RECENZE

Moderní válečné ponorky

Autor: David Miller, John Jordan

Ponorky, jejich výzbroj a taktika slovem a obrazem

Každý, kdo o ponorce tuší jen to, že se v podstatě jedná o ocelovou trubku s torpédomety vpředu a periskopem nahoře, bude jistě překvapen různorodostí technického řešení různých typů, s nimiž podrobně seznamuje prostřední část této knihy. Různá velikost ponorek vyplývá z jejich rozdílného taktického určení a technických a finančních prostředků, které byly jejich konstruktérům a výrobcům dány k dispozici při jejich vzniku. Všechny ponorky mají v podstatě válcový tvar, první část knihy se nicméně zabývá faktory, které ovlivnily konkrétní tvarová řešení trupů v různých vývojových etapách ponorky. Po krátkém úvodu do historie podvodních plavidel následuje podrobnější seznámení s některými typy, které vývoj ponorky ovlivnily nejvýznamněji. Pozornost je věnována také prostředí oceánů a moří a jeho vlivu na konstrukci, vybavení a provoz ponorek. Stručné pojednání o konstrukci trupu, poháněcí soustavě, výzbroji, senzorech a komunikačních prostředcích čtenáře seznamují s obecným uspořádáním ponorek, zatímco fotografie a schémata přibližují funkce a činnost jejich specifických systémů. Konstrukce ponorek je do značné míry určena nebezpečím. S nímž se musejí tato plavidla vyrovnávat. Kniha dále přibližuje hlavní rysy boje hladinových plavidel a dalších prostředků proti ponorkám. I v tomto případě je fundovaný text provázen názornými fotografiemi a schématy, které podrobněji představují některé z těchto zbraní. Námořnictvo, které se snaží vybírat personál co nejvhodnějších vlastností a udržovat zdravou úroveň morálky, si nemůže dovolit přehlížet nebezpečí nehod, proto zde nechybí ani kapitola o moderních únikových a záchranných systémech, poskytujících pomoc posádkám ponorek v ohrožení. Po kapitolách přibližujících technickou stránku konstrukce ponorek a konkrétní typy, kterými výrobci ponorek vycházejí vstříc požadavkům, konkrétním podmínkám předpokládaného provozu a představám námořnictev, následuje závěrečná kapitola o bojovém uplatnění ponorek a problematice protiponorkového boje. Také v tomto případě je odborný výklad provázen fotografiemi a kresbami, které názorně přibližují bojovou činnost ponorek a jejich soupeřů. David Miller je důstojníkem britské armády. Plnění služebních povinností jej zavedlo do Singapuru, Malajsie, Německa a na Falklandské ostrovy. Je autorem mnoha článků publikovaných v časopisech věnovaných vojenské technice. John Jordan je známý svými články o moderních lodích a ponorkách publikovanými v časopisech a autorem mnoha knih s obdobnou tematikou. Vydalo nakladatelství Naše vojsko Praha, 210 x 300 mm, pevná vazba, 208 stran, 250 fotografií, 90 podrobných schémat, 46 detailních barevných kreseb ponorek a jejich zbraní, cena neuvedena. Informace na www.nasevojsko.cz 208 stran, 100 000 slov, 250 jedinečných fotografií, více než 90 podrobných schémat, 46 detailních barevných kreseb ponorek jejich zbraní.

Generál Patton ? 1. díl (1885?1942)

Autor: Miloš Hubáček

První díl dvousvazkové monografie

První díl dvousvazkové monografie líčí život amerického generála Georgie Smithe Pattona juniora (1885?1945) do roku 1942. Tento čtyřhvězdičkový generál, rozený válečník, složitá a rozporuplná osobnost a legenda druhé světové války, velel americké 3. armádě, jejíž tankové divize se podílely na osvobození několika zemí včetně západních a jihozápadních Čech. Jeho agresivní, originální řízení vojenských operací, časté projevy nespoutaného temperamentu a jeho nápady a reakce mnohé šokovaly. Již v sedmi letech uměl číst vojenské mapy a věřil, že jednou bude velkým generálem vedoucím vojska ke slavným vítězstvím. V roce 1918 se ve Francii účastnil závěrečných bojů první světové války, výrazně se podílel na vzniku amerických tankových jednotek, vedl je do prvních bitev a jako jeden z prvních si uvědomil mimořádný význam tanku jako jedné z rozhodujících zbraní války moderní doby. Krátce po japonském útoku na Pearl Harbor převzal velení 1. obrněného sboru a v kalifornské poušti budoval výcvikové středisko amerických tankových sil. Na podzim roku 1942 se po boku generála Eisenhowera podílel na přípravě vylodění spojeneckých vojsk v severní Africe. Sedmapadesátilému generálmajoru G. S. Pattonovi se tak splnila jeho životní touha, odjížděl do velké války v čele mužů, kterým důvěřoval, a oni důvěřovali jemu. Začínalo nejvýznamnější období v životě jednoho z nejslavnějších generálů armády Spojených států. Důležitou roli generála G. S. Pattona při této operaci a jeho osudy až do konce druhé světové války a do nešťastného skonu v prosinci 1945 zaznamenává druhý díl. Váz., 456 stran textu a 32 stran obrazových příloh, cena 329 Kč Miloš Hubáček (1937) je původním povoláním právník. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a absolvoval postgraduální studium na cambridgeské univerzitě v Anglii. Do roku 1969 pracoval na československém velvyslanectví v Londýně, poté na městské prokuratuře v Praze. Do povědomí čtenářů vstoupil již svou prvotinou Moře v plamenech (1974). Od roku 1980 se věnuje literatuře faktu jako povolání. Zaměřuje se především na historii druhé světové války. Mezi jeho díla patří například Invaze, Titanic (1989), věnovaný jedné z největších námořních katastrof, Odsouzená loď (2001), líčící katastrofu amerického křižníku, Boj o Středomoří (2003) a Bitva u Matapanu (2004).

Napoleonova tažení V

Autor: Jiří Kovařík

Pátý svazek populární epopeje

Knihu ?Ať žije císař!? tvoří komentovaný výbor z nesmírného bohatství vojenských vzpomínek na napoleonské války, které po sobě zanechali prostí vojáci i velitelé. Tyto vzpomínky jsou plné osobních prožitků, dramatických událostí, velkých bitev i drobných šarvátek, příběhů a historek. Zahrnují celé období, o němž pojednávaly předchozí čtyři svazky ?Napoleonových tažení?. Na čtyřicet pamětníků tu vzpomíná na bouřlivé události od Napoleonovy korunovace a bitvy od Slavkova přes desítky bojů až k závěrečné porážce u Waterloo, přičemž líčí, někdy rozmarně jindy velice vážně, i všechny strasti i slasti života vojenského. Český čtenář má poprvé možnost seznámit se s memoáry z napoleonských válek v tak velkém rozsahu. Dosud vyšlo: Napoleonova tažení I: Vítězné roky První svazek zahrnuje dva roky vrcholných triumfů císaře Napoleona: vítězství u Ulmu roku 1805, legendární Bitvu tří císařů u Slavkova a vítězství nad pruskou armádou roku 1806 u Jeny a Auerstädtu. Napoleonova tažení II: Nejistá vítězství Druhý svazek obsahuje tzv. polské tažení roku 1807 s hlavními bitvami u Pruského Jílového a Friedlandu, vpád do Španělska roku 1808 a tzv. dunajské tažení roku 1809 s hlavními bitvami u Aspern/Esslingu a Wagramu. Napoleonova tažení III: Proti všem Třetí svazek je věnován ruskému tažení roku 1812 s dominující bitvou u Borodina, tragickému ústupu a tzv. saskému tažení roku 1813 (Lützen, Budyšín, Drážďany). Napoleonova tažení IV: Pád orla Čtvrtý svazek obsahuje bitvu u Lipska, tzv. francouzské tažení roku 1814 až do Napoleonovy abdikace a poslední pokus císaře Francouzů o dobytí trůnu, který skončil u Waterloo. Mgr. Jiří Kovařík (* 15. 7. 1950 v Praze) Historik a autor literatury faktu napsal o napoleonských válkách řadu knih, které zatím završil pětisvazkový projekt ?Napoleonova tažení?. Krom toho přeložil mnoho knih a získal mnoho cen.

Wotan: Odvážná mise

Autor: Kessler Leo

Nový napínavý příběh z historie úderného pluku SS Wotan v bojích 2. světové války. Je podzim roku 1944 a vybraný oddíl je pověřen riskantní misí, která má zabezpečit kontinuitu hroutící se Hitlerovy ?třetí říše?. K uskutečnění náročného plánu ? tzv. ?čtvrté říše?, která má vzniknout v Jižní Americe ? jsou ovšem nutné až fantastické finanční prostředky. Proto je třeba k německým ponorkovým základnám, ukrytým u francouzských břehů, dopravit z berlínské říšské banky náklad cenných diamantů. Tým Wotan se ujímá své mise.

Byl podzim roku 1944. Nedaleko německé ponorkové základny u obklíčeného francouzského přístavu Lorient pořídil mladý americký námořní pozorovatel řadu pozoruhodných snímků. Nad hladinu se totiž vynořila velká japonská ponorka! Co může v těchhle končinách pohledávat? Tak začíná vzrušující drama posledních měsíců 2. světové války. Většina vysokých nacistických důstojníků už počítá s tím, že Německo válku brzy prohraje. "Třetí říše" bude nemilosrdně rozmetána...Je tu ovšem ještě šance situaci zvrátit. Kdyby se podařilo nasadit do boje atomovou bombu, na jejíž přípravě němečtí vědci pracují, rázem by se karta obrátila. Pro každý případ je však nutné připravit podmínky pro vznik "čtvrté říše". Samozřejmě daleko od zpustošené Evropy - nejlépe v Jižní Americe... Reichsführer Himmer tedy učiní rozhodnutí a je odstartována odvážná mise, v jejímž čele je nejen zkušený důstojník SS, ale i ředitel Říšské banky. Stejně jako tajné vojenské materiály jsou totiž pro budoucí říši důležité diamanty, které dosud banka ukrývala. Mise je pojmenována podle elitního pluku SS Wotan, jehož příslušníci se právě po krutých bojích navracejí z Francie do vlasti a mají teď zajistit hladký průběh akce. Rozkaz je zastihne v Alsasku. Jsou vyčerpaní, jejich početní stav je takřka zoufalý. Pod vedením Kuno von Dodenburga jdou však znovu nasazovat své životy. Rozvíjí se další z napínavých příběhů, v němž proti sobě stojí nesmiřitelní nepřátelé. Pro čtenáře jistě bude zajímavé, že mezi americkými důstojníky objeví korvetního kapitána, jemuž jeho nadřízený upřímně doporučuje, aby "své zjitřené fantazii raději popouštěl uzdu při psaní dobrodružných příběhů." Tím kapitánem totiž není nikdo jiný než Ian Fleming, pozdější autor slavného Jamese Bonda, agenta 007. Spisovatel Leo Kessler (vlastním jménem Charles Whiting, nar. roku 1926 v anglickém Yorku) v tomto příběhu o osudech pluku SS Wotan za 2. světové války opět dostál své pověsti zkušeného vypravěče se znalostí historických faktů a drsných reálií oné doby. Vždyť sám už jako šestnáctiletý vstoupil dobrovolně do armády a za války sloužil v Belgii, Holandsku a Německu u 52. průzkumného pluku. Po válce vystudoval univerzitu a pracoval v různých povoláních - např. jako redaktor, korespondent, či jako odborný asistent na vysoké škole. V roce 1988 se natrvalo vrátil do rodné Anglie, aby se nadále věnoval práci nejmilejší - psaní knih. Napsal jich víc jak dvě stovky a zahrnul do nich nejrůznější témata i žánry. Jednou z jeho známých edic, které získaly široký čtenářský ohlas, je i řada knih o historii pluku SS Wotan.

Válka 1866

Autor: Pavel Bělina, Josef Fučík

Dosud nejobsáhlejší a moderní zpracování tématu.

Válka 1866   Dlouholeté boje o hegemonii v Německu vyústily roku 1866 v tzv. prusko-rakouskou válku. Rakousko bylo zastáncem volné federace německých států ? Německého spolku, Prusko usilovalo o sjednocení Německa pod svou nadvládou a zajistilo si rovněž spojenectví Itálie. Rakouská vojska byla úspěšná na italských bojištích (Custoza), avšak spolu se svými saskými spojenci prohrála rozhodující bitvu u Sadové poblíž Hradce Králové, která patří ke největším a nejznámějším bitvám svedeným na našem území. Kniha renomovaných vojenských historiků přináší nejen podrobné vylíčení tohoto střetnutí (včetně oprav některých tvrdošíjně zakořeněných mýtů), ale usiluje o podání válečných událostí roku 1866 v co možná nejširších historických a geopolitických souvislostech. Autoři zdůrazňují, že nešlo pouze o konflikt mezi Rakouskem a Pruskem, nýbrž že do něj kromě Itálie byla zapojena i řada tehdy samostatných německých států. Zároveň vyvracejí představu, rozšířenou zvláště v českém prostředí, že Rakousko bylo již předem vojensky poraženo a že se z jeho strany jednalo o naprostý politický a morální debakl. Klíčové místo knihy zaujímá bitva u Hradce Králové, ale značné pozornosti se dostává také dalším českým bojištím i ? v tomto rozsahu v naší literatuře poprvé ? událostem v Itálii (včetně námořního střetnutí u ostrova Vis) a na německém území. Závěrečné kapitoly jsou věnovány způsobům, jakými konflikt zasáhl do každodenního života vojáků i civilistů, a jeho politickým důsledkům v evropském kontextu.   Autoři: PhDr. Pavel Bělina, CSc. (1948), vystudoval Filozofickou fakultu University Karlovy, v současné době vědecký pracovník a odborný redaktor na volné noze. Zabývá se dějinami českých zemí, habsburské monarchie a mezinárodních vztahů v raném novověku. Ing. Josef Fučík (1933), absolvent Vojenské akademie v Brně, armádní důstojník a ekonom v. v. Dlouhodobě se zabývá studiem středoevropského vojenství 19. a 20. století, spolupracuje s badateli v Rakousku a Itálii. K vojenskohistorickým tématům publikoval řadu studií a článků v domácích i zahraničních periodikách. Mimo jiné je spoluautorem publikace Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918.   Vydala nakladatelství Paseka a Havran, 170 x 240 mm, pevná vazba, 688 stran, č/b ilustrace, 32 stran barevných příloh, cena neuvedena. Informace na www.paseka.cz  

Zajat ve Staligradu

Autor: Franz Sapp

Dramatický osud Rakušana v řadách německého Wehrmachtu

(Sapp, Franz: Zajat ve Stalingradu 1943?1946. Dramatický osud německého vojáka. Naše vojsko 2003, 282 s., obrazová příloha. Překlad z německého originálu ?Gefangen in Stalingrad?, Wilhelm Ennsthaler, Steyr 1992.) Šedesáté výročí bitvy u Stalingradu nabídlo před dvěma lety zájemcům množství literatury o tomto rozhodujícím sražení druhé světové války; tato knižní vlna poté ještě dlouho neopadla. V našich knihkupectvích se objevila převážně díla překladová, západní provenience, a to jak kvalitní historické práce, tak pokleslý škvár typu ?lancerských? brožur. Významnou část této produkce tvoří díla memoárová ? paměti a stalingradské deníky. Ač jde v tomto případě o pohledy subjektivní, mnohdy značně ideologicky zatížené a zkreslené, jsou vždy významným svědectvím o dramatických prožitcích lidí, ocitnuvších se v krutých podmínkách války na východní frontě. Příběh Franze Sappa, jehož povolali do hitlerovského wehrmachtu od mladé ženy a sotva narozeného synka, je v této řadě zajímavý především tím, že jde o Rakušana (z Urfahru, dnešního předměstí Lince), kterému se zkušenosti z války, stalingradské fronty a sovětského zajetí jevily zcela jinak, než tomu bylo u říšských Němců. Navíc si ve svém líčení zachovává věcný a podivuhodně střízlivý tón a některé jeho poznatky mohou znít až překvapivě. Frontová služba v nacistické armádě znamenala pro mladého Rakušana rozhodující životní zlom. Neskrývá, že před válkou patřil k té převážné většině rakouských obyvatel, kteří přivítali v roce 1938 Anschluss (připojení) k tzv. velkoněmecké říši. Jako i jiní v tom viděl východisko z marasmu rakouské ?stavovské? republiky, procházející po první světové válce permanentní politickou, ekonomickou a sociální krizí, provázenou vysokou nezaměstnaností. Příznaky očekávaného nacionálně socialistického rozkvětu se sice v ?Ostmarce? zprvu objevily, brzy však byly zastíněny celou známou zběsilostí nacistického vládnutí a zhoubnými důsledky Hitlerova válečného dobrodružství. Zatímco svůj nástup do wehrmachtu bral Sapp jako důsledek války, o jejíchž důvodech zpočátku příliš neuvažoval, teprve v ruském tažení a zvláště v katastrofě stalingradského kotle poznal a pochopil nelidskou podstatu nacistického režimu. Sapp líčí, jak poté, v sovětském zajetí, nastává názorová i faktická diferenciace mezi jeho spolubojovníky. On a jeho rakouští krajané teprve ?při těsném soužití s Němci si uvědomili, že k nim nepatří, že jsou jiný, samostatný národ? (s. 108) a že ?z příběhů kamarádů je vidět, jak rychle bralo opojení z hospodářského rozkvětu za Hitlera v Rakousku za své? (s. 120); přišlo vyléčení z velkoněmectví, ale také zklamání a strach. Tento inteligentní spojař zároveň cítí potřebu vysvětlit Rusům tuto svoji vlastní identitu, jejímž symbolem se poté staly červeno-bílo-červené stužky, které si muži z Rakous v zajetí připínali na stejnokroje. Sapp podtrhuje rostoucí rakouské sebevědomí, ale zároveň připouští, že bez trpkých zkušeností z války by k tomuto poznání málokdo tak rychle došel. Popisuje rovněž, jak na ně v zajetí zaútočila i jiná ideologie, kdy prochází se svými druhy sovětským propagandistickým táborem a ironicky poznamenává, že ?Stalin nás chce převychovat?. Mnozí jeho kamarádi zde koketovali s marxismem, on však spíše ocenil přístup do táborové knihovny, plné hodnotných německých literárních děl. Jinak vyznívá jeho pohled na ruské zajetí velmi smírně. Známé počáteční strádání zimou, nedostatkem stravy a nemocemi v zajateckých táborech kolem Volhy vidí jako krizi objektivních možností. Do zničené a vypálené oblasti se zoufalou situaci obyvatelstva náhle přibyly nekonečné desetitisíce zajatců rozbité Paulusovy armády a Sapp vidí, že Rusové jim dali co mohli, ačkoliv sami nic neměli ? ?kolikrát hladověli jako my? (s. 116). To se týkalo i rovnosti v lékařské péči a ošetření raněných. Nijak se rovněž nesnaží vykreslit příslušníky NKVD, kteří zajatce postupně a opakované vyslýchali a vedli jejich evidenci, v zlopověstné podobě, jak je tomu v mnoha jiných příbězích. Podle Sappa se někteří z nich sice chovali podezřívavě, ale korektně. Žádné násilí z jejich strany nezaznamenává, dokonce uvádí příklady, kdy zajatcům pomohli svými zákroky proti některým neurvalým strážným a při vyšetřování krádeží. Sappovo poněkud neurovnané líčení jeho zážitků, názorů i osudů jeho spolubojovníků je rozhodně neotřelým příběhem, který může, na válečném pozadí, přispět k hlubšímu poznání našich jižních sousedů a pochopení složitého vývoje rakouské společnosti za války i při budování poválečného státu. Českému vydání jeho knihy tak v tomto směru neprospělo přidání podtitulku ?Dramatický osud německého vojáka?, neboť v něm je celý tento dominantní rys Sappovy knihy zcela potlačen. Co však české verzi díla vyloženě ublížilo je překlad, místy málo srozumitelný až groteskní, především pro téměř absolutní neznalost vojenské terminologie, ale i vadnou interpretaci historických reálií. Přidá-li se k tomu ledabylá čeština a zkomolený místopis, má čtenář co činit, aby se příslušnou statí prokousal. Protože je to chronická bolest řady dalších překladových prací s vojenskou tématikou (někteří zhotovitelé těchto překladů si z neznámých důvodů myslí, že vojenství natolik rozumějí ? jak jednoduché!), není od věci zde uvést alespoň některé z mnoha defektů ze zmíněné knihy: ? překlad?nepřeklad: oficíři, mašírovat, fleky, deka, kompanie, artilerie, batalion, regiment, pancíř (= tank), infanterie, sajtna; ? špatný až nesmyslný překlad: pancíře lámající zbraň (s. 11), klíčový přístroj (= šifrovací, 15), tankoborníci (= zde pancéřoví granátníci, 18), kamera pro malé obrázky (= kinofilmová..., 18), Nový Testament (= ?zákon, 28), příchod (Anschluss Rakouska, 29), inženýrský důstojník (= ženijní..., 30), třípokojový bunkr (35), poštovní směrovací číslo (= ?polní pošty, 46), pancéřový granát (47), granát s přední rozbuškou (= ...nárazovým zapalovačem, 75), 384. infanterie vzdušné pěchoty (97), zatýkání (=zajetí, 100), tažení (= četa, 103), šumař s bubnem (= bubeník, tambor, 120), náhradní pozorovací útvar (122), poplašné dělostřelectvo (123), MG hlídky (= kulometné..., 128), tankový dělostřelecký pluk (131), hlídač (= strážný, 135), německy psaná táborová knihovna (163), vyšší poručík (= nad?, 167), rezistenční drát (214), lidový Němec (= Volksdeutsche, 250), atd.; ? věcné nesprávnosti: Resenberg (Rosenberg, nacistický ideolog, 29), Stalinovy varhany měly dosah (dostřel) 150 m (45), generálu Deboisovi udělil Hitler v první světové válce železný kříž (sic!, 97), Hitler byl zajatcem na tvrzi Landsberg (194), habsburská monarchie byla rozdělena roku 1864 (198), atd. ? ze zoufalého místopisu alespoň ukázku: Marmaros Szieg, Norinberg, Waldveirtl, Nausiedlerské jezero (v jehož okolí měly být chorvatské vesnice); běžné je použití pro naše čtenáře již neznámých německých názvů ? Lemberg, Gleiwitz, Siebenbürgen, Tschir, Hermannstadt, Jablonik (?), Kolomea, aj., dokonce Pitomink (Pitomnik, známé letiště Paulusovy 6. armády v kotli), Kotlubaň jako horský hřbet, atd. ? čeština: slepice kdákali a třepali se (130), děvčata jej začali obvazovat (135) několika národnostní stát (162), blízskost (23), Linecký dort (23), Nacisté, Sasský prapor, pohrávat si sní, vídeňák; vůbec se nerozlišuje odstín mezi Rakušanem a Rakušákem aj. Raději už dost, omlouvám se čtenáři za jeho trpělivost; avšak Sappova kniha stále, s poněkud vyšší pozorností, stále stojí za to číst. Zároveň si myslím, že pouze občas nastaveným zrcadlem lze napomoci ke zvýšení naší nechvalně známé části překladové literatury s vojenskou tématikou. Jinak se pro její početné zájemce stane duševní potravou, jež bývá často nedovařená či přesolená. To jistě může vést k zažívacím potížím.

Obě strany invaze

Autor: Blandford Edmund L.

V rozhlasovém projevu k francouzskému lidu ministerský předseda Winston Churchill 2. října 1940 slíbil, že Británie nikdy neochabne a zbaví Evropu zhoubného nacistického moru. Toto usilí si vyžádalo ještě další čtyři roky "krve, dřiny, slzí a potu", než se Británie a její spojenci mohli konečně vrátit na kontinent v den, který vešel do dějin jako Den D - 6. června 1944. Tato kniha přináší příběh Dne-D jak ho prožívali útočníci i obránci. Její originalita spočívá v tom, že obsahuje komentáře a vyprávění velkého počtu spojeneckých a německých vojáků, od generálů po vojáky v první linii. Líčí omyly, které se během kampaně přihodily, a popisuje hrůzy bojů očima jejich účastníků, vypráví o jejich strachu, vyčerpání a často i jejich zuřivosti.

V rozhlasovém projevu k francouzskému lidu ministerský předseda Winston Churchill 2. října 1940 slíbil, že Británie nikdy neochabne a zbaví Evropu zhoubného nacistického moru. Toto usilí si vyžádalo ještě další čtyři roky "krve, dřiny, slzí a potu", než se Británie a její spojenci mohli konečně vrátit na kontinent v den, který vešel do dějin jako Den D - 6. června 1944. Tato kniha přináší příběh Dne-D, jak ho prožívali útočníci i obránci. Obsahuje komentáře a vyprávění velkého počtu spojeneckých a německých vojáků, od generálů po vojáky v první linii. Líčí omyly, které se během kampaně přihodily, a popisuje hrůzy bojů očima jejich účastníků, vypráví o jejich strachu, vyčerpání a často i jejich zuřivosti.

Návrat z pekel

Autor: Murphy Audie

V roce 1949, když tato kniha vyšla poprvé, byla považována za naprosto nejlepší válečný román o poslední válce a stala se obrovským bestsellerem, často srovnávána s Remarqueovým Na západní frontě klid. Je to silný, krutý příběh servírovaný bez příkras, podle kterého byl později natočen film, v němž Audie Murphy hrál sám sebe. Tato vzpomínka na válku je i po více než padesáti letech stejně poutavá jako v době svého vzniku. Audie Murphy byl natolik ideálním válečným americkým hrdinou, až by se mohlo zdát, že si ho někdo vymyslel. Chudý texaský chlapec s andělskou tvářičkou a muškou ostrostřelce zosobňoval veškeré velké symboly své země: byl to pistolník z amerického Západu, který proti velké přesile bránil svobodu a spravedlnost. Navíc byl skromný, a pohledný jako filmová hvězda. Ačkoli ho kvůli malému vzrůstu odmítli přijmout k námořní pěchotě i parašutistům, Murphy si zoufale přál bojovat a sloužit své vlasti. Nakonec nastoupil k pěchotě, v níž našel svůj domov a s níž vybojoval tažení na Sicílii, v Itálii, Francii a v Německu. Příběh jeho bojových zkušeností ze druhé světové války jsou takové, že název knihy není jen hyperbolou; pravděpodobně ve zkušenosti žádného jiného vojáka není tolik bojů na krátkou vzdálenost nebo zblízka. Murphy byl vynikající a statečný bojovník s hlubokým smyslem pro kamarádství, bezpečnost svých spolubojovníků a pro splnění společného úkolu. Přestože mu v den vítězství stále ještě nebylo jednadvacet let, měl v té době na svém kontě 240 (potvrzených) zabitých, zajatých nebo zraněných nepřátel. Válku zakončil jako nejvíce vyznamenaný americký voják v historii; získal dvacet jedna medailí, včetně nejvyššího amerického vojenského vyznamenání, Kongresové medaile cti.

Když tato kniha vyšla poprvé (1949), byla považována za naprosto nejlepší válečný román a stala se obrovským bestsellerem, často srovnávána s Remarqueovým Na západní frontě klid. Je to silný, krutý příběh servírovaný bez příkras. Audie Murphy byl natolik ideálním americkým válečným hrdinou, jako by byl vymyšlen. Chudý texaský chlapec s andělskou tvářičkou a muškou ostrostřelce zosobňoval veškeré symboly své země: pistolník z amerického Západu, který proti velké přesile brání svobodu a spravedlnost. Příběh jeho bojových zkušeností z tažení na Sicílii, v Itálii, Francii a v Německu je takový, že název knihy není jen hyperbolou. Murphy válku zakončil jako nejvíce vyznamenaný americký voják v historii; získal 21 medailí, včetně nejvyšší, Kongresové medaile cti a měl na svém kontě 240 zabitých, zajatých či zraněných nepřátel.

Šest dní, kdy národ věděl

Autor: Bohumil Kobliha

Pražské povstání 1945

Osobnost dr. Bohumila Koblihy je dobře známá nejen doma, ale především v zahraničí. Erudovaný technik a expert v oblasti výstavby průmyslových závodů a managementu se podílel na řadě úspěšných projektů v Indii a v Saudské Arábii, přednášel na univerzitě v Lusace (Zambie), je autorem nepřeberného množství odborných statí, publikací, ale i aktuálních politických komentářů. Po invazi armád států Varšavské smlouvy v roce 1968 odešel z vlasti do exilu, kde se v roce 1969 stal spoluzakladatelem celoexilového Naardenského hnutí a posléze jeho agilním generálním tajemníkem. Až do svého exilu v Londýně pocítil vliv StB a snahy zasáhnout každého, kdo nehověl jejím záměrům a plánům. Ubránil se a patří dodnes k těm nemnoha posrpnovým emigrantům, kteří si v zahraničí zachovali tvář, čest, dobrou pověst a čistý štít. Je osobností českých moderních dějin, která si svou odvahou, obětavou, vytrvalou a nekompromisní aktivitou ve prospěch staré vlasti zaslouží naší úctu, vděčnost a trvalou paměť. Předznamenaná kniha je spontánní výpovědí nejen pamětníka, ale především očitého svědka Květnového povstání v Praze roku 1945. Jeho autentická výpověď vychází jak z dětského ještě pozorování, tak především z pamětí, vzpomínek a archivních materiálů otce, člena odbojové organizace ÚVOD, kapitána československé armády Bohumila Koblihy seniora. Autor otcovy a své vzpomínky zasazuje do historické rámce dějů předcházejících osudovému válečnému konfliktu, ale postihuje též neméně fatální důsledky velmocenské hry Spojenců a jejich dopad na osudy naší země. V tomto směru je důsledně objektivní a není v žádném ohledu poplatný politické objednávce, podbízení se či pragmatické "profesionalitě" minulých i současných publicistů. Nic z toho mu při pevnosti jeho charakteru není třeba, v čemž je skutečnou výjimkou. S ohledem na tyto nesporné kvality mu čtenář rozhodně rád odpustí nepatrnou dávku nostalgie, jíž jsou jeho zejména rané vzpomínky poznamenány. Ke zpracování tématu využívá jednak svého chlapeckého deníku z té doby, ale především množství dosud nepublikovaných a závažných dokumentů z rodinného archivu, zvláště z otcovy písemné pozůstalosti. Publikací věnovaných Pražskému povstání je relativně mnoho. Začaly vycházet již v roce 1945 a přes svůj neskrývaný porevoluční patos měly zejména ty první v sešitovém či magazínovém provedení svůj půvab i historickou cenu v množství často technicky kvalitních fotografií, jejichž originály se časem nenávratně ztratily. Záhy začal být ale uplatňován selektivní přístup k autorům i k účastníkům Povstání. Ještě před rokem 1948 došlo k totální revizi historické interpretace událostí ve prospěch operací Rudé armády v Praze dne 9. května 1945 jako údajně hlavní aktérky osvobození. Tato interpretace byla jako jediná možná hájena až do nedávné doby. Vzpomínky dr. Koblihy jsou namnoze subjektivní. Jaké také jiné mohou v takovém případě být? Jsou však autentické a znovu prožívané v rozsahu, jaký je v této oblasti velmi vzácný. Projektují osudy rodiny Koblihových v souvislostech osudů celonárodních a vrcholí katarzí květnového povstání v mikrokosmu vršovických barikád. Jsou poznamenány vlastenectvím a oddaností národním ideálům v míře, která může být mnohým soudobým čtenářům již cizí, zvláště v mladé generaci. Právě v exilu si dr. Kobliha zřetelně uvědomuje, že bez těchto ideálů a jejich působení na aktuální dění nemá žádné národní společenství šanci na reálné přežití. Proto je jeho kniha, ač rozsahem subtilní, významově tak monumentální. Nejde totiž jen o rodinnou kroniku, jakkoliv se tak s prvním pohledem jeví, jde vedle faktografie především o esenci mimořádných životních zkušeností, jež jsou Koblihovým osobním odkazem nám všem. Mementem, které s ohledem právě na rozsah a hloubku autorem zažitého nelze v žádném případě ignorovat, a to s ohledem na aktuální stav Evropy i světa. Kniha je nesporným přínosem k historiografii válečného finále na našem území, významnou individuální sebereflexí, ale též pedagogickou pomůckou při výchově mladých generací cíleně manipulovaných či záměrně ponechaných sobě samým. "To, co Praha prožívala, byl urputný boj na život a na smrt. Zde nebylo nastavování druhé tváře. Ta byla národem nastavena více než sedmasedmdesátkrát . Teď bylo jen: buď a nebo! Nastupovala vůle národa vytrvat, nedat se a přežít!" (str. 82)

Zatím dobrý

Autor: Jan Novák

Mašínovi a největší příběh studené války

Když jsem si před lety přečetl knihu Jana Nováka Milionový džíp (68 Publishers, Toronto 1989), řekl jsem si, že ten člověk umí psát. Z jeho dalších románů jsem bohužel už nic dalšího nečetl, i když knihy tohoto posrpnového emigranta vycházejí v českých překladech po převratu i u nás (autor píše většinou anglicky). Až nyní jsem zvědavě sáhl po jeho nejnovějším díle, Zatím dobrý, s podtitulkem Mašínovi a největší příběh studené války. Byl jsem zvědavý, jak asi může dopadnout pokus zbeletrizovat skutečnou událost, která je v poslední době opět medializována (nejenom v souvislosti s návrhem Sněmovny skupinu bratří Mašínů vyznamenat za účast v 3. odboji) a tudíž ještě ?neuleželá?. Objemnou knihu o rozsahu 800 stran jsem bral do rukou s nedůvěrou. Jakmile jsem však přečetl první řádky, začetl jsem se do napínavého a skvěle napsaného příběhu tak, že jsem knihu přečetl na jeden zátah. Znovu jsem si ověřil, že Novák psát umí. Příběh Mašínů a jejich odbojové skupiny jistě není třeba připomínat. Hodnocení jejich činů a přístup k nim rozděluje naši společnost téměř černobíle. Žádná jiná událost našich dějin nevyvolává tak ostré spory. Přitom již vydané knihy osudech skupiny a rodiny Mašínů (Rambousek, Němeček, Mašínová?Martin) jednoznačně svědčí o tom, že se jednalo o legitimní protikomunistický odboj, nikoliv o nějaké teroristické činy. Novákova kniha teď podává celou historii skupiny jako heroickou ságu, kterou Josef Škvorecký prostě označil jako DÍLO. Jak uvedla porota literární soutěže Magnesia Litera, ?portréty členů rodiny jsou zakomponovány do fresky protitotalitárních aktivit a na pozadí reálného politického kontextu tak mistrně, že próza snese srovnání s velkými romány 20. století. ? Zatím dobrý má všechny atributy silné prózy: nosný příběh, výrazné postavy i suverénně zvládnuté vyprávění.? Viktor Šlajchrt k tomu dodává: ?Velký příběh se v tomto románu dočkal vpravdě důstojného zpracování a záleží na čtenáři, jak si jej mravně vyhodnotí. Čím větší legitimitu přizná komunistickému teroru, tím menší oprávněnost bude mít mašínovský odboj, což pochopitelně platí i naopak. Příběh je přitom vylíčen tak, aby si podržel nadčasovou platnost i po vyhasnutí aktuálních souvislostí. Možná se jednou připojí ke zlatému fondu českých legend, s jejichž sbíráním začal Kosmas už před tisíciletím.? Dílo se stalo po právu Knihou roku v rámci udílení výročních knižních cen Magnesia Litera (25. dubna 2005). Knihu vydalo v roce 2004 v překladu Petry Žalmanové brněnské nakladatelství Petrov (www.ipetrov.cz). Militaria doporučuje a zaručuje nevšední čtenářský zážitek. P. S. O tom, že téma je stále živé, svědčí i skutečnost, že obsáhlou knihu z pera Barbary Mašínové na stejné téma připravuje k vydání také nakladatelství Mladá Fronta (jako literaturu faktu).

SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru