Konvenční / Nekonvenční zbraně a lingvistická manipulace

Jaký je mezi tím rozdíl?

Proč by mělo být klasické spálení konvenčním plamenometem méně zneklidňující než spálení puchýřotvornou látkou či mikrovlnnou zbraní?

Kobercové bombardování z velké výšky, které je již přes 50 let součástí oficiálních vojenských doktrín „civilizovaných“ zemí, je úspěšným konkurentem zbraní hromadného ničení (chemické, biologické, jaderné, radiologické).

Bombardování průmyslové zóny konvenčními bombami může způsobit katastrofální biologickou, chemickou či radiologickou kontaminaci životního prostředí (Clintonova vláda zvažovala bombardování severokorejského jaderného reaktoru v YongByon, za války v Zálivu spojenecká letadla bombardovala jaderný komplex Tuvajsa v Tammúzu, 25–30 km od Bagdádu (1981 zde Izrael vybombardoval jaderný reaktor Osirak I, stavěný Francouzi, ruského se nedotkl), 1999 NATO bombardovalo petrochemický komplex Pančevo u Bělehradu, který hořel pět dní a chrlil do vzduchu smrtelně jedovaté chemikálie, včetně dioxinu.

Důsledek byl tudíž stejný, jako kdyby byly použity zakázané bojové plyny.

Ani nejkrutější konvenční zbraně žádnou kritiku nevyvolávají, vždyť jsou tu smlouvy a deklarace o „dobrých“ úmyslech. Jenže nášlapné miny a tříštivá munice jsou přes oficiální zákazy nejoblíbenější zbraně napříč celým světem.

Teroristé zásadně používají osvědčené konvenční zbraně – mistrovsky sestrojené bomby, auta naložená trhavinami, ručně odpalované rakety (např. SAM7), kterými pohodlně sestřelí letadlo již při vzletu.

Atentátník, který se odpálí na veřejném prostranství, zabije víc lidí, než jich zabilo 39 iráckých raket Scud odpálených 1991 během války v Zálivu na Izrael. Sekta Ajum v březnu 1995 zamořila bojovým plynem japonské metro a zabila 12 lidí. Balíčky s antraxem zabily na podzim 2001 v USA 5 lidí, zatímco bomba na Bali zabila 192 lidí a bomba v Grozném 80 lidí. Nastrčený Timothy McVeigh nepotřeboval „špinavou“ bombu, aby v Oklahoma City rozpoutal teror strachu, a v pařížské stanici metra Port Royal zabíjela naprosto primitivní nálož.

V čem je přijatelnější bomba FAE/Fuel Air Explosive, po výbuchu skutečná „plynová komora“, než bomba kyanidová?

Zbraní budoucnosti jsou vojenské roboty, např. bezpilotní letoun Predátor.

Vojenské roboty slouží ve vzduchu, na souši i pod vodou. Jejich úkolem je nahradit Homo sapiens zejména na „choulostivých“ bojištích, jako je např. Afghánistán. Podle Jane‘s roboti v Iráku a v Afghánistánu v roce 2007 zlikvidovaly přes 10 000 nejrozličnějších nastražených výbušnin.

Zatím jsou roboti jen poloautonomní, ale v blízké budoucnosti to platit nebude, protože podle jejich zanícených tvůrců jejich dálkové ovládání lidským faktorem může vést k nesprávnému vyhodnocení vojenské situace…

Jak asi rozeznají kombatanty od nekombatantů? Jejich tvůrci tvrdí, že budou humánnější než současní vojáci – podle těchto inženýrů, na rozdíl od jejich bitevních robotů-gentlemanů, 50% vojáků nepovažuje za nutné chovat se k civilistům „civilizovaně“…

Mechanismy zbraní poslední generace vyvinuté ve státních laboratořích, jsou supertajné, protože státy by je chtěly nechat projít jako konvenční …

„Inteligentní“ zbraně údajně provádějí „ jen chirurgické řezy přesně stanovených vojenských cílů, čímž maximálně minimalizují negativní důsledky, a jsou bez širšího nebezpečí pro civilní obyvatelstvo “ např. likvidace komunikačních systémů nepřítele grafitovou nebo elektromagnetickou bombou, snadnější likvidace vojenských bunkrů miniaturními jadernými bombami, či snadnější ničení opancéřované techniky uranovou municí z ochuzeného uranu… Grafitová bomba však přeruší dodávky elektřiny pro všechny, i do nemocnic. Mikrovlnné zbraně vyřadí z provozu elektronické systémy, a po seřízení intenzity mohou civilní obyvatelstvo uškvařit za živa.

Jaderné a radiologické zbraně poslední generace (miniaturizované se selektivním účinkem, mikrovlnné či laserové) nejsou ve smlouvách vůbec zmíněné, takže poukazem na jejich miniaturizaci a selektivnost je státy mohou udržet v klasifikaci konvenčních, třebaže porušují všechny mezinárodní úmluvy…

Vědečtí géniové, kteří vymysleli kufříkovou jadernou bombu B61-11, se na veřejnosti ohánějí její „lehkou“ verzí (0,3 kilotun TNT), ale o její nejsilnější verzi zatvrzele mlčí, třebaže se vyrovná hirošimské…

Kritický práh, kdy se „legální“ armádní bomba pro ničení vojenských sil protivníka stává bombou pro likvidaci celých měst, není nikde stanoven.

Pokroky v genetickém inženýrství umožňují zaúkolovat biologické patogenní faktory, aby lidský genom zmanipulovaly. Účinky biologických zbraní čtvrté generace není možné jen tak lehce odhalit, protože nerozšiřují ani mor, ani pravé neštovice, zato selektivně působí na rozličné tělesné funkce, zejména mozkové, aktivují přesně vybrané geny a způsobují odumírání buněk. Jsou „vhodné“ k selektivnímu použití proti určitým etnikům…

Jejich autoři je svojí mlžící rétorikou pro jejich „neškodlivou“ selektivnost prosazují do kategorie konvenčních zbraní…

Z „poréznosti“ klasifikace konvenčních a nekonvenčních zbraní se radují i chemici, kteří léky militarizují, již zavedli termín útočné léky, něco mezi anesteziologickým a bojovým plynem, které Putinova FSB ráda používá v boji proti „terorismu“, viz třeba můj článek Dubrovka (10/02), kde šlo podle odborníků o plyn halogenní či opiátový.

Na veřejnosti tito „pro vědu čistě zapálení“ chemici své útočné léky prezentují jako „nesmrtící“, třebaže zabíjejí dvěma ranami: nepřítele před popravou nejprve paralyzují („pokud někoho tyto útočné léky přesto zabijí, jde o chybu v lékařském dávkování“, odvětí tito vědci).

Tyto „vědecké“, technologické a sémantické „kličky“ dále smazávají kritický práh mezi konvenčními a nekonvenčními zbraněmi, a přecházejí z binární klasifikace zbraní legální-nelegální do perpetua teroru.

Lingvistický zmatek nahrává i legálnímu použití nekonvenčních zbraní při preventivním úderu. Kdo poté rozhodne, zda kontaminace byla způsobena shozenou bombou či bombardovaným cílem, zejména, jestliže se podaří mezinárodní veřejnost přesvědčit, že bombardovaný stát vlastnil nekonvenční zbraně… Stejného účinku by dosáhli teroristé, kdyby nechali explodovat konvenční bombu v jaderném středisku, v biotechnologické laboratoři či v chemickém průmyslovém objektu.

Komu tedy slouží klasifikace zbraní v mezinárodních smlouvách na konvenční a nekonvenční? Tím, že Washington i Moskva vyvinuly miniaturní jaderné zbraně, a odstartovaly protiraketový program, porušují jak smlouvu o nešíření jaderných zbraní, tak smlouvu o protiraketové obraně z roku 1972. Tím, že Rusko i USA odmítly jakékoliv ověřování na svém území, učinily smlouvu o zákazu bakteriologických zbraní z roku 1972 mrtvou literou. Ve skutečnosti všechny signatářské státy této smlouvy pokračují v útočných výzkumných programech pod zástěrkou „obranného“ výzkumu.

USA se od roku 1930 řídí tzv. Mitchellovou doktrínou (gen. William Mitchell 1879–1936), která z leteckého útoku činí kategorickou podmínku jakéhokoliv amerického útoku, s cílem zničit „strategická vojenská, civilní a průmyslová zařízení“. Vojenská pravidla NATO stanoví, že „ se toto bombardování musí provádět z velké výšky nad 5 000 m, aby piloti byli chráněni před protileteckou obranou“. Z této výšky nelze vizuálně rozlišit vojenské cíle od civilních, proto je zásada „nulové vojenské ztráty“ spojena s účinkem „90 % civilních obětí“.

Počet civilních obětí se tak ve 2. polovině 20. století zvýšil z 10 % na 90 %. Konvenční bombardování Drážďan a nekonvenční bombardování Hirošimy mělo v podstatě stejný účinek.

NATO oficiálně využívá strategii „drážďanského efektu“, tj. demoralizaci civilistů při pohledu na zkázonosné bombardování, takže např. během první války v Zálivu 1991 spojenci nejprve rozbombardovali vodovodní sítě pro zásobování pitnou vodou. V noci z 22. 4. na 23. 4. 1999 NATO bombardovalo vysílací studia srbské národní TV (16 novinářů ve službě zahynulo), z hlediska NATO to byl na tiskovce „legitimní vojenský cíl“.

Shrneme-li, tedy již během války ve Vietnamu americké vojenské úřady na tiskovkách tvrdily, že z letadel shazované defolianty jsou pro civilní obyvatelstvo „zcela neškodné“…