Kuše včera a dnes

První střelnou zbraní člověka, byť jen mechanickou, byl bezesporu luk. Poměrně brzy se ale luk dále vyvinul, přeměnil ve zbraň mnohem sofistikovanější, myšlenkově mnohem vyspělejší. Zrodila se kuše.

První střelnou zbraní člověka, byť jen mechanickou, byl bezesporu luk. Poměrně brzy se ale luk dále vyvinul, přeměnil ve zbraň mnohem sofistikovanější, myšlenkově mnohem vyspělejší. Zrodila se kuše.

Kuši znali již geniální mechanici starověku ? Řekové ? někdy na přelomu 5. a 4. století př.n.l. Z té doby jsou doloženy první balisty ? válečné stroje využívající energii nashromážděnou v mohutném lučišti. Důvodů k jejímu vzniku bylo víc. Já sám vidím jako jeden z hlavních to, že v této ?maxikuši? mohlo být instalováno lučiště o napínací síle mnohonásobně převyšujícím možnosti jednotlivce a zvětšit tak účinný dostřel zbraně. Další neméně důležitou výhodou byla možnost udržovat balistu napjatou po téměř libovolně dlouhou dobu aniž by byla obsluha zbytečně unavována. Údaje z této doby pak uvádějí účinný dostřel až na 700 metrů, mířený dostřel pak i nad 100 metrů.

Od Řeků přejali balisty i Římané. Ti pak již používali balisty nejen jako těžké, dnes bychom řekli lafetované, zbraně statického charakteru. Kuše se stala hlavní střelnou zbraní římských legií, byla nazývána škorpion nebo manubalista. Ale i Římané ji používali hlavně k obraně hrazených, opevněných míst. Ve volném poli legionáři spíše spoléhali na vrhací oštěp ? pillum a v boji muže proti muži na krátký sečný meč ? gladius. Účinnost těchto kuší ilustrují například paměti Gaia J. Caesara, kde je popisován případ, kdy je škorpionem zcela prostřelen nepřátelský jezdec. Po pádu římského imperia však kuše upadá v zapomnění a z Evropy prakticky mizí.

Lučiště těchto zbraní bylo buď dřevěné nebo ze dřeva, rohoviny šlach a kostí. To vše bylo slepeno dohromady klihem, ovázáno a zpevněno šlachami a řemeny a zašito do koženého obalu.

V průběhu křižáckých válek je ale kuše znovu vzkříšena k životu a nastává její zlatá doba. Kuše se v Evropě stala běžnou zbraní pěších střelců (s výjimkou Anglie) i zbraní obránců hradů a lovců. Mohutné ocelové lučiště válečných kuší dává šipce dostatečnou energii i k probití plátové zbroje. Vycvičení střelce z kuše bylo mnohem jednodušší než výcvik lukostřelce a z kuše bylo možno střílet i vleže nebo ze stísněného úkrytu. Na druhé straně, rychlost střelby z kuše byla proti luku sotva třetinová a pro jezdce bylo mimořádně složité, ne -li zcela nemožné napnout kuši bez sesednutí ze sedla. Ostatně, napínací síly těžkých válečných kuší již dávno překročily meze možností holých rukou byť i cvičeného jedince a kuše se napínala pomocí speciálních pomůcek, tzv. heverů. Nejtěžší kuše se napínaly pomocí provazových navijáků nebo speciálními hřebenovými, tzv. německými, hevery. Oba typy pracovaly na principu kola na hřídeli, jen s tím rozdílem, že jednou jako přímý napínací člen sloužil provaz a podruhé ozubený hřeben. Další možnost představovaly hevery francouzské. Byly založeny na principu jednoramenné páky, buď s tlačnou nebo tažnou funkcí. Nejlehčí kuše, lovecké, byly napínány většinou buď pomocí nášlapného řemenu nebo jen holou rukou.

Až do rozšíření palných střelných zbraní ve 14. století tvořily těžké kuše hlavní složku palebné síly snad všech evropských hradů. Konec konců, byla to údajně šipka z kuše, která odštípla třísku, jež při obléhání hradu Rabí připravila o oko Jana Žižku z Trocnova. Mezi těžkými obléhacími stroji této doby ale již těžké kuše ? balisty prakticky nenalezneme. Je sice pravda, že ještě Leonardo da Vinci, jeden z největších geniů renesance, nejen umělec ale i mimořádný mechanik a polytechnik zanechal ve svém zápisníku náčrty takovéto těžké obléhací kuše, ale to již bylo jasné, že jde o mrtvý směr vývoje. Definitivní soumrak mechanických obléhacích strojů započal již na konci 13. století s vynálezem střelného prachu a nemohl být nijak zvrácen.

Soumrak kuše v loveckém použití nastal o něco později. Kuše na rozdíl od palné zbraně byla tichá, střelba z ní byla rychlejší, ve srovnání s prvními palnými zbraněmi byla prakticky úplně necitlivá k vlivům počasí. A protože zvěř jen málokdy chodí v plátové zbroji, nebylo nutno zvyšovat průbojnost střel. První pušky kuši nepřekonávaly ani co do přesnosti střelby, o váze ani nemluvě. Proto začala z tohoto pole být vytlačována palnou střelnou zbraní až po vynálezu křesadlového zámku v 16. století a perkusního zámku na přelomu 18. a 19. století.

Asi poslední hromadné nasazení kuší pro vojenské účely,ačkoliv jednostranné, bylo v r. 1895 během čínsko-japonské války. Ale s kuší se lze setkat dodnes u některých speciálních jednotek, jako jsou např. americké Special Forces, nebo u primitivních kmenů (např. ve spojení s otrávenými šípy kuše používali ve válce ve Vietnamu horští Meové). Za I. světové války se také s kušemi laborovalo jako s vrhači granátů.

Střelba z kuše ale přesto v Evropě nevymřela. Tradiční baštou, kde si sportovní střelba z kuše stále udržovala a udržuje značnou oblibu, je Švýcarsko, alpské části Rakouska, Itálie a Francie. Tak jako tomu bylo v případě luků, i u kuší dochází k jejich renesanci na přelomu 50. a 60. let v souvislosti s rostoucím ekologickým vědomím lidí, rostoucími možnostmi nových materiálů a zároveň snahou o návrat k ?čistým přírodním radostem?. Zájem o kuši od té doby rostl a roste stále. Tomu samozřejmě odpovídá i zájem výrobců.

Ačkoliv si Anglii většina z nás spojí spíše s lukostřelci, právě tady v uvedené době zahájily výrobu kuší dvě firmy, které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co se nabízí. Jsou to slavné firmy Barnett International z West Midlands a Horton Manufacturing, která zahájila svou činnost ve Skotsku (dnes sídlí firma Horton v Ohiu v U.S.A.).

Firma Barnett vyrábí široké spektrum kuší pro všechny myslitelné účely. Nabídka začíná malými pistolovými kušemi Phantom (napínací síla 30 liber, mířená střelba do 10 ?15 metrů) a Trident (napínací síla 45 liber), určenými zejména pro mládež a pokojovou střelbu. Ale nenechte se zmýlit. I s malým Phantomem se lze úžasně vyřádit a může Vám přinést nejednu radostnou chvíli. Alespoň já jsem s ním tuto zkušenost udělal a myslím, že za relativně málo peněz se tu té ?muziky? nabízí opravdu hodně. Ale pozor! I šipka z těchto ?hraček? může způsobit vážné zranění.

Na tyto malé kuše navazuje logicky Ranger, jednoduchá kuše s rámem z odolného plastu a s lučištěm z uhlíkoskelného kompozitu. To má reflexně deflexní tvar (jako většina moderních kuší klasického typu) a napínací sílu 100 liber. Celá kuše váží 1,8 kg a výrobce ji doporučuje pro střelbu do 20 metrů.

Další kuší je pak například Wildcat II s rámem z lehkých slitin a dřevěným pažbením. Klasické kompozitové lučiště má napínací sílu 125 liber. Jejím sourozencem je typ Panzer II, zapažbený pro změnu v plastu. Jinak jsou technická data shodná s předchozím modelem. Váha kuše zde činí 2,8 kg a obě jsou určeny pro střelbu na cca 30 m. Lze je vybavit zaměřovacím dalekohledem.

Jednou z nejslavnějších kuší vůbec je Barnett Commando, další kuše s lučištěm klasického typu a napínací silou 120 liber. Sklopná pažba slouží zároveň jako napínák a usnadňuje tak její používání. Hmotnost 4 kg a doporučená dálka střelby do 40 metrů. Ačkoliv oceňuji technickou invenci obsaženou v této kuši, setkal jsem se i s názory, kritizujícími spolehlivost napínacího mechanismu. Neměl jsem příležitost kuši osobně vyzkoušet a tak bohužel nemohu zodpovědně posoudit kvalitu provedení. Ale nápad se mi líbil a líbí dodnes moc.

Když jsme začali Phantomem, nemůžeme skončit ničím jiným než Demonem, který uzavírá celou řadu. Kladková kuše s rámem a pažbou z lehké slitiny a lučištěm z kompozitního materiálu má napínací sílu 125 liber a doporučuje se ke střelbě do cca 50 metrů.

Novou generací firmy Barnett jsou kuše RC 300 s napínací silou 150 nebo 170 liber, Delta Storm ? skládací pistolová kuše se stejnými napínacími silami a RX 280, která je nástupcem kuší Panzer a Wildcat. Všechny mají reflexní kompozitová ramena a kladkový model RC 300 bude novou vlajkovou lodí firmy.

Firma Horton je zaměřena úžeji. Nevyrábí žádné modely pro mládež nebo jednoduché modely, vše co nabízí jsou lovecké a sportovní kuše špičkové kvality a já osobně je považuji za opravdové Rolls-Royce mezi kušemi.

Již základní modely Horizon a Stag jsou plnohodnotné, přesné palné zbraně (80 a 150 liber napínací síly) s kompozitovými reflexně deflexními rameny a nabízí energie 64 Joulů a úsťovou rychlost střely kolem 70 m/s. Rám zbraně je z hliníkové slitiny s plastovým pažbením.

Na druhém konci produkce firmy Horton stojí kladková kuše Super Sport, elegantní spojení moderní technologie a klasického, perfektně odvedeného řemesla. Rám zbraně je lehkých slitin je zapažben v ořechu, deflexní kompozitová ramena mají napínací sílu 150 liber (tomu odpovídá úsťová energie 95 Joulů). Můžete mít i levoruké provedení, hmotnost kuše je 3,75 kg. Postavení nej ? v nabídce Horton ale odpovídá i cena.

Mezi těmito extrémy stojí kladkové kuše Hunter Supreme a Hunter. Ty již na první pohled nezapřou svou příslušnost ke generaci nových zbraní vyráběných ?kosmickými? technologiemi. Polypropylénové pažbení, kamuflovaný povrch a maximální odolnost. Napínací síla 150 liber, energie 78 Joulů. Obě velmi dobře splňují mé představy o univerzální lovecké kuši, do každých povětrnostních podmínek, do každého terénu.

Na ty, kteří teprve začínají nebo hodlají začít ale Horton také úplně nezanevřel. Kladkové kuše Explorer a Super Mag s napínací silou 150 liber jsou přesně to, co hledají. Přesnost, spolehlivost a kvalita v přiměřené ceně, černý nebo kamuflovaný povrch a energie cca 75 JOulů. Takže ač pro začínající, majitel není nijak ochuzen na svých možnostech.

Co se doporučené dálky střelby týká, s výjimkou modelů Stag a Horizon (do 40 metrů) jsou všechny kuše Horton určeny pro dálky cca 50 metrů.

Zajímavou a milou pomůckou zejména pro starší a tělesně handicapované osoby se zájmem o střelbu z kuše je speciální napínač Activator. Jako zdroj energie slouží akumulátor a přístroj umožňuje napínat a vybíjet bezpečně i nejtěžší kuše Horton.

Barnett a Horton nejsou jediní výrobci kuší na světě. Kuše vyrábí například i známý výrobce luků PSE a další, ale dvě firmy, na něž jsme se před chvílí podívali blíže Vám umožňují udělat dostatečný obrázek o tom, co se nabízí.

Na kuši se samozřejmě dá namontovat i další příslušenství. Především jsou to optická miřidla, která lze namontovat snad na všechny ?dospělé? kuše. Zvětšení se pohybuji mezi 3 ?7x a typický průměr okuláru je 20 nebo 32 mm.

Typy hrotů jsou v zásadě jenom tři. Lovecký, s ostrými břity, potom tzv. Judo ? hroty s drápky, určené pro lov drobné zvěře a nebo jednoduché terčové hroty. Hroty na ptactvo se prakticky nepoužívají.

Jak jsem již předznamenal v úvodu, naučit střílet z kuše je podstatně jednodušší než střelbě z luku ale na druhé straně, vlivem horších balistických vlastností šipky z kuše ztrácejí mnohem rychleji svou energii. Na rozdíl od luku, ze kterého můžeme střílet prakticky jen se vzpřímeným trupem, kuše Vám umožňuje mnohem volnější pohyb a tak je těžko radit, pro co se rozhodnout. Fakt, že zákon dosud nedovoluje lov ani jedním, ani druhým, nám volbu také neulehčí a tak konečné slovo je čistě na Vaší oblibě. Ať si však zvolíte cokoliv,přeji Vám jen samé radostné zážitky. Ona to kuše nebo luk totiž nabízí něco, co Vám žádná puška ani pistole dát nemůže. Opravdu tichou radost ze střelby a čistého splynutí s přírodou. Nikdy ale nezapomeňte, že ačkoliv je tichá, je kuše nebezpečná, plnohodnotná zbraň a tak je třeba s ní i zacházet.