Válka o Falklandské ostrovy

Úvaha k 25. výročí

2. dubna 1982, před pětadvaceti lety, obsadila Argentina Falklandské ostrovy, britskou državu v jižním Atlantiku. 14. června hlásil velitel britského expedičního sboru ministerské předsedkyni Margaret Thatcherové, že ostrovy opět plně podléhají Velké Británii. Mezi těmito daty uplynulo 74 dnů tvrdého zápolení na poli válečném i diplomatickém, ve kterých se nálada Britů stupňovala od hořkého ponížení až k nadšenému triumfu.

Falklandské ostrovy objevili koncem 16. století angličtí mořeplavci. O století později byly pojmenovány po lordu Falklandovi. Francouzští velrybáři (nebo snad piráti), kteří sem připlouvali ze St. Malo, je nazvali Malvinami. Prvními osadníky byli od r. 1764 Francouzi, kteří ostrovy prodali r. 1766 Španělům. Po rozpadu španělského panství v Jižní Americe patřily v letech 1811?1830 Argentině. Avšak Britové zde byli jako osadníci téměř stejně dlouho jako Francouzi; získali ostrovy definitivně vojenskou silou r. 1833.

V době útoku na Falklandy zde žilo asi 1700 britských poddaných, většinou skotského původu. V referendu se vyslovili pro alternativu zůstat poddanými britské koruny. Kdo by také chtěl vyměnit parlamentní demokratickou vládu prosperující metropole za polofašistický diktátorský režim chudé latinsko-americké země?! Nicméně junta presidenta Leopolda Galtieriho hledala řešení stupňujících se hospodářských a politických potíží právě v tomto vojenském dobrodružství. Nešlo ji zdaleka jen o dvě skály v Atlantském oceánu, ani o napravení ?křivdy? páchané na národní cti, ale především o antarktická území, patřící k Falklandským ostrovům a spravovaná rovněž Brity, na která si jaksi mimochodem dělala hlavní nárok. Nerostná bohatství zde ukrytá jsou totiž obrovská.

Tažení bylo argentinské veřejnosti předloženo jako snaha skoncovat s koloniálním panstvím Velké Británie. Agresor sám sebe označil za osvoboditele a suverénní vládu za okupanta a kolonizátora. Zištná loupežná výprava dostala nátěr téměř svaté války za národní zájmy. Argentinské obyvatelstvo dostalo když už ne chleba alespoň hry.

Argentinské nároky na Falklandy jsou založeny na historickém právu ? ale takové nároky mezinárodní právo neuznává. Je to stejné, jako kdyby Česká republika chtěla získat zpátky Nizozemí, které nám patřilo za Rakouska ? a které je od našeho území vzdáleno stejně jako Falklandské ostrovy od Argentiny ? 600 km. Z hlediska mezinárodního veřejného práva platí zásada, že území patří tomu státu, který nad ním vykonává svrchovanost. Také nařčení z kolonialismu neobstálo, neboť Britové nevládli cizímu obyvatelstvu na jeho území, ale vykonávali správu ostrovů obydlených vlastním obyvatelstvem.

Spor byl neštěstím pro obě strany. Argentina šla do předem prohrané bitvy (neudržitelné nároky, slabší vojenský potenciál, morální osamocení), Británie musela hájit svým způsobem anachronické panství, jednak kvůli obyvatelstvu a zmíněným antarktickým územím, za druhé aby nevytvořila precedent, který by pohotově využili Španělé se svými nároky na Gibraltar. Navíc proti sobě bojovaly dvě země západního bloku, obě spojenci USA. Spojené státy se postavily po bok Velké Británii, stejně jako ostatní západní země, které vyhlásily proti Argentině hospodářské sankce. USA poskytly Velké Británii cenné informace ze svých družic a odevzdaly ostrov Ascensión na polovině cesty mezi Británií a Falklandy pod britskou vojenskou správu, což umožnilo Britům zřídit zde potřebnou základnu a překladiště pro nastávající operace. Na straně Argentiny zůstaly země zaujímající protiamerický či protibritský postoj ? Panama, Španělsko, Čína a samozřejmě země tzv. tábora míru a socialismu, tedy východní blok v čele s SSSR, který dodával Argentincům zpravodajské informace ze svých družic.

Postoj Československa bylo zábavné sledovat především v novinových titulcích: nejprve se hovořilo o Falklandských ostrovech a v závorce se uváděl název Malviny. Později se závorky přehodily a nakonec byla řeč už jen o Malvínách. 11. 6. Rudé právo hlásalo: ?Úspěšné akce Argentinců na Malvínách. Britský postup zastaven?; den nato Britové zahájili útok na hlavní město ostrovů Port Stanley a v dalších dvou dnech město dobyli a válku úspěšně zakončili. Oficiální postoj československé strany a vlády ovšem nesdílelo obyvatelstvo. Drtivá většina fandila Britům a jeden můj přítel to vyjádřil slovy: ?Srdce českého intelektuála bije v těchto dnech na Falklandech.? Nešlo totiž zdaleka jen o tahanici dvou znepřátelených stran o sporné území. Viděli jsme v tom spor demokracie a totalitního režimu, statečnou snahu neustupovat násilí a důkaz, že země, která není ochotna o svou územní integritu a svobodu bojovat si ji nezaslouží.

Britové předvedli svým způsobem bleskovou válku. Ačkoliv po celou dobu nerezignovali na diplomatickou aktivitu, vyslali do jižního Atlantiku ihned eskadru válečných plavidel. Argentina vytvořila na ostrovy letecký most a zároveň rozpoutala nacionalistickou kampaň, pod jejímž vlivem se do vojska hlásilo mnoho mladých dobrovolníků.

Britské loďstvo čeká s vyloděním na druhý sled. Britské letouny útočí na letiště na ostrovech, argentinská letouny útočí na britské lodě. Britská ponorka Conqueror torpéduje argentinský křižník General Belgrano. Argentinci potápějí torpédoborec Sheffield. Irové se typicky staví proti Velké Britanii. Pokračuje přísun dalších jednotek z Británie. Britské pozemní jednotky zahajují invazi na ostrovy. Invazní sbor si připravuje půdu pro postup na hlavní město. Rozšiřuje se předmostí a zvyšuje stav expedičního sboru. Je potopen torpédoborec Coventry. Vytvářejí se další směry postupu na Port Stanley. Operace zdržuje špatné počasí. Nakonec se počasí umoudří a tažení končí vítězstvím Britů. Údaje o ztrátách se značně rozcházejí, ale očividně utrpěla daleko více Argentina.

Velitelem britského expedičního sboru byl 39letý admirál John Woodward, pozemním silám velel gen. Jerry Moore. Argentinským vrchním velitelem byl president gen. Galtieri, invazním silám velel gen. Mario Menéndez. Během operací vzrostl britský sbor na 26 000 mužů a 100 plavidel. Značnou roli zde sehrály vrtulníkové křižníky, moderní letouny s kolmým startem Harrier a speciální jednotky typu commandos. Argentinské vojenské síly skýtaly žalostnější pohled, i když letectvo vyšlo z konfliktu vcelku s čistým štítem. Ukázal se nepominutelný význam raketové výzbroje, jak odpalované z nosičů, tak ručně. Opět se ukázalo, že v moderní válce na moři nerozhodují plavidla, ale silné letectvo, lekce, kterou Britové dostali již v druhé světové válce. Malé vrtulníkové křižníky nemohou nahradit velké letadlové lodě. Naproti tomu profesionální práci odvedlo britské pozemní vojsko, v jehož řadách nechyběli ani proslulí Gurkhové. Argentinci se bránili dosti houževnatě, ale protože se jednalo z valné části o příslušníky bezpečnostních sborů, zvyklé zasahovat spíše proti bezbranným politickým odpůrcům než na boj s armádou profesionálů, dá se předpokládat, že jejich houževnatost pramenila spíše z obavy před represáliemi po zajetí, než z udatnosti.

Prohraná válka měla za následek pád presidenta Galtieriho a vystřídání vojenské junty civilisty. V Británii bylo vítězné tažení oslaveno bouřlivými ovacemi a ?železná dáma? se těšila dosud nevídaným sympatiím. Před Downing Street č. 10 zpívaly davy Britů Rule Britannia, For She?s a Joly Good Fellow, Margaret jim potřásala rukama a říkala ?Velká Británie je opět veliká!?

Svobodu je nutné bránit ? když to nejde jinak ? i se zbraní v ruce. Tuto lekci dala Británie celému světu nejednou a z tohoto hlediska je výročí Falkland pro nás Čechy aktuální i dnes.

P. S. Zajímavé audio a video dokumenty o válce jsou na této adrese:

http://www.telegraph.co.uk/news/main.jhtml;jsessionid=5LE2AFAH5CPRZQFIQMFSFFOAVCBQ0IV0;?xml=%2Fnews/exclusions/falklands/nosplit/falklands.xml&žrequestid=1080504