Sixtova aféra - na okraj výročí vzniku samostatné ČSR

Úryvek z knihy Františka Novotného SVĚT NA ROZCESTÍ.

Na přelomu 18. a 19. století se jezuitský kněz Josef Dobrovský, přezdívaný modrý abbé, začal z osobního zájmu věnovat studiu českého jazyka a literatury na základě českých překladů bible z doby Českých bratří. Sestavil moderní českou mluvnici, sepsal historii české literatury a vlastně založil slovanská studia.

…

Jazyková emancipace vedla ke kulturnímu rozkvětu, pocitu národní sounáležitosti a vzniku českých politických stran a samozřejmě zavdala podnět k diskusím o obnově české státnosti.

Tyto diskuse nabyly na praktickém významu, když vypukla první světová válka a Rakousko-Uhersko v ní bylo poraženo. Tím se vytvořil asi nejvýznamnější bifurkační bod, neboť v roce 1918 stanula česká státnost na nejdůležitějším rozcestí vůbec, když šlo o vznik samostatné Československé republiky. Z pohledu roku 1918 nebylo co řešit, český národ si jednoznačně vybral a ve vzniku samostatného státu viděl naplnění přinejmenším třísetletého snu. Jak jsem uvedl ve článku z roku 2020, „novodobá česká státnost nám toho hodně dala, ale o něco nás zase připravila“ a připsal, že „Masarykův projekt české státnosti byl projektem pouze do ,hezkého počasíʻ a tak chabě zaštítěn, že ho hned první politická bouře poslala ke dnu“.

…

Možná se mýlím, ale asi jen hrstka čtenářů bude vědět, co to byla „Sixtova aféra“. Takto se označuje indiskrece, při níž byly zveřejněny tajné dopisy rakouského císaře Karla I., navrhujícího Dohodě jednání o míru. Ihned po svém nástupu na trůn 21. listopadu 1916 se Karel I. pokusil o mírové ukončení války, ale návrh ztroskotal na odmítnutí německého císaře. Poté přistoupil rakouský císař k tajné diplomacii prostřednictvím bratrů své manželky Zity, prince Sixta Ferdinanda Bourbonsko-Parmského a Františka Xavera Bourbonsko-Parmského, kteří sloužili jako důstojníci v belgické armádě. V dopisu, který měli předat francouzskému spojenci, císař Karel I. sliboval, že bude podporovat nároky Francie na Alsasko-Lotrinsko a svolí k obnově Srbska. Sixtus a Xaver dopis předali francouzskému prezidentovi, jenž o jeho obsahu uvědomil anglického krále Jiřího V. V létě 1917 se rozeběhla tajná vyjednávání, v nichž se Francie snažila přimět Rakousko-Uhersko k separátnímu míru. Vlekla se, kamenem úrazu se stal požadavek, aby se Rakousko-Uhersko vzdalo Jižního Tyrolska v prospěch Itálie, ale nebyla beznadějná, dokud rakouský ministr zahraničí Ottokar hrabě Czernin 2. dubna 1918 ve veřejném projevu k zástupcům vídeňské radnice tajná mírová jednání nezdiskreditoval. Prohlásil:

Bůh je mi svědkem, že jsme zkusili všechno, co bylo možné, abychom zamezili novou ofensivu. Dohoda tomu nechtěla. Pan Clémenceau poptával se nějakou dobu před počátkem západní ofensivy u mne, jsem-li ochoten k vyjednávání a na jakém podkladě. Odpověděl jsem ihned v dohodě s Berlínem, že jsem k tomu ochoten a že vůči Francii nemohu viděti jiné překážky míru, leč přání Francie po Elsasku-Lotrinsku. Z Paříže se odpovědělo, že se na tomto podkladě nedá vyjednávati. Pak nebylo už jiné volby.

Toto prohlášení zlomyslně obrátilo roli vyjednávajících stran. Zatímco ve skutečnosti prosil o příměří císař Karel I., podle hraběte Czernina vystupoval jako prosebník Clémenceau. To francouzského premiéra rozzuřilo a 12. dubna 1918 nechal zveřejnit první tajný Karlův dopis. Proč takto Czernin jednal, je dodnes záhadou. Věřil ve vítězství Centrálních mocností, bál se poválečné demokratizace zachované monarchie, nebo to byl prostě samolibý tupec, který neunesl skutečnost, že tajná jednání neprobíhala pod jeho úplnou kontrolou?

Hrabě Czernin však nebyl jediný tupec v Sixtově aféře. Americký ministr zahraničí Robert Lansing popsal Clémenceauovo jednání jako akt do nebe volající tuposti: pokud chtěl Clémenceau usvědčit Czernina ze lži, to se mu zřejmě podařilo, ale za jakou cenu! Jeho odhalení vehnalo Rakousko do náruče Německa, takže jedině vojenské vítězství na západní frontě mohlo otevřít dveře, které Clémenceau přibouchnul. Francouzský ministerský předseda s konečnou platností vehnal slábnoucí habsburskou monarchii zpět do tísnivé náruče německého spojence.

Sixtova aféra nezničila jen možnost dalšího vyjednávání o příměří, ale též přispěla k tomu, že Dohoda se rozhodla pro uznání principu sebeurčení v maximálním a nejradikálnějším rozsahu a tím k vynesení ortelu smrti nad mnohonárodní podunajskou monarchií. Byl to i konec Rakousko-Uherska jako rovnoprávného partnera císařského Německa. Pangermánská propaganda nazvala císaře Karla „pantoflovým hrdinou podřízeným taliánské přistěhovalkyni“ a císařovnu Zitu „italskou zrádkyní.“

Zajímavou otázkou je, jak by se vyvíjela historie Evropy ve stínu nacismu a komunismu, kdyby zůstala podunajská monarchie zachována. Letmý pohled na mapu odhalí, že ať už Hitler nebo Stalin by byli ve svých eventuálních agresích zablokováni. Pro jakékoli vojenské tažení z východu na západ nebo ze západu na východ by znamenala habsburská monarchie ohrožení jižního křídla, takže by musela být s předstihem zničena. A je jisté, že Rakušané v čele mnohonárodního impéria by na Hitlerovu agitaci příliš neslyšeli a stejně tak sudetští Němci v Čechách a na Moravě, zbavení tlaku čechoslovakismu. Podunajská monarchie by tedy byla nejen pro svou vojenskou sílu mnohem obtížnější oříšek k rozlousknutí než Schuschniggova Rakouská republika.

A byl zde ještě ekonomický faktor. V rámci rakousko-uherské říše měly české země mnohem větší odbytiště pro svůj průmysl než v samostatné republice a toto postavení by ve federálním státě ještě posílilo.

Úryvek z knihy Františka Novotného SVĚT NA ROZCESTÍ. V roce 2024 vydalo nakladatelství Elka Press. Anovace viz 

ZDE.