logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Oblbovat

Feuilleton

Hezké a obecně známé slovo. Ač v lexikonech se jaksi nevyskytuje, všichni mu rozumíme. Na rozdíl třeba od slova obezlička, jemuž byli vystaveni (přinejmenším za časů autorova mládí) všichni v hodinách marxismu-leninismu. Přednášející to tehdy osvětloval za pomoci krabičky zápalek. Jednou s nálepkou en-face, pak škrtátkem en-face, zavřené, či otevřené. Vždy škatulka zápalek, ale pokaždé prý jiná. Prý.

Pan Kavan však byl zajisté studentem lepším, a tedy se také stal lepším marxistou-leninistou a ten výklad, na rozdíl od autora pochopil a přijal za svůj.

Až angličtina dala mi poznat, že obezlička je vlastně totéž co oblbovat. Pass the buck, čili buck-passing. Neboť škatulka zápalek je stále jen škatulka zápalek.V jakékoli posici. Tak jako záhadný tresor nevyskytující se na žádném seznamu pokladen Zamini, avšak naditý tvrdou měnou, je prostě takový záhadný tresor se záhadným oběživem.

Jako nutnou odbočku zde připomeňme, že když vydala roku 2000 Votobia knížku KATO ? Příběh opravdového člověka, klasickou obezličku předvedla námi placená služba BIS, neb její (tajní až nejtajnější a námi placení) příslušníci dostali rozkaz vydat se po knihkupectvích a vykoupit ji (opět za naše peníze, občané). Jistý Hučín to resistoval a záhy dopadl adekvátně. Subjektem této knížky byl totiž pan Kavan, v té době z pověření vlády věcí našich, dokonce koordinátor všech našich tajných (až nejtajnějších) služeb. Ta knížka (John Bok a Přemysl Vachalovský ji sestavili) není nic víc než jen obsah svazku vedeného StB u agenta KATO; individua vlastního jména Jan Kavan. Svazek dokazující, že oblboval, když tvrdil, že nevěděl s kým se to vlastně stýká, od koho bere peníze a komu práská. A obezličku, čili oblbování nám samozřejmě pak předvedl i náš (nezávislý a rovněž námi honorovaný) soud, když tato oblbující tvrzení uznal za pravdu pravdoucí a označil ono udávání, přijatý peníz a vše ostatní, za naprosto nevědomou spolupráci. Výsledek to pouhé ubohé prostomyslnosti, prý a nevědomost hříchu nečiní. Platí pro vás, prosťáčci obecní.

Co je to buck-passing ? Buck je slovníkově sic hlavně srnec; taktéž ještě všelicos jiného, což jsme se ovšem naučili později. Nejprve se nám to slovo vepsalo do paměti jako slangově dollar. Buck-passing pak kupodivu není žádné předávání dollarů, ale zásadně nepřijímat odpovědnost za cokoli, co učiníme. Míněno samozřejmě aktivity obecně nemilé, nepěkné, ošklivé až hnusné. (V maloučko jiné rovině se tomu pak říká třeba i politická korektnost, ale prozatím to není synonymum pro buck-passing.)

Jan Kavan, vulgo KATO, jest v tom zajisté mistrem nad mistry. Vždy věru dialektický a nikdy bez opomenutí materialismu. Ostatně vlastnost, byť nikoli tak permanentní, u většiny našich ústavních činitelů. Zdá se. Tedy hlavně zásadně nebýt nikdy a za nic, jakož i nikdy odpovědný.

V té poslední cause dozvěděli jsme se například: Proč by bral úplatky, když byl od samého počátku pro gripeny? Leč nedozvěděli jsme se, proč pro ně byl od samého počátku. Kvalifikovaný expert přes letadla se v něm skrývá? Že by i toto?

Mohl pro to mít dva důvody, podvrhuje se mi. Jednak jeho starý bolševický (a zřejmě už po předcích poděděný) antiamerikanismus, spojený s jeho nelibostí k NATO. Tu přece dával najevo již když jedl trpký chléb exilu a nelenil (za čí asi peníze?) cestovat po zeměkouli sem i tam, jen aby tam mohl vyjádřit tuto nechuť. Jiná možnost přece byly stroje americké a v NATO běžné F-16. Za druhé pak, jeho láska ke gripenům mohla stejně dobře vězet v nějakém tom předem sjednaném a předem honorovaném lobbingu. Zde se mohlo jednat o spojení příjemného s užitečným, že? Máme věřit tomu, že člověk, který zásadně nikdy nemluví pravdu právě teď pravdu mluví ? Je tu snad nějaký důvod k důvěře ?

Nikdy se zřejmě nedozvíme, proč nakonec v oné ?soutěži? o supersoniky pro naše letectvo, zůstaly jen ty gripeny a ostatní účastníci ?veřejné soutěže?, po přičuchnutí k našemu domestiku se ani nesnažili. Ačkoli právě to, by bylo asi to nejzajímavější.

Hned potom, kdy nám bude jasné, proč právě teď znenadání Jan Kavan tak narazil. Zajisté, jisté přísloví praví, že určitým lidem je třeba jen ponechat provaz a oběsí se už sami. Ředitel zeměkoule však přec narážel permanentně a věci podivné, nemilé, nepěkné až hnusné, šly mu v patách kamkoli se vrtnul. Vše mu vždy prošlo (naštěstí nikoli u voličů, díky občané) a dopadl do měkkého. Do koho, či čeho to zabrousil tentokrát, že už dále nelze ?

Také bychom se snad mohli dozvědět, kdo tehdy ten výkup knížky KATO nařídil, zda to patří do rozpisu práce BIS pečující tím zřejmě o naši ohroženou bezpečnost a kolik nás ta legrace stála. Byť je to v součtu toho, kolik nás pan KATO už stál celkem, určitě pouhý ždibeneček.

Pokud se tohle nedozvíme, jsme stále v oblasti oblbování. Za své peníze, přátelé. Vy si nás platíte a my vás máme za blby, zjevuje se nám. Marxistická obezlička v praxi.

Foto: Právo / Petr Hloušek

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

Co jsem prožil

Nejnovější vydání oblíbených pamětí.