logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Nejvýznamnější ztráty britského Královského námořnictva

v letech 1793–1815

V nedávné minulosti se mi podařilo zkompletovat celé šestisvazkové dílo Williama M. Jamese nazvané The Naval History of Great Britain: During the French Revolutionary and Napoleonic Wars. Jak název napovídá, pojednává monumentální práce o historii britského námořnictva od zapojení ostrovní říše do konfliktu vzešlého z Velké francouzské revoluce do konce napoleonských válek. Skutečnost je poněkud jiná, jde toliko o reprint a když James své dílo ve třicátých letech 19. století publikoval, zněl podtitulek jinak: „od vyhlášení války Francií roku 1793 po nastolení krále Jiřího IV.“ Stručný úvod práce se pak vrací až k nástupu Tudorovců, a zahrnuta je zde ještě i bitva u Navarina, přičemž ovšem léta 1793–1815 jednoznačně dominují. Vedle cca 2 000 stránek běžného textu jsou zde stovky stránek statistik, tabulek a nejrozmanitějších výčtů, na jejichž podkladě jsem se odvážil sestavit následující příspěvek.

Jakkoli v kontextu bezpočtu „modernějších prací“ Jamesovo dílo v dílčích detailech nevychází bez poskvrnky (občas si odporuje i sobě samo), jako celek je patrně nepřekonatelné a přimělo mě k mnoha korekcím v mých úsudcích. A co hůř, objevil jsem četné nedostatky v příspěvcích které jsem sám publikoval, Bulletin ČSNS a sborník Bitva u Slavkova a válka roku 1805 nevyjímaje. Na místo nepopulárních Errat jsem primárně na základě Jamesových tabulek vypracoval vlastní statistiku, kde zahrnuji všechny v letech 1793–1815 «ZTRACENÁ» válečná plavidla Královského námořnictva (Royal Navy) až po tzv. 5. a 6. třídu řadových lodí (Ship-of-the-Line – Fifth & Sixth Rate), pro něž se v daném období i na Britských ostrovech již dávno zažil prostý termín fregaty (ačkoli James, zvláště v tabulkách, používá poněkud archaický termín Gun-Frigates, snad kdysi určený k odlišení bojových od obchodních).

Válečné fregaty obvykle počtem palubních děl překračovaly třicítku (maximem pro dané období pak bylo 44, ale zde s jedinou výjimkou šlo o lodi kořistní), ale nejlehčí z Royal Navy užívaných typů (v jistém smyslu už dosluhující) nesl toliko 28 děl. Přestože se po mořích plavily i fregaty o 24 dělech, potřeboval jsem nějaký strop a tento se u Královského námořnictva jeví optimálním. Že počet 28 dělových střílen (rozděleno do obou boků!) ještě automaticky neznamená fregatu, je vidno např. u lodi Carnation, jež 3. října 1808 poněkud překvapivě podlehla u Martinique francouzské brize Palinure (16 děl). Carnation je však označována jako gun-brig-sloop, z čehož jednoznačně vyplývá, že šlo o tzv. dvoustěžňovou (brigovou) šalupu, zatímco fregaty té doby byly výlučně trojstěžníky a proto v připojeném statistickém výčtu figurovat nemůže!

Dvacet osm hlavní měla na palubě i Gun-ship-sloop, tj. trojstěžňová šalupa, Arrow („0“ děl), zajatá 4. února 1805 ve Středomoří dvojicí francouzských fregat (Hortense a Hermione) ve Středomoří. Ona „nula“ u počtu děl však odpovídá momentální skutečnosti (nikoli stavební konstrukci lodi, jež byla 22), jakkoli to mimovolně vyvolává pocit bezbrannosti u plavidla, jež v reálu disponovalo dvaatřicetileberními karonádami, což zvláště v boji zblízka byla vskutku úctyhodná palebná síla. Je přirozeně škoda, že jsem si musel stanovit nějakou hranici (avšak již 40 řadových lodí a 85 fregat je pro statistickou přílohu až až), vždyť příkladně jiná dvoustěžňová šalupa Speedy (14 děl) byla zajata hned 2× a její osudy jsou natolik zajímavé, že jí nejspíše někdy věnuji samostatný příspěvek...

Nejtěžší jednorázovou újmu jíž Královské námořnictvo utrpělo v boji byla jednoznačně porážka v bitvě u přístavu Grand Port na Île de France (dnes Mauritius) v srpnu 1810, kde Britové v konečném důsledku ztratili všechny čtyři zúčastněné fregaty. Nejtěžší rána dopadla na Royal Navy ze strany živlů, byla prudká zimní bouře, která osudného prosince roku 1811 zničila od Severního moře po Balt vedle bezpočtu dalších plavidel i tři britské řadové lodi. Z připojeného výčtu je zřejmé, že ztráty způsobené živly a nešťastnými náhodami jednoznačně dominují nad bojovými. V originále jednoznačně dominuje slovo Wrecked, což lze přeložit jako ztroskotání, ovšem na rozdíl od potopení lodi na širém moři (Foundered), je zde jako příčina zkázy lodi chápán kontakt s pevnou zemí (najetí na pobřeží, útesy, podmořská skaliska, mělčiny, atp.).

Některé lodi zmizely prakticky beze stop, přičemž největší z nich byla sedmdesátičtyřdělová řadová loď Blenheim, spolu s níž ztratilo Královské námořnictvo roku 1807 i doprovodnou fregatu Java a mezi více než tisícovkou námořníků a vojáků i Nelsonova přítele a čerstvě povýšeného kontradmirála Sira Thomase Troubridgea. (Týž muž musel roku 1794 musel svěsit vlajku s fregatou Castor a podobnou bilanci v podobě smrti v bouři, poté co okusil francouzské zajetí, má i další admirál Robert Carthew Reynolds.) U trojstěžňové šalupy Swift (18 děl) udává James, že se potopila roku 1797 v Čínském moři i s celou posádkou. Nelze to vyloučit, ale odvážnější hypotézy praví, že mohlo jít o největší „kořist“ tehdy neblaze proslulých čínských pirátů, event. námořních lupičů malajských či indonéských, ale ti by si na rozdíl od Číňanů operujících v celých eskadrách na takto velikou loď nejspíše netroufli.

Mnohé lodi byly ztraceny z příčin velice banálních, mnohdy však i velice kuriosních. Prosperine (28 děl), jedna z dosluhujících britských fregat této kategorie, kupříkladu uvízla v sevření ledového krunýře plníc misi v hlubokém vnitrozemí, pronikajíc daleko proti proudu Labe. Trojstěžňová šalupa Dauntless (18 děl) nalezla na sklonku roku 1806 útočiště na Visle v Gdaňsku, i ji zde zdržely ledy a byla tak posléze Francouzi s celým městem obležena. 26. května 1807 pak byla zahrnuta do Kalkreuthovy kapitulace posádky tehdy pruského Danzigu. Na Baltu byla na sklonku března 1801 zajata i největší švédská kořist, brigová šalupa Blazer (12 děl), jež musela svěsit vlajku před pevnostními děly „hradu“ Varberg. Stalo se tak poté co se zdejší guvernér dozvěděl o chystané britské intervenci proti Lize ozbrojené neutrality a latentní hrozbu do zdejšího přístavu přibyvšího britského dvojstěžníku se rozhodl preventivně eliminovat.

Pro příznivce královské Armady je to smutné, ale v připojeném výčtu nefiguruje jediná loď o velikosti alespoň fregaty, jež by podlehla Španělům. Při troše nadsázky by tam figurovat mohla, ale vítězství nad fregatou Sabine (40 děl) mělo hořkosladkou příchuť. Tato loď totiž nesla britský Union Jack pouhopouhý jediný den. Původně španělská loď podlehla 20. prosince 1796 před Cartagenou fregatě Minerve (38 děl), byla osazena skupinou britských námořníků jež s kořistním plavidlem zamířila do Gibraltaru. Přeplavba se nepodařila, Sabine byla již následujícího dne napadena řadou španělských dělových člunů a britská vlajka musela opět dolů. Toto však nelze považovat za „regulerní“ vítězství, jednak pro skladbu posádky přemožené lodi, ale především, Sabine nestihla být oficiálně zařazena do stavů Royal Navy a tak nemohla být ani ztracena.

Snad si nebudu protiřečit, když nyní uvedu, že jedna britská loď, jež padla do rukou Španělům v seznamu přece jen figuruje. Svrchu jsem ovšem hovořil o lodích podlehnuvších v boji, a fregata Hermione (32 děl), jež byla v září 1797 do španělského (resp. veneuzelského) přístavu La Guaira (před Caracasem) zavlečena vlastní vzbouřenou posádkou, mezi takové rozhodně nepatří. Největší Španěly v regulérním boji přemoženou lodí (při participaci čtyř hispánských fregat nelze hovořit o boji férovém) tak poněkud nedůstojně zůstává toliko šestnáctidělová šalupa Peterel, zajatá 14. prosince 1798 u Malorky (ovšem již následujícího dne byla britskou eskadrou „osvobozena“). A výčet Španěly přemožených lodí Royal Navy nejspíše bude úplný, připojím-li zajetí šestidělového škuneru Mosquito u kubánského pobřeží roku 1799. Nebyly to samozřejmě jediné ukořistěné britské lodi, jenže ty ostatní (s výjimkou Albanaise – viz dále) již nebyly H.M.S., a nebo, jako v případě vítězství z ledna 1798 nad šalupou George, byli vítězi španělští korzáři, ne královští námořníci Jeho Nejkatoličtějšího Veličenstva Karla IV.!

Výše vzpomenutá ztráta lodi v důsledku vzpoury rozhodně nebyl ojedinělý úkaz, ale Hermione (ve španělské službě Santa Cecilia) byla největší loď a jediný podobný případ, jež figuruje v připojené statistice. Zde však mohu rozvést, že obdobný osud stihl mimo jiné trojstěžňovou šalupu Danaé (20 děl), jíž vzbouření britští námořníci, v naději, že uniknou trestu, v březnu 1800 zavedli do Brestu. Shodou okolností, v listopadu téhož roku jiná vzbouřená posádka zakotvila s brigovou šalupou Albanaise (14 děl, uváděna též jako bomb-vessel, tj.dělový člun vyzbrojený i moždíři) ve španělské Malaze. Posádka jež 27. února 1801 zavedla další čtrnáctidělovou šalupu Bull-dog do zajetí v italské Anconě se pravděpodobně důstojníkům nevzepřela. Vše naznačuje, že kapitán toliko nebyl zavčas informován, že tento přístav padl do francouzských rukou, v nichž se záhy ocitl i on se svou lodí a posádkou…

Jako exemplární případ omylu lze jmenovat osud trojstěžňové šalupy Moselle (24 děl), jenž 7. ledna 1794 vplula do toulonské rejdy, netušíc, že tento přístav již neovládají koaliční síly – i zde byl výsledek nasnadě, francouzské zajetí… Na nedostatečnou informovanost doplatila i posádka třístěžňové šalupy Surinam (18 děl), jež roku 1803, netušíc, že v daleké Evropě vypukla válka, pokojně kotvila u karibského ostrova Curaçao. Ač je to takřka neuvěřitelné, guvernér Nizozemských Antil se o započetí nepřátelství dozvěděl dříve než Britové a loď byla úřady promptně zkonfiskována. Paradoxně je to největší kořist Dutchů v celém konfliktu, holandské lodi v regulérním boji dokázaly pokořit nanejvýše protivníka dvanáctidělového (v lednu 1806 Manley a v březnu 1807 Ferreter).

Celkový výčet ztrát Royal Navy v letech revolučních a napoleonských válek by mohl být výrazně vyšší. Do řádu desítek by jistě vyšplhal seznam plavidel, jež tu ani neztroskotala a ani nebyla zajata a přeci v důsledku nasazení byla shledána již neschopnými další služby. Dělo se tak opět častěji v důsledku náročných podmínek dlouhodobého pohybu na volném moři, nežli na následky přestálého boje, ale byly i takové případy. Na stránkách Bulletinu ČSNS (č 27, str.76–7), jsem zmínil osud fregaty Melpomene (36 děl), poničené v létě 1809 dánskými dělovými čluny. Jakkoli byla následně ve Sherness shledána nezpůsobilou další služby, vzhledem k tomu, že přes těžká poškození zvládla uniknout od Nyborgu do švédské Karlskrony, a po provizorní opravě přeplout i do Anglie, musela být stále plně plavbyschopná! Jako jiný příklad mohu opět vzpomenout fregatu Hermione, jíž se sice Britům podařilo dobýt nazpět, ale ani dvojí přejmenování nepomohlo smýt z její paluby „pohanu“ vydání nepříteli bez boje…

Z mnou připojené statistiky se zdá, že jednoznačně „nejkrizovějším“ byl rok 1796, kdy Royal Navy přišla o 5 řadových lodí (absolutní roční maximum) a 6 fregat (co do počtu odepsaných fregat je rekordním rok 1798 s 9). Pakliže však tyto vyhledáte, pak lze konstatovat, že muselo jít prostě o shodu nešťastných náhod, neboť ani jediná z těchto 11 lodí nebyla ztracena v důsledku bojového střetu s protivníkem a nelze říci, že by Admiralita v tomto roce byla nucena udržovat na moři výrazně více lodí než v letech ostatních. Ostatně v absolutních číslech odepsalo Královské námořnictvo onoho roku 1796 „jen“ 23 plavidel, tedy přesně stejný počet jako roku 1814, kdy co do velkých bojových korábů zůstala Royal Navy beze ztrát (největší vyřazenou lodí byla dvacetidělová Hermes, zničená během útoku na americké Mobile).

Započteme-li všechny válečné lodi Královského námořnictva (včetně neozbrojených školních), pak nejzkázonosnějším byl rok 1807, kdy byla Admiralita nucena ze stavu vyškrtnout 39 plavidel, v roce následujícím pak 34 a roku 1809 32 – naopak nejméně plavidel (4) bylo odepsáno v mírovém roce 1802 a v okrajových válečných letech 1793 a 1815 pak „jen“ 10 a 12 roku 1795. Průměr se pohyboval kolem 20, přičemž kromě vypočtených „extrémů“ se pohybovaly roční ztráty mezi 14 až 26 loděmi. Lze říci, že průměr z revolučního období (18 lodí) se za císařství zvedl (24 lodí), ačkoli ztrát velkých bitevních plavidel spíše ubylo a co do počtu ukořistěných lodí zaznamenalo francouzské námořnictvo jednoznačný propad (5 : 1 u řadových).

Příčinu je možno spatřovat v pozměněné podobě námořní války, kdy operace eskader bitevních korábů vystřídaly po Trafalgaru „drobné kampaně“ jednotlivých plavidel či malých divizí, event. „vlčích smeček“ drobných dělových člunů. Tímto způsobem boje a jeho vysokou efektivitou vynikli zejména Dánové, ale své dvě výše uvedené kořisti tímto stylem uštvali i Holanďané jejichž řadové lodi zůstaly na kotvách a na moři operovali především drobnými plavidly vyrážejícími na komerční lov z ústí řeky Ems. Dánové si sice (na rozdíl od oslavovaných Američanů) troufli i na řadové lodi, ale největší kořistí, již dokázali uštvat v té podobě, že napadené plavidlo ukořistili a byli schopni odvléci do svého přístavu byly šestnáctidělové dělové brigy Seagull (zajata 19. VI. 1808 u norského Naze) a Alaart (10. VIII. 1809 u Fredericksvaernu). Přesto se tito Skandinávci řadí co do počtu úspěchů v boji hned na druhé místo za Francouze, ačkoli většinu svého „konvenčního“ loďstva ztratili na kotvách v Kodani.

Na třetím místě, ačkoli se s Brity bili jen necelé tři roky, figurují Američané, třebaže i oni počtem válečných plavidel k dispozici za Španěly a Holanďany (Batavci) daleko zaostávali. Nikoli však kvalitou, zvláště u šestice elitních plavidel, co ale především, šokovali protivníky mohutností na svých lodích nainstalované výzbroje. Několik ostudných porážek (oslnivých vítězství U.S. Navy) zaskočilo Admiralitu, ale bylo jich opravdu jen pár a v seznamu naleznete toliko tři britské fregaty přemožené Američany. Více jich vskutku nebylo a odvážil-li se někdo zpochybňovat převahu britských námořníků, pak poučeni z chyb, naučili se tito porážet i yankeejské „superfregaty“. Nebylo náhodou, že po třech senzačních vítězstvích roku 1812 se žádné další nekonalo, nebo přesněji, poražená plavidla byla vždy evidentně slabší. Ostatně střetnutím „rovného s rovným“ se Američané úzkostlivě vyhýbali a ony tři (ne)slavné porážky si britští kapitáni vysloveně vynutili, když podcenili palebnou převahu nepřítele a v přílišné pýše vyhledávali boj i za okolností pro ně nevýhodných.

Jistě je diskutabilní, zda lze Spojené státy považovat za Napoleonova spojence, ale jakkoli neexistovala úzká diplomatická provázanost a „koaliční smlouva“, nepřítel v podobě Velké Británie byl společný a francouzské lodi využívaly amerických přístavů a naopak. Ani londýnská Admiralita se nikterak nesnažila extrahovat lodi ztracené v důsledku operací evropské války od plavidel nasazených proti USA (zahrnuty samozřejmě nejsou lodi plavící se na amerických vnitrozemských jezerech u nichž je příslušnost k Royal Navy minimálně sporná). Nepokoušejme se o to tedy ani my, jakkoli je zřejmé, že zejména k roku 1814 byli evropští protivníci již víceméně eliminováni a přeci k dramatickému poklesu ztrátovosti u Královského námořnictva nedošlo (oproti roku 1813 dokonce mírně narostla).

V exaktních číslech měla Royal Navy od května 1803 do července 1815 ztratit plných 317 plavidel: ovšem jen 83 jich bylo zajato a 7 dalších zničeno v boji; u 169 je uvedeno, že ztroskotaly (ve smyslu, že osudovým byl „kontakt se zemí“), 53 se jich potopilo na širém moři a 5 shořelo v důsledku mimořádných událostí v důsledku služební rutiny. Z těchto 317 plavidel mělo být toliko 13 lodí řadových, ve stejném období pak Britští protivníci (Francouzi, Španělé, Holanďané, Dánové, Rusové a Turci) měli ztratit 71 řadových lodí. Úmyslně píši „měli“, neb William M. James s jehož „statistikami“ zde primárně pracuji tento výčet dále rozvádí, z čehož mohu odvodit, že při uvedení jediné ruské lodi minimálně opomenul internaci Seňavinovy eskadry v Lisabonu (po Tylži), jež se záhy poté co válka zachvátila i Pyrenejský poloostrov změnila v regulérní britské zajetí (z 8 řadových lodí se pod vlajkou se svatoondřejským křížem do ruských přístavů po roce 1812 vrátily jen dvě). Pozapomněl také na Allemandovo zajetí Calcutty, když u Royal Navy ponechává kolonku u ukořistěných vlastních řadových lodí prázdnou a těchto ztrát bylo dle mého součtu jeho vlastních „ročních výkazů“ i tak více než udaných 13…

Přesto po Jamesovi znovu sáhnu, když pro zajímavost přetlumočím i jím udávanou bilanci pro „republikánské“ období od února 1793 do října 1801. V této časové výseči mělo Královské námořnictvo ztratit 165 válečných plavidel. 42 z nich mělo být zajato a 9 zničeno v boji, 82 ztroskotat, 22 potopit a 10 shořet. Přestože jsou tedy ztráty evidentně menší než v císařském období, mohli se Francouzi v této periodě pyšnit mj. 5 zajatými řadovými loděmi. Ve stejné době jich ovšem ztratili 11× tolik a započteme-li lodi španělské, nizozemské a dánské, pak se Royal Navy měla zmocnit 74 protivníkových řadových lodí a dalších 10 jich ztroskotalo či bylo ztraceno jinak. Jakkoli se na této bilanci podílí obsazení Toulonu, útok na Kodaň a dvojí invaze Britů do Nizozemí, ve stejném období měla Admiralita odepsat toliko 20 bitevních korábů (nepochybně jich bylo výrazně více, byť třeba i jen pro stáří a opotřebovanost). Tyto ztráty pak více než eliminovalo nasazení 50 kořistních řadových lodí a užito pod britským Union Jackem mělo být i 144 kořistních fregat. Sečteno a podtrženo – více lodí, než bylo Royal Navy ztraceno, včetně školních plavidel.

V seznamu však nepochybně chybí i řada známých lodi, jež byly celkem jednoznačně a bez pochybností „ztraceny v akci“! Ti nejpozornější si brzy povšimli a ve výčtu počali postrádat kupříkladu fregatu Kent (byť o nominální síle 26 děl), asi nejslavnější kořist korzára Roberta Surcoufa. A není zdaleka sama, není zde ani řadová loď 4. třídy Lord Nelson (50 děl), jež 14. srpna 1803 podlehla abordáži posádky francouzské fregaty Bellone (36 děl) a nenajdete zde ani Triton, další velkou Surcoufova kořist. Důvod je vcelku prostý, nešlo o válečné koráby Královského námořnictva (Royal Navy), respektive lodi Jeho Veličenstva (H.M.S.His Majesty Ship), ale „privátní“, byť výzbrojí s válečnými loděmi srovnatelné, plavidla tzv. Ctihodné Východoindické společnosti (H.E.I.C.S. – Honourable East India Company Ship).

Východoindická společnost byla největší, ale nikoli jedinou britskou „nevládní organizací“, jež si mohla (v době kdy i v mírových časech bylo alespoň nějaké to dělo takřka povinnou součástí výbavy velké obchodní lodi) dovolit provozovat válečná plavidla. Zatímco mohutná výzbroj na lodích bohaté E.I.C. byla primárně defenzivní, i docela malí podnikatelé si mohli dovolit vypravit tzv. kaperské lodi. Korzárská válka je spojována především s Francouzi, nesmírné množství „kaperských listů“ však vydala i britská koruna. Ačkoli do širšího povědomí nepronikl žádný z britských korzárských kapitánů, především zásluhou těchto „privátních válečníků“ (obdobná vládní pověření pro „lov a léčku po pirátsku“ vydávali i ostatní státy) se plná šíře námořní války z let 1793–1815 stává fakticky nezmapovatelnou a statisticky nevyčíslitelnou.

Na závěr snad jen podotknu, že u některých lodí (mimo jiné 2 fregat) James uvádí jiný letopočet, než pod kterým jej mezi ztráty sám řadí. Jelikož to sám nijak nekomentuje, dle všeho soudím, že si prameny odporují a on tímto toliko upozorňuje na rozpor. Ne vše co James udává je zcela jednoznačné a příkladně u fregaty Laurel ztroskotavší v lednu 1812 píše, že 96 členů posádky upadlo do zajetí, ale nikde nevysvětluje proč, když osudné skalisko u Teignmouth jsem lokalizoval na anglickém pobřeží. Vydedukovat, že např. Jedda je jeden z anglických ekvivalentů pro saudskou Džiddu jsem ještě dokázal, ale na karibské ostrovy Heneäga a Anagada (jeden a tentýž?), či četné další Jamesovy „zeměpisné hádanky“, ani při veškerých mapách co mám k dispozici bohužel nestačím…

Bilance ztrát největších válečných plavidel Royal Navy z hlediska jednotlivých let:

1793 – 1 řadová loď a 1 fregata

1794 – 3 řadové lodi a 3 fregaty

1795 – 4 řadové lodi a 3 fregaty

1796 – 5 řadových lodí a 6 fregat

1797 – 0 řadových lodí, 5 fregat

1798 – 2 řadové lodi a 9 fregat

1799 – 2 řadová lodi a 4 fregaty

1800 – 3 řadové lodi a 1 fregata

1801 – 3 řadové lodi a 6 fregat

1802 – 1 řadová loď, žádná fregata

1803 – 0 řadových lodí, 5 fregat

1804 – 4 řadové lodi a 3 fregaty

1805 – 1 řadová loď a 4 fregaty

1806 – 2 řadové lodi, žádná fregata

1807 – 2 řadové lodi a 4 fregaty

1808 – 1 řadová loď a 5 (6) fregat

1809 – 1 řadová loď a 5 (4) fregat(y)

1810 – 1 řadová loď a 7 fregat

1811 – 3 řadové lodi a 5 fregat

1812 – 0 řadových lodí, 6 (7) fregat

1813 – 1 řadová loď a 2 (1) fregaty(a)

1814 – řadové lodi i fregatybeze ztrát

1815 – 0 řadových lodí, 1 fregata

Celkem – 40 řadových lodí a 85 fregat

ŘADOVÉ LODI

AGAMEMNON, 64 děl – kapitán Jonas Rose. Ztroskotala 20. června 1809 na mělčině v ústí Río de la Plata: posádka zachráněna.

AJAX, 74 děl – kapitán Henry Blackwood. Shořela 14. února 1807 (po nehodě?) v Egejském moři. Turci (a zdaleka nejen oni) zkázu této lodi přisuzují palbě jejich pobřežních baterií v oblasti Dardanel: cca. 250 mrtvých.

ALEXANDER, 74 děl – kapitán Richard Rodney Blight. Zajata 6. listopadu 1794 (podle části pramenů u Sicílie, podle jiných před Lisabonem, což se mi jeví jako mnohem pravděpodobnější) po lítém boji v němž dvě britské lodi čelily 9 francouzským, včetně 5 řadových (admirál Nielly). [Do roka v bitvě u ostrova St.-Groix před Lorientem dobyta nazpět…]

ARDENT, 64 děl – kapitán Robert Manners Sutton. Zničena v dubnu 1794 při blokádní službě před korsickým přístavem Villa-Franca. Zkázu lodi nikdo nepřežil a tak ji není možno ani datovat. Admiralita dle nalezených trosek stanovila jako příčinu tragedie požár s následným výbuchem prachárny.

ASSISTANCE, 50 děl – kapitán Richard Lee. Ztroskotala 29. března 1802 mezi Dunkerque a Gravelines: posádka zachráněna.

ATHÉNIEN, 64 děl – kapitán Robert Raynsford. Ztroskotala 27. října 1806 na útesech Esquergues nedaleko Tunisu: kapitán a 396 (4/5) členů posádky lodi zahynulo. [ex-maltézská San Giovanni]

BERWICK, 74 děl – kapitán Littlejohn. Zajata 7. března 1795 při přeplavbě z Korsiky do Livorna při střetu s eskadrou admirála Martina o 15 řadových lodích. [Dobyt nazpět u Trafalgaru.]

BLENHAIM, 74 děl – admirál Sir Thomas Troubridge a kapitán Austin Bissel. Zmizela v létě roku 1807, nejspíše se potopil v tropické bouři poblíže ostrova Rodrigue, v Indickém oceánu: nikdo nepřežil aby podal svědectví, čímž tragický osud lodi není možno přesněji datovat.

BOMBAY-CASTLE, 74 děl – kapitán Thomas Sotheby. Ztroskotala 21. prosince 1796 na řece Tajo (angl. Tagus, šp. Tejo): posádka zachráněna.

BOYNE, 98 děl – kapitán George Grey. V důsledku nehody shořela 1. května 1795 na kotvách ve Spitheadu: posádka zachráněna.

BRAVE, 74 děl – kapitán Edmond Boger. Potopila se 12. dubna 1806 nedaleko Jamaiky: posádka, s výjimkou 3 nešťastníků, zachráněna.

CA-IRA, 80 děl – kapitán Chasuble D. Pater. Zničena nahodilým požárem s následným výbuchem prachárny 11. dubna 1796 v zátoce korsického přístavu St. Florent (angl. San Fiorenzo): posádka s vyjímkou 4 mužů zachráněna. [Kořistní loď zajatá předchozího roku po bitvě u mysu Noli poblíže Janova – ve franc. službách Ça-Ira]

CALCUTTA, 54 děl – kapitán Daniel Woodriff. Zajata 26. září 1805 nedaleko anglického souostroví Scilly Islands Allemandovou „Neviditelnou eskadrou“. [Zničena roku 1809 při Cochranově útoku na kotviště franc. lodí před Rochefortem.]

CAPTAIN, 74 děl – toho času bez kapitána. Shořela 22. března 1813 stojíc „v záloze“ (in ordinary) v Hamoaze, na kotvišti z aktivní služby stažených lodí v plymouthské zátoce: posádka zachráněna.

CENSEUR, 74 děl – kapitán John Gore. Zajata 7. října 1795 v souboji s Richeryho eskadrou u portugalského mysu São Vincente. [Kořistní loď zajatá nedlouho předtím po bitvě u mysu Noli poblíže Janova.]

COLOSSUS, 74 děl – kapitán George Murray. Ztroskotala 10. prosince 1798 u pobřeží Sicílie: posádka zachráněna.

COURAGEUX, 74 děl – kapitán Benjamin Hallowell. Ztroskotala 18. prosince 1796 poblíž úpatí Ape‘s Hill (?) v Gibraltarské úžině: většina posádky, s výjimkou 124 mužů (1/5), zahynula. [Francouzská kořistní z Americké války]

DEFENCE, 74 děl – kapitán David Atkins. Ztroskotala 24. prosince 1811 v bouři u pobřeží Jutska. Z posádky asi 600 mužů přežilo 12.

HANNIBAL, 74 děl – kapitán Solomon Ferris. Zajata 5. července 1801, Linoisovou francouzskou eskadrou v boji před kotvištěm u Algeciras v Gibraltarské zátoce. [Jako jediná se zajatých setrvala pod francouzskou vlajkou až do konce napoleonských válek.]

HERO, 74 děl – kapitán James N. Newman. Ztroskotala 24. prosince 1811 na mělčině Haak poblíž Texelu, přesto nikdo z členů posádky prudkou zimní bouři nepřežil.

ILLUSTRIOUS, 74 děl – kapitán T. L. Frederick. Pro rozsáhlá poškození v bouři 14. března 1795, ztroskotala o tři dny později na skaliscích u Avenga (?!?): posádka zachráněna.

IMPÉTUEUX, 74 děl – toho času bez kapitána. 24. srna 1794 v důsledku nehody při reaktivizaci lodi v Portsmouthu vypukl požár, jenž se vymkl z kontroly a vedl k výbuchu prachárny: posádka i dělníci zavčasu zachráněni.

IMPREGNABLE, 98 děl – kapitán Jonathan Faulknor. Ztroskotala 19. října 1799 mezi Langstone a Chichestrem: Posádka zachráněna.

INVINCIBLE, 74 děl – kontradmirál Thomas Totty a kapitán John Rennie. Ztroskotala 16. března 1801 na Hasborough Sand nedaleko Yarmouthu: 126 mužů se zachránilo, zbytek posádky (cca 3/4), včetně admirála, zahynul.

JUPITER, 50 děl – kapitán E. R. Baker. Ztroskotala 10. prosince 1808 na útesech u španělského Viga: posádka zachráněna.

LEANDER, 50 děl – kapitán Thomas Boulden Thompson. Zajata 18. srpna 1798 poblíž Kandie (krétský Iraklion) v souboji s francouzskou řad. lodí Généreux. [„Osvobozena“ Rusy při pádu Korfu.]

MAGNIFICENT, 74 děl – kapitán William Henry Jervis. Ztroskotala 25. března 1804 o Pierres Noires před Brestem: bez ztrát na životech, leč 86 mužů skončilo v zajetí.

MALABAR, 54 děl – kapitán Thomas Parr. Potopila se 10. října 1796 během plavby z Jamaiky do vlasti: posádku se podařilo zachránit.

MARLBOROUGH, 74 děl – kapitán Thomas Shotheby. Ztroskotala 4. listopadu 1800 na podmořském skalisku poblíž ostrova Belleisle (před Quiberonem): posádka zachráněna.

MINOTAUR, 74 děl – kapitán John Barrett. Ztroskotala v bouři 22. prosince 1810 na Haakských písčinách ve vstupu do Texelského zálivu: 360 (cca 1/2) členů posádky zahynulo, zbytek zajat.

QUEEN CHARLOTTE, 100 děl – viceadmirál Lord Keith a kapitán Andrew Todd. Při nehodě vzplála a následně vylétla do povětří 17. března 1800 před Livornem: vyvázlo 167 mužů (včetně admirála), zbytek (cca 3/4) posádky zahynul(y).

REPULSE, 64 děl – kapitán James Alms. Ztroskotala na podmořském útesu 25 mil jihovýchodně od Ushantu (fr. Île d‘Ouessant): 10 mužů zahynulo, zbytek posádky nalezl záchranu na Glenanských ostrovech, kde byl zajat.

ROMNEY, 50 děl – kapitán John Colville. Ztroskotala 19. listopadu 1804 („on the“ Haaks) poblíž Texelu: posádka zachráněna.

SALISBURY, 50 děl – kapitán William Mitchell. Ztroskotala 13. května 1796 na Île-à-Vache (angl. Isle of Avache) před haitským přístavem Les Cayes: posádka zachráněna.

SCEPTRE, 64 děl – kapitán Valentine Edwards. Ztroskotala 5. prosince 1799 v zátoce Table, nedaleko Mysu Dobré naděje: o život přišlo 291 (cca 1/2) členů posádky.

SCIPION, 74 děl – kapitán Degoy. Zničena nahodilým požárem 20. listopadu 1793 před Livornem: posádka zachráněna. [Původně francouzská loď odvlečená z Toulonu.]

ST.-GEORGE, 98 děl – kontradmirál Robert Carthew Reynolds a kapitán Daniel O. Guion. Ztroskotala 24. prosince 1811 v bouři u pobřeží Jutska. Z posádky cca. 850 mužů přežilo 6.

SWIFTSURE, 74 děl – kapitán Benjamin Hallowell. Zajata 24. června 1801 u severoafrické Derny francouzskou eskadrou kontradmirála Ganteauma. [Dobyta nazpět u Trafalgaru.]

VENERABLE, 74 děl – kapitán John Hunter. Ztroskotala 24. listopadu 1804 na podmořském skalisku poblíž Torbay: posádka zachráněna.

YORK, 64 děl – kapitán Henry Mitford. Předpokládá se, že se potopila v lednu 1804 kdesi v Severním moři: nikdo nepřežil, aby podal svědectví o zkáze lodi.

FREGATY

ACTIVE, 32 děl – kapitán Edward Lewis Gower. Ztroskotala v červenci na kanadské řece sv. Vavřince (St.Lawrence River): posádka zachráněna.

AIGLE, 38 děl – kapitán Charles Tyler. Ztroskotala 18. července 1798 u mysu Farina (?!?) na španělském pobřeží: posádka zachráněna.

ALCMÈNE, 32 děl – kapitán William Henry Brown Tremlett. Ztroskotala 29. dubna 1809 na skalisku před Nantes: posádka zachráněna.

AMAZON, 36 děl – kapitán Robert Carthew Reynolds. Ztroskota 14. ledna 1797 na francouzském pobřeží poblíže Isle Bas (bretaňský Îlé de Batz?): posádka zachráněna, ale zajata.

AMBUSCADE, 32 děl – kapitán Henry Jenkins. Zajata 14. prosince 1798 francouzskou korvetou Bayonnaise (James, jako ostatní Britové, pro „zmírnění“ porážky uvádí fregatu).

AMETHYST, 38 děl – kapitán Thomas Affleck. Donucena svěsit vlajku 29. prosince 1795 poblíž Alderney (Ile d‘Aurigny). Posádka však navedla loď na pobřeží, čímž 3 francouzské fregaty přišly o cennou kořist, byť Britové neunikli zajetí.

AMETHYST, 36 děl – kapitán Jacob Walton. Ztroskotala 16. února 1811 v Plymouth Sound: zahynulo asi 30 členů posádky.

AMPHION, 32 děl – kapitán Israel Pellew. Neštastnou náhodou vzplála a posléze vyletěla do povětří 22. září 1796 v Hamoaze, v Plymouthské zátoce: většina posádky zahynula, ale jak je vidno z jeho účasti v bitvě u Trafalgaru, kapitán lodi oproti zvyklostem byl mezi těmi nemnoha přeživšími.

ANSON, 44 děl – kapitán Charles Lydiard. Ztroskotala 29. prosince 1807 v bouři na tzv. helstonských písčitých lavicích v Mount´s Bay: 60 mužů (1/5) posádky nepřežilo.

APOLLO, 38 děl – kapitán Peter Halkett. Ztroskotalo 7. ledna 1799 na holandském pobřeží: posádka zachráněna.

APOLLO, 36 děl – kapitán J. W. Taylor Dixon. Ztroskotalo 1. dubna 1804 u portugalského pobřeží: většina posádky, včetně kapitána, zahynula.

ARTOIS, 28 děl – kapitán Sir Edmund Nagle. Ztroskotala 31. července 1797 na blíže nespecifikovaném pobřeží Francie: posádka zachráněna.

ASTRAEA, 32 děl – kapitán Edmond Heywood. Ztroskotala 24. května 1808 na skaliscích karibského ostrova Anagada: posádka s výjimkou 4 mužů zachráněna.

BARBADOES, 28 děl – kapitán Thomas Huskisson. Ztroskotala 28. září 1812 o severozápadní výběžek kanadského ostrova Sable Island (Nové Skotsko): Posádka s výjimkou jediného muže zachráněna.

BLANCHE, 36 děl – kapitán Zachary Mudge. Zajata 19. července 1805 v Karibiku francouzskou fregatou Topaze a 3 menšími doprovodnými plavidly.

BLANCHE, 38 děl – kapitán Sir Thomas Lavie. Ztroskotala 4. března 1807 na pobřeží Ushantu (fr. Îlé d‘Ouessant): 45 mrtvých, zbytek posádky zajat.

CASTOR, 32 děl – kapitán Thomas Troubridge. Zajata 9. května 1794 eskadrou admirála Niellyho u mysu Cape Clear (severoamerického?!?).

CIRCE, 28 děl – kapitán Charles Fielding. Ztroskotala 16. listopadu 1803 v Severním moři („on the“ Lemon and Ower?), při pronásledování protivníka: posádka zachráněna.

CLEOPATRA, 32 děl – kapitán Sir R. Laurie, Bart. Zajata 17. února 1805 francouzskou fregatou Ville-de-Milan. [Do týdne dobyta nazpět, viz. Bulletin 24, str. 122–5]

CONVERT, 32 děl – kapitán John Lawford. Ztroskotala 8. března 1794 u Kajmanských ostovů (Záp. Indie): posádka zachráněna.

CRÉOLE, 38 děl – kapitán Austen Bissell. Potopila se 2. ledna 1804 poblíž Jamaiky: posádka zachráněna. [Francouzská kořistní loď.]

CRESCENT, 36 děl – kapitán John Temple. Ztroskotala 6. prosince 1808 v bouři na pobřeží Jutska: přežily toliko dvě desítky mužů posádky, leč i tito šťastlivci upadli do dánského zajetí.

DOEDALUS, 38 děl – kapitán Murray Maxwell. Ztroskotala 2. července 1813 na ceylonském pobřeží (Srí Lanka): posádka zachráněna.

DIOMEDE, 44 děl – kapitán Matthew Smith. Ztroskotala 2. srpna 1795 na podmořském útesu nedaleko ceylonského Trincomalé: posádka zachráněna.

DORIS, 36 děl – kapitán Patrick Campbell. Ztroskotala 21. ledna 1805 na podmořském skalisku v Quiberonské zátoce: posádka zachráněna.

DOVER, 38 děl – kapitán Edward Tucker. Ztroskotala 2. května 1811 poblíže Madrásu: posádka s výjimkou dvou mužů zachráněna.

ETHALION, 38 děl – kapitán John Clarke Searle. Ztroskotala 25. prosince 1799 („on“ Penmarcks?): posádka zachráněna.

FLORA, 36 děl – kapitán L. Otway Bland. Ztroskotala 19. ledna 1808 na holandském pobřeží: posádka zajata vyjma 9 mužů, kteří zahynuli.

FORTE, 44 děl – kapitán Lucius Hardyman. Ztroskotala při jakési nehodě v přístavu Džidda (Jedda) v Rudém moři v červnu 1801: posádka zachráněna.

GARLAND, 28 děl – kapitán James Athol Wood. Ztroskotala 26. července 1798 na madagaskarském pobřeží: posádka zachráněna.

GREYHOUND, 32 děl – kapitán William Packenham. Ztroskotala 4. října 1809 (v závorce uvedeno 1808) „on the Coast of Luconia“ (u pobřeží italské Lukky?!?): posádka s výjimkou jednoho muže zachráněna.

GUERRIÈRE, 38 děl – kapitán Jasper Richard Dacres. Zajata 19. srpna 1812 v Karibiku americkou „superfregatou“ Constitution.

HAMADRYAD, 36 děl – kapitán Thomas Elphinstone. Ztroskotala roku 1798 na portugalském pobřeží, protože nikdo nepřežil nelze datovat.

HERMIONE, 32 děl – kapitán Hugh Pigot. Zajata 22. září 1797 u Portorika vlastní vzbouřenou posádkou a za příslib beztrestnosti následně vydána španělským koloniálním úřadům ve veneuzelském přístavu LaGuaira (James udává Guira, jiné prameny Guayra).

HUSSAR, 28 děl – kapitán James Colnett. Ztroskotala 27. prosince 1796 na blíže nespecifikovaném pobřeží Francie: posádka zachráněna.

HUSSAR, 38 děl – kapitán Philip Wilkinson. Ztroskotala v únoru 1804 („on the Saintes“) v Biskajském zálivu: posádka zachráněna.

IPHIGENIA, 36 děl – kapitán Henry Lambert. Zajata 28. srpna 1810 u Île de la Passe v důsledku porážky britské eskadry v bitvě o Grand-Port na Île de France.

JASON, 38 děl – kapitán Charles Stirling. troskotala 13. října 1798 poblíž Brestu: posádka zachráněna, ale zajata.

JASON, 36 děl – kapitán James Murray. Ztroskotala 21. července 1801 o podmořské skalisko v zátoce přístavu Saint Malo: posádka beze ztrát, leč všichni muži upadli do zajetí.

JAVA, 32 děl – kapitán George Pigot. Zmizela v Indickém oceánu roku 1807 při doprovodné plavbě s řadovou lodí Blenheim, jejíž neblahý osud pravděpodobně sdílela.

JAVA, 38 děl – kapitán Henry Lambert. Zajata 29. prosince 1812 americkou „superfregatou“ Constitution poblíže San Salvadoru.

JUNON, 38 děl – kapitán John Shortland. Zajata 13. prosince 1809 v Karibiku francouzskými fregatami Renommée a Clorinde.

LAUREL, 38 děl – kapitán S. Campbell Rowley. Ztroskotala 31. ledna 1812 na útesu Govivas Rock poblíž Teignmouthu: Posádka zachráněna, avšak 96 mužů upadlo do zajetí.

LEDA, 36 děl – kapitán John Woodley. Potopila se 11. ledna 1796 po té co se převrhla v náhlém větrném poryvu západně od Kapverdských ostrovů: přežilo pouhých 7 členů posádky.

LEDA, 38 děl – kapitán Robert Honyman. Ztroskotala 31. ledna 1808 při kolizi ve vstupu do velšského přístavu Milford Haven: posádka zachráněna.

LIVELY, 32 děl – kapitán James Nic. Morris. Ztroskotala 12. dubna 1798 na útesech Rota před španělským Cádizem: posádka zachráněna.

LIVELY, 38 děl – kapitán George McKinley. Ztroskotala 26. srpna 1810 na podvodním skalisku ve vodách Malty: posádka zachráněna.

LOWESTOFFE, 32 děl – kapitán Robert Plampin. Ztroskotal 11. srpna 1801 o karibský ostrov Heneäga (?!?): posádka zachráněna.

LUTINE, 36 děl – kapitán Lancelot Skynner. Ztroskotala 9. října 1799 u ostrova Vlie na holandském pobřeží: posádka s výjimkou dvou mužů zahynula.

MACEDONIAN, 38 děl – kapitán John Surman Cardan. Zajata 28. října 1812 americkou „surerfregatou“ United States, poblíže Kanárských ostrovů.

MAGICIENNE, 36 děl – kapitán Lucius Curtis. Ztroskotala 23. srpna 1810 u Île de France v rámci porážky britské eskadry v bitvě o Grand-Port: posádka zajata.

MANILLA, 36 děl – kapitán John Joyce. Ztroskotala 28. ledna 1812 na Haakských písčinách před Texelem: 12 mužů zahynulo, zbytek zajat.

MELEAGER, 32 děl – kapitán Thomas Bladen Capel. Ztroskotal 9. června 1801 „on the“ Triangles v Mexickém zálivu: posádka zachráněna.

MELEAGER, 36 děl – kapitán Frederick Warren. Ztroskotal 30. července 1808 u Barebushkey na Jamaice: posádka s výjimkou 4 mužů zachráněna.

MINERVE, 38 děl – kapitán Jahleel Brenton. Zajata 2. července 1803, když před Cherbourgem najela na mělčinu: posádka beze ztrát na životech, ale se ztrátou svobody.

NEMESIS, 28 děl – kapitán Samuel H. Linzee. Zajata 9. prosince 1795 francouzskými loděmi Sensibile (fregata) a Sardine (korveta) před Smyrnou.

NÉRÉIDE, 36 děl – kapitán N. J. Willoughby. Zajata 23. srpna 1810 v důsledku porážky britské eskadry v bitvě o Grand-Port na Île de France.

NYMPHE, 36 děl – kapitán Edward Sneyd Clay. Ztroskotala 18. prosince 1810 ve vstupu do Firth of Forth při kolizi s fregatou Pallas: jeden či dva mrtví, ale není upřesněno na jaké palubě.

ORPHEUS, 32 děl – kapitán Thomas Briggs. Ztroskotala 23. ledna 1807 na korálovém útesu poblíž Jamajky: posádka zachráněna.

PALLAS, 32 děl – kapitán Hon. Henry Curzon. Ztroskotala 4. dubna 1798 na Mount-Batten Point v Plymouthské zátoce: posádka zachráněna.

PALLAS, 32 děl – kapitán George Paris Monke. Ztroskotala 18. prosince 1810 ve vstupu do Firth of Forth při kolizi s fregatou Nymphe: jeden či dva mrtví, ale není upřesněno na jaké palubě.

PIQUE, 36 děl – kapitán David Milne. Ztroskotala 29. června 1798 na blíže nespecifikovaném pobřeží Francie: posádka zachráněna.

POMONE, 38 děl – kapitán Robert Barrie. Ztroskotala 14. října 1811 na útesech Needle Rocks (?!?): posádka zachráněna.

PROSÉLYTE, 32 děl – kapitán George Fowke. Ztroskotala 4. září 1801 na podmořském skalisku u ostrova Saint Martin (St.Maarten) v západoindických (Nizozemských) Antilách: posádka zachráněna.

PROSERPINE, 28 děl – kapitán James Wallis. 1. února 1799 nevydržela sevření ledového krunýře na Labi, pochod po zamrzlé hladině k moři nepřežilo 15 členů posádky.

PROSERPINE, 32 děl – kapitán Charles Otter. Zajata 28. února 1809 před Toulonem francouzskými fregatami Pénélope a Pauline.

RESISTANCE, 44 děl – kapitán Edward Pakenham. Nahodile vzplála a následně vybuchla 24. července 1798 „in the Straits of Banca“: posádka s výjimkou 5 šťastlivců zahynula. [James ji řadí mezi Gun-ship, tedy řadové lodi, ale jakkoli ji mohla druhdy být (pravděpodobně šlo o „razee“, tj. loď s jednou dodatečně odňatou palubou, či, což je méně pravděpodobné, vskutku archaický typ), roku 1798 by Resistance tak či tak již požadavky na 4. třídu rozhodně nesplňovala a proto ji úmyslně přeřazuji mezi fregaty…]

RESISTANCE, 36 děl – kapitán P. Wodehouse. Ztroskotala 31. května 1803 u portugalského mysu São Vincente: posádka zachráněna.

RÉUNION, 36 děl – kapitán H. W. Bayntun. Ztroskotala 7. prosince 1796 „in the Swin“ (?!?): posádka zachráněna. [francouzská kořistní]

ROSE, 28 děl – kapitán Matthew Henry Scott. Ztroskotala 28. června 1794 na útesech Rocky Point na Jamaice: posádka zachráněna.

SALDANHA, 36 děl – kapitán William Pakenham. Ztroskotala 4. prosince 1811 na pobřeží Irska nedaleko Loughswilly: většina posádky zahynula.

SATIRA, 38 děl – kapitán Speelman Swaine. Ztroskotala 26. února 1815 na podmořském útesu poblíž kubánského pobřeží: posádka zachráněna.

SEINE, 38 děl – kapitán David Milne. Ztroskotala v noci na 5. června 1803 na písečné lavici zálivu Texel: posádka zachráněna.

SHANNON, 36 děl – kapitán Edward Leveson Gower. Ztroskotala v bouři 10. prosince 1803 poblíž mysu Hogue (La Hague): posádka zachráněna, avšak zajata.

SHEERNESS, 44 děl – kapitán Lord George Stuart. Ztroskotala (?!?) roku 1805 v Trincomalée Bay na Ceylonu (dnes Srí Lanka): posádka zachráněna.

SIRIUS, 36 děl – kapitán Samuel Pym. Ztroskotala 23. srpna 1810 u Île de France v rámci porážky britské eskadry v bitvě o Grand-Port: posádka zajata.

SOLEBAY, 32 děl – kapitán Edward H. Columbine. Ztroskotala 11. července 1809 na pobřeží Afriky: posádka zachráněna.

SOUTHAMPTON, 32 děl – kapitán Sir Jasper Lucas Yeo. Ztroskotala 27. listopadu 1813 (1812) na útesu u ostrova Conception Island: posádka zachráněna.

STAG, 32 děl – kapitán Robert Winthorp. Ztroskotala 6. září 1800 v zátoce přístavu Vigo: posádka zachráněna.

SUCCESS, 32 děl – kapitán Shuldham Peard. Zajata 13. února 1801 ve Středomoří francouzskou eskadrou admirála Ganteauma.

TARTAR, 28 děl – kapitán Hon. Charles Elphinstone. Ztroskotala v dubnu 1797 na nespecifikovaném místě haitského pobřeží (St.-Domingo): posádka zachráněna.

TARTAR, 32 děl – kapitán Joseph Baker. Ztroskotala 18. srpna 1811 na jedné z baltských mělčin: posádka zachráněna.

THAMES, 32 děl – kapitán Jasper Cotes. Zajata 4. října 1793 před Brestem formací 3 francouzských fregat a jedné korvety pod velením budoucího admirála Allemanda.

TRIBUNE, 36 děl – kapitán Scory Barker. Ztroskotala 16. listopadu 1797 poblíže Halifaxu (Nové Skotsko): posádka s výjimkou 7 šťastlivců zahynula.

UNDAUNTED, 38 děl – kapitán R. Winthorp. Ztroskotala 27. srpna 1796 na podmořských útesech Morant Keys (event. Cays) jihovýchodně od Jamaiky: posádka zachráněna. [ex-francouzská Aréthuse]

 
Datum: 18. 01. 2008 10:16:49 Autor: Milan Jelínek
Předmět: Moc dobré
Tento článek jsem si přečetl s velkým potěšením. Sice se zajímám o válečné lodě realizované až po r. 1860, ale neodmítám dobré texty ani na témata týkající se lodí dřívějších... I když jde z části o převzaté údaje, svědomitý přístup autora je patrný a text se čte výtečně. Internet hýří nejrůznějšími nezáživnými přehledy dat lodí, a takovýmito "badatelskými" výkony nikdy potěšen nejsem, ale z výčtu p. Řezníčka jsme si udělal dobrou přestavu o osudech lodí. Kéž by takových počinů víc, potažmo i na specializovaných šífařských stránkách.
Datum: 17. 03. 2008 22:15:58 Autor: Martin Houska
Předmět: velice zajímavé
Vážený pane, s velkým zájmem jsem si přečetl Váš článek, který mi objasnil několik pro mne dosud neznámých informací z dějin mořeplavby. Protože se zajímám o historické lodě a zároveň jsem i modelář, odkazuji Vás na moje stránky: www.martinships.com
Datum: 28. 06. 2008 21:01:32 Autor: kpt.KL
Předmět: James - Naval History
Pro znalé angličtiny - Jamesovo dílo je k dispozici na webové adrese: http://www.pbenyon.plus.com/Naval_History/Index.html Další zajímavé materiály z námořní historie: http://www.pbenyon.plus.com/Naval.html
Datum: 01. 10. 2008 14:23:08 Autor: kpt.KL
Předmět: ad Karibské ostrovy
Heneaga též Heneagua či Heneauga je starý britský název pro bahamský ostrov Inagua. Španělský název Inagua znamená "zde je voda". Ostrov leží 90 km na SV od východního výběžku Kuby, a na JZ od ostrovů Caicos, poblíž trasy z Atlantiku přes Návětrný průliv (Windward passage) mezi Kubou a Hispaniolou (Haiti). http://en.wikipedia.org/wiki/Great_Inagua česky http://cs.wikipedia.org/wiki/Bahamy Anagada dnes Anegada, je nejsevernější ostrov Britských Panenských ostrovů (British Virgin Islands) http://en.wikipedia.org/wiki/British_Virgin_Islands česky http://cs.wikipedia.org/wiki/Britsk%C3%A9_Panensk%C3%A9_ostrovy Ke studiu Jamesových zeměpisných názvů doporučuji např. knihu The History, Civil and Commercial, of the British Colonies in the West Indies http://books.google.com.ng/books?id=srMeAAAAMAAJ&dq=Great+Heneaga&source=gbs_summary_s&cad=0 Popis Bahamských ostrovů včetně Heneagy (The "General description of the Bahama islands" is a reprint of chapters V-XVI of McKinnen's "Tour through the British West Indies." London, 1804) http://books.google.com.ng/books?id=srMeAAAAMAAJ&pg=PA341&lpg=PA341&dq=Great+Heneaga&source=web&ots=DAvOEr-s1A&sig=5NaB65JFMf2OASnTVA4Fk_vtEtw&hl=en&sa=X&oi=book_result&resnum=4&ct=result kpt.KL
Datum: 02. 10. 2008 07:10:00 Autor: kpt.KL
Předmět: Staré mapy
K vyhledávání starých názvů doporučuji obrovskou sbírku historických map na webu David Rumsey Map Collection. Vyhledávání dle názvu na http://www.davidrumsey.com/directory/where/ Např. skaliska Penmarcks (Penmark Rocks) naleznete na pobřeží Bretaně mezi Brestem a Lorient - http://www.davidrumsey.com/luna/servlet/detail/RUMSEY~8~1~24815~960023:A-chart-of-the-British-Channel-and- Na mapě Karibiku pak naleznete ostrovy Heneaga i Anegada http://www.davidrumsey.com/detail?id=1-1-3773-360053&name=A+new+general+chart+of+the+West+Indies. Další mapy Karibiku http://www.davidrumsey.com/directory/where/Caribbean+Area/
Datum: 14. 11. 2008 06:36:12 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p. Řezníčka
Pane Řezníčku, píšete, že jste objevil četné nedostatky v příspěvcích, které jste sám publikoval, Bulletin ČSNS a sborník Bitva u Slavkova a válka roku 1805 nevyjímaje, a že se nějakou erratou zabývat nebudete, čo bolo, to bolo... Pan Kovařík o Vás v diskuzi k jeho knize Trafalgar napsal, že jste amatér. Z toho vyplývá, že přinejmenším několik stovek, ne-li nějaká ta tisícovka lidí, zaplatila 300 Kč za odborný sborník "Bitva u Slavkova a válka roku 1805", kde se nacházejí Vaše amatérské neodborné "studie" s četnými nedostatky. Myslím, že čtenářům dlužíte nejen erratu, ale také omluvu. Jako profesionál od lodí Vám mohu poradit, aby jste příště používal při publikování více zodpovědnější přístup k čtenářům - např. starou a osvědčenou metodu nejdříve toho hodně prostudovat, a teprve poté něco málo publikovat. A také se více při psaní příspěvků namáhat - použitím google.com a wikipedie, například, jak jsem Vám napsal výše. PS: Pokud budete psát Vámi avízovaný článek o mé oblíné postavě námořních válek lordu Thomasi Cochraneovi (o kterém jsem přečetl 4 knihy - mimochodem, doporučuji tu od Davida Cordinglyho), rád Vám jej PŘED publikováním zcela zdarma zkoriguji - bude to pak Váš první, opravdu kvalitní článek o námořní historii.
Datum: 14. 11. 2008 06:46:04 Autor: kpt.KL
Předmět: errata
Omlouvám se čtenářům za překlep - místo "oblíné" má být "oblíbené postavy".
Datum: 02. 02. 2009 22:00:40 Autor: René
Předmět: zajímavé
Opravdu velmi dobrý článek. Děkuji. Přečetl jsem jedním dechem. Napoleonské války mě fascinují, hltám všechno.
Datum: 17. 07. 2009 17:36:52 Autor: kpt.KL
Předmět: pro Reného
Řezníčkův článek, bohužel, obsahuje řadu nedostatků - chyb, nepřesností i vyložených nesmyslů. Jelikož Vás fascinují napoleonské války, zajisté Vy ani další čtenáři nebudete mít za zlé, když jednu z chyb uvedu na pravou míru: Pan Řezníček např. napsal: "... Ne vše co James udává je zcela jednoznačné a příkladně u fregaty Laurel ztroskotavší v lednu 1812 píše, že 96 členů posádky upadlo do zajetí, ale nikde nevysvětluje proč, když osudné skalisko u Teignmouth jsem lokalizoval na anglickém pobřeží ..." Komentář kpt.KL: Chybou je, že si pan Řezníček údaje neověřil, chybně lokalizoval místo ztroskotání a svým komentářem uvádí čtenáře v omyl. Domnívám se, že před publikováním článků by měl autor provést důkladnější rešerši. V příloze v 6. svazku svého díla (Vol. 6, apendix No. 5) James uvádí, že fregata Laurel ztroskotala na skalisku Govivas v průlivu Teignmouth ? pan Řezníček evidentně nevěděl, že James sbíral podklady ke svému dílu nejen z písemných dokumentů, ale také z vyprávění přímých účastníků ? odtud zkomolení francouzského názvu Teignouse s podobnou výslovností na Teignmouth ? název skaliska Govivas je ale správně. Podobných chyb a nepřesností je v Jamesově díle hodně, jeho ůdaje je nutno prověřovat z jiných zdrojů. Řadu chyb opravil v online přepisu Jamesova díla P. Benyon, včetně této: http://www.pbenyon.plus.com/Naval_History/Vol_VI/P_496.html Přehled ztrát loďstev jednotlivých národů zpracovaných podle Jamesova díla: http://www.pbenyon.plus.com/Naval_History/Reports/Index.html P. Benyon zpracoval podle Jamese přehlednou databázi britských válečných lodí (není úplná), seřazených abecedně podle jména lodi: http://www.pbenyon.plus.com/18-1900/Index.html Dostupné informace o fregatě Laurel: http://www.pbenyon.plus.com/18-1900/L/02670.html Fregata Laurel tedy neztroskotala u anglického pobřeží u Teignmouth, ale u francouzského, přesněji na bretaňském, v průlivu Teignouse (Passage de la Teignouse), který se nachází mezi Quiberonem a ostrovy Ile d'Houat a Belle-Ile, a proto část posádky padla do francouzského zajetí. Zpracovávat statistiky podle Jamese není rozhodně dobrý nápad, právě s ohledem na velké množství chyb a nepřesností v jeho díle. Ztráty britských válečných lodí daleko kvalitněji zpracoval již v roce 1994 David Hepper ve své knize British Warship Losses in the Age of Sail 1650-1859. Hepper vycházel z primárních oficiálních zdrojů, tj. korespondence Admirality s velitely lodí, ze záznamů válečných soudů (každý velitel, který přišel o loď, se za ztrátu lodi zodpovídal před válečným soudem), z tzv. lodních výplatních knih (Ship?s Pay Books) a mnoha dalších. O ztrátě fregaty Laurel (ex francouzská kořist Fidéle) dne 31. ledna 1812 Hepper uvádí následující: [Fregata] byla součástí blokádních sil u západního pobřeží Francie společně s fregatami Rhin a Rota. Eskadra proplouvala průlivem Teignouse mezi Quiberonem a ostrovem Houat. Velitel fregaty Laurel průliv neznal a z tohoto důvodu plul za ostaními fregatami přesně v kýlové brázdě. Náraz na podmořské skalisko v rychlosti sedmi uzlů byl proto šokem. Zpod lodi vyplouvaly na hladinu kusy rozbitého falešného kýlu a loď začala rychle nabírat vodu ? deset minut po nárazu bylo v nákladovém prostoru naměřeno již 6 stop (1,8 m) vody. Loď sklouzla ze skaliska na hlubokou vodu; okamžitě poté byla hozena kotva, ale kotevní lano se zaseklo o ostré skalisko a přetrhlo se. Byla hozena druhá kotva, aby loď zadržela v proudu [a zabránila snosu lodi na skaliska ? pozn. kpt.KL]. Zároveň začalo odčerpávání vody posádkou, vody ale stále rychle přibývalo a loď se viditelně zanořovala. Kapitán proto nechal přetnout kotevní lano, napnout plachty a s lodí najel na pobřeží, asi jednu míli od výběžku Quiberon. Po najetí na břeh posádka nejdříve spustila na vodu čluny, poté odřízla přední a zadní stěžeň (zřejmě poškozené, hrozící zřícením) a připravovala se k opuštění lodi. Pobřežní baterie zahájila na loď dělostřeleckou palbu a opakovaně ji zasahovala. Sedmdesát osm mužů, kteří dorazili na břeh ve člunech, byli zajati Francouzi ? ti ale nedovolili, aby se čluny vrátily k vraku pro zbývající posádku. Ta byla zachráněna čluny ze zbývajících britských fregat, které připluly na pomoc. Důstojníci fregaty Laurel byli následným válečným soudem zproštěni viny za ztrátu lodi, protože danou oblast neznali [fregata byla do Quiberonské zátoky odvelena krátce předtím od Lorientu a do neznámé oblasti připlula 30.ledna, tedy den před svojí zkázou! ? pozn. kpt.KL], a také pobřežní navigační znaky nebyly v mlhavém počasí vidět. Doplňující informace z dalších zdrojů: Fregata narazila na skalisko za silného větru a mlhavého počasí, fregata Rota plující před Laurelem unikla zkáze jen o vlas. Na břeh dopluly pouze 3 čluny z Laurelu, zbývající posádka se z vraku zachránila na zbylých vlastních člunech a člunech vyslaných z fregat Rhin a Rota. Mapa: Baie de Quiberon, Passage de la Teignouse http://www.viamichelin.co.uk/viamichelin/gbr/dyn/controller/mapPerformPage?strAddress=&strCP=56170&strLocation=Quiberon&strCountry=1424&image2.x=28&image2.y=7
Datum: 19. 07. 2009 15:08:50 Autor: Karel Řezníček
Předmět: OMLUVA?!?
Pane kapitáne, OMLOUVÁM se, ale jenom s ručením omezeným, neb pokud se srovnávám s "průměrem autorstva" tzv. LITERATURY FAKTU, tak si myslím, že nejsem autor tak katastrofický jak se to tu ve Vašem podání jeví!? Pokud by zde někdo publikoval LÉPE, budu ten poslední, kdo bude chtít a cítit potřebu nésti na trh vlastní jméno i kůži na trh jako autor, a koneckonců i marnit čas, svůj i Váš. Pokud jde o lorda Cochrana, rád si otočím role, publikujte VY a já rád proslídím váš text, v tom jsem opravdu lepší a pochybuji, že tam nenajdu nějaký ten "nedostatek" či "omyl" - neb jak se praví NIKDO NENÍ DOKONALÝ a každý, kdo někdy něco publikoval, to ví - s narůstajícím odstupem času a poznání narůstá i počet toho co by se dalo napsat jinak či lépe...!?! A jen tak mimochodem ten text vznikal v době, kdy jsem o internetu slyšel sotva z doslechu, není to sice omluva, měl jsem jej vskutku více aktualizovat a lépe prověřovat, PRAVDA, ale prostě jsem uposlechl prosbu přítele, že potřebuje nějakou NOVINKU na svůj web a já za svůj příspěvek věru nechtěl ?Nobelovu cenu za literaturu?, nýbrž prostě třeba jen otevřít diskuzi s podobně zaměřenými nadšenci. Leč nevím jestli Vaše reakce směřovala k ?plodné diskuzi?, navíc já se zde podepisuji celým jménem, vy jen pseudonymem, to také o něčem svědčí... SORRY, rád bych Vás poznal Vaše kvality a učil se od odborníků, Váš rozbor zkázy daného plavidla je udivující a vyčerpávající, mne by však více zajímalo, kde z čtenářské obce dělám vyložené HLUPÁKY, a to ať už tady a nebo jinde?!? Tedy to za co se ?nestydí? i mnoho osob ověnčených odbornými tituly a prestižními uznáními. Citujte jedinou flagrantní LEŽ, ne-li i takový BLÁBOL, jenž pokřiví náhled čitatele na historii (v kterémkoli mém textu), a za dané skutečnosti sám navrhnu hodit mě přes palubu žralokům :-)))
Datum: 19. 07. 2009 16:09:21 Autor: Karel Řezníček
Předmět: ZDARMA
Pane kapitáne, fakt jste mi hnul žlučí, neb mi mnohé kdysi uniklo. Předně publikuji už dobře dvě desítky let, a opravdu až na opravdové výjimky zcela ZDARMA ("vydělal" jsem dosavad max. tak deset tisíc], do použité literatury jsem naopak vrazil už celé statisíce, o tisících hodin investovaných do načítání a vlastního psaní snad ani nemluvě. Pokud si někdo myslí, že jsem onu publikaci (Válka roku 1805) tak znehodnotil, že těch 300 korun vyhodil z okna, rád mu je uhradím... - ovšem jen z ruky do ruky za onu knihu [neb našinci jsou vyčůraní!]! Jinak by tu "odškodnění" mělo být tak zhruba 50,- Kč -- zaokrouhleně na procentuální rozsah zmařeného papíru a myslím, že onen obsah mých řádků je MNOHEM HODNOTNĚJŠÍ, než (obrazně řečeno) příkladně informace přijaté třeba i v "námořnické krčmě" po dobu konzumace dvou piv... PS/ Mnoho lidí ví, že AMATÉR není mnohdy v otázce kvality a obsahu žádná urážka -- možná ještě tak hendikep, leč i notná výhoda -- "amatér" se může cele věnovat tomu co si sám a dobrovolně vybere, "profík" zpravidla musí pracovat komerčně a zpravidla i na zakázku...
Datum: 19. 07. 2009 22:03:07 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka
Pane Řezníčku, Vaše 2 emotivní příspěvky shrnu prozatím do jednoduché otázky: jaké nedostatky obsahují Vaše publikované informace o Royal Navy z let 1793-1815? Navrhuji pokračovat věcně, bez emocí. Nejprve začnu další připomínkou k Vašemu článku o nejvýznamějších ztrátách RN. Tam píšete, cituji: ? ? Že počet 28 dělových střílen (rozděleno do obou boků!) ještě automaticky neznamená fregatu, je vidno např. u lodi Carnation, jež 3. října 1808 poněkud překvapivě podlehla u Martinique francouzské brize Palinure (16 děl). Carnation je však označována jako gun-brig-sloop, z čehož jednoznačně vyplývá, že šlo o tzv. dvoustěžňovou (brigovou) šalupu, zatímco fregaty té doby byly výlučně trojstěžníky ? ? Touto pasáží jste překvapil Vy mne. První, co Vás mělo zarazit, je fakt, že v RN té doby žádná briga nebyla vyzbrojena 28 děly. Kdybyste se podíval do rejstříku 5. dílu Jamesovy knihy, našel byste u Carnation 18 děl. A kdybyste se podíval na velmi zajímavé líčení boje a dalších okolností v první kapitole knihy (v mém vydání Jamese to jsou strany 42-44), rovněž tam byste našel informaci o 18tidělové brize, nikoli 28dělové. Oněch 28 děl v příloze č.8 je evidentní chyba, patrně tisková. Této chyby jste se mohl snadno vyvarovat (bez internetu), pouhým pozorným přečtením Jamese. Ten uvádí, že britská briga Carnation byla vyzbrojena 16 karonádami kalibru 32 liber a dvěma ?šestkami?, tj. šestiliberními děly. Boj s francouzskou brigou Palinure se odehrál přibližně 180 mil (James uvádí 60 leagues, 1 league = 3 míle) severovýchodně od ostrova Martinique. Po hodinu a půl trvající dělostřelbě narazila na návětrné straně se nacházející těžce poškozená Palinure na Carnation. Francouzská dělostřelba způsobila na britské lodi hotová jatka, v té době byli všichni britští důstojníci mrtvi nebo zranění, včetně kapitána Gregoryho ? celkem měla Carnation 9 mrtvých a 27 zraněných. Francouzi byli nejprve překvapeni, že ihned po nárazu lodí se na ně Britové nevyřítili, jak bylo jejich zvykem, a zaútočili sami. Posádce na palubě Carnation nyní velel loďmistr (boatswain), který se francouzskou abordáž pokusil odrazit, ale z přibližně 45-50 mužů na palubě jej následovalo pouze 8-10, a většina na povel seržanta námořní pěchoty Johna Chapmana uprchla do podpalubí. Francouzi, kteří narazili na chabý odpor, tak britskou loď dobyli snadno a rychle. Zajímavé jsou i další informace, uváděné Jamesem ? osudy obou lodí a jejich posádek, včetně výroku britského válečného soudu (seržant Chapman byl jako jediný odsouzen k trestu smrti oběšením) ? ale to by spíše stálo za samostatný článek, který mohu případně napsat a nabídnout k publikování na Militarii, a ke kterému se pak budete moci ?odborně? vyjádřit. A další věc ? Carnation nebyla gun-brig-sloop, jak, píšete, nic takového v Royal Navy neexistovalo ? to jste jen špatně pochopil Jamesovo označování v souvislosti s ročními přehledy (Annual Abstracts) na konci knihy. Stejné nepochopení se týká Vámi uvedeného ?poněkud archaického termínu Gun-Frigates? ? vězte, že takové označení v RN nikdy neexistovalo ? ale o tom někdy jindy, pro dnešek to stačí. Posuďte nyní sám, zda Vaše rozumování o ?28dělové? Carnation je nesmyslný blábol či kvalitní informace. A pro ostatní čtenáře několik odkazů: Carnation byla briga (brigová šalupa, brig-sloop) třídy Cruizer, a vypadala takto: dobový model v National Maritime Museum v Greenwich: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:18_gun_brig_model.jpg Současné modely brig třídy Cruizer: http://www.julianstockwin.com/images/KIF_1221.JPG nebo http://jotika-ltd.com/KitPics/LRG/CRUISER_lrg.jpg Odkaz na Carnation: http://en.wikipedia.org/wiki/HMS_Carnation_(1807) A konečně odkaz na úryvek o boji Carnation a Palinure v Jamesovi (pro znalé angličtiny) začíná zde: http://www.pbenyon.plus.com/Naval_History/Vol_V/P_042.html
Datum: 19. 07. 2009 22:15:30 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka
Pane Řezníčku, na webu najdete pár desítek mých příspěvků pro lodní modeláře, např o lanoví francouzské lodi Le Glorieux, nebo francouzských vlajkách k "posouzení". Také zmínku o mé maličkosti a mém kamarádovi, s kterým se chystáme napsat knihu o ráhnových plachetnicích. V odkazech najdete náš profil, na jakých plachetnicích jsme pluli atd. Jako "vizitka" to snad postačí: http://modelforum.cz/viewtopic.php?f=177&t=10010&p=614382#p614382
Datum: 19. 07. 2009 22:26:16 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka
Pane Řezníčku, přeložil jsem sám nebo se svým synem několik knížek, takže máte poměrně velkou možnost kritizovat. Lodí se týkaly dvě, obě pro nakladatelství Grada. - A.Konstam "Piráti 1660 - 1730" http://www.grada.cz/katalog/kniha/pirati-1660-1730_5054/ a N.Fields "Řecká válečná loď - Triéra 500 ? 322 př. n. l." http://www.grada.cz/katalog/seznam/recka-valecna-lod_5661/
Datum: 20. 07. 2009 06:15:43 Autor: karel Řezníček
Předmět: chyby se stávají
Pane kapitáne, vidím, že jsem Vám taky hnul žlučí. Ano celá causa CARNATION patrně vznikla z překlepu, či tiskové chyby, na straně 390 Jamesovy knihy (sv. V) - sám jsem překvapen že jsem nenalezl tutéž loď v rejstříku téže publikace, ale žel ten blábol jsem vypustil a tento web není koncipován tak abych průběžně korigoval.* Nepochybuji, že jako NÁMOŘNÍK se s Vámi měřit nemohu a ani nechci, jako autora však Vás nemohu posuzovat podle literatury překladové. A k mému příspěvku zde mohu jen dodat, že jsem nemínil uveřejnit žádnou vyčerpávající studii, ale jen takovou osu, po níž se eventuelní zájemce (disponující již moderními technologiemi) může vydat. Kdyby za nic jiného tak vám musím upřímě poděkovat za spoustu skvělých odkazů, byť momentálně mám mno jiných naléhavějších strostí. Stran publikace Errat a priznáváním si chyb, nemám s tím žádný problém, otázkou k polemice ovšem je, kdy a kde mají nějakou faktickou cenu a nejsou jen naprosto zbytečným sebemrskačstvím...?!? PT*/ (takový je třeba http://www.hcbohemians.cz/index.php?s=historie, což není ani námořní, ani válečné, ale je tam plný kontakt, neb nemůžeme zahltit tento web jen naší polemikou)
Datum: 21. 07. 2009 23:20:22 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka - Arrow a karonády
Pane Řezníčku, vycházím z předpokladu, že informace na serveru Militaria považuje velká část čtenářů za solidní a na slušné či vysoké odborné úrovni, a že možnost diskuze k článkům neslouží jen k pochvalným ohlasům (naštěstí zde nejsou poskakující smajlíci). Ačkoli Váš článek je o několik tříd kvalitnější než jiná "odborná" pojednání na webu i v knihách, je faktem, že v něm nedostatky jsou a na ty poukazuji ? nic víc, nic míň. Např. tento: ?..... Dvacet osm hlavní měla na palubě i Gun-ship-sloop, tj. trojstěžňová šalupa, Arrow (?0? děl), zajatá 4. února 1805 ve Středomoří dvojicí francouzských fregat (Hortense a Hermione) ve Středomoří. Ona ?nula? u počtu děl však odpovídá momentální skutečnosti (nikoli stavební konstrukci lodi, jež byla 22), jakkoli to mimovolně vyvolává pocit bezbrannosti u plavidla, jež v reálu disponovalo dvaatřicetileberními karonádami, což zvláště v boji zblízka byla vskutku úctyhodná palebná síla .....? Tak tohle rozhodně nelze považovat za ?historicky správná fakta?. Zatímco u 2x v jedné větě se opakujícího slova ?Středomoří? je všem čtenářům naprosto jasné, že jde o překlep, ostatní informace jim již tak jasné být nemusí, spoléhají totiž na solidnost autora a že uvedené fakta jsou správná, kvalitně ověřená. Nejsou. Třeba to, že 4. února 1805 trojstěžňová šalupa Arrow neměla na palubě 28 hlavní, ale pouhých 20 ? z toho 18 karonád kalibru 32 liber na hlavní palubě a 2 stíhací šestiliberní děla na přední palubě (forecastle). Nominální počet děl nebyl 22, ale oněch 28, které se záhy ukázaly jako příliš těžké a značně zatěžující konstrukci lodě (a také zhoršující stabilitu lodě) a proto byla výzbroj redukována. Nezmínil jste se, že šlo o naprosto atypickou experimentální loď, nikoli o typickou válečnou šalupu. Mimochodem byly dvě ? Dart a Arrow ? a staly se předlohou pro Polychrest v románu Patricka O?Briana ?Kapitán fregaty? (překlad L.Křížek). Arrow nebyla Gun-ship-sloop, jak uvádíte, zde se jedná o již dříve zmiňované Vaše nepochopení Jamesova označování skupin lodí v jeho díle, a zároveň to svědčí - promiňte - o Vaší nepříliš dobré znalosti klasifikace britských válečných lodí té doby. Stejná připomínka se týká Vašich špatně pochopených a komentovaných termínů Gun-frigate a gun-brig-sloop, které v RN nikdy neexistovaly. Evidentně jste si nepřečetl pozorně Jamesovy poznámky k tabulkám s ročním přehledem stavu lodí RN (Notes to Annual Abstracts, Vol. 1), kde vše podrobně vysvětluje. James takto (pro neznalého čtenáře zřejmě poněkud matoucím způsobem) označuje klasifikaci podle počtu děl a typu oplachtění ? gun (dělo) označuje v přehledech ztrát sloupec s počtem děl, slovo za pomlčkou pak takeláž/typ ? zde (Appendix 16, Vol.4) to je ?sh. sl.?, neboli ship-sloop, tj. trojstěžňová šalupa. Dále v tabulce obvykle následuje referenční písmeno v závorce, u Arrow je to (Q), což odkazuje na první sloupec v tabulce Annual Abstract č.14 ? tyto reference jsou určeny k rychlejšímu vyhledávání třídy lodí (class) v oněch ročních přehledech RN ? kde u stejné kategorie (Rate) existovalo několik tříd lodí. Benyonovu tabulku s přehledem britských ztrát pro rok 1805 (Appendix 16) jsem nenašel, pro ilustraci tedy jiná pro rok 1804, kde jsou Jamesova označení gun-ship, gun-frig(ate) a gun-ship-sloop vidět: http://www.pbenyon.plus.com/Naval_History/Vol_III/Vol_III_App_31.htm Abstract No. 14 se stavem lodí RN na počátku roku 1806: http://www.pbenyon.plus.com/Naval_History/Vol_IV/Abstract_No_14.html Slovo ?třída? je v českých luzích a hájích obvykle chybně uváděno pro ?Rates?, tj. ?kategorie? válečných lodí, což mnohdy působí zmatek (čeština v tomhle má docela guláš). Dalším nesmyslem je Vaše tvrzení, že Arrow měla ?0? děl ? momentální skutečností bylo 16 karonád a 2 stíhací děla. Toto Vaše tvrzení pramení z hojně rozšířeného nesmyslu, že karonády se do výzbroje děl nezapočítávaly. Ve skutečnosti to je poněkud jinak ? stačí se podívat na seznamy lodí RN vyzbrojených pouze karonádami ? vždy mají uveden určitý počet děl, nikdy nulu. Jak to bylo s karonádami mimochodem James dost obšírně vysvětluje v 1. díle. ? začátek na str. 37, pro znalé angličtiny zde: http://www.pbenyon.plus.com/Naval_History/Vol_I/P_037.html Lodě byly rozděleny do kategorií (rates) a tříd (classes) podle nominálního počtu děl a velikosti posádky z administrativních důvodů (finanční rozpočet parlamentu na plánované výdaje ? stavba nových lodí, opravy a provozní náklady na stávající lodě atd.) ? dnes jsou tato fakta v populární povrchní literatuře ?faktu? degradována na pouhé ?třídění? podle palebné síly. Od zavedení karonád po r.1780 se tyto nezapočítávaly do administrativní klasifikace lodí, pokud nahrazovaly postupně málo účinná otočná děla (swivel guns) malých kalibrů. Pokud karonády nahradily klasická lodní děla, zůstala lodi obvykle klasifikace původní (s tou úzce souvisel počet posádky). Do klasifikace se nezapočítávaly karonády navíc, což mělo za následek, že u lodi mající ve skutečnosti o několik hlavní navíc, než činila její administrativní klasifikace, nedošlo k navýšení stavu posádky a tím k navýšení finančních nákladů. Ve Vaší větě tedy můžeme vyškrtnout tyto chyby a nesmysly: ?..... Dvacet osm hlavní měla na palubě i Gun-ship-sloop, ???. (?0? děl), ???... Ona ?nula? u počtu děl však odpovídá momentální skutečnosti (nikoli stavební konstrukci lodi, jež byla 22), jakkoli to mimovolně vyvolává pocit bezbrannosti u plavidla ?.......? Další zajímavé odkazy: dobový plán šalup Dart a Arrow http://www.ctbasses.com/misc/BruceTrinque/WDart.jpg Video ukazující tříštivý účinek střelby z karonád na americké střelnici (karonáda z rekonstrukce americké brigy Ontario z r.1812) http://www.youtube.com/watch?v=XfsuIaTU92Y Několik videí samotné brigy Ontario: http://www.youtube.com/results?search_query=brig+niagara&search_type=&aq=f
Datum: 22. 07. 2009 01:53:37 Autor: lk
Předmět: btw
Pánové, nechci se vměšovat do vaší odborné diskuse, ale zajímalo by mě, co pan kpt. KL říká na Novotného překlad knihy VELKÝ SLOVNÍK LODÍ A MOŘE. Rád bych tu uveřejnil zasvěcenou recenzi.
Datum: 23. 07. 2009 18:14:48 Autor: kpt.KL
Předmět: ad "velký slovník"
Pan Řezníček mne v předcházejícím příspěvku vyzval, abych poukázal na nějakou LEŽ v jeho publikovaných materiálech ? o žádné nevím, na rozdíl od tohoto tzv. velkého slovníku ? to, co je napsáno v "recenzi" na http://militaria.cz/cz/link-recenze?item=velky-slovnik-lodi-a-more je LEŽ JAKO VĚŽ! Mne zaráží už jen ta nehoráznost, nazvat to "velkým slovníkem" ? jak potom nazveme námořní slovníky, které mají dvojnásobný počet hesel? Super-slovníky? A pokud bude mít 15 000 hesel jako W.H.Smyth? Ultra-super slovník? Tvrzení, že se jedná o "odborný výkladový slovník, který obsahuje vše" je obvyklý obchodní trik, jak nalákat neznalého čtenáře ke koupi. Na rozdíl od českého autora těchto tvrzení byl jeho původní editor Brit Peter Kemp v roce 1976 daleko skromnější a nazval jej pouze "průvodcem" (úmyslně knihu nenazval slovníkem) a v úvodu 1. vydání píše, že byl koncipován jako pomocník čtenářům námořní literatury. V té době totiž nebyl žádný námořní výkladový slovník pro laickou veřejnost k dispozici a lidé, kteří četli knihy o lodích ? ať již romány o Hornblowerovi nebo od kapitána Marryata, či knihy o 1. a 2. světové válce na moři ? námořnickému názvosloví mnohdy vůbec nerozuměli. S každým novým vydáním "obyčejných" jazykových slovníků a encyklopedií se z nich totiž vytrácela námořní terminologie ? ať již celá slova, nebo jen námořní významy u jiných slov, jako např. u slova "tow", kde se ?vypařil? jeho význam jako koudel, cupanina ze starých lan či plachet ? a tak narůstalo volání po takovém laickém slovníku. Peter Kemp si byl vědom, že do jedné knihy nelze vtěsnat vše (na rozdíl od českého překladatele či nakladatele) a popisuje, s jak velkými problémy se musel potýkat a jaké dilema měl, co do ?průvodce? vybrat. Již tehdy si byl vědom, že v knize bude jen malá část a že bude nutně dosti povrchní. V prvním vydání THE OXFORD COMPANION TO SHIPS AND THE SEA v r.1976 vyjádřil naději, že se jedná o první krůček a že v nových vydáních bude doplňován a opravován (doufal, že nové edice se budou oběvovat každé 2 roky). A především vyzval čtenáře, aby mu napsali o všech nedostatcích, které v průvodci naleznou, a že bude vděčný za další nové či doplňující informace a návrhy. Kniha byla v anglosaském světě přijata s rozpaky ? laická veřejnost sice jásala (lepší něco, nežli nic), ale odborníkům se protáčely panenky. V odborných kruzích se průvodci začalo říkat "kniha tisíce a jedné chyby" a většina autorů knih s námořní tématikou jej ani neuvádí v seznamu použité literatury ? byla totiž o všem a o ničem, prakticky nemohla uspokojit nikoho ? ani člověka, čtoucího knihy o plachetnicích (Lubbock, Villiers aj.), ani zájemce o 1. či 2. světovou válku na moři. Kemp z toho nebyl vůbec nadšen (osobně jsem s ním mluvil na palubě školní plachetnice v Southamptonu), další vydání se již neobjevila ? teprve nedávno (rok 2006) knihu "oprášil" editor I.C.B. Dear ? údajně odstranil nejhorší chyby a něco přidal. Toto nové vydání (anglický originál) jsem jen prolistoval a protože se mi zdál ještě horší, než první vydání z r.1976, nebyl jsem ochoten za něj dát ani oněch 9,90 liber = cca 300 Kč. Pana Novotného jsem před několika roky od překladu tohoto nepovedeného "průvodce" odrazoval ? na webu i dopisem. Žádal jsem ho, aby mi sdělil adresu nakladatelství, kam jsem chtěl napsat a upozornit na slabiny knihy a ? stejně jako panu Novotnému ? navrhnout sepsání českého námořního slovníku složeného z hesel vybraných z nejlepších cizojazyčných slovníků. To, že knihu přesto vydal, mne šokovalo. Šokující je také, že si řadu českých ?námořnických? termínů vymýšlel, a že se jedná o neodborný překlad, ignorující námořnickou terminologii skutečných českých námořníků a odborníků od lodí vůbec. Ještě více je šokující, že je za knihu odbornou drze vydáván a že "díky anglicko-českému slovníku hesel může publikace sloužit překladatelům jako odborný výkladový slovník". Pánbu s námi a zlé pryč! Jelikož se nejedná o odbornou knihu, nemám co hodnotit ? osobně její koupi nikomu nedoporučuji, rozhodně ne za cenu bezmála 1500 Kč. Čtenářům ovládajícím angličtinu a kteří chtějí číst anglické knihy s námořní tématikou, doporučuji onlinové verze námořních slovníků a nehorázné peníze ušetřit. Těm, kteří se zajímají o napoleonské války na moři a čtou knihy od Gardinera nebo romány od Forestera či O?Briana v originále, doporučuji "Falconer's New Universal Dictionary of the Marine: 1815 Edition", online na http://library.mysticseaport.org/initiative/ImPage.cfm?BibID=10972&ChapterId=1 ? online vydání z r. 1780 na http://southseas.nla.gov.au/refs/falc/contents.html ? vydání z r.1815 ke stažení zde: http://www.archive.org/details/universaldiction00falc ? případně koupit na Amazonu. A ještě jedna douška ? po odmítnutí THE OXFORD COMPANION odborníky jako nekvalitního námořního slovníku, který si název Oxford v titulu nezasluhuje, se po letech rozhodla skupina vedená předním námořním historikem Johnem Hattendorfem napsat kvalitní námořní encyklopedii ? THE OXFORD ENCYCLOPEDIA OF MARITIME HISTORY, která si naopak prestižní název Oxford v titulu plně zasluhuje. Bohužel většinu lidí od nákupu odradí cena ? cca 261 liber (bezmála 8 000 Kč), byť za 4 díly celkem o 2912 stranách. Nenáročné čtenářské veřejnosti ? anglosaské i české ? tak zůstává nevalný Companion ??.
Datum: 23. 07. 2009 21:43:32 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka - Blazer
A teď zase zpátky do práce ? pane Řezníčku, v článku jste napsal: ??.. Na Baltu byla na sklonku března 1801 zajata i největší švédská kořist, brigová šalupa Blazer (12 děl), jež musela svěsit vlajku před pevnostními děly ?hradu? Varberg. Stalo se tak poté co se zdejší guvernér dozvěděl o chystané britské intervenci proti Lize ozbrojené neutrality a latentní hrozbu do zdejšího přístavu přibyvšího britského dvojstěžníku se rozhodl preventivně eliminovat?.?. Předně Blazer nebyla brigová šalupa (brig-sloop), ale dělová briga (gun-brig), a takto ji rovněž označuje James! (Vol. 3, str. 65 textu a Appendix 16 na str. 356) ? http://www.pbenyon.plus.com/Naval_History/Vol_III/Vol_III_App_16.htm Jedná se o zcela odlišný typ lodi s naprosto odlišným určením ? zatímco brigová šalupa byla určena k operacím na všech mořích a oceánech a velel ji komandér (commander, do r. 1794 se tato hodnost nazývala master and commander) měla obvykle 18 děl, menší a konstrukčně zcela odlišná (byť s takeláží brigy) ?dělová briga? byla primárně určena k hlídkování v pobřežních vodách a ochraně pobřežních vod (např. proti lodím předpokládané francouzské invaze v kanále La Manche), a velel ji poručík (lieutenant). Dělová briga Blazer byla součástí britské floty admirála Sira Hyde Parkera, vyslané do Kodaně jako demonstrace síly, mající podpořit jednání britské diplomacie a Dány přimět k vystoupení z Ligy ozbrojené neutrality. Flota připlula 18. března 1801 do Kattegatu a musela čelit silné bouři, která rozprášila především menší lodě. Blazer byla bouří zahnána na břeh 23.3.1801 přímo před děla švédské pevnosti Varberg, kde se musela posádce pevnosti vzdát a spustit (nikoli svěsit) vlajku ? ?svěšenou? hlavu měla zajisté britská posádka, zejména její velitel poručík Jonah Tiller. Malá dělová briga uvízlá na pobřežní mělčině, k Varborgu přibyvší naprosto nedobrovolně, pro Švédsko žádnou ?latentní hrozbu? zcela jistě nepředstavovala, a zdejší guvernér nemusel preventivně dělat vůbec nic. A nyní pár technických informací o dělové brize Blazer: byla jednou z 15 lodí třídy Acute, postavená v roce 1797 v Deptfordské loděnici; měla délku 22,9 m, délku kýlu pro výpočet tonáže 18,8 m, šířku 6,7 m, max.ponor 1,9 m a tonáž 161 tun bm (builder?s measurement = tato tonáž udává kalkulovanou prostornost, tj. objem, nikoli výtlak, jak často chybně uváděno; a vypočítá se takto: délka kýlu pro tonáž x šířka x polovina šířky, vše ve stopách, děleno 94). Všech 15 lodí této třídy mělo ploché dno, 2 spouštěcí kýlové ploutve (sliding keels) pro zmenšení bočního snosu, a jak již uvedeno, takeláž brigy. Posádka 50 mužů. Výzbroj tvořilo 12 osmnáctiliberních karonád (po šesti na každém boku) a 2 těžká dvacetičtyřliberní příďová děla ? primární funkcí dělové brigy totiž bylo ostřelování z těchto těžkých děl ve směru dopředu ? odtud název gun-brig (dělová briga). K míření a palbě se otáčela loď především pomocí vesel (sweeps). Karonády byly určeny k vlastní obraně. Typická 18dělová briga (brigová šalupa) třídy Osprey: http://www.ctbasses.com/misc/BruceTrinque/WOsprey.jpg Dělová briga: http://www.fantasticfiction.co.uk/images/n51/n258888.jpg Pevnost Varberg: http://maps.google.cz/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=fort+Varberg&vps=2&sll=57.105466,12.239885&sspn=0.002098,0.004619&ie=UTF8 Foto pevnosti Varberg: http://sweden.ankernielsen.dk/foto/varberg/thumbs1.htm Kattegat http://maps.google.cz/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=Varberg,+%C5%A0v%C3%A9dsko&vps=2&sll=57.105466,12.239885&sspn=0.002098,0.004619&ie=UTF8 Ještě menší bojovou jednotkou než dělová briga byly dělové čluny (gun-boats), které sloužily k obraně přístavů a pobřeží, a mívaly 1-4 děla, zpravidla nejméně 1 většího kalibru (24 liber). Obvykle měly rovněž takeláž brigy, ale úplně ty nejmenší byly jednostěžňové, s jednou vratiplachtou a kosatkou: http://www.nmm.ac.uk/collections/explore/object.cfm?ID=SLR0341&picture=3#content
Datum: 24. 07. 2009 21:42:53 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka ? Blazer, Albanaise, Bull-dog
Nejdříve dovětek k předchozím informacím o dělové brize Blazer ? chtěl jsem rozdíl brigové šalupy (brig-sloop) a dělové brigy (gun-brig) ukázat na plánech, ale včera se mi podařilo objevit pouze šalupu třídy Osprey o stejném trupu (šalupy stejné třídy měly takeláž trojstěžníku s plným oplachtěním, nebo dvojstěžňovou s oplachtěním brigy ? kromě trupu bývala stejná i výzbroj). Nyní mohu doplnit ukázkami dobových plánů přímo dělové brigy Blazer třídy Acute: http://i61.photobucket.com/albums/h64/unyva2/Gun-brigBlazer-Acuteclass.jpg a porovnat s typickou 18ti dělovou brigovou šalupou (zde Scout z r. 1804, z již zmiňované třídy Cruizer) http://i61.photobucket.com/albums/h64/unyva2/Brig-sloopScout.jpg Rozdíl v trupech je evidentní. U Blazeru jsou na bokorysu vidět obě spouštěcí kýlové ploutve (jsou čárkované a přesahují měřítko ve stopách pod kýlem lodi ? jedna ploutev je za předním stěžněm vlevo, druhá vlevo za vratidlem). Dobře viditelné jsou i malé čtvercové otvory pro vesla mezi střílnami. Srovnejme příčný řez na hlavním žebru (na plánu vlevo) dělové brigy Blazer s plochým dnem a s malým ponorem, s žebrorysem (rovněž vlevo) oceánské brigové šalupy Scout, kde je dno lodi ostré ve tvaru písmene V (odborně se o takové lodi říká, že má velkou kýlovist dna ? angl. deadrise). Takový trup má větší ponor, ale menší boční snos (leeway), a je typický pro rychlejší lodě. Nyní se vrátíme k dalším nedostatkům v článku. Pane Řezníčku ? brigová šalupa Albanaise nebyla nikdy bombardou / bombardovací lodí (bomb-vessel), James (Vol.3, Appendix 9, str. 349) ani ostatní zdroje ji takto neuvádí! Bomb-vessel není dělový člun (gun-boat) ? jedná se o dva naprosto odlišné typy lodí, konstruované pro různé účely. Bombarda byla vyzbrojena dvěma moždíři, střílejícími horní skupinou úhlů, byla výrazně větší než dělový člun, obvykle s takeláží dvojstěžňového keče nebo trojstěžňové šalupy. Dělový člun měl 1-2 dvacetičtyřliberní děla, viz můj předchozí příspěvek o dělové brize Blazer. Zřejmě jste si lodě spletl, neboť bombardou byl naopak Bulldog (někde uváděný jako Bull-dog), trojstěžňová šalupa třídy Zebra původně se 16 děly, po přestavbě na bombardu v r.1798 měla kromě 2 moždířů 8 šestiliberních děl. Vaše věta ???Posádka jež 27. února 1801 zavedla další čtrnáctidělovou šalupu Bull-dog do zajetí v italské Anconě se pravděpodobně důstojníkům nevzepřela. Vše naznačuje, že kapitán toliko nebyl zavčas informován, že tento přístav padl do francouzských rukou, v nichž se záhy ocitl i on se svou lodí a posádkou?..? je poněkud nepřesná ? Vaše úvaha, že se posádka ?pravděpodobně důstojníkům nevzepřela? je nepodložená a chybná, James nic nenaznačuje, ale zcela jasně uvádí, že loď byla zajata ? captured (Vol.3 str. 147 a Appendix 16, str. 356). Hepper, vycházející ze záznamů válečného soudu, uvádí podrobnosti: Bulldog obdržel rozkaz plout do Ancony a odtamtud eskortovat obchodní lodě na Maltu. Před Anconou loď zakotvila večer 27. února 1801 a na břeh byl vyslán člun s důstojníkem. Když se dlouho nevracel, byl vyslán další člun pod velením dělmistra, aby pátral u pobřeží. Ještě než druhý člun průzkum dokončil, zahájily dvě pobřežní baterie palbu, z nichž jedna prorazila obšívku zakotvené bombardy. Za bezvětří, které znemožnilo odplutí a za neustálého ostřelování byla posádka přinucena kapitulovat před Francouzi, kteří přístav mezitím obsadili, a o čemž britská posádka neměla ani potuchy. Loď, nyní pod francouzskou vlajkou, byla zpětně zajata britskou fregatou Champion 16. září téhož roku. Informace o bombardě Bulldog: http://www.pbenyon.plus.com/18-1900/B/00726.html Bombardování Kodaně v r.1801 ? na tomto obraze N.Pococka jsou trojstěžňové bombardy vlevo http://en.wikipedia.org/wiki/File:PocockBattleOfCopenhagen.jpg Dělové čluny v akci ? britská dělová briga Turbulent (12 děl) spouští vlajku a vzdává se Dánům 9. Června 1808: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Kanonb%C3%A5de_1808.jpg
Datum: 25. 07. 2009 22:15:03 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka - Sabine, Melpomene a další
Pane Řezníčku, o španělské lodi Sabine (40 děl) jste napsal: ?.....Tato loď totiž nesla britský Union Jack pouhopouhý jediný den. Původně španělská loď podlehla 20. prosince 1796 před Cartagenou fregatě Minerve (38 děl), byla osazena skupinou britských námořníků jež s kořistním plavidlem zamířila do Gibraltaru. Přeplavba se nepodařila, Sabine byla již následujícího dne napadena řadou španělských dělových člunů a britská vlajka musela opět dolů. Toto však nelze považovat za ?regulerní? vítězství, jednak pro skladbu posádky přemožené lodi, ale především, Sabine nestihla být oficiálně zařazena do stavů Royal Navy a tak nemohla být ani ztracena.....? James ale uvádí (Vol.1, str. 364-5) poněkud odlišné informace: jméno španělské lodi udává jako Sabina, ne Sabine (ve skutečnosti se jmenovala Santa Sabina), a byla zajata Brity 19., nikoli 20. prosince. Poškozenou španělskou loď vzala do vleku HMS Minerve, která ji však musela 20. prosince brzy ráno ponechat svému osudu ? nejdříve bojovala se španělskou fregatou Matilda a když se objevila eskadra několika dalších španělských válečných lodí včetně řadové lodi Principe de Asturias o 112 dělech, musela před takovou přesilou uprchnout. Hned nad ránem nechal britský velitel Sabiny poručík Culverhouse vyvěsit britskou vlajku nad španělskou (vlajku vítěze nad vlajkou poraženého, znamení, že loď byla dobyta) aby odlákal pozornost blížících se Španělů od Minerve. Sabina se nějaký čas bránila, ale po zřícení zbylých dvou stěžňů byla nucena kapitulovat. James se o žádných dělových člunech nezmiňuje, ani Hepper, ani další materiály, které mám k dispozici. Zdá se, pane Řezníčku, že jste akci se Sabinou zpracoval podle jiného zdroje, nikoli podle Jamese. Poznámka na okraj ohledně oficiálního zařazení Sabiny do stavů RN: je zde jistá nepřesnost, na místě je nutno zmínit drobnou právnickou nuanci ? Sabina byla ?oficiálně? označena za britskou kořist v dopise komodora Nelsona na Minervě dne 19. 12. 1796 a de facto i de jure se tímto okamžikem stala britskou lodí (jméno Sabine ji mohl přidělit Nelson). V seznamech ztrát britských lodí nefiguruje jen proto, že byla hned následujícího dne zpětně dobyta Španěly. Oficiálně mohl ukořistěnou loď zařadit do stavů RN každý velitel, obvykle vlajkový, admiralita to jen později potvrdila nebo odmítla. Sabina v seznamech lodí RN tedy nefiguruje, jelikož tam nemohla být zapsána admiralitní komisí. Popis akce (v angličtině) začíná na: http://www.pbenyon.plus.com/Naval_History/Vol_I/P_364.html Dále budu pokračovat v komentáři namátkově jen k některým dalším nedostatkům v článku a to stručně a krátce (nemohu se vyjadřovat ke všem). Zcela pomíjím např. odstavce se statistickými (číselnými) údaji o ztrátách RN v období 1793-1801 a 1803-1815 v druhé polovině článku. Nyní opět k věci: např. fregata Melpomene měla nominálně 38 děl, nikoli 36; akce se odehrála 23.5.1809, ne v létě; loď byla opravena a nebyla ?shledána nezpůsobilou další služby?. Již o měsíc a půl později, 7. července 1809, se účastní bojové akce v eskadře komodora T.B. Martina proti flotile ruských dělových člunů v průlivu Baro u jižního pobřeží Finska (Porkalafjärden), James se ostatně o akci zmiňuje na stejné stránce (180 dole)! http://www.pbenyon.plus.com/Naval_History/Vol_V/P_180.html Melpomene byla sice vyřazena ze stavů RN v Sheerness (se dvěma e), ale teprve v r.1815 ? viz její kariéra: http://www.pbenyon.plus.com/18-1900/M/02985.html Již v druhém odstavci nepřesně uvádíte, že v článku zahrnujete ?všechny v letech 1793-1815 ztracená válečná plavidla Královského námořnictva (Royal Navy) až po tzv. 5. a 6. třídu řadových lodí (Ship-of-the-Line ? Fifth & Sixth Rate)?, přitom v následujícím odstavci vylučujete zbývající menší lodě 6. kategorie (6th rate) o 20-24 dělech (tzv. Post Ships ? lodě neoficiálně označované jako fregaty a určené k velení kapitánům ? Post Captains). Těchto malých 6th rates měla RN v letech 1793-1815 kolem 90! Nejen v našem období 1793-1815, ale v celém 18. století ?5. a 6. třída? (ani 4.) nebyly řadové lodě!!! Zde se jedná o již dříve zmiňovanou Vaší nepříliš dobrou znalost klasifikace lodí RN. Ve třetím odstavci nepřesně uvádíte: ?Válečné fregaty obvykle počtem palubních děl překračovaly třicítku (maximem pro dané období pak bylo 44, ale zde s jedinou výjimkou šlo o lodi kořistní), ale nejlehčí z Royal Navy užívaných typů (v jistém smyslu už dosluhující) nesl toliko 28 děl?..? Vězte, že RN té doby měla lodě roztříděné, jako fregaty byly ?přesně? klasifikovány lodě od 28 do 50 děl! Maximem tedy nebyly lodě o 44 dělech, neboť jste zapomněl na velké fregaty v 4. kategorii (Fourth rates) nominálně o 50 dělech ? Cornwallis, Leander a Newcastle. Seagull (zajata 19.6.1808) a Alaart ? jinde uváděná jako Allart (zajata 10.8.1809) nebyly dělové brigy, ale 16tidělové brigové šalupy ? rozdíl jsem vysvětlil již dříve v příspěvku o Blazeru. HEICS Kent nebyla fregata, neměla žádnou ?nominální sílu 26 děl?, ale byla vyzbrojena 38 děly na dvou palubách (podle jiných zdrojů 40). Stejně tak menší HEICS Lord Nelson neměla 50 děl, ale pouhých 26 (20x18liberní a 6x12tiliberní) a v žádném případě nebyla řadovou lodí 4. třídy! Mezi válečnými loděmi a loděmi britské Východoindické společnosti byly výrazné konstrukční rozdíly, neměly žádnou "nominální" výzbroj jako válečné lodě a navíc byly obvykle vyzbrojeny děly menšího kalibru. Stejný počet děl u lodí HEIC neznamená stejnou třídu jako v Royal Navy! Na důkladnou kontrolu Vašich přehledů ztrát 40 řadových lodí a 85 fregat nemám momentálně čas, je však jasné, že i tam jsou nedostatky (chyby, nepřesnosti i vyložené nesmysly), o několika jsem se již zmínil, takže zde jen namátkou dvě z nich navíc: ?RESISTANCE, 44 děl ? kapitán Edward Pakenham. Nahodile vzplála a následně vybuchla 24. července 1798 ?in the Straits of Banca?: posádka s výjimkou 5 šťastlivců zahynula. [James ji řadí mezi Gun-ship, tedy řadové lodi, ale jakkoli ji mohla druhdy být (pravděpodobně šlo o ?razee?, tj. loď s jednou dodatečně odňatou palubou, či, což je méně pravděpodobné, vskutku archaický typ), roku 1798 by Resistance tak či tak již požadavky na 4. třídu rozhodně nesplňovala a proto ji úmyslně přeřazuji mezi fregaty?]? Pozn.: Loď byla zničena v průlivu Banca (Straits of Banca, přesněji Bangka Strait), mezi Sumatrou a ostrovem téhož jména (na severovýchodním konci Sumatry). James RESISTANCE neřadí ?mezi gun-ship, tedy řadové lodi? (tento nesmysl vysvětlen v mém předchozím příspěvku 21.7.2009 ? Arrow a karonády), ale mezi ?ships?, tj. trojstěžňové vícepalubové lodě. Nikdy nebyla řadovou lodí 4. třídy a požadavky na ně kladené tedy nemohla splňovat. Nebyla ani razée (Vaše ?přeřazení? mezi fregaty je nesmysl), ale postavena jako dvojpalubová loď 5. kategorie (Fifth rate of 44 guns, two-decker) třídy Roebuck, design proslulého Sira Thomase Sladea, jehož nejslavnější lodí je HMS VICTORY. Původně byly takovéto malé dvojpalubové lodi konstruovány pro mělké, např. americké vody ? měly dostatečnou palební sílu a dostaly se tam, kam velké dvojpalubníky nemohly. V našem období 1793-1815 to byl již zastaralý a dožívající typ. Mimochodem, na pobřeží Sumatry se zachránili 4 námořníci, kteří se později v bezpečí dostali do britské usedlosti v Malacce. Nebo zde, cituji: ?RÉUNION, 36 děl ? kapitán H. W. Bayntun. Ztroskotala 7. prosince 1796 ?in the Swin? (?!?): posádka zachráněna. [francouzská kořistní]? Pozn.: Fregata ztroskotala během plavby z Sheerness (kotviště Nore) do Yarmouth (v Severním moři) na Lower Swin, jedné z mělčin Sunk Sand, přibližně 13 mil na JV od Harwich. Více času opravám Vašich nedostatků již věnovat nemohu, a ani nechci ? jako ?důkaz?, že jste svým článkem neodvedl zrovna dobrou práci, to myslím stačí až až. V příštím příspěvku se pokusím o jakési závěrečné shrnutí.
Datum: 26. 07. 2009 14:48:20 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka ? poslední příspěvek k článku
Pane Řezníčku ? Váš nápad napsat článek o ztrátách Royal Navy v letech 1783-1815 byl nepochybně výborný, článek je čtivý a čtenářům se líbí a navíc působí fundovaně. Dle mého názoru je to také Váš nejlepší článek, bohužel ale obsahuje řadu nedostatků ? na některé z nich jsem zde upozornil. Amatérské nadšení pro věc je jistě chvályhodné, ale u literatury faktu by mělo být doprovázeno rovněž znalostmi ? bez nich se texty stávají jen čtivým povídáním pro nenáročnou širokou čtenářskou veřejnost. Co je ale horší, texty jako ten Váš mohou někteří čtenáři brát jako kvalitní informace, a vůbec nejhorší pak je, když to jiní amatérští publicisté šíří dále. Na webu jsou informace zdarma a na některých stránkách je možné na chyby upozornit a korigovat je. Horší je to s články v časopisech a knihách ? tam již nevědomá čtenářská veřejnost často platí za leckdy pořádně zpackanou a odfláknutou ?literaturu faktu? nemalý peníz. Váš článek obsahuje tři druhy chyb: 1/ chyby, jichž se dopustil James a které jste převzal bez ověření z jiných zdrojů; 2/ chyby, které jste udělal Vy tím, že jste Jamese nepročetl pozorně, a kterých jste se mohl vyvarovat ? na to, že v knize chyby jsou, upozorňuje James samotný v předmluvě, tuším k 4. dílu, a zmiňuje svůj úmysl vydat rozsáhlou erratu ? bohužel zemřel v r. 1827 ve věku 47 let dříve, než tak stačil učinit; a konečně za 3/ na základě svých nedostatečných znalostí jste vyprodukoval zcela nesmyslné úvahy (bláboly), které nemají s fakty nic společného ? to je největší hřích pisatelů literatury faktu, dle mého názoru je povinností publicisty používat ověřené znalosti, nikoli domněnky a vlastní podivuhodné myšlenkové konstrukce. Řadu geografických názvů, které jste mohl snadno lokalizovat pomocí webového vyhledávače, ponechávám stranou. V žádném případě ale nejste, cituji z Vašeho diskusního příspěvku: ?katastrofický? autor literatury faktu (jsou mnohem horší ? např. Cajthaml a Novotný), jen se mi nelíbí, když publicisté rozšiřují, a co hůře, prodávají své hlouposti o lodích a námořní historii. V diskusních příspěvcích jste napsal: ? ..... Citujte jedinou flagrantní LEŽ, ne-li i takový BLÁBOL, jenž pokřiví náhled čitatele na historii (v kterémkoli mém textu), a za dané skutečnosti sám navrhnu hodit mě přes palubu žralokům :-))) .....", a dále ?..... Stran publikace Errat a priznáváním si chyb, nemám s tím žádný problém, otázkou k polemice ovšem je, kdy a kde mají nějakou faktickou cenu a nejsou jen naprosto zbytečným sebemrskačstvím...?!?? A také známou pravdu, že NIKDO NENÍ DOKONALÝ. To nepochybně ano, ale solidní publicisté literatury faktu k psaní přistupují poněkud odlišně ? informace si ověřují; používají kvalitní literaturu a především nejnovější (opravená) vydání knih, z nichž čerpají pro svoji tvorbu; seženou si odborné recenze na tyto knihy či články; v průběhu psaní konzultují informace s odborníky; používají odbornou terminologii (slova jako koráb či bitevní koráb patří do knížek pro děti, nikoli do literatury faktu, rovněž časté a nevhodné je používání slova plavidlo ? typický znak, že text psal laik); no a nakonec si své dílo nechají odborně posoudit ? anglicky se tomu říká proof-reading. Nejen u nás, ale i ve světě tyto základní principy někteří publicisté nedodržují a publikují svá díla na horší či lepší úrovni, a často píší pěkné hlouposti. Za to pak ?schytají? leckdy tvrdou kritiku (v anglosaském světě je známý případ drtivé kritiky kurátora National Maritime Museum v Greenwich Davida Lyona na knihu Adriana Caruany o námořním dělostřelectvu). Ti solidnější si kritické připomínky vezmou k srdci a chyby v druhém a dalším vydání opraví, jako např. K.H.Marquardt, W. zu Mondfeldt (z jejich chybných prvních vydání knih z osmdesátých let čerpal Cajthaml v knize Historické lodě ještě v r. 2008!!!, zatímco oni sami ke kritice přistoupili jinak ? Marquardt vydal nové, opravené a rozšířené vydání již v r. 1992, zu Mondfeldt místo opravování jednoduché příručky pro začínající modeláře vydal o něco později rozsáhlou, několikadílnou encyklopedii ? Cajthaml tak českým čtenářům ?naservíroval? knihu s více než 3000 chybami). Pane Řezníčku, v úvodu svého článku jste napsal: ?..... A co hůř, objevil jsem četné nedostatky v příspěvcích které jsem sám publikoval, Bulletin ČSNS a sborník Bitva u Slavkova a válka roku 1805 nevyjímaje?..?, a také jste se podílel na Kovaříkově knize TRAFALGAR, která obsahuje stejné druhy nedostatků, jako Váš článek. Netřeba žádného sebemrskačství, stačí, když budete postupovat jako renomovaný námořní historik Nicholas Tracy ? ten v úvodu opraveného a přepracovaného vydání své knihy s pozměněným titulem ?Nelson?s Battles: The Triumph of British Seapower? (2008) na základě mnoha nových informací z posledních let napsal: ?..... před deseti lety jsme si mysleli, že vše o dané problematice [Nelson a jeho bitvy] je již známo a dokumenty byly vyčerpány, ale během posledních několika let se přihodilo mnohé ? patrně především v souvislosti s dvoustým výročím bitvy u Trafalgaru ....? Tracy poté prostě opravil mnohé chyby z prvního vydání své knihy ?Nelson?s Battles: The Art of Victory in the Age of Sail? z r. 1996 ? zastaralého titulu, z kterého v r. 2008 čerpal Kovařík pro svůj Trafalgar, ale o tom více v následujícím příspěvku.
Datum: 26. 07. 2009 14:56:38 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka - Trafalgar
Pane Řezníčku, jelikož máte svůj podíl ?viny? i na Kovaříkově Trafalgaru, týká se můj následující komentář i Vás. Kdybych měl napsat cosi jako recenzi, napsal bych toto: První dojem z nejnovější Kovaříkovy knihy z období napoleonských válek, tentokráte na moři, je příznivý ? dobře napsané, poutavé, čtivé, kandidát na nejlepší knihu s námořní tématikou z doby válečných plachetnic. Podstatnou část knihy totiž tvoří překlady svědectví přímých účastníků bitvy ? britských, francouzských a španělských, od admirálů po mužstvo ? a přinášejí tak strhující dramatičnost. Námořní reálie a technické části knihy pojednávající o lodích samotných a námořní taktice jsou již místy slabší a obsahují řadu chyb a nepřesností, včetně zmatených schémat taktických manévrů a nenámořnického názvosloví. Pomineme-li řadu ?tiskařských? chyb a nepříliš kvalitní obrázky s velmi skromnými popisky, k vážnějším nedostatkům patří absence rejstříku, činící jakékoli vyhledávání nesmírně obtížným, a především nedostatečná bibliografie, z níž autor čerpal. Českému čtenáři se tak do rukou dostala kniha obsahující zastaralé a neúplné informace s chybnými závěry a analýzami, které je možno jako zcela irelevantní klidně vyškrtnout. Kniha je tím poněkud degradována na napínavé čtení před spaním, něco jako thriller nebo detektivka, od nichž čtenář nic jiného než napínavý děj neočekává, a kde věcná správnost není až tak důležitá. Náročnějšího čtenáře, očekávajícího kvalitní popis událostí kolem bitvy u Trafalgaru, taktiky a manévrování válečných plachetnic, tato kniha rozhodně uspokojit nemůže. O bitvě u Trafalgaru bylo napsáno obrovské množství článků, studií a knih, v různých dobách, a různých kvalit. Již v r. 1900 tvrdil T.S. Jackson, že bitva byla historiky probrána tak důkladně, že k popisům událostí během akce, obsaženým v denících, lze sotva přidat cokoli nového. Ukázalo se však, jak hluboce se mýlil. Práce britských, francouzských a španělských historiků v posledních letech přinesly řadu nových poznatků a narušily dosavadní představy, klišé a mýty. V britských, francouzských, španělských i dalších archívech bylo nalezeno mnoho nových důležitých dokumentů. Byly objeveny tři Nelsonovy knihy rozkazů (Order Books), které poskytly fascinující náhled na jeho způsob práce a myšlení. Dr. Colin White objevil v letech 2000-2006 přes 1500 neznámých Nelsonových dopisů! Na téma bitvy byla publikována řada prací již v letech těsně před výročím v r. 2005, bohužel většinou ovlivněných zastaralými, neúplnými a nepřesnými informacemi, k nimž jejich autoři nezřídka přidali vlastní chybné analýzy, závěry a komentáře. U příležitosti dvoustého výročí bitvy u Trafalgaru se v říjnu 2005 v britském Portsmouthu konala mezinárodní konference historiků a námořních důstojníků z celého světa, na které zazněla řada přednášek a studií směřující k hlubšímu a lepšímu pochopení bitvy a událostí kolem ní. Nejvíce průlomovým příspěvkem byla studie skupiny vědců a odborníků ze společnosti Inshore Squadron, která představila dosud nejpřesnější časový průběh bitvy a odhalila řadu detailů týkajících se bojů jednotlivých lodí. Jedním z klíčových bodů bylo rovněž představení a upřesnění Nelsonova klamavého manévru, kdy směřoval na nepřátelský předvoj (nikoli přímo na střed, jak je všeobecně přijímáno), a který vysvětlil některé stávající nejasnosti. Jedním z nejdůležitějších přínosů této konference bylo zjištění, že historikové v průběhu staletí příliš spoléhali na práce svých předchůdců, zejména na práce W. Jamese z r. 1837 a kontradmirála A.H. Taylora z r. 1950, a to v takovém rozsahu, že rozpory v jejich verzích byly nekriticky opakovány a přijímány jako nezpochybnitelná fakta. Některá odlišná fakta byla přitom známa již dávno, ale byla v podstatě ignorována. V roce 1905, stém výročí bitvy, byla publikována řada materiálů, z kterých však vyplynulo mnoho kontraverzí ? včetně pozdější práce sira Juliana Corbetta z r. 1910. V důsledku toho britská Admiralita ustanovila zvláštní komisi, jejímž předsedou byl admirál Cyprian Bridge (1839-1924), aby podrobně prozkoumala taktiku použitou Nelsonem u Trafalgaru. Výsledkem byla zpráva, publikovaná v roce 1913 (Report of Committee Appointed by the Admiralty to Examine and Consider the Evidence Relating to the Tactics Employed by Nelson at Trafalgar). Tato důležitá Bridgeova zpráva však byla historiky a publicisty až do nedávné doby zcela opomíjena. Když na nedostatky anylýzy bitvy u Trafalgaru zpracované kontradmirálem A.H. Taylorem (z r. 1950) upozornil jeden korespondent již následujícího roku ? Taylor autoritativně odpověděl: ?Změna kursu v jakémkoli směru by ji [Victory] zdržela od zahájení boje. Nic mne nepřiměje k tomu, abych uvěřil, že Nelson něco takového učinil.? Taylorova verze se tak stala ?nezpochybnitelným standardem? po více než 50 let. O klamavém manévru se však zmiňuje již Nelsonovo Memorandum ? na několika opisech je rukou napsaná poznámka: ?... Admirál pravděpodobně zamíří se svou eskadrou na jejich předvoj, aby nepřítele oklamal a přesvědčil ho, že zamýšlí zaútočit právě tam, než vydá signál [k proražení nepřátelské linie]?. Přesvědčivým důkazem je zápis v deníku navigačního důstojníka (sailing master) HMS Victory: ?Čtyři minuty po 12 hodině, zahájili palbu na předvoj nepřítele během plavby po větru podél jejich linie?, který potvrzují také deníky lodí Dumanoirovy eskadry, např. lodi Scipion: ?...jeden z trojpalubníků vedoucí severní kolonu, který mířil na střed našeho předvoje...?, nebo deníky lodí blíže Villeneuvova středu, např. San Augustin: ?Jedna z kolon směřovala na střed předvoje, odtamtud vyostřila na vítr [zprava] a zamířila ke středu...?. Existuje rovněž dobový nákres, často publikovaný plán kapitána Magendieho, který kromě ?tradičního? schématu obsahuje přerušovanou čáru s trasou HMS Victory, směřující nejprve na předvoj a poté otáčející na střed. Kapitán Codrington z HMS Orion se zmiňuje, že Victory se náhle otočila vlevo, s přídí směřující na předvoj Spojené (Kombinované) floty. O přiblížení k nepřátelskému předvoji se zmiňuje rovněž lodní lékař Beatty. To vysvětluje, proč Victory trvalo tak dlouho, než prorazila nepřátelskou linii. Po obratu vpravo pálila Victory z levobočních děl, plula nějaký čas bokem k nepřátelské linii a čelila její palbě, což činí realističtějšími informace o ustřelení přezky z Hardyho boty, ztrátě zadního stěžně a ustřelení lan kormidelního převodu (tiller ropes). Tato Nelsonova lest také vysvětluje Dumanoirovo váhání s provedením obratu zpět k Villeneuvovu středu. V dopise napsaném krátce po bitvě kontradmirál Dumanoir napsal: ?Levá kolona, mající v čele admirála Nelsona, nejprve mířila na francouzský předvoj.? Nedávno nalezený španělský plán bitvy nakreslený přímým účastníkem, který se nacházel v předvoji, rovněž zcela jasně ukazuje HMS Victory směřující na přední skupinu lodí spojenců (Houghton Library, Harvard). Je proto nepochopitelné, že ačkoli trasa Nelsonova předstíraného útoku na předvoj je zmiňována kromě Bridgeovy zprávy z r. 1913 také Desbri?rem (1907) a René Mainem (1955), Taylororova analýza se o ní vůbec nezmiňuje. Kovaříkova kniha, vydaná koncem r. 2008, obsahuje novější poznatky jen částečně a vychází převážně ze starších prací, především z chybných, nepřesných a zastaralých analýz Corbettových a Taylorových, včetně nesprávné interpretace předstíraného Nelsonova útoku a nepřesných nákresů bitvy. Vůbec nebere v potaz nejnovější významné práce předních renomovaných autorů jako C. White, M. Duffy, D. Cannadine, R. Knight, J. Sugden, A. Guimera, nebo admirál J.I. González-Aller Hierro. Je zarážející a zároveň těžko omluvitelné, že historik Kovaříkova formátu si při psaní své knihy v době internetu nezjistil, jaké významné nové informace jsou již několik let k dispozici, především v knihách předního britského odborníka na Nelsona Dr. Colina Whitea, historika a ředitele Royal Naval Museum v Portshmouthu, nebo v materiálech mezinárodních konferencí z Portsmouthu 2005, Madridu 2006 a Ferrolu 2007. V Kovaříkově knize na jedné straně chybí řada důležitých primárních a sekundárních zdrojů, na straně druhé autor čerpal z populární literatury, kterou za referenční nelze považovat vůbec, případně s výhradami. Ve výčtu použité literatury také zcela chybí odborné časopisy s nejnovějšími materiály o Trafalgaru. Za hrubý nedostatek Kovaříkovy knihy považuji to, že neprostudoval dobové taktické příručky a že vůbec nezná (což sám přiznává) základní literaturu o válčení a manévrování v dobách plachetnic ? především knihu B.Tunstalla Naval Warfare in the Age of Sail: The Evolution of Fighting Tactics 1650-1815; a také S. Willise Fighting at Sea in the Eighteenth Century: The Art of Sailing Warfare; J.H. Harlanda Seamanship in the Age of Sail: An Account of the Shiphandling of the Sailing Man-Of-War 1600-1860, Based on Contemporary Sources; o originálních Fighting instructions nemluvě. Rovněž přední práce historika Dr. Richarda Hardinga, které patří k tomu základnímu, co by námořní historik prostudovat měl, nejsou vůbec zmíněny ? především The Evolution of the Sailing Navy, 1509-1815 (1995) a Seapower and Naval Warfare 1650-1830 (1999). Tady se autor (Kovařík) odvážně pustil do neprobádaných vod, s minimálními a povrchními znalostmi, ve slepé důvěře ve své ?námořní poradce?, pro něž je však ? s prominutím ? manévrování lodí a námořní taktika poněkud španělská vesnice. Kuriózní je především ?poradce? a historik-amatér Karel Řezníček, který sám o svých ?studiích? Trafalgarské kampaně, publikovaných v knize Bitva u Slavkova a válka roku 1805. Sborník studií a dokumentů k 200. výročí (Třebíč 2005), na serveru Militaria.cz říká, že obsahují ?četné nedostatky?. http://militaria.cz/cz/clanky/zbrane-a-zbroj/nejvyznamnejsi-ztraty-britskeho-kralovskeho-namornictva.html Nakladatel pan Křížek prohlásil, že nehodlá na knize Trafalgar ? Anatomie námořní bitvy nic měnit. Autor knihy pan Kovařík na serveru Militaria.cz ve svém článku (mimochodem obsahujícím řadu chyb) ?Loď, která zabila Nelsona? uvedl: Tři obsáhlé studie Karla Řezníčka, zveřejněné ve sborníku Bitva u Slavkova a válka roku 1805, krom toho shrnuly celou trafalgarskou epopej tak důkladně, že těžko co nového dodávat. http://militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/lod-ktera-zabila-nelsona.html Jiného názoru jsou však zahraniční historikové a námořníci ? viz studie mezinárodních konferencí, kde se rovněž shodli, že je stále co zkoumat. Že těžko co nového dodávat si nemyslí ani renomovaný historik a autor N. Tracy, jehož přepracovaná a revidovaná kniha Nelson's Battles: The Triumph of British Seapower vyšla nedávno. Kovaříkova zastaralá a chybná verze bitvy u Trafalgaru se tak k českému čtenáři dostává, eufemicky řečeno, poněkud s křížkem po funuse (pan Křížek promine). Náročnějšího čtenáře mohu kromě nové Tracyho knihy odkázat na výběr odborných studií a přednášek z konference z r. 2005, zahrnující nejnovější dostupné poznatky: Richard Harding (editor) A Great & Glorious Victory. New Perspectives on the Battle of Trafalgar (Seaforth Publishing 2008). Ke knize je možno získat DVD s počítačovou animací bitvy, buď u Seaforth Publishing, nebo přes web Klubu 1805 (The 1805 Club). http://www.pen-and-sword.co.uk/?product_id=1650 http://www.pen-and-sword.co.uk/?product_id=1783 http://www.amazon.com/GREAT-GLORIOUS-VICTORY-Perspectives-Trafalgar/dp/1848320086/ref=sr_1_1?ie=UTF8&s=books&qid=1228221505&sr=8-1 http://www.1805club.org/ Pokud by někoho zajímala dobová příručka bojové taktiky v dobách plachetnic, doporučuji knihu Davida Steela "The Elements and Practice of Rigging and Seamanship" z r. 1794, díl II. Naval Tactics (Námořní taktika). Tato anglická kniha je zajímavá tím, že pojednání o taktice tvoří v podstatě překlady francouzských autorů ? Moroguese, Bourde de Villehueta a de Greniera: http://www.hnsa.org/doc/steel/part11.htm Zde např. na obrázku čís. 1 je jednoduchá formace levoboční/pravoboční linie (larboard/starboard line of bearing, dříve též bow-and-quarter line), to co Kovařík ?dokonale? popletl na str. 306: http://www.hnsa.org/doc/steel/part11.htm Domnívám se, že nebude od věci zakončit povídání o Trafalgaru impozantní plnou boční salvou z Nelsonovy HMS Victory ? tím rozhodně nechci naznačit, že knihou Trafalgar si pánové Kovařík, Řezníček a Křížek z českých čtenářů vystřelili :-))) http://www.youtube.com/watch?v=uiRbJRNKyv8&feature=related
Datum: 26. 07. 2009 17:52:11 Autor: kpt.KL
Předmět: chyba
Omlouvám se za editační chybu v příspěvku z 24.7. (pro p.Řezníčka ? Blazer, Albanaise, Bull-dog). V horní části příspěvku ve větě o ostrém dnu tvaru písmene V šalupy Scout má být, že odborně se o takové lodi říká, že má velkou kýlovitost dna ? angl. deadrise, nikoli kýlovist.
Datum: 28. 07. 2009 10:41:32 Autor: -lk-
Předmět: Pro p. KL
Pane kpt. KL, existuje takové přísloví: kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Píšete obsáhlé kritiky jako diskusní příspěvky, proč nenapíšete nějaký odborný článek sám? Stránky Militaria jsou vám otevřeny. Kromě věcných výhrad argumentujete subjektem, tzn., osočujete autory z blábolů a dokonce lží! a ze záměrů, které jsou jim cizí (?vystřelit si ze čtenářů?, ?dělat z nich hlupáky? atd.). To do věcné diskuse nepatří. Co se týče Velkého slovníku lodí a moře, věděl jste o chystaném vydání dostatečně včas, mohl jste svoje dílo (pokud nějaké existuje), nabídnout jak Tritonu, tak například mně. Teď už je pozdě, ať už je Slovník jakýkoliv, minimálně na 10 let toto téma vyčerpal. Ad Trafalgar: nenapsal jsem, že ?nehodlám na knize ? nic měnit?. Prostě si nemohu dovolit druhé, opravené vydání půl roku po prvním. Mimochodem, z nákladu 2000 kusů se zatím prodala sotva polovina; nechci spekulovat, do jaké míry má na tom zásluha záplava vašich nedoložených výhrad. Snad si vzpomenete, že jsem využil vaší nabídky a 1 výtisk vám zaslal k vyjádření, resp. k opravám. Zaslal jste obratem pár stránek s nepodstatnými výhradami a od té doby ?skutek utek?. Mluvíme o dohodě staré několik měsíců. Nepochybuju o vaší erudici (a těší mě, že ve vašich textech občas probleskne i trochu humoru), ale uvědomte si, že zrubat cizí práci umí každý (nakonec vytýkáte chyby i tomu tolikrát citovanému Jamesovi), ale přijít s vlastním dílem na trh, to už je těžší. Tím nemyslím nějaké články do plastikového modelářství, nebo korektury cizích překladů, ale něco zásadnějšího. Rád si na takové vaše dílo počkám.
Datum: 28. 07. 2009 18:35:37 Autor: Karel Řezníček
Předmět: sypu popel sypu
Pane kapitáne. Sypu si popel na hlavu, sypu a to věru intenzivně, přičemž většinu výtek akceptuji bez výhrad (v jistých souvislostech bych hájil "koráby" a mnohé další "drobnosti", leč...), jenže nikde se nevydávám za ODBORNÍKA, ale výhradně za NADŠENCE-POPULARIZÁTORA, kterému plavidla dané éry učarovala, leč zná převážně jen z romantických ilustrací. Mým cílem nebylo a ani v budoucnu nebude popisovat složité technické parametry a z nekonečně mnoha důvodů nechci zabředat do podrobností, prostě VŠEHO MOC ŠKODÍ, a to zase z nekonečně mnoha slova smyslů, čtivostí počínaje... Prostě mou snahou bylo a je prezentovat, že válka na moři v letech 1792 až 1815 nebylo jen pár velkých a známých bitev [nejvíce nesnáším fráze typu, "po Trafalgaru už Francouzi na moře zanevřeli", "kdyby Nelson u Trafalgaru nevyhrál, Británie by padla", apod. - proto jsem vypracoval svou trafalgarskou studii omezenou "časem i prostorem", a podobně byl na tom i kolega Kovařík!!!], ale historickou mozaiku zde tvořilo bezpočtu drobných a dnes už vesměs pozapomenutých událostí, které také měly své romantické kouzlo, dramatičnost i význam. Některé nepřesnosti, což musím kajícně přiznat, uvádím mnohdy i úmyslně -- je to prostě daň tomu aby bylo zachováno tzv. "uměni zkratky", tedy aby bylo sděleno zamýšlené GRO a člověk neutonul v tzv. zbytečných detailech, které vyčerpanjí nejen autora, ale většinou i čtenáře. Svůj výčet jsem sepsal před více jak pěti lety, kdy jsem byl ze získaného Jamese bezmezně nadšen [a zamýšleno to bylo do Bulletinu ČSNS], ono nekritické nadšení časem sice poněkud pominulo, ale text již byl napsán a jelikož dosud nebyl publikován a ani to v dohledné době nehrozilo, vytáhl jsem jej "ze šuplíku" a po letmé korekci pustil do webového světa. Ać byl uvařen poněkud z vody, pořád jsem měl za to, že má pro vysloveného "laika" UŽITEČNOU VÝPOVÉDNÍ HODNOTU a to si myslím stále... Odborníka věru asi zcela neuspokojí, ale jak je vidno, inspiroval Vás k zabřednutí do pramenů, tedy znovu splnil zamýšlený cíl!!! Závěrem se nemohu než pripojit k příteli -lk- a opakovaně Vás vyzvat, abyste sám vypracoval ucelený článek a "hodil ho davu". Ne proto, že bych lpěl na hledání nějakých hnidů, ale velice rád si přečtu něco kvalitního o plachetních lodích v mateřštině... Psal jste, že člověk musí nejprve hodně načítat a až pak něco málo publikovat, v mnoha směrech máte pravdu, leč já toho dle mého soudu nenačetl zas tak úplně málo a rád se s podobnými nadšenci "podělím"! Nemám totiž rád tzv. mudrce, kteří všechno vědí líp, ale i kdyby, s odpuštěním, opravdu "sežrali všechnu moudrost" a byli neomylní všeználci, vezmou si svoje vědomosti tzv. do hrobu... :-((( PS/ Přijde-li někdo s novou teorií o čemkoli, rád se s ní seznámím, ale to ještě neznamená, že ji jsem povinnen beze zbytku akceptovat -- neb těch kteří chtějí svět čímsi ohromit je po "horno-uhersku" nieúrekom... A autentické prameny jsou hezká věc, ale z "jiné války" vím jak "očitá" a "bezprostřední" svědectví mohou být "nepřesná" a "subjektivní", člověk si prostě musí udělat názor a ten prezentovat, přičemž načíst VŠE co existuje není možné ani v dnešní době, a to ani pro historika Kovaříka, neb se jako historik neživí (a ani opravdový "profík" by to asi nezvládl, pokud by nechtěl publikovat in memoriam), ale má psaní stejně jako já coby koníčka...
Datum: 28. 07. 2009 18:56:02 Autor: Karel Řezníček
Předmět: koráb a plavidlo
Projel jsem si automatikou Kovaříkův text a neshledávám tam nic tragického. Možná je vidět, že text psal LAIK, ale jak by to vypadalo češtinsky a s čtivostí, kdyby se do nekonečna opakoval třeba termín "řadová loď". Dvoupalubníky a trojpalubníky pomohou jen málo; "bitevní koráby" zde považuji za ekvivalent plně vypovídající, pod "válečné koráby" se dle mého soudu vejdou i ostatní trojstěžníky -- termín jako "plavidlo" pak v závislosti na přívlastku či kontextu ve větě či odstavci pokrývá takřka úplně všechno co plave, od Santísimy Trinidad, přes Nemův Naultilus po obyčejné necky, unesou-li pasažéra...
Datum: 28. 07. 2009 21:37:08 Autor: Karel Řezníček
Předmět: fregata Leander, aj.
Na loď 4. třídy Leander a další jsem rozhodně nezapoměl, ale odmítám tyto padesátidělové koráby řadit mezi fregaty, a myslím, že nejsem sám - př. Brian Lavery NELSON'S NAVY. Pravda, ono by se nakonec mohlo říci, že fregaty vůbec "neexistovaly", neb šlo o řadové lodě 5. a 6. třídy, ale označení je to tak "krásné a romantické", že je k Leandru a spol. prostě přiřadit nemohu... PS/ Pokud jsou mé ZTRÁTY "nejlepší" můj počin, tak to je věru bída -- kolikže mých článků vlastně znáte, teda alespoň těch námořních...?!? PT/ Nechci být alibista, ale za Kovaříkovy knihy nenesu "odpovědnost", třebaže se na nich podílím v celé řadě ohledů -- jako zodpovědný autor rozhodně není povinnen každý můj názor a tvrzení akceptovat a logicky zdaleka ne ve všem jsme se shodli, a totéž platilo i když "on" komentoval můj trafalgarský rukopis. Jiří asi věru nevolil nejlepší slova, ale v roce 2005 byl můj text asi nejrozsáhlejší, jež v češtině vyšel a už tehdy se spekulovalo, že pro náš "nenámořní" národ by i třetinový rozsah byl až až. Prostě ale bylo 200 výročí a já jsem nepochyboval, že si Trafalgar své místo ?na slavkovském slunci? zaslouží vybojoval ho... Ohlas byl poměrně široký a L. Křížek pak dal následně bitvě prostor v samostatné knize, jejíž vznik avizoval -- že bychom my měli oslovit odborníky je hezká myšlenka, ale realizace většinou kulhá, neb je spousta lidí, jež se za ně vydávají, ale málokdo je ochoten spolupracovat prakticky grátis, nebo tzv. za hubičky... PT// Vyčítáte, že v rejstříku té knihy postrádáte mnoho titulů a periodik, je to logické, neprošly nám rukama a bylo by tudíž naopak zločinem je tam uvádět, což by se mnozí jiní možná nezdráhali... PT/// Sice jste ji nejmenoval, ale mě ve zdejší recenzi Kovaříkova Trafalgaru překvapilo mezi poradci zcela zavádějící uvádění pí. Tiché, ač se jí tam poděkovalo, tak jak zasloužila. Ona byla sice "poradcem", ale v roli čirého "laika", a tedy co do srozumitelnosti textu pro nahodilého čtenáře, byť byla přizvána primárně z důvodu jiného -- neb umí perfektně španělsky a tak to v knize bylo i prezentováno...
Datum: 29. 07. 2009 10:35:28 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka - ad fregata Leander
Pane Řezníčku, jaký jste "znalec" Royal Navy jste dokázal svým článkem, ale pro sebe si klidně ponechte své romantické představy o klasifikaci lodí RN a vlastní osobité "třídění". Jistě ale existují lidé, kteří dají přednost oficiálním faktům - Britská admiralita měla někdy poněkud odlišné názory na věc, než máte Vy a neměla ke klasifikaci lodí tak rigidní přístup (dle mého názoru se mají historická fakta ctít a historii nepřekrucovat podle toho, jak se komu líbí, jako ve Vašem případě). O HMS Leander a HMS Newcastle dokumenty z r. 1813 jasně říkají - a 50 gun ship of the frigate class with a spar deck (50tidělová loď typu fregaty, s lehkou palubou). Rovněž po r. 1815 byly lodě oficiálně klasifikovány jako fregaty. Tyto lodě se výrazně odlišovaly od 50tidělových dvojpalubníků stejné 4. kategorie (fourth rates) a byly britskou odpovědí na tři velké americké fregaty, jelikož britské 40tidělové fregaty třídy Endymion byly považovány za "prozatímní odpověď" (interim reaction). U Laveryho se opět dopouštíte klasické chyby - neověřujete fakta z jiných zdrojů a přistupujete k jeho textu jako k posvátné bibli - nejen pro Vás je rozdíl mezi "rates" a "class" matoucí (zvláště u překrývajících se tříd - overlapping classes), včetně toho, že britské slovo "class" má více významů a označuje nejen TŘÍDU, ale také TYP lodi. Pokud se shodneme, že americké lodě Constitution, United States a President byly fregaty, pak musí být fregatami i Leander a Newcastle - stačí je porovnat, jsou konstrukčně shodné. Ostatně fregatami je nazývá i James (Naval Occurences of the War of 1812, str.16). Tyto velké fregaty byly v RN po napoleonských válkách označovány jako double-banked frigate (dvojpalubová fregata). Jako jiné zdroje k ověřování doporučuji knihy Roberta Gardinera (např. Frigates of the Napoleonic Wars, nebo Warships of the Napoleonic Era), Rifa Winfielda (British Warships in the Age of Sail 1793-1815), či Davida Lyona a Rifa Winfielda (The Sail and Steam Navy List. All the Ships of the Royal Navy 1815-1889).
Datum: 29. 07. 2009 10:53:12 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka - ad řadové lodě
Pane Řezníčku, přečtěte si prosím, pořádně alespoň jednu v předchozích příspěvcích uvedených knih o lodích Royal Navy - Vaše tvrzení "..... Pravda, ono by se nakonec mohlo říci, že fregaty vůbec "neexistovaly", neb šlo o řadové lodě 5. a 6. třídy ....." je naprostý nesmysl. Oficiálně podle Royal Navy byla z kategorie řadových lodí vyřazena i "fourth rate" a to již v polovině 18. století. Fregaty nebyly řadové lodě již od počátku 18. století - viz např. Rif Winfield "British Warships in the Age of Sail 1714-1792: Design, Construction, Careers and Fates" a také "The 50 Gun Ship". Pro lepší porozumění vývoji lodí RN jsou zde knihy jako J.D. Davies "Pepy's Navy: The Ships, Men and Organisation, 1649-1689", nebo tři knihy R. Gardinera o fregatách - kromě zmíněné "Frigates of the Napoleonic Wars" předcházející díly "The First Frigates: Nine-Pounder and Twelve-Pounder Frigates 1748-1815" a "The Heavy Frigate: Eighteen-Pounder Frigates 1778-1800".
Datum: 29. 07. 2009 14:36:43 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka - ad sypání popele
Pane Řezníčku, Váš emotivní příspěvek "sypu popel sypu" je naprosto zbytečný a sklouzává k trapnosti. Jsem přesvědčen, že nejen já, ale i většina z těch cca 20 čtenářů, kteří čtou naše příspěvky v diskuzi, by spíše ocenila Vaše prosté vyjádření, např. takto: "Pane kpt.KL, děkuji za Vaše faktické připomínky k mému článku, mnohé jste mi objasnil. Jelikož mne námořní války 1793-1815 velice zajímají, rovněž děkuji za tituly knih, které doporučujete. Vidím, že si budu muset doplnit znalosti a příště při psaní článků informace lépe prověřovat." Na to bych Vám odpověděl: "Není zač, těšilo mne, že k tomu přistupujete takto rozumně."
Datum: 29. 07. 2009 19:14:34 Autor: Karel Řezníček
Předmět: Dost trapnosti
Vážený pane kapitáne, slova díků za zajímavé prolinky a věcné postřehy v mých příspěvcích padly! Jenže některé věci už se staly a nejdou odestát (příkladně Leander jsme si nerozuměli, mě se vybavil veterán od Abúkíru), Militárii považuji za otevřenou platformu, kde se každý (na své triko!) může realizovat tak jak to umí a cítí, přičemž každý čtenář může posoudit jak, tedy i zkritizovat, jenže i to chce určitou míru... Nejde zde o žádný odborný námořní portál a bohužel, tak detailně jak by jste požadoval u nás asi o maríně neumí psát nikdo, a bez urážky -- loďstvo do takovéto hloubky zajímá asi tak jednoho z milionu Čechů, a možná kdo ví jestli?! Nabízel jsem vám, abysme opustili toto "veřejné praní špinavého prádla", nezahlcovali web, který není jen o nás dvou a přešli na klasické maily, či osobní setkání (kontakt včetně poštovní adresy i telefonu byl na tom hokejovém webu), místo toho následovalo několik dalších sáhodlouhých rozborů, sice vesměs věcných, ale přecejen pro laického čtenáře poněkud bezpodstatných. Pokud chcete bezvadný text nezbývá, patrně, než aby jste jej sepsal sám a já to bez vší ironie jedině uvítám! Zanechat publikační činnosti rozhodně nemíním (při Vašich velice přísných kritériích, by už asi nikdo neuveřejnil nic, neb pořád by bylo co pilovat), ale nabízím, že Vám své námořnické texty pošlu ke shlédnutí a pokusím se akceptovat maximum možného, co zcela nerozbije nosný námět... [neb zpravidla nepíši o konkrétních lodích, ale o nějaké události, a ty musejí být široké veřejnosti podány čtivě, a ne jako soubor exaktních dat!] Soudím, že více vstřícný býti nemůžu, ale to by jste musel dostat nějaké občanské jméno (možná i tvář) a solidní kontakt, neb třeba 50 stran wordu zde do fóra opravdu vkládat nemíním... S veškerou úctou, ale ZDE už definitivně NAPOSLEDY!!! [k.ahmad@volny.cz]
Datum: 29. 07. 2009 21:35:06 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka
Odkaz na cosi jako svoji vizitku jsem již dával, zřejmě jste jej na webu Modelfóra přehlédl: http://i61.photobucket.com/albums/h64/unyva2/Rahnoveplachetnice-backcover.jpg Tam také píši o myšlence napsat knihu o ráhnových plachetnicích: http://i61.photobucket.com/albums/h64/unyva2/Rahnoveplachetnice-bookcover-1.jpg Z Vaší odborné statistiky jsem však pochopil, že v Česku by o takovou knihu mělo zájem méně než 10 lidí, takže patrně nemá šanci být vydána. K Vašemu dalšímu trapnému příspěvku se již více vyjadřovat nehodlám - pokud nechápete, že dobrý text jste mohl snadno napsat tak, že by tam nebyly výše uvedené nedostatky (přitom by se ani nerozbil nosný námět), nemá cenu s Vámi dále komunikovat.
Datum: 30. 07. 2009 07:46:06 Autor: Josef
Předmět: Oplachtění Victory
Kdybych byl v důchodu a měl dostatek času, začal bych porovnávat informace ze zdrojů uváděných kpt. Kl. a určitě byvh mezi nimi našel rozpory. To už tak bývá a pokud hledáte v historických dokumentech, je to normální. Mám ale jiný dotaz. Měla Nelsonova Victory v době bitvy u Trafalgaru královské plachty? I na ilustracích na oficiálních stránkách Victory najdeme obrazy na nichž má královské plachty a jiné obrazy, na nichž je nemá. Chápu, že v době stavby asi královské plachty neměla (a byla rekonstruována do této původní podoby), ale jak to bylo v r. 1805?
Datum: 30. 07. 2009 12:34:06 Autor: pro Josefa
Předmět: prosba
Uveďte, prosím, alespoň 3 rozpory - jinak je Vaše poznámka nicneříkající a naprosto zbytečné plácnutí. Pro Vaši informaci - ve světě solidní literatury faktu se informace berou z primárních zdrojů, zde u ztrát lodí RN z výroků válečných soudů a dalších oficiálních dokumentů. Tato poměrně suchá fakta lze pak doplnit dle dobové korespondence, deníků a pod. Pan Řezníček si z neznalosti leckdy vymýšlel, proto jeho článek není solidní literaturou faktu. Jak to bylo s plachtami HMS Victory se určitě dozvíte z Vaší oblíbené "dokonalé námořnické" knihy Trafalgar.
Datum: 30. 07. 2009 15:36:00 Autor: Křížek
Předmět: Trafalgar
...A když už tu "oblíbenou, dokonalou" knihu opravíte, pane kapitáne? Máte ji podle dohody už měsíce v rukou. Na můj příspěvek z 28. 7. jste nereagoval, jenom tady pořád "šijete" do Řezníčka. Skutek utek, co?!
Datum: 30. 07. 2009 19:42:33 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Křížka
Skutek neutek, pane Křížku, změnila se situace. Prohlásil jste, že na té knize nemáte co měnit, že je tam tak 10 chyb (Vaše odpověď na dotaz tuším čtenáře ze Slovenska, kdy bude errata Trafalgaru ? bylo to u jiného tématu, najděte si). Uveřejnil jste afektovanou a komickou "odbornou" recenzi o "dokonalé námořnické knize" od jistého laika, který na svém webu píše, že o plachetnicích nic neví, dříve, než jsem zveřejnil první tucet nedostatků. Poté jste smazal můj odkaz na dvě stránky z knihy s cca 15 nedostatky: ( http://i61.photobucket.com/albums/h64/unyva2/str158-159-150dpi-60pct.jpg ) zablokoval jste diskuzi k Trafalgaru. Vaše úporná snaha o mé umlčení z obavy o pokles prodeje je pochopitelná. Vloni jsem nestačil zveřejnit svůj názor na knihu (povedlo se to až nyní ? viz můj příspěvek ze dne 26.07. výše). Když jsem zveřejnil své pochyby, zda máte ošetřená autorská práva na obrazy Geoffa Hunta (uvedené v knize bez jména autora), všechny příspěvky v tématu "Dokonalá námořnická kniha" jste bleskově smazal. Příští rok se chystám na další studijní stáž do Anglie a Geoffa Hunta se zeptám, jak to s těmi právy je (letos mi plánovanaá cesta nevyšla). Proto jsem Vám knihu neposlal zpět ? chtěl jsem ji vzít sebou a ukázat mu ji. Pro mne Vaše kniha Trafalgar skončila, po Vašich krocích se necítím vázán žádnou dohodou - a zdůrazňuji, že jsem Vám žádnou erratu neslíbil, jen označení chyb v knize. S českou verzí Trafalgaru nehodlám ztrácet více času ? navíc, kdeže loňské sněhy jsou, kdo si na ni vzpomene po takové době? Pokud se mi podaří zřídit vlastní webové stránky, alespoň stovku nedostatků tam zveřejním a dám Vám vědět. Nicméně děkuji za připomenutí, pošlu Vám za výtisk peníze, když je to s jejím prodejem tak nevalné. Nu a toto je diskuze k článku pana Řezníčka, proto jsou zde mé připomínky, respektive jen část ? pokračování výčtu chyb již nemá cenu (čtenáři, kteří umí anglicky a téma je zajímá, si mohou sami porovnat, že Řezníček často napsal v článku zpracovaném podle Jamese něco jiného než James samotný, třeba u šalupy Surinam ? viz. James Vol. 3, str. 283. Netřeba dodávat, že podle záznamu válečného soudu byla situace poněkud jiná).
Datum: 30. 07. 2009 20:45:20 Autor: Karel Řezníček
Předmět: omluva (panu Josefovi i většině čtenářstva!)
Pane Josef, odpuste, že jste se stal obětí čehosi co zdravý rozum nechápe, ale tato odpověď pana kapitána rozhodla, že jsem definitivně přestal uvažovat nad jakoukoli formou omluvy a hledání cesty ke smíru. Možná se kapitán Lokaj námořnictvu věnuje 24 hodin deně a má přístup k primárním pramenům, já jsem odkázaný takřka výhradně na ty sekundární a jsem šťastný když na svůj námořní koníček ušetřím několik ucelených hodin měsíčně (pak není tak zásadní byla-li ta či ona loď bez jakékoli pochyby "bombardou", či nikoli, a třeba právě tento "problém" vzruší tak sotva jednoho Čecha z milionu; a kvůli proklamovaným dvaceti čtenářům dělat takový poprask, nechápu, nerozumím). Mnohdy jsem vděčný za jakoukoli nerušenou chvilku u PC, a ještě o ni musím okrást rodinu, to se pak těžko žongluje slovy a surfuje na webu, zvláště pak vytáčeném... Vím je to můj problém, ale přes nedokonalost toho co produkuji (či produkujem s p. Kovaříkem, potažmo Křížkem), věřím, že na své možnosti přispívám(e) k popularizaci éry plachetních lodí měrou vrchovatou, a pokud uvážím co za zrůdnosti jsem na tato témata v češtině už četl, tak Jsem (jsme) vlastně jen "zástupným obětním beránkem" bezmocné zloby (což je nejmarkantnější, že lavina výtek se spustí vždy po nějakém pochvalném slově). Možná oprávněné, od člověka vysoce erudovaného, ale pan kapitán opakovaně prokázal vysoce nezáviděníhodnou schopnost udělat si z latentních spojenců zaryté nepřátele, a proto je jeho boj možná spravedlivý, ale poněkud don-Quiotovský. Jak CENÉ by bylo jeho snažení, kdyby jako "autor hlavního příspěvku" poukázal na onen zde bez ladu a skladu citovaný seznam doporučené literatury, třeba s tím jaká mají jednotlivá díla přednosti a slabiny. Pak bych mu nadšeně zatleskal a složil hlubokou poklonu, jenže... Na váš dotaz nemohu v zastoupení odpovědět a přiznám, že bych opět vařil z vody, a navíc opravdu už nevím komu (resp. čemu) se dá věřit -- vemte si jen nejmarkantnější věc, počet záďových děl HMS Victory, jsou krásná plátna se dvouma i se čtyřma, tuším, že některá z nich by se asi měla promptně spálit a popel naházet do kanálu, pokud možno Anglického... SORRY, ale nervy mám také jenom jedny, Vy, jako laskavý (modelový, nikoli modelářský :-) čtenář, snad pochopíte a prominete, alespoň doufám a nezanevřete na mne -- tak snad v lepších časech, a nad lepšími texty, neb zde jsem už opravdu uondán a rozhodně mě celé polemika pozitivně nenabila a pochybuji, že kohokoli dalšího... :-(((
Datum: 30. 07. 2009 21:43:20 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka
Pane Řezníčku, hluboce se mýlíte a zase jen spekulujete, o žádný boj nejde. Řiďte se prostě příslovím: Když něco děláš, dělej to pořádně. Jak to dělat pořádně, jsem Vám napsal. Netahejte sem emoce a nekalte vodu zdlouhavým vysvětlováním, proč jste neodvedl dobrou práci, nedělejte ze sebe chudinku a neberte si jako rukojmí oněch 10-20 čtenářů. Zajisté jste si všiml, že jsem psal příspěvky po jednom, nikoli jeden kilometr dlouhý ? chtěl jsem vědět, jak se zachováte, a podle toho jsem reagoval. Kdybyste hned po mém prvním diskuzním příspěvku pro Reného napsal něco ve smyslu, jak jsem napsal 29.07. ?ad sypání popele?, bylo vše jinak. Zachoval jste se typicky hezky česky (á la Kocourkov), s hromadou výmluv a vysvětlování. Já se léta pohybuji v anglosaském světě a načichl jsem jejich způsoby ? tam, když něco uděláte blbě, tak jste pěkně zticha a koukáte, jak vše napravit. Každý pochopí, když uděláte botu, ale nikdo neakceptuje zdlouhavá vysvětlování, proč to nešlo. Když řeknete oh, shit, a koukáte to napravit, tak Vás budou brát. Výmluvy neberou, tím se jen člověk ztrapní, a řeknou Vám - když to neumíš, tak to nedělej. Kdybyste hned v úvodu svého článku napsal, že uvítáte připomínky ke svému článku, neboť jste si vědom, že tam budou chyby, dostalo by se Vám jiné odezvy. Svůj článek jste poněkud odflákl a máte tam hlouposti, nic víc a nic míň. Kdybyste jej tak zuřivě nebránil, rovněž byste se dočkal jiné odezvy. Já nepotřebuji mít nepřítele a je mi srdečně jedno, jestli se za mého nepřítele chcete považovat. Po těch Vašich hloupostech o sežrání moudrosti a horních Uhrech by jen naprostý blázen mohl očekávat, že budeme kamarádi. Takhle se nemůžete chovat ? to na Vás byla řada, pěkně sklopit hlavu a rychle napravit odflinknutý článek. Kdybyste hned v úvodu napsal ......... Vy jste si ale vybral uraženou ješitnost pisatele literatury (pokroucených) faktů. Já k Vám žádnou zášť necítím a jakmile na web dáte další "námořnický" článek, rád Vám jej opravím :-) PS: to s tím článkem o doporučené zahraniční literatuře a poukázáním na přednosti a slabiny je dobrý nápad, díky za inspiraci.
Datum: 30. 07. 2009 23:04:34 Autor: Karel Řezníček
Předmět: Napravit?
Co lze napravit? Všechny kritické připomínky si pečlivě ukládám v PC, ale reedici neplánuji. Z mé strany nešlo o žádný dlohodobě promyšlený literární počin, podle nějž by měl kdokoli cokoli, ale bezmála z patra sepsaný průvodní text k jinak suchému a nudnému jmennému výčtu (stěžejní úmysl bylo toliko upozornit, že něco takového, jako Jamesovo dílo existuje). Ano ODFLÁKL jsem to jak v prvotní euforii, tak později ve chvíli, když jsem uvažoval co z nepublikovaných rukopisů vytáhnout ze šuplíku, přičemž to půjde jen trochu oprášit a použít. V daném momentě jsem byl přesvědčen, že ke sledovanému cíli takto pojatý text postačí -- dle všeho -- mýlil jsem se! Že by třeba někdo vycházel ze mne jako "pramenu", mne ani v nejbláznivějším snu nenadlo... Pokud by tento web fungoval jako onen "můj" hockeyový, průběžně bych korektury zanášel, zde můžu jen trpně sledovat narůstající množství zjištěných BOT (a to nejen Vámi, ale i mnou!) -- nemyslíte, že už to samo o sobě je dosti depresivní...?!? PS/ Vždycky jsem razil tezi, že víc lidí víc ví, a více očí více vidí; autor sám po sobě čte to co tam "chce mít" a ne, "co tam vskutku je" (což každý nejlépe pochopí, když si přečte svůj text s odstupem třeba i několika let)! Proto praktizujeme v určitém okruhu lidí vzájemné čtení rukopisů, kritizovat věc až po vyjití (zveřejnění), je žel už poněkud pozdní... PT/ Rozhodně nikde nepůsobím jako "odborný lektor", ale jen velice všímavý hnidopich, přičemž rozdíl mezi námi dvěma je, že já to dělám před tiskem, kdy se ještě dá na nějaké ty výhrady a připomínky pozitivně reagovat, po tisku jsou reakce už principově negativní -- také jsem to pocítil a když jsem neustále rozebíral co kde bylo uvedeno špatně, měli mě tehdy za blázna a říkali to co zde padlo i na Vaši adresu... NEMUDRUJ A NAPIŠ TO LÍP!
Datum: 31. 07. 2009 06:16:28 Autor: Karel Řezníček
Předmět: Opravdové tragedie
Dříve jsem se zaměřoval spíše na "Sever proti Jihu", a také zde mám literatury podstatně více, ale má pochybení jsou smutná, nepříjemná, ale ne tragická!? Tím je, třeba když v naší knize ALMANACH BITEV, se u hesla Fort Henry a Donleston překladatel asi překoukne a z "gun baoat" udělá "gumi boats" a místo obrněných dělových člunů, tak na pevnost útočí desant z člunů nafukovacích. Nebo v knize 1400 dní se kterási loď (nejsem si nyní jist u které to je) stane obětí útoku torpedoborců, přičemž útočil prostý člun s žerďovou minou, etc., etc. [nebo kde místo těžkého "obléhacího trénu" (siege train), nasadí k podpoře útoku "obrněný vlak"]. Ne, není to omluva, jen si prostě myslím, že útočit tak intenzivně zrovna na mne a mé přátele, není právě spravedlivé a objektivní...
Datum: 31. 07. 2009 11:20:22 Autor: Diletant
Předmět: kpt.KL dotaz
Pane, prosím můžete mi doporučit nějakou knihu jejíž jste autorem?_
Datum: 31. 07. 2009 21:09:33 Autor: Křížek
Předmět: Pro p. KL
Vážený pane kpt. KL! Nedávno jsem musel přeformátovat svůj PC a bohužel mi zmizela Vaše e-mailová adresa. Rád bych s Vámi pokračoval v diskusi (vlastně i v nabídce spolupráce) prostřednictvím e-mailů. Mohl byste mi laskavě znovu napsat svoji e-mailovou adresu? Děkuji předem a těším se na další spolupráci. Leonid Křížek, elkapress@gmail.com
Datum: 01. 08. 2009 07:19:56 Autor: Karel Řezníček
Předmět: Posledních pár vysvětlení
Proč neplánuji reedici? Jednoduše, protože v nemám a v dohledné době nebudu mít čas celý materiál přepracovat natolik perfektně, aby splňoval nejvyšší kriteria (pokud pan Křížek usoudí, že můj text je natolik špatný a nebo kontraverzní, může ho stáhnout, nebudu se nijak zlobit [pokud si to ovšem pane kapitáne nevyložíte jako útok na svou osobu] - ostatně o tom, že nějaká šestisvazkový James existuje už musí vědět všichni čtenáři tohoto webu, víc než je jim milo... :-). Uvedl jsem, že jsem psal bezmála z patra, není to přesné, psal jsem podle asi tří archů papíru na něž jsem si učinil nějaké poznámky, zjevně moc povrchně a chaoticky. Tak se asi stalo, že jsem fregatě Kent přisoudil 26 děl patřících lodi Lord Nelson (ovšem, že šlo o loď 4. třídy s 50 jsem si nevymyslel, to bylo v kterémsi MAA, tuším 211 N. Overseas Army, ale sichr si jist nejsem). Já totiž některé podezřelé věci ověřoval, ale na mnohé věci jsem byl zkrátka krátký (př. Teignmouth), neb z mých lepších map index měl jen THE TIMES ATLAS of the WORLD a některé věci prostě jsem ani při nejlepší vůli nebyl schopen dohledat. Že stabilním připojením k webové síti disponuji asi rok není hloupá výmluva, ale ryzí fakt - i tak se k PC dostanu jen pozdě v noci, či brzy ráno... HOWK
Datum: 01. 08. 2009 07:29:55 Autor: Benton
Předmět: Pro kpt.KL
Vážený pane kapitáne, proč hledáte chyby na jiných a ne v sobě? Porovnáním Vašeho překladu "Řecká válečná loď" s angl. originálem zjišťuji nedokonalosti v citacích (např. str.22, Thúkydidés 7.1-2, 7.7.1; správně má být Thúkydidés 7.1-2, 7.1; totéž str 38, Thúkydidés, 7.62, správně ale má být 7.34,62;). Citace klasiků v překladu pochopitelně pocházejí z anglických vydání Penguin Classic, což není nikde v českém vydání uvedeno, takže jsou stejně zavádějící a k ničemu. Mimochodem, nevadí vám jako odborníkovi, že britský autor v literatuře opomenul stěžejní dílo Juriena de la Graviere?
Datum: 02. 08. 2009 15:59:55 Autor: Karel Řezníček
Předmět: Lord Nelson, Melpomene aj.
Spousta věcí mi nedá spát, a třeba pokud jde o "koráb" LORD NELSON. Na straně 43 svazku The Campaign of TRAFALGAR, z šestidílné edice Chatham Pictoral Histories je zpodobněn jeho prohraný souboj s fregatou Bellone. Francouzský název v popisce zní "Prise de Abordage Du Vaisseau Anglais Le Lord Nelson par le Bellona". V následujícím anglickém textu je sice zmíněno, že popiska ignoruje obchodní status plavidla, ale nepopírá 50 děl (byť 18-liberek) a přeneseně tedy ani to, že nešlo o původně řadovou loď odprodanou Východoindické společnosti a následně přezbrojenou. Tak se to alespoň dá pochopit (a určitě jsem nebyl sám), neb boky anglické plavidla vysoce převyšují boky francouzské fregaty a to co je vidět má všechny rysy řadové lodi... MELPOMENE nebyla Dány napadena v létě, ale 23. května; ano léto začíná až 21. června, ujel jsem o měsíc, ale v daném kontextu to nebylo podstatné. Podstatné je, že na str. 133 svazku The Victory of Seapover téže série je uvedeno "Two months later was obliged to return to Britain, too shattered to be of further use as a cruiser". Ano v mezidobí ještě stihla jakousi potyčku s dělovými čluny ruskými, ale tamtéž (126) je uvedeno "was in poor condition after her brush with Danish gunboats", když se ještě přidalo pár kulí ruských byl osud lodi definitivně zpečetěn. A pokud je malba na str. 133 alespoň trochu realistická (celá horní paluba a takeláž v plamenech), je vůbec zázrak, že ještě někam od dánského Nyborgu odpluli... PS/ Mé šotky jsou nepříjemné, ale vzato z jiného úhlu pohledu (soudě podle ohlasů docházejících na mail), každá z v mých příspěvcích jmenovaných lodí má vlastně štěstí, že jsem ji pro našeho čtenáře vytáhl z propasti zapomění a pokud jej něčím zaujme může se sám podrobněji vydat po její kýlové stopě... Pravda, mým primárním cílem není glosovat typologie jednotlivých plavidel (a proč to nepřiznat, když je pramen přespříliš "odborný", nejednou se mi stane až nedešifrovatelným), osudy dílčích lodí, ale "oživit" zájem i o okrajová válčiště (na nichž námořnistvo hrálo větší či menší roli) o nichž se v našich končinách obecně ví jen velmi málo, ne-li bezmála zhola nic. Pokud nějakého čtenáře dané téma zaujme, může v průzkumu pramenů zajít mnohem hloub a mé texty vyujít jen jako jakéhosi PRŮVODCE a tak je to mnou i zamýšleno v připravovaných DVOU BITVÁCH O KODAŇ a DÁNSKÉ PARTICIPACI NA NAPOLEONSKÝCH VÁLKÁCH, což tedy již vyšlo před lety v Bulletinu ČSNS, ale nové poznatky se množí...
Datum: 03. 08. 2009 12:27:43 Autor: Josef
Předmět: Re "prosba"
Ve svém vlastním příspěvku z 26.7.píšete, že James samotný upozorňuje na to, že v jeho knihách jsou chyby. Vždy když srovnáváte různé zdroje tak zjistíte, že se v některých věcech liší. To je fakt o němž není třeba diskutovat a není třeba hledat a uvádět ani ony tři příklady rozporů. Pokud se týče mého dotazu na oplachtění Victory, ptal jsem se samozřejmě proto, že např. v knize Trafalgar žádná relevantní zmínka o tomto problému není. Odborník se ovšem pozná podle toho, že na konkrétní dotaz hledá odpověď, nikoliv že dotaz bagatelizuje nebo odhodí. V jednom svém příspěvku jste napsal, že jste dlouho pobýval v anglosaském světě. Z diskusí, které vedete na tomto serveru již delší dobu bohužel vyplývá, že jste tam nepochopil jednu dost podstatnou věc - getlemanské chování. Využijte k tomu svou příští cestu. Stále se totiž chováte jako onen příslovečný řeznický pes.
Datum: 03. 08. 2009 17:16:35 Autor: Diletant
Předmět: upozornění
Vaše doporučení je bezpředmětné, Gentleman se naučí nosit sako, až ve třetí generaci.
Datum: 04. 08. 2009 11:22:50 Autor: Leonid Křížek
Předmět: pro p. KL (naposled)
Vážený pane kpt. Lokaji! Na moji výzvu k osobní korespondenci ze dne 31. 7. jste nereagoval, takže usuzuji, že o nějakou konstruktivní spolupráci zájem nemáte. Protože vám nemohu výhrady k vaší kritice zaslat e-mailem, uveřejňuji je zde. Vaše nedávné poznámky (označené ? na začátku a ?? na konci citace ) opatřuji svými komentáři. Píšete ? Prohlásil jste, že na té knize nemáte co měnit, že je tam tak 10 chyb? ?? Odpovídám: To se týkalo 2 stránek, které jste mi zaslal patrně ještě před svým odjezdem na moře. Pokud se dobře pamatuji, nějakou takovou cestu jste oznamoval. 10 chyb se rozhodně netýká celé knihy. Oprava titulku u ilustrace ?práce s košovkou? za ?úpravné balení košové plachty? mi nepřipadá jako chyba. Spíše jako upřesnění popisku k obrázku, který je i tak jasný. Takto malicherná je i většina ostatních zaslaných výhrad. ? Uveřejnil jste afektovanou a komickou "odbornou" recenzi o "dokonalé námořnické knize" od jistého laika, který na svém webu píše, že o plachetnicích nic neví, dříve, než jsem zveřejnil první tucet nedostatků. Poté jste smazal můj odkaz na dvě stránky z knihy s cca 15 nedostatky ? zablokoval jste diskuzi k Trafalgaru. ?? Ten laik má právo na svůj názor. Diskuse k jeho recenzi je otevřená. Nikoho necenzuruji. Diskusi k Trafalgaru jsem smazal, protože poškozovala moje podnikání. Přeci nebudete čekat, že na své stránce nechám příspěvky, které mě finančně poškozuji. ? Když jsem zveřejnil své pochyby, zda máte ošetřená autorská práva na obrazy Geoffa Hunta (uvedené v knize bez jména autora), všechny příspěvky v tématu "Dokonalá námořnická kniha" jste bleskově smazal. Příští rok se chystám na další studijní stáž do Anglie a Geoffa Hunta se zeptám, jak to s těmi právy je. ?? Jen mě klidně panu Huntovi práskněte. Pokud se nemýlím, jedná se pouze o 1 výřez z jeho obrazu na str. 68. Rád názor p. Hunta uslyším. Pokud bude mít dojem, že jsem ho poškodil, určitě se s ním vyrovnám. Zatím ovšem kniha Trafalgar žádné peníze nevydělala, takže nevím, jak by mělo vyrovnání vypadat. Za použité ilustrace je odpovědný autor (je to ve smlouvě). Jistě použil ilustraci p. Hunta bona fide. ? Pro mne Vaše kniha Trafalgar skončila, po Vašich krocích se necítím vázán žádnou dohodou - a zdůrazňuji, že jsem Vám žádnou erratu neslíbil, jen označení chyb v knize. ?? Po jakých mých krocích? Smazání diskuse? Viz vysvětlení výše. Kdybych Vás chtěl ?cenzurovat?, tak byste se na stránce Militaria tak dlouho ?nebavil? s p. Řezníčkem. Označení chyb v knize byla dohoda. Zatím z Vaší strany nesplněná. ? S českou verzí Trafalgaru nehodlám ztrácet více času ? navíc, kdeže loňské sněhy jsou, kdo si na ni vzpomene po takové době? ?? Na knihu si ?vzpomenu? já. Jak jsem psal, nemohu vydat druhé opravené vydání, na to nemám finance. Snad bych mohl do neprodaných knih nechat vložit errata. To ovšem byste musel splnit svůj závazek tyto chyby v knize vyznačit. Na knihu si také ?vzpomene? asi tisíc čtenářů, kteří si ji koupili. Je docela směšné, jak hýříte připomínkami a kritikou všeho druhu, ale jakmile vás člověk vyzve ke konstruktivní práci, oháníte se výrazy ?kniha pro mě skončila?, ?nehodlám /s ní/ ztrácet čas? etc. Postupně nabývám dojem, že jste zneuznaný grafoman a notorický šťoural. Takový dojem nabyla také redakce nakladatelství NADAS, už v 70. letech. Vzpomínáte? ? Nicméně děkuji za připomenutí, pošlu Vám za výtisk peníze. ?? Peníze nechci vracet. 309 Kč mě nevytrhne. Kromě toho jsem Vám knihu poslal po dohodě zdarma, není nutné na této dohodě nic měnit. Vy dohody nedodržujete, já ano. ? ... toto je diskuze k článku pana Řezníčka ?? Navrhuji, abychom p. Řezníčka z naší diskuse až na další vynechali. Je to ?diletant?, což beru jako pozitivní termín? doslova ?ušlechtilý amatér?, který samozřejmě dělá chyby. (Kdo z nás je nedělá? Dokonce i takový James, či Kemp ? oba dva je kritizujete?). Pan Řezníček lektoroval řadu mých knih k mé spokojenosti, odchytil řadu přehmatů, překlepů a věcných pomýlení. Tedy víc, než jste Vy udělal pro knihu Trafalgar, ačkoliv jste se k tomu sám nezištně nabídl. Skutek opravdu utek?.
Datum: 11. 12. 2009 18:59:20 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka - ad Lord Nelson
Pane Řezníčku, na Váš příspěvek z 02.08.2009 o východoindické lodi Lord Nelson jsem nemohl reagovat dříve, neboť jsem byl několik měsíců na lodi. Je mi líto, ale v popisku obrázku na str. 43 knihy ?The Campaign of Trafalgar 1803-1805? je napsáno něco poněkud jiného, co jste špatně přečetl, nepochopil a zcela chybně interpretoval. V textu popisky jasně stojí: .....and, typical exaggeration of the time, the Indiaman is credited with 50 guns (18 pdrs)..... Volně přeloženo: .....výzbroj je typicky pro onu dobu zveličena a východoindické lodi je připisováno 50 osmnáctiliberních děl..... Jinými slovy, popiska naopak 50 děl jasně POPÍRÁ, a na obrázku je sice větší dvojpalubník, ale není to středně velký Lord Nelson! Archívy samotné Ctihodné východoindické společnosti (HEIC) hovoří něco jiného, jak jsem uvedl již ve svém příspěvku z 25.07.2009 ? její výzbroj čítala 26 děl (20x18liberních a 6x12tiliberních). Lord Nelson byla typickou ozbrojenou obchodní lodí, postavenou pro HEIC, nikoli bývalou řadovou lodí odkoupenou od Royal Navy. RN žádnou řadovou loď HEIC neprodala, spíš naopak ? v nouzi kupovala RN lodě od HEIC. Takové detaily, že HEIC lodě nevlastnila, ale že si je dlouhodobě pronajímala; že 50tidělové lodě byly z kategorie řadových lodí RN oficiálně vyřazeny již před sedmiletou válkou v polovině 18. století, a jejich tonáž činila 1044-1200 tun bm; že velikost Lorda Nelsona s tonáží 819 tun bm je srovnatelná s nejmenším typem dvojpalubových válečných lodí RN ? 44dělovými 5th rates s tonáží 800-900 tun bm, vyřazených z kategorie řadových lodí již počátkem 18. stol.; že i malé lodě HEIC měly zadní nástavbu se dvěma řadami oken a z dálky působily jako dvojpalubníky; že středně velké lodě HEIC byly často jako dvojpalubníky kamuflovány buď pomocí namalovaného falešného pásu střílen nebo u větších lodí vytvořením iluze druhé dělové paluby z horní otevřené paluby (jako např. HEICS Warley o 1475 tunách bm z r. 1804, viz: http://www.nmm.ac.uk/collections/displayRepro.cfm?reproID=BHC3707&picture=1#content); že ozbrojené obchodní lodě HEIC měly nejen slabší výzbroj, než válečné lodě srovnatelné velikosti, ale především nedostatečný počet posádky k jejich obsluze (posádka lodi Lord Nelson čítala pouhých 102 mužů, zatímco francouzských korzárů byl dvojnásobek); tak takové detaily ponechávám stranou, neboť o něco takového evidentně nemáte zájem. Co se týče vyobrazení souboje Bellony a Lorda Nelsona ? zveličování nečetných francouzských úspěchů na moři a přehnané proporce lodí na obrazech jsou pro onu dobu charakteristické, viz např. obraz Surcoufovy Confiance vs HEICS Kent, nebo Bayonnaise vs HMS Ambuscade. V našem případě francouzský malíř obrazu Auguste Étienne François Mayer (1805-1890) loď Lord Nelson na vlastní oči vůbec neviděl, neboť v té době ještě nebyl na světě; obraz samotný údajně pochází z roku 1847. Mayer možná později v třicátých letech nějaký ten východoindický dvojpalubník spatřil na vlastní oči, ale jejich tonáž byla výrazně větší (1200-1400 tun bm), kdežto tonáž Lorda Nelsona, jak uvedeno výše, činila pouhých 819 tun bm. Dobytí lodi Lord Nelson je tedy zobrazeno podle přikrášleného a zveličeného ústního podání korzárů z Bellone, ve stylu romantismu 19. století. Malíř Auguste Mayer se mimochodem dopustil řady chyb i jinde, např. na tomto známém obrazu bitvy u Trafalgaru ? viz http://www.robin-brooks.com/articles/bucentaure-and-the-battle-of-trafalgar.shtml (mně osobně se tento obraz líbí pro svoji atmosféru bitvy, o jeho přesnosti si však nedělám iluze). Zbývá jen dodat, že loď Lord Nelson byla zpětně zajata Brity pouhých několik dní po akci Bellone (27. srpna), dříve než s ní francouzská kořistní posádka doplula do prvního přístavu, že byla vrácena HEIC a po opravách sloužila ještě pět let, až do roku 1808, kdy se potopila v bouři v Indickém oceánu. Naprostou záhadou je tak pro mne skutečnost, že ve svém článku zpracovaném podle Jamese jeho údaje neberete v potaz, a v příspěvku uvádíte špatně pochopené údaje z jiné knihy. Nezlobte se, ale ve svém příspěvku o lodi Lord Nelson z 02.08.2009 jste tedy opět, řečeno Vašimi slovy, poněkud ?vařil z vody?. Příště si srovnáme Vaše nepřesnosti týkající se fregaty Melpomene, jejíž osud jste špatně pochopil, a zatímco Vy jste loď odepsal již v r. 1809, ve skutečnosti brázdila evropské vody, Středomoří a dokonce severoamerické vody až do roku 1815.
Datum: 11. 12. 2009 19:05:50 Autor: kpt.KL
Předmět: pro p.Řezníčka - ad fregata Melpomene
Pane Řezníčku, ve svém článku jste, prosím, napsal: ?Na stránkách Bulletinu ČSNS (č 27, str.76?7), jsem zmínil osud fregaty Melpomene (36 děl), poničené v létě 1809 dánskými dělovými čluny. Jakkoli byla následně ve Sherness shledána nezpůsobilou další služby, vzhledem k tomu, že přes těžká poškození zvládla uniknout od Nyborgu do švédské Karlskrony, a po provizorní opravě přeplout i do Anglie, musela být stále plně plavbyschopná!? Ve Vašem příspěvku ze dne 02.08.2009 přidáváte další nepřesnosti, vzniklé nepochopením anglického textu. Jak jsem již napsal 25. 07. 2009, bylo to trošku jinak. Aby se to nepletlo, uvádím celkový stručný přehled zde: fregata Melpomene měla nominálně 38 děl, nikoli 36; akce s dánskými dělovými čluny se odehrála 23.5.1809, ne v létě; loď byla prozatímně opravena a byť se nenacházela v prvotřídním stavu, nebyla ?shledána nezpůsobilou další služby?. Již o měsíc a půl později, 7. července 1809, se účastní bojové akce v eskadře komodora T.B. Martina proti flotile ruských dělových člunů v průlivu Baro u jižního pobřeží Finska (Porkalafjärden), James se ostatně o akci zmiňuje na stejné stránce (180 dole)! http://www.pbenyon.plus.com/Naval_History/Vol_V/P_180.html ? Melpomene byla sice vyřazena ze stavů RN v Sheerness (se dvěma e), ale teprve v r.1815 ? viz její kariéra: http://www.pbenyon.plus.com/18-1900/M/02985.html Zdůrazňuji, že dle záznamů Admirality sloužila Melpomene až do roku 1815, můžete si ověřit v britských archívech: ADM 8/97-100 List Books (Monthly list of ships in commission), ADM 1/2705 Captain's Letters 1809, nebo ADM 180/7-10 Progress Books (záznamy o opravách jednotlivých lodí). Podstatné tedy je, že její osud nebyl definitivně zpečetěn v roce 1809, jak píšete, ale jak zmíněno na str.133 svazku ?The Victory of Seapover?, po návratu z Baltu po akci s Rusy byla pouze vyřazena ze stavu křižníků (cruisers) ? z důvodu těžkých poškození trupu ? rozstřílená žebra a další důležité konstrukční prvky značně omezily možnost bezpečně nést těžká děla ? a loď by vyžadovala velkou a nákladnou opravu. Melpomene, ukořistěná Brity od Francouzů, měla typicky slabou konstrukci trupu; jinými slovy, francouzské lodě na tom byly technologicky hůře, něž anglické ? ale to jistě víte. Poté sloužila jako transportní loď pro vojsko (troopship) v různých oblastech, včetně Středomoří a v severoamerických vodách. Obraz na str. 133 příliš realistický není ? popiska obrazu v britském National Maritime Museum jasně říká: .....This painting, which is an imaginary account after the event...... , volně přeloženo: .....Obraz zhotovený později představuje imaginární popis událostí...... Ani na tomto imaginárním zobrazení akce však Melpomene nehoří, to se Vám jen zdá, to je odraz plamenů šlehajících z děl v hustém kouři. V hlášení kapitána lodi o akci s dánskými dělovými čluny z 23.5.1809 není o požáru zmínka, proto není její odplutí od Nyborgu žádný ?velký zázrak?. A jak víme, po krátkých opravách fregata dále sloužila až do července v Baltském moři. Zmiňovaný obraz je k vidění zde: http://www.nmm.ac.uk/collections/displayRepro.cfm?reproID=BHC0590&picture=1#content a http://www.nmm.ac.uk/collections/explore/object.cfm?ID=BHC0590&picture=1#content Nyní si uděláme vánoční přestávku, nu a po Novém roce si můžeme případně rozebrat další tucet nedostatků ve Vašem článku.
Datum: 12. 12. 2009 06:02:15 Autor: Karel Řezníček
Předmět: Další chyby - jistě...
Vážený pane kapitáne, vítejte v domácích vodách. Jsem si vědom svých banálních chyb i pojmových a jazykových nedostatků, z nichž plynou pochybení další, ale jak již jsem psal výše toto není odborný námořní portál a většina laiků je snese... Jak už jsem zde také uvedl, svůj příspěvek jsem neuveřejnil po podrobném prostudování celého Jamesova díla (to se mi ostatně nepodařilo dodnes), ale v prvotní euforii po jeho získání. Také jsem přiznal, že jsem onen text psal bezmála z patra, protože nešlo o odbornou studii, ale o cosi co bych pojmenoval jako UPOUTÁVKU pro lidi, které námořnictvo sice zajímá, ale o studiu v primárních archivech si mohou nechat jen zdát (a tak James byl především ten telegrafický výčet plavidel)!!! Dokud jste připojoval jen prolinky k dohledání vlastní věci a dílčí geografická upřesnění nebylo nač reagovat, leda snad jedině poděkovat, jenže to bych si toho nejprve musel všimnout, neb pro mne tento příspěvek byl dávno uzavřená kapitola... Obávám se, že se na tomto ZÁSADNÍM FAKTU nic nemění ani dnes, neb mám spoustu důležitějších a pragmatičtějších starostí, a znovu nemohu než konstatovat, že bych si o lodičkách raději četl, než psal - minimálně je to pohodlnější, ale žel patřím mezi lidi, kteří cítí potřebu "podělit se" se spřízněnými dušemi, leč na rozdíl od mnohých profesionálních historiků si nikterak nenárokuji neomylnost... OSOBNĚ MYSLÍM, ŽE NA TOMTO KYBERNETICKÉM BITEVNÍM POLI BYLO JIŽ VYSTŔÍLENO PŘESPŘÍLIŠ PRACHU, UZNÁVÁM SVOU PORÁŽKU A STAHUJI SE Z BOJE, NEB POMYSLNÉ KRVE BYLO JIŽ PROLITO DOST, jen se obávám, že ani Vaše vítězství Vám v zásadě k ničemu není... Osobně bych Vám doporučil, abyste svůj triumf završil zřízením onoho avizovaného vlastního webu, přičemž bez vší jízlivosti se s ním velice RÁD seznámím a budete-li o to stát, třeba i něco budu glosovat -- ale jak se říká všeho s mírou a zde už asi virtuální džbán přetéká... S úctou váš zde již asi zbytečně "angažovaný suchozemec" KŘ
Datum: 12. 12. 2009 13:22:55 Autor: Ing. Jaroslav Procházka
Předmět: Katastrofa
Já myslel, ze že ten kpt. LK utopil,nebo alespoň uchlastal a že bude pokoj. pokus si myslíte, že jsem neslušný, tak připomínám poznámku pana josefa z 3.8. 2009 -"Z diskusí, které vedete na tomto serveru již delší dobu bohužel vyplývá, že jste tam nepochopil jednu dost podstatnou věc - getlemanské chování. Využijte k tomu svou příští cestu. Stále se totiž chováte jako onen příslovečný řeznický pes.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.


Recenze týdne

 Kordy a rapíry z českých sbírek 16. - 18. století II. díl

Kniha volně navazuje na první díl, vydaný roku 2018.