logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Pentagon a mimozemšťané na diskoletounech

O některých "tajných" projektech

Souvislost mezi poválečným průmyslovým a vojenským náskokem US v důsledku totálního „zběhnutí“ téměř celé Hitlerovy vědecké komunity do US, a vyrabování německých průmyslových patentů ve „spolupráci“ s Moskvou, rukou společnou a nerozdílnou, do podvědomí veřejnosti moc nevstoupila (viz Poválečná recyklace nacistických vědců I, II, III, IV – http://kostlanova.blog.idnes.cz/c/119195/Povalecna-recyklace-nacistickych-vedcu.html).

Německo od konce 19. stol. do roku 1945 nezpochybnitelně procházelo mimořádně kreativním obdobím, mj. Alexandr Lippisch (1894–1976) se specializoval na hybridy letadla-rakety, ve 20. a 30. letech navrhl mnoho bezocasých kluzáků.

Jeho Kachna/Ente byla prvním letadlem s raketovým pohonem. Byl fascinován delta křídly, a výzkum větrného tunelu ukázal, že delta křídlo je tím pravým pro nadzvukové letouny.

Kachna

Jeho nejznámějším návrhem byla stíhačka s raketovým pohonem Messerschmitt Me-163 (Komet), avšak „shora“ nařízená spolupráce Lippische a Messerschmitta byla velmi obtížná, protože se bytostně nesnášeli.

Messerschmitt Me-163 (Komet)

Po válce projevila o hybrid raketového letounu s delta křídly zájem US firma Convair, vznikly tak F-92, F-102 Delta Dagger, F-106 Delta Dart, a B-58 Hustler.

V polovině 50. let zájem Lippische z delta křídel přešel na pozemní raketová vozidla, na letadla těžší vzduchu, navrhl nekonvenční VTOL letoun s kolmým startem a přistáním.

Roku 1966 založil vlastní firmu, která upoutala pozornost západoněmecké vlády, s jejíž pomocí, za nelibosti Washingtonu, byl vyvinut prototyp jak Lippischova VTOL, tak raketového vozidla, ale tím spolupráce skončila, protože u Lippische znovu propukla již léčená rakovina (podobně skončila spolupráce s Bonnem, vyvinutá z vlastní iniciativy, Wernera von Brauna).

Lippischův Aerodyne 1955

Dalším významným členem poválečného „US týmu“ byl Hans von Ohain (1911–1998), jeden z vynálezců tryskového pohonu, na který získal patent v roce 36.

Přátelil se s automobilovým inženýrem Maxem Hahnem, který jeho model postavil, zdokonalil jej Ernst Heinkel, výsledkem v roce 37 byl tryskový motor HeS1.

Max Hahn poté pracoval na problému spalování, a vodík, který svými vysokými teplotami opotřebovával kov, nahradil benzínem, HeS3 v 8/39 otestoval bombardér Heinkel He178, první letoun s tryskovým pohonem na světě.

Nacističtí funkcionáři byli očividně spokojeni, protože do pokladny firmy Heinkel nasypali vysoké finanční částky.

Na tryskových motorech úspěšně pracovaly i firmy Junkers a BMW.

Dne 30. 10. 44 se Hermann Göring zúčastnil odpálení raket V259 a V260, a nadšeně provolával: „Nádhera, musíme je odpálit hned na prvním poválečném sjezdu strany.“

Rakety pro Hitlera se testovaly denně až do 20. 2. 45, většinou explodovaly ve vzduchu, nicméně v době, kdy Roosevelt nařídil generálům Eisenhowerovi a Pattonovi, aby se stáhli, a nechali Stalina osvobodit Berlín, a tím zabrat budoucí státy na východ od Berlína, Hitlerovi raketoví inženýři připravovali do výroby obří „neslyšitelnou“ raketu A4 s doletem 368 km, dosahující výšky 960 km (jejím tajemstvím byl motor na kapalný dusík a alkohol). Řízená byla radarem nebo samonaváděná gyroskopem.

Ještě větší byla okřídlená raketa A9.

Raketa A9

Také US měly inženýrský „poklad“, naturalizovaného US občana srbského původu jménem Nikola Tesla (1856–1943), jenž ve 30. letech mj. předpověděl částicové/paprskové zbraně, „které svazkem paprsků zničí celou voj. letku“, ale US ministerstvo války se mu vysmálo (US tajné služby, se však po Teslově smrti jeho nákresů v trezoru zmocnily).

„Mimozemské“ létající talíře se velice podobaly nákresům Hitlerových konstruktérů, nicméně US armáda tvrdošíjně popírala, že by testovala nacistické talířové letouny (Rundflugzeug).

Rundflugzeug

Mezi Hitlerovy diskoletouny patřily i FeuerBall/Kugelblitz „kulový blesk“, Kugelwaffen, světelné koule se zvláštní svítící palivovou směsí, které se od 9/44 do 2/45 objevovaly v blízkosti spojeneckých letounů, a svými silnými elektrostatickými a elektromagnetickými výboji jim vyřazovaly zapalování a radary.

Kugelblitz

Počátkem roku 1950 italský vědec prof. Giuseppe Belluzzo, ministr hospodářství za Mussoliniho, jako prvý zasvěcený zareagoval na tvrzení Pentagonu, že Hitlerovy létající disky jsou výmyslem, a pro list Il Giornale d´Italia uvedl, že „jak nacistické Německo, tak fašistická Itálie od počátku roku 42 testovaly nejrůznější typy létajících disků, které dnes testuje jistá velmoc“.

Teprve poté, co rozhovor s prof. Belluzzo přinesla US agentura Associated Press, se jej „odvážily“ uveřejnit německé listy.

Pár dní poté bývalý nacistický letecký inženýr a kapitán letectva Rudolf Schriever v rozhovoru pro Der Spiegel z 30. 3. 50 tvrdil, že „v roce 41 navrhl nadzvukový diskový vrtulník o průměru 15 m, na kterém pracoval v pražské továrně BMW až do 4/45, kdy z Československa uprchl, přičemž jeho nejnovější model byl otestován 19. 2. 45 na letišti Kbely“.

Flugrad

Dále tvrdil, že „v roce 48 mu z jeho soukromé dílny agenti české vojenské rozvědky pro jistou velmoc ukradli plány a model tohoto diskového vrtulníku“.

2. 4. 50 rozhovor se Schrieverem, spolu s podrobnými nákresy diskoletounu, přetiskl něm. časopis Heim und Welt.

Do roka a do dne od poskytnutí rozhovoru Schriever zemřel při „autonehodě“.

Počátkem 6/52 francouzský deník France Soir publikoval článek o raketě V-7, jejíž autorství si v roce 52 nárokoval Richard Miethe, jenž údajně uprchl do US, a skončil údajně u kanadské firmy Avro, zatímco jeho nákresy a modely zkonfiskovalo bolševické komando (stopy po Miethem končily v roce 45, od té doby byl nevypátratelný).

Článek o V-7 přetiskl čas. La Marche du Monde, a 7. 8. 52 francouzský týdeník C´est La Vie. V 9/52 italský týdeník Tempo otiskl čtyřdílný článek o Hitlerových tajných zbraních, jehož autorem byl italský novinář Luigi Romersa, jenž v roce 47 napsal o jaderných pokusech Třetí říše na pobřeží Baltského moře (viz kniha Hirošima nebyla první).

Der Spiegel z 10/52 rozhovor se Schrieverem znovu přetiskl, ale pozměnil místo a datum ukradení plánů a modelů: v tomto přetisku Der Spiegel tvrdil, že „ nákresy a modely mi byly ukradeny z farmy, na které jsem se skrýval, 14. 4. 45“.

Vrtulníkovou technologii si nechal patentovat již v roce 39 prof. Heinrich Focke. Pilotovaný „diskovrtulník“ vyvíjela i firma Mitteldeutsche Motorwerke/MIMO v Lipsku podle návrhu „vášnivého amatéra“ Artura Sacka a Lippische, jenž modely testoval ve větrném tunelu v Leteckém institutu v Göttingenu již v letech 40–41. „Diskovrtulník“ byl postaven počátkem roku 44, první zkušební let v 17. 4. 44 na baltském pobřeží se nepovedl.

V roce 53, poté co Avro Canada oznámila, že vyvíjí diskový tryskový letoun dosahující průměrné rychlosti 2400 km/h, vystoupil z anonymity německý inženýr Georg Klein, jenž prohlásil, že nacistické Německo vyvíjelo dva druhy diskových letounů, nerotující typ, který vyvíjel Richard Miethe, a rotující „vrtulník“ s prstencem rotujících listů nad kokpitem tvaru vejce (Flugkreisel), který v Praze vyvíjeli Rudolf Schriever a Klaus Habermohl (s tryskovým či raketovým pohonem, který byl nakonec nahrazen Schaubergerovou vzduchovou turbínou).

Klein tvrdil, že se 19. 2. 45 na kbelském letišti účastnil úspěšného letu tohoto „ diskovrtulníku „, který s posádkou během tří minut vyšplhal do výšky 12. 400/15. 000 m. V 4/45 byl letoun údajně zničen na rozkaz polního maršála Keitela.

Admirál Hillenkoetter, první šéf CIA, (47–50), byl sice členem mnoha voj. tajných organizací, jako NICAP a skupiny Majestic 12, přesto nedokázal „předpovědět“ ani útok bolševické Severní Koreje proti Jižní 25. 6. 50.. Hillenkoetter byl nejzavilejším popíračem úspěšně se rozvíjejícího nacistického programu diskových/talířových letounů.

Skupinu Majestic 12 založil prezident Truman poté, co se v tzv. UFO Roswell incidentu US letectvu v 7/47 podařilo „zajmout“ nabouraný létající talíř „i s mimozemskou posádkou“.

Hillenkoetter v roce 1960 v rozhovoru pro New York Times hlasitě požadoval, aby byly zveřejněny důkazy, které má USAF o „ mimozemských létajících talířích“.

V rozhovoru prohlásil: „Kvůli přísnému utajování se nám veřejnost směje, přesto vysocí důstojníci letectva dodnes tento létající talíř analyzují“. Což prohlásil v roce 05 taktéž bývalý kanadský ministr obrany (63–67) Paul Hellyer.

Po zhroucení bolševického impéria v 12/91 ruská vláda přispěchala Washingtonu na pomoc, a odtajnila „svoji“ Modrou složku, kterou KGB vedla o „mimozemských“ létajících talířích s tím, že si tento „jev“ zasluhuje pozornost vědecké obce, ruská Akademie věd přitakala, a prohlásila, že teze o napadení US mimozemskými létajícími talíři je „věrohodná“.

Ruská vláda se tak stala první vládou na světě, které potvrdila „invazi“ létajících talířů do US.

V roce 47, dva roky po „převodu“ Hitlerových vědců a jejich dokumentace do US, se na farmě Foster Ranch u Corona v okrsku Roswell, Nové Mexiko, zřítilo „něco“, pro co si armádní komando okamžitě přijelo, a místním svědkům tvrdilo, že je to přísně tajný výzkumný „balón“, třebaže to byl vysoce moderní průzkumný letoun vybavený radarem, zatímco místní personál z Roswell Army Airfield, který v životě radar neviděl, třebaže hlídal jedinou US základnu vybavenou jadernými zbraněmi, se vší vážností tvrdil, že to byl mimozemský létající talíř (některé zdroje uvádějí, že byli psychicky zmanipulováni), což ufologisté s nadšením přijali, a požadovali, aby US voj. letectvo mimozemskou posádku „vydalo“.

USAF v letech 52–12/69 studovalo nebezpečí plynoucí z „UFO“ pro národní bezpečnost (Project Blue Book), k čemuž zástupce šéfa USAF pro výzkum gen. Bolender v roce 69 vydal pamětné memo, potvrzující to, co kritici projektu Blue Book dávno tušili: „Zprávy o UFO, které by mohly negativně ovlivnit národní bezpečnost, nejsou součástí systému Blue Book“.

V polovině 90. let US Air Force vydalo k tomuto tématu dvě „vysvětlující“ zprávy, které potvrzovaly dřívější verzi USAF, že šlo o „vysokovýškový výzvědný balón“ z projektu MOGUL, vypuštěný z Alamogordo, vybavený rádiovým vysílačem a monitorovacím zařízením k testování sovětských atomových výbuchů a balistických raket.

Tyto dvě zprávy USAF inspirovaly Korffa, aby v roce 97 napsal knihu The Roswell UFO Crash, What they do not want you to know (Co nechtějí, abyste věděli).

V té době mj. dva inženýři z firmy Messerschmitt testovali na přísně střežené USAF Testing Centre, Area 51, u Groom Lake, severně od Las Vegas, Messerschmittův špionážní letoun U2, který byl, spolu s ukázkou raket V1 + V2, a nákresy budoucího kradmého letounu Stealth, rozložen a dovezen do US v 5/45 na ponorce U234, obchod století, který údajně dohodl v 1/45 s Pentagonem Hitlerův tajemník Martin Bormann za svoji poválečnou beztrestnost.

Hitlerovy inženýry, jež pracovali na špionážním letounu U2, který měl začít s průzkumnými přelety sovětského území od roku 56, si v roce 55 přivlastnila US firma Lockheed, která s nimi začala pracovat na dokonalejší verzi U2: SR71 Blackbird, a taktéž na prvním prototypu kradmého letounu Stealth (poprvé vzlétl v 12/77).

SR71 Blackbird

Area 51 byla pod společnou pravomocí Pentagonu a Komise pro atomovou energii, a její technický provoz, včetně ostrahy, zajišťovali jejich tajní soukromí kontraktoři, EG+G Corp. z Las Vegas, založená v 11/47 (v roce 59 se stala veřejnou firmou, od 83 technicky zajišťovala Kennedy Space Center) třemi muži: a) profesorem Haroldem Edgertonem, zakladatelem vysokorychlostního fotografování, a vynálezcem strobelitu, který analyzuje pohybující se elektrické zařízení, např. motory, tím, že jejich pohyb po dobu analýzy vizuálně „zmrazí“; b) Kennethem Germeshausenem a Herbertem Grierem, kteří za 2. sv. v. pracovali pro US vládu během závěrečných testů atomové bomby.

Druhým kontraktorem vojenské základny Area 51 byla firma MII-6O Pave Hawk.

Area 51 hraničí s nevadskou atomovou střelnicí, atomová sila v Yucca Mountain jsou 64 km jihozápadně od Groom Lake.

Všichni, kteří jedou na západ po venkovské štěrkové silnici Groom Lake Road, vedoucí kolem vjezdů do několika malých rančů, jsou z přilehlých kopců Jumbled Hills, ještě několik km od první vojenské silniční kontroly, sledováni vojenskými hlídkami.

Jižně od Rachel Groom Lake Road vede na nevadskou státní silnici č. 375, přezdívanou „mimozemská dálnice.

V roce 59 kameraman Jack Judges vyfotil z letadla zvláštní letoun ve tvaru disku na pozemku kanadské pobočky US firmy A. V. Roe. Poprvé byl tento letoun tvaru disku vypuštěn v roce 55, jak později US letectvo přiznalo.

Na létajících discích k vyřazení nepřátelských radarů pracoval pro Hitlerovu armádu Rakušan Viktor Schauberger, jenž, jako Nikola Tesla v US, byl mezi vědci považován za podivína.

V roce 34 byl lesník Schauberger, autor „implozívní/dostředivé“ energie a technologie, pozván samotným Hitlerem na audienci, aby jej informoval o svých radikálních představách, jak nově využívat obrovské síly vody a vzduchu.

Hitlera velmi popudil, protože nereagoval na Hitlerovu výzvu, aby věnoval veškerý svůj pracovní elán pro vojenské potřeby Třetí říše.

Znamenalo to, že po anšlusu Rakouska v 3/38 si pro Schauberga přišlo SS, a sebralo mu patenty na jeho vzduchovou turbínu, technologii, jak zvedat kapaliny a plyny z roku 35, přístroj pro „chlad-teplo“, který vyrobil pro Siemens.

Hydrodynamika byla Schaubergerovou vášní,, vodu považoval za „živé“ médium, jeho vlastní hydrodynamická terminologie se však u vědců setkala se smíchem (cykloidní turbulence, implozivní splachování, systémy fluidových vírů vytvářející/kondenzující biosystémy, a specifické paprsky něčeho, co pojmenoval diamagnetismus, který je protipólem gravitace).

Základní teze Schaubergera, že přirozený pohyb v přírodě je založen na navzájem protkaných a přesně seřízených systémech krouživých vírů/proudů (široké disky skládající se z mnoha malých disků), byla založena na jeho údivu, jak může pstruh zcela nehybně stát v divokém horském proudu, jemně pohybující jen špičkou ocasu.

Schauberger tvrdil, že tekoucí voda je složena z mnoha vrstev, a je nejhustší, když je studená a za úplňku. Vnitřní (implozivní) energii vody dokázal svým vynálezem na plavení dřeva: jeho spirálovitě se vinoucí kuželové plavební kanály s „přečerpávajícími „stanicemi, jež „ energeticky vyčerpanou“ vodu nahrazovaly čerstvou, i s nepatrným množstvím vody dokázaly plavit obrovské klády.

Tvrdil, že příroda je založena na akumulaci energie, implozívním dostředivém pohybu, kdežto „explozivní“ pohyb (vyrábějící teplo, tlak) způsobuje fragmentaci a vyčerpání energetických zdrojů na Zemi.

Přírodní dostředivé víry/proudy uvádějí prvky do rovnováhy, zatímco „explozívní“ metody výroby a spotřeby energetických zdrojů uvádějí prvky a životní prostředí do nerovnováhy. Všechny dnešní stroje jsou uváděny do pohybu nepřirozeným impulsem, teplem nebo tlakem, který rozbíjí atomovou strukturu a dezintegruje molekulární formace, čímž se znehodnocují přirozené energetické koncentráty, tvrdil Schauberger. S nabírající rychlostí otáčející se vrtule se zvyšuje odpor, což je znak toho, že vrtule jako pohonná jednotka je nepřirozená, vrtuli nemá na hlavě žádný pták, ani žádná ryba na ocasní ploutvi, zdůrazňoval Schauberger. Pouze člověk využil brzdícího efektu pro pohyb dopředu.

(Někteří jej podezírají, že vynalezl perpetuum mobile, volný a trvalý zdroj implozivní energie, trvale se pohybující stroje však odporují základnímu fyzickému zákonu o zachování energie.)

Od roku 1940 Schauberger začal ve Vídni, ve spolupráci s firmou Kertl (a Heinkel), pod nepřetržitým dohledem SS, pracovat na diskovém vířivém motoru „ Repulsinu“ (patentoval jej ve Vídni 4. 3. 1940), kterým vedení SS chtělo vybavit svoji podivnou „bioponorku“, kterou Schauberger pojmenoval Pstruh, protože jako pstruh vypadala (v 5/40 byla na vodu spuštěna stejnojmenná ponorka USS Pstruh /SS-202).

V roce 41 nechal Himmler Schaubergera (na přání vídeňského „cechu“ inženýrů) zavřít do blázince (první postavený model Repulsin A se při prvním testu v laboratoři rozbil, Himmler Schaubergera obvinil ze sabotáže).

Repulsin A

V roce 43 Schauberger pracoval se svým týmem 30 technicky vzdělaných vězňů pro SS ve vyhlazovacím táboře Mauthausen pro Himmlera nejen na Repulsinu, ale i na létajících discích, poháněných jeho vzduchovou turbínou (o Mauthausenu se Schauberger zmiňuje ve své korespondenci z 50. let). Pro velení wehrmachtu Schauberger pracoval s Messerschmittem na tekutém vířivém ochlazování pohonných jednotek.

V roce 44 Schauberger pokračoval, stále pod dozorem SS, na vývoji Repulsinu B, na Technické univerzitě ve Vídni, nakonec v tomto roce vedení SS od ponorky upustilo, a soustředilo se jen na létající disky/“talíře“. V roce 45 vídeňský byt Schaubergera prohledalo bolševické komando, zkonfiskovalo mu všechny nákresy a diskové motory Repulsin, a pro jistotu ještě byt vyhodilo do povětří. Vzápětí nato byl zajat Američany a držen ve vazbě 9 měsíců.

Přestože Schauberger vojenskou spolupráci s Američany odmítl, kontaktovala jej firma Avro Canada, aby pro ní pracoval v týmu (údajně) pod vedením Richarda Miethe, což Schauberger znovu odmítl s tím, že se chce věnovat jen civilním projektům.

V roce 52 Schauberger na Technické univerzitě ve Stuttgartu tvrdil, že západoněmecká vláda potvrdila platnost jeho teorie o mnohavrstvové tekoucí vodě, když vyzkoušela jeho měděné spirálové trubky kuželového tvaru.

V roce 58 jej Karl Gerchsheimer a Robert Donner nalákali „na přednášky“ do Texasu (v zorném úhlu zájmu zůstával i u bolševiků).

Schauberger do Texasu odjel se svým synem, kde jej zástupci Pentagonu opět nutili ke spolupráci, a když odmítl, přinutili jej údajně podepsat „dohodu“, že ve svém výzkumu již nebude pokračovat a všechny podklady jim předá.

V 9/58 pět dní poté, co se z US vrátil, zemřel v Linci v 73 letech.

 

 
Datum: 07. 02. 2010 07:53:29 Autor: Pavel Rampír
Předmět: UFO a jiné...
Tedy paní autorko,rád si přečtu některé vaše články, zabýváte se v nich historií,geopolitikou. Předpokládal jsem že jste v tomto oboru expert a já se něco dozvím. Ovšem jestli vaše znalosti vycházejí z podobných podkladů jako tento Váš poslední"výtvor"...Zajímám se 40 let o eroplány,latectví a kosmonautiku. Za tu dobu jsem se jistě setkal i s informacemi se kterými zde operujete.Ale taková snůška polopravd a někdy nesmyslů je na pováženou.Nemá vůbec cenu je zde rozebírat, bylo by to delší než Váš článek a předčila jste i známého doktora Součka.Netvrdím že nic se nestalo jak píšete,leží to však nesmyslně vedle sebe a pak jsou to spíše dezinformace.Nedá mi však a řeknu aspoň jednu poznámku- jistě jste si všimla že v současnosti všechny letouny vyspělé technologie, vojenské či civilní,mají diskový tvar,že ano...Je nesporné že Němečtí vědci měli dostatek invence ale tvrdit že jako Jára Cimrman vynalezli pro Pentagon a lidstvo vše důležité je opravdu přehnané.Zkuste se zeptat Kelly Johnsona,tedy pokud by žil, kolik společného měla U2 a SR-71 a oba s nacistickým výzkumem. Jinak Vám přeji mnoho zdraví a úspěchů v oboru kerý,jak doufám, je Vaší "parketou".
Datum: 09. 02. 2010 14:16:34 Autor: Pentagon a Mimozemštˇané
Předmět: Clarence Kelly Johnson
Protože US letecký průmysl zaostával za evropským, Letecká sekce US Army Signal Corps, předchůdce dnešního USAF, zvala do US letecké inženýry z Británie, Francie a Itálie, a 100 US leteckých inženýrů v 6/1917 vyrazilo do Evropy „prostudovat“ evropskou leteckou technologii . Z jejich mise v 7/17 do NYC „ k prostudování „ dorazil první zahraniční letoun, britský de Havilland DG-4 , který byl v 10/17 odvezen na McCook Field, první sídlo US letecké technické špionáže /ATI … Po skončení 1.sv.v. si jednotka ATI přivezla do svého ústředí 347 kusů něm. letounů .včetně vzácné sbírky leteckých motorů, palubních kulometů, navigačního zařízení a padáků. 1927 se US letecká rozvědka přesunula na Wright Field. Ve 30.letech US vojenský letecký průmysl zaostával za německým a japonským, po 9/39 se jednotka ATI rozrostla ze 100 lidí na 750 k 12/43. V Tichomoří gen. Douglas MacArthur 1942 zřídil ústředí ATI v Melbourne. Snadným terčem bylo asi 1.000 jap. letounů, které svoje technické informace mělo napsáno přímo na štítkách , zatímco dva japonské letouny melbournská ATI pojmenovala podle svých dvou šéfů na Frank a Frances … V Evropě viz známý Project Lusty . ATI měla od roku 43 i sekci pro sledování sovětské letecké techniky, ale za války měla jen pár lidí, teprve koncem 40.let počet jejího personálu vzrostl. Pluk.Howard M. McCoy šéfoval Air Documents Research Center/ADRC s ústředím v Londýně, které překládalo, třídilo, evidovalo a ofocovalo na mikrofilmy ukořistěné německé letecké dokumenty (1.500 tun). Pro 100.000 nových leteckých, komunikačních, a elektronických technických termínů se musely vymyslet anglické ekvivalenty … Právě německé technické informace z větrného tunelu byly podkladem pro inovaci stíhačky F-86 či bombardéru B-47. Výše zmíněný vynikající US letecký inženýr pan Clarence Kelly Johnson, jenž je uveden jako „stvořitel“ letounu SR-71 , by byl velmi nespolehlivým zdrojem informací ohledně autorství k tomuto letounu, protože jednak vedl US tajnými službami v rámci firmy Lockheed vytvořený přísně tajný tým The Skunk Works , mj. pověřený studiemi něm. průzkumných a stíhacích letounů, a inovacemi materiálů získaných z ATI … Na základě této své funkce pan Clarence Kelly Johnson vedl ve firmě Lockheed i přísně tajný útvar Paperclip/Project 63 „náboru“ Hitlerových leteckých inženýrů do firmy Lockheed (probíhal až do roku 73, firmu v roce 45 mj. zajímaly nové německé lehké letecké materiály a německé materiál pohlcující radarové paprsky, skvěle využitelné při letecké špionáži ). Pan Clarence Kelly Johnson v rámci US tajných služeb stál počátkem 50.let za vybudováním „proslulé“ letecké základny Groom Lake (Area 51), kde se mj. testovaly „inovované“ Hitlerovy letouny, zanedlouho poté byl přibrán do managementu firmy Lockheed. Američané však mají smysl pro humor : po vzniku Bundeswehru US firmy, které Německo v roce 45 připravily o drtivou většinu leteckých odborníků, zpětně prodávaly Německu licence na výrobu letounů, např. firma Lockheed na F-104 Starfighter … Nejvíce však z něm. leteckých inženýrů vytěžili bolševici, protože jejich program tryskových letounů byl v plenkách. Také francouzský kosmický program a francouzské řízené střely pramenily z počáteční práce v jejich zóně „pochytaných“ německých leteckých inženýrů …. Andrea Kostlánová
Datum: 10. 02. 2010 19:27:38 Autor: Pavel Rampír
Předmět: Skunčí dílny...
Má to vůbec cenu reagovat? Já nevládám slovem ani časem se zde předvádět.... C.Johnson nebyl ani archivářem nacistických dokumentů,lovcem zahraničních techniků a špionem. Nastoupil do Lockheeta v třicátých letech jako konstrukrér a celý život se tím "živil". P-38 lighting, "Conni"jsou jeho nezapomenutelná díla.Základem The Skunk Works nebylo využívání Německých znalostí( píše se rok 1943 a asi byl v USA jejich nedostatek vzhledem k válečnému konfliktu)ale nápad dát dohromady tým pro konstrukci prvního použitelného reaktivního stroje pro USAAF, později známý jako P-80.Tedy aby se do toho nemíchali všeználkové různých institucí...Mimochodem pouze se znalostmi místních "nenacistů" se za 150 dní podařilo vyrobit letoun jenž ve svých derivátech F-94 ale hlavně T-33 byl vyráběn až do roku 1959 a zastavil se na závratném čísle 9900kusů!!Ale přenesme se do roku 1960. Je 15 let po válce! a má být vytvořen letoun pro rychlosti M3+(vůbec nemá cenu se zmiňovat o nějaké souvislosti U2 s SR-71, snad co se týče úkolů).V roce 1975 vyšel velice pěkný článek ve speciálu L+K o těchto letounech .Dá se říci že vše od nýtů, provozních kapalin až ke konstrukčním materiálům nově vyvinuto.Teploty vznikající na draku letounu dosahují v případě SR-71 až 566°C!Tlak na vstupní kužel motoru P@W J58 byl14 tun, vstup vzduchu na čele kanálu v poměru 36.1 a tím ohřád na 332°c,v tomto režimu by kompresory nefungovaly.Ke snížení rychlosti proudění M3 na přijatelnéM1 je třeba série pět rázových vln,atd... Vhodné mazadla fungující za těchto tepelných podmínek neexistovala,nebylo palivo použitelné zároveň jako chladící medium.Během zkoušek motorů došlo k k nesrovnalostem,byly zkoušeny bez vlivu křídla ,draku,ocasních ploch. Nebudu dále unavovat dalšími fakty.Představa že se prohrabu 1500tunami kořistního materiálu a vyrobím latadlo M3+ není ani fantazie ale...Na závěr perlička. SR 71 měla integrální nádrže ale vzhledem k roztažnosti draku teplotou při vysokých rychlostech to na zemi, když vychladlo, moc netěsnilo. Letadlo stálo v kalužích paliva. Staří mazáci pozemní obsluhy nováčky přiváděli k úprku házením hořících "vajglů" do JP-6 kerosínu. Nevěděli že bod hoření byl tak vysoko že kbelíkem této kapaliny zahasíte oheň. P.S.: Německo nikdy samostatně F-104 nevyrábělo, bylo to konsorcium NSR,Dánska, Belgie, Holandska.
Datum: 06. 03. 2010 19:10:57 Autor: Jura Jurax
Předmět: Pentagon a mimozemšťané na diskoletounech
Hm ... takovou snůšku polopravd, výmyslů a překroucených faktů na tak malé ploše není snadné hned tak objevit. Autorka nemá o letectví ponětí a patrně hohně čítá záhadologický bulvár. Zajímám se o letectví skro půlstoletí - od svých deseti let - a tohle jsem taky občas čítal, ovšem ne v seriózním tiku, ale v záhadologických publikacích. Mimochodem - kdysi dávnou tu podobné bláboly uveřejňoval autor či autorka Jennifer Benitez (nebo Benites - nechce se mi to hledat) ...
Datum: 06. 03. 2010 19:26:27 Autor: Jura Jurax
Předmět: Frank a Frances
No ... stíhačka Nakajima Ki-84 Hajaté, ve spojeneckém kódu Frank, bombardér Jokosuka P1Y Ginga (česky to znamená tuším rys), ve spojeneckém kódu Frances; spojenecký kód vznikl proto, že jakopnské značené letadel bylo vcelku nepřehledné a ne vzdy známé ... mužská jménéna měly stíhačky (s výjijimkou Micubiši A6M - slavného Zera), ženská pak bombardéry ...
Datum: 06. 03. 2010 19:34:04 Autor: Jura Jurax
Předmět: A další nesmysl
Po válce projevila o hybrid raketového letounu s delta křídly zájem US firma Convair, vznikly tak F-92, F-102 Delta Dagger, F-106 Delta Dart, a B-58 Hustler, píše autorka čerpajíc ze své studnice moudrosti. Akorát jí ušlo, že dotyčná éra nebyla raketová. A to asi neví, že delta křídlo měla/má taky Mirage, Draken, Vulcan ... :-)
Datum: 06. 03. 2010 19:53:07 Autor: Jura Jurax
Předmět: a ještě
... nicméně v době, kdy Roosevelt nařídil generálům Eisenhowerovi a Pattonovi, aby se stáhli, a nechali Stalina osvobodit Berlín, a tím zabrat budoucí státy na východ od Berlína, Hitlerovi raketoví inženýři připravovali do výroby obří „neslyšitelnou“ raketu A4 s doletem 368 km, dosahující výšky 960 km (jejím tajemstvím byl motor na kapalný dusík a alkohol). Řízená byla radarem nebo samonaváděná gyroskopem - píe autorka. Asi nikdy neslyšela o V-2, v oné době používané operačně; její původním označení bylo A-4 (Aggregat 4) ... výroba připravována od roku 1943 ... a nebyla naváděna radarem ... a motor na kapalný dusík a alkohol je taky objevný - autorka v chemii na základní škole musela pospávat, takže jí uniklo, proč se dusík jmenuje dusík ... ono tenhle článek se vůbec minul rubrikou, patří mezi vtipy (ovšem špatné) ...
Datum: 29. 05. 2010 19:05:02 Autor: Erik
Předmět: Repulsin
Schaubergerův Repulsin dnes replikovalo už mnoho lidí , ale dosud jsem nikde neviděl , že by to někomu skutečně fungovalo . Nemohlo jít pouze o Schaubergerův neúspěšný předpoklad levitace stroje ? Kdyby to fungovalo , už by to někde bylo natočený : Zatím jsou všude jen dohady a spousta nefunkčních replik.
Datum: 05. 08. 2010 06:28:12 Autor: andrea
Předmět: jistému Jura Jurax
Mezi výmysly, překroucená fakta, polopravdy a špatné vtipy patří váš komentář : 1) francouzské letouny článek neřeší, zapomněl jste si přečíst úvod, řeším souvislost mezi recyklací nac. vědců a poválečným náskokem US průmyslu 2) neumím sice vyměnit ani kolo u auta, o nacistických vědcích a jejich pobytu v US , a o samotném US válečném průmyslu toho však vím tolik, že byste se divil, a protože jsem se soukromě a do hloubky zabývala západním světem i za komunismu, zatímco mnozí z nás hltali jen povolené studijní sféry, nemám zábrany se na naše západní spojence dívat s nadhledem a kritizovat je, třebaže jsem mj. bigotním zastáncem US radaru na našem území 3)záhadologie mě absolutně nezajímají,jste extrémně bláhový, když si myslíte, že mám čas si něco vymýšlet, i ten dusík si můžete ověřit jednoduchým způsobem, když si ke každému stroji a jménu vědce na internetu prostudujete materiály, ledaže by nitrogen pro vás neznamenal dusík ... 4) abyste nebyl takový "fanda" do letectví jako pan Karel Pacner do sovětské kosmonautiky : jeho knih si vážím, ale jíž jeho postavení prominenta za minulého režimu mu neumožňuje objektivně hodnotit politické aspekty s tím spojené 5) ano, "o V2 jsem slyšela", a poměrně dost i četla 6) přesto se omlouvám všem leteckým odborníkům, že zmiňuji některé technické detaily,třebaže jsem technický amatér
Datum: 15. 08. 2010 09:07:17 Autor: Ing. Radek Panchartek
Předmět: :)
No musím se připojit k názorům některých kolegů ... ten článek by byl skutečně úsměvný, pokud byste to brala jako aprílový žertík :) Bylo by nutné opravit téměř každou větu, počínaje tím, že He 178 byl bombardér a blouzněním o diskoplánech konče :) K těm palivům ... můžete přítomným nějak logicky vysvětlit, jak probíhá spalování v dusíkové atmosféře? Myslím, že asi v osmé třídě základní školy se učí, že k hoření je třeba kyslík :) Ono nestačí jen opisovat, je třeba také používat mozek :) To co vás zmátlo jsou zřejmě motory spalující kerosin, které používaly jako okysličovadlo kyselinu dusičnou. Kouzlo je právě v molekule kyseliny dusičné, stačí se podívat na vzorec :)
Datum: 17. 08. 2010 05:51:43 Autor: andrea
Předmět: ingradekpanchartek
Géniům jsem se již omluvila,za slovo bombardér u He178 se znovu omlouvám. Spalování v dusíkové atmosféře nepopisuji, jen "liquid nitrogen fuel" , protože mám doktorát úplně z něčeho jiného, co se týče diskoplánů, vyhledejte si ve francouzském či AJ slovníku jejich definici.
Datum: 17. 08. 2010 15:31:45 Autor: Ing. Radek Panchartek
Předmět: :)
Milá paní, vy ani nevíte co bůhví odkud kopírujete :) Drobná citace: "jejím tajemstvím byl motor na kapalný dusík a alkohol" U diskoplánů, nešlo o samotný název, ale o ty bludy, které o nich píšete ... nějak nerozlišujete kde končí realita, a kde začínají vaše fantazie :) Vám je celkem jedno že píšete nesmysly, hlavně, když je toho hodně, že? :) :)
Datum: 17. 08. 2010 16:06:44 Autor: andrea
Předmět: ingradekpanchartek
S vaším mozkem a naturalistickým realismem se jistě měřit nemohu,pane ing.RadkuPanchartku,F.D.
Datum: 19. 08. 2010 13:54:51 Autor: Pavel rampír
Předmět: andrea
Sama si oto říkáte paní(či slečno) Kostolánová. Místo toho aby jste uznala svou naprostou neznalost dané támatiky tak napadáte kritiky- géniové,bráníte se dalšími chybami-francouzsý je jenom Mirage, Vulcan je Britský, Draken Švédský. Co to je za argument že my jsme za totáče četli jen propagandu a vy jste měla přístup ke světové literatuře?Pokud by jste rozuměla letectví aspoň jako pan Pacner kosmonautice tak můžete psát i do Fly Pastu. Zbohem
Datum: 20. 08. 2010 09:06:46 Autor: Andreas
Předmět: Zajímavá taškařice
Celý článek bych rád vnímal jako soupis zmíněk a argumentací o "konspirativních teoriích", doufal jsem, že neobsahuje váš názor... Nepřu se s tím, že vítězní spojenci se dobře zahojili na získaných datech, vynálezech a odbornících z Německa. Tedy se nebráním tezi, že tyto informace měly v přímém či nepřímém směru vliv na vývoj SR71. Ale zase bych v tom nehledal nějaké objevné teorie. To mi přijde nedůstojné odborníka vašeho formátu Andreo. Jinak co se týče raket skromě jsem si o nich něco přečetl a nevím co znamená označení raket V259 V260, že by V2 59 a 60 experimentální (spíše demonstrativní) start? jak jistě víte označení V2 bylo "propagandistické" V značí Vergeltungswaffe - neboli odvětná zbraň. Označení A4 je označení konstrukční - Aggregat 4. Tedy pravděpodoně mluvíte stále o tomtéž: "Dne 30. 10. 44 se Hermann Göring zúčastnil odpálení raket V259 a V260, a nadšeně provolával: „Nádhera, musíme je odpálit hned na prvním poválečném sjezdu strany.“ Rakety pro Hitlera se testovaly denně až do 20. 2. 45, většinou explodovaly ve vzduchu, nicméně v době, kdy Roosevelt nařídil generálům Eisenhowerovi a Pattonovi, aby se stáhli, a nechali Stalina osvobodit Berlín, a tím zabrat budoucí státy na východ od Berlína, Hitlerovi raketoví inženýři připravovali do výroby obří „neslyšitelnou“ raketu A4 s doletem 368 km, dosahující výšky 960 km (jejím tajemstvím byl motor na kapalný dusík a alkohol). Řízená byla radarem nebo samonaváděná gyroskopem. " Ale možná to měla být úplně jiná raketa :) Pravděpodobně ve věcech vidíte výborně geopolitické prvky, ale před publikováním v takto technickém oboru, by stálo za to udělat korektury s lidma co to dělají majoritně, myslím že spousta tezí co píšete je zaujme natolik, že budou schopni k nim dobádat fakta a potvrdit či vyvrátit. S úctou Andres
Datum: 24. 08. 2010 06:23:26 Autor: Andrea
Předmět: Pro Andrease
Moc děkuji pane Andreasi za komentář, a znovu a znovu se omlouvám za technické nedostatky, konzultovat však nemám koho,leda své dva psy. V zásadě neodpovídám na reakce, ale tentokrát jsem reagovala , protože se mne velmi dotkla smrt Milana Paumera,ještě jednou čest jeho památce, a všem ostatním jeho typu, po kterých nikdy "neštěkl ani pes" ...
Datum: 04. 09. 2010 07:18:10 Autor: Jirka
Předmět: kde je logika?
Jediná myšlenka tohoto článku je: Američané, si trochu pomohli ukořistěním německých výzkumných projektů a německých vědců. Doplním, že totéž udělali Rusové, kteří se neštítili unášet z Německa vědce i s rodinami a odvléct je do "výzkumných středisek". Zbytek je omáčka nevalné informační hodnoty, plná chyb a výmyslů. K tomuto názoru se připojuji. A následná argumentace autorky ... Jak by se asi dámy tvářily, kdybych napsal kuchařku a na výtky reagoval větou ... já se omlouvám, ale jsem kuchařský antitalent, vařit neumím, stavuji se v restauraci ... ale za totality jsem četl zahraniční kuchařky :) :) Co takhle věnovat se něčemu, čemu rozumíte? Co třeba to vaření?
Datum: 27. 10. 2010 10:23:43 Autor: jan
Předmět: není to tak úplně špatné
Chtěl bych se tu autorky trochu zastat - ano v článku je hodně věcí ěpatně přeložených a jsou tu neznalosti reálií konstrukce a vývoje letadel i raket, nicméně autorka vypracovala docela dobrý přehled některých informací, článků a názorů na tzv. V-7. Nemám rád internetové diskutéry, kteří si hojí mindráky na chybách, které ne tak docela souvisejí s hlavním tématem. Bylo by samozřejmě lepší text před zveřejněním konzultovat se znalcem, jenže všichni dobře víme, že to dneska nikdo nezaplatí. Jasně, ty nepřesnosti téma tak trochu diskreditují - ale jen trouba zaslepený vlastní vševědoucností za nimi nevidí to hlavní.
Datum: 15. 11. 2010 12:16:20 Autor: Jura Jurax
Předmět: Autorce
No tak autorka se omlouvá za technické nedostatky v článku a že nemá koho konzultovat, leda své dva psy. Ach jo - pro hrubou orientaci stačí Google, a jinak autorka tvrdí doslova "a protože jsem se soukromě a do hloubky zabývala západním světem i za komunismu", tak je holt akorát nutno konstatovat, že k napsání článku si zvolila téma, jenž jejímu hlubokému zájmu zcela ušlo. I u kompilátu je třeba vědět, zda to, z čeho kompiluji, není žvást. A pokud jde o překlad, je třeba znát jazyk, z něhož je překládáno, do hloubky úměrné zaměření a odbornosti textu. * Prostě a jednoduše - když něčemu nerozumím, tak o tom nekecám.
Datum: 15. 11. 2010 12:20:49 Autor: Jura Jurax
Předmět: Pro Jana
Pravíte "Bylo by samozřejmě lepší text před zveřejněním konzultovat se znalcem, jenže všichni dobře víme, že to dneska nikdo nezaplatí.". No, na tohle není třeba znalce, tohle vesměs ví každý teenager, co lepí kity. Ale co je podstatné - čtu-li článek, v němž v oboru, jemuž rozumím, je nasázeno hodně chyb, neřkuli hovadin, pak mám tendenci nevěřit témuž autorovi nic ani v oboru, jemuž nerozumím. U autorky ovšem to moje nerozumím moc neplatí - podstatnou část jejích objevných faktů jsem už četl v záhadologickém bulváru.
Datum: 30. 01. 2011 13:39:21 Autor: Petr
Předmět: super článek
Výborný článek, jen je ve špatné rubrice. Patří sem : http://www.militaria.cz/cz/clanky/komicka-sekce/
Datum: 07. 04. 2011 14:17:19 Autor: Tomáš
Předmět: smutná legrace
Zajímavý článek infiltrovaný mezi přízemní hltače oficiálních statistik.
Datum: 11. 11. 2013 20:55:53 Autor: Jan Rippl
Předmět: mě se článek líbí
Tak aby bylo jasno..., otvírá se mi kudla v kapse kdykoliv, když někde čtu, nebo slyším, že někdo spojuje dvě různé věci, které spojit nelze! Odpusťte si prosím spojovat tzv. záhadologii s podstatou fenoménu UFO. Zatímco záhadologové se zabývají virgulema, UFO (neidentifikovatelný létající objekt) je seriozní záležitostí, a to rize technického charakteru. Bohužel (opravdu konstatuji) i tento "fenomén" byl bohužel "Made in Treite Reich", a to naprosto bez ohledu na fakt, co si o tom myslí zdejší diskutéři. První prototypy těchto diskoplánů byly testovány v letecké továrně v Chebu (bydlím asi 30km daleko), odkud se měli přesunout do Kbel. Proč byly vyvíjeny? Protože spojenci rádi bombardovali vzletové plochy německých letišť, a tak se Luftwafe začala zabývat možností kolmých startů. Opravdu nechápu jaké bludy tady hledáte. I dnes existují stroje, nad kterými zůstává rozum stát, takové stroje však nedávají spát leteckým konzervativcům :) Což je asi i případ některých zdejších odborníků v komentářích. Co třeba takové kvadrokoptéry (TV Nova a další bžurnalisti je rádi pojmenovávají drony). Ovšem Rudolf Schriever byl pokrokový konstruktér, a místo malých elektromotůrků do své Unokoptéry (jen jeden rotor tvořený fakticky mnoha listy v podobě turbiny kolmo k zemi) nasadil raketové motory, které tuto turbínu poháněli. Odtud pramení vysoké (pro laika nadzvukové) rychlosti tohoto stoje. Oproti tomu Avro Car byl jasnou ukázkou toho, že si US Goverment z lidí dělá jen prdel. Proto není divu, že když sleduji video na Youtube z události kdy US Air Force představila americkým občanům poprvé Bombardér B-2, kdy ho jen trochu povytáhli z hangáru, tak zdejší americké babičky z toho měli infarkt, protože to byl prostě "zázrak"!!! Tedy alespoň pro ty Američany, kteří díky americkému vzdělávání dodnes odmítají uvěřit v evoluci, a věří, že děti nosí čáp (něco obdobného se připravuje i v EU, nebojte se, dočkáte se...). Mimochodem co se nacistů týče, ti se zabývali spíše vývojem Samokřídel, než vývojem delta křídel :) Co se ukořistěných nacistických technologií týče, jestli chcete, seženu zdejším diskutérům lístky do muzea v USA na prohlídku Horten-Ho-IX (průvodce vám podrobně popíše, jak byl rozmontován, převezen do USA, a znovu smontován). Pokud se jedná o operaci The Paper Clip, rád bych osobně potkal člověka, který by popřel existenci tohoto operativního týmu, který mimo jiné prohledával i trosky Chebského letiště krátce po vybombardování :) Pokud se jedná o vývoj jaderných zbraní, Hitlerova rtuť se dodnes nachází kdesi ve Finských vodách v potopené německé továrně. O továrně na těžkou vodu se lze také dočíst. To, že si Hitler po konvenční stránce s Amerikou nevěděl rady, je také všeobecný fakt. Proto byly také na území protektorátu montovány He-177 tak, aby dokázali přeletět Atlantik a svrhnout na hlavní města USA Hitlerovu verzi Oppenheimerovo dvojčete Eine Kleine Mödchen. Je to zdokumentováno, že takové plány byly :) Proč, když byly američtí konstruktéři tak dobří, tak proč ukradli za bílého dne Britům jejich proudový motor??? Jo a ještě si rejpnu, v USA je oficiální výzkum UFO zakázán prostřednictvím zákona :) Bůh žehnej Americe!!!
Datum: 11. 11. 2013 21:00:14 Autor: Jan Rippl
Předmět: oprava
místo továrny tam měla být ponorka... Holt nikdo není dokonalý :)
Datum: 13. 11. 2013 13:33:19 Autor: Andrea
Předmět: Jan Rippl
Děkuji za Váš příspěvek, je skvělý, hezký zbytek dne, AK.
Datum: 10. 12. 2013 20:41:56 Autor: Jan Rippl
Předmět: Haunebu
http://cs.wikipedia.org/wiki/Diskuse:Haunebu Osobně se domnívám, že Haunebu využívá revolučního způsobu "vcucnutí" do časově omezeného vakua nad tímto diskem (to je důvod, proč má tento letoun tvar disku, aby byl tok vzdušných proudů rozložen rovnoměrně). Dle mého názoru je využit stejný princip, který lze najít i v přírodě (viz. Viktor Schauberger), tedy tornáda. Haunebu obsahuje dva rotory, horní a spodní, které od sebe odděluje deska, a pouze po obvodu této desky je úzká štěrbina, kudy je vháněn těmito rotory vzduch ven tak, aby spodní rotor, vhánějící ohřátý vzduch foukal vzduch proti spodní poklici a štěrbinou proti ochlazenému vzduchu od horního rotoru, který ochlazený vzduch stejnou štěrbinou žene proti větší, horní poklici. Rotory se otáčí každý v jiném směru, což je klíčový moment, při kterém vznikají dva protichůdné vzdušné proudy, každý s rozdílnou teplotou. Obě poklice mají na svém vrcholu (spodní poklice je otočena vzhůru nohama) otvory pro nasávání vzduchu. V konečném momentě jsou tyto dva proudy hnány ven z Haunebu stěnou větší poklice směrem dolů (ve tvaru obráceného trychtýře). Srážením dvou opačně postavených vzdušných proudů, jenž mají odlišnou teplotu (spodní je horký, vrchní je studený), vzniká vzdušný vír s obrovskou rotací, který v podstatě odsaje vzduch nad Haunebu, k tzv. podtlaku, a dochází tak k opačnému efektu, který se využívá u dnešních běžných letadel, tedy vztlaku, kdy se mění rychlost proudění vzduchu na horní a spodní straně křídla. Rozdíl mezi těmito dvěma způsoby spočívá v tom, že běžná letadla využívající vztlaku se musí potýkat s odporem vzduchu na naběhové straně křídla. U Haunebu tomu tak není, neboť je doslova vcucnuto do krátkodobého vzduchoprázdna nad ním, které je neustále obnovováno. Lze jej taky poměrně snadno řídit, a to pomocí odtokových hran vrchní poklice (což je patentováno i u Avrocaru - doufám že to píši správně...). Ohledně pověstné rychlosti létajících talířů bych rád podotknul, že zatímco laik mluví o "závratné rychlosti", já hovořím o "závratné akceleraci" tohoto efektu se zachováním zcela standardní rychlosti, jako u běžných letadel. To je také důvod, proč byla tato zařízení vyvinuta, a zcela určitě zůstanou utajena, neboť tato vysoká akcelerace je klíčová (nebo ještě nedávno byla) při leteckých soubojích, kdy je v takovém případě velice těžké zaměřit protivníka. Otázkou, je, čím byly rotory podobné mlýnským kolům poháněny... Jan Rippl
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa