logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

IN DORSO

Historie bombardování.

Zvětšit...

Že s létacími přístroji se dá počít i ledacos jiného než jen poletovat, napadlo lidi zřejmě brzy. Mám na mysli ty těžší vzduchu, protože balony už měly svou roli v americké občanské válce a ve válce prusko-francouzské. Ale to vše byly úkoly taktické. V denníku legendární České družiny se můžeme dočíst, že Vít Josef, osobního čísla 3139, narozen 2. února 1896 v Batumu, Rusko, příslušný do Nechanic, okres Hradec Králové, ve službě v České družině od 11. září 1914 (to byl T. G. Masaryk ještě poslancem Říšského sněmu), byl zabit dne 6. dubna 1915 bombou hozenou z rakouského aeroplánu v Medzilaborči v Uhrách. (Což je ruský přepis Medzilaborců na Slovensku.)

 

Nesporně prvým člověkem, který vytvořil theorii, že letectvo, a to letectvo bombardovací, je zbraň schopná sama vyhrát válku, tedy plnit roli strategickou, byl italský generál Giulio Douhet (1869-1930). Masové bombardování bylo podle něj schopno, vyřazením administrativních a hospodářských center, protivníka přinutit ke kapitulaci.

 

První nálet tohoto druhu provedl Sovětský svaz dne 30. listopadu 1939 na Helsinky. Útočilo 1000 letadel a šlo jim to celkem snadno, Finové měli bojové letectvo o celkovém počtu 129 strojů. Z nedostatku pozemních sil přijali, prostřednictvím leteckého maršála Harrise, Douhetovu doktrinu za svou Britové.

 

První, tehdy experimentální strategický bombardér kromě SSSR, kde praktikovali studie Dornierovy a Junkersovy, podobně jako firmy Blohm & Voss, už v roce 1936 postavili Američané. Byla z toho později slavná B-17. U zrodu experimentálního X-15 stál, mimochodem, také plukovník Lindberg. Američané doktrinu "Bomber Harrise"nesdíleli. Poukazovali například na nepřesnost a tedy i neúčinnost bombardování, na velké ztráty bombardérů bez stíhací obrany, což si s obvyklou svou pilností dokázali vcelku brzy vyřešit konstrukcemi letounů schopných bombardérům takovou ochranu poskytnout po většinu letu a po přistání v Evropě už celý. Od samého počátku tu ovšem byla skutečnost, že americké bombardéry měly oproti britským i jiným, silnou a výkonnou výzbroj. Harrisova letecká ofensiva ani kobercové nálety Hitlera na kolena nesrazily. Musila přijít ta docela obyčejná klasická válka s fází zničení, obsazení a znovuvybudování.

 

Což všecko změnil atom a ohled na fází znovuvybudování, které nakonec, a» už se jednalo o poražené, anebo osvobozené, vždy musela zaplatit Amerika. Od časů Koreje vede demokratický svět války ve kterých si nepřeje protivníka porazit, ale jen zadržovat, aby moc nezlobil. Že si stačí počkat, až se takový uličník obrazně řečeno oběsí na vlastním provaze. (Asi jako kdyby se v roce 1944 Spojenci zastavili na Rýně). Viz dále Vietnam. Irák a dnes tedy Jugoslávie.

 

Pokud jde o svedené války, nezapomínejme tu, že roku 1956 to byly Spojené státy, kdo velice tvrdě poučily Anglii, Francii i Izrael, že dobyvačné války trpět nebudou. Všechny pak, od roku 1939, přinesly poučení, že se vyhrávají převahou ve vzduchu, ovšem taktickou.

 

Zvětšit...

Maršál Harris byl ostatně jediným z britských vojevůdců, který nebyl po válce povýšen do šlechtického stavu. Mrzelo ho to, zahořkl a odstěhoval se do Rhodesie, kde roku 1960 zemřel. Dnes je zapomenut skoro tak dokonale jako Douhet, ačkoli to co po válce napsal o budoucnosti raket se do slova a do písmene naplnilo.

 

Čímž by mohla být za strategickým bombardováním učiněna tečka, kdyby to toho novou dimensi nevnesla technika. Satelity schopné zaměřit takový Tomahawk na cíl vzdálený 420 kilometrů s rozptylem 12 centimetrů. Zbraně neničící, ale jen vyřazující z provozu elektrická zařízení a řada jiných technických hračiček, šetřících životy, ale přesvědčujících, že zlobit se nemá, a že diktátor, který zlobí je pro ně neúnosný.

 

Takže na Douheta vlastně nakonec došlo.

 

© Militaria, Elka Press

 

 

 
Datum: 04. 05. 2003 18:48:41 Autor: R. „Algernon“ Svobod
Předmět: K údajům ve článku „IN DORSO“
»…Mrzelo ho to, zahořkl a odstěhoval se do Rhodesie, kde roku 1960 zemřel.« Vážení, možná by vás i zajímalo, že Sir Arthur Travers Harris, GCB, OBE, AFC, zemřel až v roce 1984, ve velmi požehnaném věku jedenadevadesáti let… A rovněž nezemřel v Rhodesii, a zřejmě už vůbec ne zahořklý. Tedy, pokud jsou (jako že mnohé ano) i další údaje podobně hodnověrné…
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa