Rubriky
- Války a válečníci
- Zbraně a zbroj
- Beneš(n)oviny
- Uniformy a modely
- Mrožoviny
- Vojenská technika
- Vojenská symbolika
- Bojové umění
- Miscellanea
- Toluenové opojení - galerie
- Komická sekce
- Hry
- Muzea
RECENZE
Hitler a Habsburkové
Proč chtěl nacistický vůdce zničit rakouskou královskou rodinu
Kniha Jamese Longa poodhaluje nejen to, proč si Adolf Hitler vybral děti zavražděného arcivévody Františka Ferdinanda a z jeho synů udělal první dva Rakušany deportované do koncentračního tábora v Dachau, ale zabývá se také odvahou, s jakou se mu snažila královská rodina vzdorovat.
V mládí strávil Adolf Hitler pět let ve Vídni, kde se jeho posedlost císařským rodem Habsburků stala katalyzátorem jeho pomsty vůči zaniklé říši, mrtvému arcivévodovi a jeho sirotkům.
Vůdce odpuzovalo netradiční manželství arcivévody Františka Ferdinanda a Žofie Chotkové, které v tradičně založené habsburské říši vyvolalo skandál. Potomci, kteří ze svazku vzešli, byli podle Hitlera ztělesněním všeho, co bylo na 20. století špatné, včetně mnohonárodnostní rakousko-uherské říše.
Nenávist nasměrovala nacistického vůdce na cestu moci a nepřímo vedla k tragédii druhé světové války a holocaustu.
Adolf Hitler věřil, ře revoluce není možná, dokud je starý panovník naživu. Reformátoři a revolucionáři se podobně domnívali, že změna bude možná, až se František Josef připojí ke svému synovi a sto dvanácti předkům v Císařské hrobce. Nemyslel si, že jeho synovec František Ferdinand by tomu mohl zabránit. Adolf Hitler se obával opaku. Arcivévodu vnímal jako člověka, který povede revoluci - naprosto opačnou - rozprodáním německého Rakouska méněcenným národnostem.
Po Rudolfově smrti dával František Ferdinand jen velmi málo najevo, kam chce největší mnohonárodnostní říši střední Evropy vést, ale nápovědou se stala jeho svatba roku 1900. Habsburk s modrou krví si mohl vzít kteroukoli německou princeznu z královského nebo císařského dvora v Evropě. Místo toho se oženil se Slovankou, českou hraběnkou, na niž fanatiský rasista Hitler nahlížel jako na "podčlověka", trojského koně z největší národnostní menšiny císařství. Pro něj bylo toto manželství nehoráznost, příklad šířícího se míšení ras a asmilace ohrožující rakouské Němce.
Autor James M. Longo vystudoval University of Missouri, poté získal magisterký titul na Webster University a doktorát na Harvard University. Je profesorem na katedře vzdělávání na Washington & Jefferson College. Vyučoval v Rakousku, Brazílii a Kostarice, přednášel na mnohých univerzitách ve Spojených státech, dále třeba v Edinburghu a Zlíně. Je autorem osmi knih, například From Classroom to White House (2011), Orleans-Braganca: The Brazilian Princess Who Freed the Slaves (2008). Žije ve Washingtonu v Pensylvánii a léto tráví v Suttons Bay v Michiganu.
Vazba pevná s přebalem
Počet stran 336
Rozměry 14,5 x 23 cm
ISBN/EAN 9788075298478
Překlad Anna Veselá
Nakladatel Slovart
Rok vydání 2020
Autor recenze: Red. Slovart
SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU
Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |
Foto týdne
Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).
Recenze týdne
Nejnovější vydání oblíbených pamětí.