BALÓNY VE FRANCOUZSKÉ REVOLUČNÍ VÁLCE

Zajímavá kapitola z historie vyu_ití balónů ve válečnictví.

Na podzim roku 1999 jsem odevzdal do dvouměsíčníku Přísně tajné příspěvek Letci generála Jourdana. Pojednával o prvním bojovém nasazení balónů v letech 1793-1799 a osudech tzv. aerostatierů, tedy první vojenské balonářské jednotky. Podkladem byly především unikátní vzpomínky barona de Selle de Beauchamp, které se mi s přátelskou ochotou zapůjčil mistr Karel M. Toman.

Zvětšit...

Jeden z Murphyho zákonů jasně říká, že nové prameny objevíte přesně ve chvíli, kdy věc dopíšete a odevzdáte do tisku. Doslova týden poté se mi dostala do rukou kniha Jeana-Paula Bertauda La vie quotidienne des soldats se la Révolution (1789-1799). Obsahovala další podrobnosti a zajímavosti z archivu ministerstva války a současně určité shrnutí, což oboje může být zajímavé jak pro milovníky revolučních, koaličních a napoleonských válek, tak pro příznivce letectví. Nevím, zda tento příspěvek "vyjde" dřív než Přísně tajné, pokládejte prosím tedy oba dva za materiály, které se vzájemně doplňují.

"Iniciátor vítězství" Lazare Carnot a smutně proslulý Výbor pro veřejné blaho se v roce 1793 začali zabývat možnostmi vojenského využití balónů, především vodíkem plněných charliér. Nebylo divu, revoluce musela bojovat s intervencí a neslavila právě úspěchy. Naopak, rozhodnutí Výboru bylo v přímé souvislosti s pádem Valenciennes do rakouských rukou. Výbor prověřoval různé možnosti i lidi, kromě jiného i návrh Paula Lamanona, který tvrdil, že vynalezl způsob, jak aerostaty řídit. V praxi se ovšem nápad ukázal zcestným a vojáci i komisaři se museli smířit s tím, že vojenské využití se bude týkat výhradně balónů upoutaných. Což do jisté míry vyhovovalo, neboť tento prostředek se doslova nabízel k psychologické válce, tedy k šíření revolučních idejí pomocí letáků. A jak budoucí události ukázaly, měly balóny na obloze i značně demoralizující dopad, zejména na rakouské jednotky. Zanedbatelné nebylo ani využití topograficko-zpravodajské a průzkumné. Výbor veřejného blaha chtěl vidět návrhy. Vypracoval je vědec Monge, rozklad provedl člen výboru Guyton de Morveau za přítomnosti fyzika Coutella, jehož starostí bylo především plnění balónů vodíkem. Coutelle vyvinul novou technologii rozkladu vody v pecích, která umožnila obejít se bez "strategických" chemických surovin. Technologii jsem na podkladě de Selle de Beauchampa popsal ve zmíněném článku. Už roku 1793 se objevil první balón u Severní armády, nepřátelská ofenzíva mu však znemožnila bojový start. Přesto Výboru 2. dubna 1794 rozhodl vytvořit jednu rotu aerostatierů, která byla nasazena v rámci Jourdanovy armády v prostoru Maubeuge. I o tom blíže vzpomínky de Selle de Beauchampa. Bertaudova kniha o všedním životě revoluční armády však uvádí v plném znění několik dalších zajímavých dokumentů. Prvním z nich je hlášení z 25. prairialu (13. 6. 1794) o pozorovacím vzletu z pevnosti Maubeuge, obléhané Rakušany podle všech pravidel. Zní takto: "My, Pierre Donnot, pozorovatel na věži v Maubeuge, a Jean-Marie Coutelle, kapitán velící aerostatierům, jsme vystoupili v osm hodin ráno za dosti silného severního větru. Byli jsme sotva ve výši deseti sáhů, když pod aerostatem prolétla v poměrně velké vzdálenosti dělová kule vypálená z nepřátelského opevnění. Ve dvaceti či třiceti sázích prolétla mnohem blíže další a v padesáti stopách letěla třetí vlevo od nás. Dělo, které jsme zpozorovali, vypadalo na třináctiliberku a bylo vytaženo asi sto sáhů před redutu ležící proti pevnosti poněkud vpravo, za malým epaulementem, šikmo od cesty směrem k pevnosti. Dělo doprovázel jezdecký odřad o zhruba dvaceti mužích. Po třetí ráně se skryl v obilí za úvozovou cestou. Pokračovali jsme ve výstupu do výše 100 sáhů, hustá mlha a velmi silný vítr nás přinutily odhodit veškerou zátěž. Pozorovali jsme, že stavby u Jilmového lesa pokračují a kryjí cestu ke statku Corbeau. Práce na cestě směr Mons, pod Maison-Rouge, zaměstnávají spoustu dělníků. Zvonice Grandreng byla sotva vidět, v tomto směru se tudíž nedalo nic objevit. Ve směru na Erqueline se hustě střílelo podél břehů Sambry, nedalo se ale určit, ze kterého břehu. Všechna pole na planině Neuf-Maisnil u Feignies a v okolí města jsou táž jako včera. Vítr sílil, víc zpozorovat nešlo, a tak jsme se nechali stáhnout. Byli jsme ve výši 20 sáhů (kolem 40 m), když pod aerostatem opět prolétla kule vypálená z téhož místa a druhá letěla ve chvíli, kdy jsme téměř přistáli." Způsob komunikace aerostatierů jsem popsal v Beauchampových vzpomínkách. Ty hovoří i o letu z citovaného hlášení. Rakušané tehdy na průzkumné vzlety reagovali vybudováním první "protivzdušné" obrany, která však ustoupila po následné francouzské palbě z pevnosti? Stejně tak jsem v článku pro Přísně tajné popsal i účast balónů v bitvě u Fleurus. Balón byl tehdy vypouštěn v bezprostřední blízkosti štábu, před očima generála Jourdana a zástupce lidu Saint-Justa. Balón nepochybně přispěl k přehledu o situaci na bojišti. Měl vliv na to, že Jourdan nezahájil ústup středu poté, co se začala hroutit křídla, a špatně započatou bitvu proměnil ve vítězství. Komisař J.-B. Guyton napsal Výboru pro veřejné blaho po bitvě následující zprávu: "Posílám vám, kolegové občané, rozhodnutí dál nerozšiřovat rotu aerostatierů. Dospěl jsem k závěru, že jednotka není na výši požadavků, jež na ně služba klade. Doufám, že toto opatření schválíte tím spíše, že stávající jednotka dává zárodek pro vytvoření roty další v případě, že se pro takové vytvoření rozhodnete, což nejspíš nepotrvá dlouho s ohledem na názor, který se v armádě ujímá ohledně užitečnosti tohoto nového stroje zejména od té doby, co jsme jej nasadili na tažení. S uspokojením jsem viděl, že generálové oceňují využití do té míry, že sami vzlétli k pozorování. Generál Morlot zůstal ve vzduchu dvě hodiny s dalekohledem v ruce, včera ráno shodil dvě zprávy vrchnímu veliteli a je přesvědčen, že přispěly k přijetí užitečných opatření. Přikládám kopii částečně tajného listu, který napsal velitelův pobočník. Informoval o prohlášeních zběhů ohledně dojmu, jaký na ně učil vzestup aerostatu a zastávky ve 150 a 200 stopách v průběhu jedné z největších bitev, jaká byla kdy svedena a v níž republikáni dosáhli triumfu věci svobody." Šroubované a poněkud nesrozumitelné hlášení odráží dvě skutečnosti. Zaprvé to, že balón se reprezentantům Výboru veřejného blaha jevil jako skvělý prostředek průzkumu i šíření hrůzy z republikánských zbraní a výrazně přispěl k vítězství u Fleurus. Během bitvy však Guyton i Saint-Just viděli, že aerostatiéři, nemající právě co dělat (což bylo logické, jejich hlavní úkol představovalo stahování balónu, plnění, převoz, údržba, atd.), polehávají v trávě. S logikou hodnou majora Těrazkyho se jich to jako politických komisařů dotklo. Usoudili, že aerostatieři jsou budižkničemové, pro které je zbytečné rotu rozšiřovat, že naopak vytvoří rotu druhou a k té část "povalečů" převelí. Což se také o málo později stalo?

Jeden z Murphyho zákonů jasně říká, že nové prameny objevíte přesně ve chvíli, kdy věc dopíšete a odevzdáte do tisku. Doslova týden poté se mi dostala do rukou kniha Jeana-Paula Bertauda La vie quotidienne des soldats se la Révolution (1789-1799). Obsahovala další podrobnosti a zajímavosti z archivu ministerstva války a současně určité shrnutí, což oboje může být zajímavé jak pro milovníky revolučních, koaličních a napoleonských válek, tak pro příznivce letectví. Nevím, zda tento příspěvek "vyjde" dřív než Přísně tajné, pokládejte prosím tedy oba dva za materiály, které se vzájemně doplňují.

Zvětšit...

V bitvě u Fleurus a po ní generál (a pozdější maršál) Jourdan balóny a práci aerostatierů vysoce oceňoval. V příspěvku pro Přísně tajné se zmiňuji o jejich dalším nasazení při postupu Severní a Rýnské armády jakož i armády Sambry a Meusy do nitra Německa i o osudu balónů, které vzal Bonaparte s sebou na výpravu do Egypta. Dalo by se předpokládat, že francouzské armády tento nový prostředek průzkumu dostatečně ocenily. Opak je pravdou. Francie začala vést útočné války a za rychlých přesunů, postupů a manévrů zůstával obtížně přepravitelný balón, pro jehož plnění bylo nutno stavět poměrně složité pece, daleko vzadu. V důsledku toho týž generál Jourdan napsal roku 1799 ministru války (pravděpodobně generálu Bernadottovi) následující hlášení: "Přejete si, občane ministře, abych Vám sdělil svůj názor na využití aerostatierských rot. Předně bych Vám chtěl říci, že aerostaty neprokázaly armádě nikdy podstatnější službu, pouze nepřátelské vojáky při prvním vzletu udivily. Ponechávám Vašemu úsudku, lze-li takové překvapení opakovat a do jaké míry by mohlo nepřítelem otřást. Je naprosto nemožné dostat aerostaty k nepřátelským jednotkám tak blízko, aby se daly odhalit jeho přesuny. Nanejvýš lze pozorovat to, co se děje na předsunutých pozicích. Tato výhoda, která může mít význam v den bitvy, však přináší i nebezpečí mnoha omylů a tyto omyly mohou vést k politováníhodným následkům. Názor, jež Vám předkládám, mi napovídá zkušenost. Pečlivě uchovávám i tužkou psaný lístek generála Morlota ze dne, v němž došlo k bitvě u Fleurus. Oznamuje mi v něm, že moje pravé křídlo si počíná úspěšně, ve skutečnosti však bylo právě odraženo za Sambru. Závěrem prohlašuji, občane ministře, že aerostaty jsou pro armádu postradatelné do té doby, než přijde na způsob jejich využití." Jourdan měl pravdu, avšak jen do jisté míry. Právě v oné době procházela situace francouzských armád krizí a nelze pochybovat, že v defenzivních bitvách u Curychu, Novi či později v obleženém Janově by balóny prokázaly platné služby.

Zvětšit...

Jeden z Murphyho zákonů jasně říká, že nové prameny objevíte přesně ve chvíli, kdy věc dopíšete a odevzdáte do tisku. Doslova týden poté se mi dostala do rukou kniha Jeana-Paula Bertauda La vie quotidienne des soldats se la Révolution (1789-1799). Obsahovala další podrobnosti a zajímavosti z archivu ministerstva války a současně určité shrnutí, což oboje může být zajímavé jak pro milovníky revolučních, koaličních a napoleonských válek, tak pro příznivce letectví. Nevím, zda tento příspěvek "vyjde" dřív než Přísně tajné, pokládejte prosím tedy oba dva za materiály, které se vzájemně doplňují.

Bertaudova kniha uvádí v závěru kapitoly ještě přehled nasazených balónů, který se doplňuje přehledy, uváděné v předmluvě k francouzskému vydání de Selle de Beauchampových vzpomínek, a pasáží v 1. svazku Vojenských letadel Václava Němečka. V době bitvy u Fleurus měla armáda dva balóny a jejich počet se do roku 1799 rozrostl na třináct velkých aerostatů (řečených 1. třídy) a deset menších (2. třídy). Byl pokřtěny pompézními jmény jako Martial (Vojácký), Aigle (Orel), Hercule, Castor, Pollux, Patriote, Orient, atd. Dva posledně jmenované tvořily součást vybavení Bonapartova expedičního sboru v Egyptě. Byl bohužel zničeny v námořní bitvě u Aboukiru (Abú-Kiru) dřív, než došlo k jejich nasazení. Žáci aerostatierského učiliště v Meudonu se přestali rekrutovat náhodně a z dobrovolníků, základ tvořili vysokoškolsky vzdělaní důstojníci z Ecole polytechnique. Dík tomu se v Meudonu odehrály i některé zajímavé pokusy s vojenským využitím balónu. Nejpozoruhodnějším se stal aerograf (aérographe), určený k přenosu telegrafických signálů, což zvládal v polních podmínkách mnohem lépe než optický telegraf Chappe. Dne 22. října 1797 pak uskutečnil Garnerin nad parkem v Monceau seskok na svém vynálezu, padáku. Nechal se balónem vynést zavěšený do výše 1000 metrů, pak přeřízl upoutávací lana a bez problémů na padáku vlastní konstrukce přistál. Nic z toho armádu a zejména Bonaparta, který stanul jako konzul v čele Francie, nepřesvědčilo. Škola v Meudonu byla zrušena, balóny dožívaly, část se prodala soukromníkům. Na další významnější nasazení si musely vzdušné prostředky počkat až do 70. let 19. století, do dnů prusko-francouzské války a Komuny. ? Militaria, Elka Press