logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Želví lodě

...a korejský admirál I Sun-sin

Koncem 16. století se Japonsko nejen vnitřně sjednotilo, ale i uklidňovalo, což umožnilo posilovat branné síly říše a pomýšlet na podmanění okolních území. Iniciátory této stabilizace země byli postupně tři významní vojevůdci: Nobunaga Óda (žil v l. 1534–1582), Hijedoši Tojótomi (1536–1598 a Ieasu Tokugawa (1542–1616), kteří se – s přispěním svých tuhou kázní ovládaných vojsk – zasadili o vznik centralizované vnitřní moci a zavedení řady reformních opatření. Nobunaga neuspěl – a byl v roce 1582 zavražděn v Kjótu, ale Hijedošimu se podařilo do roku 1590 dokončit sjednocení Japonska, načež začal pomýšlet na invazi do Číny. Zčásti byl tento záměr motivován imperiální touhou po podmanění cizích území, zčásti Hijedoši potřeboval „zaměstnat“ desetitisíce vojáků, kteří po dlouhodobých bojích náhle zůstávali v nečinnosti a bylo nebezpečí, že pod charismatickým opozičním vůdcem by mohli zvednout zbraně proti těžce etablované centrální moci – bylo třeba využít jejich válečnického entuziasmu a umění za hranicemi Japonska. Prvním cílem se stala Čína.

Hijedošiho plán předpokládal vylodění statisícového vojska v Koreji, jeho postup k čínským hranicím, podmanění Pekingu, dobyvačný pochod jižní Čínou a přes Malajský poloostrov, až do Indie. Původně Hijedoši očekával, že korejský král Sondžo povolí volný přechod japonského vojska přes Korejský poloostrov, takže japonská armáda dojde k čínské hranici neoslabená, ale to se nestalo - Korejci byli připraveni své území bránit. Hijedoši, který sám se výpadu vůči Koreji nezúčastnil, měl původně k invazi připraveno na 160 000 mužů, ale poté, co se bylo jisté, že Japonci budou muset o Koreu bojovat, nechal postupně mobilizovat 220 000 pozemních bojovníků a 9 000 mužů námořního vojska.

První část této armády se v květnu roku 1592 přepravila na pobřeží u města Pusan v jižní Koreji. Už tam jí kladly korejské oddíly tvrdý odpor. Marně – Japonci je pobili takřka do posledního muže a ve třech proudech postupovali na sever, k městu Soul – sídlu krále... U Čchungdžu se jim postavila vojska generála Sin Ipa, ale i ta Japonci rozdrtili – korejské jednotky byly špatně vyzbrojené, mizerně organizované a řízené, s chabou bojovou morálkou... Král se dvorem pak urychleně přesídlil do města Uidžu na jižním břehu hraniční řeky Ja-lu a požádal Čínu o pomoc. Mezitím Japonci obsadili Soul (12. června) a dál postupovali k čínské hranici. To už Čína mobilizovala armádu 50 000 bojovníků a na celém korejském území vznikaly silné oddíly místních dobrovolníků, které vbrzku zasazovaly japonským jednotkám ukrutné rány. Válka byla nesmírně krvavá – zajatci, až na vyšší šarže, neexistovali…

Za zásadní zvrat ve válce se postaral korejský admirál I Sun-sin (žil v letech 1545–1598). Ctihodný pan I pocházel z rodiny konfuciánského myslitele, ale už od dětství se zajímal o vojenství, kterému se pak také naučil. Prokázal své kvality, pomohl i vliv u dvora, takže už ve věku 32 let velel vojskům v severní části království. Když ale do Soulu pronikly první burcující zprávy o chystané invazi Japonců na Korejský poloostrov, král jej v roce 1591 poslal dolů na jih a jmenoval námořním velitelem obrany provincie Levá Čolla (sídlo velitelství bylo v nynějším Jočonu). Admirál I se už od svého nového jmenování snažil o posílení jižního loďstva a zvýšení bojové kvality posádek plavidel, a aby uchránil už beztak nedostačující počet svých mužů, dal postavit mnoho nových plavidel, mezi kterými vynikaly – želví lodě (korejsky kobukson).

Tyto želví lodě, někdy řečené i dračí (podle dominantní hlavy zlého draka na přídi, chrlící z nozder podle jedněch otravný plyn, podle jiných žhavou páru) nebyly jen výplodem konstruktérské invence I Sun-sina, ale v principu navazovaly na podobná plavidla, jakými Korejci disponovali už v 15. století. Vlastně to byly asi 30 metrů dlouhé a 6 široké „škeble“ s velmi malým ponorem, opatřené 8–10 vesly na každé straně a sklopným stožárem vysokým asi 5 m.  Povrch těchto lodí byl shora pokryt železnými deskami, a to až pod čáru ponoru, pro případ, že by se nepřítel pokusil o klounování, horní část trupu pak pokrýval „koberec“ z vysokých ocelových hřebů. V kolmých stěnách byly střílny pro děla–bylo jich 24 na bocích, 2 pro palbu vpřed a 1 pro palbu ze zádi. Na hřbetě byla dvířka, jimiž se při abordáži mohli bojovníci dostat přes rohože hozené na hřeby až na palubu nepřátelské lodi… Dračí hlava na přídi nemohla mít se svými chrlícími účinky velký přímý bojový význam, ba ani psychologický účinek – atrapa je prostě atrapa.

Kolik těchto lodí I Sun-sin měl, přesně známo není, ale je jisté, že s nimi dokázal vybojovat desítky cenných vítězství (I Sun-sin nebyl ani jednou poražen!). Zprvu to tak ovšem nevypadalo, ale bylo to tím, že působnost I Sin-sunova velitelství nesahala až do oblasti Mokpcho, kde se Japonci vyloďovali.

Teprve po několika menších bitvách byl I jmenován vrchním velitelem korejských námořních sil a mohl pak útočit na Japonce kdekoli. Admirál toho dokonal využil a v bitvách v okolí ostrova Hansan r. 1593 dokázal se svými kobuksony vybojovat zásadní vítězství – Japonci totiž takto ztratili kontrolu nad mořem, tedy především nemohli z domoviny dopravovat další vojska k posílení jednotek na severu Koreje. I z toho důvodu začala mírová jednání. Během nich získali jak nepřátelé I Sun-sina, tak Hijedošiho muži významný vliv na korejském dvoře a postarali se o zkompromitování admirála I Sun-sina. Ten měl být dokonce popraven, ale nakonec byl jen propuštěn. Na jeho místo nastoupil admirál Won Kjun.

V roce 1597 mírová jednání zkrachovala a Japonci započali druhou invazi do Koreje – začali s výsadkem o 140 000 mužů. Opět byly přístavy u jižního pobřeží poloostrova plné japonských lodí a na březích nastaly krvavé boje, Japonci postupovali na Soul. Jelikož Won Kjun nedokázal na moři zastavit přísun japonského vojska, ba utrpěl těžkou porážku, král Sondžo v roce 1598 – během těžkých letních bojů na pevnině – znovu povolal admirála I Sun-sina. Ten měl sice k dispozici jen deset lodí, mezi nimi ovšem i kobuksony, ale přesto se pokusil obklíčit a zničit japonskou invazní flotilu u Mokpchp. Podařilo se – Japonci utrpěli demoralizující porážku. A jelikož v říjnu téhož roku zemřel v Japonsku Hidejoši, tím spíše začalo stahování japonských vojsk.

Při jedné z posledních stíhací plavbě však byl admirál I Sun-sin zřejmě naslepo vypálenou japonskou střelou zasažen a zemřel. S ním ovšem i jeho želví lodě – ty, které po válce zbyly, se postupně rozpadly a historie na ně téměř zapomněla. Jen pověst o nich zůstala poměrně živá, ba inspirovala i napsání věru hodně pohádkové pohádky, kterou koncem padesátých let (20. století) nastudoval tehdejší Československý rozhlas a několikrát ji o nedělích odpoledne odvysílal.

Socha admirála v dnešním Soulu

 

 
Datum: 29. 08. 2015 12:34:51 Autor: aaa
Předmět: aaa
"Tyto želví lodě, někdy řečené i dračí (podle dominantní hlavy zlého draka na přídi, chrlící z nozder podle jedněch otravný plyn, podle jiných žhavou páru) nebyly jen výplodem konstruktérské invence I Sun-sina, ale v principu navazovaly na podobná plavidla, jakými Korejci disponovali už v 15. století." Ty jsi ale fakt kus obyčejného PÍP, ty lodě byli určen k taranování PÍP takže budeš se divit ty PÍP, ale ta "atrapa dračí hlavy" měla PÍP svůj význam. PÍP PÍP PÍP.
Datum: 29. 08. 2015 12:49:23 Autor: eee
Předmět: eee
https://www.youtube.com/watch?v=yrJ1aqcXVvc
Datum: 29. 08. 2015 19:13:13 Autor: Nezavisly
Předmět: aaa
Pane aaa,trochu skromnosti a slusnosti by Vám jistě více slušelo.
Datum: 31. 08. 2015 21:42:29 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Pro "aaa"
Nejenže nemáte pravdu, už jenom z pohledu na korejské "dračí" lodě je jasné, že hlava draka nemohla sloužit k taranování, ale počet sprosťáren, jež jste vychrlil na adresu autora svědčí o tom, že máte velký problém s vlastní integritou a patrně také s intoxikačními látkami - už to svinstvo nešňupejte. Vaše sprosťárny jsem vypípal a byl bych rád, kdybyste na tuto stránku už nelezl. Šéfredaktor
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Voják polských speciálních sil v Afghánistánu. Karabina je HK416, šavle vojenská polská.

Voják polských speciálních sil v Afghánistánu. Karabina je HK416, šavle vojenská polská.


Recenze týdne

Jan Žižka

Život a doba husitského válečníka