množství biologické látky. Ta však neměla s raketou žádnou souvislost, nebo?, jak ministr informoval, v blízkosti dopadu je čistička odpadních vod. Vojáci proto mohli odvolat biologický poplach.

Český generál Petr Pavel, který působí jako styčný důstojník v táboře As- Sajlíja v Kataru potvrdil, že se s postupem amerických a britských jednotek k Bagdádu zvyšuje nebezpečí použití chemických zbraní. Slovenský ministr obrany však vylučuje nasazení česko-slovenské jednotky v Iráku.

Mladá fronta dále uvedla, že ?V případě použití zbraní hromadného ničení by se do operace zapojilo okolo 450 mužů a žen 1. česko-slovenského protichemického praporu. Spolu s nimi by následky likvidovalo 220 německých vojáků a americké jednotky. Pavel potvrdil, že svůj detekční tým v počtu 34 vojáků do Kataru vyslala i Francie, která jinak dává najevo k válce velmi rezervovaný postoj.

Vojáci ze společné česko-slovenské protichemické jednotky v Kuvajtu se podle slovenského ministra obrany Ivana Šimka zatím nepřipravují na přesun do Iráku, a to ani po nejnovějších informacích, že by režim Saddáma Husajna mohl proti spojencům použít chemické zbraně:  "Nedošlo k žádné změně jejich postavení."

Náčelník generálního štábu Pavel Štefka a náměstek ministra obrany Jan Váňa informovali o záměru vyslat speciální jednotku do Kuvajtu. Oba upozornili, že k vyslání Prostějovských by nebylo nutné znovu žádat parlament o souhlas. Počet příslušníků jednotky by totiž i s touto četou nebyl vyšší než 400 osob, jak povolili zákonodárci.

Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík 27. 03. oznámil, že do Kuvajtu odcestovalo 16 příslušníků 6. skupiny speciálních sil armády ČR z Prostějova. Jak dále ministr uvedl, stejným letem se do Kuvajtu přesunuli i čtyři slovenští vojáci. Úkolem elitních vojáků bude ochrana česko- slovenského protichemického praporu.

Generál Štefka Právu vysvětlil, že úlohou elitního komanda bude například ostraha zásobovacích kolon, pokud by čeští chemici působili daleko od mateřské základny Camp Doha v Kuvajtu. Podle něj právě toto způsobuje spojencům problémy. Připomněl, že část vojáků, kteří padli do rukou Iráčanům, je právě ze zásobovacích jednotek.

Popisky k ilustracím (odshora dolů):

Příslušník česko-slovenské protichemické jednotky při nácviku záchranných prací

Příslušníci 3. odřadu 1. česko-slovenského protichemického praporu v krytu na kuvajtské základně Camp Dauhá

Příslušník česko-slovenské protichemické jednotky v ochranném oděvu během útoku raket Scud

Příšlušníci 6. skupiny speciálních sil Armády ČR z Prostějova při nácviku bojové operace.

 
Datum: 13. 05. 2005 09:34:26 Autor: Tom Dvo
Předmět: Jedna malá oprava
V 1. "Válce v zálivu" 1990-91 jsem byl od 15.12. 1990 do 9.5. 1991 a plukovník (tehdy major) se tam neobjevil, takže nevím odkud máte tuto informaci. Prosím tedy o opravu
Datum: 13. 05. 2005 09:40:59 Autor: Tom Dvo
Předmět: Činnost jednotky ???????
" ... Neměla by zasahovat přímo v rámci vojenského konfliktu, ale jen při ekologických havárií. Scénářů jejího možného nasazení je ovšem několik ? od odstraňování následků použití zbraní hromadného ničení po přímou ochranu útočících spojeneckých vojsk... " Tak tomuto již opravdu nerozumím - to budou jako chytrá horákyně - oblečená-neoblečená. Prosím vysvětlit - možná to bude nový námět do Bojového řádu, nebo předpisu Chem-1-1. Díky
Datum: 20. 07. 2006 14:50:20 Autor: Amedo
Předmět: Kurdove a cesi jsou spojenci a co ceska Justice ?
Právo -14.07.2006 Dreyfusova aféra po sto letech Uplynulo právě sto let od zakončení největšího francouzského (a možná i evropského) justičního skandálu -Dreyfusovy aféry. Kapitán Alfred Dreyfus, francouzský Žid, byl před sto lety slavnostně rehabilitován, s veškerou vojenskou pompou mu byly vráceny jeho vojenská hodnost a vyznamenání, kterých byl zbaven po odsouzení, a navíc byl vyznamenán nejvyšším francouzským vyznamenáním -Legion d?Honeur. Ani po sto letech však Dreyfusova aféra nenechává Francii lhostejnou. Při příležitosti stého výročí se ve Francii rozhořela diskuse, zda prach kapitána Dreyfuse nemá být uložen v pařížském Panthéonu, spolu s ostatními francouzskými nesmrtelnými. Ozývají se hlasy pro i proti. Někteří poukazují na to, že na vyřešení Dreyfusovy aféry měl největší zásluhu spisovatel Émile Zola, jehož prach je již v Panthéonu uložen. Dreyfusova aféra začala před 112 lety, v roce 1894: důstojník generálního štábu Alfred Dreyfus byl obviněn ze špionáže ve prospěch Německa a odsouzen k doživotí na Ďábelských ostrovech. Hlavním důvodem nevraživosti vůči Dreyfusovi a jeho pozdějšího odsouzení byl jeho židovský původ. Od okamžiku zatčení do Dreyfusovy rehabilitace uplynulo dvanáct let. Přesně o sto let později, v září roku 1994, byl v Praze zatčen a 31 měsíců držen ve vězení kurdský lékař, publicista a podnikatel dr. Yekta Uzunoglu. Již dvanáct let se marně domáhá spravedlivého rozsudku a zrušení absurdních obvinění - české soudy melou pomalu a špatně. Ačkoli se za spravedlivé a včasné vyřešení jeho kauzy v posledním půlroce zasazují desítky osobností našeho veřejného života a jeho případ s nevolí sleduje i řada nejvyšších politiků, české soudnictví je neprůstřelné a žije v představě, že může všechno: i ničit život nevinného člověka, i protahovat soudní proces na desítky let. Ve snaze vytvořit pojistky proti zneužívání soudní moci v politických cílech a proti nevinným se po listopadu zřejmě podařilo vytvořit policejní a soudní systém, který je v něčem dokonce zrůdnější, než byl po právu odsouzený a zavržený systém komunistické justice. A šestnáct let po sametové revoluci se bezradně ptám svých spoluobčanů: Co dělat dál? František Janouch, (Autor je jaderný fyzik a publicista)
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

Co jsem prožil

Nejnovější vydání oblíbených pamětí.