logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

První plavba U-138

Ukázka z knihy Ponorkové eso.

Na své první plavbě dostala U-138 přidělenu oblast západních přístupových cest, což byl kousek oceánu táhnoucí se severním a západním směrem od Irského moře jako trychtýř, postupně se rozplývající v Atlantiku. Byla to ulička, kterou musely proplout obchodní lodě, vyplouvající a připlouvající do přístavů Velké Británie, a zároveň smrtící pole pro Dönitze a jeho lodi. U-138 vyplula z Kielu 10. září. Během týdne dorazila do zmíněné oblasti. Proplula Severním mořem, zanechala na jihu skotské ostrovy a poté plula dlouho, líně a klikatě směrem k Barra Headu, nepatrnému cípu země na nejjižnějším konci Hebrid.

Barra Head se před U-138 vynořil za úsvitu 19. září. V poledne téhož dne vyplula HMS Scarborough z Albertových doků. Patřila veliteli konvoje OB 216. Byla to deset let stará šalupa o výtlaku 1 600 tun, jen nepatrně vyzbrojená hlubinnými náložemi a čtyřpalcovými děly. Ostatní doprovodné lodě se vyznačovaly kontrastem černé a bílé, představujícím tehdejší nátěr lodí britského královského námořnictva. HMS Vanquisher byl starodávný torpédoborec třídy „V“, sloužící již od minulé války, děravý a skřípající, zatímco HMS Arabis úplně nová, před čtyřmi měsíci na vodu spuštěná korveta třídy Flower, byla ze všech tří lodí nejmenší a na palubě měla jediné dělo.

Bezprostředně po vyplutí z Albertových doků začaly tři válečné lodi shromažďovat své nezáviděníhodné břemeno. Nebylo to snadné. Každá loď se chovala jinak a každý z kapitánů měl jiné zvyklosti. Poledne následujícího dne, 20. září, se konvoj oficiálně zformoval a ve 13.00 hodin opustily lodi plující v čele konvoje Irské moře a vpluly do Atlantského oceánu. Tísnily se v neuspořádané formaci jednotlivých kolon, zakryty a chráněny doprovodnými loděmi, sešikovanými do útoku proti kdoví kolika neznámým nepřátelům. Po nějakou dobu byl klid.

Lüth konvoj OB 216 zahlédl k večeru, ve chvíli, kdy lodě pluly západním směrem ke Stanton Banks. Sledoval v té době jiný konvoj a periskop udržoval v patřičné hloubce, aby se vyhnul riziku spatření z letadla. Pak však vedoucí plavidla OB 216 vplula přímo do hledáčku jeho periskopu.

Kaleu Wolfgang Lüth s nejvyšším vyznamenáním za statečnost

„Ve vzdálenosti 2 000 metrů nás míjí parník,“ zapsal Lüth ve 20.00 do lodního deníku. „Poloha 70–90. Téměř ihned poté dva další s polohou nula ve výhledu, pak konvoj o osmi kolonách, vzdálenost 40–500 metrů, řazení v kolonách nepravidelné, asi třicet lodí, kurs 270, rychlost sedm.“ OB 216 plul v klikatém kursu. Základní kurs byl v té době 275 stupňů, rychlost osm uzlů. Počasí bylo příznivé, oblačno s dobrou viditelností, vanul západní vítr o síle 2.

Okolo 20.15 se Lüth pohyboval mezi dvěma ze šesti kolon konvoje. Byl to natolik nečekaný manévr, že zmátl všechny tehdejší velitele doprovodu. Lodi seřazené v konvoji, spoléhající na ochranu poskytovanou doprovodem, nevěnovaly žádnou pozornost moři, jež je obklopovalo, a tak si ani nikdo nepovšiml tenkého černého periskopu. Doprovodné lodi, zaměřené na ohrožení zvenčí, U-138 rovněž nezaregistrovaly. Nezjistily ji ani pomocí primitivního sonaru, detekčního systému pro zjišťování ponorek.

Takto, stále ukryt, plánoval Lüth beze spěchu první útok. Mohl si vybírat z lodí vzdálených pouhých 400–500 metrů. Nebylo to na závadu, neboť z takovéto pozice mohl jen stěží minout. Stačilo zamířit na příď a vystřelit.

Ve 21.20 dal Lüth povel k vystřelení dvou torpéd.

Ve 21.21 se Richard Chisholm na lodi New Sevilla ohlédl přes pravé rameno.

Ve 21.22 vyletěla Boka do povětří.

Chisholm vydal okamžitě rozkaz k úhybnému manévru vlastní lodi, avšak dříve než stačil zavolat na stanoviště záchranných člunů, dostala New Sevilla zásah do záďové části levoboku. „Za palubními okny strojovny vyšlehla obrovská plamenná stěna. Plavidlo se naklonilo o dvacet stupňů na pravobok a pak se narovnalo a bylo vidět, jak jeho záď klesá do vody.“

Na palubě Scarborough, plující v pravé koloně konvoje, zaslechli ve 21.26 jeden výbuch a ihned nato se loď odchýlila od konvoje. Arabis, zaujímající místo na jeho levoboku, „se zprudka otočila doleva a plnou rychlostí se rozjela k místu, kde by se ponorka podle všeho mohla vyskytovat.“ Vanquisher, umístěný vzadu, vyrazil za Arabis. Později jeho posádka hlásila, že New Sevilla byla zasažena dříve než Boka. Posádky obou lodí si byly jisté, že útok přišel zvnějšku OB 216. Konvoj zahájil pomalý nouzový obrat doprava, „zbrzděný parníkem Defoe, poslední lodí ve druhé koloně, která se otočila doprava“.

Na palubě U-138 vládl rovněž zmatek. „Muži běhali tam a sem, jeden za druhým, aby loď udrželi v náležité pohotovosti“, zatímco obsluha torpéd se snažila znovu nabít torpédomety k dalšímu útoku. Zatímco všechny tři doprovodné lodě pátraly po ponorce mimo konvoj, ta nyní plula mezi jeho třetí a čtvrtou kolonou. V době, kdy Lüthova posádka hlučně pobíhala po jediné úzké spojovací chodbě, on sám spolu s Gramitzkim počítal za pomoci periskopu nový zaměřovací úhel. Nad malým stolkem s námořní mapou shrbený Petersen zakresloval, jak nejlépe dovedl, pohyby U-138, doprovodu a terčové lodi. To vše za pomoci azimutů, které na něj vykřikovali.

Ve 21.26 bylo vystřeleno jedno torpédo na Empire Adventure, čtvrtou loď ve čtvrté koloně, a v pořadí třetí, která byla během šesti minut zasažena. „Ve střední části levoboku došlo k prudkému výbuchu,“ píše se v oficiálním hlášení o akci pro admiralitu, „a nejvyšší důstojník uvedl, že podle svého nejlepšího vědomí nezahlédl ani ponorku, ani dráhu torpéda. Výbuch pravděpodobně rozbil zadní část lodi, a proto byly ihned vydány rozkazy k jejímu opuštění.“

Poté, co byla zasažena Empire Adventure, se spořádané kolony ve zmatku rozptýlily. Lüth se ještě jednou letmo podíval na lodě, dříve než byl přinucen se potopit na periskopickou hloubku. Arabis začala shazovat hlubinné nálože, aby, jak její kapitán později vysvětloval, „nahnala ponorce strach“.7 Za daných okolností to nebyl právě ten nejlepší tah, jiná možnost však nezbývala. Arabis nemohla U-138 vidět ani slyšet. Neměla sebemenší tušení, kde ji hledat, pokud vůbec věděla, co má hledat. Shazováním hlubinných náloží ale dělala alespoň něco.

Ve 22.00 se U-138 opět vynořila na druhé straně konvoje. Lüth spatřil Empire Adventure, ležící bez hnutí na hladině. Její záď byla roztržená a trup lodi se zkroutil do obrovského, temného, zpola ponořeného véčka. Lüth se bezprostředně poté vydal znovu za konvojem OB 216. Všechny tři doprovodné lodě pokračovaly v pátrání po ponorce až do 23.30, kdy Scarborough nařídila, aby Vanquisher zůstal na místě a pomáhal zachraňovat ty, co přežili. Arabis se měla poté, co udělá vše, co bude v jejích silách, znovu připojit ke konvoji.  Krátce po 23.00 se potopila Boka. Arabis vzala na palubu osmadvacet námořníků z její posádky. New Sevilla plula ještě na hladině, veškerá její posádka byla odvezena. O půlnoci byla z Empire Adventure vidět jen „příďová nástavba“. Z její třiatřicetičlenné posádky se pohřešovalo stále jedenadvacet námořníků.8  Nebylo to však ještě vše, co mělo OB 216 potkat. Ve dvě hodiny ráno Lüth dohonil hlavní voj a mohl dříve, než mu došla zásoba torpéd, potopit ještě jednu loď. Měla se jí stát City of Simla. Poté, co se tak stalo, přerušil po dvanácti hodinách svůj útok na OB 216 s pocitem „bezzubého člověka před bohatě prostřeným stolem“. Vyhnul se poslednímu protiponorkovému sonaru, obrátil se k západu a po třech dnech dorazil do přístavu Lorient.

OB 216 se namáhavě vlekl kupředu a do Kanady se mu nakonec podařilo doplout s třinácti loděmi místo původních devatenácti. Pověřený vlajkový důstojník v Belfastu sepsal 24. září o střetnutí s U-138 oficiální hlášení a odeslal ho nejvyššímu veliteli západních přístupových cest. Jeho hlášení v podstatě shrnuje situaci v protiponorkové válce v roce 1940.

Je pochopitelné, že doprovodné lodi neměly žádné tušení, kde se U-138 během útoků na OB 216 nacházela. Všichni jejich velitelé předpokládali, že útoky přicházejí zvnějšku konvoje. Žádný z nich si očividně nedokázal představit, že by se ponorka, chystající se zaútočit na konvoj, proplížila dovnitř. Doprovodné lodě zároveň zahájily okamžité protiponorkové pátrání ihned po prvním zásahu torpéda v přesvědčení, že útok byl proveden pod vodou. Avšak Lüth útočil v periskopické hloubce, poté se ponořil, aby se vyhnul nebezpečí detekce, přičemž byl kryt trupy lodí v konvoji a hlukem mnoha točících se lodních šroubů. A konečně, nedostatečné množství doprovodných lodí bylo kritickým nedostatkem. V každém případ byla všechna tři doprovodná plavidla přinucena opustit OB 216 a hledat Lütha.

Při připlutí U-138 do přístavu vlály na krytu periskopu čtyři bílé vlajky, symbolizující čtyři potopené lodi. Zatímco vyhrávala kapela, fronty postupovaly. Loď měla strávit v Lorientu několik dnů určených k doplnění pohonných hmot, zásob a prověření škod.

2. vydání bestselleru Ponorkové eso vyšlo v červnu 2010. Anotace je zde:

http://militaria.cz/cz/link-elkapress

K dostání u všech dobrých knihkupců (MOC 289 Kč), anebo lze objednat u výhradního distributora, kterým je Krameriova K. D.:

http://www.krameriova.cz/

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa