Rubriky
- Války a válečníci
- Zbraně a zbroj
- Beneš(n)oviny
- Uniformy a modely
- Mrožoviny
- Vojenská technika
- Vojenská symbolika
- Bojové umění
- Miscellanea
- Toluenové opojení - galerie
- Komická sekce
- Hry
- Muzea
RECENZE
Šerm majstra Lichtenauera
Antologia šermiarskych nauk zo stredovekej Europy
Martin Fabian - Ondřej Vodička
V době, kdy v tehdejším Československu začaly vznikat první skupiny historického šermu (SHŠ), tedy někdy na počátku 60. let 20. století, bylo prakticky nemožné získat nějakou relevantní šermířskou literaturu. Relativně dostupné byly reprinty Talhofferových Fechtbuchů, díky tomu, že se o jejich knižní vydání zasloužil v 19. století šermířský mistr Gustav Hergsell.
Hergsell kromě toho sám napsal některé knihy o šermu ? historii evropských renesančních šermířských škol, nazvanou Die Fechtkunst im XV. und XVI. Jahrhundert (Praha 1896), Duell-Codex a také obsáhlé dílo o šermu fleretem a šavlí, nazvané Die Fechtkunst (1881), anebo učebnici šermu šavlí ? Unterricht im Säbelfechten, kterou přeložil do češtiny Ladislav Pinkas. To jsou ovšem metodiky dobového šermu; rukopisy, které zmiňuje ve své práci Umění šermu v 15. a 16. století, existovaly jen v knihovnách a nemnohých soukromých sbírkách veřejnosti nedostupných. Poznamenejme ještě, že Gustav Hergsell byl nejenom autorem, ale také sběratelem knih o šermu; jeho práce o evropském renesančním šermu svědčí o rozsáhlých znalostech titulů v řadě evropských jazyků. K jeho sbírce poznamenává Jaroslav Tuček: ?19. srpna 1914 major Hergsell zemřel a jako mnohé jiné sbírky domácí z nepochopení se rozešly do ciziny, ani skvělá jeho knihovna nezůstala Praze zachována. Dědicové prodali zbraně i knihy do Drážďan, kde nyní tvoří ozdobu ?Dresdner Fechtclubu?.
Podobnou prací o historii šermířských škol, jako byla Hergsellova, bylo dílo anglického nadšence Egertona Castela Schools and Masters of Fence (1885), s obsáhlým seznamem literatury.
Z těchto soupisů historických škol vycházeli první inscenátoři historického šermu, většinou odkázaní jen na Talhoffera, anebo na kopie mikrofišů dobových manuálů (např. Meyer 1570), objednané v německých knihovnách. Postupem času jsme se dozvídali, že existují desítky rukopisů, věnovaných umění šermu, ale obsáhlejší jejich poznání bylo umožněno teprve s rozmachem digitalizace, kdy jednotlivé knihovny postupně zpřístupňovaly své poklady v elektronické podobně na internetu, anebo je badatelé začali vydávat ve formě reprintů ? takto jsme se nakonec mohli seznámit i s nejstarším středověkým rukopisem o šermu, známým pod signaturou Královské zbrojnice v Toweru MS. I.33 (reprint vyšel 2003).
Z podobných zdrojů, jež první historici v oboru historie evropských bojových umění ? Tuček, Wagner, Černohorský, Čivrný, Plch a další ? neměli k dispozici, čerpají dnešní mladí badatelé jak v Čechách, tak i na Slovensku ? namátkou jmenujme Romana Vaverku, Karla Černína, Petra Matouška, Martina Fabiana? Právě posledně jmenovaný je společně s Ondřejem Vodičkou autorem dnes recenzované knihy.
Středověký rukopis, zachycující odkaz německého šermířského mistra ze 14. století, Johannese Liechtenauera (Lichtenauer), zakladatele ?tajného umění šermu dlouhým mečem?, je proslulým dílem. Část zachovaných středověkých šermířských traktátů je anonymních; mnohé z nich jsou opisy děl předchůdců či jednoho konkrétního mistra, rozmožené a různě interpretované jeho žáky, jako je tomu v případě mistra Liechtenauera.
Německý šermířský mistr Johannes Liechtenauer (Hans Lichtenauer, Lichtnawer) se narodil pravděpodobně v polovině 13. století, snad v německém městečku Liechtenau. Liechtenauerovo učení šermu bylo původně tajné umění určené jen úzkému kruhu žáků, pro jejichž potřebu bylo zaznamenáno ve formě zkratkovitých a nezasvěcenému čtenáři nesrozumitelných veršů. O životě a škole toho mistra víme málo, prakticky jen to, co se dá vyčíst z pozdějších prací jeho žáků a následovníků, například z anonymního rukopisu Hs 3227. Rukopis je také znám pod názvem Hanko Döbringer's Fechtbuch. Autor v rukopise tvrdí, že Liechtenauer byl ?velký mistr?, který procestoval ?mnoho zemí?, v nichž vyučoval své umění. Rukopis se připisuje Hansi Döbringerovi, který byl ovšem autorem jenom jedné jeho části, pojednávající o šermu dlouhým mečem. Další části rukopisu jsou kompilací traktátů na různá světská i mystická témata, včetně bojových umění. Tyto části pravděpodobně navazují právě na tradici učení mistra Liechtenauera (který v době vzniku rukopisu mohl být ještě naživu). Podle badatelů lze rukopis datovat rokem 1389.
Liechtenauer stojí tak říkajíc na začátku řady středověkých a renesančních mistrů, pro něž byl rozhodujícím klíčem k úspěchu útok, obranu považovali pouze za vhodnou jedině jako prostředek k získání iniciativy k protiútoku. Debaty na téma vhodnosti obrany vedou někdy až k rezignaci na výuku krytů vůbec. Pokud byl bojovník zuřivými útoky oponenta přinucen k obraně, Liechtenauer doporučoval vyhnout se krytu a provést raději to, co nazýval ?mistrovským sekem? (Meisterhau), to znamená odrazit čepel útočníka takovým způsobem, aby vlastní čepel zároveň útočníka zasáhla. Později bude tato akce nazvána stesso tempo. V pozdějších rukopisech z 15. století je zmiňována ?Liechtenauerova společnost?, sdružující šestnáct šermířských mistrů, kteří se považovali za Liechtenauerovy učedníky, neboť vlastnili opisy jeho metodiky.
Dnes se tedy dostává čtenáři a šermíři do rukou ucelená antologie šermířských traktátů, které vycházejí z prací řečeného mistra. Poslyšme, co o tomto díle říká sám autor (překlad ze slovenštiny -lk-):
?Tato kniha se zabývá dílem, resp. odkazem Johannesa Lichtenauera, německého mistra, žijícího přibližně na přelomu 14. a 15. století. Lichtenauer po sobě zanechal systém šermu dlouhým mečem, ve zbroji i bez ní, pěšmo i na koni. Kniha obsahuje dvě, z mého pohledu nejdůležitější středověká šermířská díla, a to Ködex Döbringer (cca 1400) a Kodex Danzig (1452), doplněné o nádherné ilustrace z Kodexu Goliáš (cca 1500). Obsahuje také brilantní vědeckou analýzu Kodexu Döbringer z pera Mgr. Ondřeje Vodičky, PhD., a v neposlední řadě stovky poznámek a postřehů. Ve zkratce vše, co potřebuje zájemce o středověký šerm k tomu, aby ho pochopil a aby se jej mohl naučit.
Kdysi platilo, že umění šermu by se mělo předávat z mistra na jeho žáky především praktickou výukou. Bylo to řemeslo jako kterékoliv jiné a znalost něčeho lepšího je v konečném důsledku z dnešního pohledu jakýsi evoluční patent. Máme však to štěstí, že staří mistři toto pravidlo porušovali stále častěji a strohé verše doplňovali o krásné ilustrace a poměrně důkladná vysvětlení. Netřeba se proto bát samostudia. Šerm je v první řadě praktická aktivita, jejíž výsledky jsou zcela jasné a měřitelné. Pokud budete sledovat cíl, jejž popisují dávné poučky, budete s každým pokusem o rekonstrukci odměnění stále lepším pochopením středověkého systému boje.
Překlad Lichtenauerova díla však není určený jen šermířům. Je skvělou sondou do smýšlení středověkého člověka, do sofistikovanosti našich předků. Najdeme v něm odkazy na Aristotela, vtipné básničky, ale také upřímné životní rady. Je výbornou ukázkou toho, jak probíhala výuka poměrně negramotného rytířstva pomocí mnemotechnických veršů. Ať už vás zajímá vojenství, ať už se zajímáte o historii, anebo hledáte něco netradičního, určitě v něm najdete zalíbení.
?
Jak uvidíte, [také Vodičkova] analýza Kodexu Döbringer je vskutku vynikající a obohacující a právě díky ní je tato kniha kompletní.? (Konec citátu autora.)
O AUTORECH:
Martin Fabian se narodil roku 1987 v Michalovcích. Žije a působí v Bratislavě, šermuje od roku 2003. V roce 2006 zaměřuje svoji pozornost na studium původních evropských děl, jež se zabývají šermem, bojem a souvisejícími aspekty. Je autorem řady překladů a také mnoha článků v domácích i zahraničních sbornících a portálech. Je mezinárodně uznávaným instruktorem ve více disciplinách. Pravidelně se zúčastňuje šermířských turnajů, z kterých si odnesl mnoho ocenění. Zakladatel slovenské odnože federace HEMA ? FEBUS a držitel stupně ?magister? ve škole Magisterium.
Mgr. Ondřej Vodička PhD. se narodil v roce 1986 v Liberci. Vystudoval historii se zaměřením na středověk na Masarykově univerzitě v Brně. V současnosti působí v Komisi pro soupis a studium rukopisů AV ČR. Věnuje se dějinám pozdního středověku, především husitských válek. Jeho praktické zkušenosti z oblasti šermu zahrnují deset let tradičního japonského šermu a pět let evropského historického šermu (Digladior).
Knihu vydali autoři vlastním nákladem v Bratislavě v roce 2018
ISBN 978-80-972976-0-2
První vydání, 216 stran
Pevná vazba, formát A5
Cena 577 Kč
Autor recenze: -lk-
SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU
Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |
Foto týdne
Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).
Recenze týdne
Nejnovější vydání oblíbených pamětí.