RECENZE

Dobrodružství kriminalistické balistiky

Vyšlo na jaře 2021

Byl jsem požádán o recenzi nové knihy inženýra Lišky Dobrodružství kriminalistické balistiky. Autor v ní zúročil své publikační aktivity předchozích let. Sérii článků o historii kriminalistické balistiky z časopisu Střelecká revue, publikaci Osudné výstřely a některé další podklady přetavil do čtivé formy. Místy se přidržuje osvědčených autorů, Ivanova a Thorwalda.
Meritem věci je historie identifikace palné zbraně podle balistických stop na vystřelených střelách a nábojnicích, místy však autor zahrnuje celou kriminalistickou balistiku. Identifikaci palných zbraní, s kriminalistikou svázané význačné osobnosti a vybrané kriminální případy chronologicky sleduje od roku 1835 do konce 2. Světové války, respektive roku 1948. Nejprve napříč Evropou, do 1. Světové války. Pokračuje v Americe, krátce si odskočil do Egypta, aby se do Evropy tematicky vrátil ve dvacátých a třicátých létech 20. stol., ke kriminalistice u čs. policie a zejména čs. četnictva. Podrobně se zabývá v ČR první doloženou fotografickou dokumentací individuální identifikace pistole z roku 1925. Uvádí další závažné kriminální případy a připomíná historii Ústředního četnického pátracího oddělení. Uceleně předkládá osudy a uvádí publikační aktivity významných kriminalistů té doby. Přehledně setříděné citace částí odborných článků a služebních příruček dobových autorů (1922-1947) uvítají zejména badatelé, kteří se zabývají historií čs. četnictva a policie. Balistika v době nesvobody nese název kapitoly věnované Protektorátu a tehdejšímu KTU. Kniha končí poválečným obdobím a vznikem technického oddělení T u Kriminální ústředny v Praze.
Ne ve všem lze s autorem bezvýhradně souhlasit. Již na první straně knihy uvádí, že "kriminalistické balistice se věnovalo za první republiky výhradně četnictvo". Takto jednoznačné tvrzení lze považovat za předčasné. Odlišný názor jsem prezentoval již na 10. Konferenci policejních historiků v roce 2015. Plné znění o názvu Několik poznámek k historii kriminalistické techniky po roce 1918 se nalézá v katalogu konference.
Formulace na straně 12, že "Základní metodou kriminalistické balistické individuální identifikace je srovnávání obrazů" je velmi nešťastná.
Tvrzení na straně 41, že o individuální identifikaci neměl Hans Gross ani ponětí, je přinejmenším nepodložené. Byl to Hans Gross, kdo popisuje metodu snímání sešinutých stop nástroje na vyloupené pokladně pomocí navlhčeného cigaretového papíru.
Autor uvádí, že není známo, že by se v Rakousko-Uhersku až do jeho zániku v roce 1918 někdo vědecky či prakticky zabýval otázkami kriminalistické balistiky. S tím nelze bezvýhradně souhlasit. U c.k. zemského trestního soudu v Praze léta působili nejméně dva znalci, Matěj Hušer a Josef Prokop. Ti například v roce 1907 v souvislosti s případem vraždy četníka Václava Reicherta, předvedli v rámci hlavního líčení, přímo na dvoře soudu experimentální střelbu z revolveru vedenou z několika vzdáleností na doličnou přikrývku, aby doložili své závěry k hodnocení zplodin výstřelu a vzdálenosti střelby.
Pozorný čtenář nalezne i další formulace, o nichž by bylo možno diskutovat.
Stať o čs. komparačním mikroskopu lze upřesnit. Podle písemných, autentizovaných vzpomínek továrníka Jaroslava Srba byly vyrobeny podle návrhu prof. Dr. E.M. Foltina z roku 1935 tři Mikrofotokomparátory, v ceně á 45.000 Kčs. Prototyp o váze
45kg získal prof. Kriminologie UK, Dr.Polák, jenž se na vývoji podílel. Druhý odebralo ÚČPO, plk. Ježek a třetí se dostal přes Čínu do USA. Autor dospěl ke svému závěru po náročném průzkumu rozsáhlých podkladů. Lze diskutovat i jiné možnosti, jejichž indicie jsou obsaženy v autorem uváděných podkladech. Téma si zaslouží uchopit v širším kontextu přípravného řízení trestního
a z pohledu specifiky práce bezpečnostních složek první republiky, potažmo c.k. Rakousko-Uherska, praxe prvorepublikové justice, praxe místopřísežných znalců té doby a přihlédnou je třeba také ke kriminalisticko-technickým aspektům tehdejší kriminalistiky (především technickému zázemí četnické praxe). Rok 1918 není pro kriminalistiku, ani pro soudní znalectví rokem nula. Plynule navazují na předchozí rakousko-uherskou soudní a znaleckou praxi. Již v roce 1889 bylo založeno Mezinárodní kriminalistické sdružení, které pořádalo mezinárodní kongresy. Ty byly významným zdrojem rychlého šíření odborných informací po celé Evropě.
Autor při shromažďování podkladů odvedl velký kus práce. Jím formulované závěry lze hodnotit jako předčasné. Vycházejí z jeho hypotézy, že identifikace zbraní podle vystřelených střel a nábojnic provádělo ÚČPO srovnáváním jejich makrofotografií.
Domnívám se, že zmapovat a objektivně vyhodnotit historii kriminalistické balistiky na našem území, řekněme v rozmezí let 1900 - 1948, je náročný interdisciplinární úkol, který čeká na tým specialistů a policejních historiků.

Vydalo nakladatelství Euromedia Group, Praha 2021,

počet stran 280

ISBN 978-80-242-7327-3

Cena 346 Kč

Autor recenze: Bohumil Planka

SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru