?Dehumanizace? války...

...aneb jak bitevní drony změní válku

Chudáci teoretici klasické války. Robotická válka „kradmých“ dronových vojáků/UCAV*, které bude možno vidět jen elektronickými senzory, je na pochodu.

Carl von Clausewitz (1780–1831) a Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910) se asi obracejí v hrobě – dronoví vojáci nedocení psychologický termín „válečné mlhy/nejistoty“, termín srdci Clausewitze tak drahý.

Také Eric Blair, alias George Orwell (1903–1950) se svým románem 1984 z roku 1949 o totální „udržovací“ válce, zabraňující revoluci, opiu mas, která dává lidem „legitimního“ nepřítele, na kterém si vybíjejí svoji nenávist, by asi „koukal“.

Téměř všechny armády se v souladu s doktrínou nulových ztrát drony vyzbrojují, či plánují se jimi vyzbrojit, včetně Íránu a Číny, která má nepilotovaný bitevní dron (UCAV Temný meč) „Anjian“.

Anjian

Evropa za Izraelem a US ve vývoji dronů těžce zaostala (US jen na vývoj a výzkum udělují 1.8 mld dolarů, zatímco ostatní státy zhruba 500 mil. dolarů, navíc v EU se stále nerýsuje žádná společná průmyslová politika), takže např. Německo a Itálie nakupují US drony, zatímco Londýn a Paříž vyvíjejí vlastní.

Jak uvádí Le Monde ze 14. 5. 2010 Francie má jen tři průzkumné drony pro standardní výšky, srovnatelné s US Predatorem, „EuroMale“, které lze vyzbrojit, francouzský genštáb však chce armádu do roku 2020 vybavit bitevními drony, třebaže ještě v roce 1999 se vedení armády proti bitevním dronům postavilo.

EuroMale

V roce 2004 Paříž pověřila firmu Dassault, aby vyvinula experimentální kradmý bitevní dron s delta křídly, pracovně nazývaný Neuron, jehož první testovací let je naplánován na rok 2012.

Dassault na něm spolupracuje se švédskou firmou SAAB, španělskou EDS–CASA, italskou ALENIA, švýcarskou RUAG, a řeckou HAI.

Každá evropská „spolupráce“ většinou končí hádkami, např. projekt dronu EuroMale byl několikrát zrušen, protože Paříž a Berlín se nedokázaly dohodnout na jeho vlastnostech, každý pro svoji armádu vyžadoval jiné. Drony „EuroMale“ Moyanne Altitude, Longue Endurance/Harfang pro zpravodajské i pouhé monitorovací účely (např. sledování hranic) francouzské armádě v roce 2008 dodala francouzsko-německá firma EADS, která je vyvinula ve spolupráci s izraelskou IAI.

Jejich vývoj iniciovala Francie v roce 2002, Němci, jak řečeno výše, si stěžovali, že parametry jsou přizpůsobeny čistě jen pro francouzskou armádu.

Francouzský dron Patroller od firmy SAGEM je Z 80 % odvozený od modelu německé firmy STEMME. Třebaže jde o dron, má i kokpit, kde může sedět pilot, jeho domovskou základnou je vojenská základna v Istres (Bouches-du-Rhone).

Patroller

Zvládne 30 hodin letu ve výšce 8 000 m o rychlosti 250 km/hod., hodí se pro monitorování hranic. Francouzská armáda má i 60 „kontaktních“ průzkumných minidronů DRAC (EADS), které pěchotě umožňují vidět, co se děje pár kilometrů/pár stovek metrů před nimi (mají dosah 10 km), a asi 18 průzkumných taktických dronů Sperwer od firmy SAGEM, které se vystřelují katapultem, letí asi 135–220 km/hod, jsou vybaveny přístroji pro noční vidění, dopadají na padáku.

Francouzské a kanadské armádě byly dodány v roce 2004.

Francouzi používají taktické drony např. v Libanonu a v Čadu.

V roce 2011 by francouzská armáda měla dostat čtvrtý dron EuroMale/Harfang, a na rok 2015 si Francie, Německo a Španělsko objednaly další drony EuroMale, třebaže jak Harfang, tak DRAC měly četné technické problémy.

Protože tyto země ještě firmě EADS nezaslaly žádnou oficiální objednávku na drony typu Talarion. EADS hrozí, že vývoj dronů Talarion pro nedostatek peněz zastaví.

Ve Francii o dronech Talarion ještě nerozhodlo generální ředitelství pro výzbroj armády/DGA, poněvadž projekt Talarion konkuruje projektu Dassault Thales + britské BAE Systems.

Talarion

Nejmenším francouzským dronem, „okem vojáka“, je šesticentimetrový nanonorobot Libellule od francouzské firmy SILMACH.

Mikrodrony váží do 100 gramů, jako např. Black Widow, Pentagon vyvíjí i průzkumný nanodron do 8 gramů. Agentura pro vývoj a výzkum Pentagonu Darpa/Defense Advanced Research projects Agency mj. vyvíjí kradmý dron Blackswift s rychlostí Mach 6, který má vyšachovat Kreml s jeho novou generací stíhaček MIG-29, a Peking s jeho kradmou stíhačkou J-20, která by mohla v pohodě kroužit kolem F-117a.

Blacksmith může být čímkoliv – nosičem satelitů, špionážním letounem typu SR-71, či nepolapitelným bombardérem, nosičem konvenčních náloží v rámci koncepce Prompt Global Strike, kdy bombardér musí být schopen zaútočit kdekoliv na planetě do 60 minut od startu.

Poprvé se projekt Blacksmith v US medializoval v roce 2007, když DARPA na postavení dvou prototypů oficiálně požadovala jednu miliardu dolarů, v roce 2009 projekt Blacksmith skončil pro škrty v rozpočtu Pentagonu, v roce 010 byl však vzkříšen pod názvem Blacksmith 2.0 (SR-72) s méně ambiciózní rychlostí Mach 5.

Zdá se, že galaxie dronů má neomezené možnosti.

Průkopníky dronů byla od 50. let izraelská armáda, která vlastnila celou letku dronů již od roku 1971 (Pioneer, Hunter, Heron, Eagle), a US armáda, která jich údajně má na 7 000 kusů, přičemž 95 % z nich používala na průzkumné mise, zejména ve vietnamské válce. v 90. letech měla US armáda dron Gnat, předchůdce Predatora.

K roku 2015 si US armáda objednala 158 bitevních dronů za částku 3 mld dolarů, zatímco USAF si objednalo ke stejnému roku 341 dronů za 7 mld dolarů. Drony si objednalo i US námořnictvo, průzkumné minivrtulníky Fire Scout od Northrop Grumman, a drony Orka-1200 od EADS.

V roce 2025 bude mít US armáda 1000 vyzbrojených dronů na 2 500 stíhacích letounů, které stíhačky v žádném případě nemají nahradit.

Drony provádí mj. cílené útoky, kterými popravují osoby určené k eliminaci, mohou sloužit pro přepravu nákladu, k odposlouchávání elektromagnetických signálů, k detekci balistických raket, k rušení komunikace, k laserovému osvětlování cílů.

Nebe nad Irákem je od roku 2007 protkané nejen pilotovanými stroji, od stíhaček po letouny pro průzkum ve velmi vysokých výškách, ale především drony – od špionážních minidronů přes drony taktického průzkumu po drony vyzbrojené bombami/střelami.

V roce 2007 byla v Iráku US letka stíhacích letounů F16 nahrazena letkou bitevních dronů Reaper (Predator B, jeden kus stojí 10 mil. dolarů) od firmy General Atomics, které doletí na vzdálenost 6 000 km, má 8 střel vzduch–země, 2 střely vzduch–vzduch, 2 pumy o 500 kg, anebo bez pum může nést 14 střel Hellfire (MQ-9 Reaper údajně uletí vzdálenost 12 000 –17 000 km).

Predator „Průzkumník“ měl dosah jen 740 km, dokázal letět 40 hodin ( Predator B něco přes 30), a měl jen dvě střely vzduch–země.

Boeing představil svůj kradmý dron Phantom Ray o velikosti stíhačky pro průzkumné mise, pozemní útok a tankování za letu v květnu 2010 v Saint-Louis.

S průmyslovou špionáží rozjetou na plné obrátky, projekt Boeingu „Reblue“ byl udržován v tajnosti i v samotné firmě, vědělo o něm jen pár zaměstnanců.

US General Atomics (Predator, Reaper) + Northrop Grumman (Global Hawk s doletem 3 000 km, jeden stroj stojí 60 mil. dolarů) kontrolují 70 % světového trhu s drony (40 % Northrop, 25 % General Atomics), Evropa jen 5 % ( z toho mj. 1,5 % Thales, 0.5 % SAGEMA,, 1 % EADS, 1 % Galileo).

V květnu 2010 byly US bitevní drony nasazeny i v Afghánistánu proti základnám talibanců v tribálních zónách Pákistánu (Waziristán původně patřil Afghánistánu), do kterých se pákistánská armáda neodvažuje. US přiznaly používání dronů i v Jemenu, kde jej poprvé použily v listopadu 2002, a v Pákistánu, v obou státech v rámci „protiteroristického“ boje.

Oficiálně drony může nasadit jen armáda, nikoliv CIA, která nicméně má rovněž drony i své operátory dronů. Ze základny v Nevadě operátoři řídí akce průzkumných a bombardovacích dronů v Afghánistánu a Waziristánu z US leteckých základen v Afghánistánu (Baghram u Kábulu + Kandahár na jihu) a z pákistánské letecké základny Jacobabad v provincii Sindh, na nichž US operátoři řídí vzlety a přistání dronů, a jejich údržbu. S operátory dronů v Nevadě spolupracují US zpravodajské týmy působící v terénu, které by se teoreticky měly dělit o zpravodajské informace z dronů i s neamerickými „články“ NATO.

Podle údajů New America Foundation drony ve Waziristánu v letech 2004–2010 zabily 1 500 lidí,z toho 32 civilistů. 17. 2. 2010 byl jejich cílem šejk Mansoor, kterého se však nepodařilo zlikvidovat, zato „dostaly“ 24. 2. 2010 Mohamada Qaria Zafara, a 8. 3. 2010 Sadáma Husajna Husámího.

Drony dálkově ovládané na tisíce kilometrů z řídícího centra přes satelity, či s nastaveným počítačovým programem, dokáží se svými optickými, infračervenými, radarovými a optronickými senzory pokrývat po 24 hodin obrovské území, přičemž mj. jsou pro svoji ultralehkost pro střely nesnadným cílem.

Mají však jednu vadu, mohou být snadnou kořistí pro kyberpiráty, jak to údajně dokázali iráčtí hackeři, kteří jeden US dron Predator v prosinci 2009 ovládli prostřednictvím komunikační techniky, kterou zakoupili na internetu za 29 euro (mimochodem, US armáda videozáběry z dronů z Afghánistánu a z Iráku zpřístupnila pro více než 1 500 uživatelů mobilních stanic Rover o velikosti notebooku).

Bezpečnost dronů tudíž záleží na kvalitě satelitního spojení.

Drony jsou na lidském faktoru závislé ve zpravodajství, nedokáží sami vyhledat protivníka, a nesmějí na něho zaútočit bez předchozího povolení svého „velitele“ na zemi. Tým, který je řídí, musí mít několik specialistů pro „interpretaci“ obrazů, což není běžná kvalifikace.

V roce 2009 US poprvé ve speciálních školách vycvičily více operátorů dronů než pilotů. Také Izrael zřizuje pro operátory dronů jedno výcvikové středisko za druhým.

Bitevní drony budoucnosti, které nahradí draze vycvičené piloty, které je v případě sestřelení nutné riskantně zachraňovat v dalekých nebezpečných končinách, se stanou běžnými těžkými bitevními letouny (dnešní US Predator může nést jen dvě střely Hellfire, zhruba o osmi kg, jeho nástupce Reaper již unese pumy o váze 200 a více kg), čímž přijdou o své současné výhody, a stanou se běžnou kořistí pro střely, stále však budou účinnější (dokáží pracovat v podmínkách, za kterých by lidé nepřežili), a levnější než pilotované stroje. Vojenští piloti se obávají, že „zapálení“ operátoři dronů rozehrají bez špetky odpovědnosti virtuální válku, zatímco genštáby tvrdí, že právě naopak operátoři, kteří nebudou pod takovým psychickým tlakem jako piloti, budou nejodpovědnějším prvkem armády, navíc budou v daleko lepším spojení s pozemními jednotkami, protože na rozdíl od pilotů budou mít mnohačetné satelitní kanály, včetně možnosti využít internet. Jejich zastánci tvrdí, že kolaterální škody rozhodně nebudou větší, než jaké způsobí klasický bitevní letoun, který může minout cíl i o 200 m, zatímco zaměření cíle u dronu je přesnější (přesto i dron obvykle zabije nejen cílenou ob읡, ale i všechny kolem).

Pochybovači se táží, jak budou drony například dodržovat mezinárodní válečné právo.

Nebude-li „ dronový voják“ vázán základní vojenskou etikou, mohlo by válka zmutovat v technologickou válku mezi dronovými „zbabělci“ a lidskými hrdiny.

Týdeník The Economist ze 3. 4. 2010 uvedl, že někteří experti zamýšlejí dron obdařit umělou inteligencí, např. US Institute of Technology ze státu Georgia vyvinul systém nazvaný „etická architektura“ dronu.

* UCAV, slangově drone = Unmanned Combat Air Vehicle = dálkově řízený vojenský letoun.

Pozn. redakce: Jak se to v praxi dělá, můžete vidět na tomto videu:

http://www.youtube.com/watch?v=mIj19PdO5C8