TŘÍSTOVKA

...za kolik to máme ?

Třístovka není žádná sportovní disciplina, ani eufemismus, umožňující namísto klasifikace úchylák, zaujmout posici vědce sexuologa. Bylo to docela prosté vyjádření souhry okolností, vážících se k faktu, že občanům povolaným na 730 dnů k výkonu nejčestnější občanské povinnosti, chybělo do ukončení této cti právě jen 300 dnů. Dalším následným číslem je až 150, tedy číslo označující konec krejčovského metru, který je pak možno odstřihovat, ale k tomu už se váží zase zcela jiné příběhy.

Snad to způsobovala okolnost, že dotyční vojíni se nedávali na vojnu pro krásnou plavovlásku, ale byli k ní strohou řečí úřední povolávání obvodními vojenskými správami, ba cepováni už ve školních škamnách tak zvanou předvojenskou výchovou, pocity hrdosti na službu socialistické vlasti, které je měly podle předpokladů tvůrců tohoto systému prostupovat, se vyskytovaly jen zřídka. I když tedy v době, k níž se váže toto vyprávění to dosud nebyla socialistická vlast, ale jen vlast tak zvaně lidově-demokratická.

Prosté školní počty pro vojska povolaná k datu 1. října prokáží, že limit tří set dnů připadá na prvou polovinu listopadu. Což si tradičně uvědomují nejen vojska, ale i nadřízené kádry. Půlnoc, kdy se čas láme, bývá totiž pravidelně oslavována třesky dělbuchů, výbuchy bengálů potajmu vyrobených z vojsky ušetřeného zbrojního materiálu i palbou podobně ušetřené munice. Podobně zajisté, jako slovo sexuolog kryje se pohříchu až více než často s pojmem úchylák, pojem ušetřit kryje se zde s pojmem ukrást.

Velitelské kádry vědomé si této skutečnosti reagují na blížící se datum zvýšeným počtem prohlídek a kontrol, majících za účel zdroj tohoto povyražení vojskům zamezit a ušetřený materiál, to jest dělbuchy, rakety a podobně, nalézt a zabavit. Za tím účelem zvláštní komanda vojáků z povolání prolézají kasárenské půdy a ve sklepech nahlíží do komínových dvířek.

Osud tomu chtěl, že kdesi na místech vyšších až nejvyšších bylo rozhodnuto, že výsadkové dělostřelectvo nebude už vybaveno sovětskými výrobky ráže 76,2, ale novou československou hračkou ráže 85 milimetrů. Ta se sice nevešla do kluzáků, které tehdy výsadkové dělostřelectvo ještě stále používalo, ani vahou nevyhovovala, protože převyšovala jejich nosnost, aniž ji bylo možno úspěšně utáhnout mimo silnici tatrovkou 805, rovněž právě pro tyto kluzáky typu NK-14 upravenou. Což stratégy zřejmě nemátlo.

I stalo se, že z muničního skladiště bylo odváženo střelivo do šestasedmdesátek. Střelivo se skladovalo a přepravovalo v bedničkách po třech kusech. Příslušný důstojník si v každém skladu bedýnky odpočítával, a jiných příslušný důstojník zase na plošině náklaďáku započítával ty naložené. Systém, který by báječně pracoval, kdyby obsahoval i jejich obsah. Stalo se však, že cestou z bunkru k náklaďáku opodál vojíni dva kusy munice ušetřili a kradmo zakryli napadaným listím, neb byl podzim. Při nejbližším výkonu strážní služby potom ty ušetřené dva kusy dopravili do kasáren a ukryli za ledničku na ošetřovně. Stála v koutě a prostor za ní kryly z druhé strany medicínské kabinety na kolečkách. Původní záměr byl munici rozebrat a materiál využít k výrobě bengálu.

Jenže do toho přišel, pro vojska podřízená do té chvíle neznámý, rozkaz k přepravě šestasedmdesátek od útvaru. Za účelem podpory národně osvobozeneckého boje se chystaly na cestu do světa kapitalismu. Byly tudíž vytaženy z přístřešků, kde musely uvolnit místo pětaosmdesátkám. V dlouhých hustých řadách pak čekaly shromážděny na nádvoří kasáren. Kasárna byla stavěná ve tvaru velkého U. Stranou vlevo, za příjezdovou cestou k bráně, strážnicí a posádkovou věznicí u ní, stála budova ošetřovny.

Na marodce bylo tou dobou veselo. Ze zápalu plic se tam zotavoval nejen vojín Daneš, ale i politický důstojník Adámek. Shodou okolností si ten zápal oba uhnali při cvičení násilného přechodu řeky Torysy. Jaksi k zahnání nudy a u vědomí svého konání přesvědčil lapiduch desátník Hájek důstojníka Adámka, že dosud nedostal všechny injekce penicilinu, a napral do něj mohutnou dávku agofolinu. Což je přípravek, kterým jsou posilování býci k tomu, aby v době kdy je to pro krávy vhodné, byli schopni vykonat větší počet skoků. Nebo? krávy se vyznačují tím, že ne vždy jsou k obskočení svolné. Takže v době kdy krávy mohou, býci musí.

Důstojník Adámek pak odešel během dvaceti čtyř hodin celkem šestapadesátkrát na záchod masturbovat. Informovaná vojska ho se zájmem chodila sledovat světlíkem.

Do toho přišla ona významná noc, o jejíž půlnoci se číslo 301 mění na 300. Vojskům, jež nebyla ve stavu nemocných, bylo toho odpoledne vykonat kondiční běh, usilovný pochod a jiné radosti. Lapiduch Hájek a vojín Daneš, vytáhli zpoza lednice ušetřenou dělostřeleckou munici. Chystali se ji rozebrat na prvočinitele vhodné k výrobě bengálu, když jejich zrak padl na stádo šestasedmdesátek, připravených na zasněženém execíráku k transportu. Tohle bylo jednodušší, zvláště pro rekonvalescenta, než se někde kopat s nějakou dírou k přípravě bengálu vhodnou. A zcela to eliminovalo jeho zdlouhavou přípravu.

Krátce před půlnocí pak vojín Daneš, pouze v nemocničním pruhovaném županu a trepkách, do nichž mu v neušlapaném prostoru mezi kanóny lezl sníh, tiše opustil ošetřovnu se dvěma kusy munice pod paždí. Vybral si dva kanóny uprostřed. Z nějakého důvodu si nepřál k oslavě třístovky zasáhnout budovu kasáren a upravil tudíž elevaci hlavní tak, aby mířily přes jejich střechy. Teprve v té chvíli si uvědomil, že z jejich ústí nestáhl ochranné povlaky, na které teď už nedosáhl, ale rozhodl se, že to nebude vadit. Odstranil ochranné povlaky ze závěrů a otevřel je. Nabil, uzavřel závěry a otevřel pochodové můstky mezi sklopenými rydly, aby odblokoval zákluz. Čekal až bude bít půlnoc. Když se dočkal, otevřel ústa a stlačil spouš?. Ozvalo se pouhé cvak. Náboj byl zvlhlý, prostě zápalka selhala... Opakovalo se to i u druhé zbraně. Cvak. Hodiny neúprosně bily. Rychle závěry znovu otevřel, pootočil nábojem a zase zavřel. Vypálil.

Tentokrát to vyšlo. Zazněla rána, střela hvízdla přes kasárna do vojenských prostorů za nimi, ale ohlušený vojín Daneš nepřeskočil rydla ke druhé zbrani a neodpálil ji. Ohlušený a oslepený sebou švihal zpět na ošetřovnu. Do ozvěny výstřelu zaznívalo cinkání sypajících se skel. To jak se tlaková vlna zaznamenala na vnitřních oknech třípatrové kasárenské budovy stavěné do tvaru velkého U.

Posléze vstoupil do pokoje na ošetřovně, všichni byli u okem a vyhlíželi do nádvoří. "Kurva chlapi, co se to tam děje."

Nedovedli mu odpovědět, ale sledovali vyhlašování poplachu a pobíhání a ruch na strážnici u brány, kde úřadoval i dozorčí posádky.

Druhý den ráno dozorčí důstojník poručík Mazánek očekával na bráně velitele útvaru s tímto hlášením:

"Soudruhu majore, v době mé služby došlo v prostoru kasáren k výbuchu neznámé trhaviny. Stodvaapadesát oken je v prdeli."

Soudruh major se jmenoval Horvát, prošel frontou a jen nemnoho ho vzrušovalo. Se skupinou důstojníků procházel nádvořím.Pátrali po epicentru výbuchu. Od jeho nalezení si slibovali nějaké poučení. Předpokládali, že muselo být někde ve středu nádvoří, odhadovali to, podle síly, tak na čtyři kila, ale nenalézali nikde žádnou stopu. Tak zabloudili až mezi zaparkovaná děla. Kde majora upoutala díra propálená v povlaku ús?ové brzdy. Byl to dlouhán a dosáhl nahoru. Vstrčil prsty dovnitř a vytáhl je začerněné.

Tohle bylo moc i na majora Horváta. Reagoval jak se od důstojníka očekává. S rukou se začerněnými prsty před sebou začal řvát. Cosi o tom, že slouží už osmnáct let, že pamatuje hodně, ale nepamatuje, aby se mu v kasárnách střílelo z kanónu. (Že pamatuje jak před pěti lety nechal jeden z jeho předchůdců rozebraný kanón dopravit do učebny a tam zase smontovat, to vše proto, aby zaškolovaní důstojníci nebyli vystavení nevlídnu počasí, a jak to strop neudržel a dělo se propadlo do sklepa, zamlčel). Ve spravedlivém rozhorlení nad obecným neřádem věcí, padl jeho zrak i na sousední zbraň a všiml si, že je natažená.

"A co tento bordel?" otázal se řečnicky. "Veď takto sa pero zničí, zoslábne." Ve stylu muže kdykoli ochotného napravovat nedostatky jiných pak překročil rydla a klepl na spouš?. Ta spustila mechanismus zbraně a nad hlavami shromážděného důstojnictva švihla další střela oslavující třístovku.

© Militaria, Elka Press