logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Kam s nimi?

S ministry a náčelníky, či s bitevníky pro 21. století?

Občasné aféry všeho druhu na českém ministerstvu obrany se staly již omšelým fenoménem a v podstatě zůstávají u široké veřejnosti bez povšimnutí. Zato zasunuto „pod kobercem“ jich leží taková hromada, že může přivodit zakopnutí mnoha vzácných nohou. V minulých dnech to byla loupež na generálním štábu AČR; podle mluvčí této instituce zmizely snad tři medaile jeho náčelníkovi, což jistě není velká újma. Jak je vidno z mnoha řad stužek na jeho blůze, má jich pan náčelník jistě plnou skříň. Zajímavé by však bylo, kdyby se ve Vojenském historickém ústavu zkusili podívat, kdy v běhu staletí, kde a za jakých okolností se lumpové vloupali do generálních štábů jiných armád – možná, že bychom mohli mít opět jedno prvenství, alespoň mezi evropskými armádami. Ta druhá nepříjemná zvěst, která se jistě aférou může stát, oznamuje že „L-159 nechceme, vzkázali Španělé“.  Čtenář jistě ví, že jde o delší dobu připravovaný nákup tří mohutných španělských dopravních letounů CASA a s dodávkou čtvrtého výměnou za české podzvukové „bitevníky“ alias cvičné proudové letouny, řadu let již stojící v hangáru, jejichž údržba požírá ročně početné miliony ze státního rozpočtu. Tento business, v jehož pozadí stojí (kdo jiný než) Omnipol, se samozřejmě sjednával bez obligatorního výběrového řízení, za což republice hrozí pokuta EU; navíc je sporné, k čemu tato čtyři dopravní monstra mohou v budoucnosti efektivně sloužit, když afghánistánská anabáze je na spadnutí (viz nedávná téměř pochmurná konference čtyřiceti ministrů zahraničních věcí v Kábulu). Scvrkající se české armádě určitě ne (a nabídnout je k dovozu čerstvých langust pro špičkové restauranty či řezaných květin by se asi nevyplatilo ani pro české celebrity a VIPs). Obdivuhodné je v této souvislosti pozoruhodné úsilí exministra obrany Martina Bartáka, tvrdošíjně a opakovaně prohlašujícího, že na tento obchod Španělé kývli a letouny L-159 se nakonec podaří prodat. Vždyť s lákavými nabídkami těchto strojů objeli čeští lobbisté celý svět a vždy se vraceli s prázdnou (s první odmítnutou nabídkou, vedenou ještě ve spolupráci se společností Boeing, se začalo v Austrálii). Pro střízlivě a neúplatně uvažující aktéry by musel být celý tento kolotoč dostatečným poznáním. Uplatňuje se zde pouze výsledek mohutného tlaku domácích middlemenů, čekajících na své tučné provize, nebo jde o přístup diletantů, kteří mají za to, že dokonale pronikli do specifického zbrojařského prostředí – či jiné pohnutky? V naší společnosti se na takové věci rádo a rychle zapomíná. Připomeňme alespoň jednou epizodou, svědčící jako na dlani o tom, kdy, kde a kdo měl největší podíl při přivádění tohoto, již tehdy skutečnými odborníky kritizovaného projektu do života. V Aeru Vodochody proběhlo 12. června 1997 slavnostní předvedení L-159. Po přivítání orchestrem letectva, sklence na uvítanou a letové ukázce pronesl v konferenční místnosti střízlivý úvodní projev ing. Jaroslav Borák, předseda představenstva Aera. Poté dostal slovo ministr obrany JUDr. Miloslav Výborný, jenž zahájil v politickém tónu šňůru projevů, velebících samotný stroj, jeho perspektivu, ale i spolupráci se společností Boeing a úspěchy tohoto výrobku u nás i na světovém trhu (kdo byl tehdy jeho náměstkem ministra pro vyzbrojování?). Dále se pro projekt jednoznačně vyjádřili Terezie Hrnčířová, náměstkyně ministra průmyslu a obchodu, Jennone Walkerová s pozdravem velvyslankyně USA; dále z průmyslové, obchodní a vojenskotechnické stránky David L. Workman, viceprezident firmy Boeing, Steve Brandley, prezident International Turbine Engine Corporation/Allied Signal, velitel leteckých sil AČR gen. Pavel Štrubl a ing. Adam Straňák z Aera. Některá jejich tvrzení: Gen. Štrubl: „Konference zorganizovaná náčelníkem štábu vzdušných sil USA gen. Ronaldem R. Foglemanem potvrdila, že moderní podzvukový bitevní letoun L-152 má velkou budoucnost, kromě České republiky i v dalších letectvech … L-159 bude hrát v českých vzdušných silách velmi důležitou roli.“ D. L. Workman, Boeing: „Je to začátek nové éry lehkých bitevních letounů, neboť L-159 se stává prvním lehkým bitevním letounem pro 21. století.“ Gen. Šedivý: opakuje, že „L-159 je bitevním letounem pro 21. století“. (K tomu je nezbytné připomenout, že ještě v roce 2000, kdy již bylo řadu let jasné, že použití lehkých bitevníků je z mnoha důvodů překonáno, se vší autoritou náčelníka generálního štábu AČR prohlásil totéž s tím, že „nový český bitevník bude nabídnut NATO pro akce v zahraničí“ – viz Právo, 21. 3. 2000.) Dodejme, že pod tlakem všech těchto „expertních“ vlivů přijala tehdejší česká vláda, s vidinou skvělého úspěchu L-159 již 5. května 1997 usnesení o vstupu Boeingu do Aera s přesvědčením, že „investor přinese stabilitu, silnější finanční zabezpečení, dlouhodobou perspektivu (sic) Aera a úzké vztahy mezi tradičním českým leteckým výrobcem a mezinárodním sektorem letecké výroby“. Avšak stalo se, co se stát muselo – již v lednu 2004 oznámily Hospodářské noviny (26. 1.) „Boeing v Aeru Vodochody zklamal, stát hledá náhradu“. Nepronásledujme tedy nyní exministra Bartáka. Nesporně se sice sám přičinil o to, aby jako poslední došlápl až na dno velkého bláta, avšak celá tato hra byla připravena již dávno předtím, než se ji snažil vítězně ukončit. Pozn. red: K tomu viz také zprávu zde: http://www.militaria.cz/cz/detail-829

 
Datum: 07. 08. 2010 11:56:15 Autor: Josef
Předmět: No nevím...
..., ale označit CASu C-295 za "dopravní monstrum" nebo "mohutný dopravní letoun"...to chce skutečně odvahu. Jak by asi autor článku popsal letadla typu C-130 Hercules,A-400 nebo dokonce C-5 Galaxy, An-124 Ruslan či An-225 Mriju? Mimochodem s C-295 se příliš do Afghánistánu nepočítá právě vzhledem k jeho nosnosti a doletu. je prostě malé. Jeho úkol je nahradit An-26. Tedy oblsuhovat dopravu v republice a po Evropě, případně do misí jako je Kosovo. Autor zřejmě trochu popustil uzdu své bezbřehé fantazii.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Ve večerních hodinách 5. 5. 1945 se objevily na okraji Prahy tanky T-34 průzkumné jednotky 600. pěší divize Ruské osvobozenecké armády (ROA) pod velením genmjr. Sergeje Kuzmiče Buňačenka, nazývané též Vlasovci. Na snímku Generál Vlasov a příslušníci Ruské osvobozenecké armády.

Ve večerních hodinách 5. 5. 1945 se objevily na okraji Prahy tanky T-34 průzkumné jednotky 600. pěší divize Ruské osvobozenecké armády (ROA) pod velením genmjr. Sergeje Kuzmiče Buňačenka, nazývané též Vlasovci. Na snímku Generál Vlasov a příslušníci Ruské osvobozenecké armády.


Recenze týdne

Soud krví a železem

Ukrajinský integrální nacionalismus, „banderovci“ a jejich místo v evropských dějinách.