CESTOVNÍ ZPRÁVA VÝJEZDOVÉ SKUPINY DDT GROUP Z ITÁLIE V SRPNU 1997

Poté, co Jirka Měch jako iniciátor naší nové výpravy náhodou objevil na jedné ze svých cest letecké museum nedaleko italského Trenta (Trident), zahájili jsme nezbytné přípravné práce. Konsultace s italskou internetovou aviatickou stránkou Lucia (http://aeroweb.lucia.it) udávala o místním muzeu přitažlivé skutečnosti. Předmět našeho zájmu, Muzeo dell'Aeronautica Gianni Caproni, je v objektu místního letiště Trento Mattarello (LIDT).

[Poté, co Jirka Měch jako iniciátor naší nové výpravy náhodou objevil na jedné ze svých cest letecké museum nedaleko italského Trenta (Trident), zahájili jsme nezbytné přípravné práce. Konsultace s italskou internetovou aviatickou stránkou Lucia (http://aeroweb.lucia.it) udávala o místním muzeu přitažlivé skutečnosti. Předmět našeho zájmu, Muzeo dell'Aeronautica Gianni Caproni, je v objektu místního letiště Trento Mattarello (LIDT).

Historie rodiny Caproni je spjata s Trentem. Gianni Caproni se narodil roku 1886 v Trentinu (provincie, jejímž hlavním městem je Trento) a v roce 1908 založil firmu Aero Caproni Trento, která se časem rozrostla do koncernu Societa Italiana Caproni, skládajícího se z firem Aeroplani Caproni, Office Reatine Lavorazioni Aeronautiche, Caproni-Vizzola, Campania Aeronautica Bergamasca, Aeronautice Predappio, Office Meccaniche "Reggiane", Avio Industria Stabiensi C. Coppola, Compania Nazionale Aeronautica, Aeroplani Caproni Trento a Aeronautica Sicula. Během 1. světové války stavěl koncern známé velké třímotorové bombardéry sérií Ca.1, 2, 3, 4 a 5 a později produkoval úctyhodnou řadu různých typů letadel včetně nejpodivuhodnějšího letadla, jaké kdo kdy viděl, unikátního trojnásobného trojplošníku Caproni Capronissimo. V roce 1950 koncern zanikl a zůstala pouze společnost Aero Caproni Trento.

Museum založila dosud žijící poslední dcera konstruktéra, kněžna Maria Fede Caproni. Hlavním lákadlem je známý italský třímotorový bombardér Savoia Marchetti SM.79 Sparviero spolu s řadou dalších zajímavých a unikátních exponátů. To stačilo: podrobili jsme se argumentům a dokonale přesvědčeni začali balit tradiční cestovatelsko-spoterské vybavení spoléhaje přitom, jako pan Karel Čapek v úvodu k Italským listům, na: "... zvláštní milost, jež provází pocestný lid a ukáže mu více, než vůbec je možno napsat a vypravovat". A tak se i stalo.

Po několika dnech netrpělivých příprav nás Jirkův věrný Bubák II, čili klimatizovaný BMW 520, již bezpečně vezl cestou Brennerským průsmykem na jih do původně rakouských Jižních Tyrol. Krátce po překročení italské hranice jsme začali využívat ochotné pomoci a rad sítě místních kanceláří organizace pro podporu turistického ruchu. Trento je snadno dostupné tradičně vynikajícími italskými silnicemi. Malé místní letiště osm kilometrů jižně od města s 980metrovou macadamovou dráhou a celoročně otevřenou hotelovou restaurací, je domovem pro horskou leteckou školu s Pipery PA.18 a skupinu vrtulníků italské policie a hasičů. Nachází se v malebném údolí sevřeném svahy všudypřítomných mohutných hor. Již z dálky nás zaujala štíhlá minaretová silueta nadzvukového Starfighteru instalovaného na pylonu před vchodem do budovy musea. Letoun je navzdory povětrnostním vlivům ve velmi dobrém stavu, což ostatně platí bez výjimky pro všechny ostatní vystavené exponáty.

Neztráceli jsme čas zbytečným okouněním a hrnuli se dovnitř. Vstupné pro dospělého činí 5000 lir, což je zhruba pět marek. Ujiš?uji každého eventuálního zájemce, že to skutečně stojí za to. Sbírka není sice veliká ale jak výše uvedeno, to, co museum vlastní, je ve špičkovém stavu. Prohlídku usnadňuje několik multimediálních informačních terminálů, které v několika jazycích poskytují informace o exponátech. Vystaveno je devatenáct letadel z nichž devět jsou světové unikáty převážně Caproniho konstrukce. Jsou to například Caproni Ca.6 a Ca.9 z roku 1911 a Caproni Ca.100 z roku 1928. Dvouplošník Ansaldo SVA 5 a unikátní torzo trupu s motorem a vrtulí stíhacího hornoplošníku Fokker D.VIII z 1. světové války, amfibie SIAI SM.80, hornoplošník Caproni Bristol, dvouplošník Gabardini G.50bis, cvičný dvouplošník Bücker Bü 131 Jungmann, dvoumístný cvičný proudový letoun Caproni Trento F-5 z roku 1952.

Perlou a dominantou exposice je třímotorový bombardér Savoia Marchetti SM.79 Sparviero z 2. světové války. Stroj má pestrou historii; byl vyroben v roce 1942 a operačně nasazen u bojové jednotky na frontě v Severní Africe. Později, po podepsání příměří, se vrátil do Itálie v chaotické době a posléze sloužil na straně Spojenců. Po válce byl spolu s několika dalšími stroji stejného typu prodán do Libanonu, kde aktivně létal do konce šedesátých let. Během své libanonské kariéry letoun jednoho krásného dne, 8. června 1959, "zakufroval" do izraelského vzdušného prostoru, kde byl Mystéry domácí 109. tajeset donucen k přistání na letišti v Hajfě. Záhy byl bombardér do Libanonu i s osádkou vrácen a později dlouhá léta stál opuštěn v koutě hangáru. Před několika lety byl bombardér objeven a po demontáži dopraven za asistence italského letectva do Itálie. Ačkoli před transportem byla úspěšně vyzkoušena funkce většiny agregátů včetně zatahování podvozku a nastartování motorů, nekvalifikovaná demontáž v Libanonu pohříchu způsobila vážná poškození údajně vylučující uvedení vzácného stroje do letuschopného stavu. Naštěstí to ani trochu neubralo eleganci na svou dobu typické italské konstrukce. Velký letoun vyniká také dokonalou povrchovou úpravou a zpracováním na němž je vidět vysokou úroveň italského leteckého průmyslu. Avšak právě povrchová úprava je jediným "nedostatkem" nebo? vděční Italové letoun ponechali či spíše rekonstruovali do podoby v níž sloužil v libanonském letectvu s označením L-113. Nabízí se okamžitě mnohem případnější kabát colore sabia e spinacci (barva písku a špenátu) se znakem některé elitní squadriglie italského královského letectva třeba známé Tre Topi verde (Tři zelené myšky) nebo Quatro Gato (Čtyři kočky), jako donedávna jediný známý zachovalý stroj (bývalý libanonský L-112) v muzeu italského letectva na letišti Vigna di Valle u Říma. O tamní bohaté sbírce a jejích exponátech snad někdy příště ...

Exposici Caproniho musea doplňuje rekonstrukce plně vybavené dobové truhlářské dílny ukazující různé fáze výroby dřevěných vrtulí a postupy při práci s dřevem jako součástí letecké konstrukce. Caproniho připomíná rekonstrukce jeho pracovny s dobovým nábytkem, historickým rýsovacím prknem a dalšími doplňky typickými pro konstrukční kancelář v prvních dvou desetiletích dvacátého století.

Nad hlavní halu s exponáty je možno vystoupit schodištěm na ochoz, kde jsou vystaveny historické plakáty, modely, vyznamenání, literatura, obrazy a další drobné předměty. Zde jsou také dokumenty připomínající mimo jiné italské úspěchy v dálkových letech, rychlostní rekordy a účast italského letectva v 2. světové válce, kdy se vyznamenaly zejména osádky torpédových strojů SM.79. Jejich historii je také věnováno značné množství nabízené literatury v muzejní pokladně. Prodávané plakáty, pohlednice a knížky doplňuje promítaný dokumentární střihový film o historii italského letectví s unikátními záběry z rekordních dálkových letů a leteckých soutěží.

Na všem je široko daleko viditelný positivní italský vztah k historii. Nejen vlastní. Později, během plnění dalších bodů našeho programu, jsme měli možnost ocenit uznalý vztah Italů také k protivníkovi, tehdejší Rakousko-Uherské armádě a slavným produktům Škodových závodů, jako je například impresivní 305mm moždíř M 1911. A ještě něco: v samostatné místnosti na čestném místě rozsáhlé exposice vojenského musea na hradě v Roverettu je figurína československého legionáře s československou vlajkou a bustou presidenta T. G. Masaryka. A všude množství živě se zajímajících návštěvníků. Velmi silný zážitek pro návštěvníky ze země, kde se omezuje činnost vojensko-historické instituce na pouhé problematické udržování muzejních exponátů, a průměrný občan velkým zájmem o historii své země zrovna nevyniká.

Zpět k letadlům. Koncem naší dlouhé italské cesty jsme s notnou dávkou drzosti zkusili a uspěli díky Jirkově plynné italštině a hlavně uplatněným místním kontaktům s návštěvou základny italského letectva Rivolto nedaleko Udine. Předmět našeho zvýšeného zájmu je domovem známé akrobatické skupiny Frecce Tricolori. Kromě zmíněné skupiny na základně bydlí také 2. Aerobrigata Lanceri Neri, vyzbrojená bitevními AMX, které nahradily staré Fiaty G.91G Gino. Po krátké diskusi s velitelem stráže a nezbytném telefonování přišel k bráně dozorčí důstojník, nic zlého netušící kapitán Roberto Fasone, který ochotně odepsal svou nedělní polední siestu (pokud nějakou měl), naložil si čtveřici divoce vyhlížejících nezvaných hostů do maličkého služebního fiátku, a objel s nimi celý perimetr základny.

O letadla nebyla nouze. Hned za bránou letiště byly vystaveny zajímavé typy proudových letounů: De Havilland DH.100 Vampire bývalé akrobatické skupiny tehdejší 4. stormo caccia (stíhací squadrony) Cavallino Rampante, North American F-86 Sabre v barvách rovněž zrušené akrobatické skupiny domácí 2. Aerobrigaty Lanceri Neri, jiný F-86E Sabre v barvách zmíněné akrobatické skupiny 4. Aerobrigaty Cavallino Rampante, další Sabre v barvách Frecce Tricolori a Republic F-84F-71-RE Thunderstreak v barvách 6. Aerobrigaty Diavoli Rossi. To však zdaleka nebyl konec naší radosti, která byla o to větší, že byla nečekaná. Zdejší exposice historických strojů akrobatických skupin italského letectva je ohromující. Na stojánce na čestném místě před řadou naleštěných strojů Aermacchi MB.339 v důvěrně známých barvách Frecce Tricoli stojí krásný modrý starý akrobatický Fiat G.91PAN opět v barvách stejnojmenné skupiny. Jeho skvělý stav nás přiměl k všetečné otázce, zda je stroj letuschopný. Kapitán nás ujistil, že nebýt legálních omezení, stroj by skutečně mohl létat. Tedy žádné kormutlivě vyhlížející trosky přičinlivě vykrádané a vandalsky demolované vojáčky jako unikátní exponáty leteckého musea na ploše ve Kbelích.

Pokračovali jsme v odhalování pokladů základny Rivolto. Zastavili jsme u jedné skupiny zodolněných leteckých krytů, skrývajících stroje AMX. Uprostřed nich je na pylonu instalován bitevní Fiat G.91G Gino v barvách domácí 2. Aerobrigaty Lanceri Neri. Během cesty kapitán náhle zastavil a ukázal rukou na hromadu deformovaného kovu, ze které trčela pokroucená směrovka s italskou trikolorou. "Ramstein", řekl stručně "pamatujete se?". Smutné memento tragédie z neš?astného leteckého dne.

Opodál stojí řada dalších veteránů: licenční Fiat F-86K Sabre 51. Aerobrigaty Tigri Bianche a cvičný Lockheed T-33 T-Bird od stejné jednotky. Tato jednotka má ve znaku kočku držící v tlapkách dvě zelené myšky, k čemuž nám kapitán Fasone dodal vysvětlení: jednotka měla původně ve znaku zmíněné zelené myšky a byla vyzbrojena bombardéry SM.79. Po přezbrojení na stíhačky bylo nutno zdůraznit novou roli jednotky a znak byl změněn na kočku, která myšky chytá. "Dokonce dvě najednou", dodal s úsměvem. Dále stojí v řadě veteránů také průzkumný Republic RF-84F Thunderflash veronské Aerobrigaty s kočkou ve znaku, která v tomto případě má zdůraznit, že piloti jednotky operují ve dne stejně jako v noci, a nakonec zajímavý průzkumný Lockheed RT-33.

Téměř dvouhodinová exkurse skončila. Zeptali jsme se ještě kapitána jestli jsou i jiné italské letecké základny takhle bohatě zásobené leteckými exponáty. Odpověděl s úsměvem, že se tu a tam na některé bázi skutečně nějaký stroj najde, ale tolik pohromadě jich není nikde. Poté nostalgicky dodal, že tomu stejně zanedlouho bude konec, protože na základě mezinárodních dohod budou všechny historické stroje buď převezeny do leteckého musea Vigna di Valle nebo zrušeny. Tedy smutný konec krásné exposice. Nabízí se otázka, zda by nebylo vhodné pokusit se o záchranu alespoň některých ohrožených strojů pomocí výměny mezi leteckými muzejními institucemi. Je to ale reálné třeba v případě našeho leteckého musea? Dosavadní trpké zkušenosti tomu nenasvědčují. Mnoho pohádkových příležitostí ke získání skutečně vzácných a krásných letadel prostou výměnou za duplicitní exponáty bez dalších nároků bylo ztraceno díky naprosto nevysvětlitelné hanebné pasivitě zodpovědných činitelů.

Dobrodružství skončilo a Bubák II opět zamířil nosem k severu. Nedaleko Udine jsme v místním aeroklubu ještě objevili poměrně zachovalý mohutný transportní Fairchild C-119 Packet ale to už bylo skutečně všechno, co pro nás svrchu uvedená zvláštní milost pana Čapka na tuto cestu připravila. Díky za všechno.

Popisky k ilustracím:

1. Budova muzea Caproni v Trentu 2. Starfighter 3. Savoia Marchetti 80 4. Savoia Marchetti SM.79 Sparviero 5. Republic F-84F-71-RE Thunderstreak 6. Lockheed T-33 T-Bird 7. Fiat G.91G Gino 8. Fairchild C-119 Packet 9. Členové výpravy: zleva vedoucí, italský dozorčí důstojník, autor, třetí člen, čtvrtý fotí