logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Mýtus jménem KwK

...aneb byly německé kanony nepřekonatelné?

Porovnáním parametrů ruských a německých tankových kanónů lze vidět rozdílný přístup k problematice navyšování jejich výkonů. Zatímco Německo šlo cestou zvětšování délky svých kanónů a tím zvýšení úsťové rychlosti, Rusové z mnoha důvodů zvětšovali palebnou sílu svých tanků zvětšováním ráže kanónu a tedy i zvětšením hmotnosti střely. Samozřejmě to neplatí stoprocentně, i Němci sáhli při zvyšování výkonů svých děl po větší ráži, stejně tak Rusové se nevyhnuli nezbytnému navyšování rychlosti střel. Jak je ale na vývoji kanónu německých středních a těžkých tanků vidět, bylo zvýšení palebné síly realizováno především zvýšením úsťové rychlosti střely, ráže i hmotnost střely zůstaly zachovány. Proto jsou nejvýkonnějšími zbraněmi na straně Německa především v kategorii středních tanků 75 mm KwK 42 a v oblasti těžkých pak 88mm KwK 43, jež se vyznačují poměrně malou ráží, ale značnou délkou. Jejich protějšky na ruské straně, 85mm Zis-S-53 u středních tanků a 122mm D-25 T v kategorii těžkých, používají střelu o podstatně větší hmotnosti, která je ale vystřelovaná menší rychlostí.

Nabízí se ale otázka, co je lepší? Lehká střela vystřelovaná vysokou rychlostí, či naopak těžká, ale s menší počáteční rychlostí. V dnešním všeobecném povědomí je vžit názor, že německý přístup k navyšování výkonu je z hlediska PP potenciálu efektivnější, neboť lehká střela dokáže nabrat v dlouhé hlavni vysokou počáteční rychlost, kterou si díky malému čelnímu průřezu dokáže déle zachovat. Díky tomu má krátkou dobu letu k cíli a tedy na stejné dráze i menší pokles vlivem gravitace. Její dráha je tedy plošší než u střely hmotné s menší úsťovou rychlostí. Z těchto důvodů měly zbraně KwK 42 a KwK 43 zejména na dlouhé vzdálenosti větší přesnost i průbojnost než jejich ruské protějšky.

Pokusím se tu ukázat, že ruský přístup, alespoň obecně, nebyl co do celkového účinku výrazně horší, i když předem je nutno říci, že všechny výhody velké ráže nebyly u ruských děl využity naplno. V textu udávám i konkrétní hodnoty průbojnosti, přesnosti a balistických vlastností kanónů obou států. V horizontálně orientovaných tabulkách pochází údaje o průbojnosti z testů v Aberdeenu, to jsou také společně s rozptylem jediná data (v tabulkách) pocházející z testů. Údaje o rychlosti a průbojnosti skloněného pancíře jsou z těchto hodnot vypočítány.

Údaje ve vertikálně orientovaných tabulkách (průbojnost, průbojnost 40° respektive 60°) jsou vypočítány z úbytku rychlosti, který je opět vypočítán ze známého dostřelu.

Údaje o přesnosti v obou tabulkách (sloupec nebo řádek označený přesnost) jsou získány z balistického programu, který jsem našel na internetu. V programu se dá měnit i velikost cíle i relativní chyba odhadu vzdálenosti, do výpočtu je zahrnuta poč. rychlost, balistický koef. i rozptyl. Já jsem velikost cíle ponechal 2 x 2,5 metru i chybu v odhadu na 20 procentech měřené vzdálenosti. Autor tohoto programu uvádí, že čerpal z knihy World War II Ballistics: Armor and Gunnery jejíž autoři jsou Lorrin Bird a Robert Livingston. Tuto knihu k dispozici nemám. Zvláště údaje o průbojnosti skloněného pancíře a hmotnosti střepin proniknuvší za pancíř nelze brát za absolutní. I když např. hodnoty průbojnosti kanónu KwK 36 a kwk 42 proti skloněnému pancíři jsou podle mne přibližně správné, u ostatních kantonů si nejsem vůbec jistý. Tyto údaje by měly sloužit spíše pro srovnání výkonu děl.

Je nesporné, že vysoká počáteční rychlost je výhodná, neboť střela vypálená vyšší rychlostí překoná danou vzdálenost rychleji, a proto na ní působí méně síly gravitace, bočního větru atd. Střela tak má plošší trajektorii letu střely k cíli a tudíž i vyšší přesnost. Další nespornou výhodou, kterou vysoká rychlost střele dává je větší přesnost na pohyblivé cíle. Tou druhou polovinou pravdy ovšem zůstává fakt, že střela menší ráže a hmotnosti má menší průřezové zatížení. O co jde?

Při prorážení střely vzduchem, či pancířem je velmi důležité, jakou sílu dovede střela vyvinout na jednotku plochy, tedy jak moc je její (setrvačná) síla koncentrovaná. Čím větší energii dokážu vyvinout na danou plochu, tím snadněji materiálem proniknu. Tento fakt svádí k tvrzení, že střela malé ráže je na tom lépe, neboť má menší čelní průřez. To je však omyl. Hmotnost střely a tedy i schopnost setrvávat v pohybu (setrvačná energie) je úměrná ráži střely umocněné na třetí, čelní průřez (což je plocha, skrz kterou střela působí na vzduch i pancíř) střely je však úměrný pouze druhé mocnině ráže. To znamená, že na jednotku plochy průřezu u hmotnější střely připadá větší hmotnost, a tedy i setrvačná energie. Poměr mezi hmotností střely a jejím čelním průřezem je tedy úměrný ráži střely (hmotnost M?d?průřez S?d2 poměr (Průřezové zatížení=)M/S=d?/d?r=dr se nazývá průřezové zatížení. Čím větší ráži střela má, tím větší má průřezové zatížení.

Co to znamená pro letové vlastnosti střely?

V zásadě se dá říci, že střela je na své dráze ovlivněna gravitací, jež způsobuje její zakřivení a aerodynamickým odporem, jenž střelu brzdí. A naopak to, co střelu udržuje v pohybu, je její setrvačnost.

Jak už víme, hmotnost roste s ráží rychleji než průřez S, a pokud si uvědomíme, že pro zrychlení platí a=F/m, a že síla F je v našem případě úměrná v?*S (odpor vzduchu), pak dostaneme závěr, že zrychlení (v našem případě je záporné, tedy zpomalení) je nepřímo úměrné ráži střely.

Pro letové vlastnosti dvou střel o stejné rychlosti tedy bude určující poměr m/S, což je matematické vyjádření průřezového zatížení.

Průřezové zatížení tedy v podstatě vyjadřuje, jak velký vliv bude mít aerodynamický odpor na střelu. Při jeho nízké hodnotě je střela více brzděna aerodynamickým odporem, a naopak, čím vyšší průřezové zatížení je, tím více převažuje setrvačnost nad odporem vzduchu a střela snáze proráží vzduch.

Střely s vysokým průřezovým zatížením si díky tomu déle zachovají svojí rychlost a s tím spojené výhody.

Obrázek 1. S rostoucími rozměry tělesa roste lineárně poměr mezi objemem a povrchem.

Co to znamená pro naši úvahu? Jednoduše fakt, že střela malé ráže bude mít na krátké a střední vzdálenosti díky vysoké rychlosti vyšší průbojnost i kratší dobu a plošší dráhu letu než pomalejší a hmotnější střela. Též např. působení větru na ní bude mít menší vliv, neboť překoná vzdálenost rychleji. Vzhledem k nižšímu průřezovému zatížení však dříve svoji rychlost, a tedy i tyto vlastnosti, ztrácí. Naopak střela velké ráže si, díky většímu průřezovému zatížení, svojí rychlost, tudíž i průbojnost a ostatní parametry zachová i na velké vzdálenosti. Vliv větru na ní bude též nižší, z důvodu větší kompaktnosti (poměru povrchu k hmotnosti)

Tabulka 1: Závislost parametrů dráhy letu střely na její ráži pro dvojici kanónů, které byly po válce ve výzbroji čs. armády (kořistní německé). Data jsou získaná výpočtem ze známých údajů pro dané kanóny (tabulka je ilustrativní, u 50mm kanónu byl vypočítán balistický koeficient a pak změněna rychlost z reálných 825m/s na 1000 m/s pro názornost, údaje u 100 mm děla zůstaly beze změny). Výška je odečítána od vodorovné roviny.

V tabulce 1 je vidět názorná ukázka vlivu většího průřezového zatížení na letové vlastnosti střely. Ačkoli je počáteční rychlost střely 50mm kanónu výrazně vyšší, na vzdálenost kolem 1500 metrů má už střela kanónu větší ráže vyšší rychlost a podobnou dobu letu k cíli. Stejně tak zakřivení dráhy je u obou kanónů podobné.

Z tabulek průbojnosti (ta závisí na kinetické energii, tedy na druhé mocnině rychlosti) lze též vyčíst, že čím vyšší poč. rychlost střela má, tím má větší úbytek průbojnosti. To je dáno tím, že aerodynamický odpor je úměrný, kromě čelního průřezu, též druhé mocnině rychlosti střely, tedy čím vyšší je poč. rychlost, tím je větší odpor. Střela malé ráže (a hmotnosti) s vysokou počáteční rychlostí tedy platí za svoje dobré letové vlastnosti na krátké vzdálenosti jejich rychlejší ztrátou.

U střel APCR je navíc jejich hmotnost menší než střel plných.

To dobře ilustruje i např. výkon APCR střel. APCR střely jsou tvořeny lehkým tvrdým jádrem z wolframu a obaleny kovem z lehkých slitin. Tvrdé jádro má za úkol prorazit pancíř, kdežto obal slouží jen jako vedení v hlavni, neboť jádro má menší průměr než vývrt kanónu (je podkaliberní)

Díky tomu má střela velmi nízkou hmotnost a dá se tedy urychlit na velmi vysokou rychlost. Naproti tomu má i nízké průřezové zatížení a tuto rychlost pak brzy ztrácí. Jak je vidět z tabulek průraznosti mají APCR střely většinou oproti klasické průbojné munici podstatně vyšší průbojnost na krátké a střední vzdálenosti, ale už na nějakých 1000 až 1500metrů se rozdíl srovnává, či je klasická munice účinnější. (tak je tomu např. u KwK 40, Zis_S-53, KwK 38,39 atd.)

Kanony KwK 40(75 mm L 48), KwK36 a KwK 42 pak mají při palbě APCR municí, navzdory vyšší úsťové rychlosti, podstatně větší rozptyl, než když střílejí klasickou protipancéřovou municí (to podle mého názoru může být dáno tím, že APCR střely mají menší moment setrvačnosti vzhledem k podélné ose, neboť vodící obroučka je z lehké slitiny, k jiným kanónům bohužel chybí údaje o přesnosti, u kanónu 88mm L70 je naopak podkaliberní munice mírně přesnější, což nevím, čím je dáno).

Obrázek 2 V tabulce je vidět velmi strmý pokles průbojnosti střely Pzgr.40.

Obrázek 3 Na vzdálenost 1500 metrů se už náskok vysokorychlostní APCR(Pzgr.40) munice nad standardní AP smazává

Příklad si můžeme vypůjčit i z jiné oblasti než jsou tankové kanóny. U lehkých kulometů se vyžaduje velká razance tak do 800metrů, malé rozměry i hmotnost a velká kapacita zásobníku. Proto vystřelují relativně lehkou střelu malé ráže, která je dostatečně účinná na vzdálenosti kolem 600 metrů. Naopak od velkorážových kulometů se očekává velký dostřel i větší účinnost na velké vzdálenosti. Jejich úsťová rychlost je většinou menší, používají však větší a těžší střelu, díky čemuž ale mají na velké vzdálenosti kratší dobu letu i větší průbojnost.

Velmi názorným konkrétním příkladem může být výkon 75mm kanónu KwK 42 a 88mm kanónu KwK 36. Ačkoli na 100 metrů je rozdíl v průbojnosti a rozptylu obou kanónů 19 % (ve prospěch 75mm kanonu) na 2 km se jejich výkon prakticky vyrovnává.

S použitím podkaliberní munice (Němci je označovali Pzgr.40) se náskok průbojnosti KwK 42 ve vzdálenosti kolem 1500 metrů opět smazává a připočítáme li k tomu menší rozptyl, vyjde nám KwK 36 jako účinnější již na 500 metrů.(Zůstává tu však výhoda kratší doby a plošší dráhy letu 75 mm střely)

Dalším, ještě možná přiléhavějším, příkladem jsou výkony kanonů D-10T ráže 100 a D 25 T ráže 122mm.

První vystřeluje střelu o hmotnosti 15,88 kg rychlostí 880m/s druhý pak 25 kg střelu podstatně nižší rychlostí 780 m/s. Oba mají na 500 metrů prakticky shodnou průbojnost (podle ruských tabulek), na 2 km je však opět D-25T z důvodu menšího úbytku rychlosti asi o 22% výkonnější.

Obecná charakteristika německých kanónů, vysoká úsťová rychlost a použití relativně lehké střely malé ráže, tedy není výhodná hlavně na velké vzdálenosti, naopak tato kombinace zajišťuje vysokou průbojnost a přesnost zejména na krátké a střední vzdálenosti. S trochou nadsázky můžeme lehkou střelu přirovnat ke sprinterovi na krátké tratě a těžkou vytrvalostnímu závodníku na delší tratě. Sprinter dokáže vyvinout velkou rychlost, ale protože má malou vytrvalost (hmotnost), brzy ztrácí dech i svojí rychlost (a tím i hybnost). Naopak vytrvalostní závodník je sice na krátké vzdálenosti pomalejší (nižší úsťová rychlost), na větší však může sprintera dohonit či předehnat.

Samozřejmě záleží i na dalších faktorech. Velmi důležitým faktorem zásadním způsobem ovlivňujícím balistické výkony kanónu je např. tvar a konstrukce střely, nicméně pro tvarově podobné střely je rozhodující, z hlediska balistických vlastností, právě velikost ráže.

Průbojnost. Průbojnost je závislá na spoustě faktorů, jako je kinetické energii střely, její čelní průřez, pevnost a hustota materiálu, rozměry a konstrukce střely atd. Obecně řečeno více hmotná a pomalejší střela se musí spolehnout na svoje průřezové zatížení (které je obecně větší než u střely menší ráže), střela malé ráže pak na rychlost. Vzorců pro určení průbojnosti je mnoho, mně osobně se zdá velmi dobrým vzorec označovaný De Marre. Vznikl sice na přelomu 19 a 20 století, ale s velkou přesností dává výsledky, které jsou v souladu např. s testem v Aberdeenu, ale i s notoricky známými hodnotami udávanými u jejich tankových děl Němci.

Obecná forma vzorce je: T/D = (0.00002778)D0.1542[(W/D3)V2]0.7695

Já jsem jí upravil tak, aby odpovídala hodnotám kanónů WWII, spočívá pouze v úpravě první konstanty (respektive upravil jsem konstantu tak, aby dala výsledek shodný s jedním německým resp. ruským kanónem, zbylé už vzorec vypočítal sám, jedná se tedy o kalibraci vzorce, tedy o běžný postup). Pro ruské kanóny je nutné použít o něco nižší konstantu, což je podle mne dáno nižší kvalitou jejich munice.

Z vypočítaných rychlostí mi dává vzorec např. pro KwK 36 a 42 takovéto hodnoty průbojnosti:

Tedy ve srovnání s hodnotami získanými v Aberdeenu poměrně přesné údaje.

Vedle vypočítaných hodnot průbojnosti tu uvádím hodnoty získané z poválečného testu tankových kanónů v Aberdeenu. Jsou uvedeny v horizontálně orientovaných tabulkách.

Tyto tabulky jsem doplnil o rozptyl a průbojnost pancíře o sklonu 60° (od vertikály), tyto hodnoty (průbojnosti) jsou však vypočítané (podle grafu 2) a slouží spíše pro ilustraci rozdílu mezi rážemi.

Ničivý účinek. Výkon kanónu ovšem není dán jen průbojností a přesností, ale i ničivým účinkem na cíl. Je jistě rozdíl mezi tím, když do tanku pronikne sotva půlkilogramový zbytek 50mm APCR střely tvořený wolframovým jádrem, než když tam exploduje 3,15 kg zbytek střely ráže 76.2mm. Ničivý účinek na cíl je významným ukazatelem výkonu AP střely, ale je většinou opomíjen, či nedoceněn. Jedna věc je totiž vyřadit tank z boje a druhá ho nevratně zničit. Je pravdou, že v případě proniknutí střely do tanku je většinou vyřazen důležitý "systém" tanku. Např. při čelním zásahu věže je pravděpodobnost zasažení člena osádky (a tedy i snížení bojeschopnosti, či vyřazení tanku z boje) velmi vysoká, i když do tanku pronikne méně hmotná a smrtící střela (např. onen 50mm projektil). Nicméně tank jako celek může být dále použitelný. I tento aspekt je z celkového pohledu důležitý stejně jako průbojnost.

Obecně se dá říci, že střela větší ráže má větší předpoklady napáchat v nitru tanku větší škodu. Spolu s ní do tanku pronikne více střepin, a pokud střela obsahuje nálož, je rozdíl v ničivém účinku (mezi střelou o malé a velké hmotnosti) prakticky rovný rozdílu ve výkonu HE munice. Pokud však např. porovnáme ničivý účinek 6.8 kg střely z KwK 42 a 10.2 kg z KwK 36, není převaha 88mm kanónu tak jednoznačná. Je zřejmé, že samotná střela KwK 36 má větší ničivý potenciál, k ničivému účinku je však třeba připočítat i střepiny probitého pancéře. Vzhledem k tomu, že KwK 42 probíjí větší masu pancíře, dá se předpokládat, že do tanku vnikne spolu se střelou úměrně větší tloušťce probitého pancíře více střepin. Rozdíl tedy bude menší než by plynulo z poměru hmotností obou střel.

Je třeba brát i v potaz, že střela s vyšší počáteční rychlostí může do tanku vniknout z větší razancí, zde záleží na tom, kolik kinetické energie střela spotřebovala na probití pancíře a kolik jí zbývá po vniknutí do tanku.

Obě výhody však rychlejší střela se vzrůstající vzdáleností ztrácí.

I přesto podle mého odhadu bude mít exploze 10,2 kg střely KwK 36 či 9,2 kg z kanonu Zis-S-53 větší ničivý potenciál než 6,8 kg střela kanónu Panthera. O větším účinku ráži 122 mm oproti 88 či 76.2mm vůči 50mm zřejmě nelze pochybovat.

Velikost ráže. Pro ráži 88 mm a velkorážové kanóny obecně též hovoří příznivější poměr mezi jejich ráží a sílou pancíře tehdejších potencionálních protivníků. V době druhé světové války platilo, že čím více přesáhla ráže střely tloušťku pancíře, tím menší překážku pro ní představoval. Takže např. čelní plát tanku T-34 pro 50mm střelu představoval asi 130-140mm(to je málo známá skutečnost, ale je tomu tak) překážku, ale pro 88mm střelu už jen asi 100-110mm (možná i menší, ale v testech, které provedli Rusové v roce 43 dokázal KwK 36 probít čelo věže a korby T-34 na vzdálenost 1500 metrů a na tuto vzdálenost probíjel podle tabulek tiger právě 111mm). Stejně silný pancíř tedy pro různé kanóny představoval různou překážku. Bohužel jsem nikde na internetu nenašel vysvětlení proč tomu tak je. Podle mne jde ale o toto: máme dvě střely, jednu menší ráže o velké rychlosti a velikosti a jednu větší a hmotnější, ale pomalejší, a obě mají podle vzorce- kinetická energie děleno čelní průřez- stejný průbojný potenciál. Rozdíl je však v tom, že pokud obě budou probíjet stejný pancíř, pak střela větší ráže jím bude z velké části procházet svojí špicí a pouze malou sílu celým průřezem (jednoduše proto, že je větší). Její kinetická energie se tak koncentruje aspoň v počáteční fázi probíjení v relativně menší části. Naopak střela menší ráže ho bude muset probít z velké části celým průřezem. To je podle mne též důvod proč D-25T měl o něco vyšší průbojnost (206 oproti 185 na 0 metrů, 108 oproti 87 na 3 km) než KwK 42, ačkoli jeho kinetická energie dělená čelním průřezem byla přibližně stejná.

Výpočet průbojnosti podle výše uvedeného vzorce je tedy neúplný. To je možná jeden z důvodů, proč např. kanon D-25T dokázal probít čelo Panthera na větší vzdálenost než KwK 43 (jak uvidíme dále).

Tzv. T/D poměr je důležitý zejména při posuzování efektu skloněného pancíře. Následující graf ukazuje vliv T/D poměru na výpočet ekvivalentní síly šikmého pancíře. (graf 1)

Z něj je např. vidět, že 60mm pancíř Hetzera se sklonem 60° představoval pro D-25 T pouze 120mm překážku (poměr e/d zde představuje poměr síla pancíře/ráže střely, pro D-25T je jeho hodnota 0,5 pro KwK 42 0,8), kdežto pro 75 L70 asi 140mm. Takže ačkoli si je průbojnost kolmého pancíře obou kanónů blízká, má střela D-25T mnohem větší průbojný potenciál.

Pokusil jsem se najít vzorec pro skloněný pancíř se započítáním Thicknes/Diametr ratio, tedy poměru síly pancíře a ráže kanonu.

Docela dobré výsledky dává tento vzorec: (T)/(cosinus(u))?((T/D)?K * 1,5)

T je síla pancíře,?u? je sklon od vertikály, D je ráže kanónu, K je konstanta a pohybuje se od 0,3 až 0,5, zde si nejsem jistý. Zdůrazňuji, že je to můj vzorec, takže nemusí být pravdivý, ale dává docela rozumné výsledky.

Také následující graf (graf 2) ukazuje vliv poměru síla pancíře k ráži kanónu na nárůst efektivní tloušťky vlivem sklonu, formou minimální nutné rychlosti, kterou musí střela dané ráže mít, aby prorazila pancíř o dané síle a sklonu. Dá se z ní ale i vyčíst, jaké konkrétní hodnotě odpovídá skloněný pancíř vůči různým rážím.

Aby se případnému čtenáři lépe četlo z grafu, našel jsem vzorec pro výpočet kolmého ekvivalentu pro zobrazené sklony (hodnoty poměrně přesně odpovídají grafu).

Nejdříve spočítám potřebnou minimální rychlost:

Pro sklon 60° platí rychlost = 2,4*1650*T/D*0,3048

Pro sklon 50° pak rychlost=(1,58*50*T/D+5)*0,3048*33

Sklon 40° pak (1,27*50*T/D+7)*0,3048*33

A sklon 30° rychlost= (50*T/D+10)*0,3048*33

(T je síla pancíře, D pak ráže střely)

Výslednou rychlost dosadíme do tohoto vzorce: (rychlost/304)^(1,43)*D/2 čímž dostaneme výsledný kolmý ekvivalent.

Tak např. podle tohoto vzorce odpovídá pro ráži 88mm 45mm pancíř o sklonu 60 stupňů 120mm kolmému pancíři, pro ráži 75mm asi 130mm a pro 50 154mm. Rozdíl mezi kanónem Tigera a kanónem Panthera tedy není nijak velký, na druhou stranu není ani zanedbatelný. Samozřejmě tento graf lze použít spíše pro posouzení relativního nárůstu odolnosti skloněného pancíře proti různým rážím, konkrétní rychlosti se mohou pro různé kanóny lišit z důvodu tvaru, typu a průřezového zatížení střely aj. Tento graf jsem též použil pro údaje v tabulkách.

Z toho plyne, že střela větší ráže s nižší rychlostí je na velké vzdálenosti naopak výhodnější, neboť si díky vyššímu průřezovému zatížení déle zachová svojí průbojnost, krátkou dobu letu k cíli a ničivý účinek na cíl. Samozřejmě zde velmi záleží na konkrétních parametrech. Je totiž velmi sporné, na kolik bylo pro kanón 88mm Kwk 36 výhodnější, že měl od vzdálenosti cirka 2km větší celkovou účinnost, když 2km byla hranice, na kterou tehdejší optika dovolovala vést účinnou palbu. Navíc 75mm kanón KwK 42 byl stále do vzdálenosti 2km přesnější (i přes vyšší úbytek rychlosti měl stále větší rychlost v této vzdálenosti, a tedy i kratší dobu a plošší dráhu letu, i když rozdíl nebyl tak velký jako na kratší vzdálenosti), vyžadoval celkově menší obestavěný prostor, včetně menšího ložiska věže, měl menší hmotnost a měl asi i o něco větší kadenci. (I když to je otázka, neboť rozměry a tedy asi i hmotnost nábojů byly u obou kanónů podobné, neboť 75 mm náboj měl velkou prachovou nálož). Stejně tak se však můžeme ptát, k čemu bylo KwK 42, že má největší náskok v průbojnosti a přesnosti na sto metrů, když na takovou vzdálenost se tehdy bojovalo možná ještě méně často než na 2 km.

Na jedné straně tedy stojí větší ničivý účinek AP střel po proniknutí do tanku, nižší úbytek rychlosti, příznivější poměr ráže střely vůči síle pancíře protivníků, větší dostřel, menší rozptyl, větší imunita proti působení větru střely ráže 88mm, na straně kanónu KwK 42 pak výše zmíněné výhody. Rozhodnout které vlastnosti jsou důležitější je těžké, avšak připočítáme li k výhodám 88mm kanónu ještě vyšší účinek HE granátů, jeví se KwK 36 jako mírně výkonnější. (navíc nejčastějším soupeřem německých tanků byl T-34, proti jehož skloněnému pancíři byl účinek 88mm kanónu 75 mm dělu podobný. Tanky se kolmým či mírně skloněným pancířem (KV-1, rané verze IS-2) byly podstatně méně častým soupeřem.

Tabulka 3 doplněná o účinnost obou děl proti pancíři skloněnému o 60° vůči vertikále ukazuje vliv ráže na nárůst efektivní síly velmi skloněného pancíře. Ačkoli např. na 1 km probíjí 75mm kanón o asi 8% silnější kolmý pancíř než 88mm dělo, účinnost proti skloněnému pancíři je u obou kanónů prakticky stejná.

Rozdílná kritéria. Porovnávám tu německý kanón s německým resp. ruský s ruským, neboť u nich je srovnání objektivnější. Vychází totiž ze stejných kritérií, za rovnocenných podmínek a je použit stejný druh munice. Proto z něho je lépe vidět to, co tu chci říci. Pokud totiž chceme srovnávat výkony ruských a německých děl, narazíme na několik překážek. Za prvé Rusové měli jiná kritéria uznání průstřelu. Zatímco Němcům stačilo k tomu, aby uznali průstřel, pokud prošlo skrz pancíř 50% hmotnosti střely, Rusové měli kritérium podstatně tvrdší. U nich muselo projít 75% hmotnosti střely. To znamená, že kdyby ruská děla střílela podle německých kritérií, tak aspoň vůči ruskému pancíři by dosahovala podstatně lepších výsledků. Jiné zdroje uvádějí jako měřítko úspěšnosti průstřelu procento střel, které prošly skrz pancíř (Rusové měly opět tvrdší). Osobně mi toto měření přijde uskutečnitelnější, nějak si neumím představit, jakým způsobem měří hmotnost jednotlivých střel.

Bohužel Rusové neudali na rozdíl od Němců ani kvalitu použitého pancíře. Obecně se má za to, že kvalita (či aspoň tvrdost) pancíře a munice, byla vyšší u Němců, což částečně (či úplně) vyvažovalo jejich méně náročné kritérium. Navíc Němci používali pokročilejší typ munice APCBC (volně přeloženo průbojná s balistickou kuklou a s průbojnou čepicí), než Rusové, kteří používali APBC (tedy v podstatě stejný typ jako Němci, ale bez průbojné čepice). Balistická kukla zlepšovala aerodynamický tvar, průbojná čepice pak zamezovala roztříštění špice střely při dopadu na povrchově tvrzený pancíř a snižovala pravděpodobnost sklouznutí střely po skloněném pancíři. Rusové ve velkém měřítku používali též pouze AP munici (jednalo se v podstatě pouze o kovové tělo a malou náloží a roznětkou). Ta měla obecně horší balistické vlastnosti, zejména větší úbytek rychlosti a horší účinek proti skloněnému pancíři. Použití této munice prakticky negovalo některé výhody větší ráže.

Je pravdou, že podle některých zdrojů měli Rusové problémy jak s kvalitou munice, tak pancíře. To ale platilo zejména pro roky 41 až 42, v letech 43-44 už byl ruský pancíř použitý pro sériovou výrobu, podle některých zdrojů, lepší než německý (např. v knize T-34/76 se udává, že podle testů kvality pancíře prováděné ?škodovými závody? v roce 43 obsahoval ruský pancíř méně nečistot a více legovacích prvků než německý), takže se spíše přikláním k tomu, že ruské hodnoty byly podstatně vyšší, než se udává v tabulkách.

Přímé srovnání tu však je. Američané dělali po válce testy průbojnosti většiny kanónů používaných v D.S.V.

Podle něj dosahovaly 122mm D-25T a D-10S takovýchto výkonů (z testu pochází pouze údaje o průbojnosti kolmého pancíře, vše ostatní je vypočítané):

Při testu byl použitý pancíř o tvrdosti 240 BHN a za pancíř muselo proniknout 50% fragmentů střely.

Pro srovnání jsem uvedl i německé výkonné dělo. Pro výpočet přesnosti jsem použil parametry AP munice, jež měla přibližně stejné balistické vlastnosti jako APC munice.

Je vidět, že protitankový potenciál velkorážových ruských děl byl vysoký, co mne ale osobně zaráží, je velký úbytek průbojnosti 122mm kanónu. Podle výpočtu založeném na dostřelu tohoto děla byl jeho úbytek rychlosti a tedy i průbojnosti daleko nižší. Podobně velký úbytek rychlosti mají v tomto testu i ostatní ruská děla. Tento test je tedy nejvýznamnějším faktem hovořícím proti tomu, co tu uvádím jako jednu z nejdůležitějších výhod velké ráže, tedy velký dostřel. Čím to bylo způsobeno, mi není úplně jasné.

Vím, že v balistických vlastnostech hraje kromě průřezového zatížení roli i tvar střely, který mohl být u ruských střel méně výhodný, takže jejich o něco větší úbytek rychlosti by byl pochopitelný. Jenže navzdory o téměř 40% vyššímu průřezovému zatížení a o přibližně 17% nižší rychlosti, měl ruský 122mm kanón stejný úbytek rychlosti jako 75mm L 70 KwK 42, což mi přijde velice podezřelé. Stejně nepochopitelný je pro mne srovnání 7,62mm kanónu F-34 s KwK 39 (ráže 50).

Jediné vysvětlení, které mne napadá, je, že byla použita munice typu APC, která nemá balistickou kuklu a tudíž má horší balistické vlastnosti. Nevím to jistě, ale ke konci války pár kusy sovětské tanky disponovaly.

Tabulka tedy ukazuje, že podle výsledků průbojnosti děl z tohoto testu a porovnání mne známých údajů rozptylu německých a ruských děl, na tom byl D-25T o poznání hůře, než jak vyplývá z vypočítaných balistických vlastností. Pokud připočítám ničivý účinek, vyjde mi následující bezrozměrná účinnost kanónů:

Z toho se dá spočítat, že D-25T a D-10 T dosahovaly následující procentuelní účinnosti KwK 43 (Kwk 43 = 100%):

Je pravdou, že pro německá dělo (ale i pro 100mm ruské dělo) hovoří ještě výrazně větší rychlost palby, než jakou měl D-25 T.

Další test, tentokrát prováděný Rusy, ukazuje podobné hodnoty,122mm kanón má však podstatně nižší úbytek rychlosti.

To, že ruské kanóny byly velmi výkonné, ukazuje i např. test ruských děl D-25T, D-10S a německého KwK 43 prováděný Rusy v roce 1944 v Kubince. Při něm bylo testováno, na jakou vzdálenost jsou schopny výše zmíněné kanóny probít pancíř Panthera (80mm, 55 stupňů). Jak už jsem naznačil, ruské kanóny zde obstály lépe než KwK 43. Jejich náskok však byl natolik markantní, že je to až neuvěřitelné. Ačkoli je 88mm Kwk 43 považován za nejvýkonnější dělo WWII, probíjel čelo Panthera na pouhých 650 metrů. Mnohem lépe obstálo v tomto testu 100mmm dělo, jež probíjelo pancíř Panthera na 1500 metrů. Ale ani ten neměl na D-25T, jenž probíjel nejsilnější část pancéřování německé šelmy na úctyhodných 2,5 km. Zde tedy evidentně musel hrát roli efekt větší ráže a asi i větší dostřel D-25T. Pokud to porovnám s výsledky testů v Aberdeenu, vyjde mi, že pro D-25T představoval čelní pancíř překážku asi pouhých 120mm. Pro D-10T pak asi kolem 150mm a pro 88mm KwK 43 220mm. Takovýto rozdíl nekoresponduje s výše zmíněnými výsledky US navy (graf 1 a 2). Buď tedy ráže měla až takto velký vliv, nebo výsledky z Aberdeenu nejsou zcela přesné.

A jak vyzní srovnání ostatních ruských děl vůči svým německým rivalům?

Zde velmi záleží na tom, v které době a jaké tanky srovnáváme. Válka na Východní frontě z pohledu palebné převahy se dá rozdělit na několik fází. Pokud se podíváme na roky 41 a 42, pak větší palebnou sílu měly ruské tanky. Zaručovaly jim je kanóny F 32 či F 34, jež měly navrch nad německými padesátkami ve většině parametrů.

V druhé polovině roku 42, kdy se na scéně objevily dlouhohlavňové kanóny KwK 40 a německá osmaosmdesátka, se palebná převaha přelila na stranu Němců. Ta jim vydržela až do konce roku 43.

Třetí fází je období 44 až 45. Toto období je možná, jak už jsem naznačil, z hlediska palebné síly nejvyrovnanější. Na jedné straně se v kategorii středních tanků objevuje tank Panther, a jeho kanon KwK 42, na druhé pak Zis-S-53, který, jak se tu pokusím ukázat, za německým až tak nezaostával. Dále, jako odpověď na tank Tiger, se objevuje IS-2 se 122 mm kanónem, a později na německé straně Tiger II s kanónem KwK 43, jež je v obecném povědomí považován za bezkonkurenčně nejvýkonnější dělo v DSV.

Etapa první

F-34 vs. KwK 38, KwK 39,75mm L 24

V době vpádu do Ruska disponovala německá armáda v podstatě dvěmi co do účinnosti velmi rozdílnými tankovými zbraněmi. Prvním byl kanón 50mm KwK 38 L 42 s poměrně vysokou počáteční rychlostí, ale malou hmotností střely a druhou 75mm L 24 s, jak už plyne z velikosti ráže a délky kanónu, vysokou hmotností projektilu, ale nízkou úsťovou rychlostí.

Každý tedy disponoval výše zmíněnými výhodami či nedostatky, které odpovídají jejich parametrům. Zatímco KwK 38 vynikal v přesnosti a průbojnosti, 75mm kanón měl větší dostřel, ničivý účinek na cíl a vyšší výkon při palbě HE municí. Každý kanón tak disponoval jen některými předpoklady pro boj s tanky protivníka. Úspěchy a faktický i morální dopad tanku T-34 na německé vojáky spočíval mimo jiné v jeho výzbroji, kanónu F-34. V podstatě se dá říci, že ruský 76.2 mm kanón v sobě spojoval dobré vlastnosti obou německých rivalů. Spojení vysokého průřezového zatížení, 6.3 kg střely a poměrně velké počáteční rychlosti dávalo kanónu F-34 vysokou průbojnost, přesnost i efektivní dostřel. Oproti německému 50mm kanónu měl F-34 větší průbojnost, menší úbytek rychlosti a tím i větší dostřel a pravděpodobně i plošší dráhu letu. Např. na vzdálenost 1000 metrů probíjel kanón F-34 55 mm při úhlu 30° (podle tvrdšího ruského kritéria), zatímco 50 mm kanón L 42 pouze 36 mm pancíře při stejném sklonu. Střela ráže 76.2mm navíc značně přesahovala sílu pancíře tehdejších německých tanků (běžně kolem 50mm). 50mm projektil tuto výhodu vůči pancíři T-34 přirozeně neměl. Též účinek 6.3 kg střely na poměrně stísněný vnitřek tanku Panzer III byl logicky mnohem více devastující než 2 kg střely na vnitřek (byť stejně stísněný) T-34. Na straně německého kanónu pak stála větší zásoba munice a větší kadence, obojí dané menšími rozměry i menší hmotností nábojů.

Německému 75mm kanónu pak jednoduše chyběla potřebná razance daná vysokou rychlostí, díky krátké hlavni a malé rotaci též potřebná stabilizace střely za letu.

Porovnání s 50mm kanónem s délkou 60 ráží (kwK 39) je už těžší. V souladu s tím co tu píši, doháněl KwK 39 malou hmotnost svojí střely tím, že jí vystřeloval větší úsťovou rychlostí. Na krátké vzdálenosti se kanón 50mm L60 tedy ruskému dělu svojí průbojností blížil, a jak je vidět z tabulky v přesnosti jej překonával (vlivem vyšší rychlosti měl menší pokles vlivem gravitace a kratší dobu letu k cíli). Na větší vzdálenost (přes 1500 metrů) je však rozdíl v přesnosti obou kanónů už minimální, přičemž díky vyšší hmotnosti střely a vyšší rychlosti má F-34 daleko vyšší potenciál vyřadit protivníka z boje.

Pro kanón F-32 platí to samé, avšak vzhledem k podstatně nižší počáteční rychlosti je jeho náskok nad KwK 38 a 75mm L 24 nižší.

Úbytek rychlosti kanónů je vypočítána ze známého dostřelu, průbojnost pak podle De Marreho vzorce.

Tabulka zobrazující balistické charakteristiky obou kanónů krásně ilustruje to, co tu tvrdím: Ačkoli má 50mm kanón mnohem větší úsťovou rychlost a na kratší vzdálenosti je asi o 20% rychlejší, má o 20% kratší dobu letu k cíli, což se podepíše na jeho penetračních možnostech a přesnosti, na 2km má už střela kanónu F-34 větší rychlost a srovnatelnou dobu letu k cíli (rozdíl asi 8%), což se spolu s její vyšší hmotnosti odrazí na její větší šanci zasáhnout, probít a zničit cíl v této vzdálenosti. Nutno si uvědomit, že vedle doby letu k cíli (jež stále hraje i v této vzdálenosti mírně na ruku 50mm kanónu) určuje přesnost kanónu též resistence projektilu vůči okolním vlivům (např. větru,menším překážkám atd.), která je u střel s vyšší hmotností větší.

Etapa druhá

F-34 vs. KwK 40 a KwK 36

Karta se však dramaticky obrátila ve prospěch německých tankistů, když se na bitevním poli ve větší míře objevily Panzer IV s dlouhohlavňovým kanónem ráže 75mm a Tiger s vysoce výkonným 88mm L 56. KwK 40 svými základními parametry ruský kanón překonával, a ačkoli to podle tabulek na první pohled tak nevypadá, rozdíl mezi německou pětasedmdesátkou a ruským F-34 byl velký. Střela KwK 40 měla při stejné ráži nezanedbatelně vyšší hmotnost (6.8 kg), a tedy i větší průřezové zatížení, navíc byla vystřelována podstatně vyšší poč. rychlostí (740 m/s). Německý kanón by tak měl mít teoreticky větší průbojnost, dostřel i přesnost. Podle tabulek tomu tak skutečně bylo, i když, jak už víme, rozdíl není tak velký, jak by vyplynulo pouze porovnáním tabulkových hodnot. Podle nich F-34 probíjel na vzdálenost 100 metrů 88mm silný kolmý pancíř (podle některých zdrojů pouze 80 či 86), naproti tomu KwK 40 96mm pancíř navíc skloněný pod úhlem 30? (což je ekvivalentní zhruba 120mm). Ruské hodnoty jsou ale nastříleny podle tvrdších kritérií, takže srovnání není úplně relevantní. Určité přímé srovnání tu však je, díky tomu, že Němci ruské kanóny používali. Samozřejmě si je upravili tak, aby mohli používat svojí munici. Kanón F-34 v německých rukách používal těžší střelu při nižší rychlosti, a není bez zajímavosti, že se svými výkony kanónu 75 L 43 blížil (na 100 metrů probíjel 82 mm silný pancíř pod úhlem 30?).

Jestliže F-34 výkonu KwK 40 nedosahoval, pak ve srovnání s 88mm KwK 36 už nemohl obstát vůbec.(dopsat o menším úbytku rychlosti f-34) Zde je zřejmé, že 88 L 56 ho nutně překonával ve všech možných parametrech.(aspoň z hlediska výkonu, např. svojí jednoduchostí či spolehlivostí na tom mohl být ruský kanón lépe, ale toto zde nezohledňuji). Podrobněji o výhodách větší ráže pojednává článek: ?V čem je větší lepší?. Situace se ještě více z hlediska Rusů zhoršila, když se na německé straně objevil tank Panther s dlouhohlavňovým kanónem KwK 42. Střela tohoto kanonu měla, navzdory poměrně malé ráži, vysoké průřezové zatížení, což bylo způsobeno její relativně vysokou hmotností. Díky značné délce hlavně také střela dosahovala při ústí hlavně vysoké rychlosti. Tyto dva faktory dělaly z kanónu KwK 42 co do průbojnosti a přesnosti velmi efektivní zbraň. Svými balistickými vlastnostmi jasně kanon F-34 překonával.

Na straně druhé kanon F-34 překonával KwK 40 v účinnosti při palbě HE (high explosiv) municí.

Obrázek 1 Kanón Kwk 40 dával německým samohybným dělům a středním tankům vysokou palebnou sílu, které až do začátku roku 44 ruské ani spojenecké střední tanky nedosahovaly.A i poté byl výkon tohoto děla dostačující, i když za 85mm ruským dělem zaostával v AP i HE potenciálu.

Toto období je tedy skutečně ve znamení značné palebné převahy německých tanků, kterou mohlo částečně kompenzovat jen (v některých ohledech) promyšlenější konstrukce a početní převaha ruských tanků (T-34) oproti německým (panzer. IV)

Etapa třetí

Zis-S-53 vs KwK 42

Odpovědí na německý náskok z let 42 a 43 se stal T-34/85 s 85mm kanonem Zis-S-53 a 122mm kanon D-25T instalovaný v tanku JS-2. Kanon Zis-S-53 vystřeloval střelu o hmotnosti 9,2 kg rychlosti 792 m/s, jeho výkon podle kinetické energie tak přibližně odpovídal KwK 36. (nižší hmotnost vyvažoval větší rychlostí). Proti němu na německé straně stál kanon KwK 40 a zejména KwK 42. Je asi pravdou, že 85mm Zis-S-53 měl výrazně nižší protitankový potenciál než kanon 75mm L 70 z panthera a to navzdory vyšší hmotnosti své střely. Rozdíl v hmotnostech obou střel byl menší, než by plynulo z rozdílu ve velikosti ráže, jinými slovy střela KwK 42 měla relativně vysokou hmotnost a tudíž i vysoké průřezové zatížení, které bylo jen o něco menší než u 85mm děla. Díky tomu a díky vysoké ústové rychlosti měl německý kanon velmi plochou trajektorii a krátkou dobu letu k cíly. Byl tedy na krátké a střední vzdálenosti přesnější a měl i výrazně větší průbojnost (185mm vůči 144mm u ruského děla). Prostě schopnost zasáhnout a probít cíl byla u KwK 42 podstatně vyšší než u Zis_S-53. To však neznamená, že by 85mm kanon neměl některé výhody, jež mu dávala větší hmotnost projektilu. Stejně jako Kwk 36 měl větší ničivý účinek, menší úbytek rychlosti a vyšší rezistenci vůči větru. Též účinnost proti skloněnému pancíři byla u ruského děla o něco vyšší.(menší nárůst efektivní síly vlivem sklonu pancíře). Tyto přednosti ovšem výhody KwK 42 pramenící z vyšší počáteční rychlosti kompenzovaly jen částečně.

Z této tabulky je zřejmé, že zejména na velké vzdálenosti Zis-S-53 za KwK 42 výrazně zaostával. Porovnávám tu však APC munici s APCBC.

I přes takovýto velký rozdíl ve výkonu obou kanónů částečně vyvažoval Zis-S-53 náskok německého děla velikostí ráže a ničivým účinkem.

Tabulka ukazuje, že německý kanón měl na vzdálenost 2 km stále vyšší rychlost i kratší dobu letu k cíli, nicméně rozdíl je už poměrně malý.

V této souvislosti je třeba říci, že podle některých názorů byl Zis-S-53 svojí účinností na úrovni 75 mm L 48. Možná, že svojí počáteční průbojností nebyl ruský 85 mm kanón o mnoho výkonnější, jinak ovšem překonával KwK 40 jak dostřelem, přesností, tak ničivým účinkem na cíl. Podrobněji o tom pojednává článek ?v čem je větší lepší?.

Podle mého názoru byl Zis-S-53 svým výkonem někde mezi KwK 40 a KwK 36.

Je tedy pravdou, že se Zis-S-53 německému KwK 36, či kanónu Panthera v protipancéřovém potenciálu plně nevyrovnal, je však nutné si uvědomit, že jeho nosičem byl podstatně lehčí, jednodušší a levnější stroj. To, že Rusové dokázali vyrobit střední tank, jenž se svojí palebnou silou blížil téměř dvakrát tak těžkému a mnohem dražšímu tanku (Tiger), je možná jedním z důvodů, proč Rusové vyhráli válku.

Jak už jsem uváděl, při ostřelování čelního pancíře Panthera uspěla ruská děla lépe než KwK 43.

Také výsledek dalšího testu provedeného Sověty je překvapivý a ukazuje, že výkon ruských kanónů byl mnohem vyšší, než by vyplývalo z výpočtů, či tabulkových hodnot. Tentokráte byl místo Panthera použit jako terč Konigstiger, jenž byl opět ostřelován ruskými kanóny. Ačkoli je tento tank považován mnohými za čelně nezranitelný, kanóny D-25T a D-10T si s ním poradily vcelku bez problémů na dost slušné vzdálenosti. Například čelo Konigstigera prorážely na 1000 až 1500 metrů, což je vzhledem k síle pancíře Konigstigera v této partii (180mm kolmý pancíř) velká vzdálenost (pro srovnání KwK 42 prorážel na tutéž vzdálenost 60mm čelo věže T-34/76). Oba ruské kanóny též byly schopni prorazit čelo korby Konigstigera (jehož ekvivalentní síla je min 233mm), ačkoli podle tabulkových hodnot průraznosti, či vypočtené průbojnosti toho neměly být schopny. Proslulý německý 88mm KwK 43 se též ukázal jako velmi účinný: Na 400 metrů probil věž Konigstigera naskrz . Sověti shledali kanón D-25T z hlediska průbojnosti a rozptylu srovnatelným s KwK 43, v oblasti výkonu HE munice se ukázal D-25T o 39 % účinnějším. Z těchto dvou příkladů je vidět, že vedle průřezového zatížení a kinetické energie a jiných faktorů, které tu uvádím, hrají roli i jiné paramery. Které to zatím nevím. (Podrobné informace o obou testech se dají najít na www.Battlefield.ru)

Přes tyto výsledky bývá často D-25T považován za ne zcela vhodnou zbraň pro tankový boj. Jeho průbojnost nebyla o mnoho větší než u 75mm L 70, přičemž měl daleko menší kadenci (2-2.5 ran za minutu, tedy méně než poloviční hodnota,KwK 42 měl 6 ran za minutu), větší rozměry střeliva nedovolovaly tanku vézt jejich větší množství, samotný kanón měl vyšší hmotnost a zabíral více prostoru. Navíc Kwk 42 měl daleko plošší trajektorii letu. Podle tohoto vychází D-25T jako opravdu výrazně horší.

Jenže i když vezmu v potaz, že D-25T měl podobnou průbojnost proti kolmému pancíři i stejný úbytek rychlosti jako KwK 42 (jak alespoň naznačují výsledky v Aberdeenu) pořád tu zůstává fakt, že do tanku proniklo spolu se střepinami pancíře 12,5 kg střepin střely, tedy více než 3 krát tolik než u 75mm střely Kwk 42. Dále, jak už bylo řečeno, větší ráže posouvala vzdálenost, na kterou byl schopen probít D-25T skloněný pancíř Hetzera až na 2-2,5 km, kdežto u KwK 42 to bylo zhruba ?pouze? 1250 metrů. To samé platí pro ostatní stroje se skloněným pancéřováním. A v neposlední řadě stojí na straně D-25 T větší imunita proti větru, daná menším poměrem bočního průřezu a hmotnosti 122 mm střely.

Uvážíme li, že tyto vlastnosti, v nichž byl D-25T lepší než KwK 42, u něj byly provázeny velmi vysokým výkonem HE munice, narozdíl od KwK 42, u nějž bylo vysokých penetračních schopností dosaženo naopak na úkor účinnosti trhavé munice, nejeví se tato cesta dosažení vysokého protitankového potenciálu jako horší. Totéž se dá říci o Zis-S-53 vůči kwK 42, či F-34 vs. KwK 39.

Tato tabulka ukazuje jiné údaje o průbojnosti D-25T.Dané rychlosti byly vypočítány ze známého dostřelu. Tyto data jsou velmi rozdílná od výsledků testů tohoto děla v Aberdeenu, nicméně lépe korespondují s výsledky ostřelování Konigtigera a Panthera.

Na závěr uvedu v rámci poctivosti argumenty, které částečně hovoří proti tomu, co tu píši. Že větší ráže nemusí znamenat jenom plus, ukazují např. tabulky přesnosti německých kanonů. Z nich se dá vyčíst, že čím větší ráže, tím menší rozptyl kanon má (ovšem za předpokladu podobné úsťové rychlosti), neplatí to však stoprocentně. Paradoxně např.KwK 40 (75 mm L 48 kanón Panzeru IV) má na vzdálenost 1500 metrů podstatně větší rozptyl než 50mm kanony.(skoro dvakrát tak větší) Z toho je vidět, že výkony kanonů ovlivňuje spousta dalších faktorů, než jenom průřezové zatížení a úsťová rychlost. Zde může hrát roli i např.to, že nosič KwK 40- tank Panzer IV- prostě jednoduše neustál zpětný ráz tohoto kanonu, jenž byl na jeho hmotnost příliš velký. V tabulkách přesnosti je však zohledňován pouze rozptyl kanonů, v reálném boji hraje velkou roli plochost dráhy letu střely k cíli (čím plošší dráhu letu k cíli střela má tím větší chyby v odhadu vzdálenosti se může střelec dopustit) a z tohoto hlediska byl KwK 40 lepší.

Dále ve výše zmiňovaném testu účinku ruských kanonů na tank Konigstiger se ukázal americký kanon M1 ráže 76.2 účinnějším než 85mm D-5T (aspoň co do průbojnosti). Vzhledem k tomu, že tento kanon má podobné parametry (střela o hmotnosti 7kg, úsťová rychlost 790 m/s) jako KwK 40, mohlo by z toho vyplývat, že co do průbojnosti je na tom KwK 40 též lépe (či aspoň srovnatelně) než ruský 85mm. Jestli se dá stavět takovýmto způsobem přímá úměra mezi oběma kanony, nedokážu rozsoudit.

Při komplexním hodnocení se tedy ruské kanóny nejeví tak nevýkonné, nepřesné a nevhodné pro protitankový boj na dlouhé vzdálenosti. Jejich parametry je naopak k těmto účelům (obecně) předurčovaly. Jak už jsem však řekl, velmi záleží na konkrétních případech a období, ve kterém srovnáváme. Obě cesty navyšování výkonu mají své výhody a nedostatky, jak je např. vidět na srovnání kanónu Panthera a Tigera (či T-34/85). Můžeme říci, že větší přesnost a průbojnost na střední vzdálenosti je důležitější faktor než ničivý účinek na cíl. Pokud cíl nezasáhnu, nebo neprobiji, pak je mi ničivý účinek k ničemu. Na druhou stranu větší průbojnost a přesnost (dané větší rychlostí) na střední vzdálenosti může být vyvážena efektem větší ráže a rezistencí vůči vnějším vlivům a pak hraje roli větší dostřel, ničivý účinek. Nejlepší by tedy bylo zkombinovat obě cesty, tedy vysokou hmotnost s vysokou počáteční rychlostí. Výsledkem těchto snah byl na jedné straně kanon 88mm KwK 43, na druhé 122mm D-25T či 100mm D-10T. Podle testů provedených Rusy si byly co do průbojnosti a rozptylu oba kanóny rovnocenné, přestože svých výkonů dosahovaly jinou cestou.

Je sice pravdou, že v kritickém období v roce 43 museli Rusové vybojovat některé rozhodující bitvy kanónem F-34, jenž byl v porovnání s německými děly té doby poměrně slabý. Je také pravdou, že kanóny jako KwK 36 a KwK 42 ve své době překonávaly většinu svých protivníků a do konce války patřily mezi nadprůměrně výkonné zbraně. Na druhou stranu v počátku války kanón F-34 zajistil palebnou převahu naopak Rusům, a pomohl jim tak vyhrát nejednu bitvu v možná ještě důležitějším období let 41,42 a i v roce 43 byl dostatečně výkonným proti většině německých strojů. A v závěru války byl výkon tankových děl obou stran poměrně vyrovnaný. Ačkoli tedy měli Němci v např. právě v roce 43 nad ruskými tanky značně navrch, nejeví se německá převaha v palebné síle v kontextu celého období DSV tak výrazná, jak se všeobecně uvádí.

Na závěr si neodpustím jednu pocitovou věc: Představte si, že sedíte v zamčené místnosti metr a půl na metr a půl vysoké tak, že se v ní sotva postavíte. Poté si představte, že vám do ní někdo hodí ostrý odjištěný granát. Kolik údů by vám asi zůstalo, pokud byste měli to ?štěstí?, že byste přežili?

Tímto vzdávám hold všem tankistům DSV (ať už německým či ruským), kteří museli s vědomím tohoto rizika denně nastupovat do svých strojů.

Tabulka 1. Základní parametry německých kanonů.

Tabulka 2. Základní parametry ruských kanonů.

Zdroje:

www.panther1944.de

www.panzerworld.net

www.wwiild.com

http://gva.freeweb.hu

www.onwar.com

www.achtungpanzer.com

www.panzernet.net

www.battlefield.ru

www.fprado.com

www.armor.kiev.ua

www.Tanknet.org

 

 
Datum: 23. 08. 2009 19:47:20 Autor: ll
Předmět: ss
jeto vinikajici
Datum: 27. 08. 2009 13:22:40 Autor: Petr Zima
Předmět: w
Děkuji, to potěší.
Datum: 27. 08. 2009 13:50:21 Autor: Petr Zima
Předmět: Dodatek k článku
Napadla mne jedna skutečnost, myslím že je natolik důležitá, že bych jí sem měl uvést. Týká se to schopnosti poškodit tank, aniž probiji jeho pancíř. ak píši v článku, pro průbojnost je jedním z rozhodujících faktorů čelní průřez, na který se energie střely rozprostře. Velké energie se dá dosáhnou vysokou rychlostí při malé ráži, či vysokou hmotností projektilu(větší ráže),při nižší rychlosti. Tak např. 75mm L 70 projektil měl téměř tak velkou průbojnost(proti kolmému pancíři,podle některých zdrojů) jako 122mm L 43. Je tu však jeden důležitý rozdíl.Projektil nepůsobí jen v místě styku s pancířem, jeho kinetická energie se předává na celou konstrukci tanku. Střela tak nemusí probít pancíř,ale pokud je její pohybová energie dostatečná, může např poškodit tank ve svárech, utrhnout mu věž atd. Uplatňuje se tedy celá jeho kinetická energie. 122mm 25kg projektil tedy bude mít šanci zničit tank i v případech, kde 6,8 kg 75mm projektil selže, neboť jeho kinetická energie byla zhruba 2,6 krát tak větší a dostačovala např. k utržení věže Tigera. I když porovnám 122mm D-25t s KwK 43,platí to samé,122mm projektil měl sice menší průbojnost(kolmého pancíře viz. článek),nicméně díky větší ploše přes kterou svou kin. energii předával na pancíř, byl podíl který ze své kinetické energie(jež byla o 50% větší než u KwK 43) předával celé konstrukci tanku větší a tudíž byla i větší šance poškodit tank i v případě neprobití jeho pancíře. To samé platí např. pro F-34 versus 50mm L 60 atd.
Datum: 17. 09. 2009 13:34:15 Autor: Prokop
Předmět: pokus od doplnění nejasností
průbojnost větších ráží - Jak říkaš - pro průbojnost není významná jen energie/plochu ale také celková energie střely. Není to ale způsobeno tím co popisuješ v "Dodateku k článku" ale tím že při průrazu se pancíř deformuje (pohlcuje energii) nejen pod průřezem střely ale také v jistém okolí. To jak velké je toto okolí je dáno tloušťkou pancíře ale je přibližně nezávislé na ráži střely. Tzn. pro ilustraci (není přesné) 88mm projektil prorážející 100mm pancíř ho deformuje v kruhu o poloměru 188mm. 75mm projektil v kruhu o poloměru 175mm. Kulka 7.62 by ho deformovala v okruhu třeba 108mm ale to by musela mít sakra vysokou rychlost, aby to bylo po rozprostření její energie na tu plochu poznat. Tzn. pro velkorážné děla a tenké pancíře má toto dodatečné zvýšení efektivního průřezu střely menší vliv. Ale jak píšeš o tom "utržení věže" to je hrozná hloupost - 10kg projektil ma příliž malou hybnost než aby s několikatunovou věží pohnul, to by ji pak musel utrhnout i při vystřelu (akce=reakce). To je jako z těch americkych filmu kde střeliš do chlapa pistolí a ho to odhodi 5m dozadu :DD průřezové zatížení - Nevím jestli znáš skutečné hodnoty průřezového zatížení jednotlivých střel, nebo jsi je odvozoval z úměrnosti povrch/objem. Velkorážné kratší kanony (ruské) jsou totiž obvykle konstruovany na nižší tlaky než dlouhé. Proto je taky nezbytné aby průřezové zatížení jejich střel bylo nižší než odpovídá ráži. Tzn. že projektily dlouhých kanonu jsou proporčně delší (délka/ráže) než u kratších děl nebo hustší (větší podíl wolframového jádra např.). To by mohlo vysvětlovat proč byl dostřel ruskych velkoražných kanonu menší než by odpovídalo ráži. (že průřezové zatížení neškáluje rovnoměrně s ráží jak si předpokládal na základě podobnostního vztahu, protože tvar střel není stejný)
Datum: 17. 09. 2009 13:37:36 Autor: Prokop
Předmět: Pochvala
Jinak skvěly podrobny članek, něco takoveho jsem hledal, hlavně mě zaujaly ty vzrorce pro prubojnost a vliv sklonu pancíře. Text ze kterého si ty vzorce a grafy (US Navy Equation) je dostupny na internetu nebo to maš nějak u sebe?
Datum: 18. 09. 2009 14:12:18 Autor: Josef
Předmět: K nejasnostem
V literatuře se rozlišuje více různých mechanisnů probití pancíře, které závisí na charakteristikách pancíře a střely, úvaha o velikosti deformované zóny není obecně správná. Utržení věže tanku je v literatuře zmiňováno především v případě těžkých projektilů (ráže 152 mm), jsou ale uváděny i případy devastujících účinků palby 88 mm německých kanónů na francouzské tanky. Při výstřelu pochopitelně věž vlastního tanku není utržena, neboť má brzdovratné zařízení sloužící právě ke zmenšení zákluzové síly. Průřezové zatížení je jednoznačnou charakteristikou vyplývající z konstrukce dané střely a nijak nesouvisí s délkou kanónové hlavně. Konstrukce střely je dána požadavky na její balistiku a stabilizaci při letu. Průřezové zatížení u klasické dělostřelecké střely (tedy ne podkaliberní) proto vcelku jednoznačně roste s ráží střely.
Datum: 25. 08. 2010 10:44:08 Autor: Hanyz
Předmět: poznámka
utržení věže tanku: tento efekt mohl mít dokonce tři příčiny: výbuch převáženého střeliva, náraz střely velké ráže do malé věže (152mm KV2 vs PzII), resp. záleželo na tom, V JAKÉM ÚHLU a DO JAKÉHO MÍSTA projektil narazil!!! Jinak autore, zajímavý článek, ale máte tam nepřesnosti - čelní pancíř Panthera zcela určitě nebylo ten nejsilnější, jaký na tanku Panther byl! Dále čelní pancíř Tigeru II byl skloněný!!! Pokud je mi známo, sovětské ostřelovací zkoušky například byly často zmanipulovány (viz kauza kombinovaného pancíře ještě před válkou), ať už z neprofesionality, nebo kvůli propagandě (přecejen v roce 1944 těžko mohli Sověti přiznat, že Němci vyrábí kvalitnější děla).
Datum: 04. 09. 2010 10:38:58 Autor: pitrik
Předmět: kanón 105 mm
Zajímavý článek. Ale nevíte něco o kanónu Kwk 43 L/68 105 mm určeného pro tank King Tiger. Jaké měl parametry.atd.
Datum: 06. 09. 2010 20:17:59 Autor: Petr Zima
Předmět: Re:kanón 105mm
Bohužel nevím.Ale na netu by se něco dalo najít.
Datum: 06. 09. 2010 20:50:13 Autor: Petr Zima
Předmět: Re:poznámka.
Hanyz: Předně děkuji za zájem a za snahu nalezení nepřesností. Ohledně pancíře Königstigera, těch 1500 metrů se vztahovalo k čelu věže jež téměř kolmé je.(možná je to trochu špatně formulované) Jinak samozřejmě máte pravdu,tento mohutný tank má pancíř skloněný. Pokud jde o Panthera,opravdu mne nenapadá kde má silnější pancíř než na čele.Je možné,že čelo věže proti některým typům munice vykazovalo větší odolnost než čelo korby,ale pokud vím tak záď a boky měl panther pancéřovány daleko slaběji. ohledně utržení věže,netvrdím,že to bylo pravidlem,pouze jsem chtěl poukázat na to ,že střela s vysokou hmotností,byť pomalejší k tomu měla větší předpoklady.Je třeba zajímavé,že v souvislosti s Tigerem se běžně můžeme dočíst o jeho schopnosti ustřelit věž T-34,v souvislosti s Pantherem jsem to nečetl ani jednou,ačkoli kin.energie jejich střel byla podobná.Zde asi hraje roli i větší plocha na kterou se energie střely rozprostře.(což je přesný opak než u průbojnosti,kde je velká čelní plocha spíš negativum,proto jsem to uvedl) Jinak samozřejmě testy mohli být zmanipulovány,ale např. i na základě těchto testů byl is-2 vyzbrojen místo 100mm děla D-10 dělem ráže 122mm. Docela pochybuju, že by toto rozhodnutí stavělo na chybných údajích.Ale nepřu se možné to je. Každopádně děkuji za připomínky.
Datum: 07. 09. 2010 08:06:25 Autor: Josef
Předmět: K poznámce
Nevzpomínám si, že bych někde četl o výbuchu munice ve věži jako příčině jejího odhození. Prameny se zmiňují o utržení věže Tigera střelou z SU 152 (tedy žádný KV 2 proti Pz II). A co ta třetí příčina? Nevím, odkud berete informace o zmanipulování ostřelovacích zkoušek. Pokud vím, sověti měli např. přísnější kritéria pro probití pancíře než němci.
Datum: 14. 09. 2010 10:42:30 Autor: Pavel
Předmět: K ustřelování věží Tygrům
K ustřelování věží Tygrů. Studie ?Mýtus jménem KwK? je velmi zajímavá a fundovaná, proto ji dlouhodobě sleduji. Do diskuse jsem se ale nezapojoval, protože moje vědomosti jsou v tomto velmi omezené. Jako kluk jsem prožil v 1945 frontu, kde jsme my kluci měli větší ztráty na životech, než naší dobře placeni misionáři v Afganistanu za celu dobu mise. Musím ale přiznat, že Tygra jsem viděl pouze na obrázku, nebo jako model od Revella. Nějaké poznatky jsem získal v průběhu základní vojenské služby před 55-ti lety, jako velitel tankové čety. Mám tedy trochu představu co to je, když se řekne SU152, nebo T34. Tolik úvodem. Byl bych velice rád, kdyby mi někdo sdělil pramen, který uvádí ustřelení věže Tygra, samochodkou Su152. Výbuch munice v tanku a utržení věže není zase jev tak neznámý. Tento případ nastal u velitelského tanku Michaela Wittmana, při kterém tento nejslavnější tankista všech dob šel ke všem čertům [ Pardon do Valhally ]. Na východní frontě si T34/85 poradil s Tygrem na vzdálenost 500m a méně, když si Tygr obnažil bok. Při zásahu a explozi munice, vzniklý tlak, který by i pouze při 20 MPa, [Což je absurdní], působil na strop věže o ploše asi 3 metry čtvereční, silou šesti milionů kilogramů. Co to s věži udělá si můžeme domyslet. V ŠDZ jsem získal informaci, že kanony velké ráže mohou protibetonovým granátem věž ustřelit. Tehdy se hovořilo o Africkém bojišti a informace se týkala zřejmě britských kanonů a italských Fiatů. K vlastnímu ustřelování věží Tygrům si dovoluji použít modelový případ a to střelbu z velkorážné pistole na ocelový padací terč ? popper. Tento terč se nastavuje tak, aby na mírné klepnutí rukou padnul. Terč však po zásahu subsonickou střelou LUGER velice často nespadne, ačkoli střela má na dvaceti pěti metrech energii 392J a stačí bohatě k usmrcení člověka. Úměrně s tímto - volně zavěšená tanková věž Tygra, o hmotnosti asi 20 tun získá po zásahu granátem o hmotnosti 45 kg a rychlosti 500m/sec. rychlost asi 1,1 m/sec. Tato rychlost bude tedy menší než volná chůze člověka. Tanková věž je ale pevně usazená a zafixovaná na korbě tanku. Věnec věže je navržen tak, aby spolehlivě absorboval rázy 88mm kanonu. V případě ustřelení věže při kolmém dopadu na věž Tygra by musela být energie střely tak veliká, aby doslova přestřihnula věnec věže, a to asi bude u Tygra problematické. Výše uvedena hybnost věže cca 1,1m/sec. je totiž příliš nízká. Rovněž vyvráceni věže v důsledku nárazu, je graficky těžko prokazatelné. Dovedu si spíše představit převrácení celého tanku. Věž po dopadu granátem ráže152 asi nebude ustřelena, ale bude značně zdemolovaná a tank následně vyřazen z boje. Mohu si dovolit konstatovat, že tak zvané ustřelování věží Tygrům, ale i Téčkům bude asi většinou sekundární jev způsobený prostřelením korby a explozi munice. Pro kanony ráže 88mm nebyla ani vhodná munice pro urážení věži Téčkům. Náhodné použití tříštivého granátu střední tank nevyřadí a protipancéřové granáty [ Pz Gr39] věž při kolmém nárazu bezpečně prostřelí. U nás se utrhla věž T55, při laborování se samospalitelnými nábojnicemi - osádka měla samozřejmě vojenský pohřeb. Testování bojové techniky se neprovádí proto, aby novináři měli o čem psát, ale výhradně pro služební potřebu.
Datum: 16. 09. 2010 06:10:16 Autor: Josef
Předmět: Ustřelování věží
Informace o ustřelování věží je možná časopisecká (možná Atom) a asi se mi ji nepodaří dohledat. Proč se ale pořád točíme kolem výbuchu munice? Předpokládáme přece, že k průrazu pancíře věže nedošlo. Navíc munice v Tigeru je uložena na dně korby. Argumentace o silách působících na věž není správná. Vlastní zbraň tanku má zákluzové síly řádu 100 kN a uložení věže je na jejich působení konstruováno. Granát ráže 152 mm může mít kinetickou energii 5 milionů Joulů. Je-li tento granát při dopadu na pancíř zastaven na dráze např. 0,1 m, znamená to působení průměrné síly 50 milionů Newtonů, postaru 5 tisíc tun. Nemyslím si, že by uložení veže bylo proti této síle imunní, navíc může nastat shoda dalších příznivých okolností (např. náklon tanku). Věž samotná nemusí získat nějakou rychlost, po uvolnění z uložení může prostě spadnout.
Datum: 17. 09. 2010 09:57:06 Autor: Pavel
Předmět: K ustřelování věží
Atm sleduji desetiletí a nevzpomínám si, že by tam o ustřelování věží něco bylo. Dohledávání by tedy byla zbytečná ztráta času. Svůj zdroj informace jsem sdělil výše, a o bravurním ustřelování věží Téček jsem informován článkem Petra Zimy 06. 09. 2010. Co se týká výbuchu munice, tento stav jsem zobecnil a k uváděnému konkrétnímu případu, Wittman doplňuji, že jeho tank byl zasažen raketou při leteckém útoku a vskutku tam k explozi munice a následnému utržení věže došlo. Uložení munice na dně korby není výsadou Tygrů a překonání pancíře protitankovou střelou má za následek ve většině případů jeho zničení a výbuch munice je velmi pravděpodobný, lhostejno zda je tato uložená na dně korby, nebo zavěšena na příklad Hertzer. Není mezi námi sporu ve věci zákluzových sil tankové zbraně, problém jsem definoval v tom smyslu, že věnec věže je navržen tak, aby spolehlivě absorboval rázy 88mm kanonu. Tyto síly působí ve směru horizontálním. Já jsem se však zmiňoval o silách působících na strop věže, tedy silách vertikálních. Konstruktér zcela jistě nedimenzoval, věž na odolnost proti výbuchu munice. Vztah hybnosti a impulsu síly na jedné straně a kinetickou energii na straně druhé jsem se pokusil vyjádřit na ocelovém pistolovém terči [popperu], kde porušení stability terče musí nastat při několika N (Dovoluji si odhadnout do jednoho N. Na druhé straně při nárazu střely o výkonu 392J k porušení stability terče -pádu často nedochází (asi 20%). Granát ráže 152musí věž Tygra zdemolovat, v tom se také nerozcházíme. Při kolmém nárazu tohoto granátu na věž je uložení věže namáháno smykem. Odolnost věže je v tomto případě je námi nediskutovatelná, protože neznáme rozměry a jakost materiálu [ mez kluzu ]. Věž, aby spadla, musí získat pohyb. V tomto problému nejsou diskutovány taktické podmínky, na příklad, jaký maximální příčný náklon by riskoval řidič tanku, aby nesjel z pásů, osobně bych si osmistupňový náklon nedovolil a menší náklon je zanedbatelný. Taktéž SU152 není v terénu přehlédnutelný drobeček, aby mu velitel Tygru z profilu pózoval. Tato technika byla svěřována nejzkušenější tankistům, snad kromě divize HJ. Na větší vzdálenosti se u SU152 povážlivě snižuje přesnost. Náhodní odstřel věže nevylučuji, a proto jsem se obrátil s dotazem, kde je tento případ publikován.
Datum: 21. 09. 2010 17:32:22 Autor: Kobyla
Předmět: Ustřelení věže T34
Dovolím si citovat wwwrozhlas.cz. Mnozí si ještě z doby socialismu vzpomenou na polský seriál Čtyři z tanku a pes. Němci v jednom z dílů zajali polskou osádku a dali jí šanci uniknout tankem pod palbou kanónů. T-34/76 dostal přímý zásah, ulétla mu věž, všichni přežili a propagandistický seriál jel dál. Pomineme-li důsledky pro osádku, nebyla tato situace nereálná. T-34 měly skutečně nepevné spojení věže s korbou, takže po zásahu těžšího kanónu byla jejich věž v mnoha případech ustřelena. Němci posměšně říkali, že T-34 smeká před Tigerem. Vrátím se ještě k M. Wittmannovi a jeho tanku 007. Jsou dva názory jak byla osádka 007 zničená, 1.raketou vystřelenou s letadla-pilot neznámý, 2.nebo tankem Firefly se střelcem Ekinsem za zaměřovačem. Zmíněná Vallhala je určená všem hrdinům a jestli tak patří Gabčík a spol. či Wittmann necháme na nich. Atentát byla naprosto zbytečná akce z několika známých důvodů a kapitán SS M.W. dělal jen svojí práci na špatný straně. Nejsem obhájcem fašismu a už vůbec né komunismu a to z osobních a rodinných důvodů.
Datum: 21. 09. 2010 19:20:21 Autor: Pavel
Předmět: Ustřelení věže T34
Filmové seriály neakcetuji, Dělají se tak, aby si divák za svoje peníze prožíval napětí a je tam možné všechno. Mne zajímají seriozní prameny. Že Tygr zničil věž T34 je mimo diskusi. Předmětem úvahy je jakým způsobem lze tuto věž ?sundat?. T34 měl věž dle mého názoru dostatečné stabilně usazenou. Nevím, co míníte slovem nepevné ? proč by to mělo být pevnější. Nevím, kde jste se s T34 seznámil. Já v něm strávil dva roky. Renomovaní němečtí autoři o těchto strojích píší s respektem např. Válka jako peklo. Naopak s despektem píší o jejích osádkách. Vallhala je přijatelná pro vyznavače germánské mythologie (zda vůbec v Německu nějaký existuje). Moje poznámka byla myšlena ironicky. Tato studie je věnovaná problematice tanků, speciálně tankových kanonů a podsouvat zde problematiku jakéhosi nedefinovaného atentátu je snad bezpředmětné, taktéž práce kterou děla nějaký pan SS M.W. O co vlastně jde? A co to má společného s předmětnou diskusi??
Datum: 21. 09. 2010 20:22:31 Autor: Leonid Křížek
Předmět: všem diskutujícím
Vážení čtenáři a diskutéři! Děkuji vám všem za obsáhlé a mnohdy velmi fundované a poučné příspěvky. A samozřejmě také autorům (pánové Poláček a Zima) za skvělý článek, který má na Militarii jednu z největších návštěvností. Bohužel musím tuto diskusi ukončit, protože jak jste si asi všimli, naboural se mi sem jakýsi internetový robot, který sem neustále ve formě diskuse cpe odkazy na stránky propagující repliky hodinek rolex apod. Můj webmaster zatím není schopen tyto spamy odfiltroval, musím je mazat ručně. Zatím tyto spamy zaplevelují jenom diskusi k tomuto článku. Takže nejlepší řešení je diskusi ukončit. Pokud chcete v této zajímavé debatě pokračovat, stačí, aby kdokoliv z vás mi poslal jakýkoliv příspěvek na dané téma, a já ho uveřejním jako samostatný článek. Tam může diskuse pokračovat. Chci se jen stručně vyjádřit k tvrzení, že cituji "Atentát byla naprosto zbytečná akce z několika známých důvodů". Jsem ročník 1947, a proto nemám s následky atentátu (tedy, jaký atentát?! Atentát je zločin, tohle byla poprava!) žádné osobní zkušenosti. Ale souhlasil bych s plk. Moravcem, který napsal: ?Já jsem na tu akci československé rozvědky hrdý. Měl by být i český národ?. Akce stála mnoho československých životů, ale ČSR se tak zařadila na první místo odboje v Evropě. To mělo velký vliv i na znovu obnovení Československé republiky. Co s tím udělali komunisté, je už jiná věc. A také upozorňuji diskutující, že Němci za WWII nebyli fašisté, ale nacisté. Na to jsem upozornil již v jiných svých příspěvcích. Takže opakuji, vážení přispěvatelé, jestli chcete v diskusi pokračovat, napište mi nějaký příspěvek na Militarii a diskuse může pokračovat. Se srdečným pozdravem, shora podepsaný -lk-.
Datum: 30. 10. 2013 16:15:58 Autor: L. Křížek
Předmět: ad diskuse
Problém se spamy dávno vyřešen, jenom jsem "pozapomněl" diskusi zase otevřít... Takže napravuji až teď.
Datum: 02. 11. 2013 10:45:17 Autor: Jižan
Předmět: Ustřelení věže T-34
Po objevení Tanku Tiger na bojišt v SSSR,který si poradil s mohutnými sovětskými pancíři,zrodilo se mezi německými vojáky pořekadlo:"Třicet čtverka klobouk smekne,jakmile se s Tikrem střetne"
Datum: 02. 11. 2013 16:29:02 Autor: standa
Předmět: Kwk vs D-25T,a jiné
Dobrý den, zaujal mě článek na Vašem webu,"Mýtus jménem KwK",naprosto souhlasím s Vašimi názory,v současné době,po shlédnutí některých dokumentů by si člověk myslel že snad ani jednoho Tigera ani Panthera,Rusové po celou válku neprostřelili. Setkal jsem se s názorem že od poloviny roku 1944,měly německé tanky Panther,a TigerII-Konigstiger,mnohem horší kvalitu pancíře než Ruské tanky.Německá ocel byla místo molybdenu,manganu,atd. "legována"mimo jiné hliníkem..Výsledkem byl poměrně křehký pancíř,do kterého se rus. střely doslova "vlamovaly",a na jehož likvidaci byly nejlepší velké projektily s relativně malou rychlostí,ale větší hmotností,viz kanony D-25T,D-10S,ale i ZiS-53 z T-34/85-doufám že jsem názvy napsal správně,nejlépe ale vycházel právě D-25T-četl jsem toto před několika lety na jednom ruském webu,už si nevzpomenu název,byly tam fotky doslova "rozlámaných"-jako porcelán,nebo litina-tanků Konigstiger,Jagdtiger,Panther.Takže tabulkové hodnoty jsou jedna věc a realita druhá.Rusové by masově nevyráběli výrobky,které nejsou efektivní..
Datum: 02. 11. 2013 19:22:53 Autor: Misustov
Předmět: kvalita pancéřové oceli
Legování oceli hliníkem je krajně problematické protože teplota tání ocele je 1600 až 1800 stupňů celsia a teplota tání hliníku 650 stupňů celsia. Dochází zde k takovému propalu hliníku, že se v železe může hliník vyskytnout maximálně ve stopách, to je méně než 0,01 procenta množství maximálně. Akademik Píšek se ve svoji Nauce o materiálu o vlivu Al na Fe nezmiňuje.*** Ve škole na průmyslovce nám bylo přednášeno metalurgem, který na pancéřových ocelích za vály jako ?totaleinsatz? pracoval právě naopak, že kvalita německých pancéřových ocelí během války klesala. Naprostého dna dosáhla v roce 1945, kdy se muselo sáhnout ke kotlovým ocelím, s úšklebkem se jim říkalo ? Kyblstahl?. Porovnáme-li kvalitu pancíře sovětského a německého, tak kvalita německého klesala a kvalita sovětského v průběhu války stoupala. Zde je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že kvalita pancéřových ocelí je podmíněna nejenom chemickým složením ocele, ale i jeho tepelným zpracováním. *** Srovnávat tank T34 s Tygrem je neadekvátní, protože T34 se střední tank a Tygr těžký, to by se musel srovnávat Tygr s KV, nebo IS. Tank T34/85 byl již pro Tygra těžký oříšek.
Datum: 26. 01. 2014 21:12:17 Autor: Petr Zima
Předmět: Nový pohled
Dobrý den stando.Děkuji za podporu.Tento článek spadá do období kdy jsem považoval ruské kanóny z hlediska přesnosti a průbojnosti německým kanónům za rovnocenné soupeře. Ačkoli souhlasím s vaším názorem že proti tvrdému křehkému pancíři byla děla velké ráže-obecně ruská děla konce války-efektivnější celkově již nyní přiznávám Německým dělům druhé poloviny války větší protitankový potenciál.Důvodem je zejména jejich vyšší přesnost a kadence která umožnila zasáhnout za daný časový okamžik více cílů. Sílu Ruských kanónů vidím spíš v větším účinku tříštivých granátů,jež byly vysoce efektivní jak proti nechráněným tak proti pancéřovaným cílům. Tím nepopírám vše co jsem v článku uvedl,stále je to dle mne do určité míry pravda,jen tomu už nepřikládám takový význam. Píši nyní na téma německé tankové kanóny článek který bych mohl ,se svolením L.Křížka,uveřejnit i zde. Pokud byste měl zájem na článku spolupracovat jakoukoli formou uvítám to. S pozdravem Petr
Datum: 06. 06. 2014 08:33:14 Autor: Karel Markvart
Předmět: Průbojnost
V prvé řadě musím pochválit velice pěkně a čtivě napsaný článek. Zaujala mě ovšem pasáž s prostřelováním pancíře KT na velké vzdálenosti z kanonu D-25T. První zajímavost je v tabulce ukazující balistickou křivku (alespoň tak chápu údaj "výška) a podle ní má D-25T plošší balistiku než 75mm KwK 42, což je přinejmenším podivné, když KwK má o cca 200m vyšší úsťovou rychlost a mnohem lehčí střelu, navíc ve dvou kilometrech ještě přibližně stejnou rychlost jako D-25T a kratší dobu letu (čili gravitace na projektil o menší hmotnosti působí kratší dobu, což by mělo vyústit v menší zakřivení dráhy). Skoro to vypadá, jako kdyby se hodnoty výšky prohodily. Bohužel článek nepecifikuje, jestli bylo probíjeno čelo korby nebo čelo věže, což je podstatné, protože pokud by bylo zasahováno sklopené čelo korby, nabízí se tu jednoduché vysvětlení - zatímco německé kanony zasahovaly čelo korby pod ploššími úhly (a tudíž díky jejímu sklopení probíjely větší tloušťku oceli, pokud pomineme možnost odrazu), sovětské granáty s menšími úsťovými rychlostmi (a tudíž strmější balistickou křivkou, pokud je má úvaha výše správná) na čelní plát dopadaly více "shora", tudíž pod menším úhlem vzhledem k desce a musely tedy překonávat menší efektivní tloušťku pancéře. V případě střelby na čelo věže (předpokládám věž Henschel) by situace byla opačná, protože to je sklopené velmi málo (a proto je ideální jeho zásah přímo zepředu). V závěru článku je správná ovšem věta, kdy autor konstatuje, že "Pokud cíl nezasáhnu, nebo neprobiji, pak je mi ničivý účinek k ničemu". Proto Němci, vystavení záplavě obrněné techniky, spíše konstruovali kanony, které jim umožňovaly rychle ničit velká množství tanků na vzdálenosti od 500 do 1500m (vysokorychlostní kanony menších ráží), které posádce dovolovaly rychle a přesně vést palbu na velké množství cílů (a v těchto podmínkách byl 75mm KwK42 dokonce lepší než 88mm KwK 36), zatímco Sověti konstruovali svoje tanky jako univerzály, schopné efektivního boje jak proti německým obrněncům, tak zejména efektivně podporovat pěchotu (protože Panzerwaffe nikdy velkými počty tanků nedisponovala, tak ani Sovětské většinou nečelily razantní přesile techniky). To byla zejména doména IS-2 a jeho 122mm kanonu - ten byl určen zejména na prolamování těžce opevněných obranných postavení pěchoty a protitanková role byla až druhotná (k ní se navíc díky malé úsťové rychlosti a nízké kadenci nehodil).
Datum: 12. 10. 2014 02:16:59 Autor: Pavel Bobr
Předmět: účinnost střal vůči pancíři
Autorův článek je velmi zajímavý a v základech podstatný. Správně uvádí, že nelze zde vyčíslit VŠECHNY faktory účinnosti střel protitankové- obecně protipancéřové munice. tato otázka je velmi dobře- obecně zpracována ve století 19-té, v díle adnirála Makarova "O soprotivlěnii bróni i snarjada" (rok cca 1893), ze které vycházela veškerá Ruská škola v konstrukci a použití prvních i pzdějších protipancéřových- protitankových děl a munice. "Makarovův protipancéřový granát - Makarovova špička" jsou klasikou protipancéřového průbojného střeliva dodnes a proto Rusové měli je tak poměrně výkonné. Dále- jde o zajímavý jev. qality pancíře. Právě velmi qalitní, tvrzený německý Kruppův pancíř měl značné nevýhody, proti Ruskému. Ad primo- takový pancíř velice rychle přenáší dynamický ráz po dopadu střely na něj a způsobuje známá poškození konstrukce ve spojích. nýtovaných a zvláště- svařovaných (tepelné namáhání ve výrobě) a dále- při dopadu střely se takovým pancířem velmi rychle kšíří silné sférické vibrace od místa dopadu a právě u qalitních- leč tvrdých pancířů způsobí "odlupování vnitřní jeho stěny- kdy ony "odloupnuté" střepiny pancíře mají stejnou rychlost, jako dopadnuvší střela. A- ač střela pancíř neprobila. tento jev způsobí (a způsobilběhem IIsv. v.) četná vyřazení německých tanků z boje, ač pancíř nebyl probit. Dále- je notoricky známo, že tvrdý pancíř při dopadu střely na'n jest velmi náchylný k prasknutí- což způsobilo to, že němci odmítli použití jinak velmi qalitního- leč tvrdého pancíře z továrny Poldi- Kladno pro své tanky, i naše- LT-35 i LT-38. Na příklad- pro pohlcení enerhie dopadu střeli na pancíř jest mnohem vhodnější použít pancíře poměrně "měkého", neb toto nebezpečí v takové míře nehrozí, střela jest lépe jím "pohlcena" a nedochází k onomu vnitřnímu odštěpování částí pancíře, vlivem dynamického rázu při dopadu střely. Proto. již od století devatenáctého byl v loďstvu- zvláště Francouzském a Ruském požadován pancíř z přímo "Extra měkké", niklové oceli, což mělo pak ony veliké výhody. Porážky Ruského loďstva pak byly zaviněny souborem zcela jiných faktorů.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

Co jsem prožil

Nejnovější vydání oblíbených pamětí.