Pěšky 1. světovou válkou

Výstava na Pražském hradě 10. 4. – 19. 7. 2009

Cituji z průvodce:

Velká válka, později zvaná 1. světová, byla krvavým konfliktem, který se odehrával na několika frontách, tisíce kilometrů dlouhých, za použití nejmodernějších zbraní. Přesto se v průběhu prvního roku fronty zastavily a zakopaly se na místech, ze kterých se víceméně pohnuly v průběhu let jen o pár kilometrů. Válka se vedla na třech světadílech za účasti několika desítek zemí. V této válce bylo mobilizováno víc než 70 milionů mužů – na straně Dohody přes 44,5 milionů mužů padlo 5 413 000 a na straně Centrálních mocností 25,5 milionů mužů (padlo 4 029 000). Snad v každé české vísce jsou pomníčky se jmény padlých mužů, kteří bojovali za monarchii i proti ní. Umírali nejenom vojáci, ale i civilisté, kterých zahynulo přes 8,5 milionů. Raněných si tato válka vyžádala přes 21 milionů.

Mírové smlouvy přerozdělily svět. Zanikly mocné říše a na jejich troskách vznikly nové státy, jejichž národy se radovaly z nabyté svobody. Blížící se konec války … přispěl i ke vzniku samostatného Československa. Přesto lze vysledovat již na počátku mírového života zárodky dalšího, mnohem děsivějšího celosvětového válečného konfliktu.

Výstava Pěšky 1. světovou válkou umožňuje návštěvníkům alespoň trochu nahlédnout do této válečné doby. Větší část vystavených snímků představuje italskou frontu, záběry ze života 47. pěšího pluku. Menší pak frontu východní v Haliči, kde bojoval „český“ 28. pěší pluk. Tento pluk byl před válkou dislokován v Praze, do roku 1915 bojoval v Haliči a pak byl převelen na tiskovou frontu.

Konec citátu (z pera Jana Haase).

Výstava je vskutku originálním připomenutím účasti českých vojáků v tomto vpravdě grandiózním a tragickém konfliktu, který znamenal zánik tří křesťanských říší: Rakousko-Uherska, Ruska a císařského Německa. Fotografie jsou dílem anonymního vojáka, který si vzal na frontu tehdy nový a převratný vynález, fotografický aparát. Velké zvětšeniny působí uhrančivým dojmem, jsou mimo jiné i dokladem mravenčí píle při vyčištění původních snímků moderní digitální technikou. Jedná se o momentky z fronty při výcviku, odpočinku, všedním životě obyčejného pěšáka, jsou tu dokumentovány zničené domy, kostely, mosty, nechybí ani dokumentární snímek latríny či pozorovací vzducholodi. Pořadatelem je správa Pražského hradu, kurátory jsou známá teoretička fotografování Daniela Mrázková a přední český historik Jaroslav Kučera. Ilustrující exponáty zapůjčilo Vojenské historické muzeum Praha. Nadčasovost výstavy, která končí za několik málo dní (psáno 10. 6. 2009), zaručuje vydání reprezentativní monografie, která je na výstavě k dostání.

Historička Daniela Mrázková v původci k výstavě píše:

Setkáváme-li se na této výstavě s ucelenou autorskou kolekcí, byť anonymní, která vznikala programově během měsíců, ba let v úzkém výběru obsahuje na 150 snímků, jde nepochybně o historický objev. Neboť žádné z dosud vydaných dějin fotografie podobnou kontinuální autorskou kolekci na téma 1. světové války neuvádějí. Navíc jde o výpověď intimní, hluboce prožitou a procítěnou. Nezaznamenává jen oficiality, panovníky a generály, ale jejím hlavním tématem jsou všední dny obyčejných vojáků rakousko-uherské armády, ale i civilistů, s nimiž přicházejí do styku, nebo válečné venkovské i městské krajiny. Je zřejmé, že její autor s armádou putoval, že dobře věděl, jaké to je, ležet v rozmoklých zákopech, že znal smutek chlapských žertů před bitvou, kterou nemusel přežít. Obrazová kvalita těchto snímků je překvapivá. Mají dokonalou kompozici a zachycují rozhodující moment výjevů. V nejednom ohledu se tak přibližují velkým válečným obrazům, které mohly vzniknout mj. i díky pohotovým, lehkým a dostatečně světelným kamerám až za dalších pětadvacet let.

Konec citátu.

Vojenský historik by unikátní snímky nemohl okomentovat výstižněji. Pořadatelům je také nutno přičíst k dobru, že popisky k fotografiím (čes.-angl.) jsou prosty „výstavnického“ klišé, jsou stručné, poučné a prosty zbytečného patosu.

Výstava, jakých je málo, nevšední zážitek a jednička pro všechny, kteří mají na její realizaci zásluhu. Doporučuji všem paním a dívkám, které výstavu ještě stihnou navštívit, aby doprovodnou publikaci zakoupily svým drahým protějškům k narozeninám, není to běžná obrazová koláž, ale úžasné svědectví o velké době a tragické, leč vše proměňující válce. A v neposlední řadě také hold anonymnímu vojákovi s kamerou v ruce.