Slavkov 2005

Očima prostého granátníka

Před dvěma sty lety došlo u Slavkova (mimo Čechy známého jako Austerlitz) k bitvě mezi Napoleonem a vojsky rakouského a ruského císaře. Nejprve zaútočilo spojenecké levé křídlo, které Francouze zatlačilo. Postupně zde útočila třetina spojenecké sestavy a další jednotky se sem přeskupovaly. Tehdy provedl Napoleon rozhodný úder na střed spojenecké sestavy, rozrazil ji a odpor levého a posléze i pravého křídla spojenecké fronty postupně likvidoval. Sklapla legendární past. Slavkovská bitva se dodnes pokládá za mistrovskou ukázku taktiky. Napoleon velice šetrně hospodařil se svými silami, téměř dvě třetiny si ponechal pro rozhodující úder. Pravé křídlo obětoval nepřátelské přesile jen proto, aby ušetřil síly pro rozhodující úder. Jak konstatovali v roce 1922 v I. dílu Přehledu válečného dějepisu instruktoři čs. vojenské školy pro pěchotu, pánové Otruba a Carmine, ?Podobně jako při obléhání pevností platí i pro polní bitvu zásada: Je nutno soustřediti všechnu palbu na jeden bod. Jakmile vznikne průlom, jest rovnováha porušena, vše ostatní pozbude významu a pevnost padá. Slavkovská bitva je také příkladem, že rozhodující úder nemusí býti veden jedině na nepřátelské křídlo. Rozhodl-li se Napoleon v posledním okamžiku proraziti střed, dokázal tu nevšední schopnost a umění rychle zasaditi nepříteli smtelnou ránu na místo okamžitě nekryté.? (Konec citátu.)

Nuže, letos uplynulo od slavné bitvy rovných 200 let a celý jihomoravský region a hlavně členové vojensko-historických klubů z celé Evropy se na důstojnou připomínku události intenzivně připravovali.

Vzpomínkové slavnosti mají na Moravě svou historii podobně jako bitva sama. Již ve 30. letech minulého století pořádalo město Brno a Napoleonská společnost tak zvané Napoleonské dny, ve kterých docházelo mimo jiné i k uniformovaných průvodům a ukázkám bojových střetů. Nacističtí okupanti a následný komunistický režim v této tradici pochopitelně nepokračovali. Teprve na přelomu 60. a 70. jsme se začali u Slavkova ve výroční den bitvy sjíždět a víceméně individuelně se pokoušet o šarvátky v uniformách a se zbraněmi příslušného období. Často na bojišti převládla mohutnější uniformovaná složka, Sbor národní bezpečnosti, neboli esenbáci, kteří nás občas odvedli k výslechu. Teprve v osmdesátých letech se vzpomínkové slavnosti konaly za jakés takés patronace města Brna, Moravského muzea a města Slavkova a dostaly oficiální ráz. Masový rozvoj nastal po převratu roku 1989 a od té doby se ke Slavkovu každoročně sjíždějí stovky nadšenců z celé Evropy, oblečení do dobových uniforem, kteří si připomínají desetitisíce padlých v bitvě a pořádají více či méně zdařilé ?rekonstrukce? bitvy

Nejinak tomu bylo i letos. Nebyli bychom to ovšem my, Čechové (a Moravané), aby nedocházelo ke kompetenčním a organizačním třenicím. Již dlouho před bitvou se tu střetly představy a zájmy představitelů Jihomoravského kraje, Zastupitelstva města Slavkova u Brna, zájmových organizací Projekt Austerlitz 2005, Středoevropské napoleonské společnosti a dalších organizací. Tyto spory poznamenaly jak atmosféru před ?bitvou?, tak úroveň některých průvodních projektů a nakonec i samotnou organizaci vzpomínkových akcí. Není ovšem naším úkolem ani záměrem tuto situaci hodnotit. Pojďme si raději říci, jak vypadala vlastní rekonstrukce.

U Slavkova se sešlo na 4000 uniformovaných účastníků z dvaceti tří zemí Evropy i ze zámoří. Ve všech vesnicích přilehlých k bojišti nocovaly před bitvou armády všech zúčastněných mocností, silně zastoupena byla letos i ruská armáda. Přijeli ale i vojáci zemí, které u Slavkova nebojovaly, nechyběli ani Američané. Někteří z účastníků šli na bojiště pěšky za svých domovů dva i více dnů. Nejvíce přijelo Francouzů, mimo kompletního vybavení s sebou přivezli také na třicet koní.

Akce byla připravena relativně důkladně, dálnice byla zúžena (a ucpána přijíždějícími), aby měli návštěvníci kde parkovat, kyvadlová doprava jezdila zdarma. Počasí v den bitvy s teplotou kolem nuly docela odpovídalo počasí, jaké zažili vojáci roku 1805, včetně sněhové pokrývky a během nácviku jsme se dočkali i pověstného ?slavkovského slunka?.

Rekonstrukce bitvy proběhla na svazích u obce Tvarožná. Mezi účastníky bylo i na 200 jezdců na koních, což je patrně jedna z největších účastí kavalérie na evropských bitevních rekonstrukcích. Přivést koně do bitvy, to není jen tak, nejenže musí být jezdec prvotřídní, ale kůň musí být nacvičený na hluk, ohlušující střelbu a společné manévrování.

Ukázka bojů trvala bezmála dvě hodiny a lidé, kteří si nezaplatili vstupenky na tribuny (cena 280 Kč), mnohdy pro dým ze střelného prachu mnoho neviděli. Střelba pěšáků, manévry jezdectva, hořící vesnice ? to vše musela být monumentální podívaná, ale všechny jednotky včetně Francouzů manévrovaly v sevřených liniích, takže ona revoluční taktika republikánských armád tady jaksi vidět nebyla. Také pracné nacvičování formování čtverců pěchoty, neboli Cardo, jsme nakonec neuplatnili, ale neměl jsem z bitevní vřavy přehled o ostatních jednotkách.

Areál bojiště se zaplnil do posledního místa, rekonstrukci sledovalo podle odhadů více než dvacet osm tisíc návštěvníků. Podle policie parkovalo  v okolí Tvarožné v době akce více než 5 200 aut a 120 autobusů. Šestikilometrový úsek dálnice zaplnila parkující auta na devadesát procent.

Ke Slavkovu zamířily také stovky návštěvníků z ciziny, mezi nimi převažovali turisté z Francie. Ti už od pátku objížděli všechny připomínkové akce v obcích v okolí. "Je to pro každého Francouze srdeční záležitost, jméno Austerlitz je pojem, ve Francii ho zná každý. A i když na císaře Napoleona může mít každý jiný názor, je součástí vzdělání každého z nás o té době vědět všechno," řekl Bernard Auriol, který do Tvarožné přijel z Lyonu.

Pořadatelé zvali i prezidenty Rakouska, Francie, Ruska i Česka, žádný z nich však nakonec kvůli časovému zaneprázdnění na rekonstrukci bitvy nepřijel. Rekonstrukci však přihlížel přímý potomek Napoleonova bratra Jéroma, Charles Napoleon, a dále i kardinál Miloslav Vlk a prý i premiér Paroubek. Toho na internetu napadli někteří čtenáři, že měl proti účastníkům zakročit stejně brutálně, jako proti nedávné technoparty, neboť u Tvarožné prý vznikly na pozemcích daleko větší škody a přihlížení hromadnému zabíjení je prý horší droga, než kouření marihuany. Inu, lidová tvořivost...

Ti, kteří se nedostali na bojiště, mohli bitvu sledovat v pořadu ČT24 , kde ovšem přizvaní odborníci vyvolávali svými komentáři u uniformovaných diváků v hospodě ve Tvarožné salvy smíchu.

Z pohledu řadového účastníka rekonstrukce představovala celá akce emotivní zážitek, ale také určitá drobná rozčarování: k obědu byl suchý chleba s kuřecím řízkem bez jakýchkoliv tekutin, k večeři už plechovka piva, vodový guláš a tři kusy nejedlého salámu opět se suchým chlebem; o průvodních akcích velitelé mnoho nevěděli a tak většina účastníků ubytovaná v Tvarožné odcestovala již v neděli brzy ráno. Ale prostí vojáci jsou zvyklí, že jsou jen ?kanonefutr?, hlavně jestli si to užili V.I.Ps a především diváci!

S využitím informací z internetu.

Foto: Ondřej Besperát, www.aktuality.cz