Válečnou loď Mary Rose potopila kule z francouzského kanónu

Nové poznatky britských vědců

Téměř 500 let bylo potopení Mary Rose vysvětlováno ubohou úrovní námořního stavitelského umění a neblahým zásahem extrémního poryvu větru, jenž loď převrátil.

Nyní mají odborníci za to, že tuto pýchu loďstva Jindřicha VIII. ve skutečnosti potopila francouzská válečná loď. Tuto skutečnost Tudorové zatajili, aby si zachovali tvář.

Mary Rose, jež byla vyzdvižena z mořského dna v roce 1982 a je vystavena v námořním muzeu v Portsmouthu, byla potopena v roce 1545 během bitvy u Solenta, což byla srážka mezi britským loďstvem a francouzskými invazními silami. Očitým svědkem neblahé události byl Jindřich VIII. osobně.

Historikové tradičně připisovali potopení nikoliv zásahu Francouzů, ale nebezpečně ostrému obratu a skutečnosti, že nebyly uzavřeny dělové střílny, takže loď zaplavila voda.

Situaci dále vyhrotilo to, že plavidlo, již tak přetížené vojáky na vrchních palubách, bylo zasaženo ostrým poryvem větru.

Ale nový výzkum, který prováděli profesoři z univerzity v Portsmouthu, naznačuje, že loď byla smrtelně zasažena dělovou koulí vypálenou z daleko menší francouzské galéry.

Vědci prozkoumali pozoruhodně podrobnou rytinu bitvy, vytvořenou krátce po události, a s využitím moderních mapovacích technik vytvořili virtuální trojrozměrný záznam bitvy.

Za pomoci výpočtů přílivu tehdejšího dne a na základě primárních údajů o převažujících větrech a pohybech lodí dokázali stanovit nejpravděpodobnější manévry, jaké každá loď prováděla.

Z jejich výzkumu vyplývá, že Mary Rose se mohla ocitnout v přímé palební linii francouzských galér.

Dr. Dominic Fonta, který vedl výzkum, řekl: „Příčinou toho, že se celá situace vymkla z rukou, byl zásah trupu lodi francouzskou dělovou koulí. Ti, kteří událost sledovali ze břehu, nemohli vědět o zaplavení trupu vodou, takže měli za to, že loď byla zachycena mimořádným poryvem větru a převrácena. Pro Jindřicha bylo už tak dost otřesné vidět na vlastní oči, jak se loď potápí, ale je pravděpodobné, že kdyby věděl, co se ve skutečnosti stalo, nejspíš by nechtěl přiznat zásluhu Francouzům.“

Dr. Fontana je přesvědčen, že loď byla proděravěna těsně nad čarou ponoru dělovou koulí vypálenou ze skupiny rychlých francouzských galér poháněných vesly, které podnikly sérii výpadů, aby anglické loďstvo ochromily. Podle jeho výzkumu byla osudová koule vypálena v okamžiku, kdy Mary Rose nebyla schopná palbu opětovat, buďto proto, že byla stále ještě na kotvě, anebo krátce poté, kdy byla nucena vyplout, protože se příliv obrátil a hrozil zanechat anglické loďstvo na pospas francouzské palbě.

Jakmile Mary Rose vyplula, zaplavila trup další voda, takže loď ztrácela rychle stabilitu a klesala do vody. „Voda v podpalubí by měla značný vliv na její ovladatelnost a její stabilita by byla vážně ohrožena,“ dodal Fontana. „Rostoucí hmotnost vody by způsobila náklon střílen těsně nad čáru ponoru, takže jakmile mořská voda začala skrze ně proudit dovnitř, neštěstí bylo nevyhnutelné.“

Dr. Fontana, který se účastnil původního projektu Mary Rose jako fotograf, než se stal vysokoškolským geografem, řekl: „Rychle by nabrala do trupu takové množství vody, že by nebyla schopná manévrovat tak, aby svou boční salvou mohla ohrozit útočící francouzské galéry.“

Takový manévr, natočit se do postavení odkud by její děla mohla ohrozit Francouze, znamenal její zkázu, protože náhlý pohyb vody v podpalubí způsobil její převrácení a potopení, při němž přišlo o život více než 400 lidí.

Vědci také dokazují svou teorii poukazem na poškození hlavně jednoho z velkých děl Mary Rose a rovněž nálezem velké dělové koule vyrobené z francouzské žuly, nalezené uvnitř lodě a úlomků olověné střely, nalezených vně plavidla.

Když byl vrak vyzdvižen, byly v nákladním prostoru nalezeny kosterní zbytky a tesařské nářadí, což dokazuje, že se posádka možná snažila těsně před potopením poškození trupu opravit.

Dr. Fontana je přesvědčen, že osudová střela poškodila levobok, pravděpodobně v blízkosti zádě; tato část trupu podlehla zkáze.

„Loď se úspěšně plavila 34 let, než se potopila. Určitě nešla do hrobu bez příčiny,“ říká dr. Dontana. „Ta loď se nechovala tak, jak by měla a logickým důvodem se zdá být otvor, proražený francouzskou koulí.“

Součástí nového výzkumu bylo i prozkoumání „rytiny z Cowdray“, velkého obrazu bitvy, jenž původně visel jako nástěnná malba v salonu Cowdray House v Midhurstu v hrabství Sussex.

Byl zničen během požáru, který dům zachvátil v roce 1793, ale výzkumný tým použil podrobnou rytinu, která byla vytvořena krátce po požáru a použil pokročilou technologii geografického informačního systému (GIS), aby stanovil postavení každé lodě, účastnící se bitvy. Potom sloučil tato data s hodinovými údaji o přílivu v okamžiku bitvy.

„Měnící se proudy jsou rozhodující pro naše pochopení taktiky, jakou patrně zvolili Francouzi a Angličané. Technologie GIS spojila všechny tyto údaje dohromady, takže bylo možné určit pravděpodobné pohyby jednotlivých plavidel. Rytina není fotografie. Je daleko výmluvnější, říká nám, co se toho dne stalo a jaký byl osud Mary Rose. Pokud se propojí rytina se zeměpisnými prvky toho místa, tabulky přílivu a znalosti o vanutí větrů toho dne, je možné na základě četby očitých svědectví stanovit trasy Mary Rose a dalších plavidel během bitvy.“

Na rytině jsou patrné čtyři francouzské galéry, z nichž jedna pálí po Mary Rose, nalézající se na mělčině úžiny The Solent, zvané Země nikoho. Větší válečné lodě nebyly schopné tímto místem proplout.

Christopher Dobbs, archeolog z muzea, kde je trup Mary Rose vystaven, dodává: „Zkoumal jsem pozůstalé důkazy z lodě jako archeolog. Ale protože se nám nezachovalo nic z levoboku, je užitečné naslouchat lidem z jiných oborů, kteří přinášejí své vlastní teorie a nápady.“

Nové nálezy lze spatřit v nedávném dokumentárním filmu Co skutečně potopilo Mary Rose?, který byl promítán na History Channel 24. listopadu 2008.

Přeložil Leonid Křížek