Zřejmě šašku přivezl sám do Prahy, kde psal o revoluci v Rusku: http://books.google.cz/books?id=eEtx7cPnIGwC&pg=PA309&lpg=PA309&dq=V.V.+Dobrynin&source=bl&ots=9qLzTF2K0u&sig=tGmRbWImnT0x28L9c8LTa-PYQyc&hl=cs&sa=X&ei=yrZ1T6SpI82YhQeA9ImsDQ&ved=0CE0Q6AEwBQ#v=onepage&q=V.V.%20Dobrynin&f=false

Čím je šaška kavkazského tytu charakteristická. Domníval jsem se, že obdobně jako kynžál je šaška zbraň kavkazské provenience.

Jednotlivé šašky se od sebe liší mírou zahnutí čepele, tvarem rukověti a mírou zanoření do pouzdra - některým zůstává venku celá rukověť, u některých zůstává venku jen ta "bambulka" na konci, která je také jakési specifikum jednotlivých typů. Lámal jsem si hlavu nad významem onoho rozdvojení "bambulky", proč to. Nakonec jsem ale přišel na to, že by to mohlo symbolizovat hlavu kozáckého koně. Ale to už je od tématu :)

O.K. Potom by byla zajímavá typologie šašek podle chronologie a teritoriálně. Na hlavičku koně není Kavkaz hypoteritorium. Ta hlavička koně by potom mohla být zhotovena na přání zákazníka

Tento rys šašky (a také balkánského jataganu)je nejspíše pozůstatkem starších zbraní, kdy se hlavice zhotovovaly ze zvířecích kostí, patrně stehenní kosti ovce.

Rozdvojení v bambulce je proto, že při jakési technice, kterou bohužel neznám, je v ní položen prst.

Vaše teorie mě pobavila; je vidět, že jste šavli nikdy nedržel v ruce, a už vůbec ne kozáckou. Jediný možný úchop jílce šašky, kdy by byl v rozeklané hlavici (nikoliv "bambulce", bambulové) položen prst, je s jílcem v dlani ruky a s ukazovákem na prohloubení. To by si ovšem kozák mířil čepelí na prsa... (Párkrát jsem různé šavle v ruce držel, 50 let se učím sportovnímu i historickému šermu, takže trochu vím, o čem mluvím.)

Možná, že majitel šašky si takto přidržoval zbraň při chůzi, aby se mu nezapletla mezi nohy jako prezitentovi Zápotockýmu při přehlídce.

Ale, pane Misustove, kvůli tomu přeci nebudu dělat v jílci žlábek... To snad byl humor, ne?

Žádný humor, ale názor. O jakém jílci píšete? Šaška měla jílec?

Pane M., najděte si to v Encyklopedii zbraní a zbroje (vydalo nakl. Libri).

Danieli, Já Vám na oplátku doporučuji: Müller + Kölling , EUROPÄISCHE HIEB UND STICHWAFFEN.

Pane Misustove, doporučuji Vám nahlédnout do jiného díla s názvem Hieb- und Stichwaffen, do knihy Eduarda Wagnera. Kdybyste dílo znal, tak byste vážně nespekuloval o tom, že žlábek v hlavici kozáckého jílce je tam proto, aby si tam mohl kozák opřít prst a zamezil tak tomu, aby se mu šavle nepletla pod nohy. V popisu tabule 14 v oddíle ruských zbraní totiž pan plk. Wagner vysvětluje, že jedním z účelů zavěšení šašek k opasku ostřím vzhůru je to, aby se šavle nepletla v chůzi pod nohy. (Patrně hlavním důvodem bylo to, že po vytažení šavle z pochvy byla okamžitě v poloze umožňující sek, nemusela se v ruce otáčet.)

Tvarování rukojeti šašky mě vůbec, ale vůbec, neinspirovalo k přemýšlení, proč tam je jakýsi žlábek. Zbraně, které jsou předmětem mého prvořadého zájmu, mají nespočet jiných, zajímavějších detailů, kterým věnuji pozornost. Vytočilo mě, ale ponižující napadení diskutéra Aleše, který slušným způsobem přenesl svůj názor. Není podstatné, zda držel nebo nedržel v životě v ruce šavli, tím méně kozáckou. Na tomto webu publikují autoři, kteří v životě neseděli v kabině stihačky, natož aby ji pilotovali, přesto píší zasvěceně, odborně a zajímavě. Reakce Alešova oponenta byla slušně řečeno netaktní a může Aleše odradit od dalších diskusí, protože ten není ochoten se nechat urážet. *** Výrok: ?Jediný možný úchop jílce šašky, kdy by byl v rozeklané hlavici (nikoliv "bambulce", bambulové) položen prst, je s jílcem v dlani ruky a s ukazovákem na prohloubení. To by si ovšem kozák mířil čepelí na prsa??, k tomu mohu poznamenat, že autor musel svůj mozek hodně namáhat, aby takovýto nesmysl stvořil, navíc to připomíná názor jednoho diskutujícího, že policajti mlátí zadrženého pažbou pistole. Zde si dovoluji nesměle odporovat, přestože autor šermuje již padesát let a to možná i kozáckou šavli, mohu totiž uchopit šavli, (ale i meč, dýku) podhmatem tak, aby osa rukojeti svírala s předpažbím cca pravý úhel, tímto způsobem lze na příklad zatlačit zbraň do kupky hnoje, do bahna, prohledávat stoh sena, nebo i dorazit raněného, při těchto úkonech si lze pomáhat přitlačením palce na vrchol rukojeti. Obdobné uchopení bodné zbraně není nic nového. Příručka boje z blízka vydaná pro české účastníky comandos kurzů ve Skotsku. V kapitole ?Zabití stráže? popisuje jednu z variant zabití stráže následovně: Přiblížíme se ke strážnému, uchopíme jej zezadu za hlavu, kterou prudce strhneme k jeho levému rameni, pravou rukou zarazíme dýku [ v tomto případě FS] shora, do hrudi, nad klíční kost směrem šikmo dolů a prudce trhneme, tím přeřízneme krkovici, smrt nastává okamžitě. *** Nevzpomínám si, že bych viděl v Novočerkezku, nebo v kremelské zbrojnici způsob uložení zbraně špici nahoru. K této problematice by se mohl vyjádřit esaul Dolejší, nebo ataman Michail Dzjuba. Pustím si trochu fantazie: Nebýt VŘSR, tak jsem žil v Rusku a byl možná také kozákem, ostatně jsme jedním z nejstarších kozáckých rodů na Donu [nejméně 400 let] v tomto případě bych nosil poboční chladnou zbraň zavěšenou striktně, přesně podle předpisu, neplatí to ovšem pro případ, kdybych byl velmi ožralý. *** Comandos drželi svoje FS dýky v zubech, avšak pouze v exponovaných okamžicích, po Londýně takto nechodili, tím méně večer na párty. Obdobně kozák mohl mít svoji sablju nainstalovanou tak, aby v kritických okamžicích byla připravena k okamžitému použití, když šel za děvočkou, tak šavle musela být uložena v pochvě, ona by totiž mu jinak nedala a kdyby se takto namaškaráděný objevil v Petrodvorci, tak by šupito presto pochodoval na Sibiř. *** Šaška je sofistikovaná, účelně zjednodušená zbraň, maximálně zbavená postradatelných detailů, která takto optimálně vyhovuje kozácké taktice ?Kousni a uteč?. Obdobně na tanku T34 nebylo rovněž postradatelné vybavení. Proto názor, že vybrání je na hlavici rukojeti reminiscenci na starší zbraně, kdy se hlavice zhotovovaly ze zvířecích kostí, patrně stehenní kosti ovce je sice s přivřením obou očí přijatelný u skvostných exemplářů, ale u zbraní ??????? 91 vyráběných ve válečných podmínkách WWI a WWII je to nemyslitelné. Alešova hypotéza je proto realná. *** 26. října jsem navštívil Vídeňský arsenál, kde jsem v sále ?Republik und Diktatur? nad vystavenou sovětskou šaškou otevřel diskusi o účelu žlábku na rukojeti zbraně. Diskuse účastnilo několik členů klubu přátel vojenské historie. Závěr byl jednoznačný, že žlábek pravděpodobně sloužil k přidržování- stabilizaci zbraně.

Ten zářez skutečně slouží k lepšímu držení zbraně. Dokonce čepelí k uživateli jak se někdo podivoval. Je to v situacích kdy kozák jel na koni a v jedné ruce držel šavli ale druhou třeba potřeboval použít střelnou zbraň nebo provést něco jiného, avšak chladnou zbraň potřebuje v pohotovosti v ruce, takže ji měl opřenou tupou stranou o předloktí. Pak směřovala vlastně špičkou k němu. Zbraň byla připravena aby se kryl ale nikterak mu nebránila aby si třeba paží podepřel karabinu nebo dělal něco jiného.

Konečně, jeden pěkný příspěvek.