logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Dýka zvaná basilard

Původně psáno pro kralupskou skupinu historického šermu BASILARD

Jedná se o velmi rozšířený typ středověké dýky (občas i krátkého meče, jak dokládá obr. 11), který se ať právem či neprávem nazýval basilard (baselard). Typ, který se pod tímto jménem objevuje v ikonografii v letech od roku 1350 až do roku 1450, vzbuzuje stále ještě dost otázek. Zbraň byla značně rozšířena po celé Evropě. Díky velkému počtu dochovaných exemplářů může být předmětem dalšího studia.

Dýku basilard charakterizuje příčná, přímá nebo lehce prohnutá hlavice a záštita. Jílec je kován v jednom kuse. Střenky jsou ze dřeva nebo z rohoviny. Jsou však známy i exempláře s honosnějšími, například stříbrnými jílci. Hrubí čepele je zpravidla dosti široké. Čepel je zpravidla dvoubřitá a zužuje se do ostrého hrotu. Čepel je zpravidla zesílena centrálním žebrem. Studiem nálezů a na základě ikonografie se zjistilo, že tato zřejmě velmi populární zbraň se nacházela od nejjižnějších až po nejsevernější části Evropy, včetně Anglie. Narazil jsem na středověký satirický anglický popěvek There is no man worth a leke / but he sturdy, be he meke / but he bear a basilard.

Italské typy měly záštitu i hlavice rovné, v jiných evropských zemích se příčná hlavice prohýbala hroty nahoru, tvořila jakýsi půlměsíc. Jiné oblíbené typy měly záštitu i hlavici prohnuté směrem k sobě.

Název byl dlouhou dobu odvozován od města Basel (česky Basilej) a to vzhledem k určitým pozdějším znakům jílců, jež začaly být charakteristické pro švýcarské dýky – prohnutí záštity a hlavice směrem k sobě. Také tvar a průřez čepele připomínaly švýcarské dýky.

Švédský badatel Seitz si klade otázku: Ví se opravdu, že tato dýka byla svými  současníky nazývána basilard?

Říká doslova: Na základě nálezů a zobrazení bylo možno konstatovat, že se tato zjevně populární zbraň vyskytovala od nejjižnějších po nejsevernější evropské země. Víme ale též, že ji současníci skutečně nazývali Basilard. Tato a podobná slova přicházejí občas v různých středověkých spisech, když se hovoří o zbraních. Pozdější historiky zbraní lákala také možnost uvést tento název zbraně do souvislosti se zde zmíněným typem dýky. Při širším pohledu ale zjistíme, že pokud je nám známo, na jedné straně žádné z míst, kde přichází toto slovo, neříká jasně, že se bezpodmínečně jedná o dýku typu, kterým se zde zabýváme, na druhé straně také, že se možná vůbec nejedná o dýku, i když tu ostatně jistě jde o poboční zbraň. Ve svém soupise středověkých názvů zbraní cituje Samuel Rush Meyrick v Critical Inquiry pod basaldusem, basillardusem a podobně francouzský passus ze 14. století, podle nějž někteří bojovníci používali les baselardes, daggers et epées (Meyrick, 1824). Pokud by „les baselardes“ označovaly nějaké dýky, uváděl by se typ zbraně zvlášť jako „daggers“? Citát tohoto druhu neumožňuje samozřejmě řešení otázky identifikace. Záležitost ale může být osvětlena z ještě jiného úhlu. Na základě variabilního hláskování slova označujícího širokou sečnou zbraň, která se francouzsky nazývá „badelaire“ (= fauchon) totiž jazykovědci soudí, že se v případě této zbraně používalo také formy bazelaire. Jinak řečeno: Dnes se nedá vždy s absolutní jistotou rozhodnout, zda slovo „Basilard“ (jeho pravopis podléhal ve středověku značným proměnám) označovalo dýku nebo sečnou zbraň typu baselaire – fauchon – malchus. Nejspíš též není vyloučeno, že ve středověku lidé na jednom místě v jisté době tak označovali jednu věc a na jiném místě v jiné době jinou. Ať je tomu jakkoli, může být účelné nazývat shora popsaný typ dýky Basilard, jako bylo naznačeno, i když se vždy nedá přesně určit smysl a původ názvu.

Tolik tedy poněkud šroubovaně Seitz.

Jedna z modernějších teorií klade vznik dýky do města Solingenu, proslulého výrobou čepelí, ale název dýky zdá se potvrzovat teorii, že se tento typ rozšířil po ostatní Evropě právě ze švýcarského města Basel. Více nejasností panuje, jak už naznačil Seitz, v otázce, zdali jméno skutečně používali současníci pro tento typ dýky, anebo pro nějakou podobnou zbraň, třeba i kratší meč, jak to ostatně potvrzuje obrázek zbraně ze zbrojnice Toweru v Leedsu. Vyskytují se vyobrazení podobných zbraní s jílcem tvaru I, jež však mají jednobřitou čepel se silnějším hřbetem.

Basilardy se podle některých údajů vyskytovaly až do 16. století. Nosili je příslušníci všech tříd jak k civilnímu oděvu, tak ke zbroji a byly ve své době značně populární poboční zbraní. Nosily se zavěšené vodorovně u pasu či s váčkem na peníze, méně častěji na závěsníku přes rameno. Basilard je pokládán za předchůdce  landsknechtských dýk a tesáků a také populární švýcarské, tzv. Holbeinovské dýky, jak naznačeno vzhledem k tvaru výše. Ať už jsou spory o identifikaci basilardu jakkoliv spletité, je jisté, že se jedná o velice pozoruhodnou středověkou zbraň.

Basilardy zhruba kolem roku 1400

 

Typy středověkých dýk. 1—3 basilardy příbuzných typů. 1 Kolem 1300 až 1325 (Newyorské Metropolitní muzeum); 2. kolem 1350; 3. kolem 1350–1400.

 

 

 

Basilard z let 1350–1400. Schweizerisches Landesmuseum, Zurüch.

 

Italský basilard, druhá polovina 14. století. Musíš de l’Armée, Paříž.

 

Anglický basilard, cca 1380. Dřevěný jílec je okován železem a jednosečná čepel je vykládána tenkým mosazným plechem, značkou mečíře.

 

Basilar s jílceM z kořenového dřeva okovaný stříbrem, Švýcarsko, Basilej, cca 1350. Prsten na vrcholku hlavice nese písmena HNAON, majitelovo motto a čepel je vykládána mečířovou značkou.

 

Meč s prstencovou hlavicí ze 14. století. Švýcarská zbraň poměrně krátká (celkem 68 cm). Jílec může být vzácnou i když nikoliv jedinečnou variantou basilardu. Jílec tvoří pět destiček břečťanového kořenu oddělených měděnými kroužky.

 

Jiné typy basilardů.

 

Dýka zvaná Holbeinovská.

 

Jednoduchý, jednosečný krátký meč patrně nejlépe sloužil v boji proti lehce obrněným protivníkům. Meč tohoto typu, zbraň prostého bojovníka, byl oblíbený v severozápadní Evropě ve 14. a 15. století. Typ: bezpochyby basilard, Anglie 1480–1520. Celková délka 69 cm. Uložen ve zbrojnici Toweru v Leedsu.

 

Dýka Basilard ze zbrojnice Toweru v Leedsu s rekonstruovaným kostěným jílcem ve tvaru I. Široká čepel se zužuje do ostrého hrotu. Délka 30,5 cm. Evropa, 15. století.

 

Basilard ve stylu japonských manga.

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Před 100 lety nastoupil na habsburský trůn poslední český král, císař Karel I.

Před 100 lety nastoupil na habsburský trůn poslední český král, císař Karel I.


Recenze týdne

Karel Janoušek

Jediný československý maršál