logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Bitevní loď Viribus Unitis

Rakousko-uherská bitevní loď Viribus Unitis, jejíž název byl devizou císaře Františka Josef I. (spojenými silami), patří v dějinách válečného námořnictva Evropy k nejzajímavějším nejen konstrukcí, ale i celou svou historií. Naše česká militaria se v období po druhé světové válce problematikou rakousko-uherského námořnictva téměř vůbec nezabývala. Proto si povšimněme právě této lodi, mající tak zvláštní, pohnutou životní dráhu. Pro nás má navíc svůj mimořádný význam i v tom, že na ní sloužili také čeští námořníci. Její výzbroj pak pocházela z největší zbrojovky monarchie, ze Škodových závodů v Plzni, kde vznikly i příslušné dělové věže.

Rakousko-uherská bitevní loď Viribus Unitis, jejíž název byl devizou císaře Františka Josef I. (spojenými silami), patří v dějinách válečného námořnictva Evropy k nejzajímavějším nejen konstrukcí, ale i celou svou historií. Naše česká militaria se v období po druhé světové válce problematikou rakousko-uherského námořnictva téměř vůbec nezabývala. Proto si povšimněme právě této lodi, mající tak zvláštní, pohnutou životní dráhu. Pro nás má navíc svůj mimořádný význam i v tom, že na ní sloužili také čeští námořníci. Její výzbroj pak pocházela z největší zbrojovky monarchie, ze Škodových závodů v Plzni, kde vznikly i příslušné dělové věže.

 

Loď Viribus Unitis na rakouské válečné pohlednici

 

Když Anglie v roce 1906 spustila na vodu nový typ velké bitevní lodi s jednotnou výzbrojí (10 děl ráže 30,5 cm), nazvaný Dreadnought, musely se také další námořní velmoci snažit, aby nezůstala pozadu. Tak i v Rakousko-Uhersku byly v roce 1908 navrženy směrnice pro stavbu čtyř bitevních lodí, tvořících třídu Tegetthoff. Tři z nich – Viribus Unitis, Tegetthoff a Prinz Eugen, byly postaveny v Terstu (loděnice Stabilimente Tecnico Triestine) v letech 1910 až 1912. Pouze Szent István vznikl v loděnici Ganz & Co. Ve Fiume (Rijeka), kde byl spuštěn na vodu až v lednu 1914.

Stavba lodi Viribus Unitis začala 23. 7. 1910, na vodu byla spuštěna 24. 6. 1911, ale až 5. 12. 1912 ji převzalo námořnictvo jako první bitevní loď na světě vyzbrojenou třemi děly v jedné věži. V květnu 1914, spolu s Tegetthoffem, navštěvuje na své jediné zahraniční cestě Turecko a Maltu. Na Maltě byla její posádka velice srdečně přijata anglickými námořníky. Dne 29. 6. 1914 jsou na její zadní palubu uloženy ostatky v Sarajevu zavražděného následníka trůnu, Františka Ferdinande d’Este a jeho manželky. Smuteční konvoj dorazil 1. července do Terstu, kde byly rakve vyloženy. V květnu 1915 se loď účastní ostřelování přístavu v Anconě. V únoru 1917 umírá na její palubě velitel námořnictva, velkoadmirál Haus, a při té příležitosti sem přichází císař Karel I. Až do léta 1918 zůstává Viribus Unitis nečinně ve svém přístavu v Pulji. Teprve 8. června vyplouvají všechny lodě třídy Tegetthoff k vyčištění uzávěr Otrantské úžiny, kde proplouvání rakouských a německých ponorek je již téměř znemožněno hlídkujícím spojeneckým loďstvem. Viribus Unitis má na palubě nového námořního velitele, jímž se stal admirál Horthy. U ostrova Premuda došlo k pohromě. Italský torpédový člun MAS potápí Szent Istvána a celá akce v úžině je přerušena. Viribus Unitis se vrací do svého mateřského přístavu. Zde pak na její palubě dochází 28. října 1918 ke vzpouře českých a chorvatských námořníků. Velitel lodi, kapitán námořnictva Miloševič, spáchal sebevraždu. Novým velitelem se stává štábní lékař dr. Jung. Admirál Horthy opouští svou vlajkovou loď. Velitelem loďstva je jmenován námořní kapitán Janko Vukovič de Podkapelski. Na základě nařízení císaře Karla I. je celá flotila předána národní radě nového státu – Jugoslávii.

 

Průřez lodí v měřítku 1 : 25 (Heeresgeschichtliches Museum, Vídeň)

 

První listopad 1918 je posledním dnem života bitevní lodi Viribus Unitis. Ve dvě hodiny v noci pronikli dva italští námořníci, Rosetti a Paolucci, na zvláštním torpédu S 1 do nehlídaného přístavu, připevnili na bok lodi časovanou minu a v 6 hodin 20 minut došlo k výbuchu. Za 14 minut klesla loď ke dnu. Spolu s ní zahynulo více než 400 námořníků i s kapitánem Vukovičem. Proč tito lidé museli zahynout – vlastně již po skončení války?

Po válce Italové loď na místě rozřezali. Zachovalo se jen několik málo částí: kotva konstrukce Tyszak (8200 kg), umístěná vedle vchodu do námořního muzea v Benátkách. Další je v Římě. Palubní část přídě, odříznutá ve výši kotevního průvlaku. Leží na betonovém podstavci v prostorách arsenálu v Benátkách. Před vchodem do majáku v Terstu (Faro de la Vittoria) stojí dva granáty, další se nalézají ve vojenském muzeu ve Vídni. V námořním muzeu v Miláně je uložen kotevní řetěz systému Borsig. Model lodi v měřítku 1 : 50 a příčný řez lodí v měřítku 1 : 25 jsou vystaveny v námořním oddělení vojenského muzea (Arsenal) ve Vídni.

Bude jistě zajímavé přidat ke všem těmto strohým historickým a technickým údajům dva osobní zážitky, týkající se lodi – a to od účastníků války na obou nepřátelských stranách.

První z nich, námořní kadet E. Tomičič, vykonávající důstojnickou službu na palubě lodi Viribus Unitis, líčí poslední plavbu ve svém deníku (některé místní názvy jsou ponechány v původním znění, v závorkách poznámky autora).

11. VI. 1918: O půlnoci jsem převzal stráž. V 6 h 30 minut jsme minuli mys Planka v rychlosti 17 námoř. Mil a v 7 h 30 jsme minuli Šibenik. Zde nás zajiš'ovalo letadlo K 179 (létací člun Brandenburg-UFAG s motorem AD 185, rozpětí 16 m, posádka 2 muži, 1 kulomet, 200 kg bomb) a později letadla K 370 a 377 z boky Kotorské. V průplavu u Zadaru, přesně v poledne byl vyhlášen ponorkový poplach. Společně s křižníkem Prinz Eugen jsme nyní pluli zvýšenou rychlostí 18,5 nám. Míle, kurs jižní špice poloostrova Cres. Jedno letadlo svrhlo dvě bomby. Signál C 08 (nebezpečí ponorek) byl odvolán a my jsme pak kolem 14. hodiny dopluli do zálivu fiumského. Od 14. hodiny jsem opět měl stráž a v 16 hodin jsem byl vystřídán Krautsdorferem. Šel jsem dolů na palubu a tu mne na dolním můstku zadržel velitel a řekl: „Vy, Tomičič, buďte tak hodný, běžte k panu G.D.O. (Gesamtdetailoffizier) a řekněte mu, aby oznámil mužstvu, že dnes v noci byl potopen S. István“. Cítil jsem, jak mě proudí krev z obličeje, dokázal jsem říci pouze „Jawohl“ – a šel jsem. Byl jsem jako po úderu do hlavy, nevím vůbec, jak jsem rozkaz provedl.

Mužstvo sice zůstalo klidné, ale silná deprese byla vidět. Nyní i já jsem viděl, jak jsme na tom. Právě jsem asi prodělal poslední plavbu drednotu! Ještě na lodi jsme ve štábu celou věc probrali, ale stejně to brzo přejde a my s našimi šesti bednami opět provedeme nějaké hrdinské činy! (Kadet zde myslí tři lodi třídy Tegetthoff a tři lodi třídy arciv. F. Ferdinand).

V 16.30 hod. jsme vepluli do přístavu Pola a zakotvili u bóje č. 31. Sic transit gloria mundi!!

Další zážitky jsou opět převzaty z deníku, tentokrát jeho autorem je jeden z mužů, kteří loď potopili – ing. Raffaele Rossetti. Byl též autorem a stavitelem plavidla (torpéda) S 1.

 
Viribus Unitis během zkušební plavby v srpnu–září 1912

 

Pod dokončení stavby torpéda začaly jeho zkoušky dne 5. září 1918. Večer toho dne, za přítomnosti kontradmirála Ricciho a námoř. Kapitána Ciana vyplul Rossetti s námořním lékařem R. Paoluccim (druhý účastník útoku), aby se pokusili proniknout zátarasy před přístavem Pola. Paolucci ležel vpředu na plavidle, Rossetti vzadu obsluhoval kormidlo – oba byli ponořeni do půli těla ve vodě. Pokusy pokračovaly s různými výsledky, ale pak k 29. říjnu bylo všechno celkem uspokojivě připraveno. Rossetti ve svém deníku uvádí:

22. 10.: Volba mezi torpédem S 1 a S 2 a kontrola torpédové lodi 65 N.

23. 10. Studium plánů přístavu Pola. Rozhovor s Cianem o akci.

25. 10. Noční generální zkouška. Jedeme z Arsenalu (v Benátkách) kanálem Grande až ke kostelu St. Maria della Solute. Několik metrů vzdálená stráž u uhelného skladu nás nezpozorovala. Pak podél Rio del Arsenale se vracíme ve 4 hodiny 26. 10. zpět.

26. 10. Odpočinek.

27. 10. Noční jízda kanálem San Clemente. Nezpozorování chodci, ani hlídkami.

28. 10. Generální prohlídka torpéd a třaskaviny.

29. 10. Zkouška zpožďovacího zapalovače a stability.

30. 10. Hlásíme admirálu Marzolovi, že přípravy budou dokončeny až 31., dostáváme adresy několika spolehlivých lidí ve městě Pola.

31. 10. Zařizujeme svoje osobní záležitosti a naloďujeme S 1 na člun 65 PN v 11.30 hod. Pak odjíždíme na člunu MAS 95 s Cianem, jeho bratrem Allessandrem, námoř. Kapitány Felizianem a Scapinem a s Paoluccim ke člunu 65 PN. Přijíždí též žurnalista Benelli. Člun 65 PN vyplouvá, sledován člunem MAS 95, v 18.30 hod. z Benátek…

Zde končí deník muže, který pak ráno 1. 11. potopil pýchu rakousko-uherského námořnictva, vlajkovou loď Viribus Unitis.

Konstrukční údaje:  
Délka a šířka v čáře ponoru: 151 – 27 m
Ponor na hlavní přepážce: 8,23 m
Výtlak (konstrukční): 20 013 t
Pohon: 12 kotlů Yarrov (18,5 atm.), 4 turbiny Parsons
Lodní šrouby: 4 ks o průměru 2750 mm (stoupání 2600 mm)
Výkon strojů: 27 383 HP
Rychlost: 20,4 uzlů
Zásoba uhlí: 1871 t
Pancíř: 280 mm, na 80 mm silné podložce z teakového dřeva, Krupp
   
   
Výzbroj: a) 12 děl L/45 ráže30,5 cm ve čtyřech elektricky ovládaných věžích. Výroba Škoda, Plzeň. Náměr –4° + 20°. Ús'ová rychlost 800 m/sec. Váha střely: 450 kg. Prachová část 191 kg. Dostřel při 45° 25 000 m.
  b) 12 děl ráže 15 cm v bočních kasematech (Škoda 1910)
  c) 18 děl L/50 K 10, ráže 7 cm (skutečnost: 66 mm) – Škoda
 

d) Čtyři torpédové roury 53 cm: příď, záď a dvě příčné v bocích, všechny pod vodou.

   
Záchranné čluny: 4 motorové čluny (5–13 tun), 16 člunů základních typů.
   
Posádka: 1056 mužů a 31 důstojníků

Zajímavé informace o lodi a ilustrace najdete také na těchto webových stránkách:

http://www.geocities.com/pentagon/bunker/5294/main.html

http://www.worldwar1.com/sfvu.htm

 
Datum: 03. 12. 2002 04:03:18 Autor: Vladimír Blažek
Předmět: ještě jedny stránky
Dík za článek. Myslel jsem, že to bude nějaké shrnutí již shrnutého, ale byl jsem mile překvapen. Moje pohlednice k.u.k. Kriegsmarine jsou zde: http://sweb.cz/feldpost/index.html
Datum: 27. 12. 2002 16:23:03 Autor: C. S.
Předmět: Odkus jsou ty schody?
Tuhle informaci jsem vyhrabal v jedněch starších novinách (pod titulkem Radní kráčí po schodech na dělovou věž): Do bitevní lodi rakousko-uherské monarchie zřejmě patřilo železné schodiště v budově plzeňské radnice, po kterém si dnes zdejší radní a zastupitele zkracuji cestu do sněmovního sálu. „Jednoznačný důkaz pro to není, ale vše nasvědčuje teorii, že jde o nedokončenou zakázku z plzeňské Škodovky někdy těsně před rokem 1918, která byla určena k vybavení některé z válečných lodí. Konkrétně se jednalo o pomocné schodiště pro obsluhu dělové věže,“ řekl vedoucí Muzea Škoda v Plzni Vladislav Krátky. Právě kvůli přesné identifikaci schodiště se tento týden obrátili na odborníky ze škodováckého muzea úředníci z Magistrátu města Plzně. „Požádali nás, zda bychom nemohli projít staré škodovácké archivy a podívat se, zda tam najdeme o schodišti nějakou zmínku. Probírali jsme se řadou dokumentu, ale zatím jsme nic konkrétního nenašli. Je to i pochopitelné, protože schodiště z hlediska výroby bylo pro tehdejší podnik zcela bezvýznamné, takže ani nepředpokládáme, že jeho případná výroba v Plzni bude někde zaznamenána,“ pokračoval Krátký. Že schodiště s největší pravděpodobností pochází ze škodovácké dílny, zdůvodňuje Krátky tím, že podobné typy snýtovaných železných konstrukcí se v továrně před rokem 1918 vyráběly. „Je zadokumentovaná výroba dělových věží, jejíž součástí byla i železná schodiště podobného provedení jako to v budově radnice,“ uzavřel. Podle dochovaných materiálů bylo schodiště zabudováno na radnici v roce 1918 při rekonstrukci pracovny tehdejšího purkrabího. Je umístěné v mezipatře druhého a třetího podlaží zadního traktu budovy a spojuje poslanecký salonek s jednacím sálem. Asi se nejedná o schody z Viribus Unitis, ale článek mi tuhle zprávičku připomněl. Váš čtenář z Australie C. S.
Datum: 04. 04. 2003 14:08:25 Autor: Martin Pyško
Předmět: Vzpomínka na Viribus Unitis
Chtěl bych přidat vzpomínku mého dědy na loď Viribus Unitis. Nevím, jestli bude v souladu s historickými fakty. Tuto problematiku neznám. Můj děda(ročník 1900) mi v dětství vyprávěl, že když sloužil v Pule jako námořník, viděl jak se tato loď potopila. Seběhlo se to prý takto: nad lodí a přístavem prolétlo italské letadlo a varovalo námořnictvo, aby opustilo loď, protože tato bude brzy potopena. Kdo prý chtěl, mohl loď opustit. Většina tomu však nevěřila. Pak teprve došlo na torpéda.
Datum: 10. 03. 2005 11:43:25 Autor: Honza Reichardt
Předmět: Viribus Unitis
Můj děda, rodák z Českého Brodu, také sloužil na Viribusu Unitis. Zúčastnil se vzpoury v Boce Kotorské a v době výbuchu se nacházel na lodi, kde byl zraněn. Často mi o svém působení u mariny vyprávěl, ale nejvíc mě zaujali dvě skutečnosti. Strojníci, kteří se nácházeli hluboko v podpalubí, nefasovali záchranné vesty, protože se nepředpokládalo, že by se někdo při zásahu lodi dostal ven živý. Se střepinou v boku se mu podařilo doplavat na břeh,když se držel odtržené lavičky z paluby. Pro účast ve vzpouře dostal do dokladů razítko "politicky nespolehlivý", což se s ním paradoxně táhlo až do roku 1968, kdy soudruzi pochopili o co tenkrát šlo, a tak bylo mu přiznáno k důchodu 50 Kčs měsíčně. Škoda, že po jeho smrti zmizely fotografie této významné rakousko-uherské bitevní lodi, které si po celý život uschovával.
Datum: 01. 08. 2005 21:19:16 Autor: Jirka
Předmět: Viribus Unitis
Mužu se zeptat jestli ta lod Viribus Unitis nemela svuj vlastni erb.Kopal sem na zachrade bazen a neco sem tal vykopal a tak by mne zajimalo z ceho to je. Moch bych ti poslat foto slo to oskenovat. prosim za odpovet na jirikvavrik@seznam.cz
Datum: 28. 08. 2006 15:59:46 Autor: MJ
Předmět: VIRIBUS UNITIS
Milý příteli, pokud jste na zahradě vykopal něco jako erb, tak to určitě nebude záležitost týkající se některé lodi typu VIRIBUS UNITIS. Ale ať Vám bazén dobře slouží. MJ
Datum: 04. 03. 2013 12:33:43 Autor: Ema
Předmět: Viribus Unitis
Dobrý den, mám dotaz jestli jsou někde k nahlédnutí seznamy posádky. Můj předek (bratr dědečka Karel Batěk) údajně na lodi sloužil a s ní se i potopil.Chtěla bych tuto informaci potvrdit či vyvrátit a nevím kde hledat. Děkuji ema
Datum: 28. 02. 2015 10:51:06 Autor: Martin Kovář
Předmět: VIRIBUS UNITIS
Můj děda na SMS VIRIBUS UNITIS sloužil jako strojníka a záchránil se díky tomu, že loď se pomalu potápěla až dosedla v puském přístavu na dno, tedy se nepřevrátila..... ! Můj děda mi vyprávěl, že stále šplhal nahoru a tímse zachránil holý život. Uváděné převrácení lodi asi nebude až tak úplě pravdivé, protože můj děda mi říkal, že po dosednutí lodi nadno stále koukali stožáry ven z vody .... ! Tak tedy takovéto informace jsem dostal od svého dědy já. A děda se jmenoval Václav Petříček, pokud by se někde objevil seznam celé posádky.
Datum: 25. 06. 2015 18:55:28 Autor: Ivo Uhliř
Předmět: praděda
Jsem pravnukem Jozefa Pelikáná, ktery sloužil na lodi viribus ve svych 17 letech rok nevím.
Datum: 25. 06. 2015 18:58:13 Autor: Ivo Uhliř
Předmět: praděda
Bylo to v době atentatu na frac josefa
Datum: 25. 06. 2015 19:01:25 Autor: Ivo Uhliř
Předmět: praděda
i.uhlir@seznam.cz moc bych věděl víc. děkujui.
Datum: 17. 07. 2015 14:17:05 Autor: kravinec3
Předmět: člověče vzpamatujte se
píšete "Až do léta 1918 zůstává Viribus Unitis nečinně ve svém přístavu v Pulji." a co https://cs.wikipedia.org/wiki/Bombardov%C3%A1n%C3%AD_Ancony
Datum: 06. 10. 2015 13:23:49 Autor: Jan Holík
Předmět: fotografie z paluby
Dobrý den, dnes jsem čistě náhodou hovořil s mým známým z Choratic, jehož děda (resp. bratr dědy) sloužil právě na lodi Viribus United. Prý objevil starou fotografii, na které je dotyčný námořník vyfocen na palubě zmiňované lodi. Fotografie bude datována, neb sloužila zároveň jako pohlednice. Kontakt pro případné dotazy: rodholiku@seznam.cz S pozdravem Jan Holík
Datum: 07. 10. 2015 09:32:09 Autor: Jan Kuklík
Předmět: Pohlednice
Můj děda Josef Nechyba sloužil na Viribus Unitis, posílal pohlednice z lodi, našel jsem datované srpen 1915 a listopad 1916. Bohužel zemřel když jsem byl malý, moc toho nevím...
Datum: 07. 10. 2015 13:23:11 Autor: Ivo Milata
Předmět: Ze vspomínek
Můj strýc se jmenoval František Plucnara. Narodil se a žil na Pstruží. Byl jeden z českých námořníků, kteří sloužili na lodi Viribus Unitis 7 let. Z jeho vyprávění mi utkvělo jen několik zajímavých úryvků. Námořníci s přímořských zemí po prvé viděli melouny. Nevěděli, na co jsou a tak s nimi hráli fotbal. Po výbuchu se jich moc utopilo, protože neuměli plavat. Strýc měl v kabátě zašitý žold za celých sedm let, co tam sloužil a když došlo k výbuchu a dostal se do vody, tak musel kabát ze sebe svléknout, aby ho nestáhnul ke dnu. Zachránil si jen holý život.
Datum: 31. 07. 2016 16:38:02 Autor: Jan Wolf
Předmět: vzpomínka
Můj strýc František Wolf, ročník 1899 narukoval k maríně asi v 17 letech. Byl strojníkem na lodi V.U. Z jeho pozůstalosti jsem měl lodní atlas, z něhož se nejspíš strojníci učili.Pamatuji si,že mi vyprávěl,že naskákali do vody jen v košili a plavali asi 700 metrů do přístavu v Póle. aby je loď nastáhla.Po válce byl zaměstnancem továrny Radiovka v jihočeském Velešíně, odkud zač. 20.let přešel do Pardubic a pracoval jako konstruktér v Tesle.
Datum: 31. 07. 2016 17:53:52 Autor: Jan Wolf
Předmět: oprava údaje
Továrna, kterou jsem uvedl, se jmenovala Telegrafia a výroba se stěhovala do Pardubic v roce 1925(opraveno dle wikipedie).
Datum: 02. 02. 2019 23:53:58 Autor: Zdeněk
Předmět: Mayer
Muj pradeda take slouzil na Viribus Unitis.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

K nejnovějšímu článku Potopení lamače blokády Alsterufer očima poražených.

K nejnovějšímu článku Potopení lamače blokády Alsterufer očima poražených.


Recenze týdne

Zabudnutí hridinovie protitureckých bojov

Zapomenutí hrdinové protitureckých bojů