logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

SLOVNÍČEK

Ambros Bierce: ĎÁBLŮV SLOVNÍK

Přestože málokterý slovník je tak autoritativní, jako Encyklopedie zbraní a zbroje, existuje řada starších i novějších vojenských slovníků, věnujících se jak vojenské výzbroji a výstroji, tak bitvám, osobnostem a dalším aspektům vojensko-historických reálií. Občas se ovšem najdou pozoruhodná hesla militantního rázu i jinde. Pro zajímavost zde uvádím hesla tohoto charakteru z báječné knížky, Ďáblova slovníku amerického spisovatele Ambrose Bierce. Bierce se narodil roku 1842 v Ohiu, v roce 1913 odjel do Mexika, kde zuřila revoluce, a zde beze stopy zmizel. Byl to vynikající humorista a satirik, po němž zůstalo několik sbírek skvělých povídek. Ďáblův slovník vyšel roku 1906 pod názvem Cynikova encyklopedie. Naše ukázky jsou z vydání nakladatelství Thyrsus, kde kniha vyšla roku 1996 v překladu Hany Ulmanové.

ADMIRÁL. Ta část válečné lodi, jež mluví, zatímco stěžeň myslí.

BEZBRANNÝ. Neschopný zaútočit.

BITVA. Metoda, pomocí níž se zuby rozvazuje politický uzel, jenž by nekapituloval před jazykem.

CIVILISTA. Mrtvý kvaker.

DĚLO. Nástroj používaný k upravování státních hranic.

DRAGOUN. Voják, v němž se pojí temperament a neochvějnost tak dokonale vyváženým způsobem, že výpady činí pěšky a ustupuje na koni.

DÝKA DOBÍJECÍ. Dýka, již v průběhu středověkých válek používal pěšák, aby rytíři spadlému z koně připomněl smrtelnost.

EPOLETA. Zdobný odznak sloužící k rozlišení vojenského důstojníka od nepřítele - tj. od poddůstojníka, jemuž by smrt daného muže přinesla povýšení.

KASÁRNA. Dům, v němž se vojáci těší části toho, o co služebně připravují druhé.

KORZÁR. Politik moří.

MEDAILE. Malý kovový disk udělovaný jako odměna za více či méně věrohodné ctnosti, schopnosti či služby. O Bismarckovi, jenž obdržel medaili za statečnou záchranu tonoucího, se vypráví, že když se ho otázali na význam oné medaile, odvětil: "Občas zachraňuji životy." A občas taky ne.

MÍR. V mezinárodních záležitostech období podvádění mezi dvěma obdobími bojů.

ODVETA. Pevná skála, na níž se tyčí Chrám Práva.

OFENZIVNÍ. Vzbuzující nepříjemné emoce či pocity, jako například postup armády proti nepříteli. "Byla taktika nepřítele ofenzivní?" tázal se král. "To bych řekl!" odvětil neúspěšný generál. "Ti ničemové ze zákopů nevystrčili ani nos!"

OLOVO. Těžký modrošedý kov používaný převážně k tomu, aby dodal stability přelétavým milovníkům - zejména těm, již nemilují s rozmyslem, nýbrž manželky jiných. Olovo také dobře slouží jako protizávaží k argumentu takové váhy, jenž vyrovnanost debaty převáží špatným směrem. Zajímavá skutečnost v mechanismu mezinárodních sporů nastává v okamžiku kontaktu dvou vlastenectví, kdy se olova vylučuje značné množství.

PAMÁTNÍK. Struktura zamýšlená k připomínání něčeho, co buď žádné připomínání nepotřebuje nebo co připomínat nelze. Agamemnonovy kosti podívanou jsou, a ruinou pouhou královský jeho památník, avšak Agamemnonova sláva není v důsledku toho o nic menší. Zvyk stavění památníků má své reductio ad absurdum v památnících "neznámému vojínu" - tj. v památnících, jež zvěčňují památku těch, co za sebou žádnou nezanechali. PIRÁT. Dobyvatel drobných obchodních položek, jehož anexím schází posvěcující pečeť velikosti.

PIRÁTSTVÍ. Obchod odrostlý plenkám pošetilosti, právě takový, jak ho Bůh stvořil.

PORUČÍK. Muž, jenž na vojenském žebříčku zaujímá tu nejnižší příčel. Divoce bitva zuřila, a - já neříkám to rád -, náš poručík hrdinnou smrtí pad. Sláva pak ztráty počítala od oka, i praví: "Muž ten nepadl zvysoka." (Giacomo Smith)

PRACH STŘELNÝ. Činitel civilizovanými národy používaný k vyřešení sporů, jež by, ponechány jen tak, mohly působit obtíže. Většina autorů vynález střelného prachu připisuje Číňanům, avšak bez dostatečně přesvědčivých důkazů. Milton tvrdí, že byl vynalezen ďáblem k rozhánění andělů, a zdá se, že jistou podporu tohoto názoru lze vyvodit z jejich nedostatku. Navíc si ona teorie získala bezmezný souhlas váženého pána Jemse Wilsona, ministra zemědělství. Ministr Wilson se začal zajímat o střelný prach díky jisté události, jež se stala na experimentální vládní farmě, a to na území hlavního města. Jednoho dne před několika lety jakýsi lotr, zcela neuctivý k ministrovým hlubokým znalostem a výjimečnému charakteru, věnoval tomuto pytel střelného prachu, přičemž ho ovšem vydával za semena Strašnoblesku ohromovače, patagonské obilniny značné obchodní hodnoty, jež se obdivuhodně přizpůsobuje našemu klimatu. I instruoval poslušného ministra, by je roztrousil v brázdu a posléze zasypal hlínou. Ten vše ihned vykonal a vyrobil nepřetržitou řádku přes celé desetiarové pole, když vtom ho výkřik štědrého dárce přinutil, aby pohlédl zpět - ona osoba právě na začátek brázdy odhazovala zapálenou sirku. Kontaktem se zemí prach poněkud navlhl, nicméně překvapený funkcionář uzřel, že ho pronásleduje zběsile se vyvíjející vysoký pohyblivý sloup ohně a kouře. Na okamžik se ochromený a neschopný slova zarazil, pak se mu ale smysly navrátily a on se odtamtud poté, co vše upustil, vzdálil s takovou hbitostí, že se v očích diváků po cestě, již si vyvolil, jevil pouhou dlouhou a nejasnou čarou, jež se neuvěřitelnou rychlostí prodlužovala přes sedm vesnic a slyšitelně odmítala jakoukoli útěchu. "Propánakrále, copak to je?" zvolal zeměměřičský figurant, jenž stíně si zrak hleděl za ztrácejícím se obrysem ministra, kterýžto mu rozsekl viditelný horizont. "To," pravil jeho šéf, jenž bezstarostně popatřiv na onen fenomén opět se soustředil na svůj přístroj, "je washingtonský poledník."

PŘÍMĚŘÍ. Opravdové přátelství.

REBEL. Zastánce nového bezvládí, jemuž se nepodařilo ho zavést.

REBELIE. Oblíbená zábava, již vojsku poskytují nevinní přihlížející.

REKRUT. Osoba od civilisty se lišící uniformou a od vojáka krokem.

RYTÍŘ. Toť válečník byl kdysi šlechtického rodu, pak občan civilní, jenž sledoval jen módu - dnes na něj posměšnou my zapějeme ódu. Válečník, občan, poté óda - a nic víc: což pasovat psy na Rytíře z Nemanic? Nechť tedy jsou Stateční Rytíři Stoky, a Rytíři Blech nechť zde přetrvaj roky, jakož i Rytíři Svatého Bivoje, též Velkohubí, již rádi tak nápoje. Bože, dej den, kdy všechny rytířské módy potáhnou ke psům, a psy pak polknou vody!

SOUBOJ. Formální obřad předcházející usmíření dvou nepřátel. K jeho uspokojivému provedení je třeba značné šikovnosti; je-li vykonáván neohrabaně, mohou se z něj odvinout ty nejneočekávanější a nejpolitováníhodnější důsledky. Kdysi dávno přišel jistý muž v souboji i o život. Souboj je zlozvykem gentlemana, tvrdím a kéž by bylo tak mým osudem žít v zemi, kde as nikdy nebudem - kde prostě vůbec nic neznamená, když ze soka naděláš krajíce, a na manžela hodí se jen dýka, a prostě normální je, že dlužníka pak vždycky jen čeká zas márnice. Bídáky všechny prostě toužím postřílet, propíchat, či jinak smést, jsou to jen lotři a tuláci. Vždyť už je vidím, dav se plouží, tihle mě na souboj nemohou vést - co, nemají snad nic na práci? (Xamba Q. Dar)

SPOJENECTVÍ. V mezinárodní politice svazek dvou zlodějů, z nichž každý má ruce vraženy v kapsách toho druhého tak hluboko, že sám nemůže vyplenit kapsu třetí.

STŘELA. Konečný rozhodčí v mezinárodních sporech. Dříve se tyto spory urovnávaly fyzickými kontakty oponentů s tak jednoduchými argumenty, jaké jen rudimentární logika doby mohla poskytnout - mečem, kopím a podobně. S nárůstem prozíravosti ve věcech vojenských se střela začala těšit větší a větší oblibě a nyní si jí ti nejodvážnější velice považují. Jejím hlavním defektem je to, že si v okamžiku propulze vyžaduje osobní účast.

ŠAVLE ZAKŘIVENÁ. Zkřivený meč mimořádné ostrosti, v zacházení s nímž dosahují jistí Orientálci překvapující výkonosti, k ilustraci čehož poslouží i zde vyprávěná příhoda. Příběh je přeložen z japonštiny a autorem je Shusi Itama, slavný spisovatel třináctého století.

Když byl velký Gichi-Kuktai Mikádem, nařídil setnou hlavu Jijiji Rimovi, vysokému dvornímu úředníkovi. Brzy poté, co uplynula hodina stanovená k provedení onoho obřadu, ke svému nesmírnému překvapení Jeho Výsost patří, kterak mu k trůnu klidně kráčí muž, jenž měl být tou dobou už deset minut mrtev! "U sedmi set poblázněných draků!" vzkřikl rozzuřený monarcha. "Neodsoudil jsem tě snad k tomu, aby tě vystavili na tržišti a neměl ti úderem třetí stít hlavu obecní kat? A není teď tři deset?" "Synu tisíce příkladných božstev," odvětil odsouzený ministr, "vše, co říkáš, je taková pravda, že ve srovnání s ní je pravda lží. Avšak božských, slunečných a povzbuzujících přání Jeho Výsosti bylo zhoubně neuposlechnuto. Radostně jsem běžel i umístil své nehodné tělo na tržiště. Kat se dostavil s vytasenou šavlí, ostentativně jí zatočil vzduchem a lehce mi poklepal na krk, pročež se odporoučel, neboť ho bombardoval lid, jenž mě vždy choval v oblibě. Přišel jsem, abych si pro jeho nečestnou a zrádcovskou hlavu vyžádal spravedlnost." "A k jakéže to popravčí četě onen podlec s duší černou náleží?" otázal se Mikádo. "K ctěnému devítitisícímu osmistému třicátému sedmému regimentu - znám toho muže. Slove on Sakko-Samshi." "Nechť jest předvolán," vece Mikádo sluhovi, i o půlhodinku později stojí viník v Jeho Přítomnosti. "Ty levobočku třínohého bezpalcého hrbáče!" zaburácel panovník - "pročpak jsi pouze lehce poklepal na krk, jejž jsi měl s potěšením stít?" "Pane Jeřábů a Třešňových Květů," opáčil kat, aniž hnul brvou, "nařiď mu, aby se halasně vysmrkal." Jelikož tak bylo nařízeno, Jijiji Ri se uchopil za nos a zatroubil jako slon, až všichni očekávali, že spatří, kterak mu okamžitě ulítne hlava. Nestalo se nic - Jijiji Ri ve svém výkonu pokračoval klidně dál, aniž se cokoli stalo. Oči všech se nyní upřely ke katovi, jenž zbělel jako sněhy na vrcholku Fudžijamy. Třásly se mu nohy a dech se mu chvěl hrůzou. "U hned několika druhů dvojocasých měděných lvů," vzkřikl. "Jsem zruinován a jako kat totálně zneuctěn! Onoho zločince jsem udeřil jen chabě, neboť když jsem mávnul šavlí, náhodou jsem si ji prohnal krkem vlastním. Otče Měsíce, vzdávám se své funkce." Poté, co tak pravil, uchopil se v chůzi za čupřinu a nadzvedl vlastní hlavu, jíž u trůnu pokorně položil Mikádovi k nohám.

TOULEC. Přenosné pouzdro, v němž dávní státníci a domorodí právníci nosili své lehčí argumenty.

TÝL. V amerických vojenských záležitostech nechráněná část armády, jež je nejblíž Kongresu.

UDATNOST. Vojenská směsice ješitnosti, povinnosti a naděje hazardního hráče. "Proč jste se zastavili?" zařval velitel divize u Chickamaugy, jenž nařídil útok. "Ihned se vydejte kupředu." "Pane generále," odvětil velitel provinivší se brigády, "jsem přesvědčen, že jakákoli další přehlídka udatnosti mých jednotek by je vehnala do konfliktu s nepřítelem."

ULTIMÁTUM. V diplomacii poslední požadavek předtím, než se strany uchýlí k ústupkům. Když turecká ministerská rada obdržela rakouské ultimátum, sešla se k jeho projednání. "Och, sluho prorokův," pravil Šejk Čibuku Říše veliteli Nepřemožitelné Armády, "kolik neporazitelných vojáků se nachází ve zbroji?" "Zastánče Víry," odvětil onen hodnostář poté, co prostudoval svá memoranda, "počtem je jich tolik, kolik listů v lese!" "A kolik nepotopitelných válečných lodí nahání hrůzu srdcím těch křesťanských prasat?" otázal se Imáma Stále Vítězného Námořnictva. "Strýci Úplňku," zněla odpověď, "račte uznat, že je jich jako vln v moři, písku v poušti či hvězd na obloze!" Po osm hodin široké čelo Šejka Čibuku Říše zvrásňovaly důkazy hlubokého zamyšlení - zvažoval možnosti války. Pak pravil: "Synové andělů, kostky jsou vrženy! Ulemovi Ucha Říše navrhnu, aby radil nečinnost. Ve jménu Alláha, zasedání se odročuje."

VÁLKA. Vedlejší produkt umění mírotvorby. Nejhrozivější politickou situací je období mezinárodního přátelství. Student historie, jenž se nenaučil očekávat neočekávané, se právem může chlubit svou nepřístupností světlu. Fráze "v době míru se připravuj na válku" má hlubší význam, než se obecně míní; znamená nejen to, že všechny věci pozemské mají svůj konec - že změna je jediným neměnným a věčným zákonem -, ale i to, že země míru se hustě osévá semínky válek a je mimořádně příznivá jejich klíčení a růstu. Právě tehdy, když Kublaj Chán vydal dekret o "slunečném zámku" - když, abychom to řekli explicitně, v Xanadu vládne klid a mír -, též on "slouchá v dálku, jak praotecké hlasy věští válku". Jeden z našich největších básníků, Coleridge, byl rovněž jedním z nejmoudřejších mužů, a nečetl nám toto podobenství jen tak zbůhdarma. Mějme poněkud méně oněch "rukou podaných přes oceán" a poněkud více elementární nedůvěry, jež zajišťuje bezpečnost národů. Válka s oblibou přichází jako zloděj, v noci; tvrzení o věčném přátelství onu noc vytváří.

VLAJKA. Barevný hadr nesený nad vojsky či vztyčovaný na pevnostech a lodích. Zdá se, že slouží stejnému účelu jako jisté nápisy, jež je možno zahlédnout na prázdných parcelách v Londýně - "Zde odstřelovati ruiny povoleno."

VOJÍN. Vojenský pán s maršálskou holí v tlumoku a překážkami na cestě k naději.

ZÁSEKY. Odpadky před pevností, jež zabraňují odpadkům venkovním obtěžovat odpadky vnitřní.

ZBABĚLEC. Člověk, jenž v případě krajní nouze myslí nohama.

ZBROJ. Druh oděvu nošený mužem, jehož krejčím je kovář.

ODSTŘELOVAČ NEBO OSTŘELOVAČ ?

V poslední době se začala objevovat nesprávná forma slova odstřelovač (ve tvaru "ostřelovač"), a to nejen v beletrii, ale i v odborných publikacích (naposledy v odborném časopise Zbraně a náboje). Patrně to má na svědomí vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1993, kde byl tento tvar jako výhradní kodifikován. K diskusi o správném pravopisu jsem se dostal nejprve v rozhovoru s jedním renomovaným českým překladatelem, jenž na nesprávné formě trval se sarkasmem odpovídajícím jeho věhlasu, a posléze na stránkách herního časopisu PC Gamer. Moje upozornění, že správně se píše odstřelovač, zesměšnil redaktor opravdu pozoruhodnou argumentací: "Nerejpejte nám … do našich ostřelovačů. Voják, který na někoho střílí, je ostřelovač, protože může minout, a ne vždy odstřelí. Odstřel zvěře - prosím, ale odstřel nepřátel ne!" Cimrmanovská logika tohoto zdůvodnění by byla k smíchu, kdyby z ní zároveň nemrazilo v zádech: český pacifismus - jen ne střílet na nepřátele - tu je ve své úplné nahotě. (Kromě toho, redaktoři a korektoři PC Gameru jsou nedůslední - tak v návodu ke hře Hidden and Dangerous (číslo 3/99, str. 83) je věta: "Začněte likvidací nejbližšího strážného a odstřelením osádky věže před vámi". Podle logiky Pravidel a pana redaktora by snad tedy mělo být "ostřelením", ne?

Nevím, jak se nesprávný výraz "ostřelovač" dostal do poslední pravopisné normy (kterou ostatně řada kolegů překladatelů a nakladatelů pro její pitomost ignoruje), ale skutečností zůstává, že slovo "odstřelovač" je takto správně uvedeno ve Slovníku spisovného jazyka českého (Nakl. ČSAV, Praha 1964), v novějších anglicko-českých slovnících (viz například překlad slova sniper ve slovníku autorů Haise a Hodka, Academia 1984), v dřívějších pravopisných normách (například Váša-Trávníček) - ale především v autoritativním Vojenském terminologickém slovníku (MNO, Praha 1966), kde jsou na str. 144 hesla "odstřelovač" a "odstřelovačská puška" s příslušným vysvětlením. Pro zajímavost jsem se ještě zeptal obchodního zástupce jedné naší zbrojařské firmy - samozřejmě odjakživa používají jak obchodníci se zbraněmi, tak vojáci oba termíny v této podobě.

Ve vojenské terminologii kromě toho má slovo "ostřelovat" jiný význam než "odstřelit": "ostřelovat" či "postřelovat" nepřítele znamená zasypat určitou jednotku či místo dělostřeleckou palbou.

Odstřelovač je navíc perfektně vyškolený vojenský specialista, který nepřátele skutečně "odstřeluje" (byť by snad občas i minul, a byť by to redaktorům herních časopisů rvalo srdce). Kdyby je jen "ostřeloval" brzy by po něm byla veta; a navíc - co s armádou, která se řídí heslem: "Odstřel zvěře - to ano, ale jen ne, pro Boha, odstřel nepřátel!"?

 
Vyhledávání

Foto týdne

Kafkova socha Jana Žižky je fotogenická ze všech stran (socha vlevo). Foto -lk-

Kafkova socha Jana Žižky je fotogenická ze všech stran (socha vlevo). Foto -lk-


Recenze týdne

Jak zabít civilizaci

Děsivá vize islamizace Západu.