logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

RECENZE

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 |

 

Jak zabít civilizaci

Jak zabít civilizaci

Autor: Benjamin Kuras

Děsivá vize islamizace Západu.

Benjamin Kuras

Dnes (20. 7. 2017) anotovaná kniha vyšla sice již roku 2015 a její první verze vznikala již na samém počátku 21. století, ale do rukou se mi dostala teprve nedávno. Přestože to není žhavá novinka, považuji za nutné upozornit na ni ty čtenáře Militarie, kterým unikla stejně jako mně. 

Na počátku 21. století začal pád západní civilizace nabírat do té doby nepředstavitelné tempo. To se ovšem neustále zrychluje, a tak se ani nedbalý a povrchní sledovatel už nemůže ubránit obavám, že v Evropě se schyluje k politické, kulturní, duchovní a fyzické katastrofě kataklyzmatických rozměrů, srovnatelné s pádem západní Římské říše a o tisíc let později východní Byzance, které ve svých miléniích tvořily vrcholy civilizačních snah lidstva.

U obou zaniklých civilizací přispěl k jejich pádu pod vnějšími útoky také vnitřní kulturní, morální a politický kolaps. Ten dnes probíhá téměř podle stejné šablony v obou dědických civilizacích, jimiž jsou Západ a Rusko. Po pádu komunismu se u nich očekávalo sblížení, místo něhož se opět dostávají do nesmyslného konfliktu, který odvádí pozornost jich i celého světa od ohrožení společných hodnot a oslabuje jejich schopnost sebeobrany. Jak západní svět, tak i současné Rusko jsou postiženy akutní ztrátou pudu sebezáchovy a náměsíčnou hypnózou, která podle všeho neodvratně směřuje k pasivní a masivní sebevraždě. Tato knížka se v rozšířeném pohledu pokouší probudit všechny, jimž na přežití civilizace záleží, a přimět je k přemýšlení, jak jejímu zániku zabránit. Pokud je to ještě možné.

Jeden z čtenářů ohodnotil knihu těmito výstižnými slovy: "Jde z toho mráz po zádech. . A nejděsivější je to, že v podstatě popisuje to, co se stalo v Paříži (a kniha vyšla v září). Jak jednoduché je otevřít důvěřivým duši a to nejen pomocí strachu, ale i „lidskosti“. Je to děsivá směs a tato kniha je něčím, co určitě nečtěte v nějakém nepěkném duševním rozpoložení. A pokud opravdu naše civilizace skončí způsobem, jaký autor popisuje, doufám, že se jeho kniha někde ve vykopávkách najde za další tři tisíce let. A naši zbylí potomci budou moudřejší a poučí se z historie svých předků. Autor tu velmi výstižně a fundovaně vysvětluje zcela logické a historicky podložená fakta, která v mozaice potom skládá do obrazu dnešní doby, záměrů politiků a snad i budoucnosti, která ovšem není moc růžová, pokud si neuvědomíme odkaz svých předků. Pokud nezačneme být pokorní a rozumní zároveň." (www.kosmas.cz)

Vydalo nakladatelství Eminent

130 x 210 mm

Pevaná vazba s přebalem

248 stran 

ISBN 978-80-7281-500-5


František Josef I.

František Josef I.

Autor: Michaela a Karl Vocelkovi

Císař rakouský a král uherský

Michaela a Karl Vocelkovi

Málokterý monarcha splývá s představou domnělých "starých dobrých časů" jako poslední habsburský císař František Josef I. (1830-1916). V moderně a čtivě pojatém životopise není však pro nostalgii místo. Představuje muže v centru vytrvalých politických a soukromých bouří, čelícího nejtvrdším ranám osudu.

Krásná Sisi, s níž se oženil z lásky, se mu postupně odcizila, korunní princ Rudolf spáchal na zámku Mayerling v roce 1889 skandální sebevraždu, bratr Maxmilián I. Mexický byl roku 1867 po rozsudku revolučního tribunálu popraven. Slova, jimiž v roce 1898 komentoval zavraždění své manželky, zcela odpovídají trpkým skutečnostem jeho života: "Na tomto světě ničeho nezůstanu ušetřen!" Politicky se jako panovník, vzbuzující nejprve velké naděje, stal v průběhu své bezmála osmašedesátileté vlády spíše brzdou politického vývoje. Velká válka, vedoucí k pádu habsburské vlády, uzavírá příběh posledního lesku a bídy monarchie, jež tento muž ztělesňuje.

Vydalo nakladatelství Paseka

Počet stran: 416 

Cena: 445 Kč


Sráči

Sráči

Autor: Richard Price

Nejlepší krimi roku. Kniha, kterou neodložíte. Stephen King

Richard Price

V polovině devadesátých let byl Billy Graves jedním ze skupiny policistů zvyklých čelit zločinu v Jižním Bronxu podle hesla „účel světí prostředky“. Poté co mu vyhlídky na postup pokazilo neúmyslné postřelení desetiletého chlapce, pracuje dnes jako seržant v manhattanské noční hlídce připravující podklady pro vyšetřovatele v denní službě.
Když se ukáže, že zavražděný muž, ke kterému je Billy jednoho rána povolán na nádraží Penn Station, byl kdysi sám podezřelým v nevyřešeném případu brutální vraždy dítěte, Billy se rozhodne obnovit spojení se starými kolegy, kteří mezitím řady policie opustili.
V tu chvíli ještě netuší, že návrat do problematické minulosti se promění v dosud nejtěžší zkoušku jeho profesní dráhy a že jeho rodina bude zanedlouho čelit dalšímu, zcela nečekanému ohrožení.

Prozaik a scénárista Richard Price (1949) je autorem osmi románlů. Za scénář k filmu Barva peněz získal nominaci na Oscara, je nositelem ceny Edgar za podíl na scénáři k seriálu televize HBO The Wire - Špína Baltimoru a pro stejnou stanici napsal i oceňovanou minisérii Jedna noc.

Vydalo nakladatelství Paseka

Počet stran: 360

Cena: 299 Kč


Opráski sčeskí historje f koztce

Opráski sčeskí historje f koztce

Autor: Jaz

Absolutně politicky nekorektní komiks

Autor Jaz

I tato na pohled "ne-militární" kniha má mnoho skečů, které se týkají čs vojenské historie. Ten, který mě nejvíc "dostal", je kresba dvou čs letců v Anglii, kdy ten jeden se ptá: "Co budeš dělat po válce?" a druhý: "Po těch zdejších stresech pojedu asi do lázní - možná do Jáchymova."

Následují text je převzán z Wikipedie:

Opráski sčeskí historje je český původně internetový komiks.[1] Pomocí jednoduchých ilustrací a svérázného pravopisu komentuječeskou historii. Podle Michala Zlatkovského z Hospodářských novin oslovuje reálným historickým základem, svérázným užíváním českého jazyka i specifickým a originálním humorem.[1] Podle článku Jany Kománkové v časopisu Reflex jsou postavy, přes hravost a zdánlivé neumětelství, podány historicky v podstatě správně, zhuštěně a vtipně.[2] Autor komiksu zůstává v anonymitě a používá přezdívku Jaz.[3] Sám sebe stylizuje do hlavní postavy komiksu – Zmikunda.[3]

Historie

Komiks se poprvé objevoval v místnosti „Čtyčpístek mame kemix“ na diskuzním serveru Okoun.cz společně s dalšími, leckdy úchylnějšími komiksy jako SaýcPysek a Kunčička a dalšími[4] Podle některých článků byly tyto dadaistické komiksy inspirovány komiksem Dolan Duk, rovněž neuměle kresleným a psaným „špatnou“ angličtinou, který se poprvé objevil roku 2010 ve Finsku.[1][4] První komiks Oprásků dal autor na web 16. listopadu 2012.[5]

říjnu 2013 byly některé speciálně vytvořené díly publikovány na internetu serveru iHNed.cz v rámcipředvolebního zpravodajství.[6]

V roce 2013 se nakladatelství Grada rozhodlo připravit knižní verzi,[7] prvotní náklad byl rozebrán během několika dní.[3] Kniha vyšla v sekci Stavebnictví a architektura.[5]

V roce 2013 komiks vyhrál v anketě Křišťálová Lupa v kategorii „One (wo)man show“ (a také se umístil čtvrtý v kategoriích „Obsahová inspirace“ a „Projekt roku“).[8]

1. prosince 2013 se před novou budovou Národního muzea uskutečnil křest knihy Opráski sčeskí historje.[9]Akce byla samotnými organizátory označována jako „chřezt bez cerelu“ (křest bestselleru).[10] Kniha se opravdu bestsellerem stala, v květnu 2014 získala cenuČeský bestseller v kategorii komiks.[11]

V roce 2014 (od konce ledna do 11. května) se v Nové budově Národního muzea uskutečnila výstava komiksů pod názvem Opráski sčeskí historje 20. století,[12] její konání bylo původně oznámeno při křtu knihy před Novou budovou NM.[9]

Opráski sčeskí historje mají (k 26. 11. 2016) přes 77 000 příznivců na Facebooku[13] a přes 11 000 sledujících na Twitteru.[14]

Postavy

Opakující se postavy z české historie jsou například:[2]

Kromě tradičního stripu vyšlo i několik speciálů s Františkem Křižíkem, cestujícím v čase, které podle serveru komiksarium.cz graficky odkazují na komiks Hellboy.[16]

Autor

Jaz v masce Zikmunda, 30. ledna 2014 v Národním muzeu

Autor vystupuje pod přezdívkou „Jaz“,[16][17] dle svých slov je „vedoucí Útsavu [sic] pro studijum dějin“.[2] Dříve přispíval i na humoristický web Vesjolyje Kartinki.[17] Na dotaz redaktorky Radiožurnálu ohledně ústafu, který opráski tvoří, autor uvedl, že historický ústaf je instituce, ve které vznikají Opráski sčeskí historje a který fanouškům Oprásků sčeskí historje dvakrát až třikrát týdně přináší nový Oprásek. Ponechal bez komentáře otázku, zda nejde o Historický ústav Akademie věd. Na doplňující otázky směřující k tomu, kolik lidí se na tvorbě komiksů podílí, uvedl: „Kolikrát jsem v ústafu úplně sám. (…) Dovolím si říct, že drtivá většina těch nápadů je mých opravdu.“[18]

Nápad na Opráski vznikl dle autora tak, že „Opráski Sčeskí historje se vinořily z intrnetu, ato na vjedecké konferenci na serveru okoun.cz. Vjeříme totiš, že histrije ještě zdaleka nevidala všchna taěmství a opsahuje poznatki zajmímavé nejěn pro vědckou komuntitu, ale i pro širokou veřjnost.“ [sic][19]

Na veřejnosti autor vystupuje v masce Zmikunda Lucemburského: „Já hovořím hlavně za náš ústaf a samozřejmě někdy hovořím i za Zmikunda Lucemburského, se kterým chodíme na různé akce, takže může se stát, že na některé akci vstupujeme zároveň jako vedoucí Jaz a zároveň jako král a císař Zmikund Lucemburský, takže to je asi vysvětlení, proč někdy říkám „my“. Není to žádný plurál majestatis, ani výraz přehnané pýchy.“ Za to, jak k němu dějepisectví zvláště v uplynulém půlstoletí, století přistupovalo, si prý zasluhuje, aby jeho jméno bylo v očích veřejnosti rehabilitováno, o což se autor snaží i tím, že Zmikunda s sebou bere často do veřejnosti, aby tak mohl na ostatní lidi působit svým charismatem. V Jiráskovi, Zdeňkem Nejedlým, ve filmech režiséra Vávry a v jiných poobrozeneckých dílech je líčen jako jeden z úhlavních nepřátelů českého národa, nepřátelů husitství, zrádce země, liška ryšavá, pomalu pekelník a přitom ve skutečnosti je jedním z nejschopnějších panovníků, kteří se u nás narodili.[18] Autor v rozhovoru uvedl, že historii na vysoké škole jako takovou nestudoval.[18] Zájem o historii u něj probudily Obrázky z českých dějin a pověstí, které mu byly i inspirací, mimo jiné tím, že to není úplně historická publikace, ale jsou tam i pověsti a některé věci jsou tam také líčeny trošku jinak, než se ve skutečnosti staly.[18]

V podzemí jakožto městské legendy kolují informace, že autor studoval historii na Univerzitě Karlově a nyní pracuje v Historickém ústavu Akademie věd ČR a údajně se k nim autor na besedě se čtenáři sám přiznal.[4] Míla Linc na webu FantasyPlanet prozradil jakožto tajemství, že prý četl jednu z publikací od autora Oprásků, která nejenomže byla dobře napsaná, ale je z ní poznat, že autor dějinám opravdu rozumí, přičemž pokud studujete historii, je prý dost dobře možné, že jeho práci jste četli jakožto podklad ke zkouškám nebo státnicím.[4] Autor komiksu uvedl, že kolují různé fámy, kdo z akademické obce za Opráski stojí, a že padají různá renomovaná jména, což ho baví, ale že pracuje v úplně jiném oboru než historii a nechce, aby byly tyhle dvě věci směšovány.[5]

Jazyk a přístup

Moderátorka Radiožurnálu Veronika Sedláčková uvedla, že komiks je psán velice zvláštním způsobem, zvláštním jazykem specifických přesmyček. Uvedla, že se i na internetu dočetla, že se na hlavu autora snáší kritika kvůli tomu, jak pojímá češtinu, že údajně przní český jazyk, což může mít neblahý důsledek hlavně na menší čtenáře, protože ti pak prostě nevědí prostě, co je správné.[18]

Lingvista a pedagog Otakar Šoltys kritizoval komiks především za úmyslné prznění pravopisu a nevhodný vliv na děti. Tento komiks označil za zločin proti lidskosti a potupu české národní hrdosti, Opráski podle něj brzdí obrázkové i jazykové sémiózy a vychovávají z dětí dementy. Pokud chceme patřit mezi vyspělé evropské národy a státy, tak bychom podle Šoltyse měli dát autorům najevo alespoň hluboké opovržení.[20] Autor Jaz se k Šoltysovu požadavku, že když se někdo rozhodne používat tuto velmi ranou a nedokonalou jazykovou semiózu v mediální komunikaci je třeba jej podrobit nekompromisní kritice, vyjádřil, že podrobení nekompromisní kritice bylo „celkem čupr.“[21]

Na dotaz po klíči či mustru k tomu, jakým jazykem je komiks psán, autor v rozhovoru pro Radiožurnál odpověděl: „Máme normálně pravidla českého pravopisu, která jsme konzultovali s dalším ústafem pro jazyk český a došli jsme k tomu, že ten obsah plně odpovídá všem akademickým standardům, takže nevidíme v tom nic, co by se vymykalo jakékoliv ústafní praxi, takže já si za tím jazykem za náš ústaf pevně stojím.“[18]

Na námitku, že není dostatečně uctivý k velkým historickým postavám, autor odpověděl, že jim úplně nerozumí, protože neví, proč by se mělo k historii přistupovat s nějakým speciálním patosem. Historie byla také přítomností a čtenáři si mají představit ve vztahu k aktuálnímu dění, že budou s patosem otevírat denní tisk a budou opravdu s nějakým naplněním ducha prožívat to, co se na jeho stránkách děje, a nezvednou ani prstíček, aby trošku pokritizovali ty aktéry anebo aby si udělali trošku legraci z toho, co se včera nebo minulý týden událo. Humor Oprásků mu přijde ještě poměrně dost před hranicí a dovede si představit humory daleko drsnější.[18]

Odkazy

  1. ↑ Skočit nahoru k:a b c KOMÁNKOVÁ, Jana. Ve sklepje je to super. Reflex. únor 2013, s. 56. Online dostupné pouze pro předplatitele časopisu. Dostupné online.
  2. ↑ Skočit nahoru k:a b c VLČKOVÁ, Zuzana. Komiks utajeného autora trhá rekordy na internetu i v prodeji knihy. Český rozhlas [online]. 2013-11-24. Dostupné online.
  3. ↑ Skočit nahoru k:a b c d Míla Linc: Vskutešnosti Zmikund. Sestim smiř., Fantasy Planet, Za obzorem, 20. 1. 2014
  4. ↑ Skočit nahoru k:a b c Filip Saiver: „Se stim smiř!“ aneb lehce nekorektní text o těžce nekorektním díle, iDnes.cz, 14. 12. 2013
  5. Skočit nahoru↑ http://nazory.ihned.cz/c1-61090760-opraski-sceski-historje-ktery-z-deseti-dilu-komiksu-je-nejlepsi
  6. Skočit nahoru↑ Opráski sčeskí historje sou teť jkao kňýška. ČT24 [online]. 2013-11-14. Dostupné online.
  7. Skočit nahoru↑ Křišťálovou Lupu 2013 ovládlo Peklo na talíři, osobností roku je Petr Koubský. Lupa.cz [online]. 21. 11. 2013. Dostupné online.
  8. ↑ Skočit nahoru k:a b http://www.nm.cz/Hlavni-strana/Akce-pro-navstevniky/Krest-knihy-Opraski-sceski-historje-v-Nove-budove-Narodniho-muzea.html
  9. Skočit nahoru↑ http://www.tyinternety.cz/2013/11/29/clanek/opraski-sceski-historje-budou-mit-vystavu-v-narodnim-muzeu

10. Skočit nahoru↑ http://www.denik.cz/ostatni_kultura/nejctenejsi-je-sverak-ctenari-kupuji-i-eroticke-romany-ci-opraski-20140521-xyhl.html

11. Skočit nahoru↑ Národní muzeum, Aktuální výstavy, citováno: 2013-05-23, online

12. Skočit nahoru↑ https://www.facebook.com/historje/likes

13. Skočit nahoru↑ https://twitter.com/historje

14. Skočit nahoru↑ http://ffakt.ukmedia.cz/zmikund-ve-vlekly-aule-jag-vnikli-opraski-a-autogram-jada

15. ↑ Skočit nahoru k:a b RŮŽIČKA, Lukáš. Opráski sčeskí historje si hrají na Hellboye. Přečtěte si nový příběh Křižíka. Komiksárium [online]. 27. 9. 2013. Dostupné online.

16. ↑ Skočit nahoru k:a b KOMÁNKOVÁ, Jana. Meme invaze pokračuje: Kdo to przní českou historji?. Proti šedi [online]. 27. 11. 2012. Dostupné online.

17. ↑ Skočit nahoru k:a b c d e f g Opráski sčeskí historje ve Dvaceti minutách Radiožurnálu, Český rozhlas, 31. 12. 2013, Veronika Sedláčková, host Jaz, autor komiksu Opráski sčeskí historje

18. Skočit nahoru↑ LAUSCHMANN, Jindřich. Rozhovor: Co jsou Opráski sčeskí historje?. Tyinternety.cz [online]. 30. 12. 2012. Dostupné online.

19. Skočit nahoru↑ KABÁTOVÁ, Šárka. Opráski sčeskí historje vychovávají z dětí dementy, kritizuje komiks lingvista. Lidovky.cz [online]. 23. 3. 2014 [cit. 2014-05-25]. Dostupné online.

20. Skočit nahoru↑ Ivan Motýl: Dělám vědu, ne nějaké fidlipidli, Instinkt 48/XV, 24. 11. 2016, str. 24–27

http://kultura.zpravy.idnes.cz/opraski-sceski-historje-0wy-/literatura.aspx?c=A131213_135105_literatura_ts

 


V císařských barvách

V císařských barvách

Autor: John Biggins

anebo jak budoucí hrdina Habsburské říše Otto Prohaska málem odvrátil 1. světovou válku.

Již svým prvním románem A Sailor of Austria (Rakouský námořník) se John Biggins zařadil do pantheonu prvotřídních autorů námořní dobrodružné literatury po bok S. C. Forestra a Patricka O’Briana. Také jeho druhý román (V císařských barvách) o příhodách námořního poručíka českého původu Otto Prohasky sklidil bouřlivé pochvaly jako dílo, jež k tradičním námořním dobrodružstvím přidává vnímavost Hlavy 22 Josepha Hellera nebo filmu M*A*S*H Roberta Altmana. Tématem tohoto napínavého románu (děj se chronologicky řadí před příběhy knihy A Sailor of Austria a proto jej vydáváme jako první) je řetězec dobrodružných příhod poručíka Ottokara Prohasky, počínaje rokem 1914. Otto opustí na dva týdny nedovoleně posádku kvůli nepromyšleným pletkám s polskou herečkou, prožívá pestrá až bizarní dobrodružství na vodě i na souši nejen v Evropě, ale i mimo ni a vrátí se po mnoha měsících s divokou historkou o srbských teroristech a jejich plánu na vraždu arcivévody v místě zvaném Sarajevo.

Evropa bezmocně sklouzává do války a Otto s ní, přičemž zaznamenává soumrak této staromódní, byrokracií posedlé říše, jež se kdysi pokoušela sjednotit střední Evropu.

Autor obrací daný literární žánr naruby, a každý, kdo přečte prvních pár stránek, bude stržen jeho vypravěčským uměním – lidštějším i veskrze dramatičtějším než téměř jakákoli jiná běžná vojenská beletrie. Mimo jiné ohromí i dokonalou znalostí reálií Evropy na pokraji světové války a nezakrývanými sympatiemi ke staré monarchii, jejíž vady ovšem nezastírá, ale s laskavým pochopením ironizuje. Kniha nadchne nejenom příznivce naší někdejší podunajské vlasti, ale všechny zájemce o námořní dobrodružnou literaturu. Dobrou zprávou je, že kromě obou zmíněných románů napsal Biggins o poručíku Prohaskovi ještě další dva romány; třetí v pořadí se odehrává také za světové války, čtvrtý odehrává (pro Rakousko-Uhersko) na nejlepším místě – na začátku Ottovy námořní kariéry ještě v době dlouhého míru. Sledujeme zde Ottovy příhody na palubě parní korvety Windischgrätz, během vědecké plavby do jižního Atlantiku.

Pokud román V císařských barvách sklidí očekávaný úspěch, připravíme postupně vydání i dalších dílů této námořní ságy.

JOHN BIGGINS se narodil v roce 1949 v dnešním jižním Londýně a vyrostl na hranicích Walesu. Vzdělání získal na University College ve Swansea a poté strávil čtyři roky v Polsku jako stipendista a učitel, než se začal věnovat kariéře v oboru lékařské elektroniky v Británii, Nizozemsku a Skandinávii. V současné době žije ve Francii.

ISBN: 978-80-87057-30-8

Tisk: Finidr s.r.o.

Formát 140 x 205 mm

Pevná vazba s přebalem

Rozsah: 328 stran

Cena: 349

Expedice: 17. května 2017

Ukázka z knihy je ZDE


Zátopek

Zátopek

Autor: Jan Novák, Jaromír 99

...když nemůžeš, tak přidej!

Možná se bude zdát, že comics o vítězství Zátopka v Helsinkách na Militarii nepatří. Ale jedná se o příběh fenomenálního běžce, který byl "vojákem z povolání". Jak uvádějí autoři v úvodu, "Začátkem padesátých let pokytovala sportovcům nejlepší zázemí Československá lidová armáda. Většina špičkových atletů vzávodila za Duklu Praha."

A zátopkův "boj" o účast Jugnwirtha na OH v Helsinkách mohl mít pro nadporučíka Zátopka katastrofální následky. Jeho vzepření se rozkazu nadřízeného generála řešil až ministr národní obrany Čepička. Trojnásobného zlatého medailistu Emila z Helsink už nemohl nikdo degradovat.

Autoři: Jan Novák, Jaromír 99

"Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od mužů," říkal Emil Zátopek. Právě posouvání mezí možností vlastního těla z něj udělalo fenomenálního běžce a jednoho z nejslavnějších sportovců historie. Když na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 vyhrál běh na deset kilometrů a na pětikilometrové trati skončil druhý, nepovažoval to za velký úspěch. Z následující olympiády v Helsinkách přivezl tři zlaté medaile a stal se legendou, ale připsal si i důležitější vítězství - postavil se proti režimu za svého kolegu Stanislava Jungwirtha a prosadil, aby vůbec mohl na olympiádu odcestovat. Největší úspěchy Emila Zátopka i jeho seznámení s celoživotní láskou Danou můžeme znovu prožít díky libretu Jana Nováka a vizuálně opojnému provedení Jaromíra 99.

Vydala nakldatelství Argo a Paseka 2016

Cana 398


Destreza – umění španělškého šermu

Destreza – umění španělškého šermu

Autor: Alberto Bomprezzi

Seminář šermu španělským rapírem, Praha 6.-7. května 2017.

Intenzivní dvoudenní seminář se zaměřením na španělský rapír povede Maestro Alberto Bomprezzi.

Datum konání: 6 –7. května 2017, Praha.

La Verdadera Destreza je systém šermu, zamýšlený jako univerzální způsob boje, v principu aplikovatelný na všechny druhy chladných zbraní. V praxi je Destreza zaměřena především na rapír nebo rapír v kombinaci s dýkou, pláštěm nebo štítem. Její tradice vychází z děl španělských mistrů šermu Jerónima Sáncheze de Carranzi a Luise Pacheca de Narváeze.

Dvoudenní intenzivní seminář, který povede španělský mistr Alberto Bomprezzi, je zaměřen na teoretické a praktické aspekty španělského rapíru, jež vychází z děl mistrů šermu – Pacheco de Narváez, Francisco de Ettenhard y Abarca, Perez de Mendoza a Alvaro Guerra de la Vega.

 

Stručný obsah semináře:

1. Filozofie

Pár slov o tom, co byla Destreza v 17. století a co je dnes. Moderní metoda ke studiu šermu.

2. Teorie

– Základní geometrické pojmy – kruhy, úhly, trojúhelníky

– Pojem prostoru

– Teoretické nástroje pro analýzu vzdálenosti a času

3. Umění

a) Pohyb

– Práce nohou

– Vedení zbraně

b) Kontrola středové linie

– Propnutí paže a správný úhel

– Vazba a akce na čepeli

– Odzbrojení

 

Doba trvání: sobota 6. května 10:00–13:00, 14:00–17:00, neděle 7. května 10:00–13:00, 14:00–17:00.

Požadavky: kompletní šermířská výstroj (maska, vesta, rukavice), rapír, dýka.

Instruktor: Alberto Bomprezzi, Španělsko, ředitel školy šermu Escuela Madrileña de Esgrima Antigua y Tradicional.

Pořadatel: Škola historického šermu Ars Dimicatoria, Praha, Česká republika.

Cena: 2 500 Kč

Další informace: a.dimicatoria@gmail.com

 

Alberto Bomprezzi – životopis:

Alberto Bomprezzi se na začátku 80. let věnoval karate stylu Shotokan a posléze přešel ke sportovnímu šermu, kde soutěžil na národní úrovni až do roku 2001, kdy začal své studium a výuku historického šermu ve Španělsku. V roce 2001 založil Španělskou asociaci historického šermu AEEA (Asociación Española de Esgrima Antigua). Jeho škola historického šermu v Madridu má dnes 12 poboček po celém Španělsku. Od roku 2006 se výuce historického šermu věnuje profesionálně.

Alberto Bomprezzi zaměřuje svůj zájem na využívání mechaniky lidského těla jako prostředku pro vytváření praktických metod, které lze aplikovat na použití různých typů přímých dvousečný zbraní jako je meč, meč a štít, montante, rapír a rapír a dýka či rapír a štít.

Z teoretického a historického hlediska Alberto Bomprezzi studuje a vyučuje hlavně španělský systém šermu z období 16. a 17. století la Verdadera Destreza, založený na geometrii, který používá jako nástroj k analýze šermu a vytváření praktických metod pro použití historických bodných a sečných zbraní. Jeho zájem se rovněž vztahuje na jihoitalské rapíry z období 17. a počátku 18. pro jejich blízký vztah se španělskou metodou.

Účast v televizních dokumentárních filmech:

  • 2004 – El Madrid de Alatriste, dokumentární film o španělském šermu v 17. století natočený pro National Geographic.
  • 2015 – El siglo de Aguila Roja, dokumentární film o historii šermu a soubojů natočený pro RTVE (Španělská televise).

Alberto Bomprezzi je stálým učitelem Španělského institutu kultury a vojenské historie a spolupracuje s Armádním muzeem v Toledu, jakož i se Španělskou královskou gardou.

V roce 2012 mu byl udělen Velkokříž Řádu Santa Maria de España za jeho přínos k výzkumu a obnově umění la Verdadera Destreza.


Šerm dýkou a dřevcovými zbraněmi

Šerm dýkou a dřevcovými zbraněmi

Autor: Joachim Meyer

Čtvrtý a poslední svazek překladu Meyerova díla.

Joachim Meyer

Kniha Šerm dýkou a dřevcovými zbraněmi je závěrečnou částí tetralogie původního díla Joachima Meyera. Na čtenáře čekají kapitoly týkající se šermu a boje dýkou, postupy, jak bojovat holýma rukama, proti soupeři s dýkou, zápasnické triky a poučky, jak si počínat v neozbrojeném boji, které jsou aktuální i dnes. Mnohé z těchto kusů připomínají spíše vojenské poučky dnešních moderních ozbrojených sil, neboť jsou z doby, kdy slovo sport ještě neexistovalo. Naši předci se museli spoléhat na účinnost toho, co udělají. Další částí knihy je pak popis boje s dřevcovými zbraněmi. Nejprve hole, jako základ všech ostatních dřevcových zbraní, pak následují halapartny a na závěr šerm dlouhou píkou. Tyto kapitoly jsou vzácným vhledem do technologie boje a šermu s těmito zbraněmi. Tradičně je vše popsáno od poloh, přes základní manipulaci až k rozmanitým kusům a trikům, jak si počínat, z kterého střehu či pozice. Čtenáře jistě překvapí, jak pestrá je práce se shora uvedenými zbraněmi. Joachim Meyer byl jedním z největších odborníků na bojové umění své doby. Nechť jsou jeho práce a zkušenosti v ní obsažené dobrým průvodcem všem studentům a zájemcům o rytířské umění!

 

Vydal Cech svatého Michaela v roce 2017.

Počet stran: 199.

 


Zahradnictví

Zahradnictví

Autor: Petr Jarchovský

Filmový román.

Petr Jarchovský

Literární zpracování velkolepé filmové trilogie. „Je to nejosobnější věc, jakou jsem kdy napsal. Vycházel jsem ze vzpomínek svých rodičů na moje prarodiče,“ říká scenárista a autor Petr Jarchovský, který se ve svém Zahradnictví vrací k postavám z hitu Pelíšky. Filmovou trilogii i její literární zpracování můžeme vnímat jako pravdivý příběh konkrétních lidí v převratné historické době mezi lety 1939 a 1959. Rodinnou ságu tvoří tři samostatné, nicméně propojené příběhy Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník. Mezi aktéry snadno poznáme odbojáře Jindřicha z kultovních Pelíšků, tentokrát jsou však více v popředí ženy: například autorovu matku sledujeme od jejího narození a válečného dětství až po dospělost, kdy se v padesátých letech v Nápadníkovi stává hlavní hrdinkou. Strhující příběhy plné nečekaných zvratů se odehrávají z velké části v rodinném zahradnictví v Jaroměři a v rovněž rodinném kadeřnickém salonu v Praze. Vzdor svízelné době a krutým osudům protagonistů nechybí osvědčený autorův humor a zejména situační komika.

Petr Jarchovský (1966), absolvent Filmové a televizní fakulty AMU, oboru scenáristika a dramaturgie, je dosud znám především jako autor filmových scénářů. Na téže fakultě dnes působí jako pedagog. Spolu s Janem Hřebejkem napsal původní scénář k celovečernímu debutu režiséra Ondřeje Trojana Pějme píseň dohola (1991). Mezi jeho nejznámější práce patří scénáře k filmům Šakalí léta (1993), Pelíšky (1999) a Pupendo (2003), které vznikly na motivy povídek Petra Šabacha (všechny tyto tři filmy režíroval Jan Hřebejk). Petr Jarchovský je dále autorem filmové povídky a scénáře filmu Musíme si pomáhat (knižně 2000), scenáristou filmu Želary (2003, režie Ondřej Trojan, nominace na Oscara 2004), jemuž jako předloha posloužily povídky Květy Legátové, a filmu Horem pádem (2004, režie Jan Hřebejk).

Vydalo nakladatelství PASEKA

Datum vydání: 11.4.2017

Formát: 130 x 200

Počet stran: 320

Vazba: vázaná

Cena: 299 Kč

 

 Přečtěte si ukázku, 224 kB


Pionýři a roboti

Pionýři a roboti

Autor: Pavel Ryška & Jan Šrámek

Československá ilustrace a vizuální kultura 1950–1970

Pavel Ryška & Jan Šrámek

Na 50. až 70. léta se v souvislosti s ilustrací nostalgicky vzpomíná jako na zlatý věk. Nová kniha Pionýři a roboti zasazuje nejen obrázky z dětských časopisů do společenského kontextu. V socialistickém Československu vznikaly výjimečně upravené a působivě ilustrované knihy zejména proto, že jejich autoři museli volnou tvorbu tvořit jen do šuplíku. Problémová knižní obálka mohla skončit až na stole ministra kultury.

Objevná monografie badatelů v oblasti výtvarné kultury Jana Šrámka a Pavla Ryšky mapuje zlatou éru československé ilustrace, kdy po létech stalinistického socialistického realismu začaly do vizuální tvorby pronikat nejprogresivnější postupy. Do té doby se v podstatě každý vizuální obraz posuzoval ve vztahu k věcné správnosti - například obrázky „melancholických vojáků“, které v roce 1952 nakreslil Kamil Lhoták pro Mateřídoušku, sklidily výsměch za to, že neodpovídají předpisovým postojům ani aktuální výzbroji lidové armády.

Celá síť státních nakladatelství profitovala ze spolupráce s vynikajícími umělci, kteří vzhledem k politickým okolnostem nemohli veřejně prezentovat vlastní volnou tvorbu. Díky této skutečnosti vznikaly v socialistickém Československu výjimečně upravené a působivě ilustrované knihy. Přestože karikaturisté a ilustrátoři měli v polovině 50. let jen velmi málo příležitostí seznámit se s vývojem kresleného humoru v západní Evropě a ve Spojených státech. Podle Jaroslava Maláka, který patřil ke kmenovým kreslířům Dikobrazu, bývaly časopisy Punch nebo New Yorker přísně střeženy šéfredaktorem. Kdokoliv si je chtěl vypůjčit, upadl do podezření, že pošilhává po nežádoucích vzorech.

Proč v titulu kromě pionýrů figurují i roboti? Nejde jen o popularitu seriálu Robot Emil z roku 1960, který vycházel také jako komiks v ABC, ale o masivní nástup domácích spotřebičů na počátku 60. let a s tím spojenou dobovou inzerci, která výrazně promlouvala do vizuální kultury a inspirovala také ilustrátory. Například kresby Emanuela Kupčíka, napodobující škrabací technikou staré xylografické reprodukce fotografií, posloužily jako zdrojový materiál koláží Jiřího Kalouska a Miroslava Liďáka. Oba vystřihovali z inzerátů národního podniku Elektro-Praga Hlinsko obrázky Pragomixu a vysavačů Standard nebo Pluto, jemuž se přezdívalo „Vajíčko“, aby je použili v karikaturách a komiksech.

Příběh ilustrace a jejích tvůrců se v Ryškově a Šrámkově knize odvíjí na pozadí všudypřítomné cenzury. V roce 1970 se chystalo vydání hororových povídek Miloslava Švandrlíka Draculův švagr s ilustracemi Jiřího Wintera. Na obálce měl být obrázek starého upíra, který svírá v pažích nahou dívku a prokusuje jí hrdlo. Ačkoliv byl už jednou schválen, nikdo si v době přituhující cenzury netroufal dát pokyn k tisku. Návrh obálky proto doputoval až na stůl ministra kultury Miloslava Brůžka, který prý bezpodmínečně trval na tom, aby se slečna oblékla. Sám také navrhl řešení: modrou propiskou zamaloval ženské tělo uvnitř silných kontur a vyrobil tak přiléhavý latexový obleček. Winter ovšem pojal navrženou úpravu po svém a budoucí upírce nakreslil lehounké negližé. Výsledek byl nakonec rafinovanější a dráždivější než původní návrh.

Ne vždy měl zásah režimu tak komický nádech. V 70. letech byly například ze škol celoplošně staženy učebnice ilustrované výtvarníky, kteří buď z Československa emigrovali, nebo se během pražského jara výrazně angažovali na straně reformistů. Děti tak přišly o vlastivědy s obrázky Jana Brychty a Vladimíra Fuky nebo o učebnice matematiky (početnice) s kolážemi Adolfa Hoffmeistera.

Přehledně uspořádanou knihu, kterou doprovází rejstřík, medailonky nejvýznamnějších tvůrců a plakát od spoluautora textu a grafika Jana Šrámka, připravilo Nakladatelství Paseka ve spolupráci s Fakultou výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.

O autorech

Pavel Ryška (1974) je vizuální umělec, vysokoškolský pedagog a archivář. Absolvoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně a doktorský program v Centru audiovizuálních studií pražské FAMU. V současnosti přednáší dějiny komiksu, animovaného filmu a užité grafiky. Výsledky průzkumů československé výtvarné kultury padesátých let publikuje na webových stránkách padesatky.info.

Jan Šrámek (1983) je vizuální umělec, ilustrátor a grafik, člen studia Anymade. Absolvoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, kde v současné době působí jako asistent v ateliéru video. Pod jménem VJ Kolouch se účastní mnoha domácích a zahraničních festivalů. Experimentuje s animovaným filmem a vektorovou grafikou. V roce 2014 se podílel na prezentaci československého pavilonu na Bienále architektury v Benátkách.

Vydalo nakladatelství PASEKA

Datum vydání: 15.11.2016

Formát: 160 x 230

Počet stran: 160

Vazba: vázaná

Cena 349 Kč



SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru


 
Vyhledávání

Foto týdne

Kafkova socha Jana Žižky je fotogenická ze všech stran (socha vlevo). Foto -lk-

Kafkova socha Jana Žižky je fotogenická ze všech stran (socha vlevo). Foto -lk-


Recenze týdne

Jak zabít civilizaci

Děsivá vize islamizace Západu.