logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

VZPOMÍNKA NA ČESKÉHO SAMURAJE

Článek k 95. výročí narození majora Karla Hory. Ve Vzpomínce je použito autentických textů Horových pamětí, které vyšly v edici Militaria nakladatelství Elka Press a Egem v roce 1993.

Česko-japonské kontakty byly v první polovině 20. století živé a neobyčejně pestré, jakkoliv se týkaly pouze osudů jednotlivců a jejich rodin či velmi úzkého okruhu naší společnosti. O to je ale celá tato oblast zajímavější.

Dne 2. prosince 1908 se Ing. Karlovi Janu Horovi a jeho manželce Fuku Takemoto narodil v Jokohamě syn Karel. Ing. Hora byl v té době zástupcem firmy Mannesmann und Cie v Düsseldorfu, matka pocházela z významné rodiny v Ósace.

V létě 1911 se celá rodina vrátila do Čech a za rok odcestovala opět do Japonska. Odtud je otcovy pracovní záležitosti vedly do Číny. Žili v mezinárodní čtvrti v Šanghaji, ve vile se služebnictvem. Zde také mladý Karel Hora navštěvoval německou Kaiser Wilhelm Schule. V roce 1917 odplula rodina do San Francisca a odtud se vydala do New Yorku. Děti ? Karel a jeho sestra Bebe ? prožívaly cestu jako velké dobrodružství. O Vánocích téhož roku zakotvili konečně v Poděbradech, kde žila větší část příbuzných Ing. Hory. Ten zde zakoupil malou vilku v někdejší Proftově ulici a jeho syn byl po převratu 28. října 1918 poslán na studia reálného gymnázia v Praze na Jiřího náměstí, později na reálku v Nymburce. Celé dětství mladého Karla se neslo ve znamení bojových her a všelijakých klukovských nepravostí, v nichž vynikal. Vsadil se například se svými kamarády, že zubama zakousne sousedovi slepici, což také neprodleně vykonal. Paní Fuku ocenila synův výkon notným výpraskem. Protože manžel byl neustále služebně mimo domov, bylo pro ni zvládání všech starostí o domácnost a o děti v prostředí, jehož jazyk neovládala, heroickým výkonem. Vykonávala všechny své povinnosti statečně a s úspěchem.

Po skončení studií vedl Karel dobrodružný život v Berlíně u filmové společnosti UFA. Byl rozhodnut odjet do USA, ale jeho záměr skončil v Rotterdamu neslavně, byl odsud policejně vykázán.

Návratem domů vyvstal problém s nástupem povinné vojenské služby. Té se mladý Hora, kterému doma přezdívali Čáry, hodlal vyhnout s poukazem na to, ?že se nebude nikde otravovat a ztrácet čas pro nic za nic!? Matka na jeho slova reagovala notným políčkem. Byla to poslední facka, kterou od své matky dostal. Své energické gesto doprovodila neméně důrazným poučením, které je velmi významné ? uvědomme si, že je pronesla žena, jejíž vlast se nacházela na opačném konci světa: ?Čáry, ty nevíš, co říkáš! Představ si, že by se všichni kluci tvého věku rozhodli jako ty ? kdo bude bránit Československou republiku a nás, vaše matky, sestry, ženy a děti?? A i dále cituji podle Horových autentických pamětí: ?A později jsem za svého života ve vypjatých situacích znovu a znovu slyšel matčin hlas: Když to nebudeš ty a ostatní kluci tvého věku, kdo tedy?!?

Hned druhý den se přihlásil k vojenské službě. Záhy následovala škola záložních důstojníků v Košicích a vojenský život se mu zalíbil. Službu ukončil jako podporučík.

V roce 1933 se jeho otec vrátil z Dálného východu a po několika dobrodružných extempore poslal svého syna na zkušenou do Ekvádoru. Zde se roku 1934 oženil s baskickou kráskou Leonorou a založil obchodní firmu. V roce 1936 se vrátil sám do Československa a založil novou obchodní společnost. Odjel opět do Ekvádoru, ale po rodinné krizi se rozhodl k definitivnímu návratu domů. Na moři, když byl na poloviční cestě do Evropy, se dověděl, že Hitler obsazuje zbytek jeho vlasti. Domů se nevrátil.

Dne 2. dubna 1939 přijel do Marseille a 4. dubna stál s malým kufříkem v ruce před pevností sv. Jana ? vstupní brány uchazečů o službu ve Francouzské cizinecké legii. Křest ohněm prodělal za kruté zimy v únoru 1940 na pozicích před Maginotovou linií u Metzevisse. Následovala zranění, transport do Sidi-bel-Abbés, útěk přes Španělsko do Anglie, jmenování podporučíkem armády Svobodné Francie pod velením generála de Gaulla, jemuž byl osobně představen 10. září 1943. Boje v severní Africe. Opět v řadách Cizinecké legie. Válečná zranění a vyznamenání. Vítězné tažení v Evropě ? 8. května 1945 příměří. V Paříži se již mluvilo o nové válce na Dálném východě. Hora se chystal odjet dobrovolně do Indočíny. Stýskalo se mu po Cizinecké legii, po životě legionáře. Psal své matce a žádal ji o radu. Byla již přesvědčena o tom, že padl. V dopise mu odpověděla: ?Vra? se do Poděbrad, už ses dost nabojoval! Ale, pro Boha tě prosím, nechoď válčit proti Japoncům! Je to přece moje vlast. Nemáš, co bys tam hledal jako voják. Kromě toho budeš mít velké možnosti v československé armádě. Vra? se, Čáry!?

Požádal francouzskou vládu o demobilizaci a repatriaci. Dne 30. června 1945 přistál na letišti v Praze. Večer se už objal s omdlévající matkou v Poděbradech.

Stal se štábním kapitánem československé armády a začal studovat na vysoké válečné škole. Absolvoval sedmiměsíční kurz na École militaire v Paříži. Znovu se oženil. Následovala ?audience? u generála OBZ Reicina a honba na čarodějnice v podobě vojáků zahraničních armád. Útěk z Československa v únoru 1948. Návrat do ?hlavního města? Cizinecké legie v Sidi-bel-Abbés. Služba v Indočíně v letech 1949?1952. Účast na bojích v Koreji v řadách dobrovolnického oddílu 1952?1954.

Během válečné dovolené roku 1953 navštívil Karel Hora své rodné Japonsko. Píše o tom: ?Ubytoval jsem se v příjemném hotelu japonského stylu s uctivým usměvavým personálem a šel jsem se projít po třídě Ginza ? tokijském Václaváku. V obchodě pro americké vojáky jsem si koupil civilní oblek, nylonové košile a fotografický aparát Contessa. Prohlédl jsem si hračky a vzpomínal na ženu a syna ve Francii. Pobyt v Japonsku mi byl zvláš? milý, byla to přece moje rodná země.

Během dovolené jsem navštívil Kamakuru s jejím Daibutsu, ohromným bronzovým Buddhou, patnáct metrů vysokým a buddhistické středisko Nikko. Vylezl jsem také asi do poloviny Fuji-San. Především jsem však zajel do Jokohamy, kde jsem poprvé spatřil světlo světa. Prostřednictvím francouzského konzulátu jsem se snažil nalézt příbuzné své matky, ale bezvýsledně. Snad nejvíce mě překvapilo občanské uvědomění Japonců, jejich zdvořilost a úcta ke starším lidem. Do Nikka jsem jel taxíkem po silnici, která nebyla právě v nejlepším stavu. Náhle, aniž bych cokoliv poznamenal, taxikář zastavil, vystoupil, otevřel dvířka a řekl mi lámanou angličtinou: ?Prosím urozeného pana cizince, aby japonské vládě prominul špatný stav silnic. Bude to s vámi třást, což není příjemné. Ale prohráli jsme válku, vláda musí především znovu postavit vybombardovaná města. Přijeďte za dva za tři roky, ručím vám za to, že tahle silnice bude v pořádku. Proto všichni platíme daně. Prosím, odpus?te naší vládě, urozený cizinče.?

Znovu v řadách Legie, tentokráte za bojů o Alžírsko 1954?1961. Demobilisován v hodnosti majora. Ne vždy veselý život podnikatele ve stavebnictví. Smutek nad osudem Cizinecké legie i staré vlasti po dramatickém roce 1968. Nikdy se však nezpronevěřil sobě ani svým zásadám, hodným japonského samuraje či evropského rytíře.

Jestliže jsem si dovolil nazvat majora Horu samurajem, stalo se tak v tom nejušlechtilejším slova smyslu ? ti, kdož o tom něco vědí, pochopí. O tom, že označení neúnavného a ryzího válečníka není zcestné, svědčí i závěrečná slova jeho pamětí:

?Můj boj pokračuje. Moje matka dala mému životu ideál a směr, cizinecká legie ze mne udělala chlapa. Nepadnu na kolena, zemřu ve stoje!!!?

Major Karel Hora zemřel po statečném boji, tak jak slíbil, roku 1989.

Čest jeho památce!

Autor je členem sekce Nihon-tó Česko-japonské společnosti v Praze

 
Datum: 05. 02. 2006 12:13:14 Autor: Tůma Jan
Předmět: vzpomínka na českého samuraje
tento člověk jistě dokázal dost, jen ta čest samuraje nebude tak čistá.Ve svých pamětech se nikde nezmiňuje o své první lásce Vlastě ve fr. vesničce Charnay a o svém synovi Karlovi.po skončení války je nechal opuštěné a už nikdy se k nim nehlásil přestože Vlasta se znažila mu jeho syna připomínat.Pro svou politiku se mu to však nehodilo.Kdyby chtěl někdo pochybovat o mých slovech, tak ta Vlasta je moje maminka. Bohužel už nežije, ale dost nám o tomto muži řekla.A v Litoměřicích žijí jeho dva vnuci.I tak ,čest jeho památce.
Datum: 21. 05. 2006 20:28:24 Autor: J.Dolejší
Předmět: Re - Český samuraj
Vážený pane Tůmo! Děkuji Vám za reakci. Dvakrát jsem se pokoušel Vám odpovědět, ale zřejmě to servr nezaregistroval. Chápu Váš přístup k citlivé věci, která se Vás bezprostředně týká. Paměti ve Francii překládala a redigovala jedna dáma, velmi blízká majoru Horovi, text tedy není tak zcela autentický. Nevím, do jaké míry do něho zasahovala a proč, zdá se však, že v některých místech učinila jisté "úpravy". V tom bych se pana majora zastal.Ovšem druhou věcí je jeho vztah k paní Vlastě a jeho poválečné chování. To přirozeně kavalír nedělá. Nechci však nikoho soudit, neznám všechny okolnosti a motivy jeho rozhodování. Neměl to asi také zcela lehké. Akcentoval jsem přirozeně jeho zásluhy vojenské. Znovu Vás však chci ujistit, že Vás chápu, ale na věci samé již ničeho nezměníme. Srdečně Vás zdravím a přeji Vám vše dobré: Josef Dolejší
Datum: 02. 12. 2009 10:13:39 Autor: Miroslav Pleskač
Předmět: strejda
Dobrý den , můj strýc pod ním sloužil a dost o něm vyprávěl , vždy v dobrém.
Datum: 30. 10. 2010 18:12:25 Autor: P. Březina
Předmět: Hora a Letzel
Dobry den, otec Karla Hory na pocatku 20. stoleti v Japonsku vlastnil stavební firmu spolecne s architektem Janem Letzelem. Jan Letzel byl architektem dnes slavného Průmyslového paláce v Hirošimě, jenž se později stal památníkem obětem akomového výbuchu. Zajímavá kniha: Jan Letzel - Dopisy z Japonska. Mockrát zmiňuje Horovi, paní, seniora i Horu juniora...
Datum: 01. 11. 2010 12:17:52 Autor: K.Dohnal
Předmět: Český samuraj
Osobně si p.Hory velice vážím,neboť jako voják splnil své úkoly do puntíku a jak říká lidová moudrost-dobrý skutek se musí vždy potrestat.Těžko mluvit do jeho osobního vztahu.K tomu bychom potřebovali znát názor obou dvou.Ale držím se názoru že pravda je vždy někde uprostřed.Čest jeho památce.
Datum: 27. 01. 2011 15:52:57 Autor: Marta Váchová
Předmět: Vzpomínka na českého samuraje
Velmi děkuji autorovi článku-pomohl naší rodině v získání podrobných informací o majoru Karlu Horovi - byl synovcem mé babičky. Bohužel v minulých letech i desetiletích jsme neměli moc možností informace získat. O to více máme teď zájem získat o jeho neuvěřitelně bohatém a odvážném životě více informací. Zajímala by mne např. lokalizace Památníku franc. legií v Puycolombieres, kde má být můj prastrýc "Čáry" Karel Hora pohřben (zemřel v r. 1989 na Korsice), event všechny další dostupné info. Děkuji. Marta Váchová, marta.vachova@seznam.cz, +420 720 104 695
Datum: 19. 06. 2011 23:06:35 Autor: Radek Kolínek
Předmět: HORA.K
https://www.facebook.com/pages/Karel-Hora/161922113862747?sk=page_getting_started#!/pages/Karel-Hora/161922113862747?sk=info
Datum: 21. 06. 2011 11:59:10 Autor: -lk-
Předmět: to Marta Váchová
Velitelství legie, výcvikové středisko a muzeum je v Aubagne u Marseille. Památník legie s domem invalidů je v nedalekém Puyloubier: http://www.puyloubier.com/puyloubier/Pages/legion.htm
Datum: 07. 01. 2012 15:12:54 Autor: petr
Předmět: dotaz
prosim vi nekdo kdy presne zemrel Karel Hora myslim datumem dekuji danek321@seznam.cz
Datum: 06. 02. 2012 04:42:30 Autor: Petr Holý
Předmět: K. Hora
Vážené dámy a pánové, děkuji za mnoho informací k K. Horovi - možná je Vám již známo, že v roce 2002 vydala autorka Reiko Jošizawa (Reiko Yoshizawa) v tokijském Nakladatelství Sóšoša (Soshisha) obsáhlou publikaci "Pátrání po životě Fuku Horové" (Fuku Horová no šógai o otte". Rád bych ji někdy přeložil do češtiny, protože obsahuje zatím nejucelenější obraz osobnosti otce K. Hory, Karla Jana Hory a jeho působení na přelomu 19. a 20. století v Japonsku. Kniha je v ČR dosud bohužel téměř neznámá. V roce 2008 se o knize zmiňuje česká japanoložka Vlasta Winkelhofferová (Viz "Krajané ve starém Orientu," soubor studií. [Red.]: Obuchová, Ľubica. Praha, Česká orientalistická společnost 2008. 151 s., fot. Orientalia Bohemica. České země a Orient. 2.). Třebaže je v originální knize o K.J.Horovi mnoho "domněnek" a "připomínek" k Horovu soukromému životu ze strany autorky, heuristická hodnota knihy je téměř vyčerpávající a dlouholeté úsilí p. Reiko Jošizawy nelze než velmi ocenit. kontaktní e-mail: cctokyo@czech.cz
Datum: 06. 02. 2012 04:50:37 Autor: Petr Holý, České centrum Tokio
Předmět: K. Hora (2.)
Oprava: správně má být nakladatelství Sóšiša. Karel Hora se narodil 12. 2. 1908 a zemřel 8. 8. 1989 (podle výše zmíněné knihy R. Jošizawy).
Datum: 06. 02. 2012 10:08:35 Autor: L. Křížek
Předmět: Petru Holému
Pane Holý, bylo by možné získat recenzní výtisk zmiňované knihy? Na základě lektorského posudku by bylo možné uvažovat o vydání českého překladu. Děkuji za odpověď.
Datum: 20. 03. 2012 14:10:48 Autor: Vanda
Předmět: K.Hora
Nezavrhovala bych tak úplně film "Černý prapor". Není to rekonstrukce skutečného příběhu, ale dobrodružný "akční" film, který samozřejmě využíval ve své době ještě živou památku na SS (SS v cizinecké legii byli, jedna ze zásad legie je, že neexistuje minulost!). O způsobu chování legionářů k "domorodcům" si nelze dělat iluze, zelména ve Vietnamu měla velmi daleko k rytířskosti. Přirovnání k samurajům je zcestné - japonský pohled na lidské mravence je s evropským pohledem neslučitelný. Přikládám zajímavý odkaz: http://www.lideazeme.cz/clanek/legio-patria-nostra
Datum: 22. 03. 2012 14:54:02 Autor: Daniel
Předmět: Černý prapor
Film Černý prapor režiséra Vladimíra Čech (1958) je lživý, tendenční a schematický blábol, jehož nedostatky nemůže omluvit ani chabě suplovaný dobrodružný žánr. Scény z bojů v džungli se natáčely na Žitném ostrově, dekorace pevnosti byla postavena za barrandovskými ateliéry. Hlavní hrdinové by z legie nejraději dezertovali (divák se maně ptá, proč tam lezli), což je v rozporu se skutečností ? v legii byli nejvíce nenávidění dezertéři, protože jejich informace nepříteli stály jejich kamarády život. Film je lživý prakticky ve všem, psychologií hrdinů počínaje a esšálky konče. Z Vietnamu vrácení čeští příslušníci legie přistávají na Ruzyni a okamžitě si je rozebírají rodiče. Lživý a idealizovaný obraz. Skuteční navrátilci, zajatci z Vietnamu, cestovali měsíce přes vietnamské zajatecké tábory a SSSR, a to nikoliv letadly. Po návratu si je nerozebrali rodiče, ale StB. Kdo tomu nevěří, ať si přečte vynikající knihu Ladislava Kudrny Bojovali a umírali v Indočíně (recenze je kdesi na tomto servru). Týká se právě Čechoslováků v LEF. Tvůrci filmu by měli klečet na hrachu.
Datum: 24. 08. 2014 08:45:31 Autor: jiri repa
Předmět: Cerny Prapor
Pan reziser Cech se asi casto dival na americke filmy.
Datum: 15. 03. 2015 15:02:55 Autor: P.Březina
Předmět: Horova pomoc představitelům vládního vojisku v Itálii
Před nějakým časem jsem našel v českých publikacích o vládním vojisku. To bylo za protektorátu nasazeno v Itálii. Mnoho členů spolupracovalo s italskými partizány. Nicméně několikráte je tam zmíněna Horova pomoc představitelům... knihy u sebe nemám, ale konkrétní informace se dají dohledat.
Datum: 14. 01. 2016 15:29:04 Autor: P.Březina
Předmět: fotky Horových z Japonska
Na webu eSbírky ? kulturní dědictví on-line jsou fotografie z cest Joeho Hlouchy - sbírka Cesta do Japonska 1906. Jsou tam i fotky Horových nebo s Horovými. Odkaz: http://www.esbirky.cz/hledat/skupina/4557641?order=relevance
Datum: 17. 01. 2016 15:39:21 Autor: L. Křížek
Předmět: Fotky Horových
Pane Březino, děkuji za odkaz, neznal jsem. Zajímavý střípek do mozaiky.
Datum: 05. 04. 2018 15:08:32 Autor: P.Březina
Předmět: fotky mladého Hory
Z archivu online knih - Od Aloise Svojsíka kniha Japonsko a jeho lid z roku 1912 je na straně 267 fotka Hory jako malého chlapce http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:fb1b95e0-4565-11e4-8113-005056827e52?page=uuid:3eb529b0-516e-11e4-9e4a-001018b5eb5c Na straně 9 je fotka jeho otce http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:fb1b95e0-4565-11e4-8113-005056827e52?page=uuid:13ce3110-516e-11e4-9e4a-001018b5eb5c
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.


Recenze týdne

 Kordy a rapíry z českých sbírek 16. - 18. století II. díl

Kniha volně navazuje na první díl, vydaný roku 2018.