logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

RECENZE

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 | 54 | 55 | 56 | 57 | 58 | 59 | 60 | 61 | 62 | 63 | 64 | 65 | 66 | 67 | 68 | 69 | 70 | 71 | 72 |

 

Generál Karel Kutlvašr

Generál Karel Kutlvašr

Autor: Pavel Švec (ed.), Karel Kutlvašr

Vzpomínky na Pražské povstání

Vzpomínky na Pražské povstání sepsal jeho vojenský velitel generál Karel Kutlvašr na sklonku svého věznění v roce 1960. Tou dobou už měl za sebou více než jedenáct let nespravedlivého žaláře. Kutlvašrovy paměti vypráví v souvislostech o tvrdých bojích, o zákulisí vyjednávání s Němci i o nastupujícím politikaření, které ovládlo společnost po konci války. Jeho deník nikdy uceleně nevyšel, protože komunistická policie ho zabavila a pečlivě uschovala. Tato publikace je napravením letité křivdy, jíž se na generálovi dopustil totalitní režim a dává nahlédnout do posledních chvil válečného běsnění očima přímého účastníka.

Vydalo Nakladatelství Epocha

1. vydání

vazba - vázaná s přebalem

145 x 205 mm, 208 stran + 32 stran fotopřílohy

ISBN / ISSN: 978-80-7557-981-2

EAN: 9788075579812

kniha 184 Kč 245 Kč

e-kniha 134 Kč 149 Kč

 


Výsadkáři v týlu nepřítele

Výsadkáři v týlu nepřítele

Autor: Jiří Plachý (ed)

Československá sekce SOE 1940–1945

Jedinečná publikace obsahující oficiální zprávu britských důstojníků z roku 1946 o aktivitách SOE na území obsazeného Československa za 2. světové války, doplněná unikátními dobovými fotografiemi a komentáři historika Jiřího Plachého

V letech 1941–1945 byla do nacisty obsa­zeného Československa vyslána z Velké Británie téměř stovka parašutistů, kteří zde v souladu s cíli naší exilové vlády pl­nili řadu důležitých zpravodajských, spo­jovacích, sabotážních i bojových úkolů. Muži, kteří se do operací za nepřátelský­mi liniemi dobrovolně hlásili, byli elitou našich zahraničních jednotek a jejich přítomnost v okupované zemi představo­vala pro domácí odboj významný přínos. Každý druhý za svou odvahu zaplatil ži­votem.

Kniha Výsadkáři v týlu nepřítele nabízí čtenáři na tuto problematiku netradiční pohled. Jde o text odtajněné souhrnné zprávy hodnotící těsně po válce česko­-britskou zpravodajskou spolupráci, je­jímiž autory jsou tři důstojníci Special Operations Executive (SOE), britské taj­né služby, která se na přípravě (nejen) československých parašutistů význam­nou měrou podílela. Vůbec poprvé je zde uveřejněn například přehled spojenecké pomoci českému odboji v posledních měsících války.

Vydalo nakladatelství JOTA

Počet stran:168+24

Formát knihy:145x210

Vazba:pevná s přebalem

EAN:9788076896277

ISBN:978-80-7689-627-7

Datum vydání:12.12.2025

 


Sovětské válečné filmy

Sovětské válečné filmy

Autor: Vláďa Krupa

"Novinka" na Yutube

Algoritmus na youtube mě zavedl k něčemu, co je jedním ze základů ideologického mišmaše, kterým je dnešní Rusko - Sovětské válečné filmy ze sedmdesátých a počátku osmdesátých let. Narodil jsem se pozdě abych na ně chodil jako školák, tak jsem si (trochu jako kulisu k jiné činnosti) dal Boj o Moskvu a část Osvobození. A v komentářích na yuotube, kde to má jak sledovanost, tak pozitivní ohlasy, jsem taky viděl hodně ztracených duší (pokud jde o skutečné duše), tak mě to inspirovalo k tomu něco o tom sepsat.
Nejprve širší kontext. Po Chruščovovské kritice "kultu osobnosti" se dostavila Brežněvovská reakce, která zacementovala do ruského povědomí jednak obraz Druhé světové jako základu národní identity a za druhé obraz Stalina jako moudrého a uvážlivého, i když někdy nezbytně tvrdého válečného vůdce. V těch filmech ze sedmdesátých let Stalin vystupuje jako kladná postava - v kontrastu s cholericky hraným Hitlerem, který i v soukromí neustále na všechny křičí jako při svých veřejných projevech, je Stalin vždycky klidný, ptá se všech okolo na jejich názor, uvážlivě rozhoduje o nejlepším řešení nastalé situace, všechno správně předvídá a pokud někdy náčelník vydá zvrácené rozkazy (což se v Boji o Moskvu ze začátku i stane), tak je to jednoznačně vinou bojarů okolo něho.
Druhou věcí v těch filmech je to, jak se míchají vnější symboly komunismu s velkoruským nacionalismem. Jedním z nejlepších příkladů je tahle scéna.
"Fašistická vojska se blíží k Moskvě a útočí u Borodina, kde se odehrála velká Napoleonská bitva. Ruský velitel si všimne, že z Muzea u Borodina neodvezli historické prapory carských pluků, které tam v roce 1812 bojovaly. Tak je rozdá těm jednotkám, se kterými Borodino brání."
"Hlásí se prapor Moskevského vojensko-politického učiliště. 400 mužů, všichni komunisté."
"Tady máte zástavu Carského gardového Preobraženského pluku. Bijte se stejně statečně jako vaši předchůdci v roce 12."
"To je pro nás vzácná památka. Přísaháme, že ji budeme bránit do posledního muže."
Jsou to ty zvraty doby, kdy komunisté, kteří pár let před tím carskou rodinu vyvraždili a rozleptali kyselinou, aby po ní nic nezbylo, jdou do boje pod carskou zástavou. Což je samozřejmě něco, co se dělo, takže ten film není nepřesný tím, že to ukazuje, ale že už neukazuje ten předcházející kontext a jak to byl ve skutečnosti obrat v komunistické politice o 180 stupňů.
Obětním beránkem, který bagatelizoval možnost německého útoku, trestal podřízené co se snažili upozornit na německé přípravy, a špatně vojska rozmístil, je v Boji o Moskvu, stejně jako v Žukovových pamětech, generál Pavlov. To má výhodu, že ho Stalin v létě 1941 dal popravit i se všemi jeho spolupracovníky ze štábu, tak už nemohou vyprávět svou verzi příběhu.
Po představení části špionů, co Sověti v Německu měli a kteří dávali svá varování před útokem je tam scéna se štábní válečnou hrou, tak, jak jí Žukov popsal v pamětech. Žukov vede šedesát divizí modrých a rozdrtí s nimi padesát divizí červených generála Pavlova a ukáže při tom to, co byl ani ne o rok později skutečný německý postup. Pavlov před Stalinem výsledky hry bagatelizuje a Stalin dá najevo svou nespokojenost. Ze Žukova pak udělá náčelníka generálního štábu.
Dneska už nezjistíme, jak se to tehdy skutečně seběhlo, ale ten Žukovův popis událostí je nedůvěryhodný. Téměř všichni, kdo v té místnosti se Stalinem byli, tam byli proto, že jejich předchůdce o rok až dva dříve Stalin nechal mučit a popravit. Jaká asi musela být atmosféra na podobných schůzích?
Pavlov byl v šedesátých letech na přání Chruščova rehabilitován a byla mu vrácena jeho vojenská vyznamenání. Pavlov byl velitelem tankových vojsk ve Španělské občanské válce a když se vrátil - doprostřed čistek - tak, jak se později zjistilo - napsal Stalinovi proti čistkám takový lehce protestní osobní dopis s jemně ironickou poznámkou, jak mohou být všichni popravovaní zrádci. Což v té době chtělo velkou odvahu. Ve filmu je odvolán z velení a není ukázáno ani řečeno, co se s ním dál stalo. (Pár týdnů po německé invazi byl rychle odsouzen a zastřelen.) Ovšem v sedmdesátých letech se zase ocitl v roli hlavního viníka katastrofy z léta 1941 a to z prostého důvodu - tvůrci nechtěli ukazovat prstem na Stalina.
---
Technické provedení
Sovětské válečné eposy mají určitou šablonu. Ukazují velkou politiku - Stalina, Hitlera, Churchilla, Roosevelta, jejich rokování a jejich porady s generály a snaží se u toho téměř o atmosféru hraného dokumentu. Tendenčně tam něco vynechají nebo si přimyslí, ale dá se říct, že Roosevelta většinou vyobrazují docela kladně a Churchilla o něco hůř. Hitler je vždycky karikatura. K téhle velké politice jsou pak přidány "hrdinské příběhy" - většinou tak jak je za války vyrobila oficiální propaganda. Ty jsou povinně a až směšně patetické. Zoja Kosmoděmjanská recituje svojí partyzanské skupině v noci u táboráku budovatelské básně a všichni partyzáni prosí, aby pokračovala. Politruk líbá rudou zástavu a přísahá, že zůstane věrný lidu a Leninské tradici. Alexandrovci přijedou do zákopů vojákům zazpívat a jakmile spustí "Vstaváj strana ogrómnaja" tak vojáci spustí dělostřelbu na fašisty.
Bojové scény jsou z dnešního hlediska provedené hrozně naivně až divadelně. Nestříká krev ani nelétají utrhané končetiny. Padlí si prostě lehnou na zem. Útočící strana se nemá snahu nikde krýt. Samopaly se zásadně střílí od boku a bez míření. Německou tankovou techniku hrají mockupy postavené na podvozcích T-34 nebo T-55. Na to, že Ozerov sám válku zažil a k ruce měl celou armádu vojenských poradců to vypadá až záměrně špatně. Jakoby soudruzi nechtěli děsit potenciální rekruty tím jak válka vypadá v realističtějším provedení. Překvapivě o něco málo realističtěji působí scény z Osvobození, které byly točené začátkem sedmdesátých let, než Boj o Moskvu z osmdesátých let. Když to srovnáme se západními válečnými filmy ze stejné doby, tak ta neodpovídající poválečná technika hrající jinou techniku je vidět ve všech. V těch západních filmech dokonce často neobtěžovali ani s mockupem. Ovšem Hollywood ty bojové scény měl už tehdy zmáknuté o poznání lépe.
Paradoxně tím nejlepším filmem co se týče vojenské techniky je Stalingrad z roku 1949, protože v něm německou techniku hrají skutečné ukořistěné německé tanky a německé vojáky hrají němečtí váleční zajatci. Ale to je asi jediný důvod, proč by ho někdo chtěl vidět - mimo studijních důvodů metod stalinské propagandy.
---
Dřív bychom se podobným filmům vysmáli jako příkladům průhledné propagandy - "jak by na to někdo mohl skočit". Bohužel se ukázalo, že všechno si najde svého příjemce.
 
Uveřejněno se souhlasem autora


MISTŘI ITALSKÉ ŠKOLY ŠERMU

MISTŘI ITALSKÉ ŠKOLY ŠERMU

Autor: Peter Koza

Deset assalt z historie italské školy.

Kniha je komparací traktátů o renesančním šermu z per nejznámějších mistrů italského šermu. Zastoupeni jsou Achille Marozzo, Giacomo di Grassi, tajemný mistr Marcelli, Vincentio Saviolo, Salvatore Fabris a Nicoletto Giganti.
Assalto je souvislý šermířský potyk od začátku až do ukončení. Je zajímavé, jak se bojujíci staví k assaltu, ale je ještě zajímavější sledovat, jak je to celé pojednáno výtvarně a jak je to popsané. Boj je totiž jenom závěrečným aktem potýkání – a jeho předchozí a závěrečné dění je právě náplní této knihy.
A nejenom to!
My se totiž ponoříme do děje a nezřídka přitom ocitujeme názory otců šermu a jejich přátel-vrstevníků. Proto je kniha vhodná nejen pro adepty historického či sportovního šermu, ale i pro nejširší okruh čtenářů.

Autor Peter Koza (* 3. 7. 1946 v Bratislavě) je Mistr šermu ve skupině Tovaryšstvo starých bojových umení a riemesiel, kterou založil v roce 1964, a zakládajícím Mistrem prestižní mezinárodní šermířské organizace Magisterium. Podrobnější údaje o jeho životě jsou uvedeny v životopisu v závěru této knihy.

Vychází 6. 2. 2026

Rozsah 184 stran / Pevná vazba, formát 240 x 160 mm / Vychází 6. února 2026
Maloobchodní cena 499 Kč/€ 20 / ISBN 978-80-87057-58-2
Výhradní distribuce KOSMAS s.r.o.

Prezentace knihy proběhne 28. února v Bratislavě, v březnu v Praze.


Norimberk

Norimberk

Autor: Vláďa Krupa

Recenze nového filmu.

Norimberk (2025) je docela věrnou adaptací části knihy "The Nazi and the Psychiatrist" Jacka El-Haiho. Kniha se koncentruje na vztah mezi psychiatrem Douglasem Kelleym, který měl prověřit, jestli jsou nacisté, kteří měli stanout před Norimberským tribunálem, mentálně způsobilí být souzeni. Tuto příležitost ale využil a rozvinul do svého vlastního projektu sepsání knihy o psychologii nacistů, kdy sbíral a uchovával záznamy o svých rozhovorech a všech možných testech, které vězňům předkládal. Většinu svého času a úsilí koncentroval na Goeringa.
Norimberský proces, se tak stává spíše podzápletkou a to, že se tvůrci rozhodli, že to musí nějak těsně propojit - Kelley dodá hlavnímu žalobci soudci Jacksonovi materiály s jejichž pomocí je Goering při křížovém výslechu usvědčen - je přesně to, co se v realitě nestalo. Je to tam pro filmový efekt.
Takže tady je velká otázka - nakolik mají filmaři, kteří zpracovávají takové vážné historické téma, licenci s historií manipulovat kvůli filmovým nebo jiným efektům. To někdy může být docela rizikové, protože podobných věcí se občas chytnou konspirátoři a popírači holocaustu. A jak historii vůbec uchopit odpovědně a zkondenzovat soudní přelíčení, které se táhlo řadu měsíců do dvou hodin na filmovém plátně.
Řemeslně je to podařená filmařina a člověka, kterého to trochu zajímá, to nebude nudit. Jako zdroj poznání historie to ale může vzbudit mylný dojem toho, jak Norimberský proces ve skutečnosti probíhal. To je podle mého názoru ta slabší část.
Norimberský proces je jednou z těch událostí, kde se každý, kdo se prošel kolem, o tom buď napsal knihu, nebo alespoň vystupuje v některém dokumentárním pořadu. Navíc tu existuje mnohahodinový zvukový a občas i filmový záznam celého procesu. A pak velké množství sekundární literatury - knih a knih o knihách - které to celé mají nějak shrnout a propojit z určitého hlediska. Problém tak není nedostatek informací, ale dát si práci tím vším projít, kriticky zhodnotit a vybrat to relevantní.
El-Hai se evidentně koncentroval na vztah Kelleyho a Goeringa. Poslechl jsem si s ním rozhovor - od Kelleyho syna dostal patnáct krabic dokumentů, které prošel a vybral z toho, co si podle něj Goering a Kelley říkali zajímavého. (Mimochodem - jak je i v závěrečných titulcích - Kelley napsal svou knihu v roce 1947, ale byla tehdy propadákem a Kelleymu nepřinesla to uznání, ve které doufal. E-Hai to v podstatě teď napravuje a zfilmování určitě pomůže jeho knize.) Ovšem když došlo na dotazy jak to v Norimberku vypadalo poté, co Kelley odešel (což bylo řadu měsíců před koncem procesu. Kelley odešel na začátku roku 1946 a popravy byly až 16. října 1946) tak jeho vědomosti byly jen dost vágní a obecné.
Existuje dvoudílný televizní film Norimberk z roku 2000 a nabízí docela zajímavé srovnání - protože to je vlastně obrácený přístup. V něm je hlavní samotný průběh procesu, a co si povídají psychiatr s Goeringem je jen vedlejší podzápletka. Tím psychiatrem je ovšem Gustave Gilbert - který převzal Kelleyho práci. Gilbert také vydal knihu v roce 1947 - Norimberské zápisky. Ta na rozdíl od Kelleyho knihy měla prodejní úspěch a dočkala se několika vydání. Je v ní dnes notoricky známá pasáž, kde Goering vysvětluje, jak snadné je přesvědčit lidi k tomu, aby podpořili válku.
Gilbert se v Norimberku (2025) mihne jako vedlejší postava která pronese asi tři věty a je vykreslena dosti negativně. Téměř tu samou konfrontaci, po promítnutí filmu o koncentračních táborech, kterou má Goering v Norimberku (2025) s Kelleym má v Norimberku (2000) s Gilbertem. (Srovnává holocaust s hozením jaderné bomby na Hirošimu). Měl s oběma psychiatry téměř navlas stejný rozhovor nebo tady jeden plagioval co napsal druhý?
---
Nepřesnosti, kterých jsem si všimnul.
V Norimberku (2025) soudce Jackson krátce projeví obavu, jestli Sověti budou s konáním procesu souhlasit. Sekretářka mu pak radostně přiběhne sdělit, že souhlasili.
V Norimberku (2000) jsou uvedeny důvody, proč Sovětský souhlas nebyl nikdy problém. Drtivá většina nejvyšších nacistických představitelů se v roce 1945 ocitla v zajetí Západních spojenců. To, že k jejich souzení budou přizváni i zástupci Sovětů, mohl Stalin vnímat jen jako svoji výhru. Kdyby se rozhodl trucovat, neměl by v rozhodování o jejich osudu žádné slovo. A navíc Stalin měl docela rád soudní procesy (a nejspíš předpokládal, že tohle bude nakonec podobný soudní proces, jaké pořádal v Moskvě) . Tím největším odpůrcem ideje soudního procesu byl nakonec Churchill.
Montáž s letem Rudolfa Hesse v Norimberku (2025). Rudolf Hess letěl ve dvoumotorové těžké stíhačce Me-110. Ve filmu je nějaké cvičné letadlo které by do Anglie pravděpodobně nedoletělo.
Poněkud chybí rozuzlení s tou jeho ztrátou paměti. V Norimberku (2025) je to jedna malá podzápletka která zůstala oproti realitě nedořečená. Když se před soudem jednalo o tom, jestli bude Rudolf Hess z procesu vyloučen, tak přečetl prohlášení, že jeho ztráta paměti byla jen taktická a nepřeje si být vyloučen.
V obou filmech mluví Goering před soudem anglicky. V realitě vždycky mluvil německy přes tlumočníka. (To je drobnost a pochopitelná filmařská volba, ale také něco, co se v Norimberku 2025 trochu řešilo).
---
Jaký měl zhruba průběh reálný proces?
To je bezesporu lépe zachyceno v Norimberku (2000). V Norimberku (2025) je také drtivá většina ostatních obžalovaných mimo Goeringa z velké části opomenuta. Mihnou se tam Robert Ley (který spáchá sebevraždu) a Julius Streicher. Jackson chtěl, aby proces byl něco jako reprezentativní průřez celou německou společností. Tak se mezi obžalovanými ocitli i Hjalmar Schacht (bankéři), Franz von Papen (politici) a málem i Gustav Krupp (průmyslníci). Schacht a von Papen byli nakonec tribunálem osvobozeni, Krupp nebyl souzen pro vysoký věk a zdravotní stav. Takže obžalovaná byla trochu heterodoxní skupina - nejen vrcholní nacističtí pohlaváři, ale i lidé, kteří sice sehráli významnou úlohu během přebírání moci ve třicátých letech, ale potom se často s režimem rozešli nebo se dostali proti němu do opozice. (Schacht trávil konec války v Dachau kvůli jeho spojení s pokusem o atentát na Hitlera). Zajímavost - Gilbert nechal obžalované dělat IQ testy a v nich Schacht dopadl jako nejinteligentnější s IQ 143 a Streicher jako nejméně inteligentní ze skupiny s IQ 106. Existuje podezření, že Albert Speer schválně vyplňoval ty testy tak, aby mu v nich vyšlo IQ menší než reálně měl.
Jackson se chtěl soustředit na dokumentární důkazy, ale navrhoval, aby byly soudu předkládány v podobě autorizovaných výňatků. Obhajoba trvala na tom, aby byly předkládány kompletní dokumenty. Po úvodním Jacksonově proslovu (část je zreprodukovaná v obou filmech) a vyjádření obžalovaných že se cítí neviní, tak následovalo moře nudy, kdy se před soudem předčítala kompletní úřední lejstra.
Názorné důkazy - tedy film z osvobozených koncentračních táborů - pak způsobily výraznou změnu líné až znuděné atmosféry. Pak následovala řada svědků. Prvním svědkem byl generál Erwin Lahousen. Vypovídal mimo jiné o tom, jak Goering, Keitel a Jodl během polského tažení dávali rozkazy k vraždění polské inteligence a bombardování Varšavy. A jak vědomě způsobili smrt milionů sovětských zajatců.
Dalším svědkem byl Otto Ohlendorf, velitel einsatzgruppe D, který svědčil, že během roku 1941 nechal postřílet 90 000 židů a podrobně soudu popisoval fungování einsatzgruppen na východní frontě. A pak také velitelskou strukturu SS - kdo dával rozkazy komu.
Dieter Wisliceny svědčil o tom, jak organizoval převozy maďarských židů do Osvětimi a že všichni transportovaní byli podrobení "konečnému řešení" mimo 20-30% práceschopných.
Sověti přivezli kořist od Stalingradu - polního maršála Fridricha Pauluse, který ve funkci zástupce náčelníka generálního štábu připravoval plány operace Barbarossa.
...
Před soudem vystoupilo i procesí přeživších z koncentračních táborů, kteří popisovali, co se tam dělo.
Ze všech těchto svědectví je v Norimberku (2000) ukázán jen nepatrný zlomek, v Norimberku (2025) vůbec nic.
Než vůbec došlo k výslechům a výpovědím Goeringa a spol, tak hora důkazů a výpovědí byla taková, že soudce Jackson k tomu přistoupil s naprostou sebedůvěrou dopředu jasného vítěze. V obou filmech to dramatizují a dělají z toho něco jako finální bitvu ostrovtipu, při které diváci v soudní síni ani nedutají. Ve skutečnosti to bylo daleko delší a o poznání méně epické. Goeringa konfrontovali s jeho podpisy pod rozkazy nařizující "konečné řešení" židovské otázky ještě během přípravných výslechů před samotným procesem. To, co vypovídal, nebylo pro nikoho žádné překvapení. Snažil se různě uhýbat a slovíčkařit ale nic geniálního nevymyslel a podle Gilberta si nakonec povzdechl "měl jsem proti sobě ty nejlepší právníky".
V Norimberku (2000) je jedna scéna, která se markantně odlišuje od skutečnosti svým vyzněním. Na svědecké lavici se ocitá Rudolf Hess (velitel Osvětimi Rudolf Hess - nikoliv Rudolf Hess, který letěl do Anglie. Dvě různé osoby se stejným jménem). Stroze, jasně a rázně popisuje svou úlohu v likvidaci židů. Pokud se podíváte na reálný záznam z procesu, tak Hess odpovídal jen šeptem a působil dojmem naprosto zlomeného člověka. Tím jasným a rázným stylem vystupoval před soudem Ohlendorf, který ovšem ani v jednom filmu není. Tady - zdá se - pracuje zase filmařská zkratka nebo filmařská manipulace. Filmaři ze dvou různých výpovědí udělali jednu aby ušetřili čas.
---
Soudce Jackson dosáhl na pár desetiletí v Norimberku toho, že se ministerstva války přejmenovala na ministerstva obrany a z války vedené za dobytí území se stalo tabu. Války vedené pod jinými záminkami ovšem pokračovaly.
---
Zajímavosti.
Herman Goering měl mladšího bratra Alberta, ze kterého během války udělal prodejního ředitele závodů Škoda (tehdy součást Reichswerke HG). Albert byl atinacista a spolupracoval s odbojem - od jeho poválečného stíhání upustili jak v Norimberku tak Československé úřady právě díky jeho prokazatelné odbojové aktivitě. Herman nad Albertem držel ochrannou ruku i když o jeho protirežimní činnosti dobře věděl. Tahle skutečnost je podivuhodně málo známá.
Druhá manželka Goeringa, Emmy Sonnemann (v obou filmech se objevuje) pocházela z Hamburku a byla divadelní herečkou a velmi dobrou přítelkyní další divadelní herečky Margit Herzfeld (původem také z Hamburku). Margit Herzfeld se stala manželkou Ludwiga von Misese.
Rozhovory s Goeringem nedělali jen psychiatři Kelley a Gilbert ale před zahájením soudního procesu i řada dalších lidí. Často profesionálové z letectva nebo vojenští historikové kteří chtěli vyzvědět jeho pohled na nejvýznamnější bitvy. Žoviální Goering je u toho často bavil stejnými historkami ze svého života, jako vyprávěl psychiatrům, takže jsou známy z více zdrojů.
Mezi tyhle historky patří - když byl během Mnichovského puče postřelen do slabin, ošetřovaly ho dvě židovské sestry. Odvděčil se jim tak, že jim v roce 1938 umožnil emigrovat z Německa i s majetkem.
V roce 1919 se málem stal Svobodným zednářem, což by mu znemožnilo vstup do NSDAP. (Okolo Svobodných zednářů existovala nacistická konspirační teorie, že židovsko-zednářské spiknutí od doby Americké a Francouzské revoluce systematicky ničí spořádané autoritativní státy a nahrazuje je nefunkčními demokraciemi kde se daří dekadenci a židovství).
Goering ve třicátých letech podepsal rozkaz, kterým nařídil propustit z koncentračních táborů židovské nositele vojenských vyznamenání z První světové války. Otec toho židovského tlumočníka byl jedním z takto propuštěných - a ten se pak během výslechů zeptal "když jste měl pravomoc propouštět lidi z koncentračních táborů, tak jak můžete říct, že jste neměl pravomoc je tam zavírat?"

 


Knihy odvahy a dobrodružství

Knihy odvahy a dobrodružství

Autor: Ondřej Müller, Stanislav Novák

Kompletní průvodce legendární edicí KOD – obsahuje všech 212 svazků

Objevte poklad české knižní historie v jedinečné publikaci, která mapuje celou legendární edici KOD – Knihy odvahy a dobrodružství. Najdete v ní všech 212 svazků s obálkami, bibliografickými daty, obsahem i čtenářským zhodnocením. Ideální průvodce pro sběratele i čtenáře, kteří chtějí poznat ducha dobrodružství bez nutnosti číst každou knihu. Publikaci doplňuje stať zasazující KOD do kontextu v rámci nakladatelství Albatros i českého knižního trhu.

 

 

Vydalo nakladatelstvi ALBATROS

496 stran

Vázaná s laminovaným potahem

EAN 9788000079493

Formát 140 x 205 mm

Cena 999 Kč

 


Desková hra Port Arthur

Desková hra Port Arthur

Autor: Yasushi Nakaguro

Strategická hra

Port Arthur je strategická hra pro dva hráče, v níž se postavíte do čela Japonců, kteří disponují strategickou pozicí ve středu herního plánu a malým, ale silným loďstvem, nebo budete hrát za Rusy, kteří se musí bránit nepřátelskému výsadku a čekat na připlutí baltské flotily.

Rusko-japonská válka, vedená na souši i na moři, se rozhořela na počátku 20. století po japonském vpádu do Koreje a vyvrcholila vítězstvím japonských jednotek v bitvě u Mukdenu. Poslední ránu však Japonci zasadili svému protivníkovi v námořní bitvě u Cušimy v květnu 1905, kdy na dno oceánu poslali celou ruskou baltskou flotilu.

Hra Port Arthur obsahuje:

  • 1 herní plán
  • 2 archy s kartonovými žetony/ukazateli s počítadlem kol
  • 6 dřevěných figurek
  • 6 kostek
  • 1 sešit pravidel
  • 2 hráčské přehledy


Jean Louis Michel

Jean Louis Michel

Autor: Jaroslav Vaculík

Tmavý chlapec se srdcem hrdiny

Od dob slavného "boje třiceti" ve středověké Bretani dějiny soubojů neznaly nic podobného. Třicet mužů, všichni zocelení v umění zbraní, odhodlaní bojovat na život a na smrt. Zvykli si hledět smrti přímo do očí a tentokrát přísahali, že budou bránit čest svého pluku do posledního dechu. Slunce už bylo dávno za svým vrcholem, když se v nízké roklince uprostřed mírně zvlněné pláně, na dohled od starobylých věží Madridu, rozezněly první údery kordovýách čepelí. Houstnoucí dav tisíců přihlížejících se na sebe mačka a tísnil, každý toužil na vlastní oči spatřit souboj mužů znepřátelených na život a na smrt. Šlo přeci o čest jejich pluků...

Upoutávka na útlou knížku brněnského šermíře Jaroslava Vaculík pojednávající o legendárním mulatovi a proslulém francouzském mistru šermu Jeanu Louisi Michelovi ((1785–1865).

V roce 2025 vydal ART DUEL ATELIER Brno jako první knihu v edici Slavní duelanti Francie. 

Formát A5, 72 stran, brožovaná vazba, cena neuvedena.

 

 


Zbytečná záhada

Zbytečná záhada

Autor: Jaroslav V. Mareš

Smrt Jana Masaryka

Případ smrti Jana Masaryka je jednou z našich nejdiskutovanějších záhad. Přitom jde o záhadu naprosto zbytečnou. Jan Masaryk zemřel náhle v době, kdy se komunisté ujímali moci. Jeho smrt okamžitě označili za sebevraždu a veřejnost jim neuvěřila. „Lžou nám, protože v tom mají prsty, takže ho zavraždili.“ Logický závěr se na mnoho let stal pastí. Jakmile se vyšetřování znovu otevřelo, objevili se „svědci“. Někteří chtěli být slavní a zajímaví. Jiní chtěli prostřednictvím vykonstruovaných výpovědí pomoci domnělé pravdě. Tragická událost zafungovala jako dokonalý generátor nesmyslů. Pojďme proto spolu projít dostupné záznamy, svědectví a všechny teorie. Prověříme jejich věrohodnost a výmysly odložíme stranou. Z toho, co nám zbyde, možná půjde postavit tragický, ale zároveň i lidský a především uvěřitelný příběh nejznámější nevyjasněné smrti našich dějin.

 

Nakladatel: Universum

Vazba: pevná

Datum vydání: 19. 11. 2025

Rosměry: 213 mm x 157 mm

Počet stran: 496

ISBN: 978-80-284-1211-1

Cena: 499 Kč

 


Šerm tesákem podle mistra Leckuchera II. díl

Šerm tesákem podle mistra Leckuchera II. díl

Autor: Petr Vytopil, Daniel Vobr

Navazuje na I. díl

Druhý díl jedné z nejzásadnějších knih o šermu vůbec. V tomto díle mistr Lecküchner ('augsburský mnich) na konci 15. století představuje celou řadu pokračování po zahájení boje, a to včetně nepřeberného množství pák a blokací. Kniha je proto vhodná i pro scénické šermíře, kterým dává celou řadu zajímavých a více než efektních akcí, kterými mohou obzvláštnit své choreografie.

Mistr Lecküchner ale nesepisoval své postřehy a názory pro předvádění. Akce jsou proto vysoce funkční a do dnešní doby použitelné. Knihu si proto vychutnají i příznivci jiných bojových umění, kterým dá vhled do starých evropských umění, které si v ničem nezadají s jejich asijskými protějšky.

Vydalo Nakladatelství Znoyem v roce 2024

Edice učebnice

Sazba a tisk H.R.G. spol. s r. o.

www.agenturasvs.cz

ISBN 978-80-908483-3-7

Cena 545 Kč



SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru


 
Vyhledávání

Foto týdne

Osudy psané válkou, výstava o čs. legionářích na Rusi, Středočeské muzeum v Roztokách 29. 5. – 1. 11. 2026.

Osudy psané válkou, výstava o čs. legionářích na Rusi, Středočeské muzeum v Roztokách 29. 5. – 1. 11. 2026.


Recenze týdne

Obušky a chačapuri

Zápisky z Gruzie.