logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

RECENZE

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 | 54 | 55 | 56 | 57 | 58 | 59 | 60 | 61 | 62 | 63 | 64 | 65 | 66 |

 

Napoleonův kavalerista

Napoleonův kavalerista

Autor: Denis-Charles Parquin

Kritické vydání. Bohatě ilustrováno.

Napoleonův kavalerista
Paměti kapitána Parquina

Napoleonův kavalerista jsou neobyčejně barvité paměti, zahrnující příběh dvanácti let života jednoho napoleonského jezdce. Napsal je Charles-Denis Parquin, který se dal jako šestnáctiletý zapsat k 20. pluku jízdních myslivců. Prošel bitvami u Jeny a Pruského Jílového i ruským zajetím, bojoval v tažení na Dunaji roku 1809, pak válčil na Pyrenejském poloostrově s Brity i se španělskými povstalci. Byl přijat k jízdním myslivcům císařské gardy a s nimi se bil v řadě střetů až do jara roku 1814, kdy byl osobně přítomen Napoleonovu odjezdu na Elbu. Jeho paměti vyprávějí nejen o těchto bojích, ale i o mnoha láskách, vášních a o řadě soubojů. Čtou se jako dobrodružný román, avšak toto kritické vydání, pořízené Jiřím Kovaříkem, dokládá, že jde o životní příběh svrchovaně autentický a pravdivý.
Paměti Charlese-Denise Parquina, kapitána jízdních myslivců a gardových jízdních myslivců, patří k tomu nejlepšímu a nejživějšímu, co účastníci napoleonských válek ve svých vzpomínkách zachytili. Je to neobyčejně barvitý příběh dvanácti let života jednoho napoleonského jezdce, jenž vypráví o slavných bitvách, spoustě bojů, mnoha láskách i vášních, o řadě soubojů. I když se čte jako román, tvoří skvěle psanou výpověď, kterou její autor, ač vyprávěl hlavně o sobě, příliš nepřikrášlil a nikterak nepřekroutil. První překlad do češtiny je zároveň kritickým a komentovaným vydáním, v němž zjistíte, že kapitánem Parquinem uváděná jména i události dokonale odpovídají archivním záznamům.
Napoleonův kavalerista, představovaný v této podobě napoleonským historikem, překladatelem a autorem literatury faktu Jiřím Kovaříkem, je četbou, která vás doslova vtáhne do barvité doby napoleonských válek, do života Napoleonových jezdců, jimž ležel svět pod nohama koní, ženy v náručích a slávu si dobývali čepelemi šavlí.
Kniha je bohatě ilustrována původními Myrbachovými ilustracemi.

Mgr. Jiří Kovařík, F.I.N.S. (*15.7.1950 v Praze)
Historik a autor literatury faktu, napsal o napoleonských válkách řadu knih, které zatím završila pětisvazková "Napoleonova tažení". Pro nakladatelství Elka Press přeložil paměti napoleonského jezdeckého důstojníka Marcellina de Marota a napsal knihu Sto dní - od Elby k Waterloo. Kniha 1812 - Napoleonovo ruské tažení získala Cenu Miroslava Ivanova, za titul Richard III. - Vrah, či oběť? obdržel v roce 2004 Cenu E. E. Kische. Je čestným členem The International Napoleonic Society a členem sdružení Projekt Austerlitz.

Knihu vydává nakladatelství Elka Press, elkapress@iol.cz
Vychází 17. září 2007. K dostání u všech dobrých knihkupců, anebo u výhradního distributora:
Ladislav Prajsler
Krameriova K. D., spol. s r. o.
Vosmíkova 538, 396 01 Humpolec
Tel.: 565-532-837
krameriova@krameriova.cz


ŠTEFÁNIK a Českolovensko

ŠTEFÁNIK a Českolovensko

Autor: J. J. Duffack

Stojí z přečtení

Osobnost generála PhDr. Milana Rastislava Štefánika, jednoho z vůdčích politických a vojenských představitelů československého zahraničního odboje za první světové války, není třeba českému čtenáři nijak zvlášť přestavovat. Po desetiletí snah o jeho vyretušování z našich národních dějin se nám na počátku devadesátých let minulého století tento francouzský generál a občan, narozený v Horních Uhrách a absolvent filosofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, opět vrátil na výsluní zájmu. Štefánikův život byl velice pestrý a stále v něm přetrvává mnoho nevysvětlených okamžiků. Mezi nimi na prvním místě stojí okolnosti jeho tragické smrti během letecké katastrofy na Vajnorami v květnu 1919, těsně předtím, než se vrátil na rodnou slovenskou půdu. Tato kniha si všímá několika pomíjených pramenných zdrojů a snaží se novátorsky řešit nejen okolnosti Štefánikovy smrti, ale také celý jeho osobní a politický život. Nelze zamlčet, že mnohé autorovy názory jsou překvapivé až kontroverzní, dávají však šanci, že vyvolají v odborné i laické veřejnosti diskusi, jež mohla přispět k dalšímu poznání této vynikající osobnosti počátku československých dějin.

Vydalo: Nakladatelství Naše vojsko, v Praze 2007

Počet stran: 204

Rozměr: 148 x 210

Cena: 159 Kč

ISBN: 978-80-206-0868-0


Tušení podrazu

Tušení podrazu

Autor: Ondřej Neff

Knihu vydalo nakladatelství Albatros

Prave se mi dostala do rukou kniha Ondreje Neffa Tuseni podrazu (ISBN 978-80-00-01942-0). Po me posledni recenzi, filmu Vratne lahve, mi ctenari z Ceska (a pouze z Ceska) sdelovali, ze uz po precteni par uvodnich radku byli trapeni prudkou anti-peristaltikou. Volim tedy poucenou taktiku a zacnu pochvalami: Neffova knizka je ctiva a celkem doporucuji si ji precist i tem, co obvykle nectou "fikci", natoz sci-fi. Ono toho sci-fi v tom moc neni - je to spis takovy propagandisticky kousek, maskovany jako sci-fi detektivka, psana prekvapive dobrou cestinou. Neff umi dobre cesky, coz se neda rict o te nove dnesni rusifikovane generaci ceskych psavcu.

Nasleduje kratka odbocka s "background verifications": Ondreje Neffa osobne neznam a pres internet jsme si vymenili jen par zdvorilych emailu. V drivejsich letech, kdy jeste Neff redigoval Neviditelneho psa sam mi v jeho magazinu uverejnil desitky mych clanku k oboustranne spokojenosti. Pak zacala Psu vladnout podesena Splitkova a jeste podivnejsi Wagner a ja jsem se najednou pres noc stal na Psu zakazanym autorem. Horce jsem zaplakal (ale jen kratce) a nasel si jine, zelenejsi pastviny, ktere prokazaly, ze na tom prodelal vic Neviditelny pes nez ja. Neffovi jsem nic nevycital. V breznu 2002 jsem publikoval svuj clanek o vrazde Ludvika Soucka pod nazvem Tuseni doktora Soucka a clanek se stal velkym hitem a dockal se pozornosti nejen sci-fi publika. Ondrej Neff na Psu uverejnil svuj komentar k clanku, kde mne kupodivu ani moc nekritizoval z faktualniho hlediska, ale spise jen krotce frflal a bublal, co jsem si to zase dovolil. Ano, dovolil jsem si na ceske pomery moc. Ja sam jsem Soucka osobne znal z doby sve zakladni vojenske sluzby, Neff ho zase znal coby zamestnanec tehdejsich komunistickych novin. A pak pet let nic. Asi pred rokem se Ondrej Neff ozval emailem, zda svolim k pouziti meho clanku v jeho pripravovane knize Tuseni podrazu. Jiste, ze jsem svolil s tajnou nadeji, ze mi pak posle podepsany vytisk (jak se tady u nas bezne dela) - zmylil jsem se, v Cesku se to nedela, vytisk nikdy neprisel, musel jsem si ho nechat prateli koupit.

V knize Tuseni podrazu je cast meho clanku doslovne citovana na stranach 60 a 61a stava se puvodni premisou zapletky celeho pribehu. Problemu se tam vynoruje hned nekolik - to, co jsem napsal ja, byla obycejna literatura faktu, kdezto Neff se to snazi cele znevazit posunutim do roviny fikce nebo az sci-fi. Uz tady zacina prvni z cele rady podrazu - snaha ovlivnit a posunout zpitomeleho ceskeho ctenare do dojmu, ze vsechno co pise Hedvicek, je stejna fantasmagoricka sci-fi jako pise Neff. Ano, chapu, ze principem sci-fi je pomichat pravdiva fakta s fantazii s cilem privest ctenare do "Pomykova", akorat kdyz se to ted zacalo tykat i mne, tak uz nejsem tim sci-fi tak nadseny jako driv...

Rovnez se stupnuje me vlastni - temer subliminalni - hodnoceni. Na strane 60-61 jsem jen chladne citovan, na strane 76 uz je to vsechno "Hedvickova kravina", o par stran dal jsou to uz uplne "Hedvickovy blaboly". Zajimaveho hodnoceni se dostava i samotnemu Souckovi - na ruznych mistech knihy je Neffem (prostrednictvim ruznych literarnich postav) Soucek nazyvan plagiatorem, kompilatorem ukradenych materialu, opisovacem nesmyslu a jinymi veskrze malebnymi, vsak temer vzdy hanicimi prizvisky. Je licen coby alkoholik, travici kazde odpoledne ve vinarne misto v kancelari, zurivy komunista, estebak par excelence a vubec lidska svine, zaslouzici nebyvale literarni poplivani. Zalistujte si a posudte sami, co muze byt sci-fi a co je jen autorova pomsta.

Brano jen prisne historicky, Soucek byl nepochybne zlikvidovan sovetskou KGB, protoze vedel prilis mnoho o pokusech na americkych zajatcich v Praze v dobe korejske a vietnamske valky. To je tema, ktere soucasny cesky neo-komunisticky rezim privadi jeste k vetsi zurivosti nez treba bratri Masinove. Pri vysloveni slovniho spojeni "pokusy na zajatych Americanech v Praze v dobe korejske a vietnamske valky" dostavaji cesti mocnari epilepticke krece a maji u ust penu, jako by meli slintavku a kulhavku. Pokusy potvrdil i uprchly general Jan Sejna, coz je jednim z duvodu, proc je dnes Sejna tolik hanen, tupen, diskreditovan a znevazovan temi ruznymi UDV a Irenejema Kratochvilama.

Ondrej Neff nabizi ve sve knize nekolik jinych naprosto vedecko-fantastickych moznosti. Soucka mohli zavrazdit Cinani (smankote proc?), ale prednost se dava tomu, ze ho zavrazdili Americani. Jo, primo CYJA... mandelinka bramborova se tam nevyskytuje. Tady se Neffovo sci-fi meni v propagadistickou proti-americkou agitku. Americani jsou take hlavnimi zloduchy cele knihy, prostrednictvim ceske pobocky fiktivni americke firmy Mobilia, vlastnene americkou General Electric. Zlodusi take jezdi po Praze vozidly znacky Hummer a navstevujici americti kapitaliste jsou v posledni scene knihy po zasluze potupeni, poslapani, pobliti a pokaleni (uzasny naturalismus!). Uz jen kvuli tomu bude mit kniha u slaboducheho Ameriku-nenavidiciho ceskeho ctenare zaslouzeny uspech. Zakladni syzet kopiruje zapletky a situace z ruznych Souckovych romanu a povidek (to chvalim, je to sympaticke), vcetne klasickych "nacistickych spiknuti" a ruznych podzemnich bunkru a nacistickych tovaren po Praze.

Velice sci-fi byla i varianta, ze Soucek svou vlastni vrazdu jen fingoval a ve skutecnosti prezil a cele ty roky az dodnes zil ve svem bungalovu/dome v Klanovicich pod jmenem Martin Andel, pokud tedy zcela volne necestoval po svete coby "zahadologicky expert" na utraty StB a nenavstevoval mista jako Peru ci jina exotika. Tedy neco jako soucasny prezidentsky kandidat Dienstbier, ktery zase pro KGB pobyval v Indonesii a snazil se tam organizovat vojensky puc ve prospech pro-moskevskeho kandidata. Uplna sci-fi. Prece byste necemu takovemu neverili? Takovy sympatak se sedivym knirkem? Agent KGB v Indonesii v dobe, kdy slusni lide byli zavreni v uranovych dolech?

A jen pro poradek strucny nastin deje: Mladistvy (takze si komunismus nepamatuje), velmi inteligentni a mimoradne nadrzeny David Kacer (mne osobne neustale pripominajici Petra Nachtmanna) je fanouskem knih Ludvika Soucka a chce vypatrat tajemstvi Souckova posmrtne zmizeleho rukopisu Tuseni svetla. Neffovy fascinujici popisy prazske soucasnosti v roce 2007 osciluji mezi super-Prahou (ehm, ehm, dovolte abych si pochybovacne odkaslal) plnou aut Hummer, Lincoln Navigator a myslenky ctoucich mobilnich telefonu, ktere jsou rozdavany dabelsky-zlymi americkymi firmami, ktere chteji ziskat nadvladu nad svetem (co ma co delat Praha se svetem?), tim ze budou kontrolovat mysl ceskych vlastencu a Prahou opacneho konce spektra, se sado-masochistickymi bordely v holesovicke trznici, duchaplnymi dialogy o tom, jak je mozno si honit ptaka pod kabatem a rozpadajicimi se budovami byvalych tovaren. Nebudu vam kazit poteseni z knihy, je to lepsi nez Harry Potter a dobri cesti vlastenci nakonec slavne zvitezi, stale zivy doktor Soucek si uziva duchodu v Klanovicich (nebo ne?) a zli Americane jsou porazeni, potupeni a poslani zpatky za ocean, kam patri. Co si muze prumerny cesky ctenar prat vic?

A zaverecny dojem? Jen flashback do 5. rijna 1988, kdy Senator Lloyd Bentsen pravil Danu Quaylemu: "Senator, I knew Jack Kennedy. Senator, you're no Jack Kennedy." Mohu-li tedy parafrazovat: "Ondreji Neffe, ja jsem znal Ludvika Soucka. Ondreji Neffe, vy nejste zadny Ludvik Soucek."


Ponorkový simulátor 1914 Shells of Fury

Ponorkový simulátor 1914 Shells of Fury

Autor: Strategy First

Tentokrát nerecenzujeme knihu, ale počítačovou hru...

Ponorkový simulátor 1914 Shells of Fury Výrobce: h2f Informationssysteme Vydavatel: Rondomedia Popis hry: válečná taktická akce/simulátor ponorky Datum vydání: srpen 2007 Velte své ponorce, potápějte nepřítele a zůstaňte naživu. Společnost Strategy First oznámila, že podepsala s vydavatelem spolupráci na simulátoru německé ponorky z první světové války. Vývojářským týmem je h2f Informationssysteme. Vydání v Severní Americe je plánováno na 14. srpen 2007. Jestli se nemýlím, je to první simulátor ponorky z Velké války, ačkoliv simulátorů ponorek z té druhé je přehršel. Podle uveřejněných snímků se máme na co těšit a doufejme, že hru zakoupí i některý český distributor. Název by se dal volně přeložit jako ?skořápky zloby?. Hráč bude mít na výběr čtyři německé ponorky, více než 50 individuálních misí odpovídajících historickým faktům, možnost účastnit se kampaně 1914?1918 a ve hře bude také generátor misí. Jednotlivá stanoviště ponorky působí realisticky, americký vývojář nešetří superlativy (jedinečný simulátor, vzrušující mise, mistrovské dílo?). Bude možné nastavit obtížnost a k úspěchu se lze dopracovat nejenom bezhlavým vystřelováním torpéd, ale především obratnou strategií a taktikou. Bude zde řada válečných i obchodních lodí, jakož i letadel. Mise se budou odehrávat od Severního či Baltického moře, přes Atlantský oceán, až po Středomoří. Hlavní starostí hráče bude přežit a samozřejmě potápět nepřátelské lodě. Aktuální informace lze získat zde: http://www.strategyfirst.com/en/games/ShellsOfFury/ Pěkná galerie obrázků ze hry je této české stránce: http://games.tiscali.cz/clanek/screen.asp?id=10861


Bojové techniky středověkého světa

Bojové techniky středověkého světa

Autor: Kolektiv

Další svazek ze série

Bojové techniky středověkého světa

500 n.l. ? 1500 n.l.

Vybavení, bojeschopnost a taktika

 

Matthew Bennet, Jim Bradbury, Kelly Devries, Iain Dickie, Phyllis G. Jestice

 

Vydavatel: D-Consult, s. r. o., v nakladatelství Deus

www.dconsult.cz
Počet stránek: 256

Barevné a černobílé kresby, 20 barevných taktických map
Rozměry: 195x250
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-86215-96-9

 

Jedná se o další ze série knih popisujících vybavení, zbraně a taktiku středověkých armád vysvětlených pomocí barevných a černobílých uměleckých kreseb. Kniha dále obsahuje 20 barevných taktických map a výčet klíčových bitev tohoto období jako Bannockburn, Agincourt, Hastings, Bouvines, Leignitz, Sluys a mnoho dalších.

Poskytuje detailní a bohatě ilustrovaný pohled na boj ve středověku.

Předchozí díl byl čtenáři velmi dobře přijat a titul dosáhl velmi dobrých prodejů.

 

Další díl řady Bojových technik vyjde koncem roku 2007.

 


Krása vojenského řemesla

Krása vojenského řemesla

Autor: Vojenské historické muzeum

Výstava na pražském Hradě

Od té doby, co Vojenský historický ústav přišel o výstavní prostory ve Schwarzenberském paláci, vyvíjí celkem chvályhodnou snahu představit veřejnosti sbírky tu či onde. Jednak ve věži Mihulce na Pražském hradě, od února letošního roku (2007) také v Tereziánském křídle Pražského hradu. Výstava nazvaná Krása vojenského řemesla je zde instalována od 16. února a byla prodloužena do července tohoto roku (2007). Je to profesionálně prezentovaná ukázka sbírek bývalého Vojensko-historického muzea, jehož prostory (skvostný renesanční palác na Hradčanském náměstí) zabral pro sbírky Národní galerie pan profesor Knížák. Laikovi nezbude, než se divit, kde pan profesor bere ty konexe a zabere palác, který ?patřil? Ministerstvu obrany (neboť, jestli se nemýlím, vojenská muzea České republiky jsou provozována Ministerstvem obrany, nebo ne?) Historický ústav Armády České republiky má řadu expozicí ? Armádní muzeum (první a druhý odboj na Žižkově), Letecké muzeum ve Kbelích, skvělou expozici tankové, dělostřelecké a jiné techniky ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech? Kde jsou dnes sbírky bývalého Vojensko-historického muzea na Hradčanech (s výjimkou expozice ve věži Mihulka), to se dnes laik nedozví. Nic proti restitucím, nakradený majetek se má vrátit, ale pokud byl Schwarzeberský palác vrácen původním majitelům, rád bych nalezl někde nějakou informaci. Nenalezl jsem ji. Proč palác tedy dostal Knížák na úkor Historického ústavu Armády České republiky? A jak to, že Ministerstvo obrany, jistě ?silná? instituce, si neokázalo pro své bohaté a z evropského hlediska unikátní sbírky zajistit například zrušená kasárna na Pohořelci, Štefánkova kasárna a další podobné objekty? O osudu sbírek této instituce napsal historik Čepička zajímavý (byť ?nedotažený?) článek pod poněkud zavádějícím názvem Movité kulturní památky na území Čech a Moravy v období II. světové vály (Historie a vojenství 4/2004). O osudech sbírky VHM vypovídá vlastně nepřímo i recenzovaná výstava. Jsou tu vystaveny skvostné exempláře z majetku bývalého(?) Vojensko-historického muzea, původně v hradčanském paláci, a to jak obrazy, tak zbraně, zbroje, výstroj a další artefakty, které si pamětníci pamatují z původní expozice na Hradčanech. Expozice je profesionálně zpracovaná, ať už se jedná o prezentaci muzejních předmětů či popisky a doprovodné informační tabule. Krása vojenského řemesla par excelance. Jsou tu i exponáty v původní expozici nevystavené. Zvláště palné zbraně představují vývoj různých technických řešení v celkem ucelené řadě. Pro laiky oslnivá sbírka, pro odborníky řada unikátů, které neměli šanci v posledních letech šanci spatřit. Však také zápisy v knize návštěvníků nešetří superlativy. Zájem o výstavu dotvrzuje prodloužení výstavní doby do konce července. Není zde na místě jednotlivé skvosty popisovat. Každý, kdo ještě výstavu neviděl, neměl by si ji nechat ujít. Ironická upoutávací fotografie na hlavní stránce Militarie je jen takový ?humor?. Výstava je umístěna v Tereziánském křídle Pražského hradu, které je přístupné jednak z 2. nádvoří, za druhé ze zahrad Pražského hradu. Stížnosti návštěvníků na špatnou orientaci jsou na místě, ale kdo chce, ten výstavu najde.


Oděv a zbroj vojáka ve středověku

Oděv a zbroj vojáka ve středověku

Autor: Gerry Embleton

znovuzrozené v barevných fotografiích

V posledních letech se obecně rozšířený přístup k historii středověku přesunul ze sféry politické do oblasti společenské; a reálné rekonstrukce středověkých mužů a žen a prostředí, v němž žili, skupinami ?živoucí historie? podnítily podrobnější studium oděvů, materiálních podmínek a způsobu života. Mnozí zjistili, že dostupné zdroje informací jsou zavádějící a plné rozporů, což ? vzhledem k nesouvislosti a útržkovitosti dochovaných a zveřejňovaných dokumentů a nemnoha vzácným artefaktům ? není nikterak překvapivé. Jistí historikové v 19. století publikovali chybné domněnky založené na samostatných a nedokonale pochopených pozůstatcích a nálezech. Tendence podceňovat schopnosti a zdravý rozum našich předků rovněž stvořila klamnou představu o skvostně oděné šlechtě vládnoucí nad jinak ?primitivní? společností s ?nezralou? materiální základnou. Přímé důkazy o vzezření našich středověkých předků jsou možná skrovné, ale svět, který odhalují, určitě není primitivní. Gerry Embleton, proslulý ilustrátor a spisovatel historických děl, studoval během uplynulých 20 let primární zdroje v různých zemích. Vycházeje pouze z dobových dokumentů, obrazů, sochařských děl, popisů, seznamů a účetních knih zde prezentuje přesvědčivý obraz běžných evropských bojovníků ? a jejich ženského doprovodu ? ze 14. až 16. století. Na jedenácti speciálně vytvořených barevných ilustracích, které srovnávají množství důležitých původních vyobrazení, a na více než 160 barevných fotografiích pečlivě zrekonstruovaných součástí oděvů a zbroje na živých modelech zde předvádí pozoruhodnou řadu letmých nahlédnutí do dávno ztraceného světa ? světa pestřejšího a mnohem obšírnějšího, než by si současný čtenář dokázal představit. Vydalo nakl. Fighters Publications, Praha 2007


IAI: The Art of Drawing the Sword

IAI: The Art of Drawing the Sword

Autor: Darell Max Craig

Japonské umění tasení meče

Iai: Umění tasení meče je vyčerpávající popis tradičního japonského umění Jadžicu. V úvodu autor popisuje, jakým způsobem je třeba vybírat japonský meč a jak o něj pečovat. Dále rozebírá všeobecné zásady etikety, cvičební výstroj a výzbroj, správné zacházení s mečem, techniky a výcvik jak pro praxi, tak pro předvádění. Podrobně popisuje jednotlivé školy Iaido a především dnes používané katy, jejichž provedení je názorně předvedeno nejenom popisem, ale také na ilustracích. Dále autor popisuje, jak se meč zkouší a vedle praktických rad uvádí i oblíbené příběhy, jako je ten o 47 roninech.

Kniha je bohatě ilustrována fotografiemi a pérovými ilustracemi. Kniha IAI je bohatou studnicí informací jak pro začátečníky, tak pro pokročilé adepty tohoto zapomenutého a znovu vzkříšeného umění.

Autor Darell Max Craig je činný v houstonském budokanu, tradiční texaské škole japonských bojových umění. Výcvik začal jako příslušník námořní pěchoty USA, později studoval v Japonsku. Je držitelem šestého danu jak v karate, v džiu-džicu, tak i v kendo. Je také držitelem danů různých stupňů v řadě dalších japonských bojových umění. Vydal také knihy o japonském umění sebeobrany a džiu-džicu.

Vydalo nakladatelství Tuttle Publishing, Boston, USA. Brožovaná publikace formátu A5, 258 stran, stovky ilustrací. Cena 16,95 US $.

 


Maršál Ney: Napoleonův nejstatečnější

Maršál Ney: Napoleonův nejstatečnější

Autor: Jiří Kovařík

Další napoleonský titul oblíbeného autora

Maršál Michel Ney, vévoda z Elchingenu a kníže z Moskvy, muž, kterému Napoleon i celá jeho armáda říkali Nejstatečnější ze statečných, prošel od prvních let Francouzské revoluce až po bitvu u Waterloo stovkami bojů od těch klíčových až po dávno zapomenuté a zařadil se mezi největší legendy napoleonských válek. Kniha sleduje dramatický život tohoto bednářského synka, který vstoupil ke královským husarům, v revolučních letech si získal generálské epolety a za Napoleona maršálskou hůl. S pomocí rozsáhlých pramenů odkrývá nejen jeho osudy válečnické, ale i lidské až k tragickému konci, k maršálově popravě v prosinci roku 1815. Snaží se najít odpověď na mnoho otázek, mimo jiné i na to, co se dělo v duši muže, který Napoleona nejprve obdivoval, pak jej roku 1814 donutil k abdikaci a o rok později znovu přešel na jeho stranu. Po Waterloo za to čekalo maršála Neye vězení, proces a smrt, v níž nezůstal nic dlužen svojí pověsti... Text doplňuje řada ilustrací a map.

Knihu z pera známého autora literatury faktu a specialisty na napoleonské války vydává nakladatelství AKCENT, ul. B. Václavka 20, Třebíč, akcent@vydavatelstviakcent.cz, kde si ji můžete i objednat.

 


The Art of Combat

The Art of Combat

Autor: Joachim Meyer, přeložil Jeffrey L. Forgeng

První anglický překlad klasického německého traktátu o šermu z 16. století. Obsahuje obsáhlý úvod do středověkých německých bojových praktik a slovníček odborných výrazů. Ilustrováno více než 60 původními nádhernými dřevořezy.

Toto proslulé německé dílo o šermu a bojových uměních vyšlo poprvé ve Strassburgu v roce 1570 pod názvem Grundtliche Beschreibung ... der Kunst des Fechtens (Důkladný popis umění šermířského). Následovala další vydání a Meyer bezpochyby ovlivnil takové autory, jako byl Jakob Sutor a Theodor Verolinus. Meyer je také jediným německým mistrem šermu, o němž se zmiňuje italský historik šermu Giuseppe Pallavicini (1670). Je považován za jednoho z nejproslulejších německých mistrů šermu.

Představovaná kniha nabízí unikátní přehled šermu různými zbraněmi. Je rozdělena do pěti částí podle druhů zbraní: dlouhý meč; tesák (metodu lze aplikovat i na šerm evropskou šavlí); rapír; dýka; dřevové zbraně. Pro každou zbraň Meyer stanoví základní techniky šermu, slovník technických pojmů a dále popisuje škálu rozličných kombinací útoků a obrany, jak by se měly využít v boji. Racionální přístup a proslulé doprovodné dřevořezy činí z tohoto díla základní pramen pro pochopení historie a technik středověkého a renesančního evropského šermu.

Vydal Palgrave Macmillan, New York. Pevná vazba, 318 stran, více než 60 černobílých ilustrací.



SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru


 
Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 18. 4. 1945 Do prostoru Ašského výběžku vstoupili první američtí vojáci – průzkumná hlídka 3. praporu 358. pluku 90. divize americké armády pod vedením generála Pattona.

Výročí: 18. 4. 1945 Do prostoru Ašského výběžku vstoupili první američtí vojáci – průzkumná hlídka 3. praporu 358. pluku 90. divize americké armády pod vedením generála Pattona.


Recenze týdne

Ruská kocovina

Putinův svět a přízraky minulosti