Rubriky
- Války a válečníci
- Zbraně a zbroj
- Beneš(n)oviny
- Uniformy a modely
- Mrožoviny
- Vojenská technika
- Vojenská symbolika
- Bojové umění
- Miscellanea
- Toluenové opojení - galerie
- Komická sekce
- Hry
- Muzea
VZPOMÍNKA NA ČESKÉHO SAMURAJE
Článek k 95. výročí narození majora Karla Hory. Ve Vzpomínce je použito autentických textů Horových pamětí, které vyšly v edici Militaria nakladatelství Elka Press a Egem v roce 1993.
Česko-japonské kontakty byly v první polovině 20. století živé a neobyčejně pestré, jakkoliv se týkaly pouze osudů jednotlivců a jejich rodin či velmi úzkého okruhu naší společnosti. O to je ale celá tato oblast zajímavější.
Dne 2. prosince 1908 se Ing. Karlovi Janu Horovi a jeho manželce Fuku Takemoto narodil v Jokohamě syn Karel. Ing. Hora byl v té době zástupcem firmy Mannesmann und Cie v Düsseldorfu, matka pocházela z významné rodiny v Ósace.
V létě 1911 se celá rodina vrátila do Čech a za rok odcestovala opět do Japonska. Odtud je otcovy pracovní záležitosti vedly do Číny. Žili v mezinárodní čtvrti v Šanghaji, ve vile se služebnictvem. Zde také mladý Karel Hora navštěvoval německou Kaiser Wilhelm Schule. V roce 1917 odplula rodina do San Francisca a odtud se vydala do New Yorku. Děti ? Karel a jeho sestra Bebe ? prožívaly cestu jako velké dobrodružství. O Vánocích téhož roku zakotvili konečně v Poděbradech, kde žila větší část příbuzných Ing. Hory. Ten zde zakoupil malou vilku v někdejší Proftově ulici a jeho syn byl po převratu 28. října 1918 poslán na studia reálného gymnázia v Praze na Jiřího náměstí, později na reálku v Nymburce. Celé dětství mladého Karla se neslo ve znamení bojových her a všelijakých klukovských nepravostí, v nichž vynikal. Vsadil se například se svými kamarády, že zubama zakousne sousedovi slepici, což také neprodleně vykonal. Paní Fuku ocenila synův výkon notným výpraskem. Protože manžel byl neustále služebně mimo domov, bylo pro ni zvládání všech starostí o domácnost a o děti v prostředí, jehož jazyk neovládala, heroickým výkonem. Vykonávala všechny své povinnosti statečně a s úspěchem.
Po skončení studií vedl Karel dobrodružný život v Berlíně u filmové společnosti UFA. Byl rozhodnut odjet do USA, ale jeho záměr skončil v Rotterdamu neslavně, byl odsud policejně vykázán.
Návratem domů vyvstal problém s nástupem povinné vojenské služby. Té se mladý Hora, kterému doma přezdívali Čáry, hodlal vyhnout s poukazem na to, ?že se nebude nikde otravovat a ztrácet čas pro nic za nic!? Matka na jeho slova reagovala notným políčkem. Byla to poslední facka, kterou od své matky dostal. Své energické gesto doprovodila neméně důrazným poučením, které je velmi významné ? uvědomme si, že je pronesla žena, jejíž vlast se nacházela na opačném konci světa: ?Čáry, ty nevíš, co říkáš! Představ si, že by se všichni kluci tvého věku rozhodli jako ty ? kdo bude bránit Československou republiku a nás, vaše matky, sestry, ženy a děti?? A i dále cituji podle Horových autentických pamětí: ?A později jsem za svého života ve vypjatých situacích znovu a znovu slyšel matčin hlas: Když to nebudeš ty a ostatní kluci tvého věku, kdo tedy?!?
Hned druhý den se přihlásil k vojenské službě. Záhy následovala škola záložních důstojníků v Košicích a vojenský život se mu zalíbil. Službu ukončil jako podporučík.
V roce 1933 se jeho otec vrátil z Dálného východu a po několika dobrodružných extempore poslal svého syna na zkušenou do Ekvádoru. Zde se roku 1934 oženil s baskickou kráskou Leonorou a založil obchodní firmu. V roce 1936 se vrátil sám do Československa a založil novou obchodní společnost. Odjel opět do Ekvádoru, ale po rodinné krizi se rozhodl k definitivnímu návratu domů. Na moři, když byl na poloviční cestě do Evropy, se dověděl, že Hitler obsazuje zbytek jeho vlasti. Domů se nevrátil.
Dne 2. dubna 1939 přijel do Marseille a 4. dubna stál s malým kufříkem v ruce před pevností sv. Jana ? vstupní brány uchazečů o službu ve Francouzské cizinecké legii. Křest ohněm prodělal za kruté zimy v únoru 1940 na pozicích před Maginotovou linií u Metzevisse. Následovala zranění, transport do Sidi-bel-Abbés, útěk přes Španělsko do Anglie, jmenování podporučíkem armády Svobodné Francie pod velením generála de Gaulla, jemuž byl osobně představen 10. září 1943. Boje v severní Africe. Opět v řadách Cizinecké legie. Válečná zranění a vyznamenání. Vítězné tažení v Evropě ? 8. května 1945 příměří. V Paříži se již mluvilo o nové válce na Dálném východě. Hora se chystal odjet dobrovolně do Indočíny. Stýskalo se mu po Cizinecké legii, po životě legionáře. Psal své matce a žádal ji o radu. Byla již přesvědčena o tom, že padl. V dopise mu odpověděla: ?Vra? se do Poděbrad, už ses dost nabojoval! Ale, pro Boha tě prosím, nechoď válčit proti Japoncům! Je to přece moje vlast. Nemáš, co bys tam hledal jako voják. Kromě toho budeš mít velké možnosti v československé armádě. Vra? se, Čáry!?
Požádal francouzskou vládu o demobilizaci a repatriaci. Dne 30. června 1945 přistál na letišti v Praze. Večer se už objal s omdlévající matkou v Poděbradech.
Stal se štábním kapitánem československé armády a začal studovat na vysoké válečné škole. Absolvoval sedmiměsíční kurz na École militaire v Paříži. Znovu se oženil. Následovala ?audience? u generála OBZ Reicina a honba na čarodějnice v podobě vojáků zahraničních armád. Útěk z Československa v únoru 1948. Návrat do ?hlavního města? Cizinecké legie v Sidi-bel-Abbés. Služba v Indočíně v letech 1949?1952. Účast na bojích v Koreji v řadách dobrovolnického oddílu 1952?1954.
Během válečné dovolené roku 1953 navštívil Karel Hora své rodné Japonsko. Píše o tom: ?Ubytoval jsem se v příjemném hotelu japonského stylu s uctivým usměvavým personálem a šel jsem se projít po třídě Ginza ? tokijském Václaváku. V obchodě pro americké vojáky jsem si koupil civilní oblek, nylonové košile a fotografický aparát Contessa. Prohlédl jsem si hračky a vzpomínal na ženu a syna ve Francii. Pobyt v Japonsku mi byl zvláš? milý, byla to přece moje rodná země.
Během dovolené jsem navštívil Kamakuru s jejím Daibutsu, ohromným bronzovým Buddhou, patnáct metrů vysokým a buddhistické středisko Nikko. Vylezl jsem také asi do poloviny Fuji-San. Především jsem však zajel do Jokohamy, kde jsem poprvé spatřil světlo světa. Prostřednictvím francouzského konzulátu jsem se snažil nalézt příbuzné své matky, ale bezvýsledně. Snad nejvíce mě překvapilo občanské uvědomění Japonců, jejich zdvořilost a úcta ke starším lidem. Do Nikka jsem jel taxíkem po silnici, která nebyla právě v nejlepším stavu. Náhle, aniž bych cokoliv poznamenal, taxikář zastavil, vystoupil, otevřel dvířka a řekl mi lámanou angličtinou: ?Prosím urozeného pana cizince, aby japonské vládě prominul špatný stav silnic. Bude to s vámi třást, což není příjemné. Ale prohráli jsme válku, vláda musí především znovu postavit vybombardovaná města. Přijeďte za dva za tři roky, ručím vám za to, že tahle silnice bude v pořádku. Proto všichni platíme daně. Prosím, odpus?te naší vládě, urozený cizinče.?
Znovu v řadách Legie, tentokráte za bojů o Alžírsko 1954?1961. Demobilisován v hodnosti majora. Ne vždy veselý život podnikatele ve stavebnictví. Smutek nad osudem Cizinecké legie i staré vlasti po dramatickém roce 1968. Nikdy se však nezpronevěřil sobě ani svým zásadám, hodným japonského samuraje či evropského rytíře.
Jestliže jsem si dovolil nazvat majora Horu samurajem, stalo se tak v tom nejušlechtilejším slova smyslu ? ti, kdož o tom něco vědí, pochopí. O tom, že označení neúnavného a ryzího válečníka není zcestné, svědčí i závěrečná slova jeho pamětí:
?Můj boj pokračuje. Moje matka dala mému životu ideál a směr, cizinecká legie ze mne udělala chlapa. Nepadnu na kolena, zemřu ve stoje!!!?
Major Karel Hora zemřel po statečném boji, tak jak slíbil, roku 1989.
Čest jeho památce!
Autor je členem sekce Nihon-tó Česko-japonské společnosti v Praze
Foto týdne
Recenze týdne
Kniha volně navazuje na první díl, vydaný roku 2018.
Předmět: vzpomínka na českého samuraje
Předmět: Re - Český samuraj
Předmět: strejda
Předmět: Hora a Letzel
Předmět: Český samuraj
Předmět: Vzpomínka na českého samuraje
Předmět: HORA.K
Předmět: to Marta Váchová
Předmět: dotaz
Předmět: K. Hora
Předmět: K. Hora (2.)
Předmět: Petru Holému
Předmět: K.Hora
Předmět: Černý prapor
Předmět: Cerny Prapor
Předmět: Horova pomoc představitelům vládního vojisku v Itálii
Předmět: fotky Horových z Japonska
Předmět: Fotky Horových
Předmět: fotky mladého Hory