logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

RECENZE

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 | 54 | 55 | 56 | 57 | 58 | 59 | 60 | 61 | 62 | 63 | 64 | 65 | 66 | 67 |

 

Opráski sčeskí historje f koztce

Opráski sčeskí historje f koztce

Autor: Jaz

Absolutně politicky nekorektní komiks

Autor Jaz

I tato na pohled "ne-militární" kniha má mnoho skečů, které se týkají čs vojenské historie. Ten, který mě nejvíc "dostal", je kresba dvou čs letců v Anglii, kdy ten jeden se ptá: "Co budeš dělat po válce?" a druhý: "Po těch zdejších stresech pojedu asi do lázní - možná do Jáchymova."

Následují text je převzán z Wikipedie:

Opráski sčeskí historje je český původně internetový komiks.[1] Pomocí jednoduchých ilustrací a svérázného pravopisu komentuječeskou historii. Podle Michala Zlatkovského z Hospodářských novin oslovuje reálným historickým základem, svérázným užíváním českého jazyka i specifickým a originálním humorem.[1] Podle článku Jany Kománkové v časopisu Reflex jsou postavy, přes hravost a zdánlivé neumětelství, podány historicky v podstatě správně, zhuštěně a vtipně.[2] Autor komiksu zůstává v anonymitě a používá přezdívku Jaz.[3] Sám sebe stylizuje do hlavní postavy komiksu ? Zmikunda.[3]

Historie

Komiks se poprvé objevoval v místnosti ?Čtyčpístek mame kemix? na diskuzním serveru Okoun.cz společně s dalšími, leckdy úchylnějšími komiksy jako SaýcPysek a Kunčička a dalšími[4] Podle některých článků byly tyto dadaistické komiksy inspirovány komiksem Dolan Duk, rovněž neuměle kresleným a psaným ?špatnou? angličtinou, který se poprvé objevil roku 2010 ve Finsku.[1][4] První komiks Oprásků dal autor na web 16. listopadu 2012.[5]

říjnu 2013 byly některé speciálně vytvořené díly publikovány na internetu serveru iHNed.cz v rámcipředvolebního zpravodajství.[6]

V roce 2013 se nakladatelství Grada rozhodlo připravit knižní verzi,[7] prvotní náklad byl rozebrán během několika dní.[3] Kniha vyšla v sekci Stavebnictví a architektura.[5]

V roce 2013 komiks vyhrál v anketě Křišťálová Lupa v kategorii ?One (wo)man show? (a také se umístil čtvrtý v kategoriích ?Obsahová inspirace? a ?Projekt roku?).[8]

1. prosince 2013 se před novou budovou Národního muzea uskutečnil křest knihy Opráski sčeskí historje.[9]Akce byla samotnými organizátory označována jako ?chřezt bez cerelu? (křest bestselleru).[10] Kniha se opravdu bestsellerem stala, v květnu 2014 získala cenuČeský bestseller v kategorii komiks.[11]

V roce 2014 (od konce ledna do 11. května) se v Nové budově Národního muzea uskutečnila výstava komiksů pod názvem Opráski sčeskí historje 20. století,[12] její konání bylo původně oznámeno při křtu knihy před Novou budovou NM.[9]

Opráski sčeskí historje mají (k 26. 11. 2016) přes 77 000 příznivců na Facebooku[13] a přes 11 000 sledujících na Twitteru.[14]

Postavy

Opakující se postavy z české historie jsou například:[2]

Kromě tradičního stripu vyšlo i několik speciálů s Františkem Křižíkem, cestujícím v čase, které podle serveru komiksarium.cz graficky odkazují na komiks Hellboy.[16]

Autor

Jaz v masce Zikmunda, 30. ledna 2014 v Národním muzeu

Autor vystupuje pod přezdívkou ?Jaz?,[16][17] dle svých slov je ?vedoucí Útsavu [sic] pro studijum dějin?.[2] Dříve přispíval i na humoristický web Vesjolyje Kartinki.[17] Na dotaz redaktorky Radiožurnálu ohledně ústafu, který opráski tvoří, autor uvedl, že historický ústaf je instituce, ve které vznikají Opráski sčeskí historje a který fanouškům Oprásků sčeskí historje dvakrát až třikrát týdně přináší nový Oprásek. Ponechal bez komentáře otázku, zda nejde o Historický ústav Akademie věd. Na doplňující otázky směřující k tomu, kolik lidí se na tvorbě komiksů podílí, uvedl: ?Kolikrát jsem v ústafu úplně sám. (?) Dovolím si říct, že drtivá většina těch nápadů je mých opravdu.?[18]

Nápad na Opráski vznikl dle autora tak, že ?Opráski Sčeskí historje se vinořily z intrnetu, ato na vjedecké konferenci na serveru okoun.cz. Vjeříme totiš, že histrije ještě zdaleka nevidala všchna taěmství a opsahuje poznatki zajmímavé nejěn pro vědckou komuntitu, ale i pro širokou veřjnost.? [sic][19]

Na veřejnosti autor vystupuje v masce Zmikunda Lucemburského: ?Já hovořím hlavně za náš ústaf a samozřejmě někdy hovořím i za Zmikunda Lucemburského, se kterým chodíme na různé akce, takže může se stát, že na některé akci vstupujeme zároveň jako vedoucí Jaz a zároveň jako král a císař Zmikund Lucemburský, takže to je asi vysvětlení, proč někdy říkám ?my?. Není to žádný plurál majestatis, ani výraz přehnané pýchy.? Za to, jak k němu dějepisectví zvláště v uplynulém půlstoletí, století přistupovalo, si prý zasluhuje, aby jeho jméno bylo v očích veřejnosti rehabilitováno, o což se autor snaží i tím, že Zmikunda s sebou bere často do veřejnosti, aby tak mohl na ostatní lidi působit svým charismatem. V Jiráskovi, Zdeňkem Nejedlým, ve filmech režiséra Vávry a v jiných poobrozeneckých dílech je líčen jako jeden z úhlavních nepřátelů českého národa, nepřátelů husitství, zrádce země, liška ryšavá, pomalu pekelník a přitom ve skutečnosti je jedním z nejschopnějších panovníků, kteří se u nás narodili.[18] Autor v rozhovoru uvedl, že historii na vysoké škole jako takovou nestudoval.[18] Zájem o historii u něj probudily Obrázky z českých dějin a pověstí, které mu byly i inspirací, mimo jiné tím, že to není úplně historická publikace, ale jsou tam i pověsti a některé věci jsou tam také líčeny trošku jinak, než se ve skutečnosti staly.[18]

V podzemí jakožto městské legendy kolují informace, že autor studoval historii na Univerzitě Karlově a nyní pracuje v Historickém ústavu Akademie věd ČR a údajně se k nim autor na besedě se čtenáři sám přiznal.[4] Míla Linc na webu FantasyPlanet prozradil jakožto tajemství, že prý četl jednu z publikací od autora Oprásků, která nejenomže byla dobře napsaná, ale je z ní poznat, že autor dějinám opravdu rozumí, přičemž pokud studujete historii, je prý dost dobře možné, že jeho práci jste četli jakožto podklad ke zkouškám nebo státnicím.[4] Autor komiksu uvedl, že kolují různé fámy, kdo z akademické obce za Opráski stojí, a že padají různá renomovaná jména, což ho baví, ale že pracuje v úplně jiném oboru než historii a nechce, aby byly tyhle dvě věci směšovány.[5]

Jazyk a přístup

Moderátorka Radiožurnálu Veronika Sedláčková uvedla, že komiks je psán velice zvláštním způsobem, zvláštním jazykem specifických přesmyček. Uvedla, že se i na internetu dočetla, že se na hlavu autora snáší kritika kvůli tomu, jak pojímá češtinu, že údajně przní český jazyk, což může mít neblahý důsledek hlavně na menší čtenáře, protože ti pak prostě nevědí prostě, co je správné.[18]

Lingvista a pedagog Otakar Šoltys kritizoval komiks především za úmyslné prznění pravopisu a nevhodný vliv na děti. Tento komiks označil za zločin proti lidskosti a potupu české národní hrdosti, Opráski podle něj brzdí obrázkové i jazykové sémiózy a vychovávají z dětí dementy. Pokud chceme patřit mezi vyspělé evropské národy a státy, tak bychom podle Šoltyse měli dát autorům najevo alespoň hluboké opovržení.[20] Autor Jaz se k Šoltysovu požadavku, že když se někdo rozhodne používat tuto velmi ranou a nedokonalou jazykovou semiózu v mediální komunikaci je třeba jej podrobit nekompromisní kritice, vyjádřil, že podrobení nekompromisní kritice bylo ?celkem čupr.?[21]

Na dotaz po klíči či mustru k tomu, jakým jazykem je komiks psán, autor v rozhovoru pro Radiožurnál odpověděl: ?Máme normálně pravidla českého pravopisu, která jsme konzultovali s dalším ústafem pro jazyk český a došli jsme k tomu, že ten obsah plně odpovídá všem akademickým standardům, takže nevidíme v tom nic, co by se vymykalo jakékoliv ústafní praxi, takže já si za tím jazykem za náš ústaf pevně stojím.?[18]

Na námitku, že není dostatečně uctivý k velkým historickým postavám, autor odpověděl, že jim úplně nerozumí, protože neví, proč by se mělo k historii přistupovat s nějakým speciálním patosem. Historie byla také přítomností a čtenáři si mají představit ve vztahu k aktuálnímu dění, že budou s patosem otevírat denní tisk a budou opravdu s nějakým naplněním ducha prožívat to, co se na jeho stránkách děje, a nezvednou ani prstíček, aby trošku pokritizovali ty aktéry anebo aby si udělali trošku legraci z toho, co se včera nebo minulý týden událo. Humor Oprásků mu přijde ještě poměrně dost před hranicí a dovede si představit humory daleko drsnější.[18]

Odkazy

  1. Skočit nahoru k:a b c KOMÁNKOVÁ, Jana. Ve sklepje je to super. Reflex. únor 2013, s. 56. Online dostupné pouze pro předplatitele časopisu. Dostupné online.
  2. Skočit nahoru k:a b c VLČKOVÁ, Zuzana. Komiks utajeného autora trhá rekordy na internetu i v prodeji knihy. Český rozhlas [online]. 2013-11-24. Dostupné online.
  3. Skočit nahoru k:a b c d Míla Linc: Vskutešnosti Zmikund. Sestim smiř., Fantasy Planet, Za obzorem, 20. 1. 2014
  4. Skočit nahoru k:a b c Filip Saiver: ?Se stim smiř!? aneb lehce nekorektní text o těžce nekorektním díle, iDnes.cz, 14. 12. 2013
  5. Skočit nahoru? http://nazory.ihned.cz/c1-61090760-opraski-sceski-historje-ktery-z-deseti-dilu-komiksu-je-nejlepsi
  6. Skočit nahoru? Opráski sčeskí historje sou teť jkao kňýška. ČT24 [online]. 2013-11-14. Dostupné online.
  7. Skočit nahoru? Křišťálovou Lupu 2013 ovládlo Peklo na talíři, osobností roku je Petr Koubský. Lupa.cz [online]. 21. 11. 2013. Dostupné online.
  8. Skočit nahoru k:a b http://www.nm.cz/Hlavni-strana/Akce-pro-navstevniky/Krest-knihy-Opraski-sceski-historje-v-Nove-budove-Narodniho-muzea.html
  9. Skočit nahoru? http://www.tyinternety.cz/2013/11/29/clanek/opraski-sceski-historje-budou-mit-vystavu-v-narodnim-muzeu

10. Skočit nahoru? http://www.denik.cz/ostatni_kultura/nejctenejsi-je-sverak-ctenari-kupuji-i-eroticke-romany-ci-opraski-20140521-xyhl.html

11. Skočit nahoru? Národní muzeum, Aktuální výstavy, citováno: 2013-05-23, online

12. Skočit nahoru? https://www.facebook.com/historje/likes

13. Skočit nahoru? https://twitter.com/historje

14. Skočit nahoru? http://ffakt.ukmedia.cz/zmikund-ve-vlekly-aule-jag-vnikli-opraski-a-autogram-jada

15. ? Skočit nahoru k:a b RŮŽIČKA, Lukáš. Opráski sčeskí historje si hrají na Hellboye. Přečtěte si nový příběh Křižíka. Komiksárium [online]. 27. 9. 2013. Dostupné online.

16. ? Skočit nahoru k:a b KOMÁNKOVÁ, Jana. Meme invaze pokračuje: Kdo to przní českou historji?. Proti šedi [online]. 27. 11. 2012. Dostupné online.

17. ? Skočit nahoru k:a b c d e f g Opráski sčeskí historje ve Dvaceti minutách Radiožurnálu, Český rozhlas, 31. 12. 2013, Veronika Sedláčková, host Jaz, autor komiksu Opráski sčeskí historje

18. Skočit nahoru? LAUSCHMANN, Jindřich. Rozhovor: Co jsou Opráski sčeskí historje?. Tyinternety.cz [online]. 30. 12. 2012. Dostupné online.

19. Skočit nahoru? KABÁTOVÁ, Šárka. Opráski sčeskí historje vychovávají z dětí dementy, kritizuje komiks lingvista. Lidovky.cz [online]. 23. 3. 2014 [cit. 2014-05-25]. Dostupné online.

20. Skočit nahoru? Ivan Motýl: Dělám vědu, ne nějaké fidlipidli, Instinkt 48/XV, 24. 11. 2016, str. 24?27

http://kultura.zpravy.idnes.cz/opraski-sceski-historje-0wy-/literatura.aspx?c=A131213_135105_literatura_ts

 


V císařských barvách

V císařských barvách

Autor: John Biggins

anebo jak budoucí hrdina Habsburské říše Otto Prohaska málem odvrátil 1. světovou válku.

Již svým prvním románem A Sailor of Austria (Rakouský námořník) se John Biggins zařadil do pantheonu prvotřídních autorů námořní dobrodružné literatury po bok S. C. Forestra a Patricka O?Briana. Také jeho druhý román (V císařských barvách) o příhodách námořního poručíka českého původu Otto Prohasky sklidil bouřlivé pochvaly jako dílo, jež k tradičním námořním dobrodružstvím přidává vnímavost Hlavy 22 Josepha Hellera nebo filmu M*A*S*H Roberta Altmana. Tématem tohoto napínavého románu (děj se chronologicky řadí před příběhy knihy A Sailor of Austria a proto jej vydáváme jako první) je řetězec dobrodružných příhod poručíka Ottokara Prohasky, počínaje rokem 1914. Otto opustí na dva týdny nedovoleně posádku kvůli nepromyšleným pletkám s polskou herečkou, prožívá pestrá až bizarní dobrodružství na vodě i na souši nejen v Evropě, ale i mimo ni a vrátí se po mnoha měsících s divokou historkou o srbských teroristech a jejich plánu na vraždu arcivévody v místě zvaném Sarajevo.

Evropa bezmocně sklouzává do války a Otto s ní, přičemž zaznamenává soumrak této staromódní, byrokracií posedlé říše, jež se kdysi pokoušela sjednotit střední Evropu.

Autor obrací daný literární žánr naruby, a každý, kdo přečte prvních pár stránek, bude stržen jeho vypravěčským uměním ? lidštějším i veskrze dramatičtějším než téměř jakákoli jiná běžná vojenská beletrie. Mimo jiné ohromí i dokonalou znalostí reálií Evropy na pokraji světové války a nezakrývanými sympatiemi ke staré monarchii, jejíž vady ovšem nezastírá, ale s laskavým pochopením ironizuje. Kniha nadchne nejenom příznivce naší někdejší podunajské vlasti, ale všechny zájemce o námořní dobrodružnou literaturu. Dobrou zprávou je, že kromě obou zmíněných románů napsal Biggins o poručíku Prohaskovi ještě další dva romány; třetí v pořadí se odehrává také za světové války, čtvrtý odehrává (pro Rakousko-Uhersko) na nejlepším místě ? na začátku Ottovy námořní kariéry ještě v době dlouhého míru. Sledujeme zde Ottovy příhody na palubě parní korvety Windischgrätz, během vědecké plavby do jižního Atlantiku.

Pokud román V císařských barvách sklidí očekávaný úspěch, připravíme postupně vydání i dalších dílů této námořní ságy.

JOHN BIGGINS se narodil v roce 1949 v dnešním jižním Londýně a vyrostl na hranicích Walesu. Vzdělání získal na University College ve Swansea a poté strávil čtyři roky v Polsku jako stipendista a učitel, než se začal věnovat kariéře v oboru lékařské elektroniky v Británii, Nizozemsku a Skandinávii. V současné době žije ve Francii.

ISBN: 978-80-87057-30-8

Tisk: Finidr s.r.o.

Formát 140 x 205 mm

Pevná vazba s přebalem

Rozsah: 328 stran

Cena: 349

Expedice: 17. května 2017

Ukázka z knihy je ZDE


Zátopek

Zátopek

Autor: Jan Novák, Jaromír 99

...když nemůžeš, tak přidej!

Možná se bude zdát, že comics o vítězství Zátopka v Helsinkách na Militarii nepatří. Ale jedná se o příběh fenomenálního běžce, který byl "vojákem z povolání". Jak uvádějí autoři v úvodu, "Začátkem padesátých let pokytovala sportovcům nejlepší zázemí Československá lidová armáda. Většina špičkových atletů vzávodila za Duklu Praha."

A zátopkův "boj" o účast Jugnwirtha na OH v Helsinkách mohl mít pro nadporučíka Zátopka katastrofální následky. Jeho vzepření se rozkazu nadřízeného generála řešil až ministr národní obrany Čepička. Trojnásobného zlatého medailistu Emila z Helsink už nemohl nikdo degradovat.

Autoři: Jan Novák, Jaromír 99

"Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od mužů," říkal Emil Zátopek. Právě posouvání mezí možností vlastního těla z něj udělalo fenomenálního běžce a jednoho z nejslavnějších sportovců historie. Když na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 vyhrál běh na deset kilometrů a na pětikilometrové trati skončil druhý, nepovažoval to za velký úspěch. Z následující olympiády v Helsinkách přivezl tři zlaté medaile a stal se legendou, ale připsal si i důležitější vítězství - postavil se proti režimu za svého kolegu Stanislava Jungwirtha a prosadil, aby vůbec mohl na olympiádu odcestovat. Největší úspěchy Emila Zátopka i jeho seznámení s celoživotní láskou Danou můžeme znovu prožít díky libretu Jana Nováka a vizuálně opojnému provedení Jaromíra 99.

Vydala nakldatelství Argo a Paseka 2016

Cana 398


Šerm dýkou a dřevcovými zbraněmi

Šerm dýkou a dřevcovými zbraněmi

Autor: Joachim Meyer

Čtvrtý a poslední svazek překladu Meyerova díla.

Joachim Meyer

Kniha Šerm dýkou a dřevcovými zbraněmi je závěrečnou částí tetralogie původního díla Joachima Meyera. Na čtenáře čekají kapitoly týkající se šermu a boje dýkou, postupy, jak bojovat holýma rukama, proti soupeři s dýkou, zápasnické triky a poučky, jak si počínat v neozbrojeném boji, které jsou aktuální i dnes. Mnohé z těchto kusů připomínají spíše vojenské poučky dnešních moderních ozbrojených sil, neboť jsou z doby, kdy slovo sport ještě neexistovalo. Naši předci se museli spoléhat na účinnost toho, co udělají. Další částí knihy je pak popis boje s dřevcovými zbraněmi. Nejprve hole, jako základ všech ostatních dřevcových zbraní, pak následují halapartny a na závěr šerm dlouhou píkou. Tyto kapitoly jsou vzácným vhledem do technologie boje a šermu s těmito zbraněmi. Tradičně je vše popsáno od poloh, přes základní manipulaci až k rozmanitým kusům a trikům, jak si počínat, z kterého střehu či pozice. Čtenáře jistě překvapí, jak pestrá je práce se shora uvedenými zbraněmi. Joachim Meyer byl jedním z největších odborníků na bojové umění své doby. Nechť jsou jeho práce a zkušenosti v ní obsažené dobrým průvodcem všem studentům a zájemcům o rytířské umění!

 

Vydal Cech svatého Michaela v roce 2017.

Počet stran: 199.

 


Zahradnictví

Zahradnictví

Autor: Petr Jarchovský

Filmový román.

Petr Jarchovský

Literární zpracování velkolepé filmové trilogie. ?Je to nejosobnější věc, jakou jsem kdy napsal. Vycházel jsem ze vzpomínek svých rodičů na moje prarodiče,? říká scenárista a autor Petr Jarchovský, který se ve svém Zahradnictví vrací k postavám z hitu Pelíšky. Filmovou trilogii i její literární zpracování můžeme vnímat jako pravdivý příběh konkrétních lidí v převratné historické době mezi lety 1939 a 1959. Rodinnou ságu tvoří tři samostatné, nicméně propojené příběhy Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník. Mezi aktéry snadno poznáme odbojáře Jindřicha z kultovních Pelíšků, tentokrát jsou však více v popředí ženy: například autorovu matku sledujeme od jejího narození a válečného dětství až po dospělost, kdy se v padesátých letech v Nápadníkovi stává hlavní hrdinkou. Strhující příběhy plné nečekaných zvratů se odehrávají z velké části v rodinném zahradnictví v Jaroměři a v rovněž rodinném kadeřnickém salonu v Praze. Vzdor svízelné době a krutým osudům protagonistů nechybí osvědčený autorův humor a zejména situační komika.

Petr Jarchovský (1966), absolvent Filmové a televizní fakulty AMU, oboru scenáristika a dramaturgie, je dosud znám především jako autor filmových scénářů. Na téže fakultě dnes působí jako pedagog. Spolu s Janem Hřebejkem napsal původní scénář k celovečernímu debutu režiséra Ondřeje Trojana Pějme píseň dohola (1991). Mezi jeho nejznámější práce patří scénáře k filmům Šakalí léta (1993), Pelíšky (1999) a Pupendo (2003), které vznikly na motivy povídek Petra Šabacha (všechny tyto tři filmy režíroval Jan Hřebejk). Petr Jarchovský je dále autorem filmové povídky a scénáře filmu Musíme si pomáhat (knižně 2000), scenáristou filmu Želary (2003, režie Ondřej Trojan, nominace na Oscara 2004), jemuž jako předloha posloužily povídky Květy Legátové, a filmu Horem pádem (2004, režie Jan Hřebejk).

Vydalo nakladatelství PASEKA

Datum vydání: 11.4.2017

Formát: 130 x 200

Počet stran: 320

Vazba: vázaná

Cena: 299 Kč

 

 Přečtěte si ukázku, 224 kB


Pionýři a roboti

Pionýři a roboti

Autor: Pavel Ryška & Jan Šrámek

Československá ilustrace a vizuální kultura 1950?1970

Pavel Ryška & Jan Šrámek

Na 50. až 70. léta se v souvislosti s ilustrací nostalgicky vzpomíná jako na zlatý věk. Nová kniha Pionýři a roboti zasazuje nejen obrázky z dětských časopisů do společenského kontextu. V socialistickém Československu vznikaly výjimečně upravené a působivě ilustrované knihy zejména proto, že jejich autoři museli volnou tvorbu tvořit jen do šuplíku. Problémová knižní obálka mohla skončit až na stole ministra kultury.

Objevná monografie badatelů v oblasti výtvarné kultury Jana Šrámka a Pavla Ryšky mapuje zlatou éru československé ilustrace, kdy po létech stalinistického socialistického realismu začaly do vizuální tvorby pronikat nejprogresivnější postupy. Do té doby se v podstatě každý vizuální obraz posuzoval ve vztahu k věcné správnosti - například obrázky ?melancholických vojáků?, které v roce 1952 nakreslil Kamil Lhoták pro Mateřídoušku, sklidily výsměch za to, že neodpovídají předpisovým postojům ani aktuální výzbroji lidové armády.

Celá síť státních nakladatelství profitovala ze spolupráce s vynikajícími umělci, kteří vzhledem k politickým okolnostem nemohli veřejně prezentovat vlastní volnou tvorbu. Díky této skutečnosti vznikaly v socialistickém Československu výjimečně upravené a působivě ilustrované knihy. Přestože karikaturisté a ilustrátoři měli v polovině 50. let jen velmi málo příležitostí seznámit se s vývojem kresleného humoru v západní Evropě a ve Spojených státech. Podle Jaroslava Maláka, který patřil ke kmenovým kreslířům Dikobrazu, bývaly časopisy Punch nebo New Yorker přísně střeženy šéfredaktorem. Kdokoliv si je chtěl vypůjčit, upadl do podezření, že pošilhává po nežádoucích vzorech.

Proč v titulu kromě pionýrů figurují i roboti? Nejde jen o popularitu seriálu Robot Emil z roku 1960, který vycházel také jako komiks v ABC, ale o masivní nástup domácích spotřebičů na počátku 60. let a s tím spojenou dobovou inzerci, která výrazně promlouvala do vizuální kultury a inspirovala také ilustrátory. Například kresby Emanuela Kupčíka, napodobující škrabací technikou staré xylografické reprodukce fotografií, posloužily jako zdrojový materiál koláží Jiřího Kalouska a Miroslava Liďáka. Oba vystřihovali z inzerátů národního podniku Elektro-Praga Hlinsko obrázky Pragomixu a vysavačů Standard nebo Pluto, jemuž se přezdívalo ?Vajíčko?, aby je použili v karikaturách a komiksech.

Příběh ilustrace a jejích tvůrců se v Ryškově a Šrámkově knize odvíjí na pozadí všudypřítomné cenzury. V roce 1970 se chystalo vydání hororových povídek Miloslava Švandrlíka Draculův švagr s ilustracemi Jiřího Wintera. Na obálce měl být obrázek starého upíra, který svírá v pažích nahou dívku a prokusuje jí hrdlo. Ačkoliv byl už jednou schválen, nikdo si v době přituhující cenzury netroufal dát pokyn k tisku. Návrh obálky proto doputoval až na stůl ministra kultury Miloslava Brůžka, který prý bezpodmínečně trval na tom, aby se slečna oblékla. Sám také navrhl řešení: modrou propiskou zamaloval ženské tělo uvnitř silných kontur a vyrobil tak přiléhavý latexový obleček. Winter ovšem pojal navrženou úpravu po svém a budoucí upírce nakreslil lehounké negližé. Výsledek byl nakonec rafinovanější a dráždivější než původní návrh.

Ne vždy měl zásah režimu tak komický nádech. V 70. letech byly například ze škol celoplošně staženy učebnice ilustrované výtvarníky, kteří buď z Československa emigrovali, nebo se během pražského jara výrazně angažovali na straně reformistů. Děti tak přišly o vlastivědy s obrázky Jana Brychty a Vladimíra Fuky nebo o učebnice matematiky (početnice) s kolážemi Adolfa Hoffmeistera.

Přehledně uspořádanou knihu, kterou doprovází rejstřík, medailonky nejvýznamnějších tvůrců a plakát od spoluautora textu a grafika Jana Šrámka, připravilo Nakladatelství Paseka ve spolupráci s Fakultou výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.

O autorech

Pavel Ryška (1974) je vizuální umělec, vysokoškolský pedagog a archivář. Absolvoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně a doktorský program v Centru audiovizuálních studií pražské FAMU. V současnosti přednáší dějiny komiksu, animovaného filmu a užité grafiky. Výsledky průzkumů československé výtvarné kultury padesátých let publikuje na webových stránkách padesatky.info.

Jan Šrámek (1983) je vizuální umělec, ilustrátor a grafik, člen studia Anymade. Absolvoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, kde v současné době působí jako asistent v ateliéru video. Pod jménem VJ Kolouch se účastní mnoha domácích a zahraničních festivalů. Experimentuje s animovaným filmem a vektorovou grafikou. V roce 2014 se podílel na prezentaci československého pavilonu na Bienále architektury v Benátkách.

Vydalo nakladatelství PASEKA

Datum vydání: 15.11.2016

Formát: 160 x 230

Počet stran: 160

Vazba: vázaná

Cena 349 Kč


Papež a Mussolini

Papež a Mussolini

Autor: David I. Kertzer

Tajemství papeže Pia XI. a vzestup fašismu v Evropě

Autor David I. Kertzer.

Kniha získala Pulitzerovu cenu.

Papež a Mussolini vypráví strhující příběh dvou mužů, kteří se dostali k moci v roce 1922 a společně změnili běh dějin 20. století. V mnoha ohledech nemohli být rozdílnější. První byl učený, řádný a zbožný, většinu dospělého života trávil pročítáním starých rukopisů.
Toužil po středověkých časech, kdy o církevních pravdách nikdo nepochyboval. Druhý byl násilnický surovec a antiklerikální štváč. I přesto měli Pius XI. a italský Duce mnoho společného: Ani jeden nevěřil v demokracii, oba z duše nenáviděli komunismus a byli výbušné povahy. Oba byli tím druhým rozčarovaní, přesto se děsili, co by nastalo, kdyby jejich spojenectví zaniklo. Potřebovali totiž jeden druhého k tomu, aby si udrželi moc a dosáhli svých politických cílů.

 

Autor v knize přináší překvapivé důkazy o tom, že Pius XI. hrál klíčovou roli v upevnění Mussoliniho moci. Výměnou za podporu Vatikánu navrátil Duce církvi mnoho privilegií, o které přišla. A tak církev nejenže neprotestovala proti tomu, že se s Židy zachází jako s občany druhé kategorie, naopak režimu poskytla nejpádnější možné argumenty, proč proti nim přijmout přísná opatření.

 

Rozhodnutí autora napsat tuto knihu se zrodilo v roce 2002, poté co Jan Pavel II. schválil otevření archivů týkajících se pontifikátu Pia XI. Roku 2003 byly badatelům zpřístupněny materiály o stycích Vatikánu s Německem a o tři roky později následovalo všeobecné zveřejnění vatikánských archivů. Během sedmileté archivní rešerše nashromáždil Kertzer digitální kopie pětadvaceti tisíc stran dokumentů, jež se v archivech nacházejí. Rovněž pročetl tisíce stran publikované italské, francouzské, britské, americké a německé diplomatické korespondence, včetně deníků a memoárů. Čerpal rovněž z archivu Mussoliniho špionů ve Vatikánu.

Vychází 1. 3. 2017, EAN: 9788075651020
pevná vazba s přebalem, 536 stran, běžná cena: 488 Kč
Originální název: The Pope and Mussolini: The Secret History of Pius XI and the Rise of Fascism in Europe
Přeložila: Radka Knotková
Ukázka:
https://issuu.com/nakladatelstvijota/docs/papez_a_mussolini

Vychází také jako e-kniha.

 ?Fascinující a tragický příběh.?
                                                                                                                      The New Yorker

 


Poklady malíře Gustava Kruma

Poklady malíře Gustava Kruma

Autor: GK

Výstava v Libeňském zámečku

Městská část Praha 8 vás srdečně zve na výstavu Poklady malíře Gustava Kruma, imaginace dobrodružství.

Kdy: od 7. března do 5. května 2017
Kde: Libeňský zámek, Zenklova 1/35, Praha 8

Otevřeno:
po a st: 8.00?18.00 hod.
út a čt: 8.00?15.30 hod.
pá: 8.00?15.00 hod.
so, ne a svátky: zavřeno

Vstup zdarma.

Gustav Krum (23. května 1924, Jihlava ? 21. března 2011) byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih. Proslul zejména svými ilustracemi (především ke knihám Karla Maye) a obrázkovými seriály (dnes se pro tento žánr používá označení komiks), které vycházely na pokračování v různých časopisech.

Narodil se v Jihlavě. V letech 1949 až 1954 studoval na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze a na grafické speciálce u profesorů Vladimíra Pukla a Miloslava Holého. Patřil mezi absolutní špičku českých ilustrátorů a rozsah jeho díla je obrovský. Ilustroval téměř sto knih - od antických témat a dobrodružných příběhů až po české dějiny a archeologické knihy.

Poslední měsíce svého života strávil Gustav Krum v Jihlavě, kde mu v roce 2000 bylo uděleno čestné občanství.

Literatura:

  • František Holešovský: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež, Albatros, Praha 1989,
  • Gustav Krum : Ilustrace-kresba-grafika, katalog výstavy, Jihlava 1979,
  • Vladimír Prokop: Gustav Krum, Toužimský a Moravec, Praha 2009.

 


Generál Laudon

Generál Laudon

Autor: Pavel Bělina, Jiří Kaše

300 let od narození generála Laudona. Slavný vojevůdce a pán na Bečvárach.

Autoři Pavel Bělina, Jiří Kaše

Ačkoli si s Laudonovým jménem spojujeme už jen známou písničku, jeho dobrodružný příběh nabízí mnohá překvapení. Nová monografie Generál Laudon: Slavný vojevůdce a pán na Bečvárech od dvou uznávaných českých historiků zachycuje nejen význačnou osobnost a její život, nýbrž i její stopy v našich dějinách, místopisu a umění. 13. února 2017 uběhne přesně 300 let od Laudonova narození.

Generace po generaci přebírala písničku o jistém generálu Laudonovi, aniž by si připouštěla, že se jednalo o muže z masa a kostí, jehož věhlas překročil časovou hranici dané doby. Vždyť mu ještě za jeho života pruský král Bedřich, zvaný Veliký, nabídl u slavnostní tabule čestné místo po své pravici se slovy: ?Vás, generále, vidím raději po svém boku než proti sobě!?

Autoři Pavel Bělina a Jiří Kaše mimo jiné připomínají i další Laudonovu stopu - rozšířené zaklení Himl Laudón! ?Zdá se, že jinak nepříliš lekaví pruští vojáci vzývali plni strachu nebesa, kdykoli se nablízku objevil obávaný habsburský vojevůdce. Zmíněné zaklení ? nebo spíše zaklínání ? v 18. století dokonce vytlačilo dosud nejužívanější německou kletbu Teufel hinein! (vem to ďas!) a přežilo jako mnoho jiných věcí i rozpad rakousko-uherské monarchie,? píší v úvodu. ?Ještě počátkem třicátých let přinesl Pražský ilustrovaný zpravodaj tuto ukázku ?nezkroceného vojáckého humoru a nepřekonatelného vtipu? ? před řadou nováčků (zcela prvorepublikánských) stojí zupák (zcela nadčasový) a praví: Je nejvyšší čas, vy kluci ušatí, abyste se odrakouštili. Ode dneška nebudete klít Himl Laudón, ale Himl Syrový!?

Laudonovu dobu a osobnost přibližuje také černobílý obrazový doprovod a 32 stran barevné přílohy, ostatně druhá část knihy nese podtitul Laudonův bečvárský pobyt v kontextu výtvarné kultury. Laudon byl podle všeho člověkem mimořádně skromným, melancholikem v dobách relaxace, ale sangvinikem v časech činů ? zkrátka bez předpokladů ke kariéře dvořana či byrokrata. Na druhé straně jej nebylo možno řadit k dobrodruhům jako ?pandura? Trencka, pod jehož velením Laudon začínal svou vojenskou kariéru, ale životními osudy se leckterému světoběžníkovi vyrovnal.

Pocházel z chudé šlechtické rodiny z Pobaltí a již v patnácti letech vstoupil do ruské armády. Později se ucházel o důstojnické místo u pruského krále, avšak trvalé přijetí nalezl až v habsburské monarchii, jíž sloužil téměř celé půlstoletí. Náležel k vrstevníkům císařovny-královny Marie Terezie a krátce přežil i jejího syna Josefa II. Laudon se dokázal během pouhých tří let (1757?1759) propracovat z hodnosti majora na polního podmaršála. Stal se doslova štikou ve stojaté vodě poněkud zkostnatělé strategie a taktiky v době sedmileté války a s výjimkou jediného případu porážel obávaná pruská vojska. Terén českých zemí poznal z vlastní zkušenosti jako málokterý z tehdejších vojevůdců a uměl se na něm pohybovat nejen s mapou, ale i se šavlí v ruce.

Po skončení války se léčil v Karlových Varech, v letech 1769?1776 působil jako velící generál na Moravě a ve stejné době spravoval své panství Bečváry, kde dal přestavět budovu zámku a vyzdobit ji předními umělci. Ještě v pokročilém věku se stal ?postrachem půlměsíce?, když velel císařsko-královské armádě, která v roce 1789 osvobodila Bělehrad z rukou Turků. České země, kde dobyl tolika skvělých úspěchů, vstoupily do Laudonova životního osudu naposledy v roce 1790, neboť zde v Novém Jičíně 14. července ukončil svoji životní pouť.

Pavel Bělina (nar. 1948 v Trutnově) absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a působil v několika vědeckých a pedagogických institucích. Naposledy pracoval v nakladatelství Paseka jako odborný redaktor historických knih a především řídil vydávání mnohasvazkového díla Velké dějiny zemí Koruny české, jehož je také spoluautorem. Zabývá se historickou rolí habsburské monarchie a zvláště českých zemí v době raného novověku, stejně jako mezi národními vztahy v 17. až 19. století a vybranými problémy vojenských a válečných dějin. Má na kontě řadu učebních textů, monografií a desítky příspěvků v odborných příručkách i vědeckých sbornících a časopisech.

Jiří Kaše (nar. 1946 v Josefově) po absolvování studia dějin umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracoval od roku 1972 v Pražském středisku státní památkové péče. Zde mimo jiné odborně dokumentoval skulptury Matyáše Bernarda Brauna v kostele sv. Klimenta na pražském Starém Městě, z nichž připravil vůbec první samostatnou výstavu tohoto umělce, jehož dílu se dlouhodobě věnuje. Následně působil v Národní galerii v Praze a v letech 1984 až 1991 ve Státních restaurátorských ateliérech Praha. V této době vedl kromě jiného rozsáhlou akci restaurování kamene orloje a pod věží Staroměstské radnice v Praze, byl také vědeckým tajemníkem odborné komise pro dokumentaci, průzkum a restaurování románské ostatkové skříně sv. Maura. V souvislosti se záchranou nástěnných maleb Josefa Váchala v litomyšlském Portmoneu stál roku 1993 u zrodu restaurátorské školy v Litomyšli, která dnes funguje jako Fakulta restaurování Univerzity Pardubice a kde až do současnosti působí na katedře humanitních věd. Je spoluautorem šesti svazků Velkých dějin zemí Koruny české. Hlavní osou jeho zájmu je evropská výtvarná kultura 17. až 19. století a teoretické i praktické aspekty restaurování a památkové péče.

Vydalo nakladatelství Paseka

328 stran + 32 stran barevných příloh, vázaná, 398 korun

ISBN: 978-80-7432-687-5

 


Walki Samurajów

Walki Samurajów

Autor: Wojciech Zabłocki

Soubojové scény na pozadí japonských tisků.

Wojciech Zabłocki otevřel v pondělí 23. ledna 2017 ve varšavském Muzeu sportu a turistiky výstavu padesáti svých akvarelů s námětem soubojů na pozadí japonských tisků. K výstavě byla vydána monografie těchto akvarelů pod názvem Walki Samurajów (Boje samurajů).

Autor (nar. 1930) je známým polským architektem, malířem a především vynikajícím šermířem, účastnil se celkem čtyř olympiád. Je dlouiholetým spolupracovníkem muzea, kde jsou také uloženy všechny jeho olympijské medaile. 

Akvarelové malbě se věnuje zejména v posledních letech. V sérii napodobenin obrazů slavných světových malířů umisťoval postavy duelantů a vytvářel tak kouzelné scénky na pozadí důvěrně známých maleb. 

Vystavené obrazy vycházejí z japonského stylu ukijoe. Japonské malby a dřevořezy tohoto stylu byly typické pro 17. až 19. století a byly dílem renomovaných umělců jako byli Hirošige, Hokusaj, Kunijoši, Kunisada, Jošitora a další. Ti všichni se stali pro Zabłockiho inspirací.

Zabłocki téměř nepostřehnutelně včleňuje do těchto klasických děl, ať už je to krajina, urbanistická scéna, anebo prostranství před hospodou, řadu vynalézavých figur válečníků, kteří zápolí šavlemi, katanami, kopími a občas i okovanými holemi. Vedle japonských feudálních rytířů - samurajů - tu najdeme i roniny, evropské barokní kavalíry, ale třeba i důstojníka amerického námořnictva, tak jak se objevil v Japonsku na konci 19. století.

Autor rovněž vystavil v podobném stylu namalované cuby - záštity japonských mečů - jejichž reprodukce jsou rovněž zobrazeny v knize

Knihu vydalo u příležitosti výstavy varšavské Muzeum sportu a turistiky v roce 2016

Formát A4, 112 stran, cena neuvedena.

 



SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru


 
Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

HITLER. NIC MENŠÍHO NEŽ CELÝ SVĚT

Kompletní biografie. Objevný životopis Adolfa Hitlera od uznávaného historika Brendana Simmse.