logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Slavkov 2005

Očima prostého granátníka

Před dvěma sty lety došlo u Slavkova (mimo Čechy známého jako Austerlitz) k bitvě mezi Napoleonem a vojsky rakouského a ruského císaře. Nejprve zaútočilo spojenecké levé křídlo, které Francouze zatlačilo. Postupně zde útočila třetina spojenecké sestavy a další jednotky se sem přeskupovaly. Tehdy provedl Napoleon rozhodný úder na střed spojenecké sestavy, rozrazil ji a odpor levého a posléze i pravého křídla spojenecké fronty postupně likvidoval. Sklapla legendární past. Slavkovská bitva se dodnes pokládá za mistrovskou ukázku taktiky. Napoleon velice šetrně hospodařil se svými silami, téměř dvě třetiny si ponechal pro rozhodující úder. Pravé křídlo obětoval nepřátelské přesile jen proto, aby ušetřil síly pro rozhodující úder. Jak konstatovali v roce 1922 v I. dílu Přehledu válečného dějepisu instruktoři čs. vojenské školy pro pěchotu, pánové Otruba a Carmine, „Podobně jako při obléhání pevností platí i pro polní bitvu zásada: Je nutno soustřediti všechnu palbu na jeden bod. Jakmile vznikne průlom, jest rovnováha porušena, vše ostatní pozbude významu a pevnost padá. Slavkovská bitva je také příkladem, že rozhodující úder nemusí býti veden jedině na nepřátelské křídlo. Rozhodl-li se Napoleon v posledním okamžiku proraziti střed, dokázal tu nevšední schopnost a umění rychle zasaditi nepříteli smtelnou ránu na místo okamžitě nekryté.“ (Konec citátu.)

Nuže, letos uplynulo od slavné bitvy rovných 200 let a celý jihomoravský region a hlavně členové vojensko-historických klubů z celé Evropy se na důstojnou připomínku události intenzivně připravovali.

Vzpomínkové slavnosti mají na Moravě svou historii podobně jako bitva sama. Již ve 30. letech minulého století pořádalo město Brno a Napoleonská společnost tak zvané Napoleonské dny, ve kterých docházelo mimo jiné i k uniformovaných průvodům a ukázkám bojových střetů. Nacističtí okupanti a následný komunistický režim v této tradici pochopitelně nepokračovali. Teprve na přelomu 60. a 70. jsme se začali u Slavkova ve výroční den bitvy sjíždět a víceméně individuelně se pokoušet o šarvátky v uniformách a se zbraněmi příslušného období. Často na bojišti převládla mohutnější uniformovaná složka, Sbor národní bezpečnosti, neboli esenbáci, kteří nás občas odvedli k výslechu. Teprve v osmdesátých letech se vzpomínkové slavnosti konaly za jakés takés patronace města Brna, Moravského muzea a města Slavkova a dostaly oficiální ráz. Masový rozvoj nastal po převratu roku 1989 a od té doby se ke Slavkovu každoročně sjíždějí stovky nadšenců z celé Evropy, oblečení do dobových uniforem, kteří si připomínají desetitisíce padlých v bitvě a pořádají více či méně zdařilé „rekonstrukce“ bitvy

Nejinak tomu bylo i letos. Nebyli bychom to ovšem my, Čechové (a Moravané), aby nedocházelo ke kompetenčním a organizačním třenicím. Již dlouho před bitvou se tu střetly představy a zájmy představitelů Jihomoravského kraje, Zastupitelstva města Slavkova u Brna, zájmových organizací Projekt Austerlitz 2005, Středoevropské napoleonské společnosti a dalších organizací. Tyto spory poznamenaly jak atmosféru před „bitvou“, tak úroveň některých průvodních projektů a nakonec i samotnou organizaci vzpomínkových akcí. Není ovšem naším úkolem ani záměrem tuto situaci hodnotit. Pojďme si raději říci, jak vypadala vlastní rekonstrukce.

U Slavkova se sešlo na 4000 uniformovaných účastníků z dvaceti tří zemí Evropy i ze zámoří. Ve všech vesnicích přilehlých k bojišti nocovaly před bitvou armády všech zúčastněných mocností, silně zastoupena byla letos i ruská armáda. Přijeli ale i vojáci zemí, které u Slavkova nebojovaly, nechyběli ani Američané. Někteří z účastníků šli na bojiště pěšky za svých domovů dva i více dnů. Nejvíce přijelo Francouzů, mimo kompletního vybavení s sebou přivezli také na třicet koní.

Akce byla připravena relativně důkladně, dálnice byla zúžena (a ucpána přijíždějícími), aby měli návštěvníci kde parkovat, kyvadlová doprava jezdila zdarma. Počasí v den bitvy s teplotou kolem nuly docela odpovídalo počasí, jaké zažili vojáci roku 1805, včetně sněhové pokrývky a během nácviku jsme se dočkali i pověstného „slavkovského slunka“.

Rekonstrukce bitvy proběhla na svazích u obce Tvarožná. Mezi účastníky bylo i na 200 jezdců na koních, což je patrně jedna z největších účastí kavalérie na evropských bitevních rekonstrukcích. Přivést koně do bitvy, to není jen tak, nejenže musí být jezdec prvotřídní, ale kůň musí být nacvičený na hluk, ohlušující střelbu a společné manévrování.

Ukázka bojů trvala bezmála dvě hodiny a lidé, kteří si nezaplatili vstupenky na tribuny (cena 280 Kč), mnohdy pro dým ze střelného prachu mnoho neviděli. Střelba pěšáků, manévry jezdectva, hořící vesnice – to vše musela být monumentální podívaná, ale všechny jednotky včetně Francouzů manévrovaly v sevřených liniích, takže ona revoluční taktika republikánských armád tady jaksi vidět nebyla. Také pracné nacvičování formování čtverců pěchoty, neboli Cardo, jsme nakonec neuplatnili, ale neměl jsem z bitevní vřavy přehled o ostatních jednotkách.

Areál bojiště se zaplnil do posledního místa, rekonstrukci sledovalo podle odhadů více než dvacet osm tisíc návštěvníků. Podle policie parkovalo  v okolí Tvarožné v době akce více než 5 200 aut a 120 autobusů. Šestikilometrový úsek dálnice zaplnila parkující auta na devadesát procent.

Ke Slavkovu zamířily také stovky návštěvníků z ciziny, mezi nimi převažovali turisté z Francie. Ti už od pátku objížděli všechny připomínkové akce v obcích v okolí. "Je to pro každého Francouze srdeční záležitost, jméno Austerlitz je pojem, ve Francii ho zná každý. A i když na císaře Napoleona může mít každý jiný názor, je součástí vzdělání každého z nás o té době vědět všechno," řekl Bernard Auriol, který do Tvarožné přijel z Lyonu.

Pořadatelé zvali i prezidenty Rakouska, Francie, Ruska i Česka, žádný z nich však nakonec kvůli časovému zaneprázdnění na rekonstrukci bitvy nepřijel. Rekonstrukci však přihlížel přímý potomek Napoleonova bratra Jéroma, Charles Napoleon, a dále i kardinál Miloslav Vlk a prý i premiér Paroubek. Toho na internetu napadli někteří čtenáři, že měl proti účastníkům zakročit stejně brutálně, jako proti nedávné technoparty, neboť u Tvarožné prý vznikly na pozemcích daleko větší škody a přihlížení hromadnému zabíjení je prý horší droga, než kouření marihuany. Inu, lidová tvořivost...

Ti, kteří se nedostali na bojiště, mohli bitvu sledovat v pořadu ČT24 , kde ovšem přizvaní odborníci vyvolávali svými komentáři u uniformovaných diváků v hospodě ve Tvarožné salvy smíchu.

Z pohledu řadového účastníka rekonstrukce představovala celá akce emotivní zážitek, ale také určitá drobná rozčarování: k obědu byl suchý chleba s kuřecím řízkem bez jakýchkoliv tekutin, k večeři už plechovka piva, vodový guláš a tři kusy nejedlého salámu opět se suchým chlebem; o průvodních akcích velitelé mnoho nevěděli a tak většina účastníků ubytovaná v Tvarožné odcestovala již v neděli brzy ráno. Ale prostí vojáci jsou zvyklí, že jsou jen „kanonefutr“, hlavně jestli si to užili V.I.Ps a především diváci!

S využitím informací z internetu.

Foto: Ondřej Besperát, www.aktuality.cz

 
Datum: 08. 12. 2005 06:43:19 Autor: účastník
Předmět: Re
Drobná oprava: cena vstupenky 280 Kč byla pro všechny diváky. Na tribunu stál lístel cca1800 Kč. :(
Datum: 08. 12. 2005 22:45:56 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Cena vstupenky
To jsem opravdu nevěděl! Díky za opravu. Za ty peníze nám agentura Davay mohla dát v poledne aspoň něco k pití! Jinak to byl ale zážitek a jsem rád, že jsem se účastnil!
Datum: 13. 12. 2005 10:28:27 Autor: Michal Exner
Předmět: Uvedení na správnou míru
Jelikož jsem na Austerlitz byl, tak si troufám zde uvedené věci uvést na pravou míru. K jídlu byla ráno bageta, čaj nebo kafe v libovolním množství a dále se fasovala láhev (nebo 2) vody na den. K obědu byla gulášová polévka, řízek, chleba, kafe, čaj (zas v libovolném množství), večer to samé, místo řízku byla sekačka navíc k tomu pivo a svařák ( opět výdej benevolentní, pokud si někdo nepřišel s kýblem). Další jídlo bylo k dispozici po večerním programu. Obdobná strava se fasovala i na neděli, kdy k řízku byl salát a navíc ke snídani k bagetě ještě buchta. Ani jsem si všechno jídlo nenafasoval, tolik toho nesním. Co se týče jednotek CENS, tak jsme o programech v dalších obcích věděli dost, poměrně hodně z toho jsme zajišťovali. Jediný problém je se Slavkovem, kde se paní ředitelka v pátek 2. prosince v televizi vyjádřila, že by lidé neměli chodit na uniformované "tajtrdlíky" (řekla to trochu jemněji ale smysl je týž) a místo toho by měli doma meditovat nad tím, co se před 200 lety stalo, eventuelně doporučila koncert vážné hudby. Přestoře Slavkov s CENS nekomunikuje, uniformované lidičky v podstatě uráží, tak bylo vyčleněno dost lidí, kteří do Slavkova měli ject. Po výše uvedeném vyjádření se samozřejmě některým nechtělo. Proč lézt někam, kde mě nechtějí. Městem Slavkov připravený program je kapitola sama pro sebe. Dorazivší jednotky neměly na náměstí ani dostatek prostoru, návštěvníci chtěli vidět vojáky, ti však byli v programu jen jako jakýsi rudimentální přívěšek... Dále bych si dovolil upozornit, že francouzská armáda 1805 již není narychlo sebraný revoluční houf, ale tvdě vycvičené těleso. Manévr batalionu v linii, chráněném sestavou střelců a útok sevřené kolony (obé bylo předvedeno) je pro ní typický. Jedná se o manévry, kterými Napoleon vyhrával bitvy.
Datum: 15. 12. 2005 10:54:31 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Re: Uvedení na správnou míru
Co se týče menáže, popsal jsem jenom to, co jsem zažil ve Tvarožné. Pokud na tom byli kolegové ve Slavkově lépe, nelze než jim tiše závidět. Co se týče manévrů, trvám na tom, že strojové obraty a posunování linií vojáků jak na šachovnici, jaké byly při "rekonstrukci" k vidění, neměly se skutečnou taktikou boje společného ani to málo, co jsou dnes jednotky schopné předvést.
Datum: 15. 12. 2005 11:55:49 Autor: Michal Exner
Předmět: re Re: Uvedení na správnou míru
Zdravím, baštu fasovali všichni účastníci ve stejném stanu (ve Slatině v kasárnách snídani pak ve stejné cimře), nikdo neměl žádný separátní vchod, kde by se dávalo něco navíc, nebo naopak míň...... Nevím co jiného by se v případě Slavkova mělo předvádět, než liniová sestava (na francouské straně modifikovaná přechodem do kolony a těsnou spoluprácí s pěším dělostřelectvem) a manévry v linii, které jsou pro tyto války typické (a právě jednotky CENS je velice tvrdě podle originálního reglemá cvičí a to co umí (tj. boj a manévry v batalionu) jest předmětem jisté "závisti" zahraničních kolegů), navíc právě v roce 1805 byla fr. armáda velice dobře vycvičená, neb se dlouho připravovala na válku s Anglií..... Napoleonské války právě o té "šachovnici" jsou. Pokud očekáváte rozpýlené rojnice družstev, případně volné střelecké řetězy, to pak musíte navštívit akce války 1866 (i zde ale uvidíte tuhou řadovku na Rakouské straně, na Pruské se dočkáte volnějších sestav, které se do řady často formují ovšem také) a nebo nejlépe WW1 (jako klub děláme všechna tato období....). Na webu www.kpfr.org si můžete ve fóru přečíst postřehy od prostých blátošlapů až k vrchnímu velení proč to či ono bylo tak či jinak....
Datum: 16. 12. 2005 00:12:26 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Ještě jedno "na pravou míru"
Vážený pane Exnere, znovu zdůrazňuji, že jsem svoji impresi nazval „očima prostého granátníka“. Nicméně jsem i od pořadatelů slyšel, že byly stížnosti na „menáž“. To, že jsme v bitvě nedostali žádné tekutiny, to je fakt. Jestli nějaké jednotky měly lepší menáž než my, tím lépe. Nechodíme do bitev proto, abychom se najedli. Tak velká akce, jako byl letošní Slavkov, resp.organizace, si zaslouží jediné: Klobou dolů. K manévrům: Není potřeba mě poučovat, jak v roce 1805 konkrétní jednotky menévrovaly. Je těžké to znovu inscenovat. My jsme konrtétně nacvičovali přechod kolon do carré, velitelé vůbec nevděli, jak se to dělá, v bivě jsme to neuplatnili. Scénář bitvy a instrukce velitelům jednotlivým důstojníkům se lišily od dobých rekonstrukcí, kterých jsem byl účastníkem (1x Waterloo, Marengo, mnohokrát Slavkov…). Nebavím se o Hradci Králové 1866, tam jsem byl jen jen hostem. Můj článek je skutečně jen imprese řadového vojáka. Je pravda, že ke snídani jsme měli guláš, spoustu rohlíku, kávu, čaj… Nikdo nehladověl. Je také pravda, že po nácviku bitvy a před bitvou jsme neměli tekutiny. Každý je na to zvyklý, pokud jste byl u Marenga, tam byl absolutní marast v organizaci vydávání jídla, ve srovnání s tím byl letošní Slavkov super. Uřídit zásobování 4000 lidí na místech, která jsou rozdělená na Šlapanice, Brno, Tvarožnou, Slavkov etec., to je velký logistický problém. Ale můžu snad kritzizovat manévry na bojišti, které dnes i Vaše jednotka umí jistě lépe, než to bylo u Santonu předvedené. Obdivuji kluky na koních, hořící vesnici, samostatnost velitelů, kteří veleli v místech, která jsou tak oddělená.., to je velký taktický problém. Ale můžu snad kritzizovat manévry na bojišti, které dnes i Vaše jednotka umí jistě lépe, než to bylo u Santonu předvedené. Ale jednotky, jednotliví vojáci, účastníci re-enactmentu, umí více. Vídím zde určité selhání vyšších velitelů, kteří by dokázali manévrovat i s tím materiálem, který měli v ruce, lépe v duchu dobové taktiky. Jde o divadlo. Není to o tom, jak který velitel rozumí napoonské taktice. Tak mě laskavkě nepoučujte. Já jsem inscenoval bitvy, kde jsem velem 1800 účastníkům, tak snad vím, jak manévruje rota. S úctou, Leonid Křížek
Datum: 16. 12. 2005 08:25:27 Autor: Michal Exner
Předmět: re Ještě jedno "na pravou míru"
Zdravím, poučovat jsem nechtěl a nechci :), spíš jsme si nějak nerozumněli.... :(
Datum: 20. 12. 2005 10:59:03 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Pane Exnere
To je v pořádku, já jsem se taky nějak zbytečně rozvášnil. Biva byla fajn a těším se, že se na nějaké příští uvidíme. -lk-
Datum: 23. 12. 2005 14:57:14 Autor: Alistaire
Předmět: jídlo
Myslím, že by bylo vůči pořadatelům solidní uvést pár faktů. Podotýkám, že já jsem rovněž prostým soldátem (Francouzské strany) který se Slavkova zúčastnil. Nejsem pořadatelem, ale i tak bych se ohradil že některé jednotky si "možná byly rovnější" ve výdeji jídla či pití. Jsem přesvědčen, že nebyly. Důležité je podotknout, že část celodenní stravy se fasovala VŽDY ráno V KASÁRNÁCH. Na toto byly VŠICHNI účastníci upozorněni již v propozicích. Do tohoto fasuňku spadala mj. balená voda na celý den (1,5litru a víc, co si kdo řekl) + nějaká záložní bageta či jiné jídlo. Každý z vojáků má mít čutoru, pokud nemá, může mít klidně v teleti (tornistře) láhev či dvě vody. Alespoň mě to tak vyhovuje, když se mohu napít kdykoli mám potřebu a je pohov, ne kdy zrovna něco je. Na Slavkově bylo celkově jídla, že jsem ho nedokázal sníst. Pokud některé jednotky (a byly takové, a je dost možné, že do jedné z nich patříte i Vy) nereflektovaly na daná pravidla, neúčastnily se nástupu v kasárnách, tak z pochopitelných důvodů přišly VLASTNÍ VINOU o část menáže. A to je, jak jistě uznáte, problém někoho jiného, než pořadatelů. V Tvarožné "na place" byla dobrá gulášová polévka (do vodové má velmi,velmi daleko), dva řízky - vepřový a kuřecí s okurkem a chlebem, teplý čaj nebo káva kolik kdo vypije. V návaznosti na fasovanou snídani a bagetu si na nedostatek stravy těžko může kdokoli stěžovat. Nebo ano? Jiná věc byl výdej, ten bohužel poněkud laxní dámy z cateringu zejména u zahraničních jednotek až tak nezvládly. Vydáno mohlo být vše cca do hodiny, takto to trvalo podstatně déle, ale každý dostal, a zvládlo se to. Sobotní večeři sice předčasně "vybrali" naši zahraniční bratři ve zbrani, ale i tak se dalo bohatě vyjít s tím, co zbylo. Myslím tedy, že Vaše rozladění ze stravy vzniklo spíše jiným způsobem, než že by pořadatelé výdej jídla a pitiva zanedbali.
Datum: 23. 12. 2005 15:23:05 Autor: Alistaire
Předmět: "manévry" očima prostého soldáta
Je fakt, že je škoda nevyužití všech možností, ale "válka je holt chaotický podnik". Našemu batalionu (pod velením Jakuba) se celou dobu nepodařilo "narazit na jezdectvo", tudíž dělat karé jen tak by byl celkem nesmysl. Rozvíjení z linie do kolony jsme si užili dost. Letos bitva nebyla o nějakém divadelním secvičení, ale o manévrování s vycvičenými jednotkami. Podle mne je to tak mnohem lepší a zajímavější. To, že některé jednotky jsou vycvičeny mnohem méně, než je záhodno, to že někteří rádobyrenomovaní velitelé (nemíním teď Vás! pěkně prosím) neumí uvelet ani sekci, natož batalion je rovněž smutným faktem. :?(
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa