Rozhovor s autorem nové dystopické knihy

František Novotný o svém novém románu ČÍNSKÁ HRA O DVOU TAZÍCH

Dne 9. února 2024 vydává nakladatelství Elka Press novou knížku spisovatele sci-fi literatury Františka Novotného pod názvem Čínská hra o dvou tazích a při té příležitosti poskytl autor nakladateli Leonidu Křížkovi rozhovor.

LK: Pokud nepočítám antologii povídek Hvězdné hry a tvoji ságu Valhala budu pokládat za jednu knihu, jedná se o vaše šesté beletristické dílo, jež má poněkud neobvyklou skladbu, protože zahrnuje dlouhou povídku Jenkins, Bonzačka a vlci a pak teprve vlastní román s názvem Nanebevzetí poručíka Frídla. Proč jsi se rozhodl vydat oba texty v jednom svazku?

FN: Z prostého a logického důvodu. Obě prózy se odehrávají ve stejném světě a objevují se v nich stejné postavy, respektive román líčí další osudy postav, jež byly představeny v povídce. Samozřejmě román přivádí na scénu též postavy nové, a jaké jsou jejich vztahy k hrdinům povídky, se odhalí v průběhu děje.

LK: Mohl bys prozradit, o jaký svět se jedná?

FN: Na tom není nic tajného. Nápovědu nalezne čtenář už na zadní straně obálky, kde stojí, že „Kniha volně navazuje na román Křižník Thor. Takže ti, kteří si přečetli Křižník Thor, okamžitě budou vědět, do jakého světa je Čínská hra o dvou tazích zavede. Nechť ale čtenáři nečekají žádné námořní bitvy, neboť nová kniha se odehrává v Čechách poslední třetiny 21. století a k námořnímu dobrodružství má snad nejblíže plavba dvojice hlavních hrdinů po Vltavské vodní cestě z Prahy do Týna nad Vltavou, aby unikli pronásledování čínské tajné služby a spasili se v „Zóně“, což je oblast jižních Čech, zamořená zbytkovou radioaktivitou po zničení jaderné elektrárny Temelín v občanské válce. Evropa je totiž obsazena Číňany a v neobsazené, jen drony kontrolované „Zóně“ žijí lidé, kteří dávají přednost životu ve svobodě, byť s rizikem nemoci z ozáření, než životu bezpečnému, avšak v totalitním područí čínské varianty komunismu.

LK: Evropa obsazená Číňany, občanská válka, radioaktivitou zamořené jižní Čechy. Není to až příliš silný tabák?

FN: Nikterak netajím, že obě prózy jsou takto záměrně vyhroceny, že jsou to provokace, hlavně román Nanebevzetí poručíka Frídla. Proto jsem jako moto knihy použil rčení anglického spisovatele Martina Amise: „Když nikoho nevytočíš, jaký má smysl psát?“

Moje kniha je klasická dystopie, líčící zánik svobodné Evropy, vyčerpané marným bojem proti změně klimatu, oslabené muslimskými enklávami a vnitřně rozpolcené. Podívej se, již dnes je zřetelně vidět názorový příkop, jenž se táhne napříč celou euro-atlantickou civilizací, od Kalifornie přes východoamerické pobřeží, Velkou Británii, Francii a Německo až po Slovensko, Polsko a pobaltské státy, a staví proti sobě tzv. progresivisty a konzervativce. Proces dospěl tak daleko, že se obě strany ani neshodnou na takové biologické konstantě, jako je definice pohlaví, a v případě Spojených států se dá mluvit o „studené občanské válce“. Už dnes tato rozpolcenost ochromuje demokratické procesy naší civilizace a otevírá cestu buď chaosu skutečné občanské války nebo vládě nových diktátorů. Já jsem si jen dovolil domyslet trendy, které jsou již dnes patrné, a vybral si cestu chaosu, takže čínská okupace, maskovaná jako humanitární mise, je vlastně vítána Evropany s ulehčením. Nijak neskrývám, že u těch čtenářů, kteří se obávají o budoucnost Evropy, chci vyvolat pocit sounáležitosti a solidarity, a ty druhé, kteří vidí „světlé zítřky budoucnosti“ v bezuhlíkových technologiích a manželství pro všechny, vytočit. Já už totiž jednu partu, která bájila o „světlých zítřcích budoucnosti“ bez kapitalismu, zažil a stále si pamatuji, jak v této zemi zmrzačila životy několika generací.

LK: Hlavním hrdinou tvého nového románu je poručík kriminální policie Filip Frídl. Mohl bys něco prozradit o něm?

FN: Filip Frídl je mladý třiatřicetiletý příslušník pražské kriminálky, který trpí psychickým traumatem, když byl jako kluk velmi drsně konfrontován s faktem, že párek homosexuálů, jenž ho adoptoval a vychoval, nemůže být jeho biologickými rodiči. Jakou psychickou berličkou použil, aby se vyrovnal s faktem, že má dva tatínky a žádnou maminku, si musí čtenář přečíst v knize, a čím se de facto stává poté, co byl smrtelně postřelen vietnamským gangsterem, též najde až v knize. Mohu říci jen to, že jsem tuto postavu a ještě jednu transsexuální schválně formoval tak, aby mě kritici z řad progesivistů nemohli osočit, že nemám v textu žádného hrdinu z komunity LGBT+. Obávám se však, že mé pojetí těchto postav je v přímém protikladu k progresivistickým „růžovým“ snům.

LK: Váš kriminalista záhy dostává pomocníka a průvodce, jak je tomu v detektivkách a v příbězích o psancích běžné…

FN: Abychom byli korektní, je třeba říci, že to je pomocnice a průvodkyně, mladá vědkyně v oboru umělé inteligence, která se vlastně ujímá vedení dvojice prchajících psanců a projevuje daleko větší předvídavost než její parťák. Má větší sociální inteligenci a snad mi toto alespoň někteří feminističtí čtenáři a čtenářky přičtou k dobru. Ostatně i v případě dalších postav jsou to ženy, jež jsou aktivnější a vnášejí do děje zápletky, takže mé nové knížce se určitě nedá vyčítat machismus.

Stejně jako v Křižníku Thor je i v románu Nanebevzetí poručíka Frídla tou hlavní ženskou postavou Židovka. Když jsem text loni v březnu dokončil, zdálo se mi, že se zbytečně opakuji, že jsem upadl do klišé. Ale 7. října 2023 došlo v jižním Izraeli u Pásma Gazy k masakru, kdy během několika hodin bylo vyvražděno 1 400 Židů včetně žen a nemluvňat, takže jsem opravdu rád, že mi židovská hrdinka i v novém románu umožnila demonstrovat přesvědčení, že Židé mají v dnešním světě tutéž poplašnou roli, jakou měli kdysi kanárci v dolech. Jakmile začali padat mrtví z bidýlek, znamenalo to, že se štoly plní jedovatými plyny a hrozí exploze; dnes tutéž roli zastávají Židé, ať už v diaspoře nebo v Izraeli – čím více jich na planetě umírá rukou teroristů za potlesku neomarxistické antisemitské mládeže, v tím větším ohrožení je demokracie a svobodný svět, a pokud by měla v budoucnosti nějaká totalita opravdu planetu opanovat, bude muset Stát Izrael zničit. Bez jeho zničení by její panství nikdy nebylo úplné.

LK: Zmínil jsi umělou inteligenci. Není i ona dalším zajímavým hrdinou tvého románu, byť jen implicitně přítomným?

FN: Především chci poznamenat, že to, co se dnes všeobecně nazývá umělou inteligencí, je toliko reklamní trik. Ve skutečnosti se jedná pouze o generátory textů a obrazů, jež však postrádají to hlavní – uvědomování si sebe sama a vlastně celé kulturní a civilizační zázemí, které teprve učinilo z hominidů inteligentní bytosti. Zabývám se umělou inteligenci a roboty už čtyřicet let a většinu témat, jež se dnes o umělé inteligenci debatují na veřejnosti, jsem promyslel už před desetiletími. Například své stěžejní povídky před rokem 1989 jsem věnoval robotům, kteří se polidští nikoli láskou, jak to řeší Karel Čapek v R.U.R., ale vírou v Boha, jehož vidí v člověku. A řeknu vám, že by to byl pěkný průšvih.

Dnešní strach z umělé inteligence má původ v dobré práci nás spisovatelů sci-fi, jak tvrdí Ondřej Neff. Je nasnadě, že literární dílo, v němž by se umělá inteligence nebo robot chovala jako hodný Frýdolín, by nikdo nečetl, poněvadž by to byla nuda, nuda, nuda. Ale když uděláte z umělé inteligence zlosyna a z robota vraždící bestii, čtenáři budou nadšeni a nakladatelé vám utrhnou ruce. A teď jsme všichni obětí tohoto literárního boomu, který odstartovala v roce 1816 Mary Shelleyová napsáním hororu Frankenstein.

Pokud začnete o umělé inteligenci uvažovat opravdu seriózně, jak se o to pokouším v mém novém románu, dojdete k závěru, že by to byl příšerný chudák, totální autista bez jakýchkoli emocí a smyslu pro empatii, podobající se člověku v bdělém kómatu, jehož vědomí sice funguje, ale je naprosto odříznuto od vnějších vjemů. A to je čiré peklo, jak uvedli lidé, které se podařilo z bdělého kómatu probrat. UI v mém románu se tedy pokouší ze všech sil získat vstupy do světa lidí, analyzovat jejich chování a pochopit jejich jednání. Prostě lidi testuje, nechá je procházet labyrintem.

To je interní stránka problému. Existuje však také externí stránka a podle mého názoru pak bude skutečná umělá inteligence „divokou kartou“ v již rozehrané hře o budoucího hegemona planety, zda si udrží toto postavení Spojené státy se spojenci v NATO, nebo zda získá nadvládu osa „Moskva–Teherán–Peking“, která se už začala formovat. I tato externí stránka je v mém novém románu naznačena, pracuji zde s motivem, že UI bojují na obou stranách barikády, z nichž jedna je dokonce mimozemská. Proto je název knihy dvojznačný, může to být jak hra, kterou hrají Číňané s protagonisty mého příběhu, ale také hra, kterou s nimi hraje UI.

LK. Ani tak to nezní příliš optimisticky. Můžeš náš rozhovor o své nové knize uzavřít alespoň trošku nadějně?

FN: Pokusím se. Jak úvodní povídka, tak pokračující román jsou neseny vírou v obyčejné lidi, kteří nepřestávají i za těch nejhorších podmínek žít své normální životy, zakládat rodiny a vychovávat děti. Jak známo, i v nacistických koncentrácích se mladí vězni zamilovávali, i já měl za stalinismu šťastné dětství, a není důvod pochybovat, že ani za čínské totality by si lidé nedali tento obyčejný život vzít a pokoušeli by se žít nejšťastněji, jak to jen jde. A kdyby se přece jen něco zvrtlo, zanechají na Zemi následovníky, koloběh inteligentního života bude pokračovat. Co víc by mělo čtenáře naplnit optimismem?!

A pak je tady další skutečnost. Jako pravověrný scifista jsem přesvědčen, že Země je pouze kolébkou lidstva a že lidstvo je předurčeno vyrazit ke hvězdám. A konfrontace mezi Východem a Západem, jež už se zřetelně rýsuje na geopolitickém obzoru, pak tento proces určitě urychlí, jako urychlila kosmonautiku studená válka. A pokud by se měl svět opravdu stát kořistí nové totality, stane se tento stav ostruhou, jež pobídne svobodomyslné lidi, aby odešli ze Země a radši živořili jako svobodní kolonisté v osadách na Marsu a na Měsíci, než aby pohodlně žili jako otroci sociálních kreditů nového digitalizovaného totalitního režimu.

Kdo se pozorně dívá kolem sebe, může postřehnout, že expanze do vesmíru už začala. Ačkoli se používá krycí označení „vědecký výzkum,“ všechny ty sondy a vozítka, jež přistála na Marsu a Měsíci a ještě tam přistanou, ve skutečnosti sbírají data pro osídlení. Proto například takřka všechny sondy intenzivně hledají vodu. A všude po světě lze pozorovat rostoucí počet experimentů s malými lidskými kolektivy, které se dobrovolně uzavírají do klauzur pod vodou, v jeskyních nebo v separovaných táborech na poušti, aby se ověřilo, jak se mohou malé skupinky lidí vyrovnat se životem v uzavřených prostorách planetárních stanic a osad. A to je ještě větší důvod k optimismu, a proto si myslím, že optimistický konec má jak můj nový román, tak tento rozhovor.

Nová kniha Františka Novotného Čínská hra o dvou tazích bude představena 20. února 2024 od 17 hodin v knihkupectví Krakatit v Jungmannově ulici 736/14, Praha 1, kde bude možné si knihu zakoupit a nechat podepsat autorem.