RECENZE

 

Křižník Thor

Autor: František Novotný

Válečná dystopie

Píše se rok 2039, západní svět je v rozkladu, Spojené státy zkrachovaly a vyklidily všechny globální pozice. Tím je postižen světový obchod, na námořních trasách vypuká chaos a mezi různými korzárskými a pirátskými plavidly se začíná bojovat o každý tanker nebo kontejnerovou loď s drahocenným nákladem elektroniky. Pod záminkou, že chtějí obnovit pořádek, křižují u evropských břehů čínské eskadry, ale jejich skutečným cílem je námořní blokáda Evropy, aby jim bez boje padla do klína. Evropská unie se potácí na pokraji úpadku, zoufale postrádá suroviny, hlavně ropu, ale nemá dostatečné vojenské a námořní síly, aby zabezpečila obchodní trasy a prolomila nevyhlášenou blokádu. Miliony lidí se ze dne na den ocitají v bídě, vypukají pouliční nepokoje, nikdo neví, co bude zítra…

František Novotný je u nás znám především jako autor monumentálního cyklu Valhala, jenž dosud nemá v mnoha směrech v rámci české fantastiky obdoby. Mnohonásobný vítěz Ceny Akademie SFFH se poté uvolil napsat úvodní díl edice Kroniky karmínových kamenů, přičemž se román Prsten od vévodkyně stal neskutečně silným zahájením. Pokud k tomu připočteme celou řadu skvělých kratších prací, můžeme Františka Novotného bezesporu jmenovat velmistrem české fantastiky. A jeho nový ambiciózní román Křižník Thor tak lze s klidem v duši označit za literární událost, kterou by si neměl nechat ujít žádný čtenář holdující domácí fantastice.

Vydal Klub Julese Vernea v Praze 2013

Pevná vazba, formát A5

592 stran

MOC 350 Kč

 

Svět chce být klamán

Autor: Západočeská galerie v Plzni

Fikce a mystifikace v umění 19. století - výstava v Plzni.

Další z řady výstav, které od roku 2009 pravidelně pořádá Západočeská galerie v Plzni ke každoročním mezioborovému sympoziu k problematice 19. století, jež se koná v rámci Smetanovských dnů v Plzni. Tématem letošního 33. ročníku sympozia (21.–23. února 2013) jsou „Historické fikce a mystifikace v kultuře českých zemí 19. století“. Autoři výstavy Eva Bendová a Vít Vlnas z Národní galerie v Praze ve spolupráci s Markétou Dlábkovou, Jiřím Rakem a Kateřinou Svatoňovou zpracovali námět ve třech tematických kapitolách.

První oddíl nazvaný Inspirující a provokující Rukopisy (Eva Bendová ve spolupráci s Markétou Dlábkovou) se věnuje problematice Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Témata Rukopisů se od čtyřicátých let 19. století zařadila do stálého repertoáru historického malířství. Dobový názor odpovídající představám romantického historismu reprezentuje list Vojtěcha Hellicha Záboj a Slavoj z litografického alba Vyobrazení z českých dějů (Abbildungen aus der böhmischen Geschichte, Vídeň, 1847). Velkou výzvou se v 50. letech stalo celkové ilustrační zpracování Rukopisů. Výstava představuje řadu ilustrací k Rukopisu královédvorskému Josefa Mánesa z roku 1857. Ty se sice dočkaly vydání až v roce 1876, ale záhy se staly východiskem tvorby nastupující „generace Národního divadla“. Vedle Mikoláše Alše charakterizuje mánesovský typ také vystavená sochařská díla k rukopisům od Václava Levého a Josefa Václava Myslbeka. Monumentální zpracování látky Rukopisů reprezentuje dosud nevystavený velký akademicky formulovaný kartón Výjev z bitvy pod Hrubou Skálou z roku 1895, vytvořený pravděpodobně Karlem Vítězslavem Maškem.

Ve druhém oddíle Iluzivní atrakce se Eva Bendová ve spolupráci s Kateřinou Svatoňovou zabývají dobovými strategiemi obrazového klamu a čisté obrazové iluze prostřednictvím panoramat (divák má možnost vidět dosud nevystavenou řadu 13 skic k panoramatu Bitvy u Lipan Luďka Marolda) ale i fotografie a filmu (zpětná projekce filmu Jana Kříženeckého Žofínská plovárna, promítaného tímto způsobem na výstavě Architektury a inženýrství v roce 1898). Expozice dokládá strategie používané pro zobrazení či prohlížení zdánlivě trojrozměrných objektů, které získaly v Čechách v 19. století značnou popularitu a mnohdy se prolínaly s historickou malbou.

Třetí oddíl se pod názvem Dějiny jinak zabývá literárními a historickými konvencemi čtení zobrazeného příběhu. Autoři tohoto oddílu Vít Vlnas a Jiří Rak ukazují přímo v expozici, jak snadno se na základě konvence vytvářejí historické obrazové fikce a mystifikace. Řada vystavených významných historických obrazů (Antonín Machek, František Ženíšek, Václav Brožík, Mikoláš Aleš, Jan František Gretsch aj.), plastik (Josef Václav Myslbek), ale i archeologických a národopisných předmětů je opatřena odlišnými, někdy i záměrně provokativními názvy. Jejich konfrontace s očekávanou konvenční představou diváku názorně dokládá konstrukci národních představ a mýtů. Tak například Alšův obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem má tento alternativní výklad: Jiří z Poděbrad po d nátlakem uznává svou porážku v bitvě u Vilémova. Moudrý král Matyáš se spokojuje s katolickou Moravou a českou korunou, přičemž Jiřího z Poděbrad pověruje výkonem zemské správy v katolických Čechách. Autoři se při této odborné práci nepochybně dobře bavili s vírou, že tato dekonstrukce historické paměti nejen poučí, ale podobně pobaví i diváka.

K výstavě vydala Západočeské galerie v Plzni ve spolupráci s Národní galerií v Praze stejnojmennou publikaci, která tvoří již pátý titul ediční řady katalogů k výstavám uspořádaným k mezioborovému sympoziu v Plzni k problematice 19. století.

 

Jan Nepomucký

Autor: Vít Vlnas

Česká legenda

V kultu nejslavnějšího světce českého baroka je jen máloco tak, jak se na první pohled jeví. Jako náboženská, nacionální a politická ikona prošel Jan Nepomucký v průběhu šesti staletí mnohými proměnami a byl předmětem nesčetných sporů mezi zastánci a odpůrci kultu. Odkrývání historického pozadí tohoto vývoje - od skutečného středověkého Janova životního příběhu přes barokní triumf a osvícenské pochybnosti až k dnešku -, kterému se věnuje Vlnasova kniha, přináší mnohá překvapení. Možná ale není tak podstatné, že historický Jan není totožný s Janem z římského kánonu svatých, že pravděpodobně nikdy nezpovídal českou královnu a že nebyl uměle vytvořen jako katolická náhražka za heretika Jana Husa. Legenda, stejně jako historická skutečnost, totiž má své legitimní místo v dějinách a mlčenlivý světec zůstává součástí naší historie a naší identity.

Autor Prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D. (*1962) je ředitelem Sbírky starého umění Národní galerie v Praze a přednáší dějiny raného novověku na Pegagogické fakultě UK. Je autorem řady odborných publikací.

Vydalo nakladatelství PASEKA ve spolupráci s Národní galerií v Praze

Druhé, podstatně rozšířené a přepracované vydání (v nakl. Paseka první)

Pevná vazba, fm 16 x 24 cm

364 stran, 24 stran barevné přílohy

Cena 390 Kč

ISBN: 978-80-7432-278-5

 

Zdeněk Nejedlý

Autor: Jiří Křesťan

Politik a vědec v osamění

Autor Jiří Křesťan

„Křesťanova práce je nejpodrobnější, nejobsáhlejší, faktograficky nejspolehlivější a nepochybně nejlepší biografií Zdeňka Nejedlého. Neváhám říci, že v rámci české historiografie bude kniha bez nadsázky událostí.“

Petr Čornej

Poutavě psaná životopisná monografie o Zdeňku Nejedlém (1878–1962) těží z autorova více než dvacetiletého výzkumu a je první velkou a komplexní analýzou této kontroverzní postavy moderní české historie. Zabývá se Nejedlého vědeckým i politickým působením, příčinami jeho příklonu ke stalinismu, jeho poměrem k politickým idolům (Masaryk, Stalin, Gottwald), ke spolupracovníkům i konkurentům (Beneš, Kopecký), k velkým uměleckým zjevům jeho doby (Dvořák, Janáček, Jirásek, Šalda), ale i jeho soukromým životem, vztahem k ženám a k rodině. Kniha je významným příspěvkem k dějinám komunismu a radikálního socialismu v českých zemích a získá si pozornost i u zájemců o kulturní dějiny.

Historik a archivář Jiří Křesťan (1957) působí v Národním archivu. Zabývá se českými dějinami po roce 1918, zvláště dějinami komunismu a socialismu a národnostní problematikou v ČSR. Řadu prací věnoval především osobnosti Zdeňka Nejedlého.

Brož., 576 stran

Cena 390 Kč

Vydalo nakaldatelství Paseka

ISBN 978-80-7432-253-2

 

Jakub Zenam, Radovan Barnet: Cuba

Autor: Jakub Zeman

Záštita japonského meče

Ojedinělá publikace, popisující z historického, technologického kunsthistorického úhlu pohledu záštitu na japonský meč (cuba), jejíž námět je jakýmsi oknem do duchovního a estetického světa dávných Japonců. Rozsáhlé zpracování námětů seznamuje čtenáře s japonskou i čínskou historií, mytologií, literaturou, poezií, a vytváří tím náhled do duchovního světa starého Japonska. Přírodní náměty často nesou kulturně ukotvený význam, stejně jako stylizovaný zdánlivě abstraktní dezén, nesoucí ve většině případů konkrétní, většinou pozitivní a blahopřejnou symboliku. Ostatně se zpodobňovanými náměty se nesetkáváme toliko na mečovém příslušenství, ale i v malbě, na pracích v laku, necuke či na nepřeberných dalších projevech kreativity japonského umění či užitého umění, proto může být zpracování k užitku i badatelům a sběratelům jiných typů asiatik než pouze popisovaných mečových záštit.

Přínosným je i rozsáhlé zpracování technologické, popisující nepřebernou škálu materiálů, speciálních slitin a výzdobných technik, v mnoha případech mimo Japonsko opublikovaných vůbec poprvé a leckdy korespondující s technikami, nově objevenými v moderním šperku. Publikace obsahuje dosud nepublikované záštity včetně několika mistrovských děl nejvyšší úrovně z předních českých soukromých sbírek včetně bývalé kolekce profesora L.Jisla.

Autorem textu je japanolog Jakub Zeman, který se problematikou zabýval řadu let jako kurátor mimoevropských sbírek Národní galerie, fotografkou je Mgr. Ivana Matějková - Havlíková, mezinárodně respektovaná tvůrkyně, která se navýsost mistrně zhostila nafotografování municiózních exponátů také pro své bohaté zkušenosti s fotografií šperku. Příloha obsahuje historii školy Kinai z Ečizenu od R. Banerta a mimo japonštinu v tomto rozsahu poprvé opublikovaný ucelený slovník technických termínů se vztahem k mečovému příslušenství. Kromě mečových záštit prezentuje i několik příkladů japonských mečů vysoké sběratelské úrovně. Znamenitá úroveň fotografií a zdařilá grafická úprava na křídovém papíře.

Vydala společnost Bušidó 2010

ISBN 978-80-254-7973-5

Michal Odstrčil: Camerone

Autor: Michal Odstrčil

Bitva francouzské cizinecké legie

Píše se rok 1863 a v Mexiku pokračuje válka s Francií. Koncem dubna vyráží z Vera Cruzu do Puebla francouzský konvoj, složený z 64 vozů a několika desítek mul, který veze pro obléhající francouzské vojáky zásoby munice, potravin, ošacení, léků, ale především tři milióny franků ve zlatě k vyplacení žoldu. Mexický plukovník Milan se od svých zvědů o tomto konvoji dozvídá a rozhodne se ho zmocnit. K dispozici má přes dva tisíce mužů, nejprve však musí zlikvidovat malou doprovodnou skupinku kapitána Danjoua, která je vyslaná k obraně tohoto tolik cenného konvoje a která se skládá jen ze 65 mužů cizinecké legie, naprosto zdecimovaných od tropických horeček, úplavice a žluté zimnice.Jejich zbraně se zkříží 30. dubna 1863, kdy se opuštěný statek v Camerone stává scénou epického boje. Legionáři zde zůstávají obklíčeni a izolováni jako v pasti na myši. Milan si myslí, že k porážce Francouzů mu stačí jen 15 minut, ale legionáři byli veterány z těch nejhorších evropských bojišť a měli tak obrovské zkušenosti, disciplínu a výcvik, zatímco jeho muži ještě před nedávnem orali svá pole a do boje proti francouzským vetřelcům šli většinou jen s mačetami v rukou. Kapitán Danjou dostává možnost se vzdát se ctí, ale raději posílá své muže do nerovného boje proti třicetinásobné přesile s jasným cílem - ochránit francouzský konvoj. Bitva u Camerone je historiky označována za nejstatečnější bitvu všech dob: muži kapitána Danjoua vytvářejí legendu a všemi opovrhovaná cizinecká legie je náhle považována za elitní jednotku.

Vydáno vlastním nákladem

Brno 2013

Pevná vazba

Formát A5

232 stran

Cena 349 Kč

Výstřel odnikud

Autor: Martin Pegler

Fighters Publications, 350 stran, doporučená cena 599 Kč

Odstřelovači jsou zvláštní druh vojáků i lidí. Většinou introverti, většinou okolím nepříliš oblíbení. Zdrcující většina svědectví říká, pokud někoho zajali s puškou se zaměřovacím dalekohledem, byl za nejbližším rohem odpraven. Odstřelovači o své práci většinou mluví jen neradi nebo s velkým časovým odstupem. Pokud již sdílejí svoje pocity, většinou jen uvnitř své komunity. Americká odborná literatura v minulosti přinesla několik souhrnných knih o odstřelovačích, ale autoři se pohříchu omezovali na americké odstřelovače a jen málo kdy šli do historie dále než za hranice 2. světové války. 

 Historie odstřelování a odstřelovačů jako celku, neomezená na jeden konflikt či jednu stranu, zůstávala až donedávna zahalena oponou mlčení a nepotvrzených dohadů. Pak z tiskárny vylétl Výstřel odnikud. Jeho autor, Martin Pegler, touto knihou zaplnil mezeru, která ve střelecké literatuře zela. Učinil tak velmi čtivou a důkladnou formou a svoji verzi příběhu odstřelovače a odstřelování začíná již s prvními palnými zbraněmi, tj. v pozdním středověku a pak již čtenáře provádí jedním konfliktem za druhým a končí až v nedávné minulosti. Největší část knihy je věnována oběma světovým válkám (všem stranám konfliktu) a dvěma velkým následným konfliktům. Koreji a Vietnamu. V mezích daných rozsahem knihy nenechává na cestě odstřelovače žádný kámen neobrácený. Věnuje se jak odstřelovačům samým, tak jejich taktice, zbraním i střelivu. Jako většina anglosaských autorů, i Pegler zachází poněkud volněji s označením neanglických, respektive neamerických zbraní a výstroje, ale činí tak v míře velmi snesitelné, je soustavný a jednoznačný. Silnou stránkou je  Peglerova schopnost konsolidace a hledání širších souvislostí. Tohle je obecně cosi, co britští autoři umí (viz Liddel Hart, Keegan, Corelli Barnet a další) a Pegler, sám již zkušený autor a historik, zde dělá britské tradici jenom čest.

Překlad do češtiny nedopadl nejhůř. Je pravda, že autorka překladu zjevně není příliš sběhlá ve vojenské terminologii. Ta je na některých místech poněkud archaická nebo nestandardní (např. regiment namísto pluk), ale v zásadě je srozumitelná. Hlavně ale nepřekrucuje autorova slova a smysl celých pasáží (což je dnešní nepříjemně častý překladatelský nešvar). Prostě, nebudu hnidopich a konstatuji, že překlad je vcelku slušně použitelný. I polygraficky je kniha zdařilá, kvalitně vytištěná s velkým počtem fotografií a vyobrazení, mnohdy prvně publikovaných.

Pokud shrnu vše výše zmíněné – Výstřel odnikud je kniha v českém jazyce objevná, průkopnická a záslužná. Myslím si, že je zajímavou volbou pro všechny, kdo se zajímají nejen o vojenskou historii, ale i o střelbu z dlouhých palných zbraní vůbec. A pokud se zajímáte o vojenské odstřelovače, pak je její nákup v podstatě povinností.

Raúl Castro

Autor: Vicente Botín

Blecha, která si osedlala tygra.

 
Je Raúl Castro ještě radikálnějším komunistou než jeho bratr Fidel? Nebo je přesvědčeným reformátorem, který jen čeká na příležitost, aby mohl vést Kubu „čínskou cestou“? Jakým směrem se bude Kuba ubírat po smrti Fidela Castra a kdo převezme otěže moci, až odejde i Raúl? Vincente Botín nabízí ve své knize přesvědčivé odpovědi na první dvě z těchto aktuálních otázek a pokouší se i naznačit možné varianty dalšího vývoje politické situace na ostrově. Především ale přináší životopisný portrét muže, který si nese celý život stigma "toho druhého" nebo pověst "mladšího bratra". Vicente Botín ho v životopise ovšem popisuje jako poměrně složitou a vyhraněnou osobnost. Důkladně rozebírá, jaké postoje zaujímal Raúl Castro v klíčových momentech kubánské historie, velmi syrovým způsobem rekonstruuje i největší zločiny kubánského režimu a dokládá, jaký na nich měl "mladší bratr" podíl. Kniha ovšem přináší i poznatky o nejaktuálnějším dění na Kubě. Autor se také snaží nalézt odpověď na otázku, jaké plány má Raúl ohledně dalšího směřování Kuby.
 
Vicente Botín vystudoval žurnalistiku, politické vdy a sociologii na univerzitě Complutense v Madridu. Od roku 1972 pracuje ve španělské televizi. Jako zahraniční reportér se specializuje na Latinskou Ameriku, kde natočil kolem stovky reportáží. V letech 2005–2008 působil v Havaně. V říjnu 2008 byl z Kuby vyhoštěn. Je autorem knihy Los funerales de Castro (Castrovy pohřby, 2009).

Vydalo nakladatelství Paseka
Brož., 368 stran, cena 299 Kč
ISBN 978-80-7432-200-6
Ze španělštiny přeložili Denisa Škodová a Stanislav Škoda

 

Angličáci / Matchbox

Autor: UpM

Výběr z vojenských modelů

V pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu probíhá od 12. prosinec 2012 do 1. duben 2013. Fenomén Matchbox se datuje od padesátých let 20. století a zasáhl několik generací dětí i dospělých. Anglická firma Lesney začala vyrábět kovové miniaturní modely aut, strojů a různých hraček koncem čtyřicátých let. První mimořádný úspěch zaznamenala s miniaturní verzí korunovačního kočáru, kterého se v roce 1953 prodalo přes milion kusů. Značka Matchbox odkazuje na způsob balení modelů do krabiček od zápalek.

Výběr fotografií "vojenských" modelů přinášíme zde:

http://www.militaria.cz/cz/clanky/muzea/anglicaci--matchbox.html

Malíř František Kupka

Autor:

Kupkova výstava v Hradci Králové

Malíř František Kupka(1871–1957) se usídlil Paříži natrvalo v roce 1896. Základním zdrojem příjmů mu v té době byly časopisecké ilustrace. Z počátku v periodikách věnujících se módě (pod vlivem své přítelkyně, dánské návrhářky Marie Bruhnové, kreslil i pro pařížské obchodní domy.

Později se Kupka „našel“ v žánru satiry. To souviselo s jeho příklonem k dobově módnímu anarchismu. (Může si anarchista poručit? Může, ale NESMÍ SE POSLECHNOUT!)

V roce 1901 začal Kupka pracovat pro týdeník L´ Assiette au Beurre, kam přispívali též Vojtěch Preissig, Václav Hradecký, Jan Dědina a další čeští výtvarníci. Kupka útočil svými kresbami na mezinárodní kapitál, finančníky, militarismus, katolický klerikalismus a fundamentalismus, na kolonialismus (nikdy ovšem v žádné kolonii nebyl). Vrcholů dosáhl v autorských číslech časopisu Peníze, Náboženství a Mír (1902 – 1904). Charakteristickou figurou cyklu Peníze je bankéř se semitskými rysy a velikým břichem plným lesklých mincí.

V časopise La Vie illustré komentoval Kupka některé významné politické události, např. korunovaci papeže Pia X. nebo návštěvu italského krále Viktora Emanuela v Paříži. Dále přispíval Kupka do anarchistického periodika Les Temps Nouveaux.

Po roce 1908 se Kupka soustředil na volnou tvorbu a knižní ilustraci. Po pařížském Podzimním salonu 1912, kde vystavil první moderní abstraktní obrazy v dějinách malířství – Amorfu – Dvoubarevnou fugu a Amorfu – Teplou chromatiku, se přestal ke své satirické tvorbě hlásit a její význam bagatelizoval. Navrátil se k ní až po vypuknutí První světové války, kdy ovšem dřívější anarchismus a pacifismus nahradil vlastenectvím.

Na začátku války vstoupil, stejně jako sochař Otto Gutfreund, do cizinecké legie (bylo mu již 43 let a nikdy neabsolvoval, ani v mládí, žádný vojenský výcvik). Bojoval v bitvě u Arrasu, byl zraněn a počátkem roku 1915 byl ze zdravotních důvodů demobilisován. Stal se předsedou české kolonie v Paříži, získal spojení na T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika. Podílel se na organizování čs. legií ve Francii.

Kupka v té době postupně nakreslil několik válečných „dokumentů“, například výjev z bitvy u Arrasu Smrt praporečníka Bezdíčka a předsedy krajanského spolku Josefa Šíbala. Vrátil se též k žánru karikatury a propagační kresby: Habsburkův manifest národům s karikovanou postavou císaře Františka Josefa I.; kresby propagující slovanskou vzájemnost – myšlenkově identické s pozdější Muchovou Slovanskou epopejí (s A. Muchou se znal a stýkal).

Ihned po válce a vzniku republiky se Fr. Kupka znovu přihlásil do armády, stal se poručíkem 21. střeleckého pluku čs. legií ve Francii. Jeho tvorba se rozeběhla dvěma směry. Znovu kreslil dokumentární skici – portréty svých kamarádů – ale začal tvořit i předlohy pro užité umění: návrhy uniforem, hodnostní označení, vyznamenání.

Amorfa - Dvoubarevná fuga – se stala letos (2012) podkladem k dekoru olympijských uniforem našeho družstva, ale už v roce 2008 zavedlo MO ČR vyznamenání Zlaté lípy jako nejvyšší rezortní vyznamenání podle nerealizovaného Kupkova návrhu.

V roce 1919 byl Kupka povýšen do hodnosti kapitána a dočasně se vrátil do ČSR. Byl jmenován do Poradního sboru pro postavení Pantheonu čs. legií, ve kterém byli např. i V. V. Štech, Josef Gočár, sochař O. Španiel. („Mladí revolucionáři – staří Hofráti?“) V květnu byl sbor proměněn v Památník odboje – umělecký sbor při MO ČSR. Kupka zde vytvořil návrhy státní vlajky a vojenských praporů.

Památník odboje se též rozhodl malířsky zdokumentovat významná místa bojů čs. legií. Fr. Kupka byl ustanoven jako referent pro Francii.

V té době se ale již Kupka ideologické kresby opouští a vrací se k abstraktní malbě. Získal svého nejvýznamnějšího mecenáše, česko-židovského podnikatele Jindřicha Waldese, což paradoxně uzavřelo jeho anarchistické a lehce antisemitské tvůrčí usilování z mládí.

Za svou politickou angažovanost ve prospěch nezávislé republiky za války byl jmenován profesorem AVU s tím, že může zůstat ve Francii a svou funkci vykonávat tam ve formě péče o čs. stipendisty, studenty výtvarného umění (chodil s nimi do galerií, pořádal pro ně přednášky doma, na předměstí Puteaux, atp.). Tuto práci vykonával až do roku 1939, kdy byl penzionován. Profesorský plat byl nezanedbatelnou složkou jeho příjmů, protože své obrazy prodával velice zřídka. Zájem o ně měli prakticky pouze J. Waldes a jeho přátelé v USA.

Druhou světovou válku strávil Fr. Kupka ukryt v rodině své manželky v Beaugency, gestapo po něm v Paříži pátralo. Zmocnilo se některých jeho kreseb z mládí a zneužilo je k propagandě nacismu, např. kresbu Kapitál rozmnožili pod názvem Židovský moloch.

Kupkův ideový vývoj je paradoxní ilustrací myšlenky pacifismu a třídního boje ve XX. století. Dokud šlo o pouze obecné proklamace kreslil Kupka obrázky typu Vy byste nám mohli… (z cyklu Mír, 1904), kde na kanonech sedí rozcapení generálové (zřejmě rakousko-uherský, japonský a německý), za nimiž „stínují“ obrovští vypasení finančníci). Jakmile ale došlo ke konkrétnímu ohrožení míru agresívními mocnostmi, stal se z odpůrce armády voják-dobrovolník a ohnivý propagátor zcela standardního vojenského úsilí. Tím nakonec svým angažmá na MO ČSR zůstal i po válce, která jej zřejmě z pacifismu trvale vyléčila.

*

V Galerii moderního umění v Hradci Králové probíhá již od listopadu 2012 výstava František Kupka a Otto Gutfreund (Umění ve službách národa).

Expozice je to malá, ale vzhledem k relativní neznámosti exponátů významná, z hlediska obecné historie i z hlediska dějin českého výtvarného umění. Hned zkraje zaujmou Kupkovy akvarely ve stylu jakéhosi „secesního realismu“: „momentky“ z bojů, dosti drastické, výjev z bitvy u Arrasu, z bodákového dobývání nepřátelských zákopů. Praporečník, stojící na obrubě zákopu, je německým vojákem bodnut zdola do břicha.
Velice vtipné jsou Kupkovy satirické karikatury, např. Habsburkův manifest „Mým národům“, na které je císař František Josef mezi lesem šibenic a na krku mu visí na tlustém řetězu Řád zlatého rouna tak, že spočívá právě na poklopci.

Patetické jsou naopak kresby, které vycházejí z národní mytologie a obohacují ji – několik aktualizujících variant na téma Blaničtí rytíři.

 Zajímavý je i Kupkův návrh čs. státní vlajky – tři podélné pruhy, dva silnější, bílý a červený po stranách a tenčí modrý mezi nimi. Odlišnost od vítězného návrhu J. Kursy je skutečně minimální, jakkoli i já dnes výtvarně preferuji variantu s klínem, přinejmenším pro její originalitu (příčné či podélné pruhy má každý druhý).
V graficky sličném katalogu k výstavě není uvedeno jméno redaktora. Ředitel galerie T. Rybička zřejmě usoudil, že redaktora netřeba a netuší, jak velice se mýlil! Říká se tomu „šetření na nepravém místě“. (Kolik by asi práce takového externího redaktora stála? Tisíc korun?)

Katalog je obsahově nezvládnutý, plný snadno (eventuelním redaktorem) odstranitelných chyb a nedostatků. Začít lze již tím, že je zde redundantně, reprodukován Kupkův akvarel Tranchée de la Tenillére (výřez na obálce se od celku uvnitř liší jen málo, aby to takovéto zdvojení opodstatnilo).

Stránky nejsou očíslovány a reprodukce také ne!

Text na čtyřech dvousloupcových stránkách je rozsahem dostatečný, ovšem chybí některé zcela elementární údaje. Čtenář se např. dozvídá, kdy který z obou výtvarníků zemřel, jakkoli se uvádí, že Fr. Kupka zemřel před 65 lety (správně před 55 lety), ale z textů nelze vypátrat, kdy se kdo narodil.

U Fr. Kupky si dokonce autorka I. Krbcová na téže stránce odporuje: „Kupka se narodil v Dobrušce ….  x …. Opočenský rodák František Kupka“ (tohle by ani neodborný redaktor nepřehlédl; správně je to druhé).
Nedozvíme se ani, v jakém věku se přihlásili do Cizinecké legie, což má veliký význam! Ten věk – zde blíže nekomentovaný – nebyl v případě Fr. Kupky standardní! To už není stáří pro mobilisaci!

Autorka přechází mlčením, že tenkrát lidé našeho civilizačního okruhu stárli podstatně rychleji, než dnes a dožívali se i podstatně nižšího věku (padesátníka J. Vrchlického, pravda, s mohutným plnovousem, oslovil na jakési slavnosti řečník „velebný kmete), a že oba umělci narukovali bez jakýchkoli zkušeností s životem v armádě! Nikde není uvedeno, zda absolvovali povinnou vojenskou službu, nejspíš asi ne.

Fr. Kupka nastoupil v pokročilém věku mezi nováčky ve věku svých eventuálních synů. Na pokraji války narukoval nikoli mezi své vrstevníky, ale mezi dobrovolníky (Cizinecká legie) většinou o generaci mladší. Snad pouze my, kteří jsme vykonávali ZVS – jakkoli jinde, jindy a v míru studené války – si alespoň trochu dovedeme představit některé – nebojové - konsekvence tak statečného rozhodnutí jít jako „bažant“ do velice nerovné, ne příliš ohleduplné society.

Fr. Kupka po pražské výstavě v roce 1946 prodal své nejlepší obrazy čs. státu. Proč zrovna tehdy, proč ne už dřív? Hypotéza: dříve F. K. tolik peníze nepotřeboval, chodily mu profesorský plat a renta odbojáře. Kupkovi ale žili celou válku u rodičů manželky – Eugenie Kupkové; žili u nich bez prostředků, Kupka neměl zákazníky. Po válce byl nejspíš Fr. Kupka zadlužen na koho se podíval, a proto potřeboval jednorázově vyšší částku!!

Výstava potrvá do konce roku 2012.

 

 

SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru

---