Zánik paravýsadku Komenský

Fotodokumentace na konci článku

Území Protektorátu Čechy a Morava a přilehlých oblastí Sudet bylo ihned po svém vzniku v zájmu sovětské zpravodajské služby GRU (hlavní správa rozvědky Rudé armády). Pro svoji vzdálenost od hranic SSSR byly první skupiny na naše území vyslány pozemní cestou a později letecky. Kromě GRU vysílalo na naše území výsadky také exilové moskevské vedení KSČ, NKVD, Ústřední štáb partyzánského hnutí z Kyjeva, armádní štáby1. a 4. ukrajinského frontu a Generální štáb Rudé armády. Některé skupiny měly zpravodajské úkoly, jiné byly politického charakteru, další organizovaly partyzánského hnutí apod. Počet skupin vysazených na území protektorátu a Sudet ze Sovětského svazu je odhadován přes 150 a osob na 1500.

            Jednou z takových skupin byl desant vyslaný na naše území štábem partyzánského hnutí při 1. ukrajinském frontu s krycím názvem Komenský. Národnostní složení je zajímavé: šest osob ruské, ukrajinské a běloruské národnosti, tři sudetští Němci a jeden Čech, příslušník 1. čs. armádního sboru.

            Velitelem skupiny se stal německý antifašista kpt. Gustav Schneider pocházející z Hazlova u Aše. Komisařem oddílu byl ppor. 1. čs. armádního sboru Robert Reich z Brna, velitel štábu I. K. Čerepenko, náčelník zásobování I. J. Borisjuk, lékař V. I. Kolmogorcev, velitel čety K. P. Jegorov, starší radista N. V. Rudov, radista G. J. Gurjevič, vojín Helmut Morche a Rudolf Walter - oba posledně jmenovaní pocházeli ze sudetské části severních Čech. Všichni účastníci výsadku měli za sebou bojové zkušenosti.

            Ve večerních hodinách v neděli 21. ledna 1945 odstartoval na polním letišti v polském Rzeszowě sovětský dopravní letoun Li - 2 na jehož palubě se nacházeli členové paravýsadku Komenský. Místo bojového vysazení i pozdější úkoly nejsou dodnes zcela přesně známy. Jejich výstroj se skládala z vatovaných oděvů, jutových bot a každý vlastnil jeden stanový dílec, který se používal jako přikrývka nebo plášť. Vyzbrojeni byli samopalem PPŠ 41, pistolí TT 33 Tokarev (pouze velitel skupiny a náčelník štábu měli revolver Nagant 1895) a každý měl u sebe obranný granát F 1. Batoh obsahoval zásoby na čtyři dny (čokoládu, suchary, konzervy, balíček obvazů a léků, baterku). Každý parašutista měl falešné doklady, peníze a velitel skupiny také vojenské mapy a dalekohled. K seskoku se používal čtvercový padák PD-41-2. Skupina měla ještě čtyři zásobovací padáky, každý o váze 100 kg, které většinou obsahovaly: dvě až tři vysílačky typu Sever nebo RPO, trhaviny, rozbušky, zbraně, náhradní zásobníky do samopalů s municí a potraviny.

            Let proběhl za nepříznivého počasí a letadlo muselo během letu změnit svůj kurz. Dle německých hlášení nebylo letadlo zachyceno hlásnou službou Warnstelle, ale v dané lokalitě byla vyhlášena pohotovost kvůli hlášení o leteckém průniku z předchozích dní.

           Vysazení proběhlo dne 22. ledna 1945 v čase 0.32 až 0.37 hodin na náhorní rovině u kóty 622,7 (vrch Písečná) severovýchodně od obce Pohledy asi 100 metrů od západního okraje Knížecího lesa. Parašutisté se sešli v krátkém čase a začali hledat čtyři zásobovací padáky. V tmě a zasněžené krajině se jim nepodařilo zorientovat a nevěděli, kde přesně jsou. Velitel rozhodl vyslat dvoučlennou hlídku do nedaleké obce, která si vybrala domek čp. 64. Zde vzbudili lesního dělníka Hanse Rohatsche (nar. 28. 9. 1875), kterého se lámanou němčinou zeptali, kde se nacházejí. Ten jim německy odpověděl, že jsou v obci Pohledy (Pohler), dnes okres Svitavy v Sudetech. Na dotaz, kde se nachází protektorátní hranice, jim Rohatsch řekl, že je to dvě hodiny chůze jižním směrem na obec Rudnou. Parašutisté odešli, ale nezajistili obyvatele domu, aby nemohl podat oznámení o jejich přítomnosti, což byla první fatální chyba. H. Rohatsch okamžitě vzbudil příslušníky místního Volkssturmu, kteří se ozbrojili a ráno se vydali směrem po stopách neznámých osob. Předtím napsali dvě písemná oznámení, která neprodleně doručili na četnické stanice v Březové a do Křenova. Německý bezpečnostní aparát věděl o přítomnosti neznámých osob již ve 3.00 hod. a pronásledování mohlo začít.

            Parašutisté mezitím našli v lese pouze dva transportní padáky s materiálem, ze kterých vzali tři vysílačky, munici a vydali se na pochod. Ráno nalezli příslušnici Volkssturmu z Pohledů na poli a v lese 9 osobních a 4 zásobovací padáky. Neotevřené zásobovací padáky obsahovaly jeden samopal, pušku s optikou, trhaviny, potraviny a prádlo.

            Mezitím se skupina vydala k pochodu v neznámém terénu jižním směrem. V noci bylo až minus 10 stupňů Celsia a začalo drobně sněžit. Sněhová pokrývka dosahovala 50 cm, což stěžovalo schůzi. Ráno se po jejich stopách vydal velitel německé četnické stanice z Křenova, vrchní strážmistr Josef Höher pod vedením por. Lohnkeho a kpt. Richtera, s několika příslušníky Volksstrumu.

            Stopu skupiny ztratili nakrátko na silnici směrem na Křenov. V záhybu silnice našli vyšlapanou cestu vedoucí k Jankůvkám, kde na kopci severně od obce nalezli ve večerních hodinách opuštěné tábořiště, kde byla jedna vysílačka a čtyři celty. Zde stopa parašutistů kvůli sněžení končila. Večer přišlo telefonické hlášení z četnické stanice z Moravské Chrastové, že do hostince v Dolní Rudné vniklo deset ozbrojených banditů.

            To již o skupině vědělo gestapo z Opavy, pod které okres spadal, a také německá četnická stanice v Boskovicích. Její velitel npor. Bössler neprodleně informoval npor. Schmöckela, velitele 5. roty jagdkommanda v Letovicích, které spadalo pod SS policejní pluk 21 z Brna. Kromě uvedené jednotky zde byl umístěn oddíl zvláštního určení ZbV-Kdo 28 pod vedením kriminálního komisaře SS- Hauptsturmfürera Herberta Kuky. Dne 22. ledna probíhalo pátrání v prostoru Horní a Dolní Rudné a Jankůvek za účasti jagdkomannada z Letovic pod velením kpt. Müllera a s pomocí místních příslušníků Volkssturmu. Parašutistům se ten den podařilo zbavit svých pronásledovatelů a další jejich pohyb byl nahlášen až večer 23. ledna, když navštívili v Šenkově dům čp. 28. Ráno 24. ledna se konala v Moravské Třebové porada okresního velitele četnictva kpt. Richtera za přítomnosti landráta Hausera, okresního vedoucího NSDAP dr. Hanse Nowaka a velitele Volkssturmu Hertla. Čekalo se na příjezd četnického velitele z Opavy plk. Wiebecka a vyrozuměna byla četnická škola v Zábřehu, která vyslala 60 četníků se psy pod velením npor. Tilleho. Kromě bezpečnostních složek se pátraní a uzavření celého prostoru účastnili také příslušníci Wehrmachtu.

            Vyčerpaní a hladoví parašutisté překročili po půlnoci protektorátní hranici a došli do osady Malonín u Bělé u Jevíčka, kde 24. ledna ve 2.00 hod navštívili stavení čp. 24 manželů Švancových. Byla to první česká rodina, která jim ochotně nabídla pomoc. Dům opustili v 5.00 hod ráno s tím, ať je Švancovi do hodiny udají, aby neměli později problémy s jejich pronásledovateli. Manželé oznámili jejich návštěvu později, což jim vyneslo krutý výslech a věznění na gestapu. Díky jejich hrdinství získali parašutisté náskok několika hodin, a tak se mohli dostat dále do vnitrozemí. Bohužel při odchodu z usedlosti uviděli na silnici skupinu osob, kterou považovali za vojenskou hlídku a rozhodli se zůstat v místním lese a čekat na podvečer. Mezitím se německé bezpečnostní orgány dozvěděly o místu jejich posledního pohybu a začaly stahovat do uvedeného prostoru posily. Vyrozuměno bylo také protektorátní četnictvo, které vyslalo dvoučlennou hlídku z četnické stanice v Jevíčku, strážmistry Ladislava Dřímalku a Emila Chytila se služebním psem. Oblast již spadala pod brněnské gestapo a zátahu se účastnil ve funkci velitele kriminální rada Hugo Römer vedoucí oddělení IV/RÖ, dále kriminální asistent Hans Golda, Leopold Hübler, sekretář Max Kren, kriminální komisař Hans Koch a řidič Anton Dorazil. Dále byl přítomen SS-Standartenführer a smluvní lékař gestapa prof. MUDr. Walter Marquort a kriminální asistent Gerhard Shrott, který byl výborným střelcem a členem protiparašutistického referátu IV-2 b. Ten používal jako svoji osbní zbraň americkou pistoli Colt 1911. Dostavil se také velitel SS policejního pluku 21 z Brna SS-Standartenführer a plukovník četnictva Georg Attenberg a další příslušníci brněnského gestapa: kriminální asistent Paul Swaty, Karl Hauser, kriminální inspektor Josef Scheuringer a řidič Raimund Patrik.

            Parašutisté opustili les u Malotína k večeru a nepochopitelně se rozhodli překročit silnici v lokalitě Zadní hora nad soutokem potoků Malotínského a Slatinského u obce Březina, poblíž protektorátní hranice severozápadním směrem do Sudet. Zde došlo k jejich obklíčení německými bezpečnostními jednotkami a k přestřelce. Díky nastalé tmě se jim podařilo od nepřítele odpoutat a překročit protektorátní hranici zpět do Sudet. Při této přestřelce postřelil Gerhard Schrott ze samopalu jednoho člena skupiny. V 20.45 hod. jel prof. MUDr. W. Marquort se svým vozem po silnici na Březinu a uslyšel z lesa německé volání o pomoc. V lesíku nalezl v polozmrzlém stavu muže v československé uniformě, který byl postřelen do stehna. Následně byl zraněný odtransportován do školy v Bělé, kde začal jeho výslech, při kterém se podařilo najít v uniformě zašitý průkaz komisaře na jméno ppor. Robert Reich. Jeho přesnou identitu vyslýchaného potvrdil řidič gestapa A. Dorazil, který v něm poznal brněnského Žida, kterého znal z mládí. Při výslechu se gestapo dozvědělo, že skupina má již 8 osob, což se vědělo a že jeden člen výsadku se postrádá.

            Jednalo se o velitele štábu I. K. Čerepenka. Ten se od skupiny odpoutal během dne. Podle těchto poznatků a stop, které vedly směrem k obci Březina, začalo další den pátrání po parašutistech, do kterého se zapojilo přes 300 osob. Zpočátku bylo neúspěšné, ale ráno přišla zpráva, že obyvatelé obce Jankůvky uviděli ve sněhu stopy u dolu Nové jámy, které vedou na východ. K Jankůvkám se přesunul oddíl z četnické školy ze Zábřehu a od Předního Arnoštova postupoval naproti oddíl jagdkommanda a celý prostor byl ještě obklíčen příslušníky místního Volksstrurmu. Pronásledování směrem od Jankůvek se musel opět účastnit český četník-psovod, štábní strážmistr Emil Chytil, který po válce vše popsal ve své výpovědi.

            Ráno 25. ledna byl dopraven na okraj Jankůvek. Zde čekalo mnoho německých četníků, policistů, gestapáků a ozbrojených místních civilistů. Přestože zde měli Němci pět služebních psů, dostal rozkaz s několika vlasovci vyrazit v hlídce jako první, a teprve za ním šli příslušníci četnictva a jagdkommanda, asi 40 osob. Pronásledování probíhalo 13 km ve vysokém sněhu a velel mu npor. ochranné policie Schöckel z jagdkommanda z Letovic. Stopa vedla většinou lesem a několikrát přes silnice. Našli místa, kde byly ve sněhu otisky zbraní a na jednom místě odpočinku dýku. Asi v 15.00 hod. v lese před Předním Arnoštovem nedaleko lesního lomu u kóty 566 Kraví hora před hustým porostem Chytilův služební pes Per zavětřil a zaštěkal. Podle chování psa poznal, že na někoho narazili a psa odvolal. Jeden z Němců vystřelil do porostu dávku ze samopalu, kterou nikdo neopětoval. Následně nechal nadporučík prostor obklíčit a štábní strážmistr E. Chytil musel s jedním uniformovaným vlasovcem hlouběji do porostu, kde byl uválený sníh, ale nikdo zde nebyl. Stopa vedla dál přes lesní cestu do dalšího hustého porostu. Pes postupoval a byl 15 metrů vpředu, když po něm začal střílet samopal a další střely srážely sníh ze smrkového porostu vedle hlavy Chytila, který zalehl a odvolal psa.

            Následovalo obklíčení celého prostoru a kromě příslušníků jagdkommada zde ještě asistovalo pět německých psovodů. Pak začala prudká střelba kulometů ZB 26, samopalů a pušek. Kruh obklíčení se stahoval a do houští byly házeny ruční granáty. Parašutisté se bránili, ale proti takové přesile neměli žádnou šanci. Po chvíli přestali opětovat palbu a Němci pronikli do houští, kde nalezli pět mrtvých těl. Šestý z nich byl těžce zraněný a volal rusky matku. Další dva parašutisté byli zabiti při útěku pod skálou, která je pod lomem, a bránili se ručními granáty. Podle německého hlášení obklíčení a následný boj započal okolo 15.00 hod. a skončil po 16.30 hod. Přímého boje se účastnilo jagdkomando z Letovic, čtyři příslušníci SD s Brna, sedm mužů ZbV-Kdo 28 Letovice, 15 četníků ze Zábřehu a jeden příslušník protektorátního četnictva se psem. Do uzávěry celého prostoru okolních obcí bylo nasazeno dva až tři tisíce osob. Ukořistili 7 samopalů, 8 pistolí, munici a trhaviny. Vlastní ztráty nebyly žádné. Raněného parašutistu převezli do nemocnice v Moravské Třebové. Mrtvé parašutisty svlékli z uniforem a následující den zahrabali do lesní jámy na kraji lesa směrem k Přednímu Arnoštovu. Raněný parašutista měl mít podle poválečných výpovědí německého personálu nemocnice z Moravské Třebové 5 průstřelů těla a končetin. Aby nemohl spáchat sebevraždu, musel být upoután k lůžku. Gestapo parašutistu při výslechu týralo, až mu zlomilo páteř, takže ochrnul, a pak byl zastřelen na posteli. Dlouho se nevědělo jeho jméno, až po zjištění historičky Jitky Gruntové z Březové se podařilo dohledat matriční zápis o úmrtí z 20. února 1945. Podle věku i zkomoleného jména se jedná o staršího radistu N. Vasiljeviče Rudova. Později bylo zjištěno, že radista Rudov umučený v nemocnici v Moravské Třebové byl Němci pohřben pod cizím jménem na místním hřbitově. V létě 1945 se podařilo jeho hrob naleznout a identifikovat, ale jeho ostatky byly převezeny do hromadného hrobu Rudé armády v Olomouci. Ruská strana má dokumentaci v které šachtě je, ale ta je nedostupná v Rusku.

            Po skončení boje pokračovalo pátrání po desátém parašutistovi. Jednalo se o náčelníka štábu skupiny I. K. Čerepenka, který zde měl zůstat a následný den se vydal do moravského vnitrozemí. Došel až do Chudobína u Litovle, kde mu čeští vlastenci poskytli pomoc a řekli, že partyzáni jsou na Bouzovsku. Přes omrzliny nohou došel až do Hraniček u Vránovy Lhoty, kde našel pomoc v domě Františka Faltýnka. Následně se o něj starala rodina Aloise Pokorného, Frodlova a hlavně Bronislava Macková, rozená Wolenská. Parašutistovi musely být amputovány některé omrzlé prsty na nohou. Podařilo se také navázat spojení s příslušníky sovětského oddílu Jermak, ale pro svoje zranění se nemohl účastnit žádného boje. Zde se dočkal osvobození.

            Jeho další osudy nejsou známy, přesto, že mezi parašutistou a Bronislavou Mackovou vznikl citový vztah. B. Macková po válce uveřejnila několik vzpomínek o pronásledování desantu podle vyprávění I. K. Čerepenka. Podle první verze se měl dokonce účastnit posledního boje u Předního Arnoštova a zde být ještě 26. ledna a prostor opustit v noci na 27. ledna. Kontakt s ním se podařilo navázat až pomocí sovětského tisku v roce 1958 a v květnu 1960 I. K. Čerepenko poprvé přijel do Československa. Po jeho příjezdu vzniklo mnoho rozdílných verzí jeho osudu, které většinou podávala B. Macková. Na přímé dotazy o činnosti jejich skupiny parašutista odpovídal vyhýbavě. Podle jednoho tvrzení měl mít kromě omrzlin pět střel ve stehně, s nimiž by asi těžko došel sám až do Hraniček. Dále vypovídal, že když se skrýval v lese v prostoru Bělé, měl zastřelit pět německých vojáků, což ovšem neodpovídá německým hlášením. Na dotazy, kdy se odpoutal od skupiny mlčel (viz výpověď zajatého ppor. R. Reicha). Je možné, že se I. K. Čerepenko vzdálil od skupiny bez rozkazu, nebo byl vyslán na průzkum, z kterého je již nevrátil. Jeho poválečná odmlka mohla nastat kvůli internaci a věznění z důvodu nesplnění rozkazu.

            Dnes již těžko zjistíme přesný operační prostor paraskupiny Komenský a místo vysazení. Národnostní složení skupiny napovídá, že se mělo jednat o hranici mezi protektorátem a Sudety, protože pohyb skupiny tomu nasvědčuje. Sovětské velení se mylně domnívalo, že zde navážou spojení s německými antifašisty. Nepochopitelné je, že při zjišťování, kde se parašutisté nacházejí, nezajistili, aby místní obyvatelstvo na ně nepodalo okamžitě oznámení. Zarážející je také jejich dlouhodobý pohyb v nepřátelském území a setrvání na místě v Malotíně a po boji s německými jednotkami jejich návrat do Sudet. Pronásledovalo je několik tisíc příslušníků německé branné moci za přispění místního obyvatelstva a pomoci se jim dostalo jen na českém území. Podle německého hlášení bylo ve dnech 24. a 25. ledna 1945 perlustrováno 1075 osob, z toho tři zatčeny. Po válce bylo několik místních sudetských Němců odsouzeno za aktivní účast při pronásledování na doživotí a k dlouholetému vězení. Většina jich byla v polovině 50. let 20. století amnestována a odsunuta do Německa.

Podporučík Robert Reich

             Robert Reich pocházel z Brna a narodil se 30. března 1920 v rodině židovského podomního obchodníka Izraele Feivela Reicha na ulici Cejl. V mládí se aktivně věnoval fotbalu, po vystudování reálného gymnázia začal pracovat jako železniční úředník. S příchodem nacistů byl zařazen do jednoho z prvních transportů z Protektorátu Čechy a Morava vypraveného z Ostravy v říjnu 1939 do Niska nad Sanem. Zde byl nasazen na otrocké práce při stavbě koncentračního tábora. Pár dnů po příjezdu byl dozorci SS vybrán společně s dalšími 600 muži a zaveden k sovětské hranici, kde do nich začali střílet. Jen několika mužům se podařilo přežít střelbu Němců a také sovětských pohraničníků. Reich střelbu přežil a překročil hranici do Sovětského svazu. Po internaci se stal na jaře 1942 příslušníkem 1. čs. samostatného praporu v SSSR. V Buzuluku absolvoval kurz pozorovatelů a stal se členem kulometné roty. Prodělal boje u Sokolova, Kyjeva, byl raněn u Bíle Cerkve a na Dukle. Zde již působil v hodnosti podporučíka jako velitel 5. praporu 3. pěší brigády a za statečnost v boji obdržel 27. října již třetí Čs. válečný kříž 1939. Předtím byl sověty 8. ledna 1944 navržen na Řád slávy 3. stupně, ale schválena mu byla medaile Za bojové zásluhy (za boj v obci Ruda v prosinci 1943). V prosinci 1944 se dobrovolně přihlásil k plnění zvláštních úkolů v týlu nepřítele a prodělal výcvik ve středisku Ukrajinského štábu partyzánského hnutí v Obarově u Rovna. Zde poznal slovenskou zdravotnici Margu Majerovičovou, s kterou uzavřel manželství.

            V některé literatuře se uvádí, že ppor. R. Reich se přihlásil do desantu z důvodu očištění svého jména, když počátkem prosince 1944 velel hlídce, která narazila na domnělou skupinu rudoarmějců. Nejednalo se ale o vojáky RA, ale o banderovce, kteří jeho hlídku bez odporu odzbrojili. Při následném vyšetřování chápal svoji vinu jako zakolísání a proto se měl přihlásit do jednotky parašutistů. Zajímavější je soudní protokol z Vojenského ústředního archivu Praha - fond Čs. polního prokurátora v SSSR o obžalobě na jeho osobu pro zločin zbabělosti. V noci z 11. na 12. září 1944 se měl společně ještě s jedním nižším důstojníkem dopustit uvedeného činu při nočním útoku na německá postavení v prostoru osady Leki před městem Dukla. Po odražení útoku měl prchnout z bojiště a v týlu šířit paniku, že prapor je rozprášen. Pozdější vyšetřování ukázalo, že hlavní příčinou nepovedeného útoku byl chybný rozkaz velitele brigády pplk. Karla Střelky, který nařídil noční útok na neprozkoumané německé pozice bez dělostřelecké přípravy.

            Podporučík R. Reich byl těžce postřelen do stehna při pronásledování desantu 24. ledna 1945 večer. Do zajetí padl v uniformě a sebevraždu nespáchal zřejmě proto, že předpokládal, že s ním bude jednáno jako s válečným zajatcem. Souhrou nešťastných okolností brněnští gestapáci při výslechu zjistili, že se jedná o brněnského Žida a nález průkazky politického komisaře jeho osud ještě více zpečetil. Již při prvním výslechu ve škole v Bělotíně ho gestapáci bodali jeho vlastní dýkou do střelné rány. Vyzradil pouze počet parašutistů (což Němci věděli), jejich zkomolená jména, a že jeden z nich se pohřešuje. Místo jejich smluveného srazu po boji u Jankůvek nevyzradil. Byl převezen do areálu Kounicových kolejí v Brně a uvězněn v podzemí baráku č. 2 cele 18. Po válce učinil jeho spoluvězeň Florián Mynařík výpověď, jak s ním bylo zacházeno. Byl upoután na nosítka a tělesnou potřebu musel provádět pod sebe. Střelná rána na noze nebyla ošetřena, zahnívala a zápach se šířil po baráku. K výslechu byl odnášen na nosítkách a bit do bezvědomí. Přesto ostatním vězňům vykládal o bojích na východní frontě a dával jim naději, že osvobození přijde brzy. V takovém stavu byl čtyři až pět týdnů a koncem února byl vynesen na nosítkách a zastřelen ranou do hlavy na popravišti Na Písečku v Kounicových kolejích. Podle poválečných výpovědí vyšetřovaných gestapáků nic nevyzradil.

            O osudech paravýsadku Komenský bylo do dnešní doby napsáno mnoho vzpomínek, novinových článků a je zmiňován v mnoha publikacích. Nejpravdivější informace obsahuje kniha Tragédie výsadku Gustava Schneidera autorů Františka Vaška a Jitky Gruntové z roku 2000. Poslední jmenovaná autorka je místní historička a v tomto roce napsala o výsadku novu knihu s názvem Smrt v týlu nepřítele.

    To vše inspirovalo pracovníky Historického oddělení Moravského muzea navštívit místo posledního boje skupiny. Naleznout místo, kde se nachází důstojný pomník a hrob parašutistů u Předního Arnoštova, nebyl problém. Po pořízení fotodokumentace jsme zašli k místu, kde se v lese za pomníkem na vrcholu kopce nachází bývalý lom. Průzkum strmého svahu pod lomem byl prováděn pomocí detektoru kovu. Je téměř neuvěřitelné, že první zvukový tón detektoru ohlašoval nález barevného kovu. Jednalo se mosazný šroub z granátu, zapalovače typu Kověšnikov. Další nálezy byly dvě ocelové střepiny a celá horní část uvedeného zapalovače. Další tón detektoru označoval nález většího železného předmětu. To jsme již zpozorněli a opatrně vyhloubili sondu. V zetlelém jehličí v hloubce 25 cm se nacházel odjištěný ruční obranný granát F1. Nález byl neprodleně ohlášen na tísňovou linku Policie ČR. Prvně přijela na místo hlídka z Moravské Třebové a následně pyrotechnici z expozitury PČR z Brna. Místo nálezu bylo ohraničeno páskou a granát byl zneškodněn na okraji lesa odpalem. Díky profesionální práci pyrotechniků se podařilo zachovat tělo granátu, který byl při destrukci rozlomen.

            Následoval průzkum okolí lesního opukového lomu, který se nachází na vrcholku kopce. Místo likvidace parašutistů se mělo nacházet vpravo od lomu západním směrem. Prvním nálezem byly však vystřílené slepé patrony z čs. samopalu vzor 58, které pocházejí z roku 1985, kdy zde studenti Vojenského gymnázia Jana Žižky z Moravské Třebové prováděli přesnou rekonstrukci boje celého výsadku. Východním směrem od lomové jámy se podařilo objevit nerezový knoflík s tmavě hnědým nátěrem, který má zádní část vyrobenou z rezivějící oceli. Při dalším průzkumu od lomové jámy jižním směrem byla nalezena německá mosazná nábojnice ráže 9 mm Para, podle silně vyraženého úderníku vystřelena ze samopalu. Vedle ní se našel nevystřelený náboj s projektilem stejné ráže a podle slabého otisku úderníku se jednalo o selhanou munici. Další vystřelená nábojnice (podle silně vyraženého úderníku vystřelena ze samopalu) tentokráte sovětské výroby byla nalezena od toho místa cca 60 m severozápadním směrem blíže konce lomové jámy a také opět další nevystřelený náboj ráže 7,62 mm Tokarev. Při další kruhové obchůzce stejného místa tentokráte asi 10 metrů jižním směrem byl nalezen ocelový obojek s ostny, který je používán k výcviku služebních psů. Na srázu severním směrem 20 metrů od kraje lomu se podařilo ještě najít ocelový projektil ráže 7 x 57 mm Mauser. Jedná se o starší typ vojenské munice používaný u loveckých zbraní. Podle výpovědí měli někteří gestapáci při zásahu vlastní lovecké pušky. Starším typem pušky Mauser M 1892 mohli být vyzbrojeni frekventanti četnické školy ze Zábřehu. Všechny nalezené předměty dokumentují uvedenou událost a dokládají místo boje. Předmětem s jednoznačně s největší vypovídací hodnotou je nevybuchlý obranný granát F1, který musel jeden z parašutistů použít při své obraně.

Literatura a prameny

BŘEČKA Jan. Brněnský kaleidoskop času. Moravské zemské muzeum. Brno 2018

GRUNTOVÁ Jitka ? VAŠEK František. Tragédie výsadku Gustava Schneidera. Litomyšl 2000

GRUNTOVÁ Jitka. Smrt v týlu nepřítele. Naše vojsko 2019

SACHER Vilém. Dukla bez legend. Nakladatelství epocha 1969

Archivy

Archiv Historického oddělení Moravského zemského muzea

Vojenský ústřední archiv Praha: fond Čs. polního prokurátora v SSSR, karton IID

Archiv bezpečnostních složek v Kanicích, Osobní spis čet. E. Chytila č. 1502/12

Archiv Jitky Gruntové, Březová nad Svitavou

Archiv Martina Petra Tlustoše, Čebín

Archiv Mgr. Jiřího Skoupého, Brno

 

Poděkování za poskytnuté zdroje

Mgr. Ondřej Červený, Ždár nad Sázavou

PhDr. Jindřich Marek, Praha

Soňa Holečková, Brno

 

POPIS FOTOGRAFIÍ

 

Vyobrazení členů paraskupiny Komenský:

Velitel kpt. Gustav Pavlovič Schneider

Komisař ppor. Robert Reich

Velitel štábu Ivan Kirilovič Čerepenko

Náčelník zásobování Ivan Jefimovič Borisjuk

Velitel čety Konstantin Pavlovič Jegorov

Starší radista Nikolaj Vasiljevič Rudov

Vojín Helmut Morche

Vojín Rudolf Walter

 

Německé bezpečnostní složky

Kriminální rada brněnské gestapa Hugo Römer, velitel zásuhu proti parašutistům

Velitel SS policejního pluku 21 SS-Standartenführer plukovník četnictva Georg Attenberg

Smluvní lékař brněnského gestapa SS-Standartenführer prof. MUDr. Walter Marquort

Kriminální asistent Gerhart Shrott

Protektorátní četník ? psovod štábní strážmistr Emil Chytil

 

Fotografická dokumentace

Legenda k mapě

 

Mapa pohybu paraskupin Komenský

Místo seskoku, vrch Písečná, kóta 622,7 severovýchodně obce Pohledy

Pomník a současný hrob parašutistů

Svah pod lesním lomem, kde se podařilo naleznout fragmenty granátu F1

Nález obraného granátu F1

Části zapalovače typu Kověšnikov, střepiny granátu F1a nerezový knoflík

 

Zneškodněný obranný granát F1

Les nad lomem, kde byla nalezena sovětská munice a obojek ze služebního psa

Německá munice ráže 9 mm Para, rok výroby 1941 a projektil ráže 7 x 57 mm Mauser, sovětská munice ráže 7,62 mm Tokarev, rok výroby 1944